Jedna hlava, jeden trup, a krvný obeh musí rovnakým spôsobom cirkulovať a zasahovať celé telo. Keby jedna noha bola tlstá a druhá nepomerne tenučká, stratilo by celé telo svoju rovnováhu. Sjednotením sociálne-politického zákonodarstva spejeme k zdravému cieľu. Treba prejsť všetkými prostriedkami k unifikácii životnej úrovne pracujúceho ľudu. Tí, čo spomaľujú tempo industrializácie Slovenska, nekonajú dobrú službu záujmom republiky. Len zpriemyselnením Slovenska, založením a realizovaním veľkého investičného programu dosiahnu sa rovnaké možnosti života na Slovensku i v zemiach českých

Súbežne s týmto musí byť prevedené veľké dielo výchovné. Vojna a fašizmus nám narobily mnoho škôd hmotných i duchovných. Musíme materiálne i mravne zbohatnúť. Hmotné škody dajú sa usilovnou prácou, stupňovaním výkonnosti nahradiť. Duchovné škody usilovnou prevýchovou. Do tejto oblasti patrí aj očista verejného života a ľudové súdnictvo, ako o ňom hovorili vo svojom expozé i pán minister vnútra Václav Nosek, i pán minister spravodlivosti dr Drtina a vo výbore pán povereník dr Viktory. Bez dôslednej očisty budú tu stále sily, ktoré nás budú vo výstavbe hamovať.

UNRRA nám posiela okrem spotrebných článkov aj všelijaké lieky. Potrebujeme však politický penicilín a ten nám UNRRA dodať nemôže. Ten si musíme sami vyrobiť a aplikovať, aby sme vyničili tie všelijaké zhubné mikróby, ktoré nám zostaly po nemociach zbujnelého fašizmu a nie menej po nemociach liberalistickej hospodárskej anarchie. Za vojny vytvorily sa tu predpoklady pre nemoc, ktorá - neviem presne z akej príčiny - menuje sa anglickou nemocou a ktorá má - ako vieme - v zápätí za následok skrivenie pátere.

Stav, v akom sa očista verejného života nachádza najmä na Slovensku, nás uspokojiť nemôže. Často je to paškvil očisty. Nemcov sa zbavíme, s Maďarmi sa tiež vyporiadame, no spravili by sme chybu, keby sme pritom zavreli oči pred domácimi zradcami a kolaborantami z vlastného národa. Ak sme zameškali alebo nemohli v prvých revolučných dňoch, týždňoch a mesiacoch sa dokonale vyporiadať s našimi domácimi zradcami, musíme to teraz za ťažších politických a psychologických podmienok doháňať, pokiaľ sa to vôbec ešte dá. Zdá sa mi, aspoň pokiaľ ide o Slovensko, kde fašizmus a ľudácky separatizmus zapustily hlbšie korene a kde preto kolaborácia bola vertikálne a horizontálne väčšia, bolo a je ešte meradlo, ktorým posudzujeme vinu, odlišné od meradla, ktoré sa aplikuje v českých zemiach. Nepovažujem za správne, aby ten, kto je vinný v českých zemiach a je za to odsúdený na 5 lebo 10 rokov straty slobody, mohol byť pre rovnakú vinu na Slovensku uznaný iba človekom pomýleným, ktorému sa vymeria iba trest pokarhaním. Kto je galganom v Prahe, musí byť za galgana uznaný aj v Bratislave. Tolerancia voči nepriateľovi vykladá sa za slabosť a takouto toleranciou ešte nik nezískal svojho nepriateľa, ale naopak tento sa stal trúfalejším. Dnes to vidíme v tzv. krížikárskom hnutí, ktoré síce netreba preceňovať, ale bolo by rovnakou chybou ich podceňovať. Nesmieme zabúdať, že k týmto krížikárom alebo v Čechách k tzv. stúpencom prchalovským sa pridružujú aj tí, ktorí našim ľudovo-demokratickým režimom strácajú svoje bývalé hospodárske výsady. Plne sa stotožňujem s vyhlásením Svazu osvobozených politických vězňů a pripojujem sa k nemu aj ako zmocnenec Sväzu protifašistických politických väzňov na Slovensku.

