K organisacím, o nichž jsem se již zmínil, přistoupí pravděpodobně snad v brzké době Organisace pro obchodní politiku, o jejímž zřízení se uvažuje v souvislosti se svoláním světové konference o obchodu a zaměstnanosti. Československo bylo pozváno na užší předběžné porady.

Kromě toho je Československá republika zastoupena pozorovateli v Evropském nouzovém hospodářském výboru.

V obchodní politice, jak je vyjádřena obchodními smlouvami, jejichž síť budovala Československá republika po 20 let, stála naše vláda vždy na stanovisku právní kontinuity. Konkrétně to znamená, že považujeme i nyní za platné všechny rámcové obchodní smlouvy, dohody a úmluvy, které jsme měli se státy spojeneckými a neutrálními před válkou. Můžeme s potěšením konstatovat, že jsme našli plné pochopení pro své stanovisko. Proto můžeme považovat za platné všechny své předválečné smlouvy s jedinou výjimkou smlouvy se Spojenými státy americkými. Tato byla po okupaci Československé republiky vyhláškou presidenta Spojených států amerických, uveřejněnou 23. března 1939, prohlášena za skončenou v celém rozsahu dnem 22. dubna 1939, což se stalo proto, aby snad Němci nemohli z naší obchodní dohody těžit. Spojené státy nám nyní nabídly sjednání nové rámcové prozatímní obchodní dohody a předběžná jednání o této věci jsou nyní vedena diplomatickou cestou.

Ministerstvo zahraničních věcí aktivně spolupracovalo na jednání o prozatímních kompensačních dohodách o výměně zboží, které byly dosud uzavřeny s SSSR, Jugoslavií, Bulharskem, Rumunskem, Francií, Švýcarskem, Švédskem, Norskem, Dánskem, Holandskem, Tureckem, a právě nyní byla podepsána dohoda s Islandem. V tomto rámci připravují se jednání s jinými státy, resp. doplnění a obnovení některých již existujících úmluv.

S Velkou Britannií, která nám povolila úvěr ve výši 5,000.000 liber, byla vedle dohody finanční uzavřena též dohoda desekvestrační a vyměněny seznamy zboží, na němž mají obě strany zájem.

Nemohu se zde zmínit o všech státech světa a rozbírat historii našich vztahů k nim jednotlivě. Učiním tak, jakmile se k tomu vyskytne konkrétní příležitost a kdykoliv toho bude zapotřebí. Z důvodů, jež rovněž nespadají v rámec dnešního výkladu, nemáme dosud upravené vztahy s některými zeměmi, s nimiž jsme se stýkali v letech předválečných. Dojde k tom u ve vhodném okamžiku a v některých případech až po splnění určitých předpokladů, o nichž promluvím v příhodné době. Všeobecně bych chtěl zde však poukázati na stoupající význam iberoamerického světa, především v ohledu hospodářském, ale též v souvislosti s Organisací Spojených národů, v níž státy střední a jižní Ameriky mají více než třetinu hlasů. Je nutno i pro nás, abychom z toho vyvodili praktické závěry a zajistili si přiměřený podíl na značných hospodářských možnostech, které tyto země skýtají.

Na tomto místě bych též rád kvitoval zájem o hospodářské styky s námi se strany Kanady, jejíž rostoucí význam v mezinárodním světě doznal za této války netušeného rozmachu. V Kanadě našlo přátelské přijetí mnoho našich lidi. Za války cvičil se tam značný počet našich letců, a Kanada, jedna z prvních zemí, poskytla nám úvěr na nákupy surovin a zboží, jež přijde vhod našemu zásobování a rekonstrukci.

U vědomí, že vzduch nám musí nahradit moře, usilovali jsme hned od počátku o letecké spojení se světem. Nedostatek vlastních letadel a benzinu nám to velmi ztěžoval a museli jsme postupovati tak, aby spojení obstarávala zatím letadla cizí, aniž by se tím vytvořil praejudic, který by nám bránil později zapojiti na tyto linky náš letecký podnik s našimi vlastními letadly. Tímto leteckým podnikem jsou čs. aerolinie.

