Tvrzení p. posl. Zápotockého, že veřejnou žalobou v Chrudimi bylo zastaveno trestní řízení proti zrádci a kolaborantu Josefu Markovi, bývalému majiteli fy. Josef Marek, kotlárna v Holicích, není správné. Věc je dosud ve stadiu přípravného vyšetřování a po jeho skončení bude rozhodnutí přenecháno v této věci mimořádnému lidovému soudu. Dále pan prof. Peška vznesl na mne dotaz, proč není zajištěn ani vyšetřován člen protektorátní vlády prof. dr Kapras. Lituji, že nemohu panu kol. Peškovi dáti konkretní odpověď, a soudím, že tento dotaz měl býti spíše učiněn v rozpravě, kterou sněmovna provedla o problémech týkajících se ministerstva vnitra. Mohu však ujistiti, že je-li tomu tak, jak p. prof. Peška uvádí, nemám přesto nejmenších pochyb o tom, že také případ prof. Kaprase, jako ostatních členů protektorátní vlády, bude náležitě zvážen i vyšetřen ve smyslu vládního programu.

Zcela mimořádnou pozornost vyvolal v naší veřejnosti případ Josefa Zloského z Kyjí u Prahy, a proto se jím budu zabývat nakonec podrobněji. Na případ Josefa Zloského bylo ministerstvo spravedlnosti upozorněno deputací kyjských občanů dne 17. ledna 1946. Z tohoto podnětu byly ihned telefonicky vyžádány spisy od veřejného žalobce u mimořádného lidového soudu v Praze, z nichž bylo zjištěno, že veřejný žalobce řízení skutečně zastavil a Zloského propustil na svobodu neboť Zloský prokazoval, že byl činným členem illegálního hnutí organisace Lípa a také členem illegálního národního výboru v Kyjích, do něhož byl podle výpovědí svědků četnických strážmistrů Josefa Čížka a Josefa Štědrého přibrán zástupci komunistické strany.

Dalším důvodem zastavení trestního řízení byla státnímu zástupci ta okolnost, že Ferdinand Šefrna, František Čurda a František Kuchař, kteří ve věci proti Zloskému vystupují jako svědci, jsou sami podezřelí, že učinili na Zloského udání na německé kriminální policii, a jejich případ se stal rovněž předmětem šetření vyšetřující komise okresního národního výboru Praha - venkov - sever. Ministerstvo spravedlnosti na základě předloženého materiálu a informací přednesených kyjskou deputací občanů a po prostudování spisů, které však nevážily několik kilogramů, jak zde bylo řečeno - poslední list byl označen číslem pouze 55 - dalo veřejnému žalobci příkaz, aby skutková podstata činů dávaných Zloskému za vinu byla znovu přezkoumána, neboť trestní jednání by bylo možno spatřovat v okolnosti, že Zloský zaslal okresnímu úřadu pro politický okres Praha-venkov podání z 13. dubna 1939, v němž sděloval, že v zastupitelstvu osady Kyje a Hostavice zasedají dosud funkcionáři - bývalí komunisté, že osadním starostou v Hostavicích je dosud komunista František Černý, a žádal, aby byli zbaveni všech osadních funkcí. Dalším podáním ze dne 31. července 1939, rovněž uvedenému úřadu zaslaným, pak sděloval, že nebyl dosud zbaven členství v osadní finanční komisi Hostavice bývalý člen komunistické strany Antonín Vencl, a žádal, aby i tento byl funkce zbaven a nahrazen z osob, které určilo vedení Národního souručenství. Dále prý sdělil okresnímu úřadu, resp. snad i gestapu, obecní komunistickou kandidátku, což vše mělo údajně za následek zajištění některých kyjských občanů, z nichž pak 6 zemřelo v koncentračním táboře. Konečně je v podezření, že odstranil obecního tajemníka Františka Kuchaře a nahradil jej - pravděpodobně na doporučení Němce Deutschera - Němcem Šavlem, aby posílil oficiální protektorátní politiku z doby okupace. Podezření proti Zloskému jsou tedy, jak račte vidět, velmi vážná. Po zjištění tohoto stavu navrhl veřejný žalobce z příkazu ministerstva spravedlnosti doplnění řízení a posléze i uvalení vazby na Zloského.

