Máme životní zájem na udržení míru a vítáme každý čin, který upevňuje spolupráci velmocí. Chceme k tomu podle svých sil přispět, a plníce vládní program, chceme postavit na širší základ všeobecných přátelských vztahů k demokratickým západním mocnostem naší hlavní orientaci československé zahraniční politiky, nesené duchem slovanského přátelství. Jsme vděčni velké Britannii a Spojeným státům severoamerickým za pomoc, jíž přispěli k porážce nacistického Německa a k našemu národnímu osvobození i vytvoření našich vojenských jednotek na Západě. Jsme vděčni našim americkým krajanům, americkému a anglickému lidu za pomoc a všechny sympatie, s nimiž sledoval náš boj v okupaci. Nikdy nezapomeneme zejména anglickým horníkům i ostatním, jak čestně se zachovali a burcovali svědomí světa proti zločinu německých fašistů v Lidicích. Jsme vděčni za vše, čím nám UNRRA pomáhá zmírniti následky šestiletého německého hospodaření v našich zemích. Jsme přesvědčeni, že cesty, kterými jdeme v zahraniční i vnitřní politice, přispívají k budování nového pořádku v osvobozené demokratické Evropě. Nebudeme se s nikým dělit o své přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, poněvadž jsme se přesvědčili, že tento svazek je nejspolehlivější oporou a zárukou naší samostatnosti. (Potlesk.) Opřeni o něj nabízíme ruku k přátelství a spolupráci všem, kdož si to přejí, především velkým zemím Západu. Nemůžeme upustit nebo slevit na požadavku odsunu Němců, poněvadž zločiny a zrada spáchané na českém národě jsou tak veliké, že další soužití obou národů v jednom státě je pro budoucnost nemožné. Jsme přesvědčeni, že provedením odsunu odstraníme i ohnisko věčného neklidu a přispějeme tím k upevnění míru. Nemůžeme a nechceme nic měnit na našich dekretech o zestátnění, poněvadž jsme přesvědčeni, že toto opatření odpovídá přání zdrcující většiny obyvatelstva a zajišťuje výrobu a předpoklady růstu blahobytu širokých mas obyvatelstva. Na tyto vymoženosti, jež stály těžké oběti a mají pro nás osudový význam, si sahat prostě nedáme, od nich ustoupit nemůžeme. (Potlesk.)

Pozdravujeme co nejsrdečněji hrdinské národy bratrské Titovy Jugoslavie a blahopřejeme jim k slavnému vítězství nad fašismem. Sledovali jsme s úžasem jejich zápas o svobodu, v němž prokázaly vysokou mravní převahu nad nepřítelem a osobní hrdinství každého bojovníka. Jejich země je dosud válkou těžce postižena a potřebuje proto rychlou pomoc. S uspokojením přijímáme zprávu pana ministra, že vzájemné styky se vyvíjejí v rámci tradičního přátelství, a mluvím jistě za všechny, prohlásím-li, že učiníme vše možné, abychom svému jižnímu slavnému bratru jeho cestu do nového života všestranně ulehčili. (Potlesk.)

Doufám, že naše vláda nabídne další účinnou podporu zejména jugoslávským dětem a bojovníkům. Je naším vroucím přáním, aby co nejdříve byla napravena křivda a perla Jadranu, Terst, byla navždy připojena k Jugoslavii. (Potlesk.) Toto řešení odpovídá dějinné spravedlnosti a přinese užitek i nám, poněvadž budeme mít v bratrské zemi k disposici vhodný velký přístav.