Slávne Národné shromaždenie! Vládny návrh zákona, o ktorom som mal česť podať zprávu, je jedným z veľmi dôležitých osnov, ktoré v čase po obnovení svrchovanosti štátu sa predkladajú Dočasnému Národnému shromaždeniu. ide o úpravu, ktorá môže byť smelo postavená do súboru základných revolučných legislatívnych aktov a je mi obzvláštnou cťou a považujem to za dejinnú spravodlivosť, že môžem ako jeden z nesčetných účastníkov slovenského domáceho odboja, skúsivší všetky druhy neslobody, perzekúcie a politického väzenia tiso-tukovského režimu, ako jeden z mnoho tisíc účastníkov slovenského národného povstania a partizánskeho hnutia, predložiť na schválenie slávnemu snemu tento vládny návrh zákona vo znení, ako sa o ňom usniesol sociálne-politický výbor.

Náš nový režim a jeho vláda, verná odkazu našej demokratickej a národnej revolúcie, je si plne vedomá svojej národnej, mravnej a sociálnej úlohy, keď splňuje povinnosť odčiniť krivdy neslobody. Vedomá si je toho, že spláca iba svoj dlh voči tým, ktorí za svätú vec slobody položili svoje životy, obetovali svoje zdravie alebo nechali tu svoje nezaopatrené rodiny. Splňuje túto povinnosť voči tým, ktorí zocelení v boji za lepší zajtrajšok alebo postihnutí krutým útiskom barbarského nacizmu a ľudáckeho fašizmu budú aj v budúcnosti v našom ťažkom hospodárskom zápase, pri výstavbe, upevnení a vnútornej bezpečnosti republiky, našou najpevnejšou oporou a garantom toho, že nikdy viac a v žiadnej forme nepripustíme k moci alebo k vplyvu tých, čo tu na našom krvou a utrpením vykúpenom území po šesť tmavých rokov šarapatili a ohrožovali existenciu našich národov. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. dr Neuman. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova je další významnou splátkou republiky na dluh, který republika má vůči těm, kdo v době poroby pro ni trpěli a umírali, nebo za její obnovu se zbraní v ruce bojovali. Chtěl bych hned zdůrazniti, že tato osnova netvoří z osob persekvovaných zvláštní kastu, kastu občanů s mimořádnými právy. S tím by - tak jak znám mínění osvobozených politických vězňů - žádný z nich, ani z příslušníků domácího i zahraničního odboje, ani z pozůstalých po nich, nikdy a za žádných okolností nesouhlasil. Touto osnovou odstraňujeme toliko křivdy, které jim byly způsobeny v oboru veřejného sociálního pojištění ve srovnání s těmi, kteří zůstali doma.

Doufám, že nebude nikoho v tomto domě a ani v českém a slovenském národě, který by nesouhlasil s tím, aby doba prožitá českými a slovenskými muži a ženami v německých gestapáckých věznicích a koncentračních táborech z důvodů národních, politických a rasových, právě tak jako doba, zasvěcená domácímu a zahraničnímu odboji, nebyla započítána jako doba povinného pojištění v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.

Tímto opatřením netvoří se žádné nadpráví, slavná sněmovno, nýbrž vyrovnávají se toliko křivdy, způsobené německým nacismem těm, kteří proti němu bojovali, křivdy, které jim byly způsobeny ve srovnání s těmi, jimž osud dopřál setrvati, byť ve stálém strachu a úzkostech, v povolání vykonávaném před dobou poroby.

Je samozřejmé, že v tomto případě je povinností státu, aby zaplatil pojistné za dobu započtenou z důvodů těch, které jsem uvedl, do veřejného sociálního pojištění. Znovu opakuji, není to žádný dar, nýbrž samozřejmé odčinění křivd. Doufám také, že tato osnova bude tímto způsobem chápána celou československou veřejností.

Osnova nezapomíná ani na nucené přestupy, nezapomíná ani na křivdy, které byly způsobeny v nadlepšovacích zařízeních důchodového pojištění. - Promlčecí lhůty, stanovené pro nároky z veřejnoprávního důchodového, úrazového i nemocenského pojištění, se staví, a to nejdéle do 31. července letošního roku. - Rovněž ustanovení o dokončení čekacích lhůt v oboru veřejnoprávního pojištění nemocenského a důchodového bylo upraveno tak, jak si to vyžaduje mimořádná povaha věci.

