Vážení přítomní, paní a pánové, mluvíme-li o tom, že stát je ve velmi těžké finanční situaci a prohlašujeme-li my komunisté, že budeme hlasovat pro tyto osnovy, chtěl bych ještě upozornit na druhou věc: Proč ministerstvo financí nepřipravilo již osnovy zákonů, které by postihovaly t. zv. válečné zisky? Podívejte se jen, jak vypadá otázka válečných zisků. Denně nám unikají stamiliony, kdekterý lékař mohl by vám potvrditi, jaké fronty bohatých lidí stojí u lékařů a žádají, aby jim lékař podepsal vysvědčení o tom, že potřebují léčení, a to jenom proto, aby si mohli vytáhnout část vkladu, které mají vázané. Bude-li tento stav trvati ještě déle, přinese našemu národu a státu další stamilionové škody. A proto chceme-li získati pro státní pokladnu příjmy, pak je musíme hledati tam, kde se najít dají, a byl by svrchovaný čas, aby parlament, odhlasoval-li osnovy, které zatěžují nejširší vrstvy poplatníků, odhlasoval také osnovy, které by zatížily i válečné zisky, aby lidé, kteří za okupace zradili zájmy národa a měli na zřeteli jen zájmy své vlastní kapsy, byli postižení stejně jako široké vrstvy poplatníků.

Chtěl bych v závěru zdůrazniti, že budeme hlasovat pro předložené osnovy, protože uznáváme těžkou situaci státní pokladny, neboť obětmi, které musíme všichni přinést, budujeme naši novou lidově demokratickou republiku. A budeme-li proto jako zástupci pracujících vrstev pro ně hlasovat, pak prohlašuji, že pracující vrstvy velmi rády přinesou tyto oběti; ale chtějí míti jistotu, že peněz takto získaných bude upotřebeno k rozkvětu a k upevnění naší republiky, a že zároveň s nimi budou postiženi i ti, kteří postiženi býti mohou, to znamená váleční zbohatlíci.

Pracující lid rád přinese oběti, ale jenom tehdy, budou-li k prospěchu národa a celku. To je naše zásadní stanovisko. Zdůrazňuji, že není možno, aby osnovy, které by měly postihnout válečné zisky, byly oddalovány, a že je nejvýš nutné, aby byly co nejdříve parlamentu předloženy. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Sajal. Dávám mu slovo.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Vládní návrh zákona o dani z obratu můžeme považovati jedině za východisko z nouze. Pokračujeme opět v zatěžování nejširších vrstev lidových daněmi nepřímými, z nichž daň z obratu je jednou z nejtíživějších. U mnoha výrobků se tato daň několikrát opakuje, takže nakonec konsument neplatí 3 %, ale několikanásobek. V mnohých směrech našeho hospodářského zřízení zasahujeme způsobem skutečně revolučním, jedině v oboru daňovém zachováváme naprosto staré fiskální metody. Podobné řešení je dnes přijímáno opravdu nerado a jen jako východisko z nouze. Daň z obratu nedává obyvatelstvu možnost, aby zjistilo skutečné výrobní náklady, a také vedoucí hospodářství nemohou bez velkých šetření zjednat si v této otázce jasno. Daň postihuje stejně chudé jako bohaté, což není spravedlivé, a odčerpává značnou měrou kupní sílu pracujících vrstev. Je naším přáním, aby finanční správa přišla co nejdříve s návrhy, které odpovídají dnešnímu hospodářskému řádu a socialistické tendenci doby. Nevidíme však zde doposud žádné zlepšení, naopak tendence postihnout nejdrobnější poplatníky je stále neměnná. Bylo by si proto přát, aby finanční správa v nejbližší době přišla s návrhem celkové reorganisace našeho daňového systému, směřujícím k spravedlivějšímu rozdělování daně a také k zjednodušení této velké a nepřehledné sítě daňového systému daní všech druhů. Považujeme za nejspravedlnější, aby byla provedena paušalisace daně z obratu, a to ihned u prvovýroby, kde to provést lze. Odsunutí definitivního řešení naplňuje nás skutečně zklamáním tím více, že ani zde nepociťujeme náznaky, čím chce v budoucnu finanční správa k zmodernisování systému přispět.

