Věcné výdaje: náhrady cestovních výloh 641 mil. Kčs, náhrady stěhovacích výloh 285 mil. Kčs, náhrady jiných služebních výloh 5,900.000 Kčs, služební oděvy 41 mil. Kčs, úřední a kancelářské potřeby 291 mil. Kčs, udržování, opravy a obnova vnitřního zařízení 267 mil. Kčs, provoz a udržování služebních automobilů 91 mil. Kčs, úřední věstníky a ostatní publikace 35 mil. Kčs, knihovny 54 mil. Kčs, poštovní, telegrafní, telefonní a rozhlasové poplatky 181 mil. Kčs, nájemné a pachtovné 153 mil. Kčs, honoráře a náhrady cestovních výloh expertům 34 mil. Kčs, náklad na kursy 52 mil. Kčs, správa služebních nemovitostí 446 mil. Kčs, příplatky na polední stravování zaměstnanců 23 mil. Kčs, výdaje na rekreaci zaměstnanců 12 mil. Kčs, výdaje zaměstnaneckých rad 6 mil. Kčs, vnitřní zařízení 228 mil. Kčs, koupě nových automobilů 34 mil. Kčs, úhrn ostatních věcných výdajů netypických, to je těch, které ministerstvo teprve dělají ministerstvem, je 20.199 mil. Kčs. Úhrn věcných výdajů je 23.089 mil. Kčs. Celkový úhrn výdajů činí 38.900 mil. Kčs.

Příjmy řádného rozpočtu se dělí do tří skupin: a) příjmy finanční (daně, dávky, poplatky a monopoly kromě tabáku) v odhadnuté výši 25.822,700.000 Kčs, to jest 82.28 % všech příjmů; b) příjmy administrativní ve výši 3.473,000.000 Kčs, to jest 11.06 % a c) saldo státních podniků, které je součástí příjmů všeobecné pokladní správy a které činí 2.089,800.000 Kčs, to jest 6.66 % všech příjmů řádného rozpočtu.

Pokud jde o skupinu příjmů finančních, je snad nutné, abych uvedl, že z celkové částky okrouhle 25 miliard připadá na daně přímé okrouhle 10.257 mil., na daň z obratu 5.718 mil., na cla 582 mil., na daně nepřímé 5.353 mil., na poplatky 2.256 mil. a na monopoly kromě tabáku 1.657 mil. Kčs.

To je tak asi vše, co bylo nutno uvésti z čísel řádného rozpočtu na rok 1946. - Rozpočtový výbor vyhýbal se vyvozovat důsledky ze srovnávání čísel rozpočtu na rok 1946 s čísly některého rozpočtu předválečného, maje na paměti, že by to mohlo vésti v některém případě k zcela nesprávným závěrům. Nikdy nelze přehlédnouti skutečnost, že mezi rokem 1938 a rokem 1946 leží právě oněch sedm let světové krise, hrůz válečných a všeho toho ničení lidských životů a statků, a že to vše postavilo skorem všechny resorty, všechny státní podniky, úřady a instituce před nové úkoly, které v dobách před touto válkou prostě neexistovaly.

Výpočet výsledků za první měsíc tohoto roku může také sloužit za jakéhosi ukazatele vývoje, avšak období jednoho měsíce je skutečně příliš krátké pro vyvozování jakýchkoli závěrů. Ostatně máme po ruce jen výnosová čísla z českých zemí. Skutečný příjem ve skupině finanční činil v měsíci lednu 1946 1.731,600.000 Kčs a předpokládaná dvanáctina činí 1.848,700.000 Kčs, tedy byl skutečný příjem menší za leden o 117,100.000 Kčs, než bylo předpokládáno. Při tom dlužno vzíti v úvahu, že sice příjem na dani z obratu byl vyšší než činil předpoklad, a to proto, že v lednu byla splatná daň za uplynulé čtvrtletí, na druhé straně nemohlo se zatím plně projevit zvýšení cen ani nové sazby daně z obratu, nepřímých daní a poplatků. Také nutno vyčkati vývoje příjmů z daní přímých.