Ve svém programu prohlašuje vláda Národní fronty, že bude stupňovat svůj důležitý úkol, aby uskutečnila pevný spojenecký svazek s novým demokratickým Polskem. Pan ministr zahraničních věcí tu prohlásil, že jsou zde předpoklady pro nejlepší styky. Přejeme si, aby se toto přesvědčení uskutečnilo co nejdříve. Blahopřejeme těžce zkoušenému bratrskému národu polskému k znovunabytí svobody získané za tak vydatné pomoci Rudé armády a k připojení dávných polských území okupovaných dříve německým nepřítelem. Vítáme nový demokratický polský režim, který nejlépe odpovídá založení polského člověka, a přejeme mu, aby pevně zakotvil na své domácí půdě. Věřím, že polský národ nebude již nikdy ovládán hrstkou jemu odcizených reakcionářů. Tolik společného jsme měli ve svých dějinách. Naše země ohrožoval společný nepřítel, společně jsme trpěli pod německým fašismem, společně jsme byli osvobozeni bratrskou Rudou armádou. Věřím, že všechny tyto a další důvody pro vzájemné nejlepší soužití jsou tak závažné, že před nimi musí v této jedinečné historické příležitosti ustoupit přechodné nesnáze. V zájmu rychlé výstavby našich zemí a jejich obrany přejeme si upřímně, aby všechny překážky byly co nejdříve odstraněny. Rádi vyjdeme s porozuměním vstříc a věříme, že i na polské straně je dostatek dobré vůle a uznání, že od svého požadavku trvání na předmnichovských hranicích na Těšínsku z životních důvodů ustoupit nemůžeme. (Potlesk.) S povděkem přijímáme zprávu, že současné jednání má naději na úspěch, a věříme, že mezi oběma bratrskými slovanskými národy najde se uspokojivé řešení společných problémů a spojenecký duch slavné bitvy u Grunewaldu bude napříště a provždy ovládat další náš život.

Při této příležitosti stavíme se za požadavek polské vlády, aby byla co nejrychleji rozpuštěna t. zv. Andersova armáda, jejíž existence nepřispívá k uklidnění poměrů, naopak je stálým ohniskem nejistoty a semeništěm reakce. (Potlesk.) Přejeme plný zdar bratrskému národu bulharskému, jemuž se za pomoci Rudé armády podařilo setřást vládu národu cizí kliky a nastoupit demokratickou a pokrokovou cestu velké slovanské rodiny. Budeme pracovat na rychlém vybudování nových přátelských styků a věříme, že u bulharského legendárního protifašistického bojovníka Jiřího Dimitrova najdeme pro toto plné pochopení. (Potlesk.)

Sledujeme s porozuměním snahu nejmenšího slovanského národa, Lužických Srbů, po samostatném životě a přejeme mu, aby na mírové konferenci bylo jeho dávným tužbám vyhověno. (Potlesk.)

Sledujeme velmi pozorně poválečný vývoj v Maďarsku a vítáme každou snahu po demokratisaci jeho života a definitivním rozchodu s irredentistickými tendencemi, které ohrožovaly jeho sousedy a nakonec se těžko vymstily i na něm samém. Kvitujeme se souhlasem zprávu, že dohoda o výměně obyvatelstva přinesla určité uvolnění a že naše vláda chce záležitosti s Maďarskem definitivně vyřešit. Trváme však na napravení všech křivd a zločinů spáchaných maďarskými okupanty a na spravedlivém požadavku, aby zbytek maďarského obyvatelstva po výměně byl ze Slovenska odsunut.

Pokud se týče Rakouska, přivítali bychom zejména každou zprávu o energickém postupu rakouských úřadů proti fašistickým roztříštěným skupinám, majícím leckde dosud možnost organisovat různé temné rejdy proti sousedním demokratickým státům.

Stavíme se za podporu pokrokových snah v Rumunsku a Italii, doufáme, že i tyto země, poučeny z chyb minulosti, nastoupí definitivně cestu pokroku a demokracie. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Zdravíme statečný národ řecký, který tolik učinil a vytrpěl v boji proti fašismu a jenž dodnes nemůže bez své viny požívat plné svobody. Plně sdílíme stanovisko Sovětského svazu a žádáme rychlé odstranění všech překážek, jež stojí v cestě svobodnému životu řeckého lidu.

Přejeme si, aby byly udržovány a pěstovány přátelské styky s Francií, jejíž lid - abych použil slov pana ministra zahraničních věcí - jsme nikdy nepřestali považovati za spojence a přítele lidu Československa. Tento lid také odsuzuje kapitulantskou politiku své bývalé vlády vůči nám v době Mnichova. K francouzskému národu a jeho nesmrtelné kultuře pojí nás dávné přátelství, které chceme upevňovat a rozšiřovat.

Souhlasíme úplně se stanoviskem naší vlády vůči Francovu Španělsku. S velikým politováním a rozhořčením zjišťujeme, že na jednom konci Evropy skoro 10 měsíců po válce, která přinesla zničující porážku fašistickým režimům, trpí svobodomilovný španělský národ pod patou fašistické hrůzovlády bandity Franca, popravujícího ještě nyní nejlepší španělské vlastence. Protestujeme proti udržování tohoto zločince a jeho smečky u moci, žádáme nejrychlejší mezinárodní opatření proti nim a pohnání k odpovědnosti za zločiny, jichž se dopustili. Žádáme, aby demokratickému španělskému lidu a jeho zákonné vládě bylo umožněno budovat si svůj svobodný život tak, jak to odpovídá jeho vůli.

