Úterý 5. března 1946

Je potrebné obnoviť u všetkých občanov pocit právnej istoty. Právna istota, spravodlivé zákony a úcta k nim, to je nie luxus, ale podmienka bezpečného rozvoja štátu. Je to jeden z hlavných účelov, pre ktoré sa štáty tvoria a trvajú. Tento pocit právnej istoty musíme vyvolať i na strane nášho súkromného podnikania. Znárodnenie veľkého priemyslu veľmi nestenčilo počet súkromných podnikateľov u nás, lebo sa týkalo hlavne podnikov osôb právnických. Je teda súkromopodnikateľský živel naďalej dôležitou složkou nášho hospodárstva. Košický program mu zaručil budúcnosť. Musíme poctive utvrdiť v súkromných podnikateľoch presvedčenie, že ich majetok im zostane i v budúcnosti zachovaný, keď chceme podnietiť ich podnikateľskú iniciatívu. Je potrebné učiniť koniec koristníctvu akéhokoľvek druhu. Škody ním napáchané musíme konečne hradiť my všetci.

Odsun Nemcov a výmena maďarského obyvateľstva stavia nás pred hospodárske problémy prvého rádu. Nové obdobie, do kterého vstupuje naše pohraničie, musí z tohoto územia vytvoriť znova oblasť produktívnu, primerane prispievajúcu k prosperite národného a štátneho hospodárstva.

Budúca zima, do ktorej odsun našich Nemcov má byť ukončený, bude zaťažkávajúcou skúškou našej organizačnej a hospodárskej zrelosti. Po prvý raz sa plnou mierou prejaví nedostatok pracovných síl. Bude teda na nás na každom, aby sme znásobili svoj výkon.

Musíme i naďalej sledovať pevnú menovú politiku. Vidíme vo svete mnoho príkladov, kde až vedú menové neporiadky. Zmienil som sa o veci už predtým. Chcel by som, aby si každý uvedomil, že tezaurácia neškodí len mene a peňažnému trhu, ale že vo svojich dôsledkoch poškodzuje každého jednotlivca, lebo v riadenom hospodárstve je súvislosť medzi záujmami jednotlivcov a záujmami celku mimoriadne úzka. Štabilita cenovej a dôchodkovej hladiny sa musí udržať, lebo je predpokladom zdravej meny a umožňuje hospodársku kalkuláciu.

Keď, sme ochudobneli - a to je nepopierateľný fakt, ktorý považoval i pán prezident republiky za potrebné výslovne zdôrazniť v prejave k celému národu - musíme sa podľa toho zariadiť, i keď dôsledky sú nám nepríjemné. Nejde o prázdne slová. Musíme skutočne šetriť vo všetkom. O starostlivom hospodárení pracovnými silami som sa už zmienil, tak isto o šetrení podstaty našich podnikov. Ale musíme šetriť všade. Občianstvo musí šetriť verejného majetku, čomu počas vojny odvyklo, musíme šetriť i v domácnostiach, lebo len z úspor prácou nashromaždených vytvoríme nový kapitál namiesto prostriedkov, ktoré vojna zbavila hodnoty.

Šetriť musí tiež štátna a celá verejná správa. V očiach niektorých činiteľov je dosiaľ úlohou ministra financií len obstarávanie úhrady. Nevedia pochopiť, že rovnako dôležité úlohy, ktoré vykonáva, sú tiež: vzájomná koordinácia štátnych potrieb, t. j. vylučovanie potrieb s hľadiska celoštátneho menej dôležitých, a ďalej úvaha, či prospech očakávaný zo zamýšľaného nového výdavku vyrovná sa ujme spôsobenej národnému hospodárstvu zvýšením daňového alebo dlhového bremena v dôsledku zvyšovania výdavkov.

