Mnoho ľudí u nás nespokojných s generálnou líniou našej vnútornej politiky vylieva svoju zlosť tým, že snaží sa povedať cudzincom čo možno najhoršie o našich pomeroch a vyvolať v nich nenávisť k dnešnému režimu, zabúdajúc pritom, že týmto škodia nie režimu, ale škodia tým vlasti samej. I časť našej tlače prináša zo stranníckych dôvodov skreslené zprávy - ako bol ten príklad o Slovensku - ktoré zveličenia v cudzine narobia nám mnoho zlého. Mnohí pod zámerne falošným titulom, že vraj komunistická strana používa v domácej politike pomoci Východu, s tvrdením len šeptaným - lebo sami vedia, že keby ho nahlas vyslovili, by sa im každý vysmial - chceli by volať strýkov zo Západu s palicou na svojich odporcov. Domáca reakcia používa a chce použiť tie najhoršie zbrane proti našim pokrokovým silám, a jednou z nich je práve toto zločinne falošné informovanie cudziny. Je na čase, aby sa tejto reakcii konečne odpovedalo, že je na veľkom omyle, lebo takýmto pokračovaním neškodí svojim odporcom, ale podtrhuje haluz, na ktorej sedí i ona, na ktorej sedíme všetci, lebo ani Západ, ani Východ nebude vytvárať túto novú Československú republiku, ale vytvoríme si ju len my sami a takú, akú ju budeme chcieť alebo môcť mať.

Odpusťte mi, že som si dovolil túto exkurziu do našich domácich pomerov pri výklade o našej zahraničnej politike, ale som toho názoru, že ona s ňou priamo súvisí. Myslím, že nikomu nie je treba dokazovať dôležitosť dobrých medzinárodných vzťahov pre náš štát a je samozrejmé, že povinnosťou domácej politiky a domácich faktorov je, pomáhať budovať dobré vzťahy a sympatie pre nás. Práca našich zastupiteľstiev v zahraničí v tomto smere by nemohla niesť dobré ovocie, keby bola doma marená hlúpymi alebo zločinnými rečami. No zároveň s uspokojením možno konštatovať, že tejto zlomyseľnej práci niektorých sa nepodarilo vážne ohroziť naše postavenie a že - ako to vysvitá z expozé pána ministra zahraničia - cudzina vcelku pozná správne naše pomery, cení si našu prácu, a preto i naše postavenie v medzinárodnom svete je pevné.

Musím ďalej zdôrazniť, že je naším hlbokým presvedčením, že pevnosť nášho postavenia v medzinárodnom svete vyplýva zo značnej čiastky aj zo šťastného obsadenia tohoto zodpovedného miesta, ako aj z toho, že bolo umožnené aj Slovákom, aby spolupôsobili při budovaní našich medzinárodných vzťahov. Je zaiste šťastným momentom, že na riešení vzťahov so susedmi Slovenska mohli pracovať Slováci sami a že v dnešnej ľudovo-demokratickej našej republike Slováci nielen teoreticky, ale i prakticky spolu utvárajú svoj osud. Ale práve tak ako bola veľká pozornosť venovaná obsadeniu vedúcich miest v tomto rezorte, je potrebné, aby sa zvýšená pozornosť venovala aj osobám našich zástupcov v zahraničí, personálu našich vyslanectiev a konzulátov. Tu s poľutovaním musíme konštatovať, že naša predvojnová diplomacia nebola celkom na výške a výber osôb pre túto nebol šťastný. Náš diplomatický personál v zahraničí neuvážil často svoje pravé poslanie, nevidel alebo nechcel vidieť pokrokové sily, ktoré sa dostávaly do popredia, a často svoje úsilie venoval získavaniu politických reakcií v štátoch, kde nás zastupoval, práci a priori zbytočnej, a nevenoval dostatočnú pozornosť utúženiu našich priateľských stykov s tými pokrokovými elementami, ktoré nám boly naklonené. Boli to ľudia, ktorí z dosť značnej časti nechápali ani náš život, ani nové svetové prúdy, a preto nie je div, že v kritických momentoch zlyhali. Odovzdávanie našich vyslanectiev Nemcom a slávnostné večery s nimi kedysi, znevažovanie našich domácich úsilí ešte i teraz sú momenty, ktoré nie je možné tak ľahko zabudnúť. I keď nás pán minister zahraničia teraz uistil, že títo ľudia budú sa zodpovedať pred nestranným vnútorným tribunálom jeho úradu, ľutujeme, že sa tak už doteraz nestalo, a chceli by sme požiadať pána ministra, aby v súhlase s jeho prehlásením v zahraničnom výbore dal nám na tomto fórume možnosť znovu o veci hovoriť. Vzhľadom na takéto skúsenosti s ľuďmi, ktorými boly naše zahraničné zastupiteľstvá obsadené, apelujeme na pána ministra zahraničia a na vládu, aby pri výbere našich nových zástupcov v zahraničí nekládli tak dôraz na vonkajšie znaky súcnosti pre diplomaciu, ale viacej na to, aby naši noví zástupcovia v cudzine boli skutočne ľudia nového ľudovodemokratického Československa, ktorí nám poskytnú i záruku, že budú reprezentovať štát, aký v skutočnosti je. Tu s potešením berieme na vedomie tiež prehlásenie pána ministra zahraničia, že dnes je zvláštna pozornosť venovaná prijímaniu nových úradníkov zo Slovenska tak, aby títo vo všetkých kategóriach dosiahli čo najskôr primeraného počtu a dúfame, že nájde aj spôsob, aby tento správny princíp nebol odsabotovaný pomocou byrokratických predpisov.

Keď po tomto by som chcel ukončiť poznámky k reči pána ministra zahraničia, pokladám za potrebné poukázať aj na to, že veľmi sme postrádali v jeho prejave stať o chystaných mierových rokovaniach. Predpokladáme však, že to preto, lebo sa chce asi s touto otázkou vo vhodnej dobe zvlášť zaoberať. Možno tiež, že táto otázka v poslednej dobe ustupuje do úzadia, veď počujeme stále častejšie disonančné zvuky vo svetovej verejnosti, ba zo západu i také hlasy takých ľudí, u ktorých by sme podobné reči ešte pred nedávnom neboli očakávali. My však tu s uspokojením berieme na vedomie to hlavné, čo vysvitá z expozé pána ministra zahraničia, t. j. že Československo v medzinárodnom svete stojí znova na svojom pravom mieste a že tým sa stáva konsolidačným faktorom a strojcom nového svetového mieru, ktorý, dúfame, čo skoro vysvitne z týchto povojnových prehániek.

V mene komunistickej strany Slovenska oznamujem preto, že táto bude hlasovať za schválenie a prijatie expozé pána ministra zahraničia. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Ďalším rečníkom je paní posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno!

Ministr zahraničí Jan Masaryk může býti věru svrchovaně spokojen s velkým úspěchem a spontánním souhlasem celé sněmovny s jeho velkým exposé o zahraniční politice za posledních šest let. Byla to politika statečná, úspěšná a poctivá. Řadí se proto důstojně za velkorysou a nesmírně záslužnou osvobozeneckou práci našeho presidenta-Budovatele dr E. Beneše (Potlesk.) Přes 30 let od r. 1915 šla jména Masaryk a Beneš čestně našimi soudobými dějinami. Do roku 1935 byla to jména Masaryk a Beneš, aby od těch dob hlavní vedení a odpovědnost převzal dr Beneš přímo sám. Ministr Masaryk děkoval řadě mužů, kteří s ním spolupracovali. I my děkujeme dr Stránskému, Ripkovi, Drtinovi, Davidovi, Uhlířovi a ostatním za jejich znamenitou zahraniční činnost. Musíme ovšem vzpomenout také velké a záslužné činnosti zahraničních armád jak na Západě, tak na Východě. (Potlesk.) Poslanecký klub i strana nár. socialistická jsou si však plně vědomy, že nikdy by se nebylo stalo osvobození národa i republiky po druhé skutkem v naší novodobé historii, nebýt nadlidského úsilí a práce slavného presidenta dr E. Beneše. (Potlesk.) Jeho koncentrující osobnost, nesmírný vliv a styky mezinárodní zachránily nás z nejstrašnější bouře dějin a vybojovaly nám svobodu a republiku. Po druhé přišel tento šťastný a veliký zásah dr Beneše a jsme přesvědčeni, že to bude svoboda a nezávislost našeho národa a státu již navždy. Národ, republika i my poslanci děkujeme jak ministru zahraničí, tak v prvé řadě také presidentu dr Benešovi za tuto nadlidskou práci a zásluhu. Nesmíme však zapomenouti na řadu odvážlivců doma, kteří častokráte s nasazením života zasílali správné a dobré informace do zahraničí. I jim patří náš vděk.

Ministr Masaryk mluvíval k nám v londýnském rozhlase jadrně a žoviálně. Musím jménem statisíců a snad milionů vděčných posluchaček říci, že jsme jeho veselejší, útěšné a jadrné tóniny potřebovaly často jako soli. (Potlesk.) Vedle velkých projevů presidenta Beneše byly to častokráte ve chmurném a strašném prostředí okupace jediné oasy útěchy. - Když se včera seskupila sněmovna kolem prostého hrobu nesmrtelného našeho presidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka v Lánech, napadlo mi, jak velké služby může prokázat národu jediná rodina. Veliký president Masaryk sám, ušlechtilá jeho choť pí. Charlie, syn, znamenitý diplomat, a dcera dr Alice Masaryková. Ta s námi od počátku 20. století razila cestu k probuzení českých žen. V roce 1920 dala Československému Červenému kříži krásnou sociálně-zdravotní náplň a v r. 1922 vytyčila program každoročního velikonočního míru. A právě letos Světová organisace Červených křížů přijala její myšlenku za svou a po prvé bude ve všech zemích propagován o velikonocích třídenní mír s programem: "Důvěrou k míru!" - Důvěrou k míru! Jak veliká idea a touha lidstva je v těchto třech prostých slovech! Kdyby bylo více důvěry mezi vítěznými velmocemi, byl by světový mír již zaručen. Kdyby bylo více důvěry uvnitř jednotlivých států, mezi stranami či stavy, jak rychle by šla kupředu hospodářská reorganisace všech. Kolik starostí, hořkostí a nesnází by si národy ušetřily.

Exposé pana ministra Masaryka je tak positivní a vyčerpávající, že můžeme k němu my jednotliví poslanci připojiti pouze různé poznatky, tužby a přání. Nejprve chci přímo manifestačně prohlásit, že ženy československé stojí do jedné za národní a státní politikou, jak ji vedou, představují a zastupují president dr Beneš a ministr zahraničí Jan Masaryk. (Potlesk.) Stojí-li dnes celý národ Čechů a Slováků pevně za zahraniční politikou Masarykovou, je to našemu státu jenom k dobru před očima celé ciziny. Válka je skončena téměř rok, ale definitivní mír dosud nenastal. Nevyjasněná situace mezi vítěznými velmocemi padá na všechen evropský politický, hospodářský i kulturní život jako těžký stín. Víme, že problémy poválečné jsou nesmírně těžké, ale vidíme také, že k spolurozhodování o osudu světa nevolají se všichni, kdož mají k tomu co říci. Nikdy snad nebylo třeba v dějinách tolik zásahů žen, jako v době dnešní. Je nás polovina lidstva. Stály někde ženy na vedoucích a rozhodujících místech v tragických letech 1938-1939, kdy se valila na svět potopa? Nikoliv! Ženy se neprovinily ani zradou, ani nepřipraveností, ani zbabělostí, ani krvelačností. Naše děti také ne! A přece musely ženy a děti umírat v milionech za nejstrašnějších utrpení. Náš národ právem volá: "Již nikdy Mnichov!" My ženy celého světa voláme "Už nikdy žádnou válku, protože my žádnou válku nezavinily!" Utrpení žen a dětí nás opravňuje, abychom tváří v tvář mužům ze všech zemí, zastoupených ve světové Organisaci Spojených národů, hlasitě řekly:

Ženy nebudou a nechtějí býti již pouhými trpnými diváky v nebezpečné hře zvané mezinárodní politikou. (Potlesk.) Musíme trvat na tom, aby se ženy ve všech státech hleděly uplatniti ve vládách a mezinárodních delegacích, jinak náš hlas, protest a program nebude nikdy vyplněn.

A jaký je náš program? Stručný a jasný: Nechceme války, chceme trvalý mír a kolektivní světovou bezpečnost. Muži věčnými válkami zavedli již mnohokrát všecko lidstvo na pokraj propasti hospodářské a civilisační. Kdyby byla na světové konferenci Organisace Spojených národů polovina delegátek z řad žen, jak nám to také patří, šla by mírová práce rychleji kupředu! Vítězná fronta demokratických států nesmí nyní váhat a kolísat.

Co však ženy všech demokratických států, zejména v Evropě, nejvíce pobuřuje, je skutečnost, že přímý spojenec Hitlera a Mussoliniho fašista Franco ještě rok po rozdrcení prvých provokuje Evropu. A Španělsko, krásné, slunné Španělsko, země barev, slunce a písní, s úděsem hledí na množící se popravy nejlepších španělských mužů a žen. Franco měl letět za svými gestapáckými přáteli již loni na jaře (Potlesk.) a Evropa neměla trpět jeho řádění. Jaká je to demokracie v Evropě, když se nedovede vypořádat s poslední fašistickou kohortou, která je výsměchem kultury a civilisace? Kdož ví, kolik hitlerovců se skrývá pod ochranným štítem Francovým? Je pravda, že i u nás po šest let byly popravy žen bohužel na denním pořádku. Ale to bylo otroctví války! Aby se však v době míru stavěly hromadně šibenice nejen pro muže, ale také pro bezbranné ženy, to je věc barbarská a nesmí zůstat bez odvety. Děkujeme naší vládě, že se rázně zastala potlačovaného španělského národa. Je však třeba jednoty v postupu, má-li se vynutit příznivý výsledek.

Vybízíme proto s parlamentní tribuny ženy anglické, americké, sovětské, francouzské, italské i ženy ostatních národů zastoupené ve Světové federaci demokratických žen, aby si vynutily na svých vládách kolektivní zákrok proti ohavnému vraždění žen ve Španělsku. Naše vláda se zajisté k tomuto zákroku ochotně přikloní.

Nám ženám je nesmírně líto těch 30-40 milionů lidských obětí ubitých ve druhé světové válce. Ale jsme si také vědomy, že nás čekají další léta opatrného hospodaření a mnohého odříkání. A zase musíme vytýkat mužům, že kdyby byli věnovali jen stý díl energie, námahy, vynálezů a bohatství, které zmrhali ve dvou posledních válkách, na povznesení lidstva, na potlačení chorob a utrpení, pro rozvoj šťastnějšího mládí a spokojeného stáří a na zvýšení kultury a krásy života, byly by národy mohly prožívati svou nejkrásnější epochu.

Ženy dávají život novým pokolením a proto tak vášnivě hájí mír a nenávidí válku. Ženy také trpělivě po celé generace pomáhaly vytvářet v různých národech národní bohatství a kulturu a proto tak těžce nesou nelidské a barbarské ničení těchto hodnot.

Organisace Spojených národů bude hrát v nejbližších letech rozhodující roli v uspořádání mezinárodních poměrů. Proto nám ženám záleží velmi na tom, aby všechny státy vyslaly do této světové instituce také své delegátky. Jaké však přišlo zklamání, když se mezi několika sty delegáty objevilo sotva 5-6 žen. Mnohé i velké státy a národy si pyšně říkají demokratické, ale jakmile jde o ženy, o jejich práva a zastoupení, počínají si docela fašisticky vůči ženské polovině svého obyvatelstva a nikam je naprosto nepřipustí.

Konstatuji ráda, že pan ministr zahraničí Jan Masaryk jako pravý demokrat a syn svého otce prosadil nejprve povolení dvou poradkyň do své delegace v Londýně a při prvé příležitosti povolal paní dr Sekaninovou jako přímou delegátku za naši republiku. Uvažme, že v Organisaci Spojených národů je zastoupeno 51 národů. Jaká by to byla posila pro každou dobrou věc. Jaká opora míru a demokracie, kdyby každý z těchto států vyslal aspoň jednu delegátku. Jednapadesát žen by se již dovedlo vzepříti věcem, které nesouhlasí se světovým mírem.

Ruský sovětský stát již dávno dobře zhodnotil službu ženy i v diplomacii. Co paní Kolontajová vykonala pro SSSR velkého a dobrého, uznává celý Sovětský svaz. Žádáme proto naléhavě pana ministra zahraničí Jana Masaryka, aby umožnil kvalifikovaným československým ženám vstup také do diplomatické služby. (Potlesk.) Jistě by se osvědčily lépe než mnozí profesionální diplomaté, kteří právě ve světové bouři válečné v četných národech zklamali.

Československé ženy s radostí vítají nové přátelské projevy a pozdravy slavné Američanky paní Rooseveltové. Ženy v Organisaci Spojených národů ji právem považují za svoji vedoucí zástupkyni. Její vzácné přátelství našemu národu jenom prospívá a její pozdravy československým ženám jsou nám dokumentem, že jsme na dobré cestě demokratické spolupráce. Záleželo by nám dále na tom, aby pan ministr Masaryk pomohl naší delegátce dr Sekaninové k uplatnění zejména v důležité Hospodářské a sociální radě. Naše vyživovací, sociální a hospodářská situace toho nezbytně vyžaduje. Neváhám při této příležitosti jménem statisíců žen, matek a dětí vřele poděkovati UNRRA za její velikou pomoc, jakou nám již po řadu měsíců poskytuje. (Potlesk.) Díky této mezinárodní instituci a různým Červeným křížům, dále dík našim obětavým krajanům v Americe dostávají naše děti potraviny, které po šest let neviděly, a s nimi i nejnutnější vitaminy.

S politického hlediska rády bychom slyšely, jaké budou konečné hranice našeho státu. Že se nám nesmí ani píď ztratit z předválečných hranic, jež nám všechny velmoci zaručily, to je jistě pro nás věcí nesmírně důležitou a samozřejmou. (Potlesk.) Doufáme, že také Polsko vezme záruku velmocí za naše hranice na vědomí. (Potlesk.) Životně se nás dotýká otázka Ratibořska, Kladska a korektury na svazích hor, spadajících do Německa; toho všeho nezbytně potřebujeme ke skutečnému svému národnímu a státnímu zabezpečení.

Při této příležitosti pozvedám znovu jménem milionů českých a slovenských žen hlas ve prospěch nejmenšího, ale nejhouževnatějšího a nejstatečnějšího národa - Lužických Srbů. (Potlesk.) Zaslouží si za svou nesmírnou lásku k rodné řeči a ke své historii, aby Evropa zaručila pro vždy jejich svobodu a existenci.

Československé ženy by velmi rády viděly, kdyby přátelské styky se slovanskými národy byly co nejčetnější. Se slovanským jihem si rozumíme velmi dobře, neboť demokracie na Balkáně zvítězila na celé čáře. Vždyť Jugoslavie povolala i tři ženy do vlády. Dala tím dobrý příklad také nám. Obracím se však s naléhavou žádostí k polským ženám. Oba slovanské národy sobě nejbližší, Poláci a Čechoslováci, potřebují nezbytně rychlého sblížení. Po strašné katastrofě 1938 až 1945, ve které krev Slovanů tekla proudem, musíme se všichni zamysliti. Německo se hemží malými dětmi a mládeží. Skupiny bývalé Hitlerjugend zmizely jen formálně. Vystupují na oko pod jinými jmény, častokrát poetickými, jako Protěž. Chrpa atd., ale chystají odvetu a jsou stejně krvelačné jako v letech válečných. Za 10-15 let můžeme státi my i Poláci znovu tváří v tvář smrtelnému nebezpečí. Německo je pokořeno, ale není zničeno. 70 milionů nelítostných a dravých Němců bude jenom čekat na svoji příležitost. Již nikdy proto nesmí se najíti žádný Beck, který by nám vrážel dýku do zad ve službách nacismu. My Češi a Slováci stojíme zde ve střední Evropě jako skála. Poláci na severu, Jihoslované a Bulhaři na jihu musí si s námi podati ruce v míru i v nebezpečí. A opřeni o mocný Sovětský svaz slovanského Ruska můžeme si říci: Spojené Slovanstvo žádná moc světa nepřemůže, ani mu nevyrve ovoce vítězství.

Jsme zde čtyři strany Národní fronty. Můžeme míti a také máme rozdílné názory na praktické problémy denního vnitřního státního života. Demokratickou cestou musíme se vždy dohodovati. Ale jakmile jde o stát, o národ, svobodu a budoucnost příštích pokolení, pak přestávají spory a musí nastoupit přímo železná jednota a kázeň. (Potlesk.) Tisíc let couvali Slované na různých úsecích před germánskou dravostí. Ztráceli jsme celé země a miliony slovanských duší propadlo germanisaci. Až jediná veliká válka nám i Jihoslovanům vrátila svobodu a Polákům rozlehlá ukradená území. Děkujeme za to vřele všem velkým spojencům, hlavně však slovanskému Rusku a jeho obrovskému úsilí a nadlidským obětem. To nás, kdo miluje svůj národ nade všechno na světě, zavazuje, abychom světu jasně a otevřeně řekli: slovanské národy jsou navždy spjaty poutem bratrské krve a společného osudu.