Z počátku jsme řešili tuto obtížnou situaci v plné dohodě s ministerstvem dopravy systémem zvláštních provisorních dohod. Tak se nám podařilo dosíci spojení s Moskvou třikrát týdně službou ruskou, s Londýnem denně službou anglickou, dvakrát týdně službou americkou a třikrát týdně službou holandskou. Dále se nyní provozují již pravidelné periodické lety na linii Praha-Stockholm jednou, na linii Praha-Štrasburk-Paříž čtyřikrát, na linii Praha-Curych dvakrát, na linii Praha-Bělehrad dvakrát a na linii Praha-Amsterdam třikrát týdně. Kromě toho budou v druhé polovině března zahájeny pravidelné lety na linii Praha-Brusel.

S Polskem byla v lednu uzavřena letecká dohoda, která nám umožňuje létati z Prahy přes Varšavu do Moskvy a na jejímž podkladě povede přes Prahu linie z Varšavy do Paříže. Se spojenými státy byla sjednána dohoda o pravidelné letecké linii, která povede z Ameriky do Indie přes Prahu a spojujíc takto tři kontinenty, dodá pražskému letišti významu mezinárodního leteckého přístavu.

Připravují se jednáni o leteckou dohodu s SSSR, s velkou Britannií a Dánskem.

Při skončení válečných dějů dostavila se s okamžitou naléhavostí otázka návratu z ciziny oněch statisíců našich lidí, zvláště vězňů, internovaných, zajatců, rukojmí, nucených pracovníků a uprchlíků, kteří se válečnými ději nebo opatřeními okupantů dostali za hranice naší vlasti.

Repatriační úmluvy, sjednané jednak ještě naší vládou londýnskou, jednak již vládou pražskou, opatřily aspoň část této svízelné práce, na jejímž praktickém provedení, jež náleželo Repatriačnímu odboru ministerstva ochrany práce a sociální péče, ministerstvo zahraničních věcí a zastupitelské naše úřady v cizině vydatně spolupracovaly, a to za okolností velmi obtížných. Repatriace našich lidí jest již z největší části provedena, delší dobu budou však ještě naším státem projížděti transporty cizích repatriantů, jímž vycházíme všemožně vstříc, i když to vyžaduje mnohých našich služeb a obětí.

Kromě repatriace našich lidí nastává nám nyní v době odsunu Němců a Maďarů možnost hromadného návratu našich předválečných i dávnodobých vystěhovalců, zvláště z Rakouska, Polska, Jugoslavie, Bulharska a Rumunska. Ministerstvo zahraničních věcí věnuje i těmto otázkám veškerou péči v dohodě s ostatními resorty a ústředním osídlovacím úřadem.

Dále je na místě, abych se zmínil zcela krátce o Spojených národech a o našem vztahu k této organisaci. Její povahu a význam nelze zhodnotit bez přirovnání dnešní situace mezinárodně-politické ke stavu, ve kterém byl svět po prvé světové válce.

Na rozdíl od prvé světové války byly tentokráte mír a jeho organisace cílevědomě připravovány již za války. Vyvrcholením tohoto úsilí, které počalo již Moskevskou deklarací z 30. X. 1943, byla konference Spojených národů v San Francisku, kde byla založena nová organisace pro zachování míru a bezpečnosti a přijata její ustavující charta.

Jak známo, byl pakt o Společnosti národů součástí mírových smluv, což mělo své nevýhody Naproti tomu Charta, organisace míru, již loni 26. Června v San Francisku z pověření vlády podepsal, je samostatným mezinárodním instrumentem.

Mír po minulé válce byl uzavřen bez Ruska a mnohá z jeho opatření byla inspirována nedostatkem pochopení významu této největší slovanské země, anebo přímo nedůvěrou, nepřátelstvím k novému stavu na východě Evropy. Dnes se nic nemůže státi bez. Sovětského svazu. Jeho přímá spolupráce při řešení mezinárodních problémů, ať již jde o otázky spojené s likvidací války, či o problémy mezinárodní mírové organisace - je nezbytnou zárukou úspěchu.