Musíme však predimenzovanú správu podstatne zjednodušiť. Dostávam na stôl príliš mnoho osnov nových predpisov, zriaďujúcich najrôznejšie úrady, ústavy a zariadenia. Tento "zakladateľský ruch" triešti národné sily a zdražuje správu. Máme veľa ústredných úradov. Rozčlenenie niektorých úradov je priveľmi bohaté. Niektoré úkony sa podnikajú z niekoľkých miest zároveň. Musíme si však zvyknúť na skromnosť i v personálnom vybavení a na jednoduchosť i v organizácii správy.

Menovými a cenovými opatreniami nútime občianstvo, aby šetrilo. Rozpočtom sa snažíme obmedziť nárokov jednotlivých odvetví štátnej správy na snesiteľnú mieru. Všade hlásame šetrnosť. Nemôžeme však mať úspech, keď sa tiež politické strany nepostavia na rovnakú líniu, ako vo svojom vlastnom hospodárstve, tak i v hospodárstve štátnom, na ktorého výdavkovú politiku majú prenikavý vplyv. Prosím, aby si ustavične uvedomovaly hranice únosnosti verejných bremien, aby šetrily štát, ale taktiež aby šetrily u seba, aby obmedzily svoje správne aparáty na najnižšiu mieru, lebo všetky svieže sily, ktoré sa tým môžu uvoľniť, sú potrebné pre produktívnu prácu na diele národnej obnovy.

Načo vám to vlastne všetko hovorím? Som si vedomý, že volanie po skromnosti a jednoduchosti je vecou nudnou a nepopulárnou. Nudnou, lebo je opakovaná ve verejných prejavoch dosť často, čo ostatne s vďakou zaznamenávam; nepopulárnou, lebo okamžite narazím na živý odpor, kedykoľvek sa pokúsim ju ozaj uplatniť, a tak ochota k úspornosti zostáva často bohužiaľ len pri slovách. Mnohý z tých, ktorí úspornosť nahlas schvaľujú, činia tak s tichou výhradou, že sa nedotkne ich najbližších záujmov. A predsa je potrebné sa touto zásadou riadiť, keď nemá budúcnosť národa utrpieť škody.

Vyriešenie týchto živých problémov dneška, ktoré som si vám dovolil uviesť, je podmienkou úspešného rozvoja nášho národa po stránke politickej, ústavnej i hospodárskej; na ňom tiež spočíva úspech našej finančnej politiky. Finančná politika nemohla by mať úspech, keby naše národné hospodárstvo nerozvíjalo sa úspešne a keby sa nenašly rozumné cesty pre úpravu nášho verejného života.

Verím však v zdravý smysel nášho ľudu, v jeho dobrovoľnú kázeň, ktorú tak skvele osvedčil v roku 1938, v časoch národného ohrozenia. Verím v jeho tvorivú schopnosť a preto tiež verím v jeho lepšiu budúcnosť. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Bol podaný návrh poslancov Lietavca, dr Řehulku, dr Hodžu, dr Krajinu, Slánského, Vilíma a druhov, aby o prehlásení pána ministra financií dra Šrobára prevedená bola rozprava a aby rozprava táto bola slúčená s prejednávaním rozpočtu a finančného zákona na rok 1946 v plénu Národného shromaždenia.

Dám o tomto návrhu hlasovať.

Národné shromaždenie je spôsobilé sa usnášať.

Kto súhlasí s návrhom poslancov Lietavca, dr Řehulku, dr Hodžu, dr Krajiu, Slánského, Vilíma a druhov, aby o prehlásení ministra financií bola prevedená rozprava a aby táto rozprava bola slúčená s prejednávaním rozpočtu a finančného zákona v plénu Národného shromaždenia, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Návrh je prijatý.

Pristúpime k prejednávaniu druhého odstavca poriadku, ktorým je

2. Zpráva výborov soc.-politického a rozpočtového o vládnom návrhu zákona (tlač 95) o odstránení krívd a o niektorých ochranných opatreniach v odbore verejnoprávneho sociálneho poistenia (tlač 190) - pokračovanie.

Zpravodajcom za výbor soc.-politický je p. posl. Dvorín, zpravodajcom za výbor rozpočtový p. posl. Neuman.

K tejto veci sú ešte prihlásení rečníci: na strane "pro": pp. posl. Hodinová a Turková.

