Dostáváme se nyní k tomu, abychom si objasnili
ještě tento základní poměr státního
rozpočtu k měně vůbec a k současné
naší měnové úpravě zvláště.
Předložený státní rozpočet,
na nějž navazují všechny ostatní
rozpočty veřejné, ať obecní,
okresní či zemské, včetně rozpočtu
slovenského, nutně předpokládá
ke svému úspěšnému provedení
stabilitu měnovou. Je běžnou poučkou
hospodářské vědy, že vyrovnaný
rozpočet, nevykoupený abnormálním
tlakem daňovým, je jedním z předpokladů
stabilisované měny, že však tato stabilita
nemusí být ještě ohrožena rozpočtovým
deficitem, jsou-li v dané kapitálové tvorbě
a v úvěru z ciziny dány předpoklady
pro normální krytí úvěrové
potřeby státu a ostatních veřejných
svazků a neohrožuje-li úvěr přítomný
národohospodářskou únosnost rozpočtů
příštích.
Základním požadavkem však zůstává,
aby státní rozpočet budoval na pevné
měnové základně, jejíž
předpoklady musí býti dány i mimo
rozpočet, tedy především v rovnováze
hospodářských čísel.
Vzhledem k tomu však, že naše hospodářství
se dostalo bez naší viny do nezdravého pohybu
v důsledku hospodářství válečného,
je základní nutností, abychom zákonodárnou
cestou domyslili a dokončili dílo měnové
obnovy, započaté loňského roku. Buďme
si zejména vědomi toho, že ani přijetím
osnovy o dávce z přírůstku na majetku
a dávce z majetku nevykonáme ještě vše,
co je třeba v tomto oboru vykonati. Tento rozpočet
nepočítá s výnosem majetkových
dávek pro běžné státní
hospodářství, a to plným právem,
neboť výnos těchto majetkových dávek
musí býti vyhrazen výlučně
účelům měnovým. Ze zkušeností
s dávkou majetkovou z doby po první válce
světové jsme si vědomi toho, že výnosové
možnosti takových dávek jsou obmezené
se zřetelem na obmezenou únosnost osobní
i věcnou i se zřetelem na praktickou proveditelnost.
Chceme-li budovat s úspěchem kapitálový
trh, aby úvěrové potřeby veřejného
hospodářství byly na něm kryty, musíme
si býti při konstrukci majetkových dávek,
avšak také ostatních daní výnosových
a daně důchodové vědomi toho, že
je zde třeba splnit všechny předpoklady, abychom
se nepříznivě nedotkli kapitálové
tvorby. Se zřetelem na tuto skutečnost můžeme
tudíž odůvodněně počítati
s výnosem majetkových dávek ve výši,
která zdaleka nestačí řešit celou
otázku měnovou. Musí býti tudíž
značná další částka získána
pro účely měnové obnovy z jiných
pramenů. Patří sem především
úhrada všech oněch částek kapitálových,
které byly okupanty z našich peněžních
ústavů oddisponovány do Německa, ať
ve formě nuceného ukládání
přebytků u německých peněžních
centrál, ať ve formě nuceného nákupu
německých válečných půjček
se strany našich peněžních ústavů,
nebo konečně i formou zvýšeného
přílivu markových platidel do našich
zemí. Úhrn všech těchto a ještě
dalších našich pohledávek vůči
německé konkursní podstatě musíme
chtěj nechtěj rozvrhnout na naše národní
hospodářství, učiniti toto břemeno
vhodnými konstrukcemi co nejúnosnějším
a zajistiti jeho rozdělení na ony subjekty, které
po válce majetkově získaly oproti stavu před
válkou. Tento rozvrh nelze s úspěchem provésti
jinak, než když vezmeme zřetel na německý
majetek, propadlý ve prospěch státu a přidělený
do správy novým nabyvatelům. Tuto dalekosáhlou
akci lze vyřešit jedině s pomocí konstrukce
jednotného národního fondu, do něhož
by jako aktivum vplynul veškeren konfiskovaný německý
majetek, i když jinak je v odborné správě
jiných fondů. Na straně pasiv stál
by pak proti těmto aktivům úhrn všech
našich pohledávek vůči Německu,
jak shora byly zmíněny.
