A nyní to hlavní. Krajský soud v Novém Jičíně vyhověl návrhu advokáta dr Dorazila a zabavil číslo Pravdy z 25. prosince 1945, ač tak podle zákona učiniti nemusil. Prosím, osm měsíců po revoluci je zabavován list strany, která byla vůdkyní národa v nejtěžším boji o existenci a v tomto boji přinesla nesmírné oběti, t. j. strany komunistické, protože se zmínil o činnosti advokáta, jehož obhajoba vzbudila veřejné pohoršení.

Dne 28. ledna sešlo se 2500 občanů na veřejné schůzi, svolané Svazem národní revoluce za spoluúčasti všech politických stran Národní fronty ve Valašském Meziřičí, a všemi účastníky byla jednomyslně přijata resoluce, která byla podepsána všemi čtyřmi stranami a zaslána vládě republiky Československé a ministerstvu spravedlnosti. V této resoluci se ostře protestuje proti rozsudkům mimořádného lidového soudu v Nov. Jičíně, kterými byli osvobozeni vyložení zrádci a kolaboranti, a proti tomu, že veřejný žalobce tohoto soudu zastavuje hromadně řízení proti zrádcům a kolaborantům. Dále se v této resoluci protestuje proti těm advokátům, kteří nepoužívají svých znalostí k tomu, aby zachovali úctu památce mrtvých českých mučedníků, a naopak za jidášský groš propůjčují své služby Němcům a českým zrádcům a kolaborantům. V resoluci se důrazně žádá, aby takovým advokátům a la dr Dorazil bylo ihned zakázáno další zastupování před lidovými soudy a aby k lidovým soudům vůbec byli připuštěni jen advokáti ex offo. Nakonec se žádá přezkoumání všech případů, kdy Němci, zrádci a kolaboranti byli mimořádným lidovým soudem v Nov. Jičíně osvobozeni, resp. kdy proti nim tamějším veřejným žalobcem bylo zastaveno trestní řizení.

K zastavení trestního řízení chci uvésti tento příklad: Vlček Jaroslav z Jarcové, čís. 32, u Valaš. Meziříčí, byl členem ústředního vedení NTF, skupiny Lofler a župním vedoucím pro valašskou župu. Byl rovněž ve skupině Mariově, kde se 7. července 1940 zúčastnil druhého mimořádného zasedání velké fašistické rady a vůbec silně agitoval pro tuto fašistickou skupinu. Za okupace vydával se za Němce a pomoci Němců vydíral na českém obyvatelstvu, což n u bylo dokázáno. Veřejný žalobce v Nov. Jičíně řízení proti němu podle § 90 trest. řádu zastavil. Mohl bych uvésti další, jako případ Machala Antonína, Procházky Antonína, Hanuše Aloise, Šupiny Františka, Hally Oldřicha, Pokorného Rudolfa, Pospěcha Václava, Podbořilové Marie, Szautnerové Antonie, Szautnerové Fridy, Matušky Richarda, Kroupy Oldřicha, Robkové Hildy, Robkové Stely, Voznice Augustina, Sadílka Karla, Šrámka Jana, Raaba Wilibalda.

I případ MUDr Richarda Langa, obvodního lékaře ve Valašském Meziříčí, charakterisuje poměry v Novém Jičíně. Narodil se v r. 1876. Jeho manželka je Němka, jeho švagr Martin byl za okupace agilním a obávaným Němcem ve Valašském Meziříčí. MUDr Lang byl od 12. května 1945 zajištěn ve vazbě ONV ve Valašském Meziříčí. Byl podle ústřední členské kartotéky Vlajky zaregistrován dne 18. července 1940 jako zástupce vedoucího Vlajky ve Val. Meziříčí pod číslem legitimace 75.018. Byl funkcionářem fašistického Svazu válečníků, za okupace byl ve Val. Meziříčí t. zv. "Bezirksleiter des öffentlichen volksaufklärungsdienstes" a kromě toho byl podezřelý z udavačství. Státní zastupitelství v Novém Jičíně (pan dr Vachalík) nařídilo vyšetřující komisi ONV ve val. Meziříčí, aby byl dr Lang propuštěn na svobodu, že trestní řízení proti němu bylo zastaveno. Ještě před jeho propuštěním dostavil se syn jmenovaného, pan Milan Lang, k vyšetřující komisi ONV ve Val. Meziříčí a vyhrožoval členům komise, že si to s nimi ještě vyřídí, že nechtějí jeho otce propustit na svobodu, že má v tom směru již dobré informace od státního zástupce dr Vachalíka. Dr Lang byl propuštěn 26. září 1945 na svobodu. Později bylo nařízeno jeho opětné zajištění na základě přípisu zemského národního výboru v Brně. V té době bydlil již dr Lang se svým synem Milanem v Novém Jičíně a jeho syn Milan se dostavil do úřadu ONV ve Val. Meziříčí a žádal, aby mu byly vydány do vlastních rukou veškeré spisy, týkající se jeho otce, že je odevzdá sán úřadu okresního národního výboru v Novém Jičíně. Spisy mu ovšem vydány nebyly, avšak dr Lang je dosud na svobodě, trestní řízení proti němu obnoveno nebylo a také se vůbec nevede.

