Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Druhým řečníkem je pí posl. dr Horáková. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. dr Horáková: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Budiž mi dovoleno, abych připojila také několik slov k té stati výkladu pana ministra spravedlnosti, která se týká provádění národní očisty. Pan posl. Zápotocký správně ukázal, že nejlépe je, když vycházíme ze svých zkušeností. Já jsem, bohužel, nedosáhla tak vysoké kriminální a všestranné průpravy, ale přece jen mám určité zkušenosti z období posledního, kdy jsem se dostala do odporu s režimem, který se nemohl srovnávat s mou ctí a s mým názorem, když jsem se postavila do boje na život a na smrt proti německým okupantům.

Je přirozené, že v předchozím období jsem neměla tyto zkušenosti jako p. posl. Zápotocký, poněvadž on stál v oposiční straně, která v tehdejší době mohla také načerpat tyto zkušenosti, a já jsem byla v táboře, který se domníval, že je správné, cestou demokratické nápravy usilovat o to, aby náš republikánský život a naše národní pospolitost docházely konstruktivní prací k určitým svým cílům a k jasnému a prospěšnému výhledu pro všechny naše obyvatele. A tak z té poslední zkušenosti mohu říci, že každý, kdo procházel zkouškou v rukou gestapa a hrůzou jeho výslechů, musil si uvědomit jedno: gestapo, německé soudnictví a německé soudy nebyly ani svou organisací, ani svým uzpůsobením a tím méně kvalifikací vyslýchajících a vykonávajících orgánů aparátem, který by si mohl osobovat v dějinách kriminalistiky po stránce odborného hodnocení místo nějak významné, ba právě naopak. Ti, kdož měli příležitost nahlédnouti blíže do toho systému, do té organisace, do té metodiky, do všech těch zákulisí výslechů a pod., došli nakonec k přesvědčení, že pokud tyto orgány gestapa a soudců dosahovaly nějakých úspěchů, bývaly jejich podkladem a příčinou pouze tři skutečnosti: bylo to násilí, které dovedlo při výsleších gestapo vystupňovat do zběsilosti a forem, hodných středověké inkvisice, byla to zrada a lidská hloupost. A mezi těmito prostředky nejúčinnějším pomocníkem gestapa byla zrada, zejména byla-li prováděna z vlastních českých řad. Všemu lze odolat, i kruté, nemyslitelné násilí vydrželi tito lidé a snesli je, ale zrada, ta zaskočila i toho nejstatečnějšího. A proto je samozřejmostí - a řekla bych - podmínkou důsledné mravní zásady a jejím kategorickým imperativem, že tato zrada musí být potrestána, že musí vzít odplatu za svůj čin každý Čech a Slovák, který tak hluboko klesl ve své lidské i národní důstojnosti, že zradil anebo jakkoliv Němcům napomáhal - s nimi kolaboroval.

Nebylo by myslitelné. že by se nalezl někdo - a chci tím také odpovědět i na výkřiky, které v této sněmovně někdy padají - kdo by se chtěl nazývat poctivým a upřímným členem naší národní pospolitosti, kdo by se odvážil krýt zrady spáchané a kdo by jakkoliv těm napomahačům a kolaborantům pomáhal, aby unikli spravedlivé odplatě. (Výkřiky posl. Haruse.)

A proto také nepovažuji, slavné Národní shromáždění, paní a pánové, za zvláště nutné i přes ty výkřiky, které se zde ozývají, abych zdůrazňovala, že strana národně socialistická stojí za provedením národní očisty cele a nesmlouvavě a že její snahy a cíle v tomto směru jsou co nejupřímnější a jistě stejně tak kategorické jako stran ostatních. (Potlesk.) Je sice dobře známo vám i nám, že odplatný trest není ještě sám sobě účelem a také se jím nedosahuje vždy žádaného výsledku: vyrvat, vyhubit a utlumit zlo v jeho kořeni. To jsme také viděli i z výkladu pana posl. Zápotockého.

Je potřeba změniti něco více, je potřeba změniti také ten základ, to mravní, z čeho vyrůstá to špatné a zlé. Ale vždycky i při tom je nutno připustit, že odplatný trest má své mravní a zejména odstrašující hodnoty. Kdyby se nám nepodařilo - a v tom úplně souhlasím se všemi, kdož zde vytýkali určité chyby a nedostatky ještě dnes patrné - již tady na světě udržovat většinu lidí v přesvědčení, že zlo má dojíti odplaty právě tak, jako dobro má dojíti uznání, pak, prosím, bychom mohli jenom spoléhati na ty, kteří mravní vývojovou linii opírají o to, že se dostane té odplaty někde na nebesích, mimo tento svět. A pak by bylo přirozeně také těžko udržet zásadu povinnosti jednotlivce k osobnímu hrdinství a odhodlanosti k národní oběti do budoucna, kdybychom teď v této době, kdy se na nás celý svět, celý národ a každý jednotlivec dívá, neprovedli zasloužené a spravedlivé potrestání zrady a poskvrnění národní cti. (Potlesk.)