Vzájemné vyrovnání těchto obou
stran majetkové bilance navrženého národního
fondu bylo by provésti pomocí emise dlouhodobých
dluhopisů, které by byly přiděleny
poškozeným subjektům v náhradu za jejich
nároky a pohledávky a které by byly postupně
spláceny a úrokovány z výnosu německého
majetku a z majetkových splátek nových nabyvatelů
tohoto majetku. Do tohoto fondu by přirozeně plynul
výnos majetkových dávek podle připravované
osnovy a kromě toho přispíval by sem stát
ze svých ostatních příjmů,
pokud by toho majetková rovnováha fondu vyžadovala.
Takto konstruovaný národní fond zhostil by
se úkolu naň vzneseného v rozmezí
asi 20 až 30 let, při čemž by se nekladly
překážky urychlenému splácení
kapitálových částek náhradových.
Tento národní fond, takto koncipovaný, stal
by se jedním z nejvýznamnějších
instrumentů měnové obnovy a umožnil
by zejména urychlené uvolňování
vázaných peněžních částek
staré měny, pokud by tyto zůstaly jednotlivcům
po vyměření majetkových dávek.
Bilance národního fondu byla by předkládána
vždy v souvislosti se státním rozpočtem
jako jeho integrující součást, neboť
by představovala celkové řešení
měnové jako jednoho z nejzákladnějších
pilířů naší hospodářské
obnovy vůbec.
Upozorňuji důrazně na tuto nutnou souvislost
řešení měnové otázky v
souvislosti s otázkou státního rozpočtu,
neboť jinak by hospodářství státní
a veřejné stavělo na písku.
Předložení rozpočtu není jenom
prvořadou událostí hospodářskou,
jak jsem se o tom na začátku zmínil, nýbrž
pochopitelně také aktem veliké důležitosti
politické. V něm zračí se nakonec
nejpřesněji a nejzřetelněji politická
odpovědnost vlády, která tento rozpočet
předkládá, a parlamentu, který tento
rozpočet má schváliti jménem lidu.
V lidově demokratickém státě si musíme
arciť uvědomiti, že věc se nekončí
schválením rozpočtu parlamentem, jakkoliv
je zástupcem a mluvčím lidu, nýbrž
že lid sám pronese definitivní úsudek
o rozpočtu a státním hospodaření,
až z jeho výsledků pozná jeho účinky
na vlastní hospodářství. Jsme proto
všichni povinni naslouchati hlasu veřejného
mínění o tomto politicky a hospodářsky
důležitém státním aktu a vyvozovati
z něho důsledky. V tom vidím právě
uplatnění myšlenky politické odpovědnosti
v demokracii. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Druhým řečníkem
je pan posl. Zápotocký.
Posl. Zápotocký (uvítán
potleskem): Vážená sněmovno, paní
a pánové!
Jsem pověřen, abych v generální debatě
o státním rozpočtu republiky pro rok 1946
vyjádřil stanovisko komunistické strany Československa.
Budeme pro předložený rozpočet hlasovat,
i když jsme si vědomi všech jeho stinných
stránek a nedostatků. Pokládám proto
za zbytečné zabývat se nějak zvláště
ciferními otázkami rozpočtu, jeho únosností
anebo neúnosností, otázkami dotace jednotlivých
položek, jednotlivými částkami příjmů
a vydání, protože když vím, že
bude rozpočet přes všecky nedostatky, tak jak
je předložen, přijat, bylo by zbytečno
k těmhle ciferním otázkám zaujímat
nějaké stanovisko a přednášet
nějaké stížnosti. Chci se zabývat
více politickou stránkou rozpočtu a duchem
rozpočtu.
Myslím, že předložený rozpočet
nás znovu přesvědčuje o tom, že
daleko lehčí je provést politické
převraty, zvrátit staré řády,
odstranit staré reakcionářské vlády,
než přebudovat starý administrativní
státní aparát, naplnit ho novým lidově
demokratickým duchem a docíliti toho, aby tato nová
lidově demokratická idea všemi formálně
uznávaná nebyla jen theoretickou formulkou, ale
aby byla při každé příležitosti
vtělována v praxi.
Vtělit lidově demokratickou ideu v životní
praxi, to se těm, kteří jsou pověřeni
řízením naší státní
finanční a hospodářské administrativy,
při sdělávání rozpočtu
na r. 1946 absolutně nepodařilo.
Je potřeba konstatovat, i když se snad mnozí
proto budou hněvat, že náš státní
finanční aparát, maje složiti předloženým
rozpočtem pro rok 1946 zkoušku své lidově-demokratické
způsobilosti, propadl na celé čáře.