I u jiných prokurátorů zlínského kraje jsou podobné zjevy. Na př. prokuratura v Uherském Hradišti zastavila řízení proti inž. Josefu Cejpovi z Hodonína, o němž je jasně prokázáno, že v podnicích České akciové dýhárny vyštvával dělníky k větším výkonům ve prospěch německé říše pod pohrůžkou udání gestapu, německým úřadům a úřadu práce, jakož i vyhrožoval postavením ke zdi, odstřelením a zavřením v Dachau a Osvětimi. Dále je dokázáno i to, že nutil mladistvé zaměstnance totálně nasazené v České akciové dýhárně k delší pracovní době než 8 hodin denně a za menši mzdu jen proto, aby zvýšil výkon závodu pro válečnou výrobu ve prospěch německé říše, že dokonce některé zaměstnance udal úřadu práce a řadě jiných zaměstnanců hrozil, že půjdou pro sabotáž na "patřičné místo", to je do koncentráku. Při tom v knize konferencí navrhoval zlepšování výroby leteckých překližek a pažeb k puškám, upozorňoval z vlastní iniciativy na různé závady v provozu továrny jen proto, aby se zavděčil řediteli továrny, ortsleiterovi Němci Bandhauerovi.

Další takový případ je zastavení řízení proti Janu Dobrošovi ze Strážnice, který jako funkcionář vinařského družstva využil styků kriminálního rady Němce Nussbauma, se kterým chodil do vinného sklepa "na pijatiky" a se kterým si tykal, k tomu, aby udal ředitele vinařského družstva v Bzenci Miroslava Skálu, čímž zavinil týrání jeho a dalších 6 úředníků při vyslýchání gestapem.

Ani rozsudky vynesené u lidového soudu v Uherském Hradišti nejsou neseny duchem dekretu presidenta republiky č. 16. Na př. František Žůrek z veselí nad Moravou, narozený 11. listopadu 1893 ve Veselí, rolník a obchodník tamtéž č. 120, byl žalován pro zločin § 3 retribučního dekretu, propagaci a podporu nacistického a fašistického režimu, spáchaný tím, že prohlásil, že Němci musí mít vrata otevřená a Rusko že. nemůžeme k nám pustit, jinak by bylo s námi zle. Urážlivě se vyjadřoval o presidentu Benešovi, že nás chtěl prodat Rusku. Žůrek projevoval uspokojení nad okupací, tvrdil, že Němci tu měli být už před 10 lety, naléhal na odstranění obrazů presidenta Beneše a Masaryka z radnice ve Veselí, chválil německou armádu a její úspěchy. Byl dále žalován pro zločin podle § 11 retribučního dekretu, pro udávání. Udal u Němce-celního úředníka a tím také u gestapa starostu ve veselí. Byl však odsouzen jen pro delikty podle § 3, odst. 2, kdežto z propagace nacismu a fašismu byl osvobozen. Byl odsouzen jen k 3 letům těžkého žaláře přes to, že v dekretu je stanoven trest od 10-20 let, který má být zmírněn jen za mimořádných okolností. Státní zástupce navrhoval trest 12 let. Neprávem bylo použito § 16, odst. 2, a vinník odsouzen pouze na tři roky. (Předsednictví pře vzal místopředseda Tymeš.)