Proto chceme a musíme vždy a všude podporovat všechno, co k výkonu této spravedlivé a důsledné očisty vede. Ale musíme si, paní a pánové, uvědomit, že při jejím provádění je nutno se dívat na řadu okolností, na to, co podporuje a zesiluje hodnotu této očisty. Hodnotu očisty by zeslabilo, kdyby se vykonávala pouze jako akt revoluční a neměla formu ani povahu řízení, ať už je toto podloženo předpisy mimořádnými, uzpůsobeno potřebě co nejpružněji a přeneseno na orgány nejenom soudní, ale soudnictví lidového a konečně i na lidové orgány správní.

Je pravda a pan posl. Zápotocký zde uvedl, že závodní rady a všechny ty nové orgány v závodech vykonaly a vykonávají velmi důkladnou a rozhodnou očistu. Je přirozené, že tyto orgány ji právě vykonávají na podkladě revolučních zásad, na podkladě revolučního ovzduší, je pravda, že mohou v tom případě také udělat více než méně, jak řekl pan posl. Zápotocký. Ale něco jiného je soud, soudce a státní zástupce, který je opravdu představitelem právních norem obvyklých, upevněných a revolucí ještě nikterak nevyformovaných. Ten nemůže jíti přes zákon, přes předpis, přes normu a přes formu řízení, která je mu předepsána. (Posl. Harus: Paní doktorko, pročpak by se ten soudce neměl řídit normami, které mu zde revoluce dala, proč se má řídit normami, které mu dala kontrarevoluce?) Já vám to pane poslanče, hned řeknu. Víme to z historie. Víme, že revoluční výkon, pokud šel také s výkonem odplaty a výkonem trestu, dal již také mnohdy vyrůstat tzv. pseudomučedníkům a pseudotrpitelům, kteří se pak stali nástrojem zaslepení pro ty, kteří chtěli právě revolucí stát podlamovat (Potlesk.), kteří chtěli právě z toho, že řekli: "Podívejte se, jak mu bylo ukřivděno", vytěžit pro budoucnost. Tak se z těch revolučních odplat stali mučedníci, kteří potom byli předmětem zaslepování nejenom hlav jednotlivců, nýbrž celých národů. vždyť jsme to viděli v Německu. A tak doufám, že v případě našich zrádců a kolaborantů ani vy, pane poslanče, ani já si nepřejeme, aby se jakýmkoli způsobem mohli stát nějakými mučedníky pro budoucnost, kteří by pak z toho pro sebe těžili. A stejně tak nebezpečné je - a to se může při revolučních zásadách stát, to připustíte - že se může i jiný motiv do toho zamotat. Můžeme také vidět, že ještě jiné věci ovlivňují výkon i uložení trestu. Bývá to také někdy motiv msty, osobní, stranické nebo jiné nenávisti. Jen opravdu, paní a pánové, objektivně provedené zjištění skutkové podstaty trestního činu a nestranné vyslovení trestu při zachování předepsaného řízení nám dává provždy záruku, že uložené potrestání bude také všeobecně uznáváno. A o to nám jde, aby bylo všeobecně uznáváno a všeobecně závazným a bylo také prohlášeno za nepochybné a spravedlivě, a to nejenom dnes a u nás, ale i v budoucí historii a v celém světě.

