Úterý 26. března 1946

Dostáváme se nyní k tomu, abychom si objasnili ještě tento základní poměr státního rozpočtu k měně vůbec a k současné naší měnové úpravě zvláště. Předložený státní rozpočet, na nějž navazují všechny ostatní rozpočty veřejné, ať obecní, okresní či zemské, včetně rozpočtu slovenského, nutně předpokládá ke svému úspěšnému provedení stabilitu měnovou. Je běžnou poučkou hospodářské vědy, že vyrovnaný rozpočet, nevykoupený abnormálním tlakem daňovým, je jedním z předpokladů stabilisované měny, že však tato stabilita nemusí být ještě ohrožena rozpočtovým deficitem, jsou-li v dané kapitálové tvorbě a v úvěru z ciziny dány předpoklady pro normální krytí úvěrové potřeby státu a ostatních veřejných svazků a neohrožuje-li úvěr přítomný národohospodářskou únosnost rozpočtů příštích.

Základním požadavkem však zůstává, aby státní rozpočet budoval na pevné měnové základně, jejíž předpoklady musí býti dány i mimo rozpočet, tedy především v rovnováze hospodářských čísel.

Vzhledem k tomu však, že naše hospodářství se dostalo bez naší viny do nezdravého pohybu v důsledku hospodářství válečného, je základní nutností, abychom zákonodárnou cestou domyslili a dokončili dílo měnové obnovy, započaté loňského roku. Buďme si zejména vědomi toho, že ani přijetím osnovy o dávce z přírůstku na majetku a dávce z majetku nevykonáme ještě vše, co je třeba v tomto oboru vykonati. Tento rozpočet nepočítá s výnosem majetkových dávek pro běžné státní hospodářství, a to plným právem, neboť výnos těchto majetkových dávek musí býti vyhrazen výlučně účelům měnovým. Ze zkušeností s dávkou majetkovou z doby po první válce světové jsme si vědomi toho, že výnosové možnosti takových dávek jsou obmezené se zřetelem na obmezenou únosnost osobní i věcnou i se zřetelem na praktickou proveditelnost. Chceme-li budovat s úspěchem kapitálový trh, aby úvěrové potřeby veřejného hospodářství byly na něm kryty, musíme si býti při konstrukci majetkových dávek, avšak také ostatních daní výnosových a daně důchodové vědomi toho, že je zde třeba splnit všechny předpoklady, abychom se nepříznivě nedotkli kapitálové tvorby. Se zřetelem na tuto skutečnost můžeme tudíž odůvodněně počítati s výnosem majetkových dávek ve výši, která zdaleka nestačí řešit celou otázku měnovou. Musí býti tudíž značná další částka získána pro účely měnové obnovy z jiných pramenů. Patří sem především úhrada všech oněch částek kapitálových, které byly okupanty z našich peněžních ústavů oddisponovány do Německa, ať ve formě nuceného ukládání přebytků u německých peněžních centrál, ať ve formě nuceného nákupu německých válečných půjček se strany našich peněžních ústavů, nebo konečně i formou zvýšeného přílivu markových platidel do našich zemí. Úhrn všech těchto a ještě dalších našich pohledávek vůči německé konkursní podstatě musíme chtěj nechtěj rozvrhnout na naše národní hospodářství, učiniti toto břemeno vhodnými konstrukcemi co nejúnosnějším a zajistiti jeho rozdělení na ony subjekty, které po válce majetkově získaly oproti stavu před válkou. Tento rozvrh nelze s úspěchem provésti jinak, než když vezmeme zřetel na německý majetek, propadlý ve prospěch státu a přidělený do správy novým nabyvatelům. Tuto dalekosáhlou akci lze vyřešit jedině s pomocí konstrukce jednotného národního fondu, do něhož by jako aktivum vplynul veškeren konfiskovaný německý majetek, i když jinak je v odborné správě jiných fondů. Na straně pasiv stál by pak proti těmto aktivům úhrn všech našich pohledávek vůči Německu, jak shora byly zmíněny.