Chtěl bych se několika málo slovy zmíniti o státním dluhu. Československý státní dluh blíží se částce 100 miliard, v níž zahrnuty jsou všechny jeho složky, vnitřní i zahraniční. Ve vnitřním státním dluhu vystupují též dluhy tak zv. protektorátu a dluhy t. zv. slovenského státu ve výši okrouhle 46 miliard. Zákonem č. 160 byla dluhová služba vnitřního státního dluhu zastavena a vláda se paragrafem 6 tohoto zákona zmocňuje, aby svým nařízením upravila úrokování a umořování vnitřního státního dluhu sjednaného do 31. prosince 1945, po případě též dluhů, sjednaných držiteli výkonné moci v době nesvobody na území Československé republiky. Z toho je patrno, že nejde o neuznání věřitelských nároků, nýbrž o nutnost přizpůsobiti dluhovou službu potřebám národního celku. Je to měnová finanční reforma, s kterou je třeba dluhovou službu uvésti v soulad. Lze očekávati, že v dohledné době bude vládou provedena úroková úprava, která úrokové sazby přizpůsobí daným poměrům. Tato úroková úprava bude platit jen pro r. 1946 a bude první etapou konsolidace a unifikace vnitřního státního dluhu. Pro tuto první etapu preliminuje státní rozpočet částku 3.735 mil. Kčs. Při tom ovšem nutno míti na paměti, že definitivní úprava československého státního dluhu v celé jeho šíři na nás teprve čeká a že jeho úrok a úmor bude pro naše rozpočtové hospodářství v příštích letech velmi tíživý také proto, že náš stát bude uzavírati nové vnitřní i zahraniční půjčky.

Nyní několik slov o předloze finančního zákona.

V navrženém textu finančního zákona provedl rozpočtový výbor tyto změny:

V čl. lI upravil text tak, aby při strohém výkladu bylo jasno, že československé státní dráhy uhradí pouze onu část potřeb, která připadá na potřeby ústřední správy železnic v ministerstvu dopravy, pokud nejsou hrazeny příjmy ministerstva samého.

V čl. X, odst. 2 škrtl slovo "účetní", takže ustanovení odst. 2 týká se nyní jak kontrolního úřadu v Praze, tak i v Bratislavě. Odst. 3 pozměnil v tom smyslu, že finanční zákon připouští na r. 1946 virementy, které umožňují, aby prostředků, povolených pro osobní výdaje, mohlo býti použito k hrazení výdajů věcných, ale ne naopak. Touto novou úpravou odst. 3 stalo se ustanovení odst. 4 bezpředmětným, a proto rozpočtový výbor odst. 4 z návrhu zákona vypustil.

Odst. 5 čl. X byl přečíslován na odst. 4.

Přistupuji, paní a pánové, k závěru. Jak jsem již sdělil, rozpočtový výbor ve své povšechné, zejména pak ve své podrobné debatě podrobil státní rozpočet ve všech jeho kapitolách - přihlížeje při nich ke všem příslušným složkám rozpočtu mimořádného a k státním podnikům - podrobnému rozboru a konstruktivní kritice. Zavedlo by mě to příliš daleko, kdybych měl podávat zprávu o všech podrobnostech našeho jednání. Stenografické záznamy, vedené pečlivě o debatě ve výboru, jsou dobrou studnicí informací pro každého, koho to bude zajímat. Chci jen podati přehled toho, co bylo předmětem hlavní naší pozornosti.

Byly to samozřejmě ony kapitoly, které představují největší výdaje, jako je ministerstvo zahraničních věcí, národní obrany, vnitra, školství, zemědělství, ochrany práce a soc. péče. Tím nechci však říci, že jsme nevěnovali pozornost ostatním resortům, jako na př. výživě, zahraničnímu obchodu, informacím, dopravě atd. Jako červená nit táhnou se naší debatou myšlenky, směřující k dobrému hmotnému vybavení naší státní administrativy a státních podniků, ale také myšlenky, směřující k nezbytně nutné úspornosti všude, kde je toho zapotřebí. Velikou pozornost a současně velikou starost vyvolal vzrůst osobních výdajů, v němž se obráží rostoucí počet veřejných zaměstnanců. Volání po zjednodušení správy, po vymezení kompetencí jednotlivých ministerstev nebylo ojedinělé, neboť je zřejmé, jak jsou různé služby prováděny několika ministerstvy, z nichž každé se považuje za nejkompetentnější. Tím ovšem trpí jak služba sama, tak i státní pokladna.

Zabývali jsme se všemi důležitými předměty a otázkami našeho národního života a věnovali jsme velkou pozornost organisaci diplomatické služby, obrany státu, vnitřní bezpečnosti, znárodněnému průmyslu, pracovní morálce, osídlení, dovozu surovin a vývozu zboží, dopravním problémům, tělovýchově a péči o zdraví, odčinění křivd, rekonstrukci mravní i hmotné, výživě, školství, měně a s tím souvisícímu boji proti inflaci a thesauraci. Tímto výpočtem jsem zdaleka nevyčerpal všechny předměty našeho zájmu a naší kritiky, na př. problém kontroly, k němuž se ještě vrátím.

