Naši soudcové jsou nyní organisováni v rámci čtyř různých politických stran. Můžeme si však všichni být jisti jednou věcí: Uvádím případ sice absurdní, ale kdyby ke kterémukoliv z těchto našich dobrých, poctivých a nebojácných soudců přišel sám předseda jeho vlastní politické strany s intervencí a kdyby tlak celé politické strany byl sebe silnější, poctivý československý soudce by raději roztrhal legitimaci své vlastní strany anebo by resignoval na svůj úřad, než by porušil spravedlnost, právní řád a svou soudcovskou nezávislost a čest. (Potlesk.) Tyto nekompromisní zásady zdrcující většiny našich soudců, ať již jakéhokoliv politického přesvědčeni, jsou známy všem představitelům našeho veřejného života. Proto je také naším úkolem, abychom šířili a pozvedli vážnost soudcovského stavu před celou naší veřejností.

Soudruh posl. Harus si zde právě před chvíli stěžoval na to, že byl odsouzen k 6 měsícům žaláře za výrok, kterým chválil Rudou armádu. Je mi toho velmi líto a hanbím se za ten rozsudek, který byl tehdy vydán, ale říkám na adresu pana kol. Haruse, že to nebyla vina soudce, který ho odsoudil, poněvadž ten soudil podle litery zákona, a tento zákon, na podkladě kterého byl odsouzen, byl dílem někoho docela jiného. (Posl. Harus: Vždyť on ještě platí!) Je totiž jisté, že doba revoluce přináší změněné poměry a že cítíme, že je třeba odkliditi některé staré zákony, které dnes platí a které potřebují, aby do staly příštipek nebo aby byly odstraněny vůbec. (Posl. Harus: Dejte si pozor nechvalte Rudou armádu, ten zákon platí!) Ten zákon už dnes nemůže být aplikován tak, jak byl tehdy aplikován. (Posl. Harus: To soudce jej tak vykládal!) Soudce jej vykládal podle poměrů, které byly.

Cítíme všichni, že je potřebí zákony změnit, a proto voláme po něčem, co je velmi důležité, aby byl velmi úzký kontakt mezi poslaneckou sněmovnou, námi, kteří zákony děláme, mezi ministerstvem spravedlnosti a mezi československými soudci, a přimlouvám se vřele za to, abychom je zvali také do našich parlamentních výborů a abychom zjišťovali, jaká je mentalita širokých lidových vrstev, které volají po určité změně v právním řádu. A tato změna právního řádu, slavná sněmovno, musí býti rychlá a prudká a nesmíme odkládat některé zákonné změny na dlouhou dobu tak, jak tomu bylo v dobách před rokem 1938. Při této příležitosti zas a znovu se přimlouvám, aby co nejdříve platil v Československé republice moderní civilní soudní řád pro české země a Slovensko, moderní občanský zákoník a také moderní trestní zákoník, poněvadž jenom tenkrát naše justice bude odpovídat té nové mentalitě našeho lidu, když bude odpovídat volání nové doby. Ovšem nemůžeme nedostatky zákona, nedostatky rychlé práce parlamentní připisovat na účet československým soudcům, kteří jsou strážci zákona ať již je zákon jakýkoli.

A vracím se ještě jenom letmo do temných dob okupace. Tehdy si Němci přáli, aby nám zářilo slunce jenom o milostivě udělované dovolené v Heydrichově akci. Veřejně konstatuji v parlamentě, že v obvodu krajských soudů v Praze se nenalezl ani jediný soudce nebo úředník, který by se byl dobrovolně přihlásil. To jen tak jako malou připomínku a eventuální porovnání s tím, jak tomu bylo jinde.

A nyní musíme konstatovat, že tento statečný, poctivý a spravedlivý stav soudcovsky je velmi vážně ohrožen. Dověděli jsme se, že nám chybí polovina proti předválečnému stavu. Pan ministr nám řekl, že okupanti učinili vše, aby stav českých soudců a státních zástupců zdecimovali. Z celkového počtu soudců a státních zástupců byl každý desátý od Němců uvězněn a z uvězněných plných 40 % bylo popraveno nebo umučeno. Před tímto faktem je nutno se hluboce skloniti a různé výtky s různých stran odpověděti jenom stručně: cifry mluví. 50 % soudců, státních zástupců a soudních úředníků bylo za doby okupace nakomandováno na nucené práce. Dělnici, kteří s nimi spolupracovali, mohou potvrditi, že tito nasazení byli jenom geniálními sabotéry, mařícími vítězství říše.