Slyšeli jste ve výkladu ministra spravedlnosti o lidových a národních soudech, jak si vedou a jaké jsou jejich rozsudky. Je pravda, že tady byly uváděny číslice, jež potom také opakoval pan posl. Zápotocký. Je nám také hned patrno, že z těch 14.000 vyřízených případů došlo odsouzení 3.000 a že se něco s těmi ostatními muselo stát, ale z toho nelze dedukovat, dokud nemáme přesnou odpověď pana ministra spravedlnosti, že by všechny tyto ostatní případy byly vyřízeny jen přímo státním prokurátorem. Tyto případy, jak víte jistě sami, paní a pánové, a také jistě pan posl. Zápotocký, byly velikou většinou vráceny okresním národním výborům, jejich vyšetřujícím komisím, protože mezitím vyšel nový dekret presidenta republiky o ochraně cti, který dovoluje, aby byla doplněna mezera, před kterou se státní zástupce mnohdy ocitá a kterou může právě suplovat tím, že tento delikt, který by neodpovídal plně velkému retribučnímu dekretu, přenese na rozhodování podle dekretu o národní cti a přikáže jej vyšetřujícím komisím při okresních národních výborech, které o něm budou ještě rozhodovat. To je jistě také velmi značný počet případů mezi těmi nevyřízenými, resp. rozsudkem nevyřízenými případy. A pak jsou ovšem ještě jiné možnosti. Také je zde nepříslušnost soudu. Jednotlivé případy se musí přemísťovat z jednoho soudu k druhým, takže nelze říci, že by těch 11.000 zbývajících případů byly všechny případy, které vyřídil a rozsoudil státní zástupce.

Slyšeli jsme ovšem také z těch číslic, které zde byly předneseny, že bylo více než 50% trestů smrti uloženo českým lidem a že také z rozsudků doživotního žaláře převážné procento postihuje české lidi. Jsou to jistě smutné číslice, ale tyto číslice nám tvrdě říkají, že nelze bráti v pochybnost nesmlouvavost, rozhodnost a přímočarost soudních orgánů, pokud již rozsudky byly vyneseny.

Je pravda - a pan ministr spravedlnosti ve svém projevu také na to upozornil - že jsou případy, které unikly a unikají spravedlnosti a které jsou pak příčinou nespokojenosti občanstva s prováděním očisty národa. Je potřebí, abychom si také řekli upřímně toto: Revoluční zákonodárství, vyjádřené dekrety presidenta republiky, dalo výkon justice pro případy národní očisty lidovým soudům a očistným komisím při okresních národních výborech. Tyto dekrety jistě vyvěrají z nitra nejširších zásad lidové demokracie, ale ve své činnosti se musí tyto orgány opírati o zákony a předpisy, které jsou podkladem jejich řízení. A správně řekl pan posl. Zápotocký, že jsou to v mnohých případech ještě předpisy z doby Rakouska a z doby značně minulé, plné ducha jiného, plné ducha, který se jistě také velmi liší od toho, jak si dnes přejeme míti justici a soudnictví řízené a naplňované. Ale to není - a jistě to také ví pan posl. Zápotocký - možno překonat přes noc a také se nemůžeme i při největší pilnosti, kterou tady budeme vyvíjet, nadít, že bychom do několika týdnů nebo měsíců tuto velkou a obtížnou a jistě velmi závažnou materii zdolali.

Představitelé justiční správy - právníci jsou v tomto lidovém soudnictví celkem malou kapkou v moři. Nemají rozhodného vlivu na konečné výsledky a výroky, to si musíme také uvědomit. Povaha lidových soudů je potom taková, že předpokládá stejnou materii jako soudy stanné, to znamená, že případ musí přijít k lidovému soudu zcela jasný, a že se nemůže očekávati nějaké složité a zdlouhavé procesní řízení. A tak státní zástupce - nemám jistě příčiny, abych jediným slovem obhajovalo toho, kdo si nezaslouží naší důvěry - jako úředník a jako vykonavatel, když je si vědom toho, že může pustit k projednávání u lidového soudu jenom kausu naprosto jasnou, musí přirozeně také vzíti v úvahu, zda si případ nevyžádá delšího řízení, delšího důkazního projednávání než právě 3 dny, které jsou připuštěny při lidových soudech. A protože nejsou všechny tyto případy takto jasné a nejsou schopné být vyřízeny ve lhůtě předepsané, jsou také postupovány řádným soudům k projednávání, a to jsou také ty, které jsou v tom počtu 11.000 vyřízených, ale nerozsouzených.

Je však ještě třeba míti v patrnosti, že každé soudní řízení a rozhodování předpokládá osvědčení skutkové podstaty činu, které musí být provedeno důkazním řízením a spisovým materiálem. Nemůžeme žádati - a jistě také nikdo nechce, ať už jde o právníky nebo soudce z lidu - aby rozhodli případ, který není takto podložen.

