Revoluční odborové hnutí Československa hraje významnou úlohu ve Světové odborové federaci a stalo se vzhledem k počtu organisovaného členstva, který se rychle blíží dvěma milionům, rovnocenným partnerem odborových organisací států nepoměrně větších. Naše odbory jsou zastoupeny ve vedoucích orgánech federace a náš delegát účastnil se také společně se zástupci odborů velmocí v 6členné komisi studijní cesty Německem. Tato cesta přinesla řadu nových poznatků o poválečných poměrech Německa Zkušenosti našeho delegáta, tak důležité zejména pro naši situaci a pro celý poválečný vývoj světa, budou v nejbližších dnech dány naší veřejnosti k informaci.

Zvláště významnou příležitostí styků našich odborů se zahraničím bude celostátní sjezd Revolučního odborového hnutí o velikonocích. Na tento sjezd jsou očekáváni zástupci odborového hnutí z celého světa a delegace různých zemí již ohlásily svůj příjezd. Zahraniční hosté setrvají u nás delší dobu a jejich pobyt se pochopitelně neomezí jen na rámec odborářský. Vejdou ve styk i s představiteli státu a budou seznámeni s celým naším novým zřízením a změnami politickými, hospodářskými i sociálními. Naše odbory použijí tohoto svého sjezdu k objektivnímu informování zahraničních hostí a přispějí tím k správnému posuzování našich poměrů v zahraničí a zejména v jeho dělnické třídě, na jejímž mínění nám jako demokratům a socialistům musí zvláště záležeti. (Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan posl. Kaďůrek. Dávám mu slovo.

Posl. Kaďůrek: Slavná sněmovno, pane ministře, paní a pánové!

Pan ministr zahraničí Masaryk promluvil k nám ve středu a vylíčil nám činnost svého ministerstva a naší vlády v exilu a po osvobození. Vylíčil nám, kolik bylo zapotřebí práce a úsilí v boji o naše osvobození. Mezi jiným vzpomněl pan ministr svých rozhlasových projevů a hovorů s námi a že dostal vzkaz od některých intelektuálních kruhů, že by neměl užívati výrazů tak strohých a nesalonních. Jsme přesvědčeni všichni, zejména my zemědělci, že všechny ty nesalonní výrazy, jež patřily těm, kdož si jich zasloužili, byly projevem upřímného srdce, horlivé a tvrdé práce za naše osvobození.

My zemědělci, kteří známe tvrdý život při naší těžké práci v pohodě a nepohodě, neznáme škrobenosti a vybíravých slov, a proto o strohé nesalonní výrazy také u nás není nikdy nouze. Je to vždycky jen důsledek horlivé, poctivé a tvrdé práce. Proto jsme se vždycky těšili na promluvy pana ministra v londýnském rozhlase, jehož poslech jsme na našich dědinách hromadně organisovali. Projevy pana ministra a řeči všech jeho spolupracovníků, ostatních členů vlády a zejména pana presidenta Beneše, prýštící z upřímného a vlasteneckého srdce, byly pro nás v nejtěžších chvílích nacistického útlaku povzbuzením a posilou v utrpení a v boji proti nacistickým vetřelcům u nás v tom velikém koncentráku, kterému se říkalo protektorát. Řeč pana ministra opravdu patřila vždycky, jak sám správně řekl, všem malým a při tom velkým lidem, se kterými si vždycky rozuměl, a věřím, že bude si vždycky rozuměti. Sledovali jsme pečlivě činnost ministerstva zahraničních věcí a celé vlády v exilu a bylo skutečně jedinou naší útěchou, že máme za hranicemi nejlepší naše lidi, kteří pracují za naše osvobození.