Z opatření, které učinilo ministerstvo spravedlnosti, plyne jasně, že se strany ministerstva bylo učiněno vše, čeho bylo třeba k řádnému a pečlivému prozkoumání případu Zloského, aby jeho činnost byla jasně osvětlena po všech stránkách. Dříve však, než nařízené šetření mohlo býti provedeno, byl Zloský dne 12. února 1946 zadržen skupinou osob z Kyj v Praze, svázán a jimi v průvodu veden do věznice krajského soudu trestního v Praze. Cestou byl Zloský ztýrán a bodnut do zad. Věc vyšetřoval sbor národní bezpečnosti v Praze a dne 19. února 1946 došlo státnímu zastupitelství v Praze trestní oznámení na pachatele těchto činů. Ministerstvo spravedlnosti vede věc v patrnosti. Trestní řízení nebylo dosud provedeno.

Tento případ Zloského vyvolal mimořádnou pozornost naší veřejnosti nejen tím, jak byl v tisku ventilován v době právě před provedením obecních voleb v Kyjích u Prahy, ale zejména samovolnou akcí některých zúčastněných kyjských občanů, provedenou za bílého dne v hlavních pražských ulicích, která skončila lehkým ublížením na těle. Nechráním a nezastávám se Zloského v nejmenším; toho důkazem je fakt, že se ve vyšetřování proti němu po mém zákroku pokračuje a že na něho byla uvalena řádná vyšetřovací vazba. O otázce jeho viny se však musí vyslovit lidový soud a nikdo jiný. A nemohu nevyslovit politování nad tím, když již jeho případ zde byl projednáván, že žádný z těch, kteří o tomto případu hovořili. nenašel slova odsouzení pro násilný čin, který byl na něm spáchán. Dnešní vláda lidové demokracie může přece býti podle mého přesvědčení dostatečnou zárukou každému občanu, ať je jakéhokoli politického přesvědčení, tedy i socialistického nebo komunistického, že se dovolá svého práva. (Potlesk.) Proto každý násilný a svévolný čin proti svobodě druhého dnes už je ve svých důsledcích činem proti této vládě Národní fronty, která je a musí býti strážcem národního pořádku. (Potlesk.) Proto odsuzuji násilí, jež bylo na Zloském spácháno, a oznamuji sněmovně, že trvám na tom, aby proti pachatelům tohoto násilí bylo zahájeno trestní řízení. (Potlesk.) Jsem tím jako ministr spravedlnosti povinen právě jako strážce práva, které si již dala nebo dává revoluce, nikoli jen podle našeho starého právního řádu předrevolučního, a to tím spíše, že pokud jde o ochranu výsledků květnové revoluce i o ochranu těch, kteří ji vybojovali a pokud na z stížnosti, že v některých případech byly na základě trestních oznámení státních zástupců podány žaloby za některé činy, spáchané proti Němcům, zrádcům a kolaborantům v době revoluce, konstatuji prostě, že ministerstvo spravedlnosti dalo na můj příkaz výnosem ze dne 27. prosince 1945, č. 50.155/45, pokyny úřadům veřejné žaloby, aby - pokud v takových trestních věcech jsou obvinění drženi ve vazbě - byli propuštěni a aby bylo učiněno opatření, aby v trestním řízení nebylo zatím proti nim pokračováno. Mimo to jsem podal vládě návrh osnovy zákona o beztrestnosti těchto činů v době revoluční; to znamená onu činnost, jež zde byla na mysli, když se v debatě o mém prohlášení mluvilo o tom, že je třeba legalisovat výsledky i činy naší národní revoluce a že je třeba zjednat jim zákonnou ochranu. Tato osnova byla již předložena Prozatímnímu Národnímu shromáždění a právě se projednává v ústavně-právním výboru. To je prakticky to hledání synthesy mezi naším starým platným právním řádem a mezi tím právním řádem, který nakonec vyjde jako zákonný výsledek naší národní revoluce tak, jak jsem o tom ve svém prohlášení mluvil. Konstatuji jen, že takovýto druh (Výkřiky.) - já hned řeknu - osnovy revolučního zákona v oboru své působnosti podalo Prozatímnímu Národnímu shromáždění doposud pouze ministerstvo spravedlnosti. (Potlesk.)

Konečně dovolte, paní a pánové, abych řekl všeobecně jen tolik, že ani páni poslanci nejsou vždy správně informováni o podstatě případů, které uvádějí. I to budiž pobídkou, aby se výkon lidové justice posuzoval opatrně, pokud někdo nemá dostatečnou znalost celého pozadí případu, a aby se nečinily předčasně a příliš obecné závěry. Tím ovšem nepopírám, že mezi státními zástupci i mezi soudci se mohou vyskytnout a jistě též vyskytují takoví, kteří celým svým založením a smýšlením se ještě nedovedli vyrovnat s revolučními a pokrokovými tendencemi a změnami naší doby. Jsem však rozhodnut nepřipustit v rámci své pravomoci, aby se mohly takové snahy v našem soudnictví uplatňovat a projevovat.