Budiž mi dovoleno, abych v tomto úseku své zprávy vyzdvihl, rozvedl a doplnil některé myšlenky, které se vyskytly v debatě rozpočtového výboru. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Padla kritická slova a zjištění, jako: "základy rozpočtu jsou vratké", "není opory v minulosti", "není statistiky", "výdaje jsou jisté, příjmy nikoliv". Všechny tyto připomínky však nejsou výtkami vládě, protože neměla možnosti opatřiti si spolehlivé základny po takovém rozvratu, jaký způsobila válka, a pro přetrhané souvislosti s normálním vývojem. Jiná výtka nebo připomínka: "Rozpočet nezahrnuje zisky ze znárodněných podniků". - Je ovšem nejvýše pochybné, budou-li jaké za poslední čtvrtletí minulého roku, v němž tyto podniky přešly do majetku národa. A kdyby byly, není pro odvedení těchto zisků z roku 1945 do státní pokladny právního podkladu. V úvahu může přijíti teprve odhad zisků za rok 1946 ve prospěch rozpočtu na rok 1947.

Byly také hlasy, které se obávaly, že výdajová čísla nebudou dodržena a že budou překročena, třebas jsou tato čísla absolutně i relativně velmi vysoká. Ani to není vyloučeno v rozpočtu řádném při dosavadní tendenci, která ovládá státní správu. Naproti tomu zde byl hlas, že výdaje jsou odhadnuty mnohem výše a příjmy úmyslně níže a že rozpočet v tomto smyslu byl záměrně pesimisticky koncipován. Vyřkl jsem ve svém úvodu k výborové debatě obavu spíše opačnou, o příliš vysokém odhadu příjmů, a tuto obavu se mnou sdílelo několik jiných členů za rozpravy. Upozorňovali, že na příklad zvláštní daň výdělková je poněkud přehodnocena, protože podniky - když ne všechny, tedy značná jejich část, a to jak znárodněné, tak i soukromé - budou pravděpodobně platiti t. zv. minimálku, protože pracovaly loni se ztrátou v důsledku válečných a revolučních událostí.

Někteří členové upozorňovali i na optimistický odhad daně důchodové. U znárodněných podniků bych chtěl ještě připomenouti, že nesmíme zapomínat na to, že tyto podniky musí ve smyslu dekretu presidenta republiky zúročit a umořovat dluh, který jim vzejde z náhrady za znárodnění, a že je čeká vedle daně výdělkové též daň z majetku. Budeme jistě všichni šťastni, když se ukáže, že optimisté měli pravdu.

Kritikou konstrukce rozpočtu se zabývalo několik řečníků. Žádali, aby rozčlenění řádných i mimořádných výdajů se dělo podle přesných zásad, čímž by se dosáhlo snad správnějšího obrazu řádného rozpočtu a odpadly by tím obavy a úvahy o rovnováze rozpočtu. Zde bych chtěl doplniti tuto kritiku i to, co jsem již v této zprávě řekl, že máme i v řádném rozpočtu řádné a mimořádné výdaje. Stejně také v rozpočtu státních podniků provozní výdaje a výdaje investiční s charakterem investic pravých a výdaje za opravy, které odpovídají opotřebení. Kromě toho máme rozpočet mimořádný, který se týká státní správy i státních podniků, který však sleduje hospodářskou pomoc a obnovu, pokud se týká nápravy škod způsobených válkou a okupací. Máme tedy jaksi dvojí mimořádnost: jedna je poválečná, odčinění válečných škod, a je obsažena v rozpočtu mimořádném, druhá je míněna ve smyslu normálního chodu hospodářství státní správy a podniků bez zřetele k válečným škodám. Při tom si musíme stále uvědomovati, že odčinění válečných škod v mimořádném rozpočtu není odčiněním všech škod - pan ministr vnitra nám velmi jasně řekl, že veškeré válečné škody v našich zemích způsobené činí přes 300 miliard - nýbrž že je do rozpočtu dána jen část těchto škod, kterou bychom rádi v příštím, lépe řečeno už v běžném roce odčinili, pokud nám to ovšem dovolí technické přípravy a možnosti a úvěr na trhu vnitřním i zahraničním. Tento mimořádný rozpočet je snad vyšší, a já jsem o tom pevně přesvědčen, že je vyšší, než bude skutečný výdaj. To však není vina vlády nebo ministerstva financí, nýbrž obráží se v něm rozhodnutí nás všech, t. j. vlády, jejích resortů a veškerého občanstva této země, co nejrychleji škody odčiňovati.