Nic nepomohly hrozby nacistů a tvrdé tresty zejména u nás zemědělců. kde za maličkosti zabavován byl celý majetek, nasazovány německé vnucené správy a za zatajenou neb schovanou trochu obilí, z kterého jsme živili partyzány a ty, kteří museli do sklepů, byl sondergericht, tvrdé a neslýchané tresty a persekuce. Jest nutno vzpomenouti venkovských obcí Lidic, Ležáků, Javoříčka a našich valašských pasekářů na Ploštině. Díky Bohu, že tato hrůza jest již za námi a že jsme opět tak šťastni, že můžeme zde všichni společně pracovat na výstavbě naší republiky v těsné spolupráci s těmi, kteří ještě před rokem byli od nás odloučeni.

Pan ministr se zmínil ve své řeči o ustavení se Mezinárodní organisace pro potraviny a zemědělství, k níž jsme dne 16. února 1945 přistoupili za členy. A před nedávnem ve sněmovně schválili jsme její stanovy. Jako zemědělci vítáme tuto společnou práci Spojených národů a přejeme si, aby ministerstvo zahraničí věnovalo této organisaci a tomuto zřízení celou svoji pozornost. Ve stanovách této organisace je vzájemná dohoda Spojených národů o vybudování hospodářských styků v zásobování a výrobě potravin za účelem řádné výživy obyvatelstva bez vzájemného konkurenčního ubíjení Spojených národů a států navzájem. V tomto opatření spočívala by určitá ochrana výrobních zájmů zemědělských i v našem státě, t. j. celého zemědělského stavu, který je velmi důležitou složkou našeho národa. Tu musím říci, že zemědělci svou počestností a prací jsou tak významnou složkou národa, že není myslitelna zdravá výstavba státu bez jejich aktivní účasti. Vyhráli jsme válku, musíme vyhrát i trvalý mír. Máme opět svou nezávislou republiku a musíme jí dát demokratickou vnitřní náplň. Práce na půdě a v zemědělství vůbec nesmí být méněcenná, nesmí být pohanou, od které každý utíká. Práce na půdě musí se státi radostí a mravní povinností všech, kdož jsou a budou k ní povoláni. Nejsme a nebudeme ještě dlouho tak bohatí, abychom si mohli dovolit projídat získané devisy přívozem potravin, které si můžeme vyrobiti doma. Půda naše je bohatá a úrodná a odmění se za práci poctivých rukou. Je zapotřebí, aby těchto poctivých a pracovitých rukou na půdě bylo tolik, aby ani píď naší půdy nezůstala bez využití.

A kdyby, paní a pánové, selhalo všechno ostatní, půda nám neselže, neboť z práce na půdě pochází veškerý život a tvoří se v tepnách a žilách národa krev a míza, kterou dodává náš zemědělský stav.

Pan ministr nám objasnil ve své řeči postoj našeho státu v zahraniční politice, opírající se o Východ i Západ, a zdůraznil, že budeme se snažit dělat svoji československou zahraniční politiku. Tu chci jako zemědělec zdůraznit, že je nutné i politiku zemědělskou dělat v našem státě se zřetelem na politiku zahraniční takovou, jakou jí potřebujeme a jak je to přáním všeho zemědělského lidu, tedy žádnou jinou než československou. Víme dobře, že bude nutno prováděti různé reorganisace v zemědělské výrobě, víme, že jsou a ještě dlouho budou v ledasčem nedostatky, jak se také o nich zmínil pan ministr. Bude však nyní záležeti jen na nás, na našem společném úsilí, abychom všechny nedostatky odstranili. Vážíme si práce ministerstva zahraničí a činnosti celé naší vlády v exilu i doma a pro takovou práci, jakou dělal a dělá pan ministr Jan Masaryk, budeme my lidovci hlasovat. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo panu posl. dr Zibrínovi.

Posl. dr Zibrín: Vážená snemovňa!

Je mi veľmi nepríjemné, že ako bývalý klubový kolega poslanca Šabršulu, keďže nie je tu nikto druhý, kto by zaujal stanovisko, musím aspoň v krátkosti to stanovisko tak urýchlene vyjadriť pred slávnou snemovňou.