Uznávám, že ministerstvo financí a finanční správa vůbec má v dnešní době mnoho úkolů a řeší problémy obtížné, přes to však snad bylo možno za devět měsíců předložit sněmovně alespoň rámcové osnovy. Ani v rozpočtovém výboru jsme se z exposé pana ministra financí nic nového nedověděli. Některá zlepšení dřívějšího stavu vsunul do osnovy rozpočtový výbor sám. Tak na příklad v § 19, odst. 7, je učiněno opatření, aby ministerstvo financí mohlo vyhlásit úlevy při podání přiznání drobného podnikatele. Jde však pouze o ty nejmenší poplatníky, kteří nezaměstnávají žádné pracovní sily. Těmto může ministerstvo financí stanovit směrnice pro úlevy, aniž by muselo přiznání k dani obratově požadovat.

Do budoucna je zapotřebí, aby sněmovna všechny tyto problémy důkladně uvážila a trvala na tom, aby nejmenší podniky, hlavně řemeslné, zaměstnávající více než 20 zaměstnanců, přiznání k dani z obratu a také k dani výdělkové a důchodové činit vůbec nemusely, aby jim byla daň předepisována jedině a pouze podle počtu pracovních sil. Berní správa a berní úřady jsou úžasným aparátem, který velmi zatěžuje státní hospodářství. Většina jejich energie se vyplýtvá na zkoumání přiznání nejmenších poplatníků, zatím co poplatníci velcí si dovedou prostřednictvím svých advokátů a daňových kanceláří zjednat značné úlevy. U malých podnikatelů se ve skutečnosti téměř nikdy nepřihlíží k daňovému přiznání, nýbrž pouze k oboru podnikání a počtu zaměstnanců. Prakticky docházíme tedy k stejným závěrům, jenže poplatník ztrácí spoustu času vypracováním přiznání samého a berní správy jeho zkoumáním. Tato modernisace by se neměla dít ovšem jen u daně z obratu, nýbrž i u ostatních daní přímých, u daně důchodové a u všeobecné daně výdělkové. Nikterak si nepřejeme, aby byl při tom jakýmkoli způsobem poškozen fiskus, nýbrž přejeme si, aby byla daň rovnoměrně rozdělena a vyměřena s nejmenšími náklady, neboť náklady státní správy se na konec opět musí odrazit v daních, resp. v jejich ustavičném zvyšování.

Nikterak se nechceme přimlouvat za poplatníky, ať malé nebo velké, kteří se snaží uniknouti svým povinnostem k státu. V prvé republice byli jsme svědky toho, že se mnozí podnikatelé snažili, aby se pohledávky státu staly nedobytnými. Každý občan si musí býti vědom, že požívá výhod společenského zřízení, a musí na ně podle svých sil a příjmů přispívat. Tedy nikoli pouze podle svého vlastního uznání a podle své vlastní vůle. Kdo se chce vyhýbat povinnostem k celku, musí být považován za škůdce národa a státu a podle toho se musí s ním také jednat. Je-li dělník a úředník povinen platiti z každé koruny daň, a to hned při výplatě, nelze schvalovat, aby se kdokoli mohl těmto svým závazkům vůči lidské společnosti vyhýbat. Je nutno vnést novou morálku do berního zřízení a je také třeba, aby si berní správy zvykly na nové jednání s poplatníky.

Morálka v prvé republice byla taková, že obě strany, poplatník i berní správa, se chovaly vůči sobě naprosto nedůvěřivě. Poplatník podával přiznání většinou tak, aby byl zpoplatněn co nejméně. Věděl, že berní správa jeho přiznání věřit nebude a že daňovou základnu podstatně zvýší. Berní správa pak ihned vyslovila k přiznání nedůvěru a přihlížela u malých podnikatelů k obchodním záznamům jenom tehdy, když sama chtěla. Jinak je prohlašovala za pouhou pomůcku, nikoliv však za průkazní materiál.

Pokud jsem informován, není tomu tak na př. v zemích západní demokracie, ve Francii a v Anglii. Berní správa tam jedná s poplatníkem se vší zdvořilostí a jeho přiznání považuje vesměs za pravdivé. Při této příležitosti chci poukázati zvláště na to, že živnostníci jsou zdaňováni dvakrát, jednou daní důchodovou a po druhé daní výdělkovou. Jsou to důsledky toho, že finanční správa prý nemá možnost přezkoumat všechny příjmy poplatníka tak, jako je tomu u zaměstnanců. Zaměstnanci jsou podrobeni pouze dani důchodově, t. j. dani z pracovního výkonu.

