Ano, my se k spolupráci se západními státy hlásíme, ale nedomníváme se, že by bylo třeba opírat tuto spolupráci o nějaké pochybné teorie, anebo dokonce pro tuto spolupráci zeslabovati význam našeho spojeneckého svazku se Sovětským svazem. Musíme proto důrazně odmítnouti propagandu takového západnictví, jehož hroty by byly namířeny proti Východu. Musíme proto také odmítnouti teorii o tak zvaném mostu mezi Západem a Východem, pokud by tímto pojetím mělo býti naše spojenectví se Sovětským svazem uvedeno do nějaké závislosti na Západu. Není to ostatně po prvé, kdy se před nás klade tato otázka. Také v roce 1935 a v letech, která následovala, zdál se mnohým náš spojenecký svazek se Sovětským svazem příliš úzkým a odpůrci sovětsko-československého spojenectví se nám snažili dokázat, že jsme zašli příliš daleko v naší sovětské orientaci, že jsme tudíž málem propadli "bolševismu" a ztratili důvěru Západu. Tato kritika dosáhla tenkrát, bohužel již při uzavření smlouvy se Sovětským svazem, velkého úspěchu. Ke smlouvě byla připojena doložka, podle které účinnost smlouvy byla učiněna závislou na souhlasu francouzské vlády. V kritickém okamžiku působili ve francouzské vládě lidé jako Daladier a Bonnet, kteří neměli zájmu o to, aby ustanovení smlouvy vstoupila v život, a raději dali přednost Mnichovu. Důsledky vyplývající z teorie tak zv. mostu mezi Západem a Východem našly tenkrát svůj výraz dokonce v ustanovení smlouvy a v září 1938 byly jednou z příčin pádu naší republiky. Učinili jsme tedy již jednou chybu, když jsme ve své zahraniční politice aplikovali až do těchto neblahých důsledků tuto pochybenou teorii. Poučeni touto trpkou zkušeností nesmíme podobnou chybu opakovati dnes. Vím, že snad nikdo z hlasatelů této nešťastné teorie si snad ani neuvědomuje tyto její důsledky, ale domyslíme-li ji do konce, nemůžeme vyloučiti závěry, k nimž naše politika tenkrát pod nátlakem tehdejšího vedení agrární strany dospěla.

Proto musíme trvati na otevřené a jasné naší orientaci na Sovětský svaz a proto budeme rozvíjeti naše styky se západními státy, aniž bychom je spojovali s teoriemi tak neblahými a připisovali jim význam, jaký nemají. Ostatně náš vztah k západním státům, který vede k spolupráci stále užší a užší, je dnes již také postaven na jasný právní základ. Je totiž dán nejen úspěšně se rozvíjejícími styky na poli hospodářském a kulturním, ale je dán také naším členstvím v Organisaci Spojených národů a naší dobrou vůlí projevenou již v nejednom případě také činy, účastniti se i jiných mezinárodních dohod a spolupracovati ve všech mezinárodních institucích, způsobilých zlepšiti osud poválečné Evropy a všeho lidstva. Je pro nás samozřejmé, že budeme plniti svědomitě a důsledně všechny povinnosti, jež pro nás z členství v Organisaci Spojených národů vyplývají, a ostatně naše delegace pod vedením pana ministra Masaryka na nedávném shromáždění Organisace Spojených národů úspěšně zasáhla do jednání v řadě důležitých otázek.

Organisace Spojených národů a její reálné možnosti na organisaci trvalého míru jsou všeobecně posuzovány s oprávněným střízlivým realismem. Je všeobecně uznáno, že ustanovením Organisace trvalý mír není ještě zajištěn a že k dosažení tohoto velikého cíle je třeba odstraniti dosud trvající rozpory mezi státy a zejména mezi velmocemi, ačkoliv není pochybnosti o tom, že naopak OSN je v mnohém směru vhodným nástrojem, který řešení takových sporů může usnadniti. Jestliže přihlédneme k hospodářským a sociálním příčinám, které vedou ke konfliktům a válkám, můžeme také dospěti k závěru, že OSN nutně bude brzděna ve svých mírových snahách tak dlouho, dokud politika vlád bude určována kořistnými a sobeckými zájmy mezinárodního kapitálu. To ovšem neznamená, že bychom neoceňovali již dnes každý příspěvek k mezinárodní spolupráci, že bychom snad popírali, že již dnes má OSN hodně možnosti mírniti konflikty, k nimž dochází, a přispívati k tomu, aby byly řešeny cestou jednání a dohod, a nikoliv násilím.