V souvislosti s projednáváním otázek retribučního dekretu chtěl bych poděkovat za obsažný a informativní přínos do diskuse panu posl. dr Štefánikovi, který - jak je známo - obstarává ve sboru povereníků dosavadní kompetenci SNR v oboru justice. Zejména jeho informace o stavu lidového soudnictví na Slovensku a o přípravách k zahájení činnosti Národního soudu v Bratislavě byly přijaty námi všemi jistě se zájmem, neboť ač zastáváme stanovisko, že je věcí Slováků a slovenských soudů, aby potrestali vinníky ze svých řad, přece jen jistě celé Prozatímní Národní shromáždění sleduje s bedlivou pozorností průběh výkonu válečné retribuce na Slovensku. Stejně jako na Slovensku zajímá, jak pokračuje soud nad Němci, Maďary, zrádci a kolaboranty v českých zemích, tak zajímá v Čechách a na Moravě postup a praxe lidového soudnictví i Národního soudu na Slovensku, neboť válečná provinění podle příslušných dekretů se netýkají jen provinění proti zájmům slovenským nebo českým, nýbrž týkají se především takových trestních činů, které byly spáchány proti celé republice, proti společnému, demokratickému, jednotnému státu československému. (Potlesk.) A potrestání takových provinění je právem i povinností celé republiky, nikoli jen některé její části.

Zvláštní pozornost věnoval p. posl. dr Štefánik i ostatní řečníci unifikaci a kodifikaci práva, která je beze sporu jedním z nejdůležitějších úkolů justiční správy v osvobozeném státě. Tento požadavek je jednou ze státních nezbytností a ministerstvo spravedlnosti mu také od počátku věnuje plnou pozornost. Počalo již o sjednocení některých úseků justičního práva pracovat zvláště intensivně od října minulého roku, kdy jsme se s panem povereníkem pre pravosúdie a jeho spolupracovníky dohodli na nejúčelnějším postupu.

Těmito, jakož i jinými otázkami, o kterých jsem se ve svém exposé nezmiňoval, budu se však blíže zabývat až ve své řeči v rozpočtovém výboru.

Pan posl. Zápotocký se dále zabýval dosti obšírně některými organisačními a zejména personálními otázkami ministerstva mnou nyní spravovaného. Zde moje odpověď a vysvětlení:

Konstatuji, že očistná akce v ministerstvu spravedlnosti byla prováděna zaměstnaneckou radou a její vyšetřující komisí. Chování všech zaměstnanců ministerstva spravedlnosti bylo těmito institucemi přezkoumáno, a to přesně podle směrnic a pokynů, které v tomto směru dávalo ÚRO, kteréžto pokyny a směrnice byly tehdy - před vydáním dekretu presidenta republiky č. 105/1945 Sb. o očistném řízení proti veřejným zaměstnancům - jediným vodítkem pro očistnou akci. Očistné řízení se provádí tak podrobně, že ještě ani dnes nejsou všechny případy vyřízeny - a jde při tom právě o úředníky vysokých hodností.

Také u úředníka ministerstva spravedlnosti dr Brožovského, o jehož případu obšírně mluvil p. posl. Zápotocký, se postupovalo tak důkladně, že podrobné šetření trvalo několik měsíců. Vyšetřující komise se nespokojila materiálem, který získala přímo v ústředí ministerstva spravedlnosti, ale obrátila se také na zaměstnanecké rady soudů a úřadů podřízených ministerstvu spravedlnosti. Jen vyjádření jediné zaměstnanecké rady bylo negativní z celkového počtu 29 dobrozdání. 28 zaměstnaneckých rad se vyslovilo jednoznačně pro dr Brožovského. Ve prospěch dr Brožovského bylo zejména zdůrazňováno, kolik úsilí vyvinul, aby bylo zabráněno zrušení našich soudů okupantskou mocí. Když v jednom trestním ústavě propukla aféra skrytých zbraní, dal dr Brožovský se vším risikem podrobné instrukce, jak postupovat, aby bylo gestapo svedeno se stopy. Živě se ujímal zaměstnanců legionářů a prosadil, že byli jako nepostradatelní ponecháni ve službě. Tyto a ostatní další vyšetřené skutečnosti byly toho druhu, že začátkem října 1945 se usnesla zaměstnanecká rada ministerstva spravedlnosti za přítomnosti všech náhradníků jednomyslně navrhnout ministru spravedlnosti, aby jmenovaný úředník, který byl od květnové revoluce ze služby distancován, byl opět povolán k činné službě. Proto můj předchůdce v úřadu neměl důvodu, aby nevyhověl tomuto jednomyslnému usnesení zaměstnanecké rady. Není však správné tvrzení, že dr Brožovský byl postaven na vedoucí místo - byl pouze pověřen vedením jedné sekce ministerstva, sekce justiční správy. Také já sám jsem se věcí dr Brožovského po svém převzetí úřadu zabýval a dosud zabývám a podrobně jsem prostudoval sám spisy očistné komise, týkající se jeho případu. Přesvědčil jsem se, že očistná akce v ministerstvu spravedlnosti se tedy - jak znovu konstatuji - konala přesně v duchu revolučních zásad, jak byly nakonec vyjádřeny v pokynech a směrnicích ÚRO. Rozhodovaly orgány podle těchto směrnic příslušné, totiž zaměstnanecká rada a její vyšetřující komise. Jejich rozhodnutí bylo nutno respektovat a jsem přesvědčen, že jen z neúplné a nepřesné informovanosti o postupu v této věci mohly vyplynout přednesené stížnosti a výtky.