Udeľujem slovo pani posl. Hodinovej.

Posl. Hodinová-Spurná: Slavná sněmovno!

Předložený návrh zákona o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění je jedním z těch dílčích opatření, kterými odstraňujeme křivdy způsobené našemu lidu německou okupací. Můžeme s uspokojením konstatovat, že v poměrně krátké době bylo takovýchto opatření v oboru sociální politiky uděláno několik. Je však třeba, aby pro naši sociální politiku byl vypracován plán velkorysý, odpovídající duchu demokratického a lidového státu, jakým nesporně naše republika je. Pan ministr ochrany práce a sociální péče ve svém exposé v soc.-politickém výboru již naznačil některé hlavní body, jak si to představuje jeho úřad.

Není jistě zbytečné udělati již dnes krátké srovnání, jaký je rozdíl mezi sociální politikou v minulosti a mezi tím, co má býti a v čem se jeví už dnes nový směr sociální politiky u nás. Řeknu především, čím byla sociální politika v minulosti a čím se vyznačovala. Naše sociální politika v minulosti byla řízena hlavně jednou zásadou, a to odstraňovat a zmírňovat následky kořistnické politiky vládnoucí třídy. To bylo v podstatě to hlavní, čím se naše sociální politika zabývala. Tím se přirozeně také vyznačovaly její jednotlivé úseky. Prvním a hlavním takovým úkolem byla proto snaha zmírnit následky hospodářské krise. To znamenalo shánět podpory v nezaměstnanosti a tak mírnit poněkud těžké následky hospodářství vládnoucí třídy. Druhou věcí byla starost, jak dosáhnout zvýšení životní úrovně hlavně u dělníků. Úprava životní úrovně dělnické třídy se nedála hladce, nýbrž bylo třeba síly dělnictva, aby se dosáhlo alespoň částečného zvýšení mezd. Víme přece, že životní úroveň dělníků a pracujícího lidu u nás po celou dobu nebyla uspokojivá. Ovšem následky této sociální politiky se projevovaly pak i ve všech ostatních oborech sociálního života naší společnosti. Viděli jsme, že sociální péče byla vlastně jenom záplatováním bídy, a to proto, že většina této sociální péče byla dělána z prostředků dobrovolných, že nebyla řízena přímo státem, nýbrž byla péčí na zásadách více méně charitativních. Proto jsme také měli dobrovolnou péči o mládež, proto jsme měli a doposud máme dobrovolnou péči o sirotky a slepce, proto máme doposud - poněvadž nebylo možno ji v tak krátké době změnit - dobrovolnou péči o matku a dítě. A tak bychom mohli jít od jednoho problému sociálního k druhému a viděli bychom, v čem záležely nedostatky sociální politiky v minulosti. Ovšem v novém období našeho státu musí nadejíti a nadchází nové období sociální politiky. Není náhodou, že i v oblasti sociální politiky hned v prvních dnech po našem osvobození se jeví nové směry a že vláda Národní fronty ve svém programu vytyčuje nový směr sociální politiky.

V čem spočívá nová linie sociální politiky v našem státě, která byla již nastoupena, ale která musí být především důsledně i v budoucnosti plněna? Je vyjádřena nejenom v programu vlády, ale především v zásadách, že je třeba mít na zřeteli, aby bylo všech lidských tvořivých sil v národě použito k vytváření nových hodnot, které nám pomohou co nejrychleji napraviti škody války a na druhé straně umožní lepší, šťastnější a spokojenější život celému národu a všemu obyvatelstvu Československé republiky.

Proto nové směry sociální politiky nejdou již ve smyslu pouhé sociální péče, nýbrž ve smyslu ochrany práce. Co to znamená? Jsme si jasně vědomi, že jen vypětí všech tvořivých sil v našem národě pomůže nám roztočit kola v továrnách a umožní zajistit úrodu a výsledky práce na polích, v zahradách a všude, kde se vytvářejí hodnoty. Právě tato tvořivá práce je tím čarovným proutkem, kterým rychle překonáme těžké dědictví, jež nám zde Němci zanechali. To je opatření nejenom pro dnešek, to je také východisko pro budoucnost. To je zajištění blahobytu v budoucnosti blízké i vzdálené.