S tohoto hlediska můžeme ocenit i poslední zasedání Organisace Spojených národů, které, i když přineslo řadu ostrých diskusí mezi představiteli velmocí, bylo zároveň dokladem jejich dobré vůle a jejich vytrvalé snahy o dosažení dohody. Je v zájmu věci, jestliže se na mezinárodním foru jedná s tou otevřeností jako na zasedání Organisace Spojených národů. Nesmíme význam sporů mezi velmocemi podceňovat, ale nesmíme jej ani přeceňovat a jitřit, jako činí ti, jimž na dobrém poměru mezi velmocemi nezáleží a kteří naopak zostřování konfliktů mezi nimi považují za nutný předpoklad pro dosažení svých zpátečnických cílů.

Na posledním zasedání Organisace Spojených národů bylo dosaženo největší možné míry dohody o sporných otázkách a můžeme vyslovit naději, že i další činnost organisace se bude rozvíjet v témže duchu. Československo si ve vlastním zájmu musí přát, aby poměr mezi velmocemi byl co nejlepší. Vždyť na jejich spolupráci závisí udržení míru a již s tohoto hlediska je třeba uznat jejich převládající vliv v mezinárodní politice a jemu odpovídající míru odpovědnosti. Československo nepatří k těm státům, jejichž vlády se domnívají, že práva malých národů jsou popírána výlučným vlivem velmocí. Příklad Československa ostatně dokazuje, že rozumná politika vnitřní i zahraniční může zjednat i malému státu plné respektování jeho svrchovanosti, jak jsem se o tom již zmínil.

Někdy bývá Organisace Spojených národů kritisována jako málo účinný nástroj pro zabezpečení míru. Nositelé této kritiky často vystupují s nejrůznějšími návrhy na reorganisaci Organisace Spojených národů ve světovou federaci států nebo dokonce v jakýsi nový nadstát. Přihlédneme-li střízlivě ke všem problémům dnešní světové politiky a k rozporům v ní obsaženým, dospějeme k závěru, že všechny tyto plány jsou buď krásným snem a tudíž chimérou budovanou na písku, která každé rozumné úsilí o mír může zavésti na scestí, anebo dokonce pláštíkem, který má zakrýt snahy o vnášení nových sporů do mezinárodní politiky a jitření poměru mezi spojenci, o přípravu nových konfliktů a válek. Tímto poznáním by mělo být určeno naše stanovisko ke všem těmto návrhům, s nimiž se patrně v budoucnu v nejrůznějších obdobách ještě setkáme. (Potlesk.) Stejné by mělo být i naše stanovisko ke všem těm koncepcím nejrůznějších bloků, jak jsou často v zahraničí propagovány. O osudu jedné z nich, o polsko-československé konfederaci, jsem se již zmínil. Žádná z těchto pochybných koncepcí nemůže Československu zaručiti tu míru samostatnosti a bezpečnosti jako jeho dnešní zahraničně-politické linie, určená spojeneckou smlouvou se Sovětským svazem a členstvím v Organisaci Spojených národů.

Můžeme jen uvítat, že naše vláda přistoupila k jednání s polskou vládou a s maďarskou vládou, aby dohodou s oběma státy dospěla k vyřešení vzájemného poměru. Je nám samozřejmé, že dobrý poměr k státům, které nás obklopují, musí být jedním z hlavních cílů naší zahraniční politiky. To platí především o našem poměru k Polsku. Stejné situace obou národů, stejné zkušenosti z neblahého vývoje posledních let a společná linie zahraniční politiky obou států mluví jen pro to, aby mezi oběma státy, které k sobě mají tak blízko, byl vybudován poměr skutečně bratrský, odpovídající duchu slovanské vzájemnosti, v zájmu obou národů i v zájmu evropské spolupráce. Musíme oceniti dobrou vůli naší vlády k jednání a k dohodě s Polskem a přáli bychom si jen, aby též s polské strany byla projevena stejná míra dobré vůle a zejména porozumění pro naše stanovisko a pro naše zájmy hospodářské a dopravní. Doufáme, že jednání, která právě probíhají, jsou jen prvním krokem v tomto usilování, a jestliže dosud skončila výsledkem pouze na poli spolupráce kulturní, nepochybujeme, že dohoda, již bylo v tomto směru dosaženo, přispěje k růstu vzájemné důvěry. Jde o to, abychom zdůrazňovali právě to, co nás s bratrským národem polským spojuje, a dospěli tak k vzájemné spolupráci na těch důležitých úsecích, kde tato spolupráce je již dnes možná. S tohoto hlediska zasluhuje jednání právě vedené, aby bylo plně schváleno. Nezapomínejte také, že československo-sovětská smlouva počítá s přistoupením Polska k spojeneckému svazku československo-sovětskému, který by přistoupením Polska jen získal na svém významu.

Stejně oceňujeme i dohodu uzavřenou s Maďarskem, jejíž význam je nejen v tom, že je prvním krokem k řešení palčivého problému maďarského obyvatelstva na Slovensku, nýbrž i v tom, že může přispět ke spolupráci naší republiky s novým Maďarskem, které po dlouhých letech nadvlády reakce nastoupilo cestu k demokracii.

Při posuzování politických poměrů v Německu patrně ještě po dlouhá léta nebude možné používati měřítek v politickém životě obvyklých. To ovšem neznamená, že bychom neměli vývoj v Německu pozorně sledovat, neboť Německo zůstává tu nadále státem, s nímž máme nejdelší společné hranice, a již tím je řečeno, že vývoj poměrů v Německu nám nemůže býti lhostejný. Musíme proto pozorně sledovat, jak pokračuje odnacisování Německa, jaké jsou plány velmocí na definitivní úpravu německé otázky, a zejména musíme věnovat pozornost tomu, nejsou-li to zájmy mezinárodních koncernů, určované jejich dnešní a zejména pro budoucnost připravovanou spoluprací s německými kartely, které by měly rozhodovat při konečném vyřešení německé otázky, což by jistě nebylo v zájmu naší bezpečnosti a v zájmu evropského míru.

Paní a pánové, dovolte mi ještě několik slov o naší diplomatické službě. Můžeme jen uvítat, že tak přísné požadavky klade ministerstvo zahraničních věcí na své zaměstnance, zejména na ty, kteří byli pověřeni výkonem služby v zahraničí. Je správné, že musí míti co největší odbornou způsobilost k výkonu svých funkcí, ale dovolte mně, abych k tomu dodal, že je nezbytně nutné, aby byli na výši i svým vzděláním politickým a svým politickým rozhledem. Jestliže personální politika ministerstva zahraničních věcí nebude přihlížet ve větší míře než dosud také k této stránce diplomatické služby, nemůžeme vyloučit, že význam diplomatické služby bude klesat a že naléhavá potřeba mezinárodních styků si bude hledati své nové cesty a nové formy. Tím nechci říci, že by snad stranická příslušnost měla rozhodovat při výběru schopných osob nebo že bychom snad dokonce měli v zahraniční službě uplatňovat paritní systém, na němž se politické strany dohodly pro některé jiné úseky. To by jistě nepřispělo k úrovni naší zahraniční služby, ani nadstranickým cílům, které má sledovat. Zdůrazňuji však, že zahraniční služba je záležitostí politickou a nejen úřednickou a je vlastně zvláštní, že v tomto důležitém oboru je personální politika prováděna zcela jiným způsobem než v jiných oborech. Jde o složitý úkol, který musí být posuzován především se zřetelem na zcela nové požadavky, kladené na diplomatickou službu i na dnešní linii československé politiky vnitřní i zahraniční. Kdo nedospěl k upřímně kladnému poměru k nové naší politice hospodářské a sociální, která je pro naši republiku tak příznačná, nemůže pochopitelně s úspěchem hájit československé věci v prostředí ostatních států, nemůže se zdarem šířit pravdu o úspěších, kterých jsme dosáhli, a čeliti i záměrné propagandě proti Československu vedené. (Potlesk.)

Naše zahraniční služba patří ostatně k těm úsekům naší administrativy, které přímo volají po tom, aby byl co nejrychleji vydán nový služební a platový zákon veřejno-zaměstnanecký, aby tím také služební a platové poměry zaměstnanců zahraniční služby byly upraveny novým způsobem. Bude nutné, aby nová úprava přihlížela nejen k rutině získané dlouholetým výkonem služby, nýbrž i k osobní odpovědnosti, k funkci skutečně zastávané, ke zvláštním schopnostem a v neposlední řadě také k politické kvalifikaci. S druhé strany je zapotřebí, aby naše zastupitelské úřady byly vybaveny tak, aby s úspěchem mohly plnit všechny úkoly, kterých ustavičně přibývá. Diplomatická služba pozbyla už dávno pochybného lesku, který jí byl dříve připisován, a víme dobře, že zaměstnanci naší zahraniční služby pracují za podmínek neobyčejně těžkých, zejména v těch zemích, jež utrpěly válkou. Předpokládám, že rozprava o rozpočtu poskytne ještě PNS příležitost, aby k otázkám naší zahraniční služby podrobně zaujalo stanovisko.

Klub poslanců soc. demokratických vyslovuje svůj plný souhlas s postupem pana ministra zahraničních věcí, a naše strana poskytne i nadále plnou podporu naší vládě při provádění její zahraničně-politické linie, ať už jde o naše spojenectví se Sovětským svazem, přátelské vztahy k západním velmocem anebo naši účast v Organisaci Spojených národů. Oceňujeme také jasné a rozhodné stanovisko, které naše vláda zaujala ve věci Španělska.

Cíle, jež sleduje naše zahraniční politika, jsou nám obzvláště blízké. A naše strana se za ně zasazovala vždy vší svou vahou. Byla to především naše strana a dnešní předseda vlády Fierlinger, jenž ještě ve funkci čs. velvyslance v Moskvě projevil tolik energie a vytrvalosti při přípravě naší spojenecké smlouvy se Sovětským svazem a jenž se tudíž v tak velké míře zasloužil o tento nejjistěší základ naší samostatnosti a bezpečnosti. (Potlesk.)

Úsilí o mír a mezinárodní spolupráci odpovídá plně našemu programu a čs. soc. demokracie se vynasnaží, aby vedle podpory, kterou bude i nadále naší zahraniční politice poskytovat, přispěla vlastními silami k tomuto ušlechtilému úsilí. Ačkoliv naše strana dnes není na rozdíl od dřívějších dob členem žádného mezinárodního socialistického sdružení, považuje přes to za svoji povinnost pěstovat soudružské styky s ostatními evropskými socialistickými stranami, programově jí blízkými, představujícími politické síly nové, lepší Evropy. (Potlesk.) Domníváme se, že tato spolupráce je jen na prospěch československé věci, neboť jí získáváme přátele právě v těch kruzích, jejichž vliv na uspořádání nové Evropy ustavičně stoupá, a že tudíž toto naše snažení slouží zájmům republiky.

Domníváme se také, že cesta, kterou jsme nastoupili v naší politice vnitřní, má svůj veliký význam i pro obor politiky zahraniční, pro bezpečnost republiky a pro organisaci světového míru. Zestátnili jsme zbrojařský průmysl a vlastně všechen průmysl, který může sloužit válečné výrobě, a tímto dalekosáhlým zásahem jsme nesmírně prospěli věci bezpečnosti republiky a evropského míru, neboť jsme postavili pod pravomoc našich vlastních orgánů, lidu odpovědných, zdroje válečné výroby, jež dříve patřily koncernům, často i zahraničním, jimž na bezpečnosti naší republiky málo záleželo.

Paní a pánové, dovolte mně, abych v závěru vyslovil přesvědčení, že ani napříště nebude mezi námi sporů o naší zahraniční politice a že naopak její vůdčí směrnice budou i nadále jedním z pojítek všech stran Národní fronty Čechů a Slováků. I tím přispějeme k zvýšení prestiže naší republiky v zahraničí a k upevnění jejího mezinárodního postavení. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom je p. posl. dr Múdry-Šebík. Dávam mu slovo.

Posl. dr Múdry-Šebík: Slávna snemovňa, panie a pánovia!

V obsažnom a výstižnom expozé pána ministra zahraničných vecí demokratická strana, v ktorej mene mám česť hovoriť, nachodí mnoho kladných hodnôt a v jeho doterajšej činnosti mnoho dobrých úspechov.

Musím preto hneď na začiatku prehlásiť, že demokratická strana sa s expozé pána ministra zahraničných vecí a s jeho činnosťou úplne spokojuje, stotožňuje a ju schvaľuje. (Potlesk.) To teda znamená, že schvaľuje úplne celú generálnu líniu našej zahraničnej politiky.

Túto generálnu líniu vystihnol vo svojom expozé pán minister znamenite, keď zdôraznil, že naša zahraničná politika bude a ostane trvale najpriateľskejšia k slovanskému Sväzu sovietskych socialistických republík (Potlesk.) a priateľská k západným demokraciam, pričom ale zostane naša vlastná, samostatná a československá. (Potlesk.) To znamená teda, že ostane neodvislá, budujúc na úprimnom, nielen formálnymi smluvami, ale predovšetkým hlbokým srdečným naším vlastným precítením sviazanom spojenectve so Sväzom sovietskych socialistických republík a na dobrom, so všetkými skutočnosťami počítajúcom priateľstve so západnými demokraciami.

Zmocnený k tomu svojou stranou prehlasujem pri tejto príležitosti a pred týmto najvyšším naším ľudovým fórom, že demokratická strana sa nielen stotožňuje, ale priamo reklamuje a volá po takejto našej zahraničnej politike. Bolo by preto dobré a pre konsolidáciu našich vnútropolitických pomerov želateľné, keby ani teraz ani v budúcnosti žiadna z politických strán si navzájom nevytýkaly akékoľvek upodozrievania, pokiaľ ide o zahraničnú politiku. Zahraničná politika republiky je jedna a jednotná (Potlesk.) a pretože je jednotná a opierajúca sa jednako na všetky politické strany, je a zostane zdravá a úspešná. Národy naše prešly ťažkou skúškou mníchovskej zrady a musia čerpať z nej ponaučenie do budúcnosti. Nechceme ostať viac ráz opustení, chceme spojencov a priateľov verných. Priateľov verných ovšem, kým sú len dané k tomu možnosti, treba si nám budovať a pestovať aj v bezprostrednom susedstve. Bez dobrého a nevyriešeného pomeru k susedom ťažko sa buduje a robí dobrý pomer k mocnostiam. Vyrovnané pomery so susedmi znamenajú hladký priebeh politiky s veľmocami.

Preto radi sme počuli z úst pána ministra zahraničných vecí, že naša zahraničná politika neprestane sledovať zásady dobrého a priateľského styku so susedmi a že k tomu už učinila prvé kroky. Jednania s reprezentantmi poľskej republiky sú v plnom prúde a v nádeji dobrého a pre obe strany uspokojivého doriešenia niektorých sporných otázok.

Dve otázky máme s Poľskom nevyriešené: Tešínsko a časť Oravy a Spiša. Nám Slovákom je celkom samozrejmé, že Tešínsko nie je záležitosťou len českou, ale záležitosťou celej Československej republiky. Je to záležitosť životného záujmu a preto apelujem na správcov našej zahraničnej politiky, aby sa vyvinulo všetko úsilie, aby Tešínsko opäť bolo v hraniciach Československa. (Potlesk.)

Za nevyriešenú otázku medzi Poľskom a Československom považujeme otázku časti hornej Oravy a horného Spiša. Tieto územia patrily v celej histórii k Slovensku. V r. 1920 boly tieto územia usnesením konferencie veľvyslancov v Paríži pririeknuté Poľsku bez toho, aby bola bývala rešpektovaná vôľa tamojšieho obyvateľstva ohľadne národnej a štátnej príslušnosti. Sľúbený plebiscit nebol prevedený, čím bola spáchaná neslýchaná krivda na tamojšom obyvateľstve. Toto obyvateľstvo v počte 29.000 duší hlási sa z 99% k národnosti slovenskej a chce štátnu príslušnosť československú. Obyvateľstvo bolo za celých 19 rokov násilne popoľšťované a akýkoľvek prejav slovenskosti bol úplne znemožnený. Nebolo mu priznané právo menšiny, ako priznala prvá republika Československá obyvateľstvu poľskej národnosti na Tešínsku, a slovenské deti boly nútené navštevovať poľské školy.