Konstatuji též, že nikým za celou dobu, i když poměrně krátkou, spravování resortu mně nikdy žádná námitka proti nynějšímu zařazení dr Brožovského učiněna nebyla, a to přes to, že jsem žádal, abych byl na všechny chyby nebo nedostatky resortu upozorněn. A z toho, co jsem uvedl, je patrné, že v případě dr Brožovského dbalo ministerstvo spravedlnosti všeho, co pro postup očistného řízení vyžadovaly směrnice ÚRO. Pan posl. Zápotocký svými vývody v této věci, které neuznávají jednomyslné usnesení závodní rady, octl se vlastně v rozporu se stanoviskem závodní rady spíše než já.

Sněmovně je asi známo, že se vláda usnesla, aby všechny ústřední úřady podaly ministerstvu vnitra podrobnou zprávu o výsledku prověřovacích a očistných akcí, provedených v jejich úřadech, aby tak ministr vnitra mohl všechny pochybné a sporné případy dát znovu přezkoumat svým ministerstvem. Se zřetelem k této skutečnosti a poněvadž všechny případy nejsou dosud úplně vyřízeny, neměl jsem dosud důvodu, abych provedl definitivní organisaci svého úřadu, ač tuto potřebu mám stále v živé paměti. Jakmile bude očistná akce skončena, učiním teprve definitivní opatření organisační i personální ve svém resortu.

Ve věci presidenta kraj. soudu civilního v Praze dr Jos. Čermáka vede se očistné řízení podle dekretu presidenta republiky č. 105/1945 Sb., a to u nejvyššího soudu v Brně jako kárného soudu pro soudce. Jmenovaný byl suspendován a v důsledku toho byl mu služební plat snížen na polovinu. Není tedy správné tvrzení p. posl. Zápotockého, že pobírá své plné požitky.

Pokud jde o dr Měsíčka, je pravda, že byl jmenován v r. 1943 presidentem kraj. soudu v Písku, jeho jmenování bylo však zrušeno podle dekretu presidenta republiky č. 59/1945 Sb., takže nyní je dr Měsíček kraj. soudcem v Písku. Když se dr Měsíček ucházel v hromadné akci o místo presidenta kraj. soudu v Čes. Budějovicích, potvrdila mu zaměstnanecká rada kraj. soudu v Písku, že proti němu není námitek s hlediska státní a národní spolehlivosti. Teprve později podáním ze 14. prosince oznámila, že vyšly najevo nové skutečnosti, a doporučila, aby se vyčkalo výsledků řízení. Se zřetelem k těmto novým skutečnostem bylo upuštěno od projednávání případného jmenovacího dekretu a vyčkává se výsledku zavedeného šetření.

Tak zvané budovatelské odměny, o nichž rovněž hovořil pan posl. Zápotocký, měly honorovat mimořádně zvýšenou výkonnost, potřebnou ke zdolání zvláště těžkých úkolů v nynějším období státního života. Proto také měly býti budovatelské odměny podle původních plánů, poskytovány toliko vedoucím činitelům, jejich spolupracovníkům v ústředních úřadech a úřadech jim na roveň postavených. Teprve později bylo rozhodnuto, že se mají vztahovat i na úřady podřízené. Ale i potom zdůraznila vláda ve směrnicích pro přiznávání těchto odměn, "že poskytnutí odměn bude jistě daleko - četnějším zjevem u ústředních úřadů a v úřadech jim na roveň postavených, než u úřadů, kde může býti jen řídkou výjimkou". To je citace ze směrnic vlády.