Konečné stanovisko naše si povie výkonný výbor v najbližších hodinách. My nechceme predbiehať udalostiam, nedržíme ale za celkom korektné a správne, keď otázka tretej, štvrtej, alebo piatej strany skôr než je riešená slovenským Národným frontom, takýmto klikárením, takýmto nie celkom parlamentným spôsobom sa tuná začne prejavovať, vybíjať a uskutočňovať. My Slováci sme sa nikdy nemiešali do vnútorných politických pomerov bratov z Čiech a Moravy. Bratia z Čiech a Moravy nám pred niekoľkými týždňami zamedzovali možnosť prísť sem k vám do Čiech a na Moravu, tu politicky pôsobiť. Naproti tomu nedodržujú to oni, ako to dokazuje prípad, ktorý pred chvíľou ste ráčili počuť. Toto len celkom v krátkosti: želáme všetko najlepšie, mnoho zdaru tým, ktorí chcú pracovať v prospech jednotnej Československej republiky, a prajeme ich práci zdar a iné politické úspechy.

Ďalej zakončujúc týmto to, čo bolo, nech mi je dovolené ako poslednému rečníkovi hovoriť k expozé pána ministra Masaryka. Ozaj sa musí cítiť pán minister veľmi blažene, lebo z celého radu rečníkov nedostal dohromady ani jednu výtku, ani jednu ťažkú kritiku, trebárs nás vo svojom expozé o to tak prosil. On nás žiadal, aby sme otvorene povedali, čo nás v tom Ministerstve zahraničia tešilo, zarmucovalo, teší alebo zarmucuje. Nuž, keďže mám byť tým posledným rečníkom a aby do konca to nešlo tak, povedal by som ako dohovorene, jednohlasne, preto dovolím si niekoľko poznámok v mene našej strany k celému prehláseniu, ovšem krátko, úryvkovite povedať, lebo ako dobre ráčite vedieť, druhí dvaja kluboví kolegovia prehlásili absolútny súhlas a vopred uistili pána ministra, že budeme za jeho expozé hlasovať. Demokratická strana pridŕža sa toho jednotného programu tejto vlády a vlády predchádzajúcej, ktorej program bol uverejnený v Košiciach a utvorený 5. apríla. K tomuto programu, ku ktorému prehovorili Slováci jednotne v Slovenskej národnej rade pred rokom, nemám nič viac pridať. A keďže tento program vcelku plní i pán minister zahraničia, môžeme k nemu pridať len niekoľko maličkých otázok a maličkých doplňkov, prípadne určité pripomienky.

V prvom rade nepočuli sme od pána ministra zahraničných vecí, že ako naložil s tými vyslancami a veľvyslancami, ktorí utekali a skoro sa aj pokĺzli, ako utekali 15. marca 1939 urýchlene odovzdávať, a to i v neutrálnej cudzine, československé vyslanectvá. Ja som toto čakal. Čakal som to i preto, že prichádzajú dnes do Prahy z celej republiky bratia bojovníci zo zahraničnej armády, ktorí mali dosť trpké skúsenosti neraz s tými našimi vyslancami, a ďalej i preto, že nám to tu povie, lebo pred dvoma dňami sme určovali predpisy, ako očisťujeme armádu od tých, ktorí nevykonali voči republike Československej to, čo česť dôstojníka alebo rotmajstra káže. A my vieme, že sme mali i nehodných diplomatov, ktorí 15. marca príliš nerozmyslene odovzdávali vyslanectvá, a v zahraničnom odboji sme na to hodne doplácali. Tak napr. dobre vieme, že v roku 1940 v Juhoslávii Albánia, ktorá už niekoľko rokov neexistovala, mala svoje konzuláty, svoju reprezentáciu a že náš vyslanec toto vyslanectvo už 15. marca 1939 odovzdával. Vieme dobre, že dobrý juhoslovanský ľud by to naše vyslanectvo nebol nechal Nemcami ani okupovať, ani by nebol pripustil nič zlého. v najhoršom prípade bol by sa našiel taký modus vivendi, ako si to Juhoslávci našli s Talianmi, lebo napriek protestom Talianov držali tam albánsky konzulát. A čo sa stalo? Prišiel pán vyslanec do Londýna, ostal vyslancom opätovne, vrátila sa juhoslávska vláda a ten istý pán vyslanec zase tam prišiel a má hájiť záujmy československé, ovšem ku cti a chvále pána ministra Masaryka, že ho už konečne vyčaroval. Takýchto pánov vyslancov sme my mali niekoľko, a keď chceme čistiť medzi drobným ľudom, medzi učiteľmi, podúradníkmi, musíme čistiť aj medzi tými vyslancami, ktorí v roku 1939 nechovali sa tak, ako to národná česť dobrého československého diplomata vyžadovala.