O tom, jak je lid nespokojen s některými rozsudky lidového soudu v Uherském Hradišti, svědčí také resoluce, kterou jsem dostal od národního výboru velkého Zlína, která zní takto: "Ve Zlíně dne 2. ledna 1946. Zlínské občanstvo je právem pobouřeno několika rozhodnutími mimořádného lidového soudu v Uherském Hradišti v poslední době, kdy případy vyložených a usvědčených zrádců, udavačů a kolaborantů Švábeníka, Moravce a Čistína, kteří kromě vlastní zrady na národě a státu mají na svědomí životy, majetek a bezpečnost občanů, byly postoupeny řádnému soudu. Místní národní výbor jako první instance lidové správy upozorňuje důrazně na tyto případy, vedené zřejmě proti vládnímu programu a proti duchu retribučního dekretu. Podobný postup mimo jiné zbytečně zatěžuje jak mimořádné, tak lidové soudnictví a při tom neplní své poslání.

Buď byly tyto případy nedostatečně připraveny, takže během přelíčení byly objeveny nedostatky, nebo obhajoba využila neúplností dekretu a způsobem příčícím se běžným názorům na právo vymohla úlevu zrádcům. Tlumočíme zde znovu požadavek zlínského občanstva, vyslovený a jednotně schválený na veřejném projevu místního národního výboru ve Zlíně dne 24. listopadu m. r., kde bylo žádáno, aby přidělování obhajoby před mimořádným lidovým soudem se dělo z moci úřední ve smyslu vládního programu. Předseda MNV Morýs." Podobných resolucí byla usnesena na zlínském okrese řada a rovněž i v jiných okresech.

Množí se také případy, kdy kolaboranti žalují české lidi pro urážku na cti, když jim řekli, že jsou fašisté, nebo když jím učinili podobnou výtku. Stalo se na př. ve Zlíně, že paní Šromová byla odsouzena k 5 dnům vězení proto, že řekla člověku, který míval za oknem velmi často obraz Hitlera, že je kolaborant.

Tato žena, jejíž jeden synovec seděl v Buchenwaldě a druhý se jí domů vůbec nevrátil, má sedět za to, že jí udal pro urážku na ctí člověk, proti kterému se vede vyšetřování u vyšetřující komise ve Zlíně pro kolaborantství, člověk, jenž nemá národní a státní spolehlivost.

Lid nese zejména nelibě, když vidí, že se v tak důležité instituci, jako je justiční správa, vyskytne případ korupce. Jistý mlynář žižlavský z Veselí nad Moravou byl propuštěn ze zajišťovací vazby. Lidé nad tím kroutili hlavou a sledovali mlynáře, co bude dělat dál. A tu viděli, že jednoho dne vezl na voze 16 pytlů mouky směrem k Uherskému Hradišti. Jeden dobrý občan jej dal sledovat, a tu se zjistilo, že ta mouka byla zavezena obchodnici Procházkové do Mařatic. Když tam přišla stráž národní bezpečností, obchodnice udala, že nikdy se zmíněným mlynářem v žádném obchodním spojení nebyla a že si ani tuto mouku neobjednala, a dodala, že mouka jí byla dána bez poukazů, a to pro Františka Kulhajma, advokátního koncipienta u dr Líbalové v Uherském Hradišti. A jak tento sám prohlásil nějakému příteli, měla být pro vyšetřujícího soudce. A jako náhodou bydlel u obchodnice Procházkové vyšetřující soudce dr Vlachynský, který před tím vyšetřoval právě zmíněného mlynáře Žižlavského pro kolaborantství a propustil ho z vazby. A když Sbor národní bezpečnosti provedl u manželky tohoto soudce prohlídku, našlo se v jeho bytě 6 pytlů mouky z 16 pytlů, které tam Žižlavský vezl.

Lidový soud v Uherském Hradišti si kromě toho osvojoval práva, která mu vůbec nepřísluší. Na př. dává oznámení o zastavení řízení a při nich dává nařízení, že se mají ihned zrušit majetková opatření, která byla učiněna vůči člověku, proti kterému je řízení zastaveno. K tomu lidový soud nemá vůbec žádného oprávnění, neboť národní správy jmenují po uvážení, zda člověk byl národně nebo státně nespolehlivý místní, okresní a zemské národní výbory nebo příslušná ministerstva podle toho, o jakou majetkovou hodnotu jde. Podobnými přípisy uváděl soud řadu národních výborů v omyly, jak se to stalo na př. s následujícím usnesením u ONV v Holešově, kde rovněž na základě tohoto přípisu byla národní správa zrušena a pak musela být znovu dosazena. Výnos zněl takto: "Mimořádný lidový soud v Uherském Hradišti zastavuje trestní řízení proti Václavu Skuherskému mladšímu, Václavu Skuherskému staršímu a Julii Skuherské, bytem v Holešově, Náměstí č. 1, podle § 90 trestního řízení. Mimořádný lidový soud v Uherském Hradišti, dne 22. listopadu 1945. Předseda senátu Jaroslav Ocelík.