Z toho přirozeně vyplývá několik zásadních problémů. Je třeba v prvé řadě rozdělit pracovní síly, je třeba zajistit především pracujícím všechno to, čeho k životu a k tvoření hodnot potřebují. Je třeba zajistit pracujícímu člověku dostatečnou výživu, oblečení, obutí a všechno, co je s tím spojeno. Jen dík rozvinutí tvořivé pracovní síly jsme překonali hned v prvních dnech těžké problémy, které se postavily do cesty, a dosáhli toho, že jsme letos v zimě nemrzli a že nehladovíme. Péče o všechny pracující měst a venkova je hlavním a prvním úkolem naší sociální politiky, zbaviti pracujícího člověka všech kategorií starostí, co s ním bude na př. ve stáří, vrátit mu rychle zdraví, když onemocní, dát mu možnost odpočinku a načerpání nových sil, když je unaven - to je několik málo zásad, kterými se musí říditi dnešní naše zdravotní a sociální politika.

Kdo to může dělat nejúčinněji? Je možno se spoléhat, že starými prostředky, kterými jsme v minulosti se snažili řešiti sociální otázky, daly by se tyto velké a úplně odlišné úkoly řešiti? Ne. Není možné vrátit se zpět ke staré dobrovolnosti a roztříštěnosti naší sociální a zdravotní politiky a naší sociální péče. Musíme věděti, že jedině stát může tuto péči o člověka řídit a organisovat účinně. To arci neznamená, že chceme vylučovat ostatní možnosti, které zde jsou. Dostatečně jsme se přesvědčili v minulosti a v uplynulých krátkých devíti měsících, jak účinným prostředkem při plnění dobré sociální politiky je jednotná odborová organisace, která spolu s ministerstvem soc. péče hned v prvních dnech řešila těžké problémy, které se stávaly naléhavými.

Arciže řešení velkých a naléhavých úkolů nebylo by účinné, kdyby zde nebylo účinné a neúnavné práce a pomoci dobrovolných pracovníků, institucí a organisací, kteří již v minulosti brali na sebe péči o všechny potřebné, jimž jí bylo třeba. V době dnešní pomáhají vyplniti mezery, které v této práci stále ještě máme. Skoro každý ze zákonů a dekretů, které byly v našem novém státě vydány, byl řešen také s hlediska sociálního. A je to správné. Je jistě třeba především vyzvednout, že ministerstvo soc. péče tak úspěšně a rychle hned v prvních dnech vyřešilo starost o rodiny po našich národních mučednících, kteří zahynuli na popravištích, v koncentračních táborech a žalářích. Ovšem, není to ještě řešení definitivní a není to ještě řešení úplné. I zde bude třeba velmi mnoho udělati.

Mzdová politika je dělána nejen s hlediska odstranění křivd, spáchaných na jednotlivých kategoriích pracujícího lidu, ale hlavně s hlediska rekonstrukce a oživení československého hospodářství tak, aby náš lid byl zbaven strachu z nezaměstnanosti, která je dnes metlou hospodářsky daleko silnějších států, nežli je stát náš. Zákon č. 154, kterým se zavádějí rodinné příplatky na každé dítě, je jistě velikou vymožeností, jakou se nemůže pochlubit ani jeden stát v Evropě kromě Sovětského svazu. V otázkách sociální politiky nám zbývá ovšem ještě mnohem více úkolů, jež budeme teprve řešiti. Víme, že vláda Národní fronty má v úmyslu tyto těžké problémy, které před námi stojí, nejenom řešit, nýbrž že je také skutečně vyřeší.