Keď som spomenul otázku beogradskú, opäť musím niečo podobného povedať. Pán minister poďakoval všetkým dobrým Čechom a Slovákom, ktorí v Amerike a v Kanade tak prospeli nášmu odboju. My sme takýchto dobrých Čechov a Slovákov, pán minister, mali aj v Juhoslávii. Boli to Česi a Slováci, ktorí položili prví svoje životy na oltár vlasti vtedy v neutrálnej cudzine, ktorá cudzina im ale dávala bratský domov. Prosím, títo dobrí juhoslávski Slováci a Česi si zaslúžia takej spomienky, ako si zaslúžia bratia za oceánom. Myslím bolo by nesprávne, keby som nebol spomenul práve ja, keď dokončujem túto debatu, ktorý som pomocou týchto dobrých Čechov a Slovákov mohol niekoľko mesiacov v pokoji, skoro bezpečnosti stráviť vtedy, keď vyslanectvá nemecké žiadaly o moje vydanie.

Verím, že pán minister si poznačí moje slová, lebo nehovorím tak ako pred dvoma dňami k vojenskej predlohe a nikto tu nebol z MNO. Pán minister ma počuje, a ako ho ja dobre poznám, si to zapamätá a urobí nápravu a vyšetrí ďalšie podobné prípady a la Beograd.

Teraz som ale nútený spomenúť zase niečo takého, čo ma mrzí. Vami, vážená snemovňa, bol som poslaný do Norimberku. Išlo nás tam 17. Malo nás ísť 18, žiaľbohu, kolega dr Friš ináč bol zaneprázdnený, nemohol prísť a ja som všetko možné urobil, aby som ho náležite informoval. Ale čo sa stalo? Keby nás bolo bývalo išlo oficiálne 18, z tých 18 len dvaja sme boli Slováci. Keď nás išlo 17, bol som tam sám. Boli to všetko dobrí ľudia, ktorí tam so mnou boli, ale predsa mi všetci uznali, že to bolo trochu neúmerné, že tam tých Slovákov malo byť viac. A keď som prišiel do toho Norimberku, tam sme mali takú komisiu vojenskú, onakú komisiu, novinársku, potom som si kúpil zväčšujúce sklíčko, ďalekohľad, hľadal som Slováka, žiaľbohu som nenašiel. Nuž takáto reprezentácia, prosím, neni úmerná našej československej štátne jednotnosti, ktorú, ako vy dobre viete - a to mi aj kolega dr John musí dokázať - ja tak tu priklincúvam. Ale práve, že mám rád ten štát a že mimo toho štátu nevidím možnosť existencie, musím žiadať pána ministra, aby sa podobné veci neopakovaly, až sa budú posielať zase nejaké tie komisie nielen do Norimberku, kde nám je už niekoľko týždňov sľubovaná zvláštna slovenská výprava, aby mi nebol sobraný vietor z plachát a ja tu nemohol hovoriť, však áno, ale až druhé budú vysielané, aby sa tu robilo československy a nie po londyniersky. Z Londýna chodilo 3, 4, 5, 6, 7, 9 komisií do Ameriky a nikdy žiaden Slovák. No, Londýn bol Londýn, Londýn nechcel počúvať ani na slovenské vetry z Moskvy ani zo Slovenska, no teraz sme v Prahe, Praha je bližšia Slovensku a dúfam, že tieto vetry predsa až sem dôjdu.