V rozpočtovém výboru při projednávání osnovy byli jsme si vědomi obtíží, se kterými se setkávají vdovy a sirotci, když uplatňují nároky na vdovský a sirotčí důchod, případně na důchody předků, jestliže nemohou předložit náležitý úřední dokument o smrti. Těch případů je velmi mnoho a já konstatuji, že máme ještě stovky a tisícovky žen a sirotků po kamarádech padlých v koncentračních táborech, případně padlých v bojích v zahraničí nebo ve vnitřním odboji, o nichž nebylo možno prokázati, kdy a za jakých okolností zemřeli, a výsledek toho je, že tyto ženy dodnes čekají a dodnes se marně domáhají toho, co je jejich právo, t. j. aby dosáhly náležitého důchodu vdovského nebo sirotčího.

Stojíme proto na stanovisku - také jsme je vtělili ve zvláštní resoluci - a dožaduji se ministerstva spravedlnosti, aby se vším urychlením byli prohlášeni za mrtvé všichni ti, o nichž je jasně patrno, že zemřeli v koncentračních táborech, po případě v boji za osvobození Československé republiky a aby bylo na základě těchto dokumentů hned - přirozeně se zpětnou platností - proplaceno všechno to, co těmto lidem náleží. (Potlesk.)

Některé případy, vážená sněmovno, jsou opravdu tragické. Dnešní pošta mi dodala - a takových přípisů dostávám stovky - jeden takový případ, smutný případ, který se zdá téměř nemožností. Píše mi můj buchenwaldský kamarád Josef Hecl, řídící učitel ze Slavonína u Olomouce. Jeho dcera si vzala studenta a ten byl ve studentské akci zatčen, prošel Oranienburgem, vrátil se zpět - pro sněmovní protokol uvádím, že je to ing. C. František Stavělík - kamarádi ho zavolali, když revoluce volala. Bojoval na Staroměstském náměstí, hájil Trojský most pancéřovou pěstí proti německým tankům, bojoval u Masarykova nádraží, kde zvedl SSmanny strženou státní vlajku, kterou se snažil znovu vztýčit. Při tom padl 8. května, jak zní nápis na hrobě: Pro čest československé vlajky. - Pan president ho vyznamenal československým válečným křížem in memoriam. Tento student zanechal ženu a dvě děti. Tato žena nedostala půl roku od nikoho, od žádného úřadu ani haléře. Této ženě nedostalo se mimořádné výpomoci od zemského, po případě okresního národního výboru a tato žena teprve po půl roce obdržela 1682 Kčs od zaopatřovacího úřadu v Brně; a když se z města přestěhovala do Slavonína s dětmi, místo zvýšení snížili jí měsíční důchod o 126 Kčs. A pensijní důchod po svém manželu do dnešní doby neobdržela. S dětmi je odkázána na těchto necelých 1600 Kčs a žije v poměrech mimořádně těžkých.

Slavná sněmovno! Ptám se, jak dlouho ještě budeme mluvit o pomnících, které chceme stavěti mučedníkům národa, a necháme trpět hlady vdovy a děti po našich kamarádech, kteří byli umučeni nebo padli v boji? (Hlučný potlesk.).

Já bych vůbec prosil, aby sněmovní řeči se nepřecházely takovým způsobem, jako se dosud přecházejí, aby z nich byly dělány stručné. Výtahy a my, jako zástupci lidu, abychom věděli, že to, co se zde říká, je zpracováváno v ústředních úřadech, aby se šlo po všech věcech tak, aby nám byly o tom podávány zprávy (Potlesk.) a abychom nečekali déle tří měsíců na odpověď na naše interpelace, protože je to nedůstojné tohoto parlamentu.

Jsem si vědom, čeho všeho je potřebí a čeho si revoluční doba vyžaduje, ale stojím na stanovisku, že buď tento parlament splní svou povinnost vůči lidu, anebo nebude existovat, protože prokáže svou nezpůsobilost a neschopnost.