Když znovu vyšlo slunce naši svobody a republika začala žit a pracovat, každý se snažil přiložit ruku k dílu a stavěl se tam, kde se domníval, že bude nejlépe na místě. Do služeb ministerstva spravedlnosti však nebyl velký nával. Od revoluce bylo přijato do soudních služeb pouze 46 mladých absolvovaných právníků. Systemisovaný stav pro obvod zemského soudu v Čechách je 280 soudcovských čekatelů. 234 se jich tedy nedostává pro české soudy. V obvodu krajského soudu v Praze, který zahrnuje 21 venkovských okresních soudů, 7 okresních soudů v Praze, vedle soudu pojišťovacího a rozhodčího a 3 krajských soudů, je pouze 28 auskultantů. Tedy auskultant anebo soudcovský čekatel je dnes neobyčejně vzácný zjev. Pomalu jich bude méně než soudních presidentů, a půjde-li to tak dále, budeme auskultanty hledat jako květ zlatého kapradí v pohádkách, aby naše justice a naše spravedlnost nevymřely. Od revoluce odešlo několik desítek soudců na velmi exponovaná místa v jiných resortech anebo důležitých úřadech. Známý státní zástupce dr Tržický zastává vysoký úřad v předsednictvu ministerské rady. Soudní rada Patočka je v presidiu zemského národního výboru. V ministerstvu výživy, sociální péče, ve státní bezpečnosti, v plánovací komisi, v Hospodářské radě, v ministerstvu informaci a jinde všude jsou vítanými pomocníky českoslovenští soudcové. Osobním tajemníkem ministra vnitra je soudce dr Adamec, který v květnové revoluci otevřel vrata Pankráce všem politickým vězňům. A ministr vnitra sám uznává veliký význam soudců právě v jeho resortu, a věřte mi, paní a pánové, že toto uznání ministra vnitra musí těšit každého československého soudce, právě že je z úst ministra vnitra. Je to tedy veliké uznání a je jisté, kdyby pan ministr spravedlnosti dal souhlas k uvolnění v každém případě, kde se o ně českoslovenští soudcové hlásí, že by z jeho resortu odešla ještě řada dalších schopných lidí.

I když se znovu vyslovujeme proti resortnímu přímusu, který není demokratickým zařízením, přece jen musíme uvážit, že situace ministra spravedlnosti v personálním směru není hodná závisti. Nejenže za okupace soudců ubylo a nyní přibyly soudy v pohraničí, ale na naše soudce byly ještě vloženy nové, důležité a vysoce odpovědné funkce, spojené s očistou našeho národního života. Tuto činnost vykonávají soudcové vedle svého normálního pracovního výkonu, který nesmí ochabnout, aby neutrpěl běh normálního souzení, který má nyní tendenci vzestupnou. Nepřeháním, řeknu-li, že mezi soudci je takové pracovní zatížení, že jeden pracuje nejméně za dva, a při tom nereptá. Ovšem trvale není tento stav možný, poněvadž by soudcové klesali pod tíhou práce. Tím by trpělo nejen jejich zdraví, ale i jejich výkon, a to nesmíme dopustit, poněvadž nám všem záleží na dobrém jméně československé justice.

Jak tedy odpomoci tíživé situaci, ve které je v tomto směru ministr spravedlnosti? Všichni členové vlády i parlamentu musejí uznat fakt, že resort ministerstva spravedlnosti vyžaduje k trvale dobrému výkonu justičních zaměstnanců mimořádné pozornosti, a řekla bych, téměř skleníkové péče.

Co pomůže ministrovi v jeho poctivé a upřímné snaze o zlepšení? Na prvém místě zavedení automatického postupu nebo postačující zvýšení počtu systemisovaných míst ve vyšších stupních funkčního služného a skutečné obsazování těchto míst při povyšování výběrem. Podle názoru soudců by nynějším poměrům v justici odpovídalo povyšování kombinací obou těchto způsobů, a to automatickým postupem až do 5. Nebo 6. Stupně funkčního služného a potom postup výběrem. Dalo by se očekávat, že takto upravené platové vyhlídky by přitáhly do soudních služeb potřebný počet kvalifikovaných nových právníků.