Ale mimo týchto osobných vecí mňa v tom Norimberku ešte niečo prekvapilo, pán minister. Náš pán dr Ečer vydal takúto hrubú knihu dokumentov, aké násilie a zverstvá páchali Nemci v Československej republike. A tam vám boly všetky tie beštiality nemecké, čo sa páchaly v Čechách a na Morave. Ale ani jeden dokument nebol o tom, že ako tí Nemci rozbíjali už v r. 1938 tú Československú republiku z juhovýchodu, teda od Slovenska. Ani jeden dokument nebol o tom, že na tisíce pašovali kulomety, pušky, revolvery a čo ja viem, do Bratislavy, že od 10. marca v Bratislave vybuchovaly bomby, aby takto robili násilie proti tým Slovákom, ktorí ani vtedy nechceli ustúpiť.

Ale ešte niečo tam nie je. Tam nie je ani slovo o tom, že by nás boli Maďari bili, vraždili dobrých Čechov a Slovákov, keď nám trhali naše vlastné telo - južné Slovensko. A tí Maďari boli aspoň také beštie, ako Nemci tu u vás. (Potlesk.) Ale, pán minister, v tej knihe dokumentov ešte niečo chýba! Že 14. marca sa prevádzal len "Grünplan" dohodnutý za pomoci Maďarov až 5. sept. 1938, kde bolo dohodnuté, že Taliani, Maďari a žiaľbohu aj Poliaci budú tým Nemcom pomáhať. Prečo toto nemá byť medzinárodnej verejnosti so strany československej predložené, prečo toto musí predkladať a na toto prísť zástupca Ruska alebo - Ameriky? Myslím, že československá misia má predložiť nemecké násilia a gaunerstvá páchané nielen proti Čechom, ale aj proti Slovákom, veď my dvaja spoločne tvoríme republiku Československú, pán minister! Toto sa mi nepáči.

Ale ešte sa mi niečo nepáčilo. Vedľa tých 20 nemeckých gaunerov nesedí ani jeden Maďar. Ale to už poznáme, že taký gauner, taký vojnový zločinec, ako je Göring, je aj Horthy, veď medzi nimi nič rozdielného nie je. Ale tu je zásluha dr Ečera. Nebyť dr Ečera, Horthy by bol mohol už odísť, lebo ho dvakrát prepustili. Tu zas musím ďakovať dr Ečerovi, že aspoň to vedel urobiť, že Juhoslávci prehlásili Horthyho za vojnového zločinca a Horthy teraz aspoň sedí v Norimberku, i keď nie ako obžalovaný vojnový zločinec, ale sedí tam vo väzení a čaká, ako vybaví medzinárodné fórum vyžiadanie Juhoslávie. Ale, pán minister, i my k tomu máme slovo: ten Horthy i proti nám jednal, veď to všetko dobre vieme, že 21. augusta 1938 Horthy, Kánya a Imrédy išli k Hitlerovi a tam sa radili, čo pán Horthy dostane, a keď Kánya a Imredy boli prvý deň zdržanliví, tak pán Horthy prehlásil, že kto sa chce zúčastniť hostiny, musí sa zúčastniť aj varenia, a len druhý a tretí deň vedel svojich maďarských kolegov donútiť k tomu, že konečne dali súhlas, až príde X deň, totiž deň napadnutia Československa, takže i tie maďarské vojská pôjdu na nás a budú pomáhať nacistickým Nemcom.