Tyto intence byly a jsou patrný také z poměrně značných částek, přiznaných vládou ústředním úřadům, jež vůbec nemají podřízených úřadů. Ministerstvo spravedlnosti ponechalo pro své zaměstnance částku, jež byla úměrná přídělům oněch centrálních úřadů, jež podřízených úřadů nemají. Zbývající větší část rozdělilo podřízeným soudům a úřadům. Také toto přiznání odměn zaměstnancům ministerstva spravedlnosti dálo se v dohodě se zaměstnaneckou radou. Přes to jsem dal pro další rozdílení těchto odměn nové instrukce a zejména jsem uložil presidiu svého úřadu, aby napříště bylo při tom pamatováno na nadměrný výkon, kterým jsou zatíženi soudci i veřejní žalobci u mimořádných lidových soudů.

Pan posl. Zápotocký ve svém projevu naznačil - podle mého mínění správně - že proniknutí do soudcovství nových sil, nezatížených právnickým myšlením i právnickou praxí, jaká v naší zemi panovala před r. 1918 i před r. 1938, lze doplnit a nahradit jen postupným přílivem nových a mladých právníků, kteří vyjdou z našich vysokých škol. Neboť snad v žádném oboru veřejné správy není tak nesnadná jakákoliv pronikavější změna v osobním složení jako v soudcovské službě, neboť je zde třeba velké odborné znalosti theoretické i praktické. Ale pokud jde o posuzování judikatury nejvyššího soudu, to se vymyká rámci dnešní rozpravy také proto, že většinu oborů soudních, které nejvyšší soud vyřizuje, jsem nepojal vůbec do rámce svého prohlášení, o němž diskutujeme. Chtěl bych jen upozornit, že pokud jde o nejvyšší soud v Brně, není tak docela pravda, že se tam nic nezměnilo. Především několik význačných členů tohoto nejvyššího tribunálu bylo zabito při leteckém bombardování, při němž byla zasažena budova nejvyššího soudu. Za druhé právě v minulých dnech na můj návrh pan president republiky jmenoval presidentem nejvyššího soudu bývalého ministra spravedlnosti a dlouholetého člena Národního shromáždění za stranu sociálnědemokratickou, dr Ivana Dérera. (Potlesk.) Též sloučení nejvyššího soudu v Brně se soudem bratislavským je - jak pevně věřím - bezprostředně před svým uskutečněním.

Osobně, jako resortní ministr, jsem vděčen účastníkům rozpravy za ocenění činnosti a obětí, které přineslo své vlasti a národu československé soudcovstvo spolu s ostatními justičními zaměstnanci za doby poroby i za činnost, kterou koná pro obnovu právního řádu v našem státě. Konstatuji dále, že zástupci všech politických stran dali výraz svému přesvědčení, že českoslovenští soudci ve svém celku - s výjimkou zcela ojedinělých případů - osvědčují se jako přesvědčiví demokraté a vlastenci a konají svůj odpovědný a pro budoucnost státu tak důležitý úřad nestranně, spravedlivě a jedním slovem dobře. (Potlesk.)

Děkuji pánům poslancům též za náměty, aby soudcovstvo a ostatní justiční zaměstnanci, na které jsou zejména v přítomné době kladeny zvláště těžké úkoly a od nichž i nejbližší budoucnost bude požadovati vysoké pracovní úkony, byli ve svých hmotných potřebách náležitě zajištěni a uspokojeni. v tomto směru mohu slavnou sněmovnu ujistit, že ministerstvo spravedlnosti vede požadavky soudců, o nichž se zmínili četní členové této sněmovny, v bedlivě patrnosti a snaží se, aby se těmto požadavkům vyšlo v mezích možnosti co nejvíce vstříc. Tak v rámci právě osnované unifikace platových poměrů státních zaměstnanců v českých zemích a na Slovensku ministerstvo spravedlnosti se důrazně postavilo proti ponechání dosavadní duplicity platových úprav českých a slovenských soudců a dožadovalo se, aby po platové a služební stránce byli čeští soudci na roveň postaveni slovenským a tím bylo zamezeno nepříznivějšímu hodnocení českých soudců proti slovenským. (Potlesk.) Dovoluji si žádati slavnou sněmovnu, aby provedení tohoto zrovnoprávnění, jako nejvýše spravedlivého požadavku soudcovstva, věnovala svou pozornost i podporu a přízeň. Otázku dalšího školení soudců, která byla uvedena na přetřes, vezme ministerstvo spravedlnosti v úvahu, jakmile se poměry v soudnictví znormalisují.