A nejinak je tomu u mléka. O mléku odstředěném jsem hovořil při kalkulaci másla. Budu hovořit o mléku egalisovaném, o mléku pro kojence a malé děti, které vlastně přichází do mlékáren proto, aby zmenšením tučnosti z 3,6 na 2,5 % byla zajištěna snadnější kalkulace. Je-li nákupní cena mlékárny 4 Kčs a sníží-li se egalisováním tučnost o 1 %, činí výrobní cena egalisovaného mléka 2,75 Kčs. Režie při tomto egalisování na 1 litru je podle velikosti mlékárny 28-36 hal. a tedy výrobní cena i s režií činí 3,03-3,11 Kčs. Prodejní cena mléka, které přichází prostřednictvím prodejen mlékárenských obchodů a maloobchodů k spotřebiteli, činí Kčs 5,50. Je zde, prosím, přirážka kalkulační, která u prvovýroby zatěžuje tento produkt o více než 80 %. Tady jsou ty prvopočátky něčeho nezdravého, co jde na újmu konsumenta; zde bychom se všichni společným úsilím měli podívat, jak se při celém cenotvorném procesu tvořily prakticky ceny u prvovýroby všeho, a myslím, že dojdeme k překvapivým výsledkům, za které nám bude velmi vděčná spotřebitelská veřejnost. (Potlesk.)

Dva případy, které jsem přednesl, jsou živým svědectvím toho, že všichni máme zájem na tom, abychom se dostali k ozdraveným poměrům. Je třeba mluvit i o jiných věcech, učiniti předmětem řízení ceny elektr. energie, která v době míru, jak bylo veřejným tajemstvím, stála výrobně ne více než 27 hal. za kWh, ale konsument musel platiti za kWh 2,70 Kč a dnes má být cena této energie zvýšena na 4 Kčs za kWh; i v tomto směru se musíme podívat na tato nejpodstatnější spotřebitelská zatížení naší veřejnosti, poněvadž elektrický proud potřebuje každý, od nejmenšího občana až do největšího.

Ano, to je velký úkol, vytvořit podklady hopodářské demokracie, která bude ruku v ruce všem složkám bez ohledu na formu podnikání, zda soukromého, jednotliveckého, družstevního nebo státního, tvořiti dobrou práci pro blaho českého spotřebitele.

Protože není myslitelné, aby každý výrobní podnik odváděl své výrobky maloobchodníkům, je zapotřebí pohovořit si při kritice překrvenosti anebo zbytečnosti distribučního aparátu něco o jeho formách. Mluví se paušálně o zbytečnosti velkoobchodu. Představme si však prakticky, jak by to vyhlíželo v takové vsi, vzdálené někdy i mnoho kilometrů od dráhy, kdyby se tam měly obchodníkovi smíšeným zbožím dovážeti různé potřeby a výrobky z každé továrny a z každého závodu zvlášť. Týden co týden by to znamenalo mnoho výprav nákladních automobilů, mnoho promarněného času i hodnot, takže místo zlevnění distribuce musilo by se zboží od výrobce k spotřebiteli prodávati za značně vyšší ceny. Za nynějšího stavu zásobují velkoobchodní podniky maloobchody vším, co potřebují, od zápalek až po cukr, a to jedním nákladním vozem, který dojíždí ve vhodných intervalech k maloobchodníkovi. Obdobně je tomu při dodávce zboží po železnici, ať již je vypravováno jedním nebo více velkoobchodními firmami. Používá se tedy pro zásobování maloobchodů dobře vyzkoušených a osvědčených prostředků distribučních a těžko může přijíti někdo s novým zázračným objevem, který by tuto distribuci zlevnil a zlepšil. Nějaké podstatné snížení distribučních nákladů těžko může přijíti vůbec v úvahu, vždyť družstva mají též své velkoobchodní podniky a ty se rovněž nemohou obejíti bez nákladu na distribuci, kterým je funkce každého velkoobchodu zatížena.

Konstatuji s uspokojením, že tato skutečnost je v posledních dnech loyálně doznávána v tisku i v projevech družstevních činitelů a v organisacích samých, takže díky tomu projevují se v diskusi o distribuci již věcnější hlediska; vždyť my stejně v dobách popřevratových měli jsme a máme společnou vůli jít ruku v ruce s podniky všech forem, ať družstevními či státními.