Chci se zde zmínit o události, která před krátkým časem vzbudila úžas a velmi rušivě zasáhla do přátelských styků mezi námi a Spojenými státy severoamerickými. V době, kdy příslušníci Rudé armády stavěli na Slovensku mosty a pomáhali nám tak k rychlému obnovení dopravy, jsme se dověděli, že skupina ozbrojených amerických vojáků překročila 10. února československé hranice, vykázala se dokumenty, které jí umožnily překročit naše hranice pod falešnou záminkou, že chce odevzdati německého válečného zločince. Skupina amerických vojáků vykopala v lese u Štěchovic větší počet Němci tam ukrytých beden a bez svolení našich úřadů je odvezla za hranice. Vláda a shodně s ní celá československá veřejnost odsoudila čin této skupiny amerických důstojníků a vojáků, kteří způsobem v historii spolužití dvou spřátelených národů neslýchaným porušili svrchovanost území našeho státu a nedotknutelnost jeho majetku. Není jediného poctivého vlastence, který by nebyl nad tímto činem z hloubi duše rozhořčen.

Avšak v úterý 5. března orgán čs. strany národně socialistické použil interpelace poslanců své strany k veřejnému manévru, který má na t. zv. štěchovickou aféru vrhnout nesprávné světlo. Cíl tohoto manévru je průznačně jasný: udělat z těžké aféry americké armády aféru našich bezpečnostních orgánů. To je ovšem snaha tak marná jako příslovečné omývání mouřenína. Na základě věrohodných informací, kterých se mi dostalo, se táži: Jak měli zakročovat drobní příslušníci našich bezpečnostních orgánů, když se jim Američané legitimovali v nevinném úředním poslání dokumenty z nejvyšších míst spojeneckého státu, ověřenými razítky a propustkami našich úřadů? Jak má zakročovat drobný bezpečnostní orgán ve venkovském městečku, který má vůči spojeneckým vojákům respekt a který právě na stránkách téhož Svobodného slova, jež ho dnes jako hromosvod napadá, čítá výklady o vysoké kultuře amerického národa a vysoké disciplině americké armády? Ptám se, jak má předpokládat, že jde o mystifikaci, když vidí řádné a nefalšované dokumenty USFET a je mu předstírána dohoda s našimi úřady a armádou? Aby se po druhé nespletl ve své důvěře ve spojeneckého vojáka, bude patrně napříště třeba, aby si k němu utvořil poměr, poměr kritický, jenž vylučuje tu fair play, kterou hrajeme se spojenci my, a teprve potom se nám takové věci, jaká se stala v Štěchovicích, nestanou.

Pokud jde o obsah beden, které vrchní velení americké armády 2. t. m. vrátilo na Pražský hrad, je třeba otevřeně říci, že obsahují sice cenný materiál, ale máme závažné důvody míti za to, že je to jiný materiál než ten, který byl odvezen ze Štěchovic. Byl nám vrácen archiv Frankova Reichsministeria a Sicherheitsdienstu a části osobního archivu presidenta republiky. Mám však bezpečně zjištěno, že archiv Frankova Reichsministeria a Sicherheitsdienstu byl v revolučních dnech odtransportován Němci z Prahy na západ ve snaze stůj co stůj zabránit tomu, aby se nedostal do rukou Rudé armády a českých bojovníků. Byl dopravován přes Rokycany, Plzeň a Klatovy a odevzdán americké armádě. Důkazem pro mé tvrzení je i skutečnost, že štěchovická skrýše byla adjustována celými tunami třaskavin a zajištěna tak, aby v případě pokusu o odkrytí jinými osobami než zasvěcenými nacisty vyletělo do povětří všechno, co by se nacházelo v širokém dalekém okolí. Takovými prostředky ovšem nebylo třeba zajišťovat zbytky archivu presidenta republiky a Frankova ministerstva. (Výkřiky.) Americkou výpravu provázel Němec SS-Sturmbannführer, který dobře věděl, oč jde, poněvadž sám skrýši připravoval. Kdyby bylo šlo vrchnímu vedení amerických armád v Evropě jen o nalezení tohoto archivu, který nám tak ochotně z Frankfurtu vrátilo, mohlo se obrátit s příslušnou žádostí na naše úřady a nabídnout jim spolupráci a skrýš pak mohla být vybrána za vzájemné součinnosti.