Jak jsem již řekla, u soudů pracují soudcové i soudní úředníci jeden za dva i za tři. Nereptají a pracují za jeden plat. Je jisto, že za těchto okolností se k soudům nepohrne nikdo, kdo se řídí zásadou: za dobrou práci dobra mzda. I tady by se dalo mnoho odpomoci, a to tak, že by se mohl v rámci dosavadních finančních úhrad vypláceti zvláštní soudcovský přídavek započitatelný do pense, tedy v rámci úspor, které vznikají z obsazení pod systemisaci. Velmi vřele se přimlouvám za to, aby pan ministr věnoval této věci svou pozornost.

Dále je nutné urychlené jmenování v soudní službě před ostatními resorty, alespoň pokud jde o okresní soudce, kteří tvoři největší kádr soudcovský, a nač čekají soudcové II. skupiny velmi netrpělivě, vykonávajíce někteří tuto funkci již šest až sedm let.

Nutno uvažovat i o tom, jak odlehčiti soudci v úkonech, které dosud podle platných předpisů vykonává, ačkoli by je mohl za něho vykonávati někdo jiný. Tu mám na mysli schopné soudní zaměstnance a přimlouvám se za to, aby se hojně používalo ustanovení o aktuárech. Znajíc jejich schopnosti z prakse, neobávala bych se přenésti na ně i různé drobné konceptní práce. Podle zákona o aktuárech může se v některých případech prominout i nedostatek předběžného školního vzděláni, jsou-li zde faktické, praksí i mimoškolním studiem nabyté vědomosti. Bylo by si jen přáti, aby byla často dávána dispens od nedostatku školního vzdělání, jsou-li zde skutečné schopnosti, jako tomu je ve velmi mnohých případech našich soudních zaměstnanců.

A ještě něco pro soudní zaměstnance: bylo by na místě, aby se jim vojenská služba započítávala i do platového postupu.

Říká se oprávněně, že justice je Popelkou mezi jinými resorty i co do zevního vybavení. Přála bych paním a pánům poslancům, aby si přišli prohlédnouti budovu největšího pražského soudu, t. j. krajského soudu civilního na Ovocném trhu. Jak nehygienické, přímo zdraví ohrožující místnosti a to také nepřidá na chuti vstupovati do soudních služeb a má to také za následek pokles mínění veřejnosti o autoritě soudce v nedůstojném prostředí. Zejména za dnešního nedostatku otopu, kdy v jedné kancelářské místnosti krajského soudu civilního za plného provozu soudní kanceláře soudili dokonce ještě dva referenti současně obtížné manželské spory s řadou svědků se čtyřmi rozvedenými stranami. Nemusím se tajit tím, že v této úřadovně krajského soudu civilního to vypadá ne jako u krajského soudu na Ovocném trhu, ale spíše jako na perském trhu, a to vážnosti našim soudům nepřidá. Proto se velmi vřele přimlouvám za to, aby justice byla také po zevní stránce vybavena lépe vypravenými místnostmi a budovami, které by odpovídaly jejímu významu.

Když se mladý právník octne venku před budovou sešlého okresního soudu a dívá se na výstavnou budovu bývalého okresního úřadu, rozhodne se spíše pro službu v tomto hygienickém prostředí, než aby pracoval jako mladý soudce v kobce, která se hodí spíš pro kriminál než pro sídlo důstojné, vznešené naši spravedlnosti.

Vysoká mravní sila našeho soudcovského stavu spočívá i na hluboké právní kvalifikaci. Téměř dvacet let studia a předchozí prakse potřebuje u nás soudce k tomu, aby mohl vykonati soudcovskou zkoušku a stát se samostatným soudcem. Ano, mohl by jej nahraditi kterýkoli laik, ale jen ten, který by měl totéž vzdělání a potřebnou kvalifikaci. Československé právo a naše justice vůbec má svou slavnou historickou tradici v české minulosti. Je to tradice mnoha staletí skvělé právní služby a některé instituty českého práva jsou úplně naše, jako na př. zemské desky a pozemkové knihy, kterých ani římské právo neznalo. Proto ptáme-li se u příležitosti výkladu pana ministra spravedlnosti, jakou cestou máme nadále jit, odpovídáme, že naší, českou, československou cestou, jejíž právo vždycky podpíralo v slavných dobách našeho národa politiku státu, založenou na heslech "pravda a právo vítězí" a "spravedlnost je jen jediná: spravedlnost pro všechny".