Představme si však, jak zhoubně působí na stav našich soukromých podnikatelů drobných a středních, když se provádějí pod neupřímnými záminkami a záludnými oklikami tak hluboká obviňování soukromého podnikání a zásahy do vlastnictví samostatně hospodařících občanů, kteří jsou ve svém celku nosným pilířem naší hospodářské stavby. A tito lidé tápou v nejistotě, propadají skepsi, ztrácejí chuť k podnikání, protože nemají záruky a jistoty, jak je to s nimi vlastně míněno, co budou moci dělat, co jim bude odňato a jak s nimi bude vůbec ve stáří naloženo. S rostoucí nejistotou přibývá nedůvěra a duchovní podnikatelská skleslost, která ochuzuje stát o mravní a produktivní hodnoty. A to vše je následkem zamlženého hospodářského plánu, který neposkytuje podnikatelům možnosti, aby věděli, na čem vlastně jsou. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Nechť již je u nás počítáno s jakoukoliv formou hospodářského podnikání ve výrobě, v živnostech a v obchodě, jedno je jisté: Prodlužování nejistoty nás ochuzuje, protože veškeré hospodářské i finanční obory podnikání mohou se příznivě vyvíjet toliko za předpokladu, že spočívají na pevné právní a technické základně. To po hříchu zatím říci nemůžeme, ježto tisk i projevy určitých činitelů avisují stále a stále další zásahy do soukromého podnikání a vlastnictví. Trpíme touto nejistotou doma i za hranicemi, neboť cizina našim dovozcům namítá, že dokud nemáme zajištěn svobodný obchod a pevný hospodářský řád, nemůže se odvážiti, aby navázala s námi bývalé regulérní obchodní styky. Tím více musíme proto uvítat nedávnou úřední zprávu z Washingtonu, podle níž americký ministr zahraničí Byrnes oznámil, že Spojené státy připravují svolání předběžné světové konference pro odstranění různých omezení obchodu. Po ní bude následovat mezinárodní obchodní konference, na kterou jsou tři velmoci pozvány a pozvání také přijaly; jde nyní jen o účast Sovětského svazu.

Skutečnému míru můžeme se přiblížit jen obnovou obchodních vztahů, a to se všemi zeměmi, jež s námi jsou výrobně a spotřebně zájmově sblíženy. Bude to pro nás dosti nesnadná úloha, neboť budeme mít co dělat s partnery, náležejícími povětšině do soustavy soukromo kapitalistického hospodářství. Ale právě proto myslím, že se bez našich osvědčených obchodníků v cizině neobejdeme, neboť změnit od základu hospodářskou soustavu a vyměnit při tom i spolehlivé a zkušené odborníky, to by znamenalo pro nás v cizině určité risiko a sotva bychom bez nich dosáhli žádoucího úspěchu.

Přimlouvám se z toho důvodu velmi vřele, abychom myslící mozky a zdatné ruce našich soukromých podnikatelů nevylučovali z iniciativní práce a ze služeb celku. Desítky tisíc těchto přemýšlivých hlav je nám zárukou, že ať nás potká v budoucnu cokoliv, můžeme na ně vždy spoléhat a zapnout je do podnikání, které se ve své drobné, střední i větší formě po desítky let osvědčovalo jako nejpřirozenější a nejšťastnější systém našeho hospodářského a sociálního vývoje.

Překročili jsme již práh nové doby a vstupujeme do světa hospodářsky a sociálně nepoznaného. Těžké úkoly zvládneme jen společnými silami, stmeleni důvěrou ve spravedlnost, úctou k mravní i fysické svobodě člověka a podporou jeho individuálního myšlení a podnikání.