Tu přichází ovšem povinnost nejenom na soudce, ale i na nás na všechny, na všechno občanstvo, kterému očista národa opravdu leží na srdci. Snadno je učiniti oznámení nebo udání, ale s lítostí často vidíme - a to mi připustíte - že se u mnohých, kdož toto udání nebo oznámení udělali, pak často nedostává vůle, aby nesli důsledky, to znamená, aby byli ochotni svědčit, aby byli ochotni správně opatřit písemný důkazní materiál atd. Často je slyšet výtky - i na veřejných schůzích se s tím setkáváme - na rozhodnutí lidových soudů, na státní zástupce, na očistné komise při okresních národních výborech, ale musíme velmi často, když se přesvědčíme, doznat, že řízení u těchto orgánů a jejich rozhodování často ztroskotává o to, že občané sami nejsou dostatečně nápomocni. Důkazní materiál - také se to, paní a pánové, stává - se někdy ztratil anebo je velmi nedostatečně vybaven. Zejména - a to si, prosím, musíme připustit - v prvních dnech po osvobození byl sestaven a podán největší počet udání a oznámení, často velmi nedostatečně vybavených důkazním a průvodním materiálem, ať už se to stalo nekvalifikovaností orgánů, které jej opatřovaly, ať už se to stalo obmyslně. Prostě tady ty nejdůležitější počátky velmi často chybějí, a tak se také mohlo mnoho z těch stop a těch důležitých a velmi cenných důkazních prostředků zahladit nebo ztratit.

Je také velmi závažné - a to si musíme každý sám u sebe říci - že očistné řízení je často znemožňováno a že je mu překáženo, ježto se vyskytují mezi námi občané, kteří nerozvážně a někdy docela vědomě ztěžují dílo národní očisty tím, že osobám německé nebo maďarské národnosti, ale nejenom těm, také zrádcům a kolaborantům potvrzují a osvědčují bez svědomitého zkoumání loyalitu, protinacistické smýšlení, činnost odbojovou nebo její podporování atd. (Potlesk.) Takové jednání by mělo být stíháno samo o sobě také jako trestný čin a dotčený by měl býti volán k odpovědnosti.

Řádný soudce a státní zástupce nemůže přece - to sami všichni doznáváme - svůj rozsudek nebo obžalobu postavit pouze na veřejném mínění nebo na nějakém nedoloženém udání, i kdyby sám měl osobně nejlepší vůli mu uvěřit. Nechtěli bychom jistě - a to se mnou všichni souhlasíte - aby naše justice v lidových a národních soudech mohla býti jen zdaleka přirovnávána k podobným zjevům, jaké jsme na vlastní kůži prožili, když jsme stáli před známými německými volksgerichty, kde celé soudní řízení bylo pouhou sehranou komedií a vynášené rozsudky byly předem určeny rozhodnutími gestapa.

Já vím, že mi řeknete, to my nechceme, protože to je právě to zdemoralisování a ničení soudcovské nezávislosti. Ale oni také byli nezávislí a prohlašovali se nezávislými, byli však prostě ovlivňováni určitou ideologií, která o sobě říkala, že je nutná v zájmu národa. A my se v žádném případě nemůžeme postaviti do podobné situace a nemůžeme soud ovlivňovat, není-li tu opravdu k řádnému řízení zákonný podklad, odpovídající materiál, průkazní řízení a důkazní prostředky. Relativnost soudních výroků německých, která se řídila nejen podle toho, co se dělo ve světě, ale také podle toho, jak prohrávali na frontách, a která byla jeden den taková a po porážce a prohře opět jinaká, vedla k ohromné anarchii a musí vésti vždycky k naprosté derutě soudní spravedlnosti a nezávislosti.

Na soudy nesmí míti vliv ani politický diktát, ani noviny, ani ulice. (Potlesk.) Správná justice nesmí míti přirozeně ani jediného soudce. který by ustoupil takovým zjevům, stejně tak - a s tím souhlasím s panem posl. Zápotockým - nesmí míti a nesmí strpěti žádného soudce, který by své právo volného rozhodování, kdy není vázán zákonem, neuvedl v soulad s duchem a náplní dnešní doby. (Hlas: A to nedělají!)

Kdybychom měli v našem soudnictví jedině správné a poctivé hledisko, mohli bychom říci se starým římským pořekadlem: lex civium dux. Ano, zákon vůdcem občanů, to platí pro nás, ve státě vlády lidu, na prvém místě.