Také postoj Spojených států je dnes rovněž jiný, než tomu bylo před čtvrt stoletím. Pod vedením presidenta Roosevelta, jemuž nová organisace vděčí ze značné části za svůj vznik, americká vláda i převážná většina amerického lidu se ztotožnily s úsilím o účinné zajištění poválečného míru.

Spojené národy představují střední cestu mezi protiválečným idealismem a pochopením realit, z nichž se skládá mezinárodní politický život. Stejně jako Společnost národů, zrodily se z universální tužby a snahy po zachování míru mezi národy. Společnost národů chtěla dosáhnouti tohoto cíle především obecným přijetím závazků nepoužívat války jako nástroje k řešení sporů mezi národy. Nemohla si však vynutit plnění svých rozhodnutí. Charta Spojených národů naproti tomu poskytuje nové organisaci dostatečné donucovací prostředky a umožňuje - v případě potřeby - i vojenský zákrok proti rušiteli míru.

Hlavní zásadou Společnosti národů byl požadavek jednomyslnosti takřka pro všechna rozhodnuti. Nová organisace naproti tomu je založena na principu většiny, ač ovšem v Radě bezpečnosti je třeba jednomyslnosti pěti velkých mocností. Toto jest jen vyjádření obecně uznané skutečnosti, že mír nemůže býti zaručen, jestliže velké mocnosti nebudou jednotny a jestliže by své zdroje proplýtvaly ve vzájemné rivalitě. Právě pro tuto převahu svých materiálních zdrojů mají velké mocnosti hlavní odpovědnost za mezinárodní mír a bezpečnost; malé státy přijímají tento stav a jsou ochotny ze všech svých sil přispívat organisovaným způsobem k dosažení společného cíle. Avšak Charta nedává nikomu práva jednati, jak se mu zlíbí, ani Organisaci Spojených národů samé. Na všechny členy vztahuje se zásada spravedlnosti a povinnost dbáti mezinárodního práva. Tak Charta, i když zdůrazňuje nezbytnost síly pro plnění svých cílů, nepřehlíží principy práva.

Struktura Organisace Spojených národů je přizpůsobena úkolům, jimž má sloužit, Hlavním cílem Spojených národů je zajištění míru a řešení mezinárodních sporů pokud možno pokojnými prostředky, ale v případě potřeby i vojenským zákrokem. Tento vrcholný úkol je svěřen jedenáctičlenné Bezpečnostní radě. Pět velmocí je stálými členy Rady a jejich hlasů je třeba do většiny, kdykoli se rozhoduje o meritorních věcech. Mimochodem poznamenávám, že mezi šesti členy Rady, kteří nejsou stálými členy, zvoleno bylo na prvním Valném shromáždění ze slovanských států Polsko, jehož kandidaturu jsme podporovali.

Charta ukládá Spojeným národům povinnost, aby mezi národy posilovaly přátelské styky, založené na respektování svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti státu. Tento úkol připadne v širokém měřítku Valnému shromáždění organisace.

O to, aby byly vytvořeny podmínky stability a blahobytu, které jsou předpokladem mírumilovných a přátelských mezinárodních styků, pečuje další hlavní orgán Spojených národů - Hospodářská a sociální rada. Na zasedání v Londýně bylo Československo zvoleno do této rady na dvě léta, což jsme přijali ovšem se zadostiučiněním, neboť Československo jako stát hospodářsky vyspělý a vývozní, ale zároveň sociálně pokročilý má obzvláštní zájem na činnosti Hospodářské a sociální rady, jejímž úkolem bude pracovati pro zvýšení životní úrovně, hospodářský a sociální pokrok, mezinárodní spolupráci v otázkách sociálních, zdravotních a kulturních a zabývati se otázkami lidských práv a základních svobod. Bude tedy cílem všestranné zlepšení životních podmínek pracujícího člověka, zaručení jeho svobod a práv, a ovšem i práva na práci.