Podnikatelská veřejnost s velikým zájmem sledovala a sleduje novelisaci zákona o dani z obratu, zejména po stránce, o níž jsem se zmínil, totiž po stránce rovnoprávnosti a spravedlivého postižení platit a odvádět státu daň u všech forem podnikání. Proto s lítostí dlužno zjistiti, že v předloženém zákoně § 4, odst. 15, v témže paragrafu v odst. e) a posléze v § 10, odst. 2, rovnoprávnost mezi soukromým podnikatelem a družstvy je porušena, neboť zákon dává družstvům t. zv. strojovým, zemědělským a živnostenským, jejichž obrat nepřesahuje 200.000 Kčs ročně, možnost, aby z daňové povinnosti vypadla. Při dodávkách, které jsou prováděny svazy družstev pro přičleněná družstva, a při dodávkách těchto družstev pro vlastní svazy je povinnost odváděti daň také eliminována.

A konečně podle § 10 nevztahuje se t. zv. dvouprocentní přirážka k dani z obratu u filiálkových prodejen na výdělková a hospodářská společenstva, nehledíc na výši celkového obratu.

Paní a pánové, předešlý pan řečník kol. Lindauer mluvil o všech těchto věcech tak, jakoby vlastně byly zcela nepatrným činitelem při odvádění a praksi obratové daně. Tím více se nás dotýká skutečnost, že přes naše věcné argumenty v rozpočtovém výboru, kde jsme měli příležitost o této věci mluvit, jsme přítomné nepřesvědčili, že kdybychom eliminovali kohokoliv z jakékoliv výhody, docílili bychom u soukromých podnikatelů značné právní jistoty, že se bude měřit všem stejně a spravedlivě. Je příliš nesnadné říci, kolik který jednotlivý bod v osnově znamená újmy pro přínos státu. Je pouze možno bezpečně zachytiti, že při dodávkách z velkodružstev na malodružstva a z malodružstev na velkodružstva jde o roční obrat, převyšující částku 7 miliard Kčs. Přiznáváme-li, že při zavedení 3 % a 1 % daně z obratu béřeme průměr nikoliv 3 % a 1 %, nýbrž tak asi průměr mezitím docházíme v tomto případě k újmě pro státní pokladu o více než 150 mil. Kčs. A o koho vlastně jde? Vždyť jde o největší kapitálové družstevní podniky, nejde o malé a drobné podnikatele. Bylo by jistě žádoucí, aby argumenty vznesené v tomto směru doznaly ještě při provádění zákona skutečně správného pochopení.

V druhém odstavci se eliminuje placení u družstev do 200.000 Kčs; tato družstva sledují rozvoj v strojovém, zemědělském a živnostenském podnikání, mám však zprávu z kruhů živnostenských, že živnostníci by velmi rádi přinesli oběť placení této daně, neboť je to pakatel v celkovém pojetí, který sám o sobě, nejde-li o více než 200.000 Kčs obratu, není žádným světoborným neúnosným činitelem. Když jde o to, že i ten nejmenší podnikatel, ten krejčí, švec, klempíř, uhlíř, který nedosahuje 200.000 Kčs obratu, musí - státu je zle - vésti daňové záznamy a platit státu daně, pak by bylo krásné, kdyby každý kolektiv, uvědomuje si nutnost státní potřeby peněz, tuto daňovou povinnost konal jako soukromý podnikatel.

Na konec jde o t. zv. filiálkový zákon. Ano, kol. Lindauer se zde o tom správně zmínil, že kdybychom měli tuto přirážku zavést, museli bychom si uvědomit, že by tím nemohla býti postižena ona družstva, o kterých mluvil, poněvadž dávat z maloobchodních cen, když se na př. vydělá na másle 2.7 %, dvě procenta - uznávám, že nejde. Ale vždyť o tyto případy nejde. Jde o případy jiné a zase by stačilo, kdybychom si tu věc ujasnili tak, abychom nalezli spravedlivý základ pro vyřešení. Když stát vedle soukromého podnikání tam, kde zestátnil podniky, na př. Odkolek, Baťa, Rupa, Orion a jiné, bude musit platit tuto přirážku dvouprocentní daně a tříprocentní daně obratové, když tedy vedle podnikatele jednotlivce bude tuto povinnost plnit i stát, myslím, že by pak bylo jen vzácným pochopením, kdyby se družstva neřadila nad stát. My všichni, kdož sedíme v rozpočtovém výboru, jsme si po předneseném elaborátu pana ministra financí vědomi, že stát má mnohamiliardové deficity a že tedy musíme být velmi hospodárnými činiteli a připustit únik peněz jen kde je to věcně odůvodněno. (Potlesk.)