Vzájemné vyrovnání těchto obou stran majetkové bilance navrženého národního fondu bylo by provésti pomocí emise dlouhodobých dluhopisů, které by byly přiděleny poškozeným subjektům v náhradu za jejich nároky a pohledávky a které by byly postupně spláceny a úrokovány z výnosu německého majetku a z majetkových splátek nových nabyvatelů tohoto majetku. Do tohoto fondu by přirozeně plynul výnos majetkových dávek podle připravované osnovy a kromě toho přispíval by sem stát ze svých ostatních příjmů, pokud by toho majetková rovnováha fondu vyžadovala.

Takto konstruovaný národní fond zhostil by se úkolu naň vzneseného v rozmezí asi 20 až 30 let, při čemž by se nekladly překážky urychlenému splácení kapitálových částek náhradových.

Tento národní fond, takto koncipovaný, stal by se jedním z nejvýznamnějších instrumentů měnové obnovy a umožnil by zejména urychlené uvolňování vázaných peněžních částek staré měny, pokud by tyto zůstaly jednotlivcům po vyměření majetkových dávek. Bilance národního fondu byla by předkládána vždy v souvislosti se státním rozpočtem jako jeho integrující součást, neboť by představovala celkové řešení měnové jako jednoho z nejzákladnějších pilířů naší hospodářské obnovy vůbec.

Upozorňuji důrazně na tuto nutnou souvislost řešení měnové otázky v souvislosti s otázkou státního rozpočtu, neboť jinak by hospodářství státní a veřejné stavělo na písku.

Předložení rozpočtu není jenom prvořadou událostí hospodářskou, jak jsem se o tom na začátku zmínil, nýbrž pochopitelně také aktem veliké důležitosti politické. V něm zračí se nakonec nejpřesněji a nejzřetelněji politická odpovědnost vlády, která tento rozpočet předkládá, a parlamentu, který tento rozpočet má schváliti jménem lidu. V lidově demokratickém státě si musíme arciť uvědomiti, že věc se nekončí schválením rozpočtu parlamentem, jakkoliv je zástupcem a mluvčím lidu, nýbrž že lid sám pronese definitivní úsudek o rozpočtu a státním hospodaření, až z jeho výsledků pozná jeho účinky na vlastní hospodářství. Jsme proto všichni povinni naslouchati hlasu veřejného mínění o tomto politicky a hospodářsky důležitém státním aktu a vyvozovati z něho důsledky. V tom vidím právě uplatnění myšlenky politické odpovědnosti v demokracii. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Druhým řečníkem je pan posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký (uvítán potleskem): Vážená sněmovno, paní a pánové!

Jsem pověřen, abych v generální debatě o státním rozpočtu republiky pro rok 1946 vyjádřil stanovisko komunistické strany Československa.

Budeme pro předložený rozpočet hlasovat, i když jsme si vědomi všech jeho stinných stránek a nedostatků. Pokládám proto za zbytečné zabývat se nějak zvláště ciferními otázkami rozpočtu, jeho únosností anebo neúnosností, otázkami dotace jednotlivých položek, jednotlivými částkami příjmů a vydání, protože když vím, že bude rozpočet přes všecky nedostatky, tak jak je předložen, přijat, bylo by zbytečno k těmhle ciferním otázkám zaujímat nějaké stanovisko a přednášet nějaké stížnosti. Chci se zabývat více politickou stránkou rozpočtu a duchem rozpočtu.

Myslím, že předložený rozpočet nás znovu přesvědčuje o tom, že daleko lehčí je provést politické převraty, zvrátit staré řády, odstranit staré reakcionářské vlády, než přebudovat starý administrativní státní aparát, naplnit ho novým lidově demokratickým duchem a docíliti toho, aby tato nová lidově demokratická idea všemi formálně uznávaná nebyla jen theoretickou formulkou, ale aby byla při každé příležitosti vtělována v praxi.

Vtělit lidově demokratickou ideu v životní praxi, to se těm, kteří jsou pověřeni řízením naší státní finanční a hospodářské administrativy, při sdělávání rozpočtu na r. 1946 absolutně nepodařilo.