A bude také věcí všech zástupců lidu, aby prokázali a všemi silami se snažili o to, aby váha demokracie, která je představována parlamentem, byla představována parlamentem, který je respektován. Je samozřejmé, že k tomu tento parlament přispěje i tím, že budou náležitým způsobem navštěvovány jeho schůze (Živý souhlas.) a že bude ovšem také takovým debatním místem, jakým byl dnes. (Potlesk.)

Dovolte, abych se ještě stručně vrátil k osnově, ale tento případ mně více než dojal, protože jsem si byl vědom toho, co jsme slibovali těm chlapcům, které jsme opouštěli, když jsme se vraceli z koncentračních táborů.

V osnově věnovali jsme mimořádnou pozornost ustanovení, kde má býti započítána nouzová služba, protiletecká služba a nouzová služba při zákopových pracích. Ale tu jsme si v rozpočtovém výboru řekli: Kolik bylo těch, kteří šli do Německa na tyto práce dobrovolně - ač je nikdo nenutil, nikdo je o to nežádal! Považovali bychom za bezpráví, kdyby tato zrada byla zaplacena státní pokladnou, a kdybychom ji těmto lidem ještě náležitým způsobem zhodnotili v sociálním pojištění.

A proto předkládám resoluci, v níž se dožadujeme, aby ministerstvo sociální péče velmi opatrně a velmi obezřele zkoumalo jednotlivé případy. Ovšem tam, kde to bylo z donucení, mají tito lidé nárok jako ostatní; ale kde to nebylo z donucení, pak, prosím, šlo o dobrovolnou službu a je pochopitelné, že stojíme na stanovisku, že se takového služby ve prospěch nacismu v Československé republice honorovat nebudou a nesmí.

Osnova nepamatuje na jednu věc. Řeší toliko bolesti, které se týkaly osob, jež byly v koncentračních táborech, v gestapáckých věznicích a účastnily se zahraničního odboje, pokud jsou nesamostatně výdělečně činné. Jde však také o osoby, které jsou samostatně výdělečně činné, prošly týmiž mukami a mají tytéž ztráty. Dožadujeme se proto ve zvláštní resoluci, aby vláda přišla s řešením také pro tyto osoby. Mám na mysli řadu starých bývalých truhlářů, zámečníků, představitelů všech možných řemesel, kteří jsou dneska bez prostředků a odkázáni na spolkovou nebo veřejnou dobročinnost.

Rozpočtový výbor se dožaduje svou resolucí, aby byl řešen velký a tíživý problém péče o válečné poškozence ve svém celku. Máme spoustu roztříštěných ustanovení o různých. podporách. Dožadujeme se soustředění a doufáme také, že příslušná resoluce bude slavnou sněmovnou schválena.

Bylo zde již promluveno o podstatném rozšíření nároků příslušníků československé armády v pojištění důchodovém a nemocenském. Chtěl bych při této příležitosti jenom říci - ač se to zdá protismyslné - že noví vojáci Československé republiky patří k vojákům, kteří bojovali na barikádách, v zahraničním vojsku, po případě k vojákům, kteří prošli německými gestapáckými věznicemi. Proto stojíme na stanovisku, že je správné, jestliže zároveň s odčiněním křivd, způsobených bojovníkům za svobodu československého lidu, řeší se i sociální ochrana těch, kteří se zbraní v ruce jsou povinni dnes tuto svobodu hájiti, po případě i svými životy.

Pokud se týče obsahu zákona odkazuji na zprávu rozpočtového výboru. - Chtěl bych jenom ještě v závěru upozornit, že bude nezbytně nutno, aby zmocnění ministerstva sociální péče v § 14 bylo náležitým způsobem využito zejména ve prospěch studentů - příslušníků studentského hnutí odporu, které sdružuje studenty vězněné za německé okupace v koncentračních táborech, žalářích a věznicích, kteří se už obrátili na slavnou vládu při svém prvním všestudentském sjezdu, konaném zde v Praze.

Studenti jsou si vědomi, že práce a utrpení v boji pro vlast byly jejich povinností, kterou čestně přinášeli. Jsou odhodláni pracovat pro republiku, ale žádají, aby ztráty, které jim byly způsobeny tím, že byli řadu měsíců a let pozavíráni, jim byly nahrazeny tím, že by byla vyrovnána jejich práva s právy těch, kteří zůstali doma. Prosím slavnou sněmovnu, aby schválením příslušných resolucí a zejména schválením ustanovení § 14 osnovy podepřela tuto snahu našich českých studentů.

