Paní a pánové, lituji, že to bylo tak dlouhé. Dokončil jsem - pokud jsem na to stačil - objektivní výklad o tom, co bylo a co je. Prosím, abyste jej posoudili, a uznáte-li za dobré, schválili. Nemusím vás ujišťovat o tom, že jsem dělal chyby. Představte si na příklad, že po 9 neděl konference v San Francisku neměl jsem ani jediného slova instrukcí, poněvadž vláda vracející se domů, je nemohla poslati. Často jsem musel improvisovati. Nebylo to vždy lehké. Prosím vás, abyste konstruktivně kritisovali moje prohlášení a nešetřili kritikou úřadu, jemuž dočasně stojím v čele. Znám dobře jeho nedostatky. Koordinovati spolupráci těch, kteří zůstali a trpěli doma, těch, kteří byli na Západě a na Východě, není snadná úloha. Při této příležitosti chci upřímně poděkovati ministru dr Clementisovi za spolupráci a trpělivost. (Potlesk.) vítám kritiku, i ostrou kritiku, ale prosím, aby byla založena na faktech. Nejednou v poslední době dostal jsem stížnosti, které, když byly přesně prozkoumány, neukázaly se pravdivými. Není nic lehčího než kritisovat. Já sám bych mohl ve všech resortech lehce najít všelicos, co se mi nelibí nebo co neklape, ale mám porozumění pro obtíže, které revoluční doba s sebou přináší, a prosím vás o toto porozumění. V ministerstvu zahraničních věcí a u našich zastupitelských úřadů pracuje řada dobrých, spolehlivých a oddaných úředníků. Jsou i tací, jejichž činnost za války neuspokojila. Ti všichni a bez výjimky se buď již odpovídají nebo budou odpovídati před nestranným, ale přísným vnitřním tribunálem mého úřadu.

Jak víte, jsem ministrem, který se neopírá o žádnou politickou stranu, a myslím, že by bylo nevkusné, kdybych se teď o tuto oporu ucházel. Mezi mými úředníky jsou členové všech politických stran. Já jsem se nikdy žádného neptal, do které patří, a ptát se nebudu. To je věc a právo jeho přesvědčení. Spolupráce mezi nimi je vcelku dobrá. V dohledné době nastane v naší diplomatické službě řada změn. Chci, aby na nejdůležitější místa přišli mladí a schopní lidé. Uvažujeme s odborovými organisacemi o zřízení sociálních přidělenců a s ministerstvem informací o přidělencích kulturních. Mnohé úřady budou redukovány. Narostly za války až příliš, ale bylo toho třeba, zvláště při obtížné likvidaci válečného stavu. Prosím vás, abyste mi při této reorganisaci pomohli a abyste mi doporučovali dobré a hodnotné lidi a nechtěli se, jak to někdy bývalo, zbavit tímto způsobem těch, kteří nevyhovují.

Snažíme se - a ne docela bez úspěchu - dělat zahraniční politiku československou. Naše spojenectví se Sověty, jak jsem již řekl, je a bude základní a nezměnitelnou linii zahraniční politiky, kterou vaším jménem dělám. Rozumí se mi to samo sebou, že budeme a musíme spolupracovat se Západem, je rovněž na bíle dni. My malí můžeme se učit mnoho na východě i na Západě. Jsme a zůstaneme Slovany a spolupráce intimní a bratrská se všemi slovanskými národy je dnes radostným příkazem dějin. Chceme se ovšem také dohodnout se všemi svými sousedy a žít s nimi v míru.

V průmyslové technice byl na světě za dobu, kdy u nás řádil Hitler, udělán veliký pokrok, a chceme-li zůstat průmyslovým, exportujícím státem, musíme mnoho dohánět, mnohému se naučit. Naši dělníci a inženýři se učí rádi a rychle.

Končím na notu reálního optimismu. V lid československý mám nekonečnou důvěru. Obtíže jsou mnohé, složité a budou ještě dlouho trvat, ale my je překonáme, zůstaneme-li věrni své slavné tradici, budeme-li hlídat svou samostatnost a svého národního genia. Tu a tam se bude muset v tempu přidat, a to se již na mnoha místech děje. Vcházíme do nového období dějin Československa. Naše pokrokové zákonodárství bude určitě korunováno úspěchem, a budiž mi dovoleno, abych periodu, do které vcházíme, pojmenoval oním krásným heslem, které stoji nad oponou Národního divadla, totiž "Národ sobě". (Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Poslanci Vilím, Slánský, dr Krajina, dr Múdry-Šebík, dr Řehulka, Lietavec a druhové podali návrh, aby podle § 65 jedn. řádu byla o pro hlášení pana ministra zahraničí Jana Masaryka zahájena rozprava v pátek dne 8. března 1946.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem poslanců Vilíma, Slánského, dr Krajiny, dr Múdreho-Šebíka, dr Řehulky, Lietavce a druhů, aby podle § 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana ministra zahraničí Jana Masaryka zahájena rozprava v pátek dne 8. března 1946, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Přikročíme k projednávání pořadu, na němž je