(Potlesk.) Nemůžeme mu proto dát žádné
vyznamenání, zaslouží si jen naprosto
nedostatečnou. Víme, že byli a jsou mezi státními
finančními zaměstnanci také pokrokovější
elementy, zvláště mezi mladšími
úředníky, kteří se snažili,
aby již návrh rozpočtu na r. 1946 se přizpůsobil
alespoň částečně novým,
lidově-demokratickým proudům a požadavkům,
ale hlasy jejich, bohužel, zůstaly hlasy volajících
na poušti. Rozbily se o pevnou hradbu konservatismu a starého
byrokratického copařství. Tak se stalo, že
to, co je nám dnes jako rozpočet na r. 1946 předkládáno
a co my chtěj nechtěj musíme schvalovat podle
starého osvědčeného hesla: "Ptáčku
žer, anebo pojdi!", není žádným
skutečným finančním a hospodářským
plánem, který řeší naléhavé
problémy dneška, jak bychom to měli plné
právo od státního rozpočtu požadovat,
naopak že dnešní situaci a dnešním
požadavkům absolutně neodpovídá.
Nezastíráme, že vypracování skutečně
objektivního, naše dnešní hospodářské
poměry věrně zobrazujícího
plánu naráží ještě dnes
na řadu těžkostí a obtíží.
Jsme přístupni uznat všechny polehčující
okolnosti, na které se pan ministr financí ve svém
exposé v rozpočtovém výboru odvolával.
Nekritisujeme pana ministra financí a přiznáváme,
že jeho exposé bylo v mnohém směru lepší
než rozpočtové dílo, které mu
jeho úřad vypracoval.
To nám zase znovu jenom potvrzuje trpkou pravdivost smutné
zkušenosti, na kterou tak často dnes při budování
lidově-demokratických řádů
narážíme, totiž, že lidově-demokratický
ministr míní, ale stará konservativní
vysoká byrokracie mění. (Potlesk.)
Rozpočet na r. 1946 přesvědčuje nás
všecky, jak mnoho práce ještě stojí
před námi, než bude skutečně
splněn druhý odstavec páté kapitoly
košického programu, který praví: "Na
rozdíl od dřívějšího byrokratického,
lidu vzdáleného správního aparátu
zřídí se demokratický úřednický
aparát." Když se působení nového
lidově demokratického úřednického
aparátu při sestavování letošního
státního rozpočtu neprojevilo, musíme
se utěšovat zbožným přáním,
že se to snad projeví aspoň při rozpočtu
na rok příští. Myslím však,
že projevovat jen zbožné přání
bylo by velmi málo. I naše babičky při
všem svém náboženském zanícení
vždycky říkaly: "Člověče,
přičiň se a Pán Bůh ti pomůže."
A za to, aby nám Pán Bůh od staré,
zkostnatělé, namnoze reakční byrokracie
pomohl, se nesmíme jen modlit, o to se musíme sami
přičinit. (Potlesk.)
Přiznejme si, že jsme po této linii udělali
ještě velice málo. Provedení očisty
ve státním aparátě čeká
ještě, přes theoreticky uznávanou její
nutnost, na svoje splnění. Vím, že tu
lidově-demokratičtí ministři i při
dobré vůli opět narážejí
na velké překážky. Svědčí
o tom případ pana presidenta civilního soudu
dr Josefa Čermáka. V té věci již
bylo v rozpočtovém výboru konstatováno,
že jsem měl pravdu já a ne pan ministr spravedlnosti
dr Drtina. Suspense pana presidenta dr Čermáka
byla provedena až po mém vystoupení v parlamentě,
a ne před tím, jak mylně pan ministr ve své
odpovědi tady konstatoval. Nepochybuji, že pan ministr
spravedlnosti neměl v úmyslu před Národním
shromážděním mluvit nepravdu. Stal se
jen obětí nesprávných informací
své vysoké byrokracie. Věřím,
že si pan ministr vyšetří, kdo měl
na tom zájem, aby ho v tak vážné věci
falešně informoval. Pro mne je hlavní, že
suspense kolaboranta dr Čermáka byla konečně
přece jen po mém vystoupení provedena a že
tato skvrna soudcovské nezávislosti a spravedlnosti
zmizela, myslím, navždycky v propadlišti.