Velikých poplatníků se nechci dotýkat, mám na mysli pouze podnikatele malé, řemeslníky, obchodníky a pod. Jest velkou nespravedlností, aby byli zdaňováni dvakrát. Zvláště ti nejmenší mají důchod, který pochází z jejich vlastní práce.

Podal jsem proto vážené sněmovně návrh na změnu daňových zákonů a navrhl jsem, aby čistý výtěžek poplatníka, který nepřesahuje 30.000 Kčs, byl osvobozen od všeobecné daně výdělkové. Takto získaný důchod není v pravém slova smyslu podnikatelským ziskem, nýbrž je to výdělek za práci.

Navrhovaná hranice pro osvobození navazuje na pracovní důchod řemeslného dělníka. Hodinová mzda dělníka pohybuje se okolo 12 Kčs za hodinu, což odpovídá ročnímu výdělku 20.800 Kčs. Poněvadž zatím není možno provésti úplnou reformu celé naší soustavy přímých daní, jest třeba alespoň tímto dílčím opatřením zmírnit největší tvrdosti daňových předpisů.

Navrhovanými změnami sleduje se vedle daňové spravedlnosti a únosnosti daňového zatížení drobných poplatníků také zjednodušení agendy berních správ a berních úřadů, které se doposud utápějí v bagatelních případech. Úřady ztrácejí mnoho času, potřebného ke zpracování větších případů, u nichž pak právě pro nedostatek pracovního času při vyměření daně docházelo k velkému daňovému úniku.

Návrh nejenom žádá, aby čistý výtěžek z podniku do výše 30.000 Kčs byl osvobozen od daně výdělkové, ale požaduje také, aby i ostatní příjmy, pokud nepřesahují celkový důchod v částce 60.000 Kčs, byly od daně výdělkové osvobozeny vůbec.

Jest nutno usilovat o to, aby celá naše daňová soustava byla zjednodušena, což bude ziskem pro obě strany. Poplatník nebude zatěžován vyšetřováním a berní správa bude mít více času ke zdaňování podniků, ve kterých byly zisky doposud různým způsobem ukrývány. Spoléhám se, že i ostatní strany, které mají ve svém programu hájení zájmů živnostníků, budou s mým návrhem nejen souhlasit, ale také pro něj hlasovat.

Mluvíme-li o daňových věcech, bude jen prospěšné, abychom promluvili též o věcech hospodářských, neboť jedině zdravé a výkonné hospodářství nám přinese rovnováhu do státního rozpočtu. Máme z doby nesvobody ještě mnoho neblahého dědictví, které lze krátce nazvat někdy nedostatečnou pracovní morálkou, vysokými režijními náklady u podniků i státní správy. Poslední dobou se naříká na to, že ceny jsou příliš vysoké pro konsumenta. Neobjektivní pozorovatel se domnívá, že je potřeba snížiti mzdy. Není tomu tak, naopak chceme tvrdit, že platy malých a středních zaměstnanců jsou nízké. Nechceme, aby se platy posuzovaly podle výše a počtu odpracovaných hodin, ale hlavně podle výkonu. Výkon musí být hlavním měřítkem.

Podstatnou složkou výrobní ceny je režie. V režii jsou zahrnuty nejen náklady neměnné, jako na př. nájem, světlo a otop, technické potřeby atd., ale také náklady na správní aparát. Máme zjištěno, že v řadě případů v soukromých i státních podnicích zůstal správní aparát v tom rozsahu, jak byl v době největšího vypětí ve válce. Tehdy byly do podniků nahnány nasazené síly, které však po revoluci odešly jinam, případně některé se již vůbec do hospodářství nezapojily. Také řada produktivně pracujících osob se odstěhovala do pohraničí a tím nám vznikla situace, že počet produktivních sil se podstatně zmenšil, neproduktivních zůstal. Tato správní režie určuje výrobní náklady a je nejvýš na čase, aby v tomto směru byla co nejdříve zjednána náprava. Stejně tak tomu je i ve veřejné správě v řadě institucí a korporací, které s hospodářstvím souvisí, jako na příklad u hospodářských svazů. Rovněž je zapotřebí přezkoumat, zda na příklad trhové svazy jsou ještě dnes potřebné.