Skutečné vyčerpání a tudíž provedení mimořádného rozpočtu bude závislé jednak na technické přípravě a technických možnostech (pracovní síly a materiál), ale též - a to je neméně důležité - na úvěru, který v tomto rozsahu nelze bez inflace krýti pouze na domácím trhu. Lze krýti jeho část za předpokladu, že bude obnovena právní jistota a zvýšena důvěra spořivých vrstev ve státní správu, v československou měnu a v československého peněžnictví.

Pan ministerský předseda Fierlinger nám řekl, že odhaduje thesaurované částky na 13 miliard. Zde je jeden z velikých státnických úkolů pro vládu a parlament, jehož cílem budiž vrátit těchto 13 miliard bez napodobování nacistických metod zpět do našich finančních ústavů (Potlesk.), aby tam sloužily ve prospěch úvěrových organisací státu a znárodněného i soukromého průmyslu.

Ovšem velmi mnoho bude záležeti, pokud půjde o provádění poválečné rekonstrukce, jak na ni myslí rozpočet mimořádný, na možnostech kreditu z ciziny. Tyto kreditní zřetele mohou též vedle technických obtíží brzditi výčerpání a provádění rozpočtu mimořádného. Pokud nebude tato poválečná obnova - v rozpočtu zahrnutá - provedena v r. 1946, objeví se zase v rozpočtu předtím, vedle další obnovy poválečné, která nás ještě čeká a je veliká. Proto jsem řekl ve svém úvodu k debatě rozpočtového výboru, že rozpočet mimořádný je spíše program než rozpočet. Proto potrvá tento mimořádný rozpočet potud, pokud nebude jisto, že určité práce obnovy budou moci býti výkonný s technických i úvěrových hledisek v určitém rozpočtovém roce. Až to bude bezpečně možné, nebude pak zvláštního rozpočtu mimořádného a stačí potom rozlišení řádných a mimořádných výdajů v rozpočtu řádném.

Pro takový normální rozpočet není otázka rovnováhy otázkou jednoho časového období, které by muselo býti směrodatné při úvahách o vyrovnání mezi příjmy a výdaji státu. Otázkou zůstává, jak mají být uhrazeny výdaje určitého voleného časového období. Otázka souvislosti mezi rovnováhou rozpočtu a údobím rozpočtovém, je dána jen tím, že cokoli je spotřebováno v rozpočtovém údobí - v tom jsou též opotřebovací kvoty budov a zařízení - má být uhrazeno z příjmů tohoto údobí, jinak by hospodářství žilo ze své podstaty. Investice na př. lze odkázat na kredit a neřekneme, že státní rozpočet není v rovnováze, když tyto investice nejsou kryty žádnými příjmy a v určitém rozpočtovém údobí.

Struktura rozpočtu, zejména jeho stránka příjmová, byla - jak jsem již řekl - podrobena bedlivému zkoumání a bylo poukazováno, že není náležitě pamatováno na to, ze nemůžeme nadále zvyšovati daň obratovou, zejména proto, že tato daň je přímým činitelem v soutěži s cizinou a že bychom soustředěním zájmů na tuto daň velmi lehce tuto soutěživost ztratili. Nelze ovšem zvyšovati dále ani sazby daní přímých.

Obecně bylo skoro všemi řečníky vyznáváno, že rozpočet je vysoký. Rozsah rozpočtu byl hodnocen v poměru k národního důchodu. Přitom byl národní důchod odhadován na 120 miliard. Z této částky činí řádný a mimořádný rozpočet dohromady přes polovici a rozpočet řádný téměř třetinu, čímž nejsou ještě všechna veřejná břemena vyčerpána, protože některá vydání samosprávy územní a hospodářské stojí stále ještě mimo.