Společná zpráva výborů branného a ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 37) o úpravě některých právních poměrů vojenských gážistů z povolání (tisk 238).

Zpravodajem za výbor branný je pan posl. Kubát. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kubát: Paní a pánové!

Jménem branného výboru předkládám dnes slavnému Prozatímnímu Národnímu shromáždění k projednání vládní návrh zákona o úpravě některých právních poměrů vojenských gážistů z povolání, jehož název byl ústavně-právním a branným výborem změněn na zákon o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do čs. branné moci.

Již změněný titul ukazuje, jak zásadní diskusi a revisi podrobily oba výbory vládní návrh zákona. Kdežto původní návrh vztahoval se pouze na ony důstojníky a rotmistry z povolání, kteří sloužili v čs. branné moci již v prvé republice, zahrnuje návrh výborů pod platnost zákona všechny vojenské gážisty z povolání, kteří přicházejí v úvahu pro budování nové čs. armády, ať již jde o důstojníky a rotmistry ze zemí českých, ze Slovenska či z našich armád zahraničních. Byli jsme při této zásadní změně vládního návrhu vedeni snahou, vytvořiti jednotné předpoklady pro vybudování velitelských sborů naší nové armády. Toto jednotné měřítko vedlo nás také k stanovení stejných podmínek pro provedení očisty u všech vojenských gážistů z povolání, kteří jsou k disposici pro výstavbu nové čs. branné moci. Tyto jednotné podmínky zaručují našemu lidu, že naše nová armáda bude budována jako armáda jednotná, československá, v duchu naší lidové demokracie, a že její velitelský sbor budou tvořiti skuteční vlastenci, osvědčivší se jak v odboji domácím, tak i zahraničním.

Ze zásadní změny, jež byla provedena v rozsahu zákona, vyplynula nutnost i druhé zásadní odchylky od vládního návrhu. Jednotná měřítka pro vybudování nových velitelských sborů čs. branné moci nemohla by být dodržena, kdyby zákonu byla ponechána zpětná platnost a tak legalisována všechna prozatímní opatření, jež byla vojenskou správou provedena v různých časových obdobích a za různých podmínek politických i věcných. Za různých situací vyrůstal velitelský sbor našich zahraničních armád, jiné byly stanoveny Slovenskou národní radou při přebírání důstojníků a rotmistrů z armády bývalého slovenského státu nařízením předsednictva SNR ze dne 6. března 1945, č. 8 Sb. n. SNR, a konečně jiné opět stanovila vojenská správa pro zatímní povolání do činné služby důstojníků a rotmistrů z povolání v zemích českých po 5. květnu 1945. Četné stížnosti z řad vojáků i široké veřejnosti na nepřijetí či přijetí jednotlivých důstojníků a rotmistrů do aktivní služby v naší nové armádě ukazovaly, že přijímací i odvolací komise, i když byly vedeny objektivní snahou po jednotném měřítku očisty, nemohly je vždy dodržeti, poněvadž postrádají zásadních zákonných norem, jež by tato jednotná měřítka pevně vymezovala. Tím, že zákonu nebude přiznána zpětná platnost, bude vojenské správě dána příležitost, aby novým prověřením všech důstojníků a rotmistrů z povolání podle jednotných podmínek, v zákoně podrobně uvedených, odstranila všechny nesrovnalosti, jež se někde objevují a jsou někde veřejností i gážisty samými bagatelisovány, jinde opět zveličovány na újmu důvěry lidu v naší novou demokraticky budovanou armádu.

A důvěra lidu, paní a pánové, toť nejkrásnější dar, nejhodnotnější zbraň, jíž chce osvobozená vlast dáti do vínku svým vojákům, ochráncům tak draze vykoupené svobody. (Potlesk.) Bez ní zůstala by naše armáda cizím tělesem v národě, odsouzeným již napřed k živoření. Opřena o důvěru všeho našeho lidu stane se však výrazem jeho snah a tužeb po dokonalém zabezpečení pokojného budování našeho státu a jeho lidově demokratického společenského řádu, bude z lidu vyrůstati a lid jí rád poskytne veškerou morální i materielní pomoc, aby mohla brzy vyrůst v mohutnou zbraň proti každému nepříteli.