Kvitujeme sice omluvu americké vlády za toto nekvalifikovatelné jednání amerického velení v Frankfurtu, ale se své strany budeme věc pokládat za skončenou až tenkrát, až se vyjasní otázka pravého obsahu beden nad veškerou pochybnost.

Ke konci chci říci několik poznámek, jež se týkají veřejné kontroly naší zahraniční politiky. Jsme toho názoru, že zahraniční politika není nějakou panskou výsadou horních vrstev, které pomocí ní prosazovaly své zájmy, nýbrž věcí celého národa, který jí musí věnovati největší pozornost a kontrolovat její provádění. Nesmí se opakovat draze zaplacená zkušenost z minulosti, kdy velká část národa podceňovala hrozící fašistické nebezpečí a spoléhala na podporu a pomoc odtud, odkud nakonec nepřišla. Lid, kontroluje-li i maličkosti uvnitř státu, má jistě právo říci své stanovisko i k zahraniční politice, kde jde o věci velké, celostátní. Žádáme především, aby představiteli našeho státu v zahraničí byli lidé národně naprosto spolehliví, republice věrní, kteří jsou v hloubi duše přesvědčeni o správnosti našeho lidově domokratického režimu a naší dnešní zahraniční politiky, dovedou ji obhájit a úspěšně čelit všem útokům proti ní i proti celé naší republice. V tomto směru doporučujeme důkladné přezkoumání každého, kdo jde do zahraniční služby, zejména těch, kdož sloužili už v prvé republice. Zkušenosti, které máme z období kolem Mnichova a po něm, plně ospravedlňuji tento náš požadavek. Žádáme, aby bylo stejně přihlíženo k charakterovým vlastnostem a odborné zdatnosti úředníků, a s povděkem bereme na vědomí ujištění pana ministra i s poznámkou, že v dohledné době nastane v zahraniční službě řada změn. Naše zahraniční služba musí být i co do kvality každého jednotlivce přesvědčivým důkazem o velikých, pokrokových změnách, jaké se u nás odehrály. Všichni ti - o nichž se zmiňuje i pan ministr zahraničních věcí - kdož v zahraniční službě v kritické době selhali, přepadení republiky vzali prostě na vědomí a zařizovali se podle přání našich utlačovatelů, kteří zradili, musejí být pohnáni k odpovědnosti a potrestáni. (Potlesk.)

K závěru bych chtěl říci: Naše zahraniční politika odpovídá dnes přání lidu a tento lid ji přeje na cestu mnoho štěstí. Je to politika pokroková a demokratická, která vyvodila správné důsledky z minulosti a ze změn, jež nastaly ve světě, a není pochyby, že se další úkoly naší zahraniční politiky, o nichž tu pan ministr mluvil, setkají s naprostým souhlasem českého a slovenského národa. Při podpoře vztahů ke všem mírumilovným národům světa nechť je základním jejím pilířem nadále na věčné časy přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. V tom je záruka naší bezpečnosti, naší šťastné budoucnosti, našeho života. (Potlesk.)

Jménem klubu poslanců komunistické strany Československa prohlašuji, že budeme hlasovat pro prohlášení pana ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Pišút. Dávám mu slovo.

Posl. dr Pišút: Slávne Národné shromaždenie, panie a páni!