Rozpočtový výbor doporučuje slavné sněmovně vládní návrh zákona o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění ve znění zprávy výborové spolu se čtyřmi resolucemi, jejichž obsah jsem slavné sněmovně - budiž mi prominuto, že snad trochu temperamentně - tlumočil a věcně odůvodnil. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Přihlášeni jsou pp. posl. Vandrovec, Cipro, Zimáková a Hodinová-Spurná.

Uděluji slovo prvému z nich, panu posl. Vandrovcovi.

Posl. Vandrovec: Paní a pánové!

Byl by omyl domnívati se, že debata o osnově zákona, který právě projednáváme, je měně důležitá a méně zajímavá než debata o naší justici. vždyť i zde jde o spravedlnost, o náhradu škod, které v pensijním a sociálním pojištění utrpěli naši občané v době nesvobody. Nejde jen o živé, nýbrž především o vdovy a sirotky po našich padlých, zemřelých a popravených. Bez tohoto zákona nebylo by možno mnohým dělnickým vdovám a zejména vdovám po našich redaktorech a novinářích vyměřit vdovský důchod. A tu mi dovolte, abych promluvil, jak to cítím, o našich novinářích.

Ze života našich popravených redaktorů a z jejich příkladu je možno mnohému se naučit, neboť oni, naplněni čistým idealismem a zanícením sloužit svému lidu, který milovali, svému národu, bez jediné myšlenky na sebe, obětovali své životy. Tito redaktoři, kteří za minulého režimu a politického útlaku často jako novináři ani nemohli být a nebyli registrováni a mnohdy ani pensijně pojištěni, dodali celému novinářskému stavu a povolání nového lesku a čistoty a vyvážili tak úpadkové a prospěchářské zjevy protektorátního novinářství. Je na jejich nástupcích v denním i ostatním tisku a v ministerstvu informací, i na těch, kteří hrůzy okupace a teroru přestáli, aby jejich odkazu zůstali věrni a draze vykoupenou svobodu a jednotu československého lidu za všech okolností střežili. Lituji, že osnova zákona, který vstupuje v platnost už od 1. června m. r., byla parlamentu předložena tak pozdě. Včasná úprava těchto věcí mohla zabránit mnohým zbytečným tvrdostem a nedorozuměním.

Naše soustavy pensijního a sociálního pojištění - vyjma pensijní zajištění veřejných a státních zaměstnanců - spočívaly a dosud spočívají na pojistně-matematických základech a pensijní, starobní a invalidní pojištění je u nás dosud otázkou peněz prémiových reserv. Čím více se zaplatí, tím větší jsou nároky.

Časem vznikly u nás 4 druhy soc. pojištění, a to sociální pojištění dělnické, provisní pojištění pro horníky, pojištění pro soukromé zaměstnance podle zákona č. 26 z r. 1929 a novinářské pojištění. Měly a mají odlišně sazby pojistného i odlišná risika, a tak máme soustavu velmi rozdílných pensijních, invalidních a jiných sociálních důchodů. Osnova zákona, který projednáváme, vychází ze současného a dosud platného stavu. Proto za všechny, kdož v době útisku ve smyslu tohoto zákona nebyli a nemohli být pojištěni, netvořila se prémiová reserva a nositelům pojištění zaplatí chybějící prémie stát. A protože máme, jak už jsem uvedl, 4 rozdílné soustavy pensijního pojištění, nezaplatí za každého stejně. Za dělníka i podle tohoto zákona zaplatí stát za rok na chybějících prémiích v 10. třídě - to je střední třída - částku 1800 Kčs, ale za mne a za každého úředníka v téže třídě částku přibližně dvojnásobnou. Za advokáty, lékaře, zemědělce, obchodníky, živnostníky nebo jiné příslušníky svobodných povolání, kteří se stejnou měrou zúčastnili našeho národního odboje, byli v žalářích, v koncentračních táborech, ale nejsou nijak zvlášť zajištěni pro případ stáří a invalidity, nezaplatí stát nic jen proto, že na ně se ještě nevztahuje povinné pojištění.