Výklad ministra spravedlnosti byl očekáván nejen kruhy odbornými, nýbrž celou československou veřejností a vyvolal všeobecné uspokojení. Pan ministr promluvil z duše našemu člověku, který právní jistotu a životní bezpečnost pokládá za statky nejvzácnější. Je to jen samozřejmost, řeknu-li, že strana čs. nár. socialistů bude pro jeho exposé hlasovat.

Ke konci ještě tlumočím vzkaz soudců a soudních zaměstnanců panu ministrovi: Velmi intensivně cítí všechny bolesti justičního resortu. Váží si hluboce svého resortního šéfa a jeho významné činnosti. S nim chtějí všichni oddaně a účinně pracovat ze všech sil pro dobré jméno československé justice, které také nám, parlamentu, musí býti nejdražší. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Mráz. Uděluji mu slovo.

Posl. Mráz: Slavná sněmovno, vážené paní, pánové!

K vývodům pana ministra spravedlnosti, jenž sám konstatoval, že jsou v justiční správě nedostatky, chtěl bych uvésti několik příkladů z mého zlínského volebního kraje. Především mi budiž dovoleno poněkud podrobněji rozvésti případ zrádce Kramoliše z Valašského Meziříčí a tamějšího advokáta dr Dorazila. Činím tak proto, že ten případ vedl i k zabavení komunistického časopisu Pravdy. Je to první případ, kdy v lidové demokratické republice byl zabaven časopis, který se bije za očistu českého národa, a proto je to případ neobyčejně povážlivý. Kdyby se zabavení antifašistického tisku mělo pro takové věci opakovat, mohlo by to vést k dalekosáhlým následkům. Případ vyvolal ve veřejnosti samozřejmě neobyčejné pobouření. Proto považuji za svou povinnost jej vylíčiti také před Prozatímním Národním shromážděním. Při tom budu nucen pranýřovat též protinárodní postup zmíněného advokáta, který byl původcem zabavení časopisu. Rovněž uvedu řadu případů od lidového soudu z Nového Jičína a také od lidového soudu v Uherském Hradišti. Tím se ovšem nechci dotýkat těch soudců z povolání nebo soudců z lidu anebo těch advokátů, kteří konají svědomitě svou národní a demokratickou povinnost a kterých, bohudík, je většina. Totéž platí o veřejných žalobcích. Budu-li ve své řeči kritisovat některé z nich, jsou to jen ti, kteří nekonají své povinnosti tak, jak to je v retribučním dekretu uzákoněno.

V Novém Jičíně se konalo dne 28. listopadu 1945 přelíčení proti Milanu Kramolišovi, který za německé okupace po dobu 4 let dobrovolně slouzil u werkschutzu, nosil uniformu werkschutzu i mimo službu, využíval jí k vymáhání různých výhod pro sebe, zdravil nacistickým pozdravem, měl takovou důvěru u gestapa, že mu svěřovalo převážení politických vězňů do koncentračního tábora, a Kramoliš dokonce po jednom Čechovi střílel, když mu během transportu utekl. Tento Kramoliš byl za své služby Němci odměněn povýšením i peněžitým darem, který ovšem jako příznivec velkoněmecké říše daroval německému Červenému kříži. Tento zrádce byl lidovým soudem osvobozen, což vyvolalo mezi obyvatelstvem na Valašsko-Meziříčsku nesmírné pobouřeni, a to tím spíše, že mimořádným lidovým soudem v Novém Jičíně byla v poslední době osvobozena řada vyložených zrádců a tamější veřejný žalobce bezdůvodně zastavil řízení proti řadě zrádců a kolaborantů. Vina na těchto křiklavých poměrech je ve veřejnosti přisuzována též advokátovi dr Dorazilovi z Valaš. Meziříčí, který jen do 26. ledna t. r. za vysoké honoráře převzal obhajobu 28 Němců, zrádců a kolaborantů a jehož vystupování před soudem je lidem všeobecně odsuzováno. Tak tomu bylo i v přelíčení proti zrádci Kramolišovi.