Promiňte mi proto, že nemohu souhlasiti s názorem předešlého pana řečníka. Vždyť nakonec je to krásné, abychom si mluvili pravdu, abychom demokratickou diskusí přiváděli jeden druhého k povinnostem vůči státu. S ryze objektivního hlediska lze souditi, že opětné zapojení družstevních úlev do osnovy zákona je věcí čistě politickou, která s hlediska objektivně hospodářského se nedá hájit. Mluví proti tomu zejména požadavek daňové rovnoměrnosti, poněvadž s hlediska daně z obratu není rozdílu mezi dodávkami svazu na družstva a mezi dodávkami velkoobchodními na maloobchod. Ponechání těchto úlev znamená zvýhodnění družstevního meziobchodu proti ostatnímu meziobchodu a kromě toho neobyčejně značný úbytek pro státní pokladnu.

My, kteří v hospodářských svazech spolupracujeme ruku v ruce s družstevními představiteli, vítáme s upřímnou a srdečnou radostí každý počin, který od květnové doby znamená sblížení těchto zájmů. Rádi jsme kvitovali krásný dar družstevníků, který byl odevzdán panu presidentovi republiky. Ale jestliže dovedli družstevníci vykonat tak velké dílo, že složili skoro stomilionovou částku, tím krásnější a šlechetnější gesto by bylo - které by mezi námi mnohé nepěkné věci vyjasnilo a způsobilo jistě značnou úlevu - kdyby se družstevníci zřekli všech výhod, které jim zákon o novelisaci obratové daně přiznává (Hlasy: Na Smíchově se mluvilo v neděli jinak!)

Paní a pánové, mluvím-li zde jako oficiální řečník lidové strany, nemůžeme brát v úvahu jednotlivé řečnické úryvky, poněvadž pak bychom se museli stejně pozastavit i nad projevy jinými. Rozhodně to nebyli soukromí podnikatelé, kteří udělali první schůzi pro to aby byla způsobena propast mezi družstvy a obchodníky. (Potlesk.) Lidový stát musí býti vybudován na spravedlivých základech a ovládán duchem práva a prolnut smyslem pro spravedlnost. Demokracie znamená nedělitelný pojem demokracie sociální, politické a hospodářské, a je nutno uplatňovat ji stejně důsledně ve všech směrech jak v politice, tak i v hospodářství. Neměl by být proto připuštěn žádný průlom do této zásady ani v oblasti družstevního podnikání, kterému se má dostat v případě obratové daně výhod, jež nejsou slučitelné se zásadami demokracie, ani omluvitelné v soustavě lidově demokratického státu. Uznáváme-li, že všechna moc vychází z lidu, nezbavujme tento lid stejného práva a spravedlnosti, naopak mu dejme spoluvedení a rozhodování.

Samostatní podnikatelé drobní a střední jsou přece též pracujícím lidem, který má lví podíl na výstavbě republiky. Neberme jim chuť k práci a víru ve spravedlnost, poněvadž obého je nezbytně třeba k vytvoření spokojeného a konsolidovaného života v obnoveném státě.

Předstupujeme-li před plenum sněmovny s novelou zákona o dani obratové, jsme v téže situaci jako při projednávání této osnovy ve výboru. Kritisujeme ve třech bodech ve smyslu demokratického pojetí to, co se nám na osnově nelíbí. Jsme si ovšem příliš vědomi vážnosti situace i obětí, které jednotlivé stavy musejí přinášet, a z tohoto pojetí a jedině z něho také my, lidová strana, bereme při projednávání tohoto zákona určitou odpovědnost na základě členství jednolité Národní fronty. Voláme po tom, co jsem už řekl. Zákon dává možnost projednati tuto osnovu, resp. články, o kterých jsem se zmínil, ministerstvu, a bude záležet na tom, aby družstevníci po výzvě, kterou jsem tak upřímně myslel, urovnali cestu mezi námi a nimi.