Okresnímu národnímu výboru v Holešově na vědomí s tím, že opatření o majetku nutno ihned zrušit. Předseda senátu dr Jaroslav Ocelík."

Tento přípis je jasný a ukazuje, že lidový soud v Uh. Hradišti si opravdu osobuje práva, která mu nepřísluší, a plete se do věcí, do kterých mu nic není. Zde bude nutno, aby pan ministr spravedlnosti zjednal nápravu, aby se podobné případy už neopakovaly.

Usnesením mimoř. lidového soudu v Uh. Hradišti ze dne 6. prosince 1945, č. j. Lsv 553/ 45, bylo zastaveno trestní řízení podle § 90 tr. ř. proti Janu Dutkovi, bývalému předsedovi správní komise města Holešova z doby t. zv. protektorátu. Je nepochopitelné, jak mohlo být zastaveno trestní řízení proti člověku, který všemi osobami, jež s nim přišly do přímého úředního styku, jest usvědčován jako typický zastánce nacismu a fašismu, který s nezvyklou služební horlivostí přisluhoval okupantům, dal pořádat pro úředníky z vlastní iniciativy kursy němčiny, žádal, aby ve službě čeští zaměstnanci mluvili německy přesto, že dobře věděl, že německy neumějí, který uspořádal oslavy Hitlerových narozenin a pří jejích zahájení i zakončení zdravil vztyčenou pravicí a slovy: Vůdci zdar!, a když se mu od českých zaměstnanců nedostalo odpovědi, přímou výzvou je nutil k tomu, aby tak učinili stejně. Za tuto svoji záslužnou činnost dostal tento typický kolaborant řád Svatováclavské orlice a nyní od mimořádného lidového soudu přípis o zastavení trestního řízení. Když jsme spíš prostudovali, zjistili jsme, že není jediného protokolu, který by mluvil ve prospěch obviněného, až na dva, a to protokol jeho syna dr Dutky a protokol dr Františka Schneeweise, jenž je ve městě znám jako zastánce kolaborantů.

Další případ je zastavení řízení proti Václavu Zbořilovi, jenž byl obviněn ze zločinu podle § 3 retribučního dekretu. Toto obvinění je odůvodněno těmito skutečnostmi a důkazy: 1. Již v září 1938 poslal tehdejšímu předsedovi vlády republiky Československé dr Milanu Hodžovi dopis, v němž se přimlouvá a navrhuje připojení Československé republiky k říši na základě plebiscitu. 2. V den okupace českých zemí německými vojsky, t. j. 15. března 1939, poslal telegram dr Háchovi a min. předsedovi Beranovi, v jichž schvaloval včleněn naších zemí do svazku německé říše. 3. V říjnu 1938 a později v r. 1939 schvaloval začlenění našich zemí do svazku říše a tím nepřátelskou vládu na našem území dvěma zápisy v pamětní knize, chované tehdy ve weekendovém domku v obci Brusné. 4. Podporoval nacistické a fašistické hnutí peněžitými dary, zejména darem 10.000 K pro oddíly SS, darem 1000 K pro Winterhilfe, 5000 K pro německý Červený kříž. Dále věnoval 1000 K na potřeby Svazu pro spolupráci s Němci. 5. Propagoval a schvaloval nacistické hnutí a nepřátelskou vládu na území republiky ve svých projevech před různými lidmi, jako na př. za jízdy vlakem před lidmi v kupé shromážděnými tak, že tím vzbudil pohoršení, před Jaroslavem Tomšíkem pří příležitostí jeho návštěvy pronesl výrok: "Zaplať Pán Bůh za Hitlera; všichni čeští lidé by měli na kolenou děkovat Bohu, že nám jej seslal," a při různých příležitostech před svými zaměstnanci. 6. Podporoval nacistické hnutí a válečnou moc německých okupantů tím, že nabídl Němcům k disposici svůj vynález "autopedes" s úmyslem, aby ho bylo použito k válečným účelům, byť i jeho nabídka byla pro nepatřičnost vynálezu zamítnuta. 7. Zdravil při různých příležitostech nacistickým pozdravem zdvižením pravice a slovy: Heil Hitler!, na př. na ulici při setkání s osobami německé národnosti, při vstupu do jednací síně okr. soudu v Bystřici, při úřední návštěvě bezpečnostních orgánů ve svém domě, při návštěvách různých koncertů a jinde.