Je potřeba konstatovat, i když se snad mnozí proto budou hněvat, že náš státní finanční aparát, maje složiti předloženým rozpočtem pro rok 1946 zkoušku své lidově-demokratické způsobilosti, propadl na celé čáře. (Potlesk.) Nemůžeme mu proto dát žádné vyznamenání, zaslouží si jen naprosto nedostatečnou. Víme, že byli a jsou mezi státními finančními zaměstnanci také pokrokovější elementy, zvláště mezi mladšími úředníky, kteří se snažili, aby již návrh rozpočtu na r. 1946 se přizpůsobil alespoň částečně novým, lidově-demokratickým proudům a požadavkům, ale hlasy jejich, bohužel, zůstaly hlasy volajících na poušti. Rozbily se o pevnou hradbu konservatismu a starého byrokratického copařství. Tak se stalo, že to, co je nám dnes jako rozpočet na r. 1946 předkládáno a co my chtěj nechtěj musíme schvalovat podle starého osvědčeného hesla: "Ptáčku žer, anebo pojdi!", není žádným skutečným finančním a hospodářským plánem, který řeší naléhavé problémy dneška, jak bychom to měli plné právo od státního rozpočtu požadovat, naopak že dnešní situaci a dnešním požadavkům absolutně neodpovídá.

Nezastíráme, že vypracování skutečně objektivního, naše dnešní hospodářské poměry věrně zobrazujícího plánu naráží ještě dnes na řadu těžkostí a obtíží. Jsme přístupni uznat všechny polehčující okolnosti, na které se pan ministr financí ve svém exposé v rozpočtovém výboru odvolával. Nekritisujeme pana ministra financí a přiznáváme, že jeho exposé bylo v mnohém směru lepší než rozpočtové dílo, které mu jeho úřad vypracoval.

To nám zase znovu jenom potvrzuje trpkou pravdivost smutné zkušenosti, na kterou tak často dnes při budování lidově-demokratických řádů narážíme, totiž, že lidově-demokratický ministr míní, ale stará konservativní vysoká byrokracie mění. (Potlesk.)

Rozpočet na r. 1946 přesvědčuje nás všecky, jak mnoho práce ještě stojí před námi, než bude skutečně splněn druhý odstavec páté kapitoly košického programu, který praví: "Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu zřídí se demokratický úřednický aparát." Když se působení nového lidově demokratického úřednického aparátu při sestavování letošního státního rozpočtu neprojevilo, musíme se utěšovat zbožným přáním, že se to snad projeví aspoň při rozpočtu na rok příští. Myslím však, že projevovat jen zbožné přání bylo by velmi málo. I naše babičky při všem svém náboženském zanícení vždycky říkaly: "Člověče, přičiň se a Pán Bůh ti pomůže." A za to, aby nám Pán Bůh od staré, zkostnatělé, namnoze reakční byrokracie pomohl, se nesmíme jen modlit, o to se musíme sami přičinit. (Potlesk.)

Přiznejme si, že jsme po této linii udělali ještě velice málo. Provedení očisty ve státním aparátě čeká ještě, přes theoreticky uznávanou její nutnost, na svoje splnění. Vím, že tu lidově-demokratičtí ministři i při dobré vůli opět narážejí na velké překážky. Svědčí o tom případ pana presidenta civilního soudu dr Josefa Čermáka. V té věci již bylo v rozpočtovém výboru konstatováno, že jsem měl pravdu já a ne pan ministr spravedlnosti dr Drtina. Suspense pana presidenta dr Čermáka byla provedena až po mém vystoupení v parlamentě, a ne před tím, jak mylně pan ministr ve své odpovědi tady konstatoval. Nepochybuji, že pan ministr spravedlnosti neměl v úmyslu před Národním shromážděním mluvit nepravdu. Stal se jen obětí nesprávných informací své vysoké byrokracie. Věřím, že si pan ministr vyšetří, kdo měl na tom zájem, aby ho v tak vážné věci falešně informoval. Pro mne je hlavní, že suspense kolaboranta dr Čermáka byla konečně přece jen po mém vystoupení provedena a že tato skvrna soudcovské nezávislosti a spravedlnosti zmizela, myslím, navždycky v propadlišti.

