Došla mně kandidátní listina klubu poslanců čs. strany národně-socialistické, jíž náležel resignovavší zapisovatel posl. Litera. Touto listinou je navržen za zapisovatele posl. Tichý.

Nebude-li námitek, dám volbu zapisovatele provésti podle 2. odstavce § 61 jedn. řádu zdvižením ruky. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s volbou pana posl. Tichého za zapisovatele Prozatímního Národního shromáždění, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pan posl. Tichý je zvolen za zapisovatele.

Táži se zvoleného, zda funkci přijímá.

Posl. Tichý: Přijímám.

Předseda: Zvolený funkci přijal.

Nyní přikročíme k volbě pořadatele za resignovavšího posl. Picha-Tůmu.

Kandidátní listina klubu poslanců komunistické strany Československa navrhuje za pořadatele pana posl. Závodského.

Nebude-li námitek, dám volbu pořadatele provésti podle 2. odst. § 61 jedn. řádu zdvižením ruky. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s volbou pana posl. Závodského za pořadatele Prozatímního Národního shromáždění, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pan posl. Závodský je zvolen za pořadatele.

Táži se zvoleného, zda funkci přijímá.

Posl. Závodský: Přijímám.

Předseda: Zvolený funkci pořadatele přijal.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání třetího odstavce pořadu, jímž je

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 230) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1946 (tisk 301), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 36. schůzi Prozatímního Národního shromáždění dne 5. března 1946.

Budeme pokračovati v kulturní a sociální části podrobné rozpravy.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: pp. posl. Jura, Deči, Prav. Nosek, Machačová-Dostálová, Bělíková, inž. Michalič, Maleček, inž. Gonda.

Uděluji slovo prvému řečníku, jímž je p. posl. Jura.

Posl. Jura: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Při projednávání státního rozpočtu, jehož nedostatků jsme si dobře vědomi, vyvstal nám znovu v celé šíři problém naléhavého řešení otázek veřejných a státních zaměstnanců. Nejde tu jen o projednání platových a služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců, nýbrž i o to, aby zastaralý a neudržitelný systém státní správy a těžkopádný způsob úřadování byl vystřídán a naplněn duchem lidově-demokratického zřízení. Musíme usilovat o to, aby masy státních a veřejných zaměstnanců, zejména v nižších složkách, se mohly plně zúčastnit všech prací, směřujících k zlidovění veřejné správy a administrativy. Je třeba podchytiti tuto živou sílu v její tvůrčí a pracovní schopnosti, je třeba dát širokým masám státních a veřejných zaměstnanců příležitost, aby se jejich obětavá práce, láska a oddanost k nové republice mohly plně rozvinouti a nebyly ochromovány a znovu ubíjeny reakční částí naší vysoké byrokracie, jejíž duch se nezměnil, je třeba zabránit tomu, aby metody předmnichovské doby nebyly obnovovány a uplatňovány, jak se, bohužel, dosud ve značně míře děje.

Toto dílo obrody se nám však může podařit jen tehdy, uvědomíme-li si dlouhou stupnici nejrůznějších křivd a bezpráví, jimiž se musely široké masy veřejných zaměstnanců a pensistů k nové republice protrpěti. Teprve potom najdeme schůdnou a spolehlivou cestu, která by zároveň vedla k prospěchu republiky.

Musíme si především uvědomit, že se liberalistický režim nikdy nerozpakoval sanovat své hospodářství na újmu státních a veřejných zaměstnanců, odbouráváním jejich výsostných práv, že se nezastavil ani před obcházením stanovených zásad a záruk, které byly státním zaměstnancům zákonně přiznány. Na jedné straně se restrikce zaměstnanců střídaly s úspornými opatřeními, na druhé pak se ženy propouštěly a schopní zaměstnanci byli posíláni předčasně do pense. Vysocí úředníci, kteří řídili personální politiku, vyhledávali cesty a prostředky, jak by úbytky státní pokladny, zaviňované bankéři, fabrikanty a velkostatkáři, ušetřili na mzdách a platech smluvních dělníků, zřízenců, drobných úředníků a pensistů. V předmnichovské době musely právě kategorie středních a veřejných zaměstnanců strpěti bez jakékoliv možnosti obrany tolik ústrků a bezpráví, tolik křivd a poškození, že by ani dlouhé kapitoly této objemné knihy nespravedlnosti nestačily je obsáhnouti. A nové křivdy a poškození se k nim přidružily v době okupace. Tuto nepřehlednou spoustu škod a bezpráví nelze prostě v krátkém přehledu zachytit a vyjmenovat. K ilustraci těchto poměrů se však pokusím uvésti aspoň největší křivdy, které byly veřejným zaměstnancům v neblahé minulosti způsobeny, aby nám bylo zřejmo, jak mnoho jim dlužíme. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Desetitisícům smluvních dělníků, smluvních a pomocných zaměstnanců, oficiantů, pomocných kancelářských úředníků, mužům a ženám se nespravedlivou systemisací tak prodlužovala čekatelská doba a protiprávním způsobem se tak oddalovalo definitivní ustanovení, že každý z takto postižených zaměstnanců byl připraven o tisíce a desetitisíce korun v předválečné hodnotě.

Nevydáním předpisů o započtení předchozích služeb podle § 142 platového zákona, č. 103 z r. 1926, nebyla desetitisícům státních a veřejných zaměstnanců započtena smluvní doba pro účely platového postupu a každý takto postižený zaměstnanec byl postižen o tisícové částky v předválečné hodnotě.

Nevydáním předpisů o čekatelské době pro příslušníky kategorie zřízenecké a nahrazováním čekatelské doby dobou pomocně-zřízeneckou se oddalovalo ustanovení každého malého zaměstnance nejméně o dvě léta.

Desetitisíce železničních zaměstnanců byly vládním nařízením č. 15 z r. 1927 protiprávně, t. j. proti předpisům platového zákona č. 103 z r. 1926, zařaděny do nižších stupnic a kategorií, a tak každý z takto postižených železničních zaměstnanců byl za dobu 20 let připraven o desetitisícové částky.

Vojenská služba nebyla desetitisícům veřejných a státních zaměstnanců vůbec započtena a jiným desetitisícům byla započtena jen z poloviny, ačkoliv vojenská služba za Rakouska byla započtena v celkové výměře.

Předcházející služba soukromá nebyla započtena velké části zaměstnanců a toto započtení nebylo provedeno ani u sil technických a řemeslných, ba ani v takových případech, kdy státní správa ze získané soukromé praxe měla užitek, jako u inženýrů, stavitelů, techniků, specialistů, odborníků, řemeslníků a pod.

U početných skupin řemeslných zaměstnanců se využívalo jejich řemeslné kvalifikace, ale plat nebyl podle ní určován.

Povyšovacích možností, přiznaných zákonem rovnoměrně pro všechny kategorie, používáno bylo jen u zaměstnanců vyšších kategorií. U nižších zaměstnanců se povýšení provádělo jen výjimečně, celé skupiny byly z možnosti povýšení vůbec vyloučeny. Statisíce pensistů, kteří věrně sloužili a poctivě pracovali, trpí nevinně za to, že odešli do pense s nedostatečným důchodem nebo že byli posláni do pense v době restrikce, hospodářské krise, v pohnutých dobách r. 1938, aniž měli vyslouženo.

Pensistům, kteří odešli do výslužby před 31. prosincem 1940, není započítána vojenská, veřejná neb soukromá služba pro výměru pense, jako je tomu u těch důchodců, kteří odešli do výslužby po 31. prosinci 1940.

Vládní nařízení č. 51 až 57 z r. 1942, jakož i nařízení č. 15 až 19 z r. 1944 zanesla do špatné struktury platové další německo-nacistický prvek, jímž byla hodnocena nikoli práce, ale služební místa, a tím byly poškozeny četné nižší kategorie.

Tak macešsky se postupovalo, tak protiprávně se jednalo, tak nevážně se hodnotila a odměňovala poctivá práce veřejných, státních a obecních zaměstnanců, tak se ubližovalo pensistům.

K těžkým křivdám, způsobeným veřejným zaměstnancům za předmnichovské republiky, nakupila se nová bezpráví v období protektorátu. V různých dobách za předcházejícího režimu bylo tak nestejně a rozdílně měřeno veřejným zaměstnancům, že vznikly křiklavé rozdíly a nesrovnalosti, že se nenajdou dva zaměstnanci v úřadě se stejným počtem služebních let, se stejným vzděláním, se stejnou služební dobou, se stejnou prací a se stejnou schopností, aby nebyl podstatný rozdíl v jejich platových a služebních poměrech.

Platové právo veřejnozaměstnanecké prakticky uplatňované protilidovými režimy a protilidovou byrokracií vedlo na jedné straně k vytváření prázdných a hluchých funkcí, které stále ještě jsou příčinou zdlouhavého, komplikovaného administrativního řízení, jež podvazuje, otravuje budovatelskou činnost, a na druhé straně vede ještě stále k záměrnému vykořisťování nižších zaměstnanců.