Václav Zbořil zastával v době zvýšeného ohrožení republiky funkci předsedy okrskové skupiny českého Svazu pro spolupráci s Němci pro politický okres Holešov a v té funkci vyvinul nadměrnou činnost organisační, zejména při získávání členů. Předsedal a řídil dvě veřejné schůze tohoto Svazu, pořádal užší schůze Svazu ve svém bytě, pracoval horlivě a energicky pro vzrůst Svazu tím, že rozkázal svým zaměstnancům rozesílat jednotlivým osobnostem v okrese přihlášky, dával jejich vyřízení urgovat, když nebyly dlouho vráceny, nutil své zaměstnance ke vstupu do Svazu pro spolupráci s Němci.

Věcí, ze kterých byl Václav Zbořil obviněn, je jistě dostatek, takže mohl být opravdu lidovým soudem odsouzen, ale řízení proti němu bylo zastaveno.

Další kuriositou uhersko-hradišťskou je případ advokáta dr Zerzáně. Byl zajištěn u lidového soudu a dodnes není řízení skončeno. Podle informací má býti celý případ předán lidovému soudu. Ovšem soudu v Uh. Hradišti naprosto nevadí, že tento pan dr Zerzáň, který je ve vyšetřování, chodí k soudu obhajovat a zastupovat strany, jako na př. mimo jiné v trestní věci Strapínově z Lopeníku. Uherskohradišťští advokáti reagovali na zprávu časopisu Slovácko, která ho ve skutečnosti odhalila, podali rozklad advokátní komoře a ta jim oznámila, že jí okolnosti nebyly známy. Přesto však zůstalo při této odpovědi a nebyla učiněna náprava. V civilních sporech obhajoval spoustu lidí. I zde se musí zjednat náprava. Nikde v úřadech nepracují ti, proti kterým se vede vyšetřování, poněvadž se jim nemůže důvěřovat, ale zde vidíme, že před soudem je připuštěn člověk, nemající národní a státní spolehlivosti, aby hájil a zastupoval čs. občany.

Dále by bylo žádoucí, aby spisy osob, proti kterým řízení u lidového soudu bylo zastaveno, byly co nejrychleji předány okresním národním výborům, trestní nalézací komisi, aby se mohlo zavésti řízení podle dekretu 138 o některých proviněních proti národní cti.

Je pravda, že rozsudky mimořádných lidových soudů jsou usnášeny celými senáty a tedy také čtyřmi soudci z lidu. Ale jaká je praxe na př. u lidového soudu v Uh. Hradišti? Soudci z lidu dostávají pozvánky k přelíčení 4 nebo 3 dny a někdy i den před přelíčením. Na pozvání není vůbec oznámeno, o které případy jde, a nejen to, soudcům z lidu se vůbec nezasílají opisy protokolů projednávaného případu, takže přijdou k přelíčení úplně neinformováni a jsou odkázáni na to, co u přelíčení samí slyší, a tam přirozeně záleží na samotném předsedovi senátu, jak celé přelíčení vede. Může tedy soudce z povolání, jestli mu na tom záleží, vyzvednout polehčující okolností a zlehčit přitěžující okolnosti. Je-li ovšem soudce dobrý Čech a demokrat, vyzvedne jak polehčující, tak i přitěžující okolnosti, aby soud mohl pak spravedlivě rozhodnout. Rovněž na předvolávání svědků k přelíčení nemají soudci z lidu u zmíněného soudu v praxi žádného vlivu. Svědkové jsou obesíláni předem toliko podle uvážení předsedy senátu a často se stává, že z více svědků k přelíčení je zavolána jen část, takže i kdyby soudce z lidu měl určité otázky na svědky, nemůže je pak pronést, nýbrž je odkázán toliko na svědecké protokoly, ve kterých může býti opomenuto všelicos, někdy i závažné a důležité věci.

To jsou závady v praxi v přelíčení u lidového soudu nejen v Uh. Hradišti, ale i v Novém Jičíně a také v Brně, jak jsem měl sám možnost se o nich jako lidový soudce přesvědčit. Znovu podotýkám, že většina předsedů lidových soudů dělá očišťovací práce velmi svědomitě a poctivě. Přesto však se najdou jedinci, kteří pomáhají ať už vědomě nebo neúmyslně zrádcům a kolaborantům, jak tomu jíž uvedené případy nasvědčují.