Hospodářská a sociální rada bude dávati podněty a sama podnikne bádání v oboru spolupráce hospodářské, sociální, kulturní, školské, zdravotní a humanitní. Bude koordinovati na základě dohod činnost různých mezistátních organisací a orgánů, pověřených konkrétními úkoly z těchto oborů. Mezi těmito organisacemi nutno zvláště jmenovati Organisaci pro výživu a zemědělství, Mezinárodní měnový fond, Mezinárodní banku pro obnovu, UNRRU a UNESCO, což je název pro Organisaci Spojených národů pro věci kulturní. Rada má též právo svolávati mezinárodní konference a připravovati mezinárodní hospodářské a sociální konvence. Bude také v poradním styku spolupracovat i s významnými organisacemi mimovládními, jako je na př. Světová federace odborů.

Lze označiti za úspěch, že do tří komisí Hospodářské a sociální rady, které se právě tvoří, byli zvoleni zástupci Československa, a to do komise hospodářské, sociální a dopravní. Náš zájem na otázkách souvisících s obnovou dopravy v Evropě byl dokumentován memorandem, které Československo podalo Hospodářské a sociální radě.

Dalšími orgány Spojených národů jsou Mezinárodní soudní dvůr se sídlem v Haagu, příslušný pro mezinárodní spory, zejména právní, a Poručenská rada, která spravuje a kontroluje území, jež budou poručenské soustavě podrobena. Konečně je tu sekretariát Organisace Spojených národů, který je složen z mezinárodních úředníků odborně kvalifikovaných pro své funkce.

Prvé plenární zasedání Spojených národů, které se konalo v měsíci lednu a únoru v Londýně a jemuž předcházely porady Přípravného výboru, je důležitým mezníkem ve vývoji mezinárodní spolupráce. Byly stanoveny hlavní orgány Spojených národů, zvolen generální sekretář a diskutovány důležité mezinárodně-politické otázky. Bylo tam též dohodnuto, aby stálé sídlo organisace bylo ve východní části Spojených států. Československá delegace, která postupovala vždy v dohodě s delegacemi slovanských států, účastnila se aktivně jednání ve všech komisích, a zvláště významná byla československá podpora návrhu o odmítavém a odsuzujícím postoji Spojených národů k Francovu Španělsku.

Jako doklad důležitosti a významu Spojených národů bych chtěl v závěru uvést i to, že na londýnském zasedání se velmoci nerozpakovaly řešiti v Bezpečnostní radě i ty nejtěžší a nejchoulostivější mezinárodní problémy. Ač teprve zkušenost ukáže, jak účinným orgánem tato organisace pro mezinárodní bezpečnost a spolupráci bude, tolik je možno říci již dnes, že má všechny předpoklady pro úspěch, jestliže jí členské státy poskytnou plnou podporu a využijí jejích možností. Československo se staví za organisaci Spojených národů cele a bezvýhradně a v rámci svých možností bude v ní aktivně spolupracovat.

Ministerstvo zahraničních věcí nese odpovědnost za přípravu a úpravu našich zahraničně politických vztahů. Nejsou to jen věci čistě politické, o něž se musíme starat. Jsou to otázky hospodářské, dopravní, finanční, sociální, zpravodajské, kulturní, administrativní a jiné, které nutně procházejí našima rukama a jež ve svém souboru tvoří instrument mezinárodní politiky státu. Ve věcech, které po technické stránce náleží v obor působnosti jiných centrálních úřadů, dohodujeme se s těmito úřady. Rád bych zde zdůraznil, že jsme se vždy snažili, aby naše spolupráce v tomto směru byla Konstruktivní a věcná. Abych uvedl jen některé příklady této spolupráce, zmiňuji se na př. o otázce repatriační, reparační a restituční, o různých mezinárodních komisích, zabývajících se likvidací války a nacismu v nejširším slova smyslu, o mezinárodní pomoci při výživě a obnově naší země, o právní ochraně našich příslušníků v cizině, o režimu cizích příslušníků v Československu a tomu podobně.

Významnou složku činnosti ministerstva zahraničních věcí nutno spatřovati též v jejím úseku zpravodajském. Naší snahou jest a bude seznamovat cizinu s naší republikou a jejím novým poválečným životem a spolupomáhati při navazování, udržování a rozvíjení styků s cizími národy na všech polích a ve všech formách. Navazujeme tím na práci, kterou jsme konali již před válkou, v níž jsme pokračovali velmi intensivně i za války v dočasné emigraci a v níž musíme pokračovati, má-li cizina míti nezkreslený obraz o tom, co podnikáme zde doma, a máme-li býti správně informováni o tom, co se děje ve světě.