Jak by se nám v lidově-demokratické republice
volněji dýchalo, jak by výstavba našich
lidově-demokratických řádů
rychleji a úspěšněji pokračovala,
kdyby podobní Čermákové ze státního
aparátu mizeli a kapali houšť!
Také náš rozpočet by vypadal jistě
lidověji a demokratičtěji, kdyby i ve finanční
správě byla provedena řádná
očista a kdyby vedle toho byli i staří úřadové,
třeba nemají za sebou kolaborantskou minulost, převychováni
na lidové demokraty.
Upozorňuji pana ministra financí na jistě
zajímavý případ. Na plenární
schůzi závodního shromáždění
zaměstnanců berní správy Praha II,
která se konala 5. března 1946, přednesl
vrchní finanční rada Adolf Chvojka iniciativní
návrh, aby u jmenovaného úřadu bylo
provedeno v době co nejkratší šetření
o stihatelné činnosti podle § 2, odst. 2, lit.
f) a ch) dekretu presidenta republiky č. 105/45 Sb. Tato
akce nebyla totiž u zmíněné berní
správy, jako u většiny berních správ
a státních úřadů, dosud provedena.
Předseda závodní rady dal o předneseném
návrhu hlasovat. Byl přijat závodním
shromažděním jednomyslně, což předseda
výslovně konstatoval. Lhůta pro podání
návrhů a prohlašení podle uvedeného
návrhu byla stanovena do 11. března 1946, do 12.
hodiny polední. V pondělí 11. t. m. se odebral
přednosta berní správy Praha II dr Janovský
s několika členy zaměstnanecké rady
tohoto úřadu na zemské finanční
ředitelství k zástupci presidenta dr Haškovi.
Po návratu do úřadu si zavolal vrchního
finančního radu A. Chvojku, jemuž prohlásil:
"Pane vrchní finanční rado, z rozkazu
pana presidenta zemského finančního ředitelství
dr Haška, na návrh závodní rady a přání
většiny zaměstnanců zakazuji vám
vstup do úřadu. Vedení oddělení
zvláštní daně výdělkové
předejte dnešním dnem finančnímu
radovi dr Houžvovi."
Na žádost vrchního finančního
rady A. Chvojky, aby mu byl dán tento příkaz
písemně, doručil mu ve 14 hod. odpoledne
pan dr Janovský dekret tohoto znění:
"Berní správa Praha lI, číslo
jednací 376. Panu Adolfu Chvojkovi, vrchnímu finančnímu
radovi v Praze. Na žádost většiny zaměstnanců
berní správy Praha II a podle usnesení zaměstnanecké
rady zakazuji vám až do dalšího nařízení
zemského finančního ředitelství
v Praze vstup do úřadu a výkon služby.
Toto opatření činím z toho důvodu,
že vaší přítomností v úřadě
je ohrožen klid a pořádek potřebný
k řádnému chodu úřadu, řádný
průběh očisťovací akce usnesené
na členské schůzi dne 6. t. m. a případně
za daných okolností i vaše osobní bezpečnost,
za kterou nemohu ručiti. Vedení oddělení
VI předejte ještě dnes panu finančnímu
radovi dr Jaroslavu Houžvovi a podejte mi o tom společnou
zprávu. O tomto rozhodnutí podávám
zprávu zemskému finančnímu ředitelství
v Praze a zaměstnanecké radě berní
správy Praha II. Do tohoto rozhodnutí nepřísluší
vám právo stížnosti. Přednosta
úřadu dr Janovský, v. r." (Výkřiky.)
Potom si dr Janovský zavolal kancelářského
pomocníka Prchalu, kterého vykázal obdobným
způsobem z úřadu, aniž mu dal písemný
dekret. Prchala se totiž také na závodní
schůzi o provedení očistné akce u
berního úřadu Praha II zasazoval a proto
byl dr Janovským na hodinu z úřadu vyhozen.
(Hlas: Kolaborantem!)
Druhého dne, t. j. 12. 3. 1946, se vrchní finanční
rada Chvojka dostavil se dvěma funkcionáři
zemské zaměstnanecké rady k zástupci
presidenta zemského fin. ředitelství panu
dr Haškovi, jemuž byl celý případ
obšírně objasněn. Zároveň
bylo žádáno, aby jako nejvyšší
představitel zemské finanční správy
zjednal nápravu a dekret jako nezákonný a
protiprávní zrušil. Ačkoli zástupcové
zemské zaměstnanecké rady několikrát
dr Haška výslovně a důrazně upozornili,
že opatření dr Janovského je v rozporu
s právními předpisy a služební
pragmatikou, odmítl vydaný dekret zrušit. Namítl,
že věc není vyšetřena, že
zařídí nejprve šetření
a že teprve podle šetření udělá
další opatření. (Hlas: To jsou prchalovci!).