Pan ministr národní obrany správně prohlásil při různých příležitostech: "Nedělíme naši zahraniční armádu na západní a východní, nebudujeme armádu slovenskou a českou - máme a budujeme jednotnou armádu československou!" Naši důstojníci a rotmistři tvoří její jednotný velitelský sbor bez ohledu na to na které frontě bojovali proti nepříteli. Jejich zásluhy o osvobození naší vlasti nutno jednotně zhodnotit, ať již jde o statečné bojovníky I. čs. armádního sboru v SSSR, kteří u Sokolova, Bielej Cerkve, Dukly a na Slovensku po boku slavné Rudé armády zpečetili krví své vlastenecké odhodlání, ať jde o naši vítěznou obrněnou brigádu od Dunkerque, o naše letce, kteří tak účinně pomohli v r. 1940 zničit nad Londýnem Göringovu Luftwaffe, ať jde o I. čs. armádu na Slovensku, která slavným slovenským národním povstáním rozbila naráz podlou fikci o tak zv. slovenském státu, ve skutečnosti ubohém vasalu Třetí říše, ať jde o partyzány a parašutisty v českých i slovenských horách a lesích, kteří svými slavnými činy bezpříkladné statečnosti a odvahy uštědřovali nepříteli těžké rány na místech nejcitlivějších v týlu fronty a mstili neúprosně řádění nacistických katanů a jejich domácích zrádných pomahačů, ať jde o podzemní pracovníky, kteří soustavnou zpravodajskou činností pro spojence a sabotážemi rušili válečný stroj nepřítele a organisováním bojových skupin připravovali národ na rozhodný okamžik všeobecného povstání.

Důvěra a bratrská spolupráce mezi všemi těmito účastníky osvobozovacích bojů bude podstatně utužena, budou-li po objektivním zhodnocení jejich činnosti v době nesvobody vyrovnány jejich hodnosti a budou-li objektivně a jednotně posouzeny jejich mimořádné zásluhy při udílení vyznamenání. Jde zejména o bojovníky na domácí frontě, při jejichž povyšování a vyznamenávání nelze zatím vždy mluvit o spravedlnosti a rovnoprávnosti. Mohl bych uvést desítky případů, jež jsem namátkově zjistil a které ukazují, že povyšování a vyznamenání účastníků domácího odboje nedělo se vždy podle bojových zásluh, nýbrž patrně podle toho, jak čile si mnozí počínali při jejich vymáhání a kolika potvrzeními - často navzájem podepsanými - svou někdy velmi chatrnou "illegální činnost" prokazovali. Domnívám se, že při udílení mimořádných povýšení a tak vysokých vyznamenání, jako jsou válečné kříže, mělo být ministerstvo národní obrany opatrnější a vyčkat s jejich udílením až do náležitého vyšetření činnosti bojových skupin či jednotlivců, které může ovšem objektivně provést pouze za účasti nejúspěšnějších představitelů domácího odboje, kteří jej ovládají dokonale již od jeho vzniku, znají vývoj jeho hlavních skupin a poměry doma v době nesvobody. Pak by se nemohlo stát, že válečný kříž byl na př. udělen důstojníku, jehož skupina přátelsky spolupracovala s členy protektorátní vlády a který byl Českou národní radou zatčen pro vydání falešného provolání k pražskému lidu při vypuknutí pražského slavného povstání 5. května 1945. Tato skupina byla zapojena do akce, která chtěla zneužit únosem i osoby předsedy České národní rady prof. Pražáka k tomu, aby ve spojení s Kalfusem, Kamenickým, Hrubým, Klecandou a Prchalou vyhlásila tak zvanou Československou republiku. Jen rozhodný postup České národní rady a prof. Pražáka, kteří požívali plné důvěry nejširších lidových mas, o něž se skupiny České národní rady opíraly již v době okupace, zneškodnil v těchto pohnutých okamžicích tyto zločinné rejdy, které mohly míti nedozírné následky pro celý vývoj politických poměrů v osvobozené vlasti. Byl vyznamenán a povýšen generál, který se jako "Alex" chlubil v provolání tak zvaného Českého národního výboru dne 5. května 1945 plnými mocemi košické vlády, ačkoliv, jak mně osobně při setkání na Červeném Hrádku doznal, spojení s Košicemi pouze hledal! Falešné provolání v revoluci je zradou, a pouze okolnosti, že Česká národní rada a s ní pražský lid nepřikládal tehdy této skupině většího významu než skutečně zasloužila, mohou oba páni děkovat, že byly vyvozeny z této akce revoluční důsledky V nádherně vypravené brožurce chlubí se tato skupina dokonce i spoluprací s illegálním odborovým hnutím, ke které jsme se, bohudík, nikdy nedopracovali. Znám skupinu domácího odboje, s níž jsme odmítli spolupráci nejen proto, že se řádně neprověřila, nýbrž také z toho důvodu, že odmítala poválečnou spolupráci s bratrským národem slovenským a měla na programu zřízení tak zvaného "českého státu", při čemž se její vedoucí funkcionář falešně odvolával na spojení dokonce se soudruhy v Moskvě! I tato skupina se nyní uchází o význačný podíl na zásluhách o osvobození vlasti.