V tomto procesu líčil advokát dr Dorazil věc tak, jakoby Kramoliš byl úplně v právu, když se dal dobrovolně k werkschutzu, když nosil uniformu werkschutzu i mimo službu, když zdravil hitlerovským pozdravem. Zde dr Dorazil šel dokonce tak daleko, že si troufal prohlásit: "Přece jim nemohl říci ťnazdarŤ anebo zpívat Kde domov můj." Dále tvrdil, že prý si Čech, po kterém zrádce Kramoliš střílel, když mu na cestě do koncentráku utekl, měl býti vědom, že Kramoliše útěkem vystavuje do nemilé situace. O tom, že zrádce Kramoliš byl za své služby odměněn peněžitým darem, který věnoval německému Červenému kříži, a že ho nikdo k werkschutzu nenutil, se advokát dr Dorazil při své obhajobě ovšem nezmínil. Za to však zdůrazňoval čestnost a pravdivost Němce Machnika, kterého zrádce Kramoliš vedl za svědka, a naproti tomu označil výpovědi českých svědků proti Kramolišovi za babské klepy.

Předseda senátu mimořádného lidového soudu, kterým byl tehdy president krajského soudu Viktor Tereba, nejen že toto počínání advokáta Dorazila trpěl a nepotrestal ho za protinárodní výrok o státní hymně a za urážku svědků. Považoval za nedostačující důkaz proti Kramolišovi dokázané skutečnosti, že se dal dobrovolně k werkschutzu, že nosil uniformu werkschutzu i mimo službu, že zdravil nacistickým pozdravem, že střílel po Čechovi. Konečně byl předseda senátu pan Tereba i proti tomu, aby byli slyšeni další svědkové. Pak došlo k osvobozujícímu rozsudku pro zrádce Kramoliše. Tím se ovšem věc neskončila.

Dne 21. prosince uveřejnil časopis Pravda ve Valaš. Meziříčí otevřený list p. dr Dorazilovi, v němž Bedřich Hlásek z Krhové podrobil obhajobu zrádce Kramoliše, jak byla vedena advokátem dr Dorazilem, ostré, ale při tom naprosto slušné kritice. A tu advokát Dorazil šel ve svém troufalém reakčním počínání ještě dále, a opět našel podporu u krajského soudu v Novém Jičíně, ke kterému se utekl, když neobstál před veřejností, která jeho jednání nejostřeji odsuzovala. Podal proti Bedřichu Hláskovi a proti odpovědnému redaktoru časopisu Pravda žalobu pro urážku na cti s návrhem na zabavení čísla, v němž byl zmíněný otevřený list vytištěn. Jak má dr Dorazil málo národního cítění, vysvitá také z toho, že v žalobě dokonce mluví o svých stycích, resp. o stycích své ženy s ministrem zrádcovské protektorátní vlády Hrubým a s kanceláří říšského protektora Fricka. Jakého je advokát Dorazil vůbec smýšlení, vysvitá ostatně z toho, že ve své žalobě nazývá Bedřicha Hláska záměrně "novodobým vlastencem".

Konečně k vylíčení charakteru advokáta Dorazila slouží i případ Eduarda Vanducha, povozníka ve Valaš. Meziříčí, kterému 11. února 1943 poslal upomínku na K 141,90 v tomto znění: "Žádáme vás zdvořile, abyste tento obnos nejpozději do 20. února t. r. vyrovnal, ježto jinak budeme nuceni zakročiti proti Vám exekučně. Kdyby se ukázalo, že exekuce je bezvýsledná a platiti pro špatné nebo vůbec žádné příjmy nemůžete, byli bychom pak ochotni zaopatřiti Vám prostřednictvím úřadu práce takové místo, kde byste pak mohl dostáti svým platebním povinnostem. Vždyť víte, že o pracovní síly je nouze a že jsou hledány. "Zde zřejmě advokát Dorazil naráží na zaopatření práce v Německu, čili, že byl ochoten vyhnat českého člověka pro pár mizerných korun na práci ve prospěch Německa. A tomuto člověku bylo dovoleno beztrestně si před soudem tropiti šašky z národní hymny a z vlastenectví poctivých Čechů.