Prosím, mám taký názor - možno, že je to slovenská citlivosť a subjektivita - že príčinou tohoto, že tieto dokumenty tam chýbajú, je to, že v tej československej komisii nie je ani jeden Slovák. Keby v tej komisii bol Slovák, bol by im povedal, páni moji, niečo aj o tých Maďaroch. Viete, vám Čechom tí Maďari toľko krívd nenarobili, vy si pamätáte, že na vás 28. októbra 1918 nestrieľali, a tak im všeličo zabúdate. Odpusťte, my ani Nemcom nezabudneme to, že Čechov vraždili, ale vy nezabúdajte Maďarom, že vraždili Slovákov. (Potlesk.)

Ešte by som mal taký jeden bod, ktorý mi pán minister v tom expozé nezodpovedal. On sa krásne vyjadril o slovenskom národnom povstaní. Vďaka mu, ale nepovedal mi, čo tá československá vláda v tom zahraničí dala tomu slovenskému povstaniu, ako sa zahraničná vláda československá k povstaniu zachovala, a nepovedal nám, čo všetko slovenské povstanie dostalo ako podporu od československej vlády v Londýne alebo pomocou tejto vlády. Nechcem hovoriť to, čo nám v Londýne bolo známe, radšej budem počúvať pána ministra, lebo v takejto chúlostivej otázke nerád by som urobil trebárs maličký lapsus linguae. Preto očakávam, že pán minister vyhovie našej žiadosti a v tomto ohľade nám niečo povie a nájde si iste k tomu vhodnú príležitosť.

Zajtra sa schádzame a zakladáme jednotnú organizáciu zahraničných vojakov celej republiky. Dúfal som, že k tomuto krásnemu aktu pán minister, ktorý vyjednával politicky, medzinárodne - by som povedal - upravoval pôdu nášmu ozbrojeniu, tiež bude mať svoje stanovisko a taktiež niečo povie. I tu na galérii vidím priateľov, i tu kolegov poslancov, ktorí boli či v Rusku či v Anglii, a rozhodne nie veľmi dobre sa ich dotklo, že o zahraničných vojakoch pán minister nemal vôbec zmienky, že k nim, na ich adresu nič nepovedal.

Konečne by som mal ešte niečo k osobnej politike. Veľmi pekne ďakujeme pánu ministrovi Masarykovi, ale taktiež pánu štátnemu tajomníkovi dr Clementisovi, že za ten jeden rok zdvojnásobil alebo ztrojnásobil sa počet slovenských úradníkov Ministerstva zahraničných vecí, ktorý voľakedy bývaval, aký bol v rokoch, povedzme 1930-1938. Je to záslužná a dobrá práca. Za to mu úprimne ďakujeme, len ho prosíme o niečo: Aby do takých krajov, kde Slováci a Česi kompaktnejšie bývajú, dľa možnosti ustanovoval za vyslancov, za reprezentantov Slovákov. Tak sa stalo napríklad, že teraz, keď odchádzal Dalibor Krno z Budapešti, miesto neho neprišiel Slovák. Možno, že je to veľmi vhodná osoba, kto prišiel, ja o tom nechcem pochybovať, ale mám taký dojem, že tých spoločných vecí, čo my máme s Maďarmi, čo má Československá republika s Maďarmi, máme my Slováci viac, my máme viac tých ožehavých otázok a viac vecí s nimi si vybaviť. Okrem toho, čo držím za najvážnejšie, my poznáme najlepšie všetko to, čo Maďari robili, čo vytvárali, my vieme vlastne, kde nás čo tlačí. Práve preto by som bol toho názoru, aby pán minister dľa možnosti v Amerike, Kanade, Juhoslávii, Maďarsku, keď má vhodné osoby, v budúcnosti počítal s obsadením týchto miest Slovákmi.