S tohoto hlediska se také my postavíme k řešení osnovy při projednávání v plenu tohoto váženého shromáždění. Tato novela je provisoriem, jež má potom vystřídat všeobecná paušalisace, a nejde tu vlastně o nic více než snad o dobu jednoho roku. Prosím jen, aby slova, která jsem dnes tak upřímně pronesl do řad všech, kteří mají co dělat s distribucí, kterých se to týká a kteří ponesou také velkou odpovědnost za budování tohoto státu, padla na úrodnou půdu. Pořádek v daňové soustavě, ve veřejných financích a zdravá měna jsou generálním požadavkem hospodářského, obchodního a živnostenského podnikání a musejí být - máme-li se vymanit z těžkých hospodářských poměrů - také hlavním požadavkem státní politiky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dále má slovo pí posl. Hrušovská.

Posl. Hrušovská: Slávna snemovňa!

Včera a dnes boly Dočasnému Národnému shromaždeniu predložené tri osnovy vládnych návrhov, ktorých dosah na naše finančné hospodárenie len ťažko zhodnotiť niekoľkými slovami.

Ide tu o vládny návrh zákona o obratovej dani, vládny návrh zákona o sjednotení a úprave niektorých poplatkových predpisov a napokon o vládny návrh zákona o novej úprave československého práva v odbore nepriamych daní a štátnych finančných monopolov.

Kladom týchto osnov je, že sa v sektoroch týchto daní zavádza pre celú Československú republiku jednotné daňové právo, ktoré bude v zásade vplývať na rovnaký cenový vývoj v obidvoch oblastiach republiky. No, na druhej strane treba poukázať, že menovite u dane z obratu vraciame sa zpäť do r. 1920 a rokov neskorších. Hoci prepracovaniu tejto osnovy po stránke legislatívnej bola venovaná patričná starostlivosť, neslobodno zabúdať, že táto norma zostáva pre laika neprehľadnou, je nejasná, veľmi komplikovaná a predovšetkým nevyhovuje času výstavby nového sociálneho a hospodárskeho života. Jej liberalistický návin zostáva zjavným a pre dnešok je ťažko stráviteľný.

Rozpočtový výbor sa v podrobných debatách zaoberal zjednodušením daňového systému. čo vyjadril aj v rezolúciach predostretých vláde. Je vecou vlády, aby čo najskôr vyzvala odborníkov, aby sa ihneď začali zapodievať myšlienkou zavedenia nového moderného daňového systému, ktorý by plne zodpovedal terajšiemu hospodárskemu vývoju.

Treba nám zdôrazniť, že daň z obratu zaťažuje celý náš hospodársky život, že dosť nespravodlivě postihuje všetky vrstvy národa, a najviac ju ovšem pociťujú vrstvy sociálne najslabšie.

Rozpočtovým výborom prevedené zmeny boly viac menej rázu formálneho. Socialistickými stranami presadzované úľavy pre malopodnikateľa môžu byť z časti zrealizované v smysle zmocnenia vlády paušalovaním tejto dane. Treba ľutovať, že nebolo možno presadiť väčšie úľavy pre rozličné, menovite strojové družstvá, ktoré sa práve teraz tvoria na oslobodených územiach a ktoré sú v nepomeranej nevýhode oproti finančne silným jednotlivcom a spoločnostiam, ktoré vlastnia stroje samy a teda aj samozrejme obratová daň u nich odpadá.

Vládny návrh zákona o sjednotení a úprave niektorých poplatkových predpisov si rovnako zasluhuje prenikavej reformy. Tento návrh zákona vracia českým zemiam bývalé poplatkové právo, ktoré s určitými zmenami bolo až doteraz platné na Slovensku. Poplatky sa vo všeobecnosti zvyšujú. Zjednodušenie bolo prevedené napríklad iba u poplatkov z účtov, a to zavedením methody paušalovaného poplatku, a na Slovensku bol odstránený aj spôsob hárkovej komplikácie, a preto toto zjednodušenie sme len uvítali.

Pri posudzovaní vládneho návrhu zákona o novej úprave československého práva v odbore nepriamych daní a štátnych finančných monopolov, musely za daného stavu štátneho rozpočtu rozhodovať hľadiská fiškálne. l keď širokému kruhu konzumentov nemôžu byť mnohé z týchto potrebných daní sympatické, najmä tie dane, ktoré postihujú nevyhnutné potreby, predsa ohľady na rovnováhu štátneho rozpočtu a na stabilizovanie našej meny musia rozhodovať.