V otázce právní jistoty a konsolidace poměrů v přítomné době se ovšem jeví velmi naléhavá potřeba - to zde ještě nebylo zdůrazněno a chtěla bych to zvláště podtrhnout - aby také správní řízení trestní, které provádějí okresní národní výbory a jejich nalézací komise podle dekretu č. 138, bylo prováděno přesně podle vydaných a dosud platných norem, aby také u něho byly dodržovány předepsané zásady řízení, a jmenovitě by bylo třeba - a po tom volají hlavně členové těchto nalézacích komisí - aby byl vydán podrobnější oběžník, ve kterém by byly vytčeny stěžejní zásady pro orgány řízení provádějící, a aby dosud vydaná poučení byla nějak sumárně shrnuta v jeden prováděcí výnos, protože si musíme uvědomit, že v těchto nalézacích komisích zasedají naši občané, kteří nejsou práva znalí a kteří také mají míti řádnou pomůcku, aby opravdu poctivě a řádně podle svého nejlepšího svědomí velmi vážný úkol na ně vznesený mohli splniti.

Zvláště je také třeba poučit tyto orgány, že je nutno dodržovati přesně zásadu - a to se vždy neděje - že skutková podstata deliktu, jakož i všechny okolnosti, směřující proti obviněnému, musí mu býti dány řádným způsobem na vědomí, aby k nim mohl zaujmouti své stanovisko a aby také jemu - protože jsme v právním státě - bylo ponecháno provésti důkazy na svou obranu.

Uzavírám-li svou úvahu, musím po právu konstatovat, že na orgány justiční správy - poněvadž se zde mluví teď k výkladu ministra spravedlnosti - spadá přímá odpovědnost za naplnění retribučních dekretů poměrně jen malou částí anebo jen nepřímo. Je pravda - a to zde bylo zejména v řeči pana posl. Zápotockého zdůrazněno - že úřad veřejného žalobce je jedním z orgánů, které stojí mezi lidovým soudem, mezi lidovým soudnictvím a vyšetřovacími komisemi, a že jemu přísluší významná úloha v řešení národní očisty. Bylo tu řečeno, že by měl státní zástupce v takovémto případě sám sbírat důkazný materiál pro obžalobu. Je pravda, že horlivý úředník by z daného materiálu mohl jistě ještě mnoho vytěžit, ale nestávalo se to ani u tzv. Ermittlungsreichsgerichtů při soudnictví nacistického Německa, aby používali příležitosti, znovu ještě a více potopit obžalovaného.

Musím zde říci, ačkoliv to nerada prohlašuji, že i mně se stalo, že mně mohl při výslechu zprostředkující soudce, který mne odevzdával do obžaloby před říšským soudem lidovým, mnoho přitížit a mohl ještě také vyhledávat dále, ale neudělal to, protože si byl vědom, že se sice má a musí snažit jako státní zástupce o co nejpřísnější mé potrestání, ale že jde také o to, aby byla zjištěna pravda a nebyl zbytečně překračován zákon.

Tato ostražitost musí být v případě lidového soudu ještě zvýšena, protože jde o jedinou instanci, proti jejímuž rozhodnutí není opravného prostředku a každé porušení zákona, kterého by se státní zástupce ve své snad jistě pochopitelné horlivosti dopustil, by mohlo mnohdy způsobit nedozírné škody, protože právě tak jako neodsouzení opravdu křiklavého a zaslouženého případu, tak také někdy nespravedlivé odsouzení způsobí velké mravní škody nejenom v národě, ale i mezinárodně.

Velmi důležité a pro vlastní soudní řízení mnohdy zásadní je také období, v němž se děje vyšetřování při ponechání obviněného ve vazbě. Nejen soudní vazba, ale zejména také vazba v předběžném vyšetřování policejním je nesmírně závažná, a zde je nutno upozornit na to, aby všechna opatření isolační a zejména způsobilost a vhodnost vězeňského personálu zaručovala a také bezpečně nám dávala jistotu, že nebude porušeno a zanedbáno nic z toho, co by zabezpečilo zdárný vývoj procesu. Každému z nás, kdo prošel vyšetřovací vazbou gestapa a vazbou německých soudů, je známo, že i přes mimořádnou a zvýšenou a všemi prostředky, násilím, mučením a vysokými tresty atd. podporovanou ostražitost dozorců podařilo se nám mnohým proniknout hradbou toho uzavření a podat zprávy, které byly často velmi důležité pro další vývoj řízení. Je proto nezbytně nutno, aby nejenom vězeňská správa při soudní vazbě, ale zejména také správa dozorčí při vazbě policejní, resp. při vazbě předběžného vyšetřování měla výkon dozorčí služby všemi kautelami tak zabezpečen, aby byl opravdu na dostatečné výši. Je nutno proto také důsledně a se vší rozhodností postupovat proti všem orgánům vězeňské dozorčí služby a policejní předběžné vyšetřovací služby, které jsou zde zúčastněny, kdyby se jakkoli zpronevěřili své povinnosti nebo ji nedostatečně plnily.