Tato záležitost se stala předmětem jednání
naší Ústřední odborové
rady. Přednesl ji tam předseda ústředního
výboru Svazu zaměstnanců finanční
správy, vrchní oficiál Antonín Běhávka.
ÚRO se usnesla na protestu proti takovému reakcionářskému
postupu. Kuriosní výměr pana přednosty
berní správy dr Janovského byl zrušen
a vrchní finanční rada Chvojka i kancelářský
pomocník Prchala byli pak opět povoláni na
svá místa v úřadě. Uznalo se
tudíž, že počínání
pana přednosty dr Janovského bylo naprosto nesprávné
a proti duchu lidové demokracie.
Každý by očekával, že ministerstvo
financí z tohoto poznání vyvodí náležité
důsledky. Ale to neznáte troufalost našich
pánů byrokratů! Pan president zemské
finanční správy dr Hašek oznamuje naopak,
že zahajuje disciplinární řízení
proti vrchnímu oficiálovi Antonínu Běhávkovi,
který ve své funkci předsedy ústředního
výboru Svazu zaměstnanců finanční
správy a člena naší ÚRO se postaral
o to, aby tato neslýchaná provokace, které
se dopustil pan dr Janovský a proti které hned z
počátku se vší rozhodností odmítl
vystoupit pan president Hašek, byla po zásluze odsouzena.
Litujeme pana presidenta dr Haška, že se tak pozdě
narodil. Chtěl-li beztrestně provádět
takovéto husarské kousky, měl se narodit
přinejmenším o 100 let dříve.
(Potlesk.) Tehdy totiž ještě neexistovala
lidově-demokratická republika, nebyly sjednoceny
odbory a nebylo zde ÚRO. Tehdy mohl představený
zahájit disciplinární vyšetřování
proti podřízenému státnímu
úředníku snad jedině proto, že
mu v hospodě neuvolnil židli a že tím
porušil povinnou úctu k svému představenému.
(Potlesk.)
Vrchní oficiál Antonín Běhávka
byl jako funkcionář odborové organisace povinen
učiniti to, co učinil. O tom, jak si naši odboroví
funkcionáři ne při vykonávání
svého státně zaměstnaneckého
úřadu, ale při vykonávání
své odborové funkce mají počínat,
nebudou rozhodovat páni presidentové Haškové,
ani Janovští svým disciplinárním
zásahem, o tom bude rozhodovat jedině naše
sjednocené odborové hnutí. (Potlesk.)
Já mohu s plnou odpovědností jménem
našeho sjednoceného hnutí prohlásit:
Nestrpíme, aby naši funkcionáři, i když
jsou státními zaměstnanci, byli pro odborovou
činnost disciplinárně stíháni
a vyšetřováni. (Potlesk.) To nechť
vezmou všichni ti, kteří zaspali dnešní
dobu, jednou provždy a definitivně na vědomí.
Kdyby neměli být odkázáni příslušnými
vládními orgány do příslušných
mezí, asi by u nás v republice pokoj nebyl. My pokoj
a klid chceme a nutně ho potřebujeme a je proto
potřebí postarat se o to, aby ani Haškové,
ani Janovští zbytečně neprovokovali!
(Potlesk. - Hlasy: To jsou prchalovci! - Předsednictví
převzal místopředseda Gottier.)
Nedivte se, máme-li podobné úředníky,
jejichž příklad jsem zde uváděl,
na rozhodujících místech ve státní
finanční správě, že náš
rozpočet, který dnes projednáváme,
nevypadá ještě lidově demokraticky.
My dnes pohříchu nemůžeme činit
nic jiného než mluvit o tom, jak by tento rozpočet
vypadat neměl, a jak bychom si přáli, aby
vypadal. Předložený nám rozpočet
je jen pouhá snůška suchých cifer, seřazených
podle staré šablony, ale neříká
nám to nejmenší o našem skutečném
hospodářském životě, a skutečný
hospodářský život a jeho nové
zjevy ostentativně bagatelisuje.