Kdo by pochyboval o nebezpečném kvasu v Německu, nechť si zajede jenom na několik dnů do Hitlerovy říše a uvidí, kolik šílené nenávisti k nám je skryto pod rouškou pokory. Německá maska nás nesmí mýlit, dejme pozor na to, co se bude odehrávat v duších německého národa. (Potlesk.)

Naše republika má v historii jediné místo: býti přední demokratickou stráží Slovanstva! (Potlesk.)

Československé ženy dají podnět k sblížení vedoucích žen všech slovanských národů. Až budeme v létě 1948 konati po letech hrůzy po prvé zase slavný sokolský slet, který býval vždy světovou chloubou nás všech, věříme, že se k nám sjede také hodně delegátek spřátelených slovanských národů.

Naše ženy se chovaly ve veliké válce a za strašné okupace statečně a hrdinsky. To spontánně uznávají všichni naši muži. Ale srdce našich žen promluvilo také nejkrásnějším akordem všelidské lásky a soucitu, když se přes naše země valily statisíce repatriantů snad všech národů evropských. Co v té době bylo dobrého vykonáno nejen v hlavním městě, ale zejména také v pohraničních krajích naší republiky, to zůstane navždy chloubou naší vlasti. Děkuji našim ženám s parlamentní tribuny za všechnu lásku a obětavost, které nás proslavily stejně jako mučednictví a statečnost ve válce.

Národně-socialistický poslanecký klub bude ochotně hlasovat pro exposé pana ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Vždyť je pravým obrazem tužeb, přání, života i potřeb všech věrných Čechů a Slováků. Že se ministr Masaryk nehlásí k žádné straně, nás nezabolelo, neboť takto patří aspoň nám všem a všichni stojíme otevřeně a důsledně za jeho politikou. (Potlesk.) A to o sobě může říci jistě málokterý ministr zahraničí kteréhokoli jiného státu. My, československé ženy, budeme také vždy jeho zahraniční politiku vřele a trvale podporovat. (Hlučný potlesk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím, aby sa ujal slova ďalší rečník pán posl. dr Uhlíř.

Posl. dr Uhlíř (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Připojuji se k díkům, které zde pronesla pí posl. Zeminová na adresu pana ministra zahraničních věcí Jana Masaryka; činím tak s velikou radostí jako účastník zahraničního boje za svobodu, který měl příležitost zblízka vidět do práce našeho zahraničního ministra a který ví, jak veliký podíl má Jan Masaryk na celém našem osvobozovacím zápase. Současně také při této příležitosti považuji za svou milou povinnost poděkovat jeho nejbližšímu spolupracovníku p. ministru dr Ripkovi, s nímž Masaryk ruku v ruce po léta zabezpečoval československé národní a státní zájmy na mezinárodním foru. Zvláštní pak dík patří hlavnímu řiditeli našich národních a státních osudů, panu presidentu dr Edvardu Benešovi. (Potlesk.) My, kterým osud dopřál štěstí žít po léta v jeho blízkosti, v blízkosti jeho neúmorné práce za strašlivé druhé války světové, můžeme vydat svědectví o moudrém a obezřetném vedení našich státních zájmů za největších a nejkritičtějších dob naší národní historie.

Slavná sněmovno, paní a pánové! Používám dnes této příležitosti, abych promluvil k oné části exposé pana ministra Jana Masaryka, která se týká našeho poměru k Polsku a v níž se pan ministr dotýká československo-polských vztahů, jak se vyvíjely za druhé světové války a po ní.

Chci k tomuto problému promluvit ze dvou důvodů. Jednak proto, že jde o otázku, která se dotýká nejenom našich zahraničně-politických zájmů, ale která zasahuje přímo a hluboce do našich poměrů vnitropolitických, a za druhé proto, že jako poslanec zvolený za Těšínsko jsem měl příležitost osobně prožíti celou tíhu předmnichovské a pomnichovské krise, která na tomto pohraničí republiky probíhala, a později v zahraničním zápase za svobodu jsem měl příležitost se po celých 6 let věnovat mezi jiným též problému československo-polskému.

Proto také dnes předstupuji před sněmovnu, abych před tímto forem tlumočil přání a vůli, ale také rozhodné stanovisko československého lidu na Těšínsku, stanovisko, jak jsem je poznal před válkou, jak jsem o něm byl informován za války a jak je znám i dnes jako těšínský poslanec.

Plně podepisuji to, co zde řekl pan ministr Masaryk o polské zahraniční vládě v Londýně. Fakt je, že tato vláda setrvala na koncepci fašistické Beckovy politiky především ve dvou základních otázkách: 1. V negativním postoji vůči Sovětskému svazu a 2. v akceptování násilné polské agrese r. 1938 proti těšínskému Slezsku. Obě tato stanoviska nebezpečně přibližovala polskou vládu londýnskou ke koncepci nacistického Německa a byla nakonec příčinou častých konfliktů, které vznikaly mezi Poláky a spojenci.

Postoj polské zahraniční vlády k nám dospěl tak daleko, že tato vláda jmenovala do své Rady Národowe čs. státního příslušníka polské národnosti dr Boguslava Kozusznika z Karvinné politickým representantem Těšínského Slezska a tím napodobila Adolfa Hitlera, který před tím jmenoval do říšsko-německého sněmu Krebse a Junga zástupci t. zv. Sudet.

Přes naši nejlepší vůli k loyální spolupráci s polskou zahraniční representací nebylo možno dojít k nějaké dohodě, a to proto, že Poláci trvali na kořisti, které se zmocnili na našem území r. 1938. K ilustraci uvádím na př. ten fakt, že hospodářská jednání jsme byli nuceni přerušiti proto, poněvadž Poláci trvali na tom, aby za základ hospodářského potenciálu Československa a Polska byl vzat r. 1939, čili rok, kdy naše republika byla na mapě Evropy jako politický a hospodářský mrzák, zbavený průmyslových zdrojů a komunikací. To, co provedli Hitler a Beck s naším státem, považovali nepřátelé za východisko jednání a dohod. Bylo nám, vážená sněmovno, nad veškeru pochybnost jasné, že se strany polské jde znovu o akt agrese a že Poláci chtějí sice dohodu, ale dohodu s Československem oslabeným, zmenšeným o životně důležité teritorium, s podťatými hospodářskými zdroji, s Československem bez slezského uhlí atd. Polská menšina na Těšínsku sloužila těmto imperialistickým polským záměrům za záminku k ovládnutí průmyslového Těšínska.

Nemohu se, paní a pánové, pro nedostatek času šířit o této šestileté historii československo-polských styků, jenom podotýkám, že naše vláda by byla spáchala zločin na republice, kdyby byla akceptovala dohodu s Poláky za podmínek, o nichž zde hovořím. Proto všechna naše jednání s nimi musila fatálně ztroskotati, neboť jsme si vědomi toho, že nikdo z československé žijící generace není oprávněn cokoliv zadati z našich nezadatelných národních a státních práv. (Potlesk.) A tak jako za druhé světové války musí býti příkazem národní záchovy a státní nezávislosti, aby jakékoliv dohody s Poláky byly uzavírány jen za naprostého zaručení výsostných československých státních zájmů (Potlesk.) Není přece, slavná sněmovno, v našem zájmu budovati silné Polsko a slabé Československo. (Potlesk.)

Po ztroskotání jednání s londýnskými Poláky jsme s důvěrou a nadějí vzhlíželi k polské vládě, která se ustavila na domácí půdě. Věřili jsme, že tato vláda se zbaví politických omylů nedemokratických polských vlád a že bude upřímně usilovati o slovanskou solidaritu navázáním bratrských styků mezi námi a Sovětským svazem. Věřili jsme, paní a pánové, v to tím spíše, poněvadž jsme polské vládě sami nabídli ruku k tomu, zaručujíce jí rovnocennou účast na velké slovanské alianci československo-sovětské, jak o ní mluví smlouva uzavřená mezi námi a Sověty ze dne 12. prosince 1943. Předpokládali jsme, že nová polská vláda, poučena strašlivou tragedií polského národa, tragedií, která byla zaviněna germanofilskou protislovanskou a nedemokratickou politikou vlády Beckovy, že tato vláda zahájí novou éru polské politiky a jedním z prvních jejích činů bude uznání předmnichovských československo-polských hranic a tím i odsouzení a napravení křivdy, které se Beckovo Polsko dopustilo na Československu r. 1938. (Potlesk.)

Hluboce litujeme, že do dnešního dne jsme se toho od varšavské vlády nedočkali, třebas považujeme za základní politickou moudrost, aby i nová Varšava pochopila, že r. 1946 nesmí býti, není a nebude rokem 1938. (Potlesk.) Litujeme toho proto, že místo tohoto očekávaného faktu, místo aktu dobré vůle a napravení křivdy na nás spáchané byly v minulých měsících loňského roku zahájeny proti nám a proti našim zájmům na Těšínsku akce se strany polské, jak je o tom celé sněmovně dobře známo. To, co se v porevolučních měsících vysílalo proti nám z Katovic, stejně jako soustavná tisková a letáková propaganda a zneklidňování obyvatelstva na Těšínsku a propaganda šeptaná, to vše musilo, slavná sněmovno, vyvolati přesvědčení, že polské kruhy se nevzdaly ještě nároku na kořist, které se u nás zmocnil plukovník Beck, a že se nevzdaly ani prostředků a metod, jakých Beckův režim proti nám užíval před Mnichovem. Po řadu měsíců žil náš lid na Těšínsku v ovzduší neklidu a nejistoty. Budiž řečeno k jeho cti, že se přes to choval důstojně a politicky vyspěle, takže zahraniční pozorovatelé, kteří mnohokráte navštívili Těšínsko, se vyslovovali o chování našeho lidu s velikým uznáním.

Chci dnes tlumočiti slavné sněmovně naprosto nesmlouvavé a rozhodné stanovisko tohoto věrného a neobyčejně trpělivého a ukázněného československého lidu na Těšínsku, stanovisko, které je jednoznačně vyjádřeno přesvědčením, že Těšínsko už nikdy v budoucnu okupováno nebude, protože slezský lid to nepřipustí. (Potlesk.)

V tomto rozhodnutí je, paní a pánové, naprostá jednota všech vrstev slezského lidu bez rozdílu tříd a stavů, bez rozdílu politického přesvědčení a náboženského vyznání. Slezský lid už Těšínsko nevydá. Republika Československá může být právem hrda na to, že na jejích hranicích žije její nejvěrnější lid. Jako poslanec Ostravska a Slezska jsem hrd na to, že mám čest zastupovat kraj, který dal dobrovolně více nežli čtvrtinu bojovníků našich zahraničních armád. (Potlesk.) I tehdy, když Slezsko bylo trháno na kusy roku 1938, zůstal jeho lid republice věren na život a na smrt. Raději emigroval ze svých domovů do českého vnitrozemí a do zahraniční československé armády, než by byl porušil věrnost republice Československé a smířil se s násilnou okupací Slezska.

Občas slyšíme s polské strany, že prý Těšínsko je spornou otázkou mezi námi a Polskem. Na to prohlašuji naprosto rozhodně jménem těšínské země: Těšínsko může být spornou otázkou pro Poláky, ale nikdy nebude spornou záležitostí pro nás. (Potlesk.) Těšínsko je pro nás územím tak nesporným, jako jsou jím Čechy a Morava. (Potlesk.) Jsem vděčen panu ministru Masarykovi za jeho rozhodné a pevné stanovisko ve věci Těšínského Slezska. Vím, že pan ministr tlumočil nejenom svoji vůli, nýbrž i vůli celé československé vlády, vůli Prahy, Brna, Bratislavy, všech našich měst a vesnic, vůli celého národa, který už nikdy ani po dobrém, ani pod nátlakem si nedá vzíti zemi, která po více než 600 let je nedílnou součástí historických zemí českých. (Potlesk.) Jsem vděčen panu ministerskému předsedovi, panu státnímu tajemníku dr Clementisovi, panu ministru dr Ripkovi a panu ministru dr Procházkovi, kteří při loňském jednání s Poláky v Moskvě zaujali naprosto pevné a žádnou pochybnost nepřipouštějící stanovisko ve věci Těšínského Slezska.

Těšínsko nejenom podle práva historického, ale i podle hlasu věrného svého srdce je naše. Těšínsko jako aorta celého hospodářského života republiky musí naše zůstat. Celý náš národ a jeho vláda budou střežit a chránit Těšínské Slezsko jako nejdražší perlu v koruně svatováclavské. (Potlesk.) Správně zde řekla paní posl. Zeminová: Už nikdy žádný Mnichov, ale také žádný polský Mnichov!

Je obecně známo, paní a pánové, že důvodem k polské agresi proti nám roku 1938 byla polská menšina na Těšínsku. Naprosto analogicky podle nacistického vzoru postupoval tehdy plukovník Beck, využívaje a zneužívaje polské menšiny na Těšínsku k rozbití Československé republiky. Tato polská menšina prošla od roku 1938 značnými změnami. Především byla rozmnožena asi o 7000 polských okupantů, kteří přišli na Těšínsko společně s polskou okupační armádou a tam se usadili jako nejspolehlivější element fašistického polského režimu. Slavná sněmovno, tento nežádoucí živel je na Těšínsku do dnešního dne. Z naší polské menšiny se pak za německé okupace přihlásila zdrcující většina o říšskoněmecké občanství, přijala t. zv. Volkslisty č. 1, 2, 3 a 4. Jenom menšina našich Poláků se nepřihlásila za Němce. Budiž mi dovoleno, abych zde tlumočil přání a vůli věrného slezského lidu, který žádá, aby polská menšina na Těšínsku, která je stálým předmětem neklidu a sporů, byla od nás přestěhována do Polska. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, my zůstaneme trvale vděčni a trvale zavázáni Sovětskému svazu za to, že dal signál k odstraňování sporů mezi národy a státy a k zabraňování válkám tím, že razí zásadu budování homogenních národních států a přesunu národnostních menšin, které byly vždy příčinou třenic a záminkou válek. My plně akceptujeme toto sovětské stanovisko a manifestačně se za ně stavíme. (Potlesk.) Je to řešení opravdu moderní a pokrokové, které může silně pomoci k udržení míru ve světě. Sovětský svaz jde sám příkladem vstříc, jak vysvítá ze sovětsko-polské smlouvy, podle níž se provádí výměna polského obyvatelstva ze sovětské Ukrajiny za ukrajinské obyvatelstvo z Polska. I my akceptujeme pro sebe a pro Poláky toto řešení, a to i z toho důvodu, že výměna menšinového obyvatelstva, která je doplňkem cesse území, čeká v našem případě na své řešení už celých 26 let. Cesse polovice Těšínska ve prospěch Polska byla totiž provedena již r. 1920 v důsledku rozhodnutí konference velvyslanců, ale výměna menšinového obyvatelstva nebyla dodnes provedena.

Je v zájmu budoucího klidného soužití československo-polského, aby se celá polská menšina na Těšínsku přesídlila do Polska a aby všichni Češi a Slováci, žijící na území polském, se přestěhovali k nám. (Potlesk.) My jistě s velikou radostí přijmeme Čechy a Slováky a věříme, že i Poláci stejně rádi přijmou své soukmenovce, a to zejména dnes, kdy jich tolik potřebují pro nacionální zabezpečení svých západních provincií, jak je vidět i z toho, jak volají do Polska i Poláky z Bosny a Hercegoviny. Oč kratší a rychlejší způsob repatriace by byl z Těšínska!

Náš lid volá po této výměně menšinového obyvatelstva a chce, aby naše vláda důsledně trvala na splnění košické dohody, že Československo je státem Čechů a Slováků. (Potlesk.) Musí býti definitivně jasno, že republika Československá byla zřízena k vůli Čechům a Slovákům a k vůli nikomu jinému. (Potlesk.)

Dovolte mně, paní a pánové, abych se dotkl ještě jedné, pro náš stát neobyčejně důležité záležitosti, o které zde hovořila již paní posl. Zeminová. Jest jí rektifikace našich předmnichovských hranic. Už za druhé světové války jsme zdůrazňovali, že trváme na svých předmnichovských hranicích, že se však budeme domáhat zlepšení těchto hranic tak, jak toho vyžadují národní, hospodářské a strategické zájmy republiky.

Republika Československá, která byla obětí cizích omylů a tolik trpěla germánskou okupací, musí být jako vítězný stát ve svých hranicích víc zabezpečena, nežli byla republika prvá. Už za hranicemi jsme položili otázku připojení Lužice, Kladska, Ratibořska a Hlubčicka k republice Československé. Vzpomínám zejména veliké akce dnešního předsedy sněmovny, pana Jožky Davida, který za hranicemi republiky na západě velmi vehementně působil pro připojení Lužice k republice Československé. (Potlesk.)

Jde tu vesměs o území, která patřila ke koruně české a byla od ní odtržena proti vůli národa násilnými akty cizích mocností nám nepřátelských. Je proto aktem spravedlnosti, aby se tyto kraje vrátily k české koruně a staly se definitivní součástí nové republiky Československé.

Domáháme se však těchto území nejenom z důvodů historicko-právních, ale též z důvodů nacionálně-politických, hospodářských a strategických. Jde vesměs o území, kde se nepodařilo vyhladit český živel přes to, že tam trvala po staletí násilná germanisace. Ve všech těchto krajích žije početné obyvatelstvo národnosti české, které se domáhá, aby tato území byla přivtělena zpět k republice Československé.

Jsem vděčen československé vládě, že plně stojí za požadavkem připojení Lužice, Kladska, Ratibořska a Hlubčicka k našemu státu a že tím usiluje o napravení křivd a zla, které byly v minulosti páchány na historických českých zemích a na české národnosti.

V poslední době se dovídáme o těžkém osudu, který prožívá česky smýšlející obyvatelstvo na územích, která jsou dočasně pod polskou okupační správou. Persekuce osobní a majetkové expropriace a exkomunikace tohoto českého obyvatelstva nás donucují, abychom se svých bratří ujali a žádali o jejich ochranu až do doby, kdy bude nám mírovým rozhodnutím přiznáno právo chrániti je vlastními prostředky a silami. Dnes ještě nemáme možnosti chrániti české obyvatelstvo na území, které reklamujeme pro republiku Československou. Proto prosím pana ministra zahraničí, aby přímým jednáním jednak s vládou polskou, jednak s vládami našich velkých spojenců usiloval o bezpečí života, svobody a majetku českého lidu v těchto krajích.

Plně souhlasím s panem ministrem Masarykem, abychom vykonali vše pro dorozumění s Polskem a svou hřivnou přispěli k navázání opravdu bratrských sousedských styků. Přeji si tohoto vývoje z celého srdce, poněvadž jsem se osobně přesvědčil, co to znamená, jsou-li hranice republiky vydány neustálému neklidu a rozrušování. Rádi dnes na příklad kvitujeme, že katovický rozhlas se odmlčel a že byly uzavřeny mezi námi a Poláky některé parciální úmluvy, o nichž se pan ministr zde ve sněmovně zmiňoval. Chceme, aby se vzájemná důvěra mezi námi a Poláky prohlubovala. Při tom ovšem neváháme naprosto upřímně a pevně zdůraznit, že dorozumění může býti budováno jen na respektování našich výsostných státních zájmů. (Potlesk.)