Hlavním z těchto základních problémů naší nové sociální politiky je uskutečnění národního pojištění. Československá republika se sice vyznačovala i v minulosti značným pokrokem v oboru soc. pojištění. Jestliže se však již dnes pracuje na novém našem národním pojištění a vládě se předkládá nový návrh národního pojištění, pak jistě je to veliký náš úspěch v tomto oboru. Zbudujeme-li národní pojištění, které by převzalo péči o pracujícího člověka, a to od kolébky až do hrobu, péči o všechny vrstvy pracujících, nechť jsou to dělníci, úředníci, veřejní i soukromí zaměstnanci, zemědělci, živnostníci nebo ostatní pracující, bude to velkolepý výsledek nového pojetí sociální politiky v praksi. Ovšem bude k tomu zapotřebí nejenom času, ale především dosti dobré vůle a jednoty všech vrstev národa, aby toto veliké dílo bylo co nejrychleji uskutečněno.

Bytový problém zaměstnává dnes velikou část našeho lidu. Není to však jenom problém dneška nebo pouze otázka bytů, které zůstávají po Němcích. Tento problém sahá do minulosti a bylo již tenkrát žádoucí, aby byl řešen. Ne nadarmo právě zde uprostřed Prahy vyrostly po minulé světové válce vagonové kolonie a dřevěné domky, ve kterých jsme byli nuceni bydleti. Jen Praha sama postrádá dnes nejméně 45.000 bytů. Bytová kultura u nás byla vždycky na velmi nízkém stupni. Je sice třeba především spravit válkou poškozené domy, je třeba spravedlivě rozdělit byty po Němcích těm nejpotřebnějším, ale zbývá tu naléhavá potřeba stavby nových bytů, nových domů a rozšíření bytového prostoru vůbec. Rozumí se, že tento zásadní problém není možno řešit z dneška na zítřek. A bude třeba velkého úsilí a velké práce, než bude možno přikročit k řešení této otázky v základech.

Druhým takovým vážným problémem je otázka péče o mládež. Nové pojetí sociální politiky nám především ukládá pečovati o všechnu mládež bez rozdílu. Ne pečovat o ni způsobem charitativním a pečovat teprve o ty děti, které se již staly sociálními případy, nýbrž pečovat o všechnu mládež bez rozdílu. Pečovat ku př. o zdraví dětí teď, kdy zdraví dětí bylo válkou a okupací tak dotčeno. Je třeba, aby byla zajištěna materiální i morální pomoc všem dětem, bez rozdílu, které toho potřebují. V době okupace jsme měli velké obavy především o výchovu našeho dítěte. Obávali jsme se, zda jed nacismu a fašismu nevnikne také do těch útlých duší našich českých a slovenských dětí. Mohu s povděkem konstatovat, že naše české matky dokázaly v těchto těžkých dobách, nejenom v dobách temna po Bílé hoře, přes všechen nátlak pěstovat v duši nejmladšího pokolení lásku k vlasti a k rodné řeči i v nejzapadlejších vesničkách, jak to známe z historie. Musíme s povděkem říci, že česká i slovenská žena v letech okupace prokázala tolik síly i demokratického a vlasteneckého uvědomění, že dovedla ochránit své děti nejenom před jedem fašismu, ale dovedla vštípit do jejich duší své pevné demokratické přesvědčení. (Potlesk.) Teď je třeba jen dovršit to, co matka zasela a co pěstovala. A dík velikému úsilí ministerstva školství byly hned v prvních měsících otevřeny znovu naše university a bylo intensivně rozvíjeno naše školství národní i školství všech stupňů i oborů.

Myslím, že společným úsilím a jasnou představou, jak má vypadat dnes i v budoucnosti naše péče o mládež, si ujasníme, že jenom sjednocením naší péče o mládež, která bude řízena a kontrolována přímo státem a jeho orgány, je možno splnit úkol, který je jedním z nejdůležitějších pro budoucnost našeho národa a pro celé základy našeho státu. Není možno ponechat nadále tento úkol jenom dobrovolným organisacím, spolkům a jednotlivcům, jak tomu bylo v minulosti. Je třeba míti stále na paměti, že mládež je náš nejdražší poklad, kterému musíme jako stát a jako národ věnovat největší pozornost.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP