S Francií jsme v prosinci minulého roku podepsali kulturní dohodu, jíž navazujeme na válkou přerušenou úspěšnou práci v oboru školském, vědeckém a uměleckém. Sledujeme též s pochopením úsilí, jež Francie vyvíjí v tom směru, aby se na svých východních hranicích zajistila proti možné německé agresi v budoucnosti. Je naším přáním, aby se našlo řešení, jež by poskytlo Francii záruku bezpečnosti, již požaduje, a současně vyhovělo snahám velmocí o zavedení jednotného statutu pro správu Německa.

Věrna své předválečné tradici naše republika musí a bude dělat především a výhradné zahraniční politiku československou, t. j. takovou, která odpovídá našim poměrům vnitřním, našemu postavení v Evropě a ve světě vůbec a zájmům našeho lidu. (Potlesk.) že to musí býti politika úzké a srdečné spolupráce se slovanskými státy a že musí jiti s těmi státy a vládami, které pracují pro světový pokrok, spravedlnost a mír, je nám samozřejmé. (Potlesk.) Naše styky s novou Federativní a lidovou republikou Jugoslavií jsou tradičně přátelské a bratrské. (Potlesk.) Sledujeme se sympatiemi úsilí jihoslovanské vlády, vedené osvědčeným bojovníkem za svobodu maršálem Titem (Potlesk.), a veškerého jihoslovanského lidu o politickou a hospodářskou obnovu země, která za této války přinesla nejtěžší oběti. Nedávno sjednali jsme s Jugoslavií krátkodobou obchodní smlouvu o vzájemných dodávkách. Hostili jsme u nás jihoslovanské děti a Bělehrad navštívila zase delegace čs. novinářů a delegace Svazu české a slovenské mládeže. Obě delegace byly vřele přijaty bratrskými národy Jugoslavie. Vítáme ve svém středu větší počet jihoslovanských studentů a jsme tomu rádi, že se přes 3.000 jihoslovanských učňů začleňuje za účelem vyškolení do našeho průmyslu. V Bělehradě se vedou důležitá jednám s jihoslovanskou vládou o otázkách týkajících se uvolnění čs. majetku.

Jsou všecky věcné předpoklady, aby se naše vztahy k slovanskému sousedu Polsku, s nímž máme nejdelší hranici, utvářely k vzájemnému uspokojení. Naše vláda ještě v emigraci byla mezi prvními, kdož vstoupili v pravidelné diplomatické styky s vládou varšavskou, která také již v červnu minulého roku vyslala k nám svého vyslance. A tu bych mohl přidat, že jsem to byl já, který v San Francisku uvedl varšavskou vládu na program. Náš spojenecký a přátelský poměr k Sovětskému svazu, příbuzné vnitropolitické demokratické režimy v Polsku a Československu, analogické problémy, to vše nás posiluje, aby se mezi našimi oběma slovanskými státy vybudovaly trvalé a upřímné vztahy úzkého přátelství a tvořivé spolupráce. Naše vláda a náš lid pevně věří, že i vláda polská a polský lid mají opravdový zájem na tom, abychom si jako dobří sousedé a po slovansku vyřešili všechny otázky a zahájili cílevědomě éru konstruktivní kooperace, bez níž klid a blahobyt v této části Evropy byl by těžko představitelný.

Sami se své strany budeme o to i nadále usilovat a vyjdeme s krajní ochotou vstříc všem oprávněným polským přáním. Při této příležitosti bych rád konstatoval úsilí našich železnic, které vypravením až dosud 352 zvláštních vlaků s 459.867 polskými repatrianty od nás, z Německa a Italie obětavě plní repatriační úmluvu uzavřenou v září m. r. Mimo to je československá vláda na žádost polské vlády ochotna umožniti průjezd přes Československo asi 30.000 polských reemigrantů z Jugoslavie do Polska, třebaže k tomu nebyla smluvně zavázána. Dne 12. února t. r. bylo podepsáno s Polskem ujednání o vzájemném vydání majetku odvezeného od počátku války (t. zv. úmluva revindikační), které především poslouží polským zájmům a podle něhož vrátíme Polsku všechny předměty, zejména průmyslová zařízení, která byla za války odvezena z Polska na naše území. Dokonce již před sjednáním této úmluvy vrátili jsme Polsku některá zařízení k nám zavlečená, na nichž Polsku zvlášť záleželo.

V tomto duchu chceme upraviti zejména hospodářské, dopravní a kulturní styky. Proto jsme přivítali návrh polské vlády na společné přezkoumání celkové situace, tlumočený nám minulého listopadu. Pro nás bylo samozřejmé, že taková jednání musí vyjít ze vzájemného respektování našich společných předmnichovských hranic. V tom bodě naše stanovisko je pevné a upřímné. (Potlesk.) Je to pro nás otázka existenční, nikoliv prestižní. (Potlesk.) Naše vláda pozvala tedy delegaci polské vlády do Prahy v přesvědčení, že společným jednáním lze dojíti k takové úpravě vzájemného poměru, jaké vyžaduje naše sousedství, osudová společnost našich zájmů a bratrství všech slovanských národů. Významná polská delegace přijela dne 14. února do Prahy a československo-polská jednání byla zahájena. Přes jisté zásadní potíže a úskalí politické povahy pokračuje se v jednání a pevně doufáme, že se v závěru dojde k positivním výsledkům. I když se snad již teď nepodaří vyřešit všechny otázky, věříme, že dosaženými výsledky tohoto jednání bude položen základ pro postupnou úpravu dobrých sousedských styků.

K dalšímu členu slovanské rodiny, Bulharsku, které se dostalo za války vinou tenké vedoucí vrstvy na scestí, je náš poměr nezměněně dobrý a budeme jej ovšem pěstovat.

Z ostatních starých přátel se octlo Rumunsko za války v podobné situaci, nezaviněné jádrem národa, k němuž chováme trvalé a upřímné sympatie. S Belgií, Holandskem, Norskem a Dánskem prošli jsme společným utrpením; byli jsme s jejich představiteli v dobrých a srdečných stycích za války a budeme jistě i budoucně. S Italií, jejíž demokraticky smýšlející většina národa se včas odpoutala od někdejšího nacistického spojence, jsme navázali styky již za války a budeme je nyní prohlubovat. Také naše vztahy k Vatikánu, s nímž jsme navázali diplomatické styky, jsou dobré a doufám, že se budou tím více a tím rychleji prohlubovat, čím spíše Vatikán přihlédne k určitým závažným potřebám našeho státu. Neskrývám si, že otázky, které nám tu bude řešiti, nejsou nikterak snadné, ani ne tak pro svou povahu, jako následkem okolností, které určovaly náš poměr k Vatikánu v minulosti, a mohu jen doufat, že se nevyskytne v budoucnosti nic, co by je mohlo komplikovat.

Již za prvé republiky byla naše zahraniční politika vedena snahou upraviti naše styky se všemi sousedy na zásadě dobrého sousedství. S nacistickým a fašistickým Německem a Maďarskem jsme se v minulosti nemohli dohodnout nejen pro různost politické ideologie, vyplývající též z různosti sociální struktury, nýbrž a hlavně proto, že dohoda byla možná pouze za cenu ztráty naší samostatnosti. Je pochopitelné, že se zájmem sledujeme snahy Maďarska o demokratisaci. Záleží nám na tom, abychom byli obklopeni politicky, hospodářsky i sociálně zdravými a spravedlivými státy, které se natrvalo vzdaly ideologie výboje nejen na náš, ale na kterýkoliv jiný účet. Jako vždy, jsme i dnes ochotni přispívati k tomuto konstruktivnímu soužití. Na druhé straně musí však býti stejné pochopeni naší situace a našich problémů.

V pomere k Maďarsku možno s uspokojením konštatovať určité uvoľnenie, ktoré došlo k výrazu dohodou o výmene obyvateľstva medzi Československou republikou a Maďarskou republikou. Po rokovaniach československo-maďarských v Prahe, konaných v decembri m. r., ktoré skončily bez kladného výsledku, došlo z iniciatívy maďarskej vlády k obnoveniu rokovania. Maďarská vláda prijala na základe rozhovorov československé návrhy, ktoré boly maďarskej delegácii predložené v decembri 1945.

Dohoda bola podpísaná dňa 27. februára 1946 v Budapešti dr Clementisom.

Stanovisko československej vlády pri pražských rokovaniach tlmočil dr Clementis a zdôraznil, že československá vláda chce problém maďarského obyvateľstva definitívne a s konečnou platnosťou vyriešiť. Konštatoval, že výmenou obyvateľstva sa ešte nevyrieši kvantitatívne celý problém a že československá vláda si predstavuje definitívne vyriešenie otázky Maďarov na Slovensku a Slovákov v Maďarsku tak, že prvým krokom by bola dohoda o výmene obyvateľstva, ďalším krokom rozšírenie kategórie občanov, ktorí sa môžu domáhať o zpäťzískanie čs. štátneho občianstva a ktorí sú etnického pôvodu slovenského, a konečne že zvyšujúci počet Maďarov, ktorý možno odhadnúť na 150.000-200.000, by bol z územia Československej republiky odsunutý.

Československá vláda si osvojila hlavne preto princíp parciálneho riešenia, lebo nebolo inej medzinárodne-právnej možnosti, ako zachrániť Slovákov, ktorí roztrúsení po Maďarsku postupne podliehali maďarizačnému tlaku, než dohodou o výmene obyvateľstva.

Pri jednaniach bolo obojstranne zdôraznené, že napriek podpísaniu dohody otázka maďarského obyvateľstva na Slovensku i naďalej si vyžaduje riešenie a obe vlády prizvukovaly svoje rozhodnutie vyriešiť túto otázku ďalšími dohodami. Keby dohody nebolo možno dosiahnuť, vláda Československej republiky si vyhradila právo riešiť túto otázku inými prostriedkami.

Aby bol zaručený čo najväčší úspech presťahovania Slovákov a Čechov z Maďarska, vysiela československá vláda do Maďarska osobitnú komisiu, ktorá bude pripravovať presťahovanie, prijímať prihlášky a organizovať presídľovaciu akciu.

Bolo dohodnuté, že maďarská vláda poskytne tejto komisii všetku podporu a ochranu a uľahči jej činnosť, ako to bude len možné.

Dohoda stanoví, že v počte, rovnajúcom sa počtu Slovákov a Čechov presťahovaných z Maďarska do Československa, budú presťahované na územie Maďarska osoby maďarskej národnosti, ktoré stratily podľa dekrétu prezidenta republiky zo dňa 2. augusta 1945 československé štátne občianstvo. Výber odsunúť sa majúcich Maďarov prevedie československá vláda sama.

Dohodu treba označiť za prvý krok na ceste ku konsolidácii pomerov medzi nami a Maďarskou republikou. Jej lojálne a úzkostlivé prevádzanie môže byť ďalším príspevkom na tejto ceste a na vytváranie vzájomného pomeru medzi našimi oboma štátmi. Treba len dúfať, že táta dohoda a jej prevádzanie vytvoria také predpoklady, ktoré umožnia riešenie ďalšej časti problému, t. j. celkové vyriešenie otázky maďarského obyvateľstva v Československej republike.

Pokud jde o druhého našeho souseda na jihu, Rakousko, prohlásila naše vláda již v Košicích, že s demokratickým Rakouskem chceme vybudovat a udržet přátelské styky. Dne 13. listopadu m. r. uznali jsme proto Rennerovu vládu de jure a rozhodli se navázati s ní normální diplomatické styky, jakmile tak učiní jedna ze spojeneckých velmocí. Letos v lednu jsme vyslali do Rakouska zmocněnce k hájení československých zájmů a Rakousko jmenovalo svého zmocněnce v Praze. S rakouskou vládou jsme uzavřeli již obchodní kompensační smlouvu. Při návštěvě rakouského ministra dr Grubera v Praze jsme projednali v přátelském duchu otázky týkající se obou našich zemí. Vláda řeší právě složitou otázku právního postavení rakouských státních příslušníků v Československé republice.

Pokud jde o Německo, nedá se o normálních diplomatických stycích ještě na dlouhou dobu mluvit. Poražené Německo je okupováno velmocenskými vojsky, spravováno Spojeneckou kontrolní radou, a celý jeho problém, dnes ještě nijak definitivně nevyřešený, závisí výhradně na velmocích a jejich součinnosti. Mnohostrannost našich zájmů v Německu vyžaduje přímou a nejužší spolupráci se Spojeneckou kontrolní radou. Dnes máme tento styk, ježto již počátkem ledna odjela do Berlína československá misse, pověřená u Spojenecké kontrolní rady. Tato misse bude současně koordinovat činnost československých orgánů v jednotlivých okupačních pásmech.

Již za války ventilovala naše vláda v Londýně u spojeneckých mocností otázku odsunu Němců z Československa. Jak známo, rozhodla 20. listopadu m. r. Spojenecká kontrolní rada podle našeho přání, že z Československa má být odsunuto 750.000 Němců do pásma sovětského a 1,750.000 do pásma amerického. Od 25. ledna 1946 jedou denně pravidelné transporty s odsunovanými do amerického pásma. Pomalé počáteční tempo odsunu se zrychlí s příchodem jara, takže Němci budou od nás v tomto roce odsunuti, a to podle stanoveného plánu. Změny tohoto plánu jsou možné jen v souvislosti s dopravními, klimatickými a administrativními potížemi. (Potlesk.) Odsun budeme provádět slušné a lidsky. Tu a tam se staly přehmaty, rozumím jim a odpouštím je. Sedm let panství Hunů nemohlo zůstat zcela beze stop. (Potlesk.)

Jest ovšem zajímavé, že nejvíce kritiky pochází ze států, které buď nebyly okupovány, nebo se vůbec vojny nezúčastnily. Tyto kritiky jsou často nepřesné a přehnané. Je si však třeba uvědomit, že se na nás dívá celý svět - nepřeháním, když to konstatuji. Máme dobrou pověst lidí civilisovaných a zachováme si ji.

Vedle reparaci materiálních, jež vůči poraženému Německu uplatňujeme na mezinárodním foru a o nichž se ihned zmíním, klademe též důraz na odčinění těžkých křivd morálních, jež národy český a slovenský utrpěly nelidskou nacistickou persekucí. V úzké spolupráci se zúčastněnými ministerstvy zdůrazňovali jsme na příslušných místech spojeneckých zásadu, že lidé, odpovědní za hitlerovskou politiku, dopustili se zločinu proti mezinárodnímu míru, že tento zločin patří v obor mezinárodního trestního práva a jako takový musí býti spravedlivě potrestán. (Potlesk.) S počátku tato formulace zdála se býti osamocena, nakonec byla však všeobecně uznána a vtělena v mezinárodní právní řád.

Přicházím nyní k přehledu o věcech hospodářských. Především jde tu o výsledky jednání o německé reparační povinnosti v Paříži, kterým byla celkem úspěšně rozřešena prvá etapa reparačního problému. Jak je již známo, činí naše kvota 4,3 % v kategorii B, t. j. průmyslové a jiné zařízení, které má býti vyvezeno z Německa, a 3 % v kategorii A, zahrnující všechny ostatní druhy reparačního plnění. Toto procento se podstatně zvýšilo tím, že celý náš státní vojenský rozpočet od roku 1933 byl konferencí uznán za vydání na válečné cíle. Válečné úsilí států bylo totiž prvním kriteriem pro stanovení kvot.

Z jednotlivých ustanovení konference je pro nás nejdůležitější přijaté stanovisko, že majetek Němců - bývalých československých příslušníků nemá být započítán do reparací; je tudíž uznána zásada, že je to náš majetek národní. Z dalších je důležité ustanovení o restituci měnového zlata, kde podle předběžných odhadů připadne na Československo asi 40 % ztrát, jež jsme ve zlatě utrpěli. Konference vytvořila pro rozdělování reparací stálou agenturu v Bruselu, která měla první zasedání 28. února a kde má ČSR své zastoupení Taktéž má ČSR v sekretariátě agentury dva representanty ve vysokých funkcích.

Dodávám, že definitivní rozsah a obsah reparací bude stanoven Spojeneckou kontrolní radou v Berlíně, kde máme stálou diplomaticko-vojenskou misi, která bude mít mimo jiné za úkol hájit naše zájmy v tomto úseku činností Spojenecké kontrolní rady. V celku můžeme býti s postupem v otázkách reparačních a s naší kvotou spokojeni.

Světové styky hospodářské byly válkou rozbity ještě v mnohem větší míře než styky politické a svět se rozpadl v řadu od sebe odloučených jednotek, jejichž hospodářství vyvíjelo se často protichůdně. Bude zapotřebí nesmírného úsilí, než se podaří zladit styky mezi jednotlivými státy. V tomto období, plném změn a hospodářských překvapení, kdy se vyrovnávají měny, ceny atd., hospodářské síly silně působí - snad více než kdykoliv jindy - na celkovou zahraniční politiku státu a je přirozeno, že ministerstvu zahraničních věcí připadá zde odpovědná úloha a že musí zblízka sledovat vše, co se děje a co může míti přímý vliv na náš postup. Ministerstvo zahraničních věcí v tomto směru vždy co nejúže spolupracuje s ministerstvem zahraničního obchodu a s ostatními hospodářskými ústředními úřady.

Speciální poloha Československa uprostřed Evropy způsobuje, že stále ještě nemáme dostatečné spojení železniční ani poštovní se světem a že naší veřejnosti uniká z velké části význam událostí a hospodářských změn, k nimž již ve světě došlo a stále dochází a které působí revolučně na vztahy mezi jednotlivými státy. Můžeme poukázat na př. na nebývalý hospodářský rozvoj zemí zámořských, na prvém místě Spojených států, Střední a Jižní Ameriky, Kanady, Australie, Indie, Jižní Afriky atd., a současně na tvoření nových obrovských zdrojů hospodářských na různých místech Sovětského svazu. Ale i v našem bezprostředním okolí změny jsou radikální. Nemůžeme ještě ani říci, jak bude hospodářsky vypadati Německo, jež budeme míti za souseda. Již dnes je však jisto, že posunutí Polska na západ a včlenění průmyslového Horního Slezska do jeho hranic bude hluboce působit na celou politiku tohoto státu a tím i na jeho hospodářské styky s námi.

Dopravní potíže Československa, vzdáleného od moře, se staly tak ožehavým problémem, že bylo nutno za spolupráce odborných zástupců ministerstev, interesovaných na různých druzích dopravy, vypracovat obšírné memorandum. Toto memorandum shrnulo veškeré obtíže Československa a doporučilo cesty k nápravě dopravní. Je na programu nejbližšího zasedání Hospodářské a sociální rady Organisace Spojených národů jakožto memorandum o zlepšení dopravních podmínek střední Evropy. Ačkoliv memorandum bude projednáváno teprve formálně, vyvolalo již nyní velkou pozornost v mezinárodních kruzích a víme, že nám již přináší kladné výsledky.

Těchto několik slov považuji za nutné předeslat, aby bylo patrno, za jakých podmínek ministerstvo zahraničních věcí v tomto oboru své činnosti pracuje a jaké vážné úkoly na nás čekají.

Zachování světového míru souvisí co nejúže s hospodářskou a sociální bezpečností a proto byla vedle Bezpečnostní rady při Organisaci Spojených národů zřízena Rada hospodářská a sociální. Na jiném místě zmíním se o této instituci podrobněji. Jak jsem již uvedl, do světové organisace hospodářské a sociální patří již v roce 1943 ustavená Potravinová a zemědělská organisace se sídlem v Americe. Československo je dále zastoupeno jak v Radě, tak i ve výkonném výboru Evropské vnitropolitické dopravní organisace, která je známa pod zkratkou ECITO a zasedá v Londýně. Tam spolu s ostatními státy, mezi nimiž byl zejména též Sovětský svaz, podepsali jsme 27. září m. r. úmluvu, která má být podkladem pro obnovení dopravy na evropském kontinentě. Tato úmluva bude předložena vládě a Národnímu shromáždění ke schválení, jakmile dojdou ověřené kopie autentických textů.