Z doby nesvobody zůstalo nám dědictví, že maloobchodník nesmí nakupovat od výrobce, ale jen od velkoobchodníka. Znám maloobchodní podnik v Brně, který nakupuje ročně 800 vagonů brambor, a zaplatí za tuto službu, kterou by si mohl obstarat sám mnohem levněji, zprostředkovateli o 1,200.000 Kčs více než by zaplatil pěstiteli.

Stejně je tomu u sběren ovoce a zeleniny, které za války prokazovaly nejlepší služby okupantům. Nejlepší ovoce a zeleninu dostali Němci, zatím co naše děti nedostaly téměř nic nebo jen padavky a zvadlou a nahnilou zeleninu. Tyto sběrny a také trhové svazy vykonaly své poslání, natropily spousty škod a je již svrchovaný čas, aby zmizely se světa. Zlevní se tím nejen ceny, ale též mnoho lidí bude uvolněno pro práci produktivní.

V minulých dnech projednával cenový úřad ceny za opravu obuvi, a to jak pro obuvníky, tak pro firmu Baťa. Cenový úřad stanovil ceny dvoje, pro obuvníky vyšší než pro Baťu. Kalkulační složky obou druhů podniků, mzdy, nákladové a ziskové přirážky jsou stejné, jen nákupní cena je různá. Za dnešního systému mohou obuvníci nakupovat jedině u maloobchodníků s kůžemi, tito pak u velkoobchodníků, a teprve velkoobchodník může nakupovat v továrnách. Obuvníci plným právem žádají, aby mohli nakupovat tam, kde jim nákup bude více vyhovovat. Protože jde o tisíce malých závodů obuvnických, kterým zbytečně distribuční články ohrožují existenci, žádám ministerstvo vnitřního obchodu a ministerstvo zemědělství, aby co nejdříve zrušilo zbytečné a zdražovací články distribuce. Při debatě o drahotě distribuce vzniká pravidelně dojem, že jde o malé obchodníky. Z uvedeného jest však zřejmo, že je tomu opačně. Milí obchodníci konají svou službu s napětím všech sil, zatím co velcí zprostředkovatelé shrabují zisky, aniž někdy vůbec zboží vidí.

V tomto směru voláme po rychlé nápravě, aby instituce, které nám narostly v době okupace, byly podrobeny zkoumání a omezeny na míru, která je pro dnešní národní hospodářství nutná. Dojdeme potom k tomu, že režijní položky budou sníženy a bude se moci přikročit také ke snížení výrobních nákladů a ke zlevnění státní správy.

Ovšem ani toto opatření nám nebude zaručovat, že bude v hospodářství všechno v pořádku. Jsme dnes v situaci, že máme trojnásobek oběživa proti době předválečné, a přes to se jeví značný nedostatek peněz. Je to proto, že část oběživa neobíhá, nýbrž je thesaurována tak dokonale, že i při zmenšeném obratu proti době předválečné se nám skutečně jeví nedostatek peněz. Příčina je v tom, že široké vrstvy střádalů nemají pocit jistoty, že vklady nebudou nijak postiženy, a ponechávají si vydělané nebo utržené peníze doma na hotovosti. Tyto obavy nejsou sice oprávněné, ale jsou zaviněny pochopitelnou těžkopádností ministerstva financí, která se projevuje v tom, že sněmovně nebyla dosud předložena osnova o dávce z majetku a z přírůstku.

Zdá se, že šedivé theorie našich finančníků, vzdálené skutečného hospodářského života, zapomínají, že opatření o úpravě měny mohou mít pronikavý a prospěšný výsledek jedině tehdy, když by byla současně provedena všechna daňová opatření. Nikdo dnes ve skutečnosti neví, co mu z jeho vlastního jmění zůstane, ani soukromník, ani podnikatel. Nikdo se nemůže odhodlat - i když by prostředky měl - k nákupům a k rekonstrukcím v podniku, pokud jako dobrý hospodář nezjistí své finanční schopnosti.