Bolestnou otázkou je uznání hodnosti, jež byly jednotlivým bojovníkům z řad partyzánů a bojových organisací uděleny vedoucími složkami domácího odboje, které byly již v době okupace uznány zahraniční vládou. Rozhlasem i telegramy bylo ze zahraničí slibováno toto uznání partyzánských velitelských hodností - dnes se však mluví pouze o dodatečném povýšení. Jde o to, aby důvěra právě těch nejstatečnějších bojovníků na domácí frontě nebyla oslabována tím, že vojenská správa se vyhýbá plnění slibů, jež zahraniční činitelé domácímu odboji dávali, děkujíce mu za úspěchy, jichž při svých akcích dosáhl. Vždyť bylo již vedoucími zahraničními pracovníky odboje častokrát zdůrazněno, že to byly hlavně úspěchy v boji proti okupantům na domácí frontě, jež jim umožňovaly dosažení tak dobrých výsledků v boji za osvobození vlasti, vedeném za hranicemi. Mluvil-li jsem o někdy poněkud ukvapeném vyznamenávání, musím konstatovati opak u našich nejaktivnějších bojových složek - u našich partyzánů. Řadu měsíců leží například na ministerstvu národní obrany návrhy na vyznamenání partyzánů a bojovníků vedoucích složek domácího odboje, jejichž příslušníci chovají už nyní jen jednu obavu: aby nemuseli ještě zaplatiti náklady na stavbu mostů a objektů, jež za okupace zničili, a nebyli trestáni jako zločinci za popravy českých udavačů v době okupace, přes to, že právě tyto rozhodné akce to byly, které tak povzbudivě působily na morálku ujařmeného našeho lidu. Jde prostě o zásadní otázku důkladného a objektivního prověření domácího i zahraničního odboje, na jehož výsledcích závisí spravedlivé zhodnocení zásluh jednotlivých bojových skupin, nikoliv podle činů, které pouze připravovaly - historka o bojovníku, který připravoval jed pro gestapáka tak dlouho, až gestapák zmizel, je známa - nýbrž podle bojových, sabotážních či zpravodajských akcí, které skutečně s úspěchem provedly. Kvality velitelů na domácí frontě ukázaly se na příklad také v umění navázati opět ztracené spojení jak se skupinami doma, tak i se zahraničními spolupracovníky.

Je nutno také hodnotit politickou linii jednotlivých skupin a organisaci domácího odboje. Zatím co některé skupiny, jak bylo již poukázáno, měly ještě v posledních týdnech okupace podivné plány pro politickou výstavbu osvobozené vlasti, existovaly na domácí frontě odboje již od r. 1939 organisace, které se opíraly o nejširší masy lidu a viděly již od počátku zcela jasně, že osvobozená vlast musí poskytnout svému lidu nejen svobodu politickou, nýbrž že zároveň bude nutno přikročiti k dalekosáhlým opatřením pro zajištění sociální spravedlnosti a hospodářské demokracie. Organisace Přípravný výbor "věrni zůstaneme" vydala a odeslala do zahraničí program lidových složek domácího odboje již v r. 1940, jenž byl nyní zveřejněn pod původním názvem "Za svobodu do nové Československé republiky." Na programu spolupracovaly jak složky politické, tak i odborářské a vojenské. Program zůstal směrodatný nejen pro zástupce Přípravného výboru "Věrni zůstaneme" v domácím odboji, nýbrž byl převzat ve všech podstatných částech i vládním programem košickým. Tato okolnost nejlépe ukazuje ideovou jednotu lidových složek domácího odboje s pokrokovými činiteli odboje zahraničního, z nichž byla utvořena prvá vláda osvobozené vlasti. Naše nová armáda, budovaná z týchž ideálů jak doma, tak i v zahraničí již v době nesvobody, splní svůj úkol, jímž je lidu zavázána jen tehdy, bude-li se těmito ideály řídit i nadále. Je to umožněno tím, že jádro jejich velitelských sborů tvoří osvědčení bojovníci, kteří srostli s lidem ve chvílích nejtěžších a nikdy se mu nezpronevěří. Převážná část našich důstojníků a rotmistrů šla již v době nesvobody po této správné cestě. Vykonávala nejen plně svou mravní i bojovou povinnost vojáka lidově demokratické republiky aktivním bojem proti okupantům a nesmlouvavým kladným postojem k ideálům lidu, nýbrž pomáhala každému vlastenci při všech příležitostech, jež se jí okamžitě naskytly. Však také naši zemědělci, dělníci, úředníci, živnostníci, lesní zaměstnanci poskytovali našim domácím bojovníkům i parašutistům všestrannou a obětavou pomoc, riskujíce při tom nejen své životy, ale také životy svých rodin, sami připraveni postavit se kdykoliv do boje po jejich boku. Celé obce byly pozatýkány, mučeny, svých svěřenců však nezradily. Statečný zemědělec, otec rodiny z Nasavrcka, nás spontánně prosil v Praze, kam uprchl, abychom jej zastřelili, kdyby mu hrozilo zatčení. Chtěl nám tak zajistit, že nebudeme prozrazeni ani jeho případným zhroucením v ďábelských mučírnách Petschkova paláce. Jeho případ není jistě ojedinělý.

Ocenění této politické vyspělosti naší armády a důsledně demokratické politiky vlády nalézáme jíž v košickém vládním programu, jímž byla našim vojákům zajištěna všechna politická a. Výkon těchto politických práv přispívá nemálo ke kladnému postoji lidu k naší nové armádě. Zatím co v předválečném velitelském sboru, stavovsky sešněrovaném nejrůznějšími předpisy sňatkovými, kárnými atd., viděl lid isolovanou skupinu v národě lidu - ve své většině cizí - hledí dnes na naše důstojníky a rotmistry jako na své přátele a ochránce svého pokojného života. Jest jen litovat, že vojenská správa zabraňuje dosud utvořeni řádné odborové organisace vojenských gážistů z povolání, která by jako součást Revolučního odborového hnuti přiblížila náš velitelský sbor ještě úže pracujícímu lidu, dala mu poznati jeho potřeby a přání a zároveň jej opřela o nejširší masy pracujících při prosazování svých spravedlivých sociálních, hospodářských a kulturních požadavků. Dochází-li dnes k odlišným názorům ostatních státních a veřejných zaměstnanců na úpravu platových podmínek vojenských gážistů z povolání, je to zaviněno právě tím, že důstojnici a rotmistři svou neúčasti v Revolučním odborovém hnutí nemohou o svém stanovisku ostatní státní zaměstnance předem náležitě informovat a docílit spolu s nimi lepšího zajištění obou kategorii státních zaměstnanců. Revoluční odborové hnutí zásadně uznává právo důstojníků a rotmistrů na vyšší platy, než je tomu u ostatních druhů povolání. Rozdílné pojetí je tu hlavně u platů odpočivných, které by podle názoru veřejných zaměstnanců ostatních měly býti v podstatě rovné platům ostatních zaměstnanců státních, kdežto podle navrhované předlohy by podstatně přesahovaly zejména u vyšších kategorií platy pensistů civilních. Věříme, že právě tato zkušenost, jakož i důležitost nejtěsnějšího sblížení a spolupráce vojáků s ostatním pracujícím lidem bude vojenské správě pobídkou, aby zákaz přímého členství v jednotných odborech byl co nejrychleji změněn. Bude ku prospěchu armády i celé naší lidové demokracie, bude-li moci pracující lid uvítat již na I. všeodborovém sjezdu Revolučního odborového hnutí o velikonocích ve svém středu delegaci odborové organisace důstojníků a rotmistrů, jak to odpovídá jednomyslnému provolání jednoho tisíce delegátů na celostátní konferencí Revolučního odborového hnutí v lednu t. r.