Predovšetkým dovoľte mi v mene demokratickej strany srdečne a čo najúprimnejšie poďakovať pánu ministrovi Masarykovi za jeho tak úspešnú prácu v najdramatickejšom okamžiku dejín národa českého i slovenského. Po toľkých obetiach a po toľkých najvzrušenejších chvíľach osobných i najtragickejších chvíľach oboch národov, viesť zahraničnú politiku štátu správne bolo iste vecou, ktorú ani dnes vo vzrušených časoch nemôžeme náležite oceniť a ocenia ju len budúce generácie. Jedno pri vykonávaní zahraničnej politiky je nápadné a pre nás veľmi poučné, a to je dôsledná kontinuita československej zahraničnej politiky, ktorá sa osvedčila za mieru tak ako aj vo vojne. Kontinuita československej zahraničnej politiky sa však opiera na dlhú tradíciu nášho kultúrneho vývoja, na osobnosti, ktoré priviedly k oslobodeniu náš národ roku 1918 a ktoré ho viedly i za prvej Československej republiky. Bol tu predovšetkým humanitný postoj ako základný princíp celej československej existencie a jej politiky a ďalej vedecká metóda zahraničnej politiky ako i politiky vôbec. Pri tomto nech mi je dovolené vysloviť poďakovanie aj prvým strojcom českosovenskej zahraničnej politiky, t. j. prezidentovi Osloboditeľovi a prezidentovi dr Benešovi, pretože od nich pochádza vlastne hlavné ústrojenstvo československej zahraničnej politiky a ich postoj stvoril prvú Československú republiku a ich prezieravosť, vedecká rutina, vedecká poctivosť, osobná odvaha pomohly obnoviť a zabezpečiť aj základy dnešnej Československej republiky. Mali sme teda šťastie i vo vývine národnom a mali sme šťastie i v osobách a predovšetkým vo veľkých a dramatických skúsenostiach. Bola to triumfálna vec v roku hneď po vypuknutí vojny so Sovietskym sväzom tvoriť základy spojenectva so Sovietskym sväzom. Ale nebolo to niečo nového, pretože spojenectvo malo korene už v Československej republike prvej a malo korene v tradícii nášho národného obrodenia. A to také korene, aké žiaden snáď iný slovanský národ a ani iný národ europský nemal. Môžem spomenúť jedného z našich buditeľov pred sto rokmi, ktorý predvídal ruskú revolúciu a označil ju za významnejšiu jako francúzsku, ktorý povedal, že ostatné štáty Europy a sveta sa budú učiť z ruskej revolúcie a budú sa jej v mnohom prispôsobovať. Všetko to, čo sa dialo za prvej a druhej vojny, bolo dané našou národnou tradíciou, a dovoľte, aby som označil dva hlavné smery v našej tradícii.

Bol to smer národný, ktorý smeroval k demokratizmu a zabezpečeniu slobôd občianskych a súčasne i slobody národa, a smer kozmopolitický, ktorý sa orientoval k celému svetu. Je krásne, ako za prvej vojny, ale ešte viacej za druhej vojny sa oba tieto smery, národný i kozmopolitický našly a doplnily. Ale súčasne je to aj dôkazom toho, že v celom svete ide o ten istý problém, o problém medzi kolektivizmom a individualizmom, medzi krajnými systémami politického usporiadania, a že práve šťastnou shodou okolnosti náš národ mal ľudí, ktorí všetky tieto tendencie vystihli, ktorí v dnešnej Československej republike tvoria a chcú stvoriť syntézu medzi dvoma základnými pohybmi dnešného moderného sveta, t. j. medzi požiadavkou individuálnej slobody a požiadavkou sociálnej spravodlivosti. A my dúfame a veríme, že sa toto hlavne zásluhou mravnej sily, duchovnej opory, duchovnej náležitej opodstatnenosti pomocou našej zahraničnej politiky vždy bude dariť. Je veľkou vecou, ktorá sa stala za tejto vojny, deklarácia o vojnových zločinoch z 13. januára 1942. Je to taký dosah historický, ktorého významu sme si ešte nie dosť náležite vedomí. Medzinárodný súd, ktorý súdi útočníkov, je mementom pre všetky budúce počiny všetkých národov sveta. Na súd, ktorý sa koná v Norimberku, sa dívame ako na prvý počiatok novej etapy medzinárodného nažívania, v ktorej chceme vidieť aj zaručenú našu budúcnosť. Je isté, dnešná situácia je taká, že vnútorná politika vo veľkej miere závisí od vývinu zahranične-politických pomerov. A preto je celkom logické, že sledujeme všetky pohyby, ktoré sa týkajú nás, ktoré sa týkajú hlavne Sovietskeho sväzu, že pozorne sledujeme, kde sa čo zo starých nám nepriateľských živlov proti základom našej existencie ozýva. A preto nijako sa nepohoršujeme - ani od našej demokratickej strany - proti energickým hlasom, ktoré odznievajú so strany komunistickej, strany proti reakcii, i keď my snáď pozornejšie posudzujeme a analyzujeme reakciu, ale jednako kvitujeme tieto hlasy, pretože sme pravdepodobne ešte v tej psychóze, ktorá nám prikazuje, aby sme boli obozretní a aby sme zbytočne sa neukolísali, že máme všetko vydobyté.