Jak by se nám v lidově-demokratické republice volněji dýchalo, jak by výstavba našich lidově-demokratických řádů rychleji a úspěšněji pokračovala, kdyby podobní Čermákové ze státního aparátu mizeli a kapali houšť!

Také náš rozpočet by vypadal jistě lidověji a demokratičtěji, kdyby i ve finanční správě byla provedena řádná očista a kdyby vedle toho byli i staří úřadové, třeba nemají za sebou kolaborantskou minulost, převychováni na lidové demokraty.

Upozorňuji pana ministra financí na jistě zajímavý případ. Na plenární schůzi závodního shromáždění zaměstnanců berní správy Praha II, která se konala 5. března 1946, přednesl vrchní finanční rada Adolf Chvojka iniciativní návrh, aby u jmenovaného úřadu bylo provedeno v době co nejkratší šetření o stihatelné činnosti podle § 2, odst. 2, lit. f) a ch) dekretu presidenta republiky č. 105/45 Sb. Tato akce nebyla totiž u zmíněné berní správy, jako u většiny berních správ a státních úřadů, dosud provedena.

Předseda závodní rady dal o předneseném návrhu hlasovat. Byl přijat závodním shromažděním jednomyslně, což předseda výslovně konstatoval. Lhůta pro podání návrhů a prohlašení podle uvedeného návrhu byla stanovena do 11. března 1946, do 12. hodiny polední. V pondělí 11. t. m. se odebral přednosta berní správy Praha II dr Janovský s několika členy zaměstnanecké rady tohoto úřadu na zemské finanční ředitelství k zástupci presidenta dr Haškovi. Po návratu do úřadu si zavolal vrchního finančního radu A. Chvojku, jemuž prohlásil: "Pane vrchní finanční rado, z rozkazu pana presidenta zemského finančního ředitelství dr Haška, na návrh závodní rady a přání většiny zaměstnanců zakazuji vám vstup do úřadu. Vedení oddělení zvláštní daně výdělkové předejte dnešním dnem finančnímu radovi dr Houžvovi."

Na žádost vrchního finančního rady A. Chvojky, aby mu byl dán tento příkaz písemně, doručil mu ve 14 hod. odpoledne pan dr Janovský dekret tohoto znění:

"Berní správa Praha lI, číslo jednací 376. Panu Adolfu Chvojkovi, vrchnímu finančnímu radovi v Praze. Na žádost většiny zaměstnanců berní správy Praha II a podle usnesení zaměstnanecké rady zakazuji vám až do dalšího nařízení zemského finančního ředitelství v Praze vstup do úřadu a výkon služby. Toto opatření činím z toho důvodu, že vaší přítomností v úřadě je ohrožen klid a pořádek potřebný k řádnému chodu úřadu, řádný průběh očisťovací akce usnesené na členské schůzi dne 6. t. m. a případně za daných okolností i vaše osobní bezpečnost, za kterou nemohu ručiti. Vedení oddělení VI předejte ještě dnes panu finančnímu radovi dr Jaroslavu Houžvovi a podejte mi o tom společnou zprávu. O tomto rozhodnutí podávám zprávu zemskému finančnímu ředitelství v Praze a zaměstnanecké radě berní správy Praha II. Do tohoto rozhodnutí nepřísluší vám právo stížnosti. Přednosta úřadu dr Janovský, v. r." (Výkřiky.)

Potom si dr Janovský zavolal kancelářského pomocníka Prchalu, kterého vykázal obdobným způsobem z úřadu, aniž mu dal písemný dekret. Prchala se totiž také na závodní schůzi o provedení očistné akce u berního úřadu Praha II zasazoval a proto byl dr Janovským na hodinu z úřadu vyhozen. (Hlas: Kolaborantem!)

Druhého dne, t. j. 12. 3. 1946, se vrchní finanční rada Chvojka dostavil se dvěma funkcionáři zemské zaměstnanecké rady k zástupci presidenta zemského fin. ředitelství panu dr Haškovi, jemuž byl celý případ obšírně objasněn. Zároveň bylo žádáno, aby jako nejvyšší představitel zemské finanční správy zjednal nápravu a dekret jako nezákonný a protiprávní zrušil. Ačkoli zástupcové zemské zaměstnanecké rady několikrát dr Haška výslovně a důrazně upozornili, že opatření dr Janovského je v rozporu s právními předpisy a služební pragmatikou, odmítl vydaný dekret zrušit. Namítl, že věc není vyšetřena, že zařídí nejprve šetření a že teprve podle šetření udělá další opatření. (Hlas: To jsou prchalovci!).

Tato záležitost se stala předmětem jednání naší Ústřední odborové rady. Přednesl ji tam předseda ústředního výboru Svazu zaměstnanců finanční správy, vrchní oficiál Antonín Běhávka. ÚRO se usnesla na protestu proti takovému reakcionářskému postupu. Kuriosní výměr pana přednosty berní správy dr Janovského byl zrušen a vrchní finanční rada Chvojka i kancelářský pomocník Prchala byli pak opět povoláni na svá místa v úřadě. Uznalo se tudíž, že počínání pana přednosty dr Janovského bylo naprosto nesprávné a proti duchu lidové demokracie.

Každý by očekával, že ministerstvo financí z tohoto poznání vyvodí náležité důsledky. Ale to neznáte troufalost našich pánů byrokratů! Pan president zemské finanční správy dr Hašek oznamuje naopak, že zahajuje disciplinární řízení proti vrchnímu oficiálovi Antonínu Běhávkovi, který ve své funkci předsedy ústředního výboru Svazu zaměstnanců finanční správy a člena naší ÚRO se postaral o to, aby tato neslýchaná provokace, které se dopustil pan dr Janovský a proti které hned z počátku se vší rozhodností odmítl vystoupit pan president Hašek, byla po zásluze odsouzena.

Litujeme pana presidenta dr Haška, že se tak pozdě narodil. Chtěl-li beztrestně provádět takovéto husarské kousky, měl se narodit přinejmenším o 100 let dříve. (Potlesk.) Tehdy totiž ještě neexistovala lidově-demokratická republika, nebyly sjednoceny odbory a nebylo zde ÚRO. Tehdy mohl představený zahájit disciplinární vyšetřování proti podřízenému státnímu úředníku snad jedině proto, že mu v hospodě neuvolnil židli a že tím porušil povinnou úctu k svému představenému. (Potlesk.)

Vrchní oficiál Antonín Běhávka byl jako funkcionář odborové organisace povinen učiniti to, co učinil. O tom, jak si naši odboroví funkcionáři ne při vykonávání svého státně zaměstnaneckého úřadu, ale při vykonávání své odborové funkce mají počínat, nebudou rozhodovat páni presidentové Haškové, ani Janovští svým disciplinárním zásahem, o tom bude rozhodovat jedině naše sjednocené odborové hnutí. (Potlesk.) Já mohu s plnou odpovědností jménem našeho sjednoceného hnutí prohlásit: Nestrpíme, aby naši funkcionáři, i když jsou státními zaměstnanci, byli pro odborovou činnost disciplinárně stíháni a vyšetřováni. (Potlesk.) To nechť vezmou všichni ti, kteří zaspali dnešní dobu, jednou provždy a definitivně na vědomí. Kdyby neměli být odkázáni příslušnými vládními orgány do příslušných mezí, asi by u nás v republice pokoj nebyl. My pokoj a klid chceme a nutně ho potřebujeme a je proto potřebí postarat se o to, aby ani Haškové, ani Janovští zbytečně neprovokovali! (Potlesk. - Hlasy: To jsou prchalovci! - Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Nedivte se, máme-li podobné úředníky, jejichž příklad jsem zde uváděl, na rozhodujících místech ve státní finanční správě, že náš rozpočet, který dnes projednáváme, nevypadá ještě lidově demokraticky. My dnes pohříchu nemůžeme činit nic jiného než mluvit o tom, jak by tento rozpočet vypadat neměl, a jak bychom si přáli, aby vypadal. Předložený nám rozpočet je jen pouhá snůška suchých cifer, seřazených podle staré šablony, ale neříká nám to nejmenší o našem skutečném hospodářském životě, a skutečný hospodářský život a jeho nové zjevy ostentativně bagatelisuje.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP