Nechceme a nesmíme být ovšem fantasty, kteří by ztráceli smysl pro hospodářskou stránku problému našeho zdravotnictví. Naše nové národní zdravotnictví bude totiž také národ něco stát a bude stát nepochybně tím více, čím je budeme chtít mít dokonalejší. Zdokonalením prevence, zodborněním léčby v tom smyslu, že nemocný skutečně dostane všechnu péči a pomoc, kterou je s to dnes lékařská věda poskytnout, a to bude paní a pánové, ovšem mnohem a mnohem víc než čeho se dostává nemocnému v dnešní nedokonalé léčebné péči v dosavadním nemocenském pojištění. Tím vším stoupnou ovšem i náklady na zdravotnictví, právě tak jako stoupnou důsledným uplatněním hygienických zásad v bydlení a stavebnictví a ve všech složkách lidského života. Upozorňuji jen na nákladnost masového použití moderních vyšetřovacích metod, např. rentgenologického vyšetřování veškerého obyvatelstva, i na nákladnost technických zařízení a spotřebovaného materiálu při poskytnutí nejmodernějších způsobů vyšetřování a fysikálního léčení, stejně jako pří poskytování drahých, ale vysoce účinných léčiv každému nemocnému, protože každý má míti nárok na dokonalou péči o své zdraví a nikoliv jen na nějakou méněcennou či neúplnou péči.

Je tedy jisto, že poskytnutí všech těchto posledních vymožeností lékařské vědy každému příslušníku národa znamená rozšíření a zvýšení aktivity lékařství na další oblast, ač ne v každém případě bude lze mluvit o přímé rentabilitě takové činnosti, na př. ve formě zkrácení doby pracovní neschopnosti; mnohdy totiž půjde jen o prodloužení života o týdny i měsíce, mnohdy jen o zmírnění utrpení nezhojitelně nemocného. Ale na každý ten den života, na každou hodinu urvanou bolestí má každý příslušník národa a ovšem i pojištěnec právo. Prostě národ, stát si bude muset výhody tohoto zdokonaleného zařízení zaplatiti tím, že na zdravotnictví bude musit připadnout z národního důchodu - ať již ve formě příspěvku národního pojištění nebo nějaké zdravotní daně - mnohem větší podíl, nežli tomu bylo dosud.

Nelze ovšem popříti a naopak je třeba zdůraznit, že efekt plánovitě organisovaného zdravotnictví předčí tyto náklady: zabránění vzniku nemocí, zkrácení doby nemocí, prodloužení pracovních schopností patří k jeho hlavním hospodářským aktivům.

Tu jest ovšem třeba dvojnásob zdůraznit požadavek organisovanosti, plánovitosti o soustředěného úsilí veškerého zdravotnictví. To je také jediná cesta, která umožní jeho racionalisaci a jeho úspornost. Je prostě úžasné to mrhání silami početně nedostatečného zdravotnického personálu i technickými prostředky, ke kterému dochází v dnešním systému, ačli to vůbec smíme systémem nazvat - protože spíše je to džungle dnešního zdravotnictví. Jen uvažte, kdo všechno dnes dělá do zdravotnictví: ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo ochrany práce a soc. péče, vnitra, spravedlnosti, národní obrany, školství, dopravy; zemské, okresní a místní národní výbory, instituce, spolky a společky dobrovolné sociální a zdravotní péče, Červený kříž, církev, dlouhá řada nositelů nemocenského pojištění, velké podniky průmyslové a soukromníci. Všechny tyto složky budují bez ohledu na druhé, na celek, na zásady účelnosti a hospodárnosti každá své ústavy, ambulatória, nemocnice, sanatoria atd.

Tento nedostatek jednotného a pevného zdravotnického plánu, který by autoritativně organisoval, zařazoval a koordinoval veškeré zdravotnické složky, pokládáme za hlavní nedostatek dosavadní práce ministerstva zdravotnictví v našem obnoveném státě.

Budiž mi dovoleno, abych v této souvislostí vyzdvihl na náležité místo nejdůležitější problém, který zasahuje až do kořenů organisační struktury našeho zdravotnictví. Je to problém vzájemného poměru státního sektoru zdravotnického k léčebné a preventivní péči národního pojištění. Péče národního pojištění tak, jak je koncipována ve vládním návrhu, který přijde v dohledné době před Prozatímní Národní shromáždění, obsáhne prakticky veškeré obyvatelstvo státu; kromě zaměstnanců budou tam i osoby samostatně výdělečně činné, rolníci, živnostníci, svobodná povolání. Budou tam i vojenští gážisté, déle sloužící, váleční poškozenci i studenti. Mimo pojištění zůstanou jenom osoby, které jsou živy z kapitálu. To především. Za druhé, na dávkách zdravotnických poskytne toto pojištění pomoc při porodu, mimoústavní i ústavní ošetření v nemoci, a co zvláště zdůrazňuji, i preventivní a zábrannou péčí za účelem nemocí a invalidity. Jaké důsledky z toho plynou? Především, že národní pojištění dostává prakticky monopol k provádění preventivní a léčebné péče, a za druhé, aby vůbec mohlo dostát tomuto svému gigantickému úkolu, musí míti k disposici veškerý zdravotnický personál, jehož je dnes nedostatek, ale jehož zatížení po uskutečnění národního pojištění ještě velmi značně stoupne.

Musí míti k disposici samozřejmě veškerá zdravotnická zařízení, léčebné ústavy a lázně. Prakticky také celá výroba i distribuce léčiv bude sloužit výhradně národnímu pojištění.

Je nesporné, že i tam, kde bude stát přímým vlastníkem takovýchto objektů a zařízení, bude národní pojištění jejich výhradním uživatelem, protože léčebná péče mimo toto pojištění prakticky odpadne. Znovu zdůrazňuji: běží o institucí povahy monopolní.

Z toho ovšem také vyplývá, že národní pojištění bude provádět daleko největší a nejvýznamnější podstatnou část zdravotnické činnosti, že se stane naprosto rozhodující a nejzávažnější jeho složkou a že úroveň, směr a náplň preventivní a léčebné péče v národním pojištění bude přímo představovat úroveň československého zdravotnictví jako celku. Proto je nezbytně nutno, aby organisační plán ministerstva zdravotnictví byl s plánem zdravotní péče národního pojištění totožný.

Není sporu o tom - což plyne z toho, co jsem pověděl o projektu národního pojištění - že také celá organisace a rozsah úkolů ministerstva zdravotnictví se v dohledné době podstatně změní, že také rozpočet ministerstva zdravotnictví bude v příštím roce míti zcela rozdílnou povahu od toho, který máme před sebou, že celá řada úkolů a výdajů, která dnes figuruje v tomto rozpočtu, bude záležitostí léčebné péče národního pojištění.

(Předsednictví převzal místopředseda Cvinček.)

Paní a pánové, budiž mi k závěru jenom dovoleno připomenout pánům zákonodárcům:

Rozhodujíce o zdravotnických věcech, povolujíce nebo zamítajíce úvěry na zdravotnické úkoly, rozhodujete, paní a pánové, o životě a smrti tisíců svých spoluobčanů, tisíců našich českých dětí. Mějte, prosím, přitom na paměti:

To, co každý z vás by byl ochoten obětovat a podstoupit, aby uchránil své dítě od tragické smrti tuberkulosou, totéž musíme jako odpovědní činitelé mít odvahu a rozhodnost vykonat a obětovat, abychom uchránili kterékoli dítě, každého příslušníka svého národa od toho neštěstí. Nemáme právo soudit a rozhodovat o dětech a blízkých těch druhých jinak než o svých vlastních. A proto, paní a pánové, nechť rozpočet ministerstva zdravotnictví vypadá tak, jak by asi vypadal, kdyby náhodou v té době každý, kdo bude zaň odpovědný, měl někoho ze svých blízkých v nebezpečí, závislého životem a smrtí na úrovní státní péče zdravotnické. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Ako ďalší rečník nasleduje pán posl. Hora.

Posl. Hora: Pane předsedo, paní a pánové, slavná sněmovno!

V rozpočtovém výboru při jednání o kapitole ministerstva ochrany práce a sociální péče upozornil jsem opětně na jeden z nejvážnějších problémů, který musíme řešit a vyřešit, to je na otázku poměru produktivních a neproduktivních sil. Pan ministr dr Šoltézs v odpovědí sám zdůraznil, jak velmi závažný je to problém nejen sociální, nýbrž i hospodářský. Také pan president republiky dr Edvard Beneš v jednom ze svých posledních projevů poukázal na to, že by bylo nezdravým zjevem, kdyby náš národ chtěl být jen národem písařů. Nemá-li nastati vbrzku takový stav, že by v jednom oboru, zejména zemědělství, jevil se naprostý nedostatek sil, a v jiném by se objevil sil nadbytek a tím v budoucnu i nezaměstnanost, musíme všechno učiniti, i když se to bude setkávati s potížemi a s nesčetnými překážkami, abychom hledali, našli a odstranili příčiny, které tento neblahý stav způsobují. Někteří páni poslanci v debatě na některé příčiny poukázali.

Proč se naši občané tolik odvracejí od práce rukou, od práce tělesné, od práce řemeslníků a rolníků? Proč to neodůvodněné rozlišováni práce tělesné a duševní, když víme, že i ta nejdrobnější práce, každá práce, pokud přináší hodnoty pro blaho celku, je důležitá a musí být ceněna? V tom oceňováni práce tělesné a duševní, v hodnocení drobné práce musíme se vrátit, a to rychle, k T. G. Masarykovi, který ostře vytýkal stálé pokusy o rozlišování práce tělesné a duševní. To vše si musí uvědomit celý náš národ, především pak mladá generace našeho národa, neboť na tomto včasném rozpoznání záleží naše vyšší životní úroveň. Kdo podceňuje práci tělesnou, kdo působí k nespravedlivému hodnocení duševní i tělesné práce, přispívá k útěku pracovníků rukou k práci jiné, domněle "panské". Při tom kvalita práce tělesné je různá, a proto je různě placena. Stejně tak práce duševní je různé kvality a podle toho je hodnocena. Ale dobrá, drobná práce zůstane vždy prací prospěšnou národu a celku. Proto mějme odvahu razit heslo: Nečiňte rozdílů mezi prací tělesnou a duševní! Obou druhů je nám zapotřebí a všech pracovníků bez rozdílu si národ váží a musí vážit, nechce-li se dostat do těžké krise hospodářské, sociální a tím i politické. Duševní pracovník musí si stejně vážit práce pracovníka tělesného, jako pracovník rukou si musí vážit práce pracovníka duševního. Není to však příčina jediná, proč nastává útěk z oblasti sil produktivních do oblasti sil neproduktivních. Příčin je několik a poukáži aspoň na jednu z nich.

Každý usiluje, aby byl co nejlépe zabezpečen, a vyhledává zaměstnání "pod pensí", jak se nepřesně lidově říká. Ano, naši občané vyhledávají zaměstnání, byť špatně placené, ale takové, které je co nejlépe zabezpečuje v případě nemoci, invalidity, úrazu a stáří, a stejně i jeho rodinu. Stalo se to tak trošku národní tradicí; jen si to dobře uvědomme! Jako sociální politikové máme povinnost řešit i tento problém v zájmu zdravého, hospodářského a sociálního vývoje státu. A zde jsem u kořene věci, a proto jsem záměrně upozornil na otázku tak vážnou, jako je problém poměru produktivních a neproduktivních sil. Máme-li totiž zmírnit nepoměr produktivních a neproduktivních sil, je jedním z vážných východisek dokonalé vybudování národního pojištění po stránce materiální, čili každému občanu tohoto státu, který pracuje v kterémkoli odvětví, ať na základě pracovního poměru nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, t. j. jako zemědělec, živnostník, obchodník či příslušník svobodného povolání, zabezpečit v případě nemoci, invalidity, úrazu, stáří a jiných risik takový důchod nebo léčení, aby on i jeho rodinní příslušníci neměli již obavy o to, z čeho a jak budou žit ve chvíli, kdy živitel ztrácí možnost obživy pro sebe i svou rodinu. To znamená vybudovat takové národní pojištění, aby se každý cítil bezpečen, sociálně zajištěn. Tato touha každého občana je přirozená, a jaký psychologický a blahodárný odraz to má na práci jednotlivce a jeho rodiny, neměl by nikdo nikdy podceňovat. O toto zabezpečení se svádějí boje po staletí. Je to u člověka přirozený pud po sebezáchově.

Nuže, po tomto materiálním zabezpečení touží každý náš občan, a proto není divu, vidíme-li, s jakým mimořádným zájmem naše veřejnost sleduje otázku připravovaného národního pojištění. Občané očekávají především a výhradně materiální zlepšení svého pojištěni a jeho rozšíření na zemědělce, živnostníky a ostatní dosud nepojištěná povolání a byli by velmi zklamáni, kdyby místo rozšíření a dávkového zlepšení nastaly jen změny organisační, z nichž by pojištěnec přímo nic nezískal. Náš občan touží po tom, aby byl sociálně zajištěn a opravdu zabezpečen. Neměl by pochopení pro sebe lépe propagačně připravovanou organisaci pojištění bez dávkové náplně. Naše dělnická vdova touží mít důchod po svém zemřelém manželovi za obdobných podmínek, jako tomu je v pensijním pojištění. To od nás očekává náš občan, odstranění křivd, nerovnosti a nestejného posuzování pojištěných občanů u toho či onoho druhu pojištění. Občané jsou si vědomi, že si takováto dávková opatření a zlepšení vyžádají miliardových nákladů, které musí býti získány zase jen usilovnou prací všech. Jde o tak vážný a odpovědný problém, že o něm čs. strana národně socialistická uvažovala s největší obezřetnosti a smyslem pro odpovědnost k občanům tohoto státu, neboť jde o problém mimořádně velkého finančního, hospodářského a sociálního dosahu.

Dovolte mi, pani a pánové, abych jménem našeho klubu poslanců a čs. strany národně-socialistické opakoval jen v hlavních rysech stanovisko k t. zv. národnímu pojištění. Čs. strana národně-socialistická si vynutila již r. 1925 přijetí zákona číslo 148 Sb. o starobním a invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných, který vinou t. zv. panské koalice nebyl vůbec uveden v život. R. 1935 přijala naše strana za svůj programový požadavek rozšíření dosavadního veřejnoprávního pojištění na pojištění národní. Proto strana uvítala a souhlasí s článkem XIV košického programu, který praví, že "vláda se bude starat, aby všichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a aby tato péče byla postupně rozšířena i na osoby samostatně činné", čili čs. strana národně socialistická se bezvýhradně staví za uskutečnění národního pojištění, a to tak, aby národu přineslo maximum možných výhod. Máme upřímný zájem o spolupráci se všemi stranami Národní fronty právě na úseku budování velkého díla národního pojištění, jehož význam a dosah plně oceňujeme a domýšlíme. Soudíme, že plán vytvoření národního pojištění má být vybudován na zásadách, které by podle našeho názoru byly s to uspokojiti v největší míře pojištěneckou veřejnost a umožnily plynulé a hospodárné provedení jeho jak organisačních, tak i materiálních změn v dosud platném právním stavu veřejnoprávního pojištění.

1. Národní pojištění nemůže býti provedeno najednou, nýbrž po etapách. Nepokládáme však za správné, aby první etapou byly normy výlučně organisační, po jejichž uzákonění by teprve po kratším či delším odstupu následovaly normy materiální. Pojištěnec očekává především sjednocení a úpravu pojistných dávek, i když uznává nutnost organisačních změn. Organisace bez materiální, t. j. dávkové úpravy, přinesla by pojištěncům jen zklamání. Účelné a v zájmu pojištěnců nezbytné je začít jednotnou úpravou materiální a souběžně s ní prováděti nutné organisační změny. Není vhodno upravovati pouze organisaci bez současné úpravy dávek pojištění a ani zamýšlené soustředění pojištěnců a rozšíření jejich okruhu se neobejde bez souběžných organisačních změn.

2. Je nutno uvést v život, a to urychleně, pojištění osob samostatně výdělečně činných, zemědělců, živnostníků a příslušníků svobodných povolání.

3. Je nutno odstranit nejkřiklavější rozdíly v důchodovém pojištění, t. j. zejména stanovit stejné podmínky nápadu vdovského důchodu vdovám po dělnických pojištěncích, jako jsou pro vdovy po pensijně pojištěných, a dále odstranit podstatné rozdíly v pojištění nemocenském, hlavně bezplatné ošetření v nemocnicích pro rodinné příslušníky.

4. Při budování dávkového systému národního pojištění nutno přihlížeti k hospodářské situaci státu a podniků. Potřeby pojištění nutno krýt hlavně z pojistného, neboť nelze očekávati, že by stát mohl trvale přispívat příliš velkými částkami k úhradě výdajů pojištění, dokud se finanční situace státu podstatně nezlepší.

Je nezbytně nutno se vyvarovat toho, aby dávkový systém byl vybudován bez zřetele na hospodářskou nosnost, neboť by pak místo zlepšování dávek došlo k jejich zhoršení. Za těchto předpokladů soudíme, že dosud zamýšlený postup při budování národního pojištění není dostatečnou zárukou zdárného výsledku, a to z těchto důvodů:

1. Hlavní vadou osnovy zákona o národním pojištění, která je připravována, je, že řeší pouze úpravu organisace, aniž by pojištěncům přinášela jakýkoli přímý nebo nepřímý zisk. Namítne se, že tento zákon je jen předpokladem pro další rychlé vydání zákonů upravujících materiální stránku krátkodobého i dlouhodobého pojištění. Námitka není přesvědčující, neboť:

a) Jednotné nemocenské pojištění, jehož návrh byl komisí expertů vypracován, může vejíti v život - střízlivě posuzováno - nejdříve 1. ledna 1947. Mezi tím musí uplynouti přiměřená doba k tomu, aby byla zdolána úprava administrativní, vyřešena otázka budov, tiskopisů a pod. Dnes je počet pojištěnců všech kategorií asi 2¹/₂ milionu. S osobami samostatně výdělečně činnými stoupl by počet pojištěnců pravděpodobně na 4 miliony. Při nedostatku budov, lékařských sil a j. lze to velmi těžko zvládnout.

b) Sjednocení pojištění důchodového narazí pravděpodobně na tak vážné obtíže, že s jeho provedením nelze počítati před uplynutím 2-3 let.

2. Úkolem zemských národních pojišťoven má býti hlavně provádění pojištění důchodového. Ústřední správa Ústřední národní pojišťovny se bude zabývati zejména jednotným řízením práce ve všech složkách. Ježto sloučení důchodového pojištění a rozšíření jeho na osoby samostatně výdělečné činné nelze uvésti v život tak brzo jako rozšíření pojištění nemocenského, musily by i po vstupu zákona o vybudováni národního pojištění v platnost nadále působiti jako úřadovny národních pojišťoven Ústřední speciální pojišťovna, Ústřední bratrská pokladna, všeobecný pensijní ústav, Úrazová pojišťovna a snad i náhradní ústavy. Část agendy ÚSP a ÚBP by musela býti přenesena na Moravu; jinak by nastala řada komplikací a obáváme se, že by tím byl do pojištění vnesen chaos.