Po stránce osobní stojí ministerstvo zahraničních věcí rovněž před důležitými úkoly. Po okupaci zaměstnanci zahraničního ministerstva, pokud byli na území republiky anebo se museli vrátit z nepřátelské nám ciziny, byli ve značné části přeřazeni do jiných resortů. Jsem rád, když slyším, že na svých nových působištích se dobře osvědčili jak po stránce odborné, tak hlavně i národní. Rád bych zde vzpomněl zejména těch našich bývalých úředníků - a nebylo jich málo, ať již doma nebo za hranicemi - kteří službu národu zaplatili životem. Budiž čest jejich památce. Budeme se snažit, abychom byli hodni jejich odkazu.

Zaměstnanci, kteří zůstali v cizině, ve velké většině neopustili svá místa, a nehledíc na materiální obtíže, pracovali, kde jim to bylo možno, úředně i neúředně v naší zahraniční osvobozovací akci. Většinu těchto úředníků znám osobně a mohu potvrdit, že v těžké zkoušce dobře obstáli a že v loyálních službách naší zahraniční vlády dokumentovali v cizině kontinuitu naší státní ideje. V době nesvobody nebyli zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí, až na malé výjimky, vůbec povyšováni a vláda v Londýně propůjčovala jim v případě potřeby jen funkce a funkční tituly. V květnu 1945, kdy se začalo s novou organisací úřadu, bylo především nutno převésti zpět zaměstnance z jiných resortů, reaktivovati pensionované a zrušiti opatření, jimiž byli zaměstnanci z důvodů národně-politických propuštěni za nesvobody ze služby. V krátké době všecky tyto osobní problémy budou vyřízeny podle možnosti tak, aby se nikomu nestala křivda. Musíme však také pomýšleti na přípravu nových sil, až jich bude zapotřebí. Zvláštní pozornost je věnována již dnes přijímání úředníků ze Slovenska, aby ve všech kategoriích dosáhli co nejdříve přiměřeného počtu. Ministerstvo je si vědomo, že jen nejlepší síly mohou zdolati úkoly, jež zahraniční služba klade na své zaměstnance. Ministerstvo připravuje proto návrhy na nový organisační status, jímž budou zavedeny zvláštní přísné zkoušky, abychom si zajistili, že se do zahraničních služeb dostanou jen zaměstnanci vynikající jak po stránce věcné kvalifikace, tak i charakteru.

K závěru svého výkladu, který přes svůj poměrný rozsah není ani zdaleka vyčerpávající, rád bych dodal, že přes obtíže, jež poválečná doba a veliké změny u nás i jinde nutně nesou, zapojili jsme se úspěšně do nového vývoje. Je na nás, a to jak vnitro-politicky, tak zahraničně-politicky, abychom s neztenčenou pílí, iniciativou a porozuměním pokračovali na této cestě. Velikým kladem, o nějž se můžeme při výkonu zahraniční služby opříti, je politická zralost našeho lidu, jeho píle a smysl pro pořádek. Zůstaňme věrni sami sobě a těm ideálům, z nichž vzrostla naše samostatnost a obnovena byla naše svoboda, a nemusíme se ničeho obávati. (Potlesk.) Nečiňme si ilusí, ale nepřipouštějme si ani obav tam, kde nejsou pro to důvody. Uvědomujme si ustavičně a objektivně své skutečné postavení uprostřed celého mezinárodního společenství, buďme vždy pohotoví k ochraně svých zájmů, stůjme věrně při svých spojencích, dbejme bděle svých práv, uplatňujme slušně, ale neochvějně své oprávněné požadavky, pracujme jako dosud věcně a s realistickým optimismem na výstavbě vlastního státu i širšího společenství mezinárodního a jsem jist, že záhy překonáme poválečné obtíže a domůžeme se opět blahobytu, jehož si náš lid plnou měrou zasluhuje.