Výdaje, paní a pánové, bývají vyčísleny více méně podle vůle a odhodlání vlády celkem určitě, ale odhad národního důchodu je sporný. Chtěl bych této věci věnovati několik minut. Právě vyšla kniha dr Stádníka o národním důchodu. Zde je vypočten národní důchod pro každý rok od roku 1921 do r. 1937 pro celou republiku. Pro rok 1937, poslední náš mírový rok, je vypočten národní důchod československé republiky na 60 miliard. Číselný vzrůst národního důchodu může přicházeti buď od zvýšené produkce nebo od vzrůstu hospodářských čísel a snížení jednotky peněžní, ve které se důchod odhaduje. A tak je tomu v našem případě, neboť jsme přešli všeobecně k trojnásobku soustavy hospodářských čísel. Kdybychom tedy oceňovali národní důchod z r. 1937 v peněžní jednotce na třetinu zmenšené, činil by místo 60 miliard 180 miliard. Jestliže nyní odhadujeme náš národní důchod při nynější snížené peněžní jednotce na 120 miliard, oceňujeme jej o třetinu více. Měli bychom tedy tento národní důchod ve výši 120 miliard za té podmínky, že se naše veškerá národní produkce snížila pouze o ¹/₃ proti r. 1937. A to se mi zdá, dovolte, abych to řekl, příliš optimistické. Musíme počítati se ztrátou Zakarpatské Ukrajiny, s odsunem Němců a Maďarů, který teprve v tomto rozpočtovém roce provedeme, čímž klesne stav obyvatelstva. Musíme dále počítati aspoň pro přechodnou dobu, již vzhledem na obtíže, jejichž odstranění není jen otázkou naší, nýbrž otázkou mezinárodní (doprava, suroviny,zahraniční úvěr atp.), se sníženou výrobností zbylého obyvatelstva. Nepřehlížím nic z toho, co nám o vývoji v našem průmyslu, v zemědělství, v zahr. obchodu a v jiných oborech pověděli příslušní resortní ministři, z čehož vzplývá, a já tomu plně věřím, že naše výrobnost je na vzestupné linii. Na druhé straně, sledujeme-li stav vývozu před válkou a nyní, činnost stavební, výrobu, podmíněnou surovinami z ciziny, a též výkonnost práce, která z pochopitelných důvodů poklesla v celém světě, zdá se nám, že pokles výroby proti době předválečné je ze všech těchto příčin mnohem větší nežli o třetinu, jak by bylo nutno míti za to, kdybychom přijali cifru 120 miliard národního důchodu. Kdybychom počítali se 40 % poklesem národního důchodu, což je pravděpodobnější, dospějeme k číslu 100 miliard, vůči němuž činí jen řádný rozpočet 37 %. Celá tato částka nebude sice odčerpána běžnými příjmy, t. j. daněmi, dávkami a tak podobně, nýbrž úvěrem na peněžním trhu. Ten je zatím nedostatečný i k tomu, aby se mohla uvolniti část vázaných vkladů, jak nám to vysvětlil p. ministerský předseda. A na peněžní trh jdou též nároky podnikání průmyslu znárodněného i soukromého, jemuž nelze vzíti všecek kapitál, který je k disposici, jen pro veřejné úkoly, protože by se zastavil chod podnikání a tím základ pro veřejné hospodářství.

Odpomoc je pochopitelně jednak na straně hospodářství státního, tedy v restrikci výdajů a v úspornosti, jednak na straně národního důchodu v obnově hospodářství a zvýšené produktivitě pracovní morálky a v lepší organisaci, zejména v účelném rozdělení funkce mezi státní správou, samosprávou územní a hospodářskou.

Bylo již řečeno, že naše úkoly a výdaje s tím spojené vzrostly nesmírně. Nevzrostly pense, nýbrž se relativně snížily, a protože nelze míti za to, že se o tolik snížil stav pensistů je zřejmé, že pense nebyly zvýšeny v tom poměru, v jakém byla zvýšena soustava hospodářských čísel. Na tuto skutečnost upozorňuje a po nápravě volá jedna z resolucí rozpočtového výboru.

Přes toto reálné snížení pensí vyrostly osobní výdaje, jak již jsem o tom mluvil, což je zřejmě posun mezi obyvatelstvem, který administruje, a obyvatelstvem, které vyrábí; v tom je jedna z příčin menší výrobnosti. A na nás je při tom: více vyrábět a méně administrovat. (Potlesk.) Musíme se nad tím zamyslit a hledat toho příčinu. Musíme se naučit rozeznávati, co je v řízení národního hospodářství dobré a užitečné, a co je nezdravé a uměle z těch i oněch příčin udržované a co vyvolává ještě jiný zbytečný, ne tak zcela viditelný aparát v podnicích, co vyvolává zbytečnou práci papírovou v těchto podnicích, která přesunuje těžisko v poměru dělnictva k úřednictvu. Řízením a plánováním hospodářství chceme přece zvýšiti pořádek a výkonnost, a ne naopak. (Potlesk.)