My komunisté neneseme vinu ani odpovědnost za všechna ta bezpráví, způsobená veřejným zaměstnancům a pensistům v období po prvé světové válce a za okupace. Naopak, my komunisté bychom mohli na příkladech našich četných protestů proti restrikcím, úsporným opatřením, předčasným posíláním do pense, proti nezapočítávání vojenské služby a vůbec proti bezpráví páchanému na veřejných zaměstnancích dokazovat, že jsme vždy stáli a bojovali po boku utlačených, pronásledovaných, poškozovaných a persekvovaných veřejných zaměstnanců.

Ale i když my jako komunisté jsme se ani v nejmenším v dřívějších dobách nezúčastnili na poškození státních a veřejných zaměstnanců, přece jen ze všech svých sil a nejúčinnější pomocí se chceme podílet, účastnit a bojovat za to, aby se státním a veřejným zaměstnancům dostalo zadostiučinění. Činíme tak nejenom pro obhajobu jejich spravedlivých práv a požadavků, ale také proto, aby u nás v nové republice zmizely křiklavé rozdíly a nesrovnalosti a aby byla vybudována základna pro nové, spravedlivé hodnocení poctivé a věrné práce pro republiku, aby se sil všech státních zaměstnanců mohlo využít k dobru a blahu lidově demokratické republiky. Veřejnozaměstnanecké problémy je třeba postavit na novou základnu, odpovídající současnému lidově-demokratickému uspořádání. Je třeba, aby se za účasti zástupců veřejných zaměstnanců bez jakéhokoliv dalšího váhání a odkládání přistoupilo k projednání a vyřešení těchto nejnaléhavějších otázek. S povděkem dlužno kvitovat, že vláda Národní fronty dekretem presidenta republiky č. 59 z r. 1945 zpětným povýšením státních zaměstnanců za dobu poroby umožňuje, aby způsobem a rozsahem velkorysým, který nemá obdoby a srovnání v historii veřejnozaměstnaneckých úprav, byly odčiněny křivdy způsobené zaměstnancům v době poroby.

Toto povýšení státních zaměstnanců se však tak protahuje, že to způsobuje nespokojenost a roztrpčení veřejných zaměstnanců. Ale opravdové pobouření vyvolává skutečnost, že byrokracie měří dvojím loktem. Favorisuje povyšování vysokých úředníků centrálních úřadů, ale při tom průtahy, brzděním, prodlužováním povyšovacích lhůt klade nejrůznější překážky při projednávání návrhů na povýšení drobných a středních zaměstnaneckých vrstev. Prostě to, co na jedné straně štědře rozdává vysokým úředníkům, snaží se ušetřit na kategoriích zřízeneckých a úřednických.

Veřejní zaměstnanci jsou do nejvyšší míry pobouřeni svévolným počínáním byrokratické kliky. Nelze strpěti, aby několik vysokých úředníků k nám zavádělo poměry favorisování vysokých úředníků a hrubého poškozování desetitisíců drobných a středních zaměstnanců. Proto žádám a navrhuji:

Usnesením vlády budiž renominační akce tak urychlena, aby veřejní zaměstnanci dostali jmenovací dekrety nejpozději do výročí květnové revoluce. To lze dokázat, když se vláda usnese na jednotných směrnicích, podle kterých resorty samy jmenování provedou, pokud nejde o funkce, kde je třeba potvrzení.

V resortech, ve kterých renominace už byla schválena, budiž přezkoušena, opravena a zlepšena podle nových jednotných směrnic vlády.

Nesrovnalosti vzniklé následkem 70procentní systemisace nutno odstranit při jmenování a povyšování za rok 1945, jmenovitě mezi prvou a ostatními služebními třídami, a povyšovací lhůty pro druhou a další třídy je třeba přiměřeně snížiti.

Jelikož v původním dekretu presidenta republiky nebyla stanovena zpětná finanční účinnost, budiž výše doplatků omezena na částku nepřesahující 10.000 Kčs. Není možné a myslitelné, aby se vysokým státním úředníkům, kteří se neblaze zapsali svým asociálním postupem vůči nižším kategoriím a za okupace sloužili okupantskému režimu a brali vysoké platy, opět nyní z pokladny republiky vyplácely statisícové částky, zatím co zřízenci, podúředníci a drobní úředníci jsou prodlužováním povyšovacích lhůt znovu poškozováni. Rychlým a spravedlivým provedením renominační akce je třeba přesvědčit státní a veřejné zaměstnance, že vláda Národní fronty nestrpí, aby neblahé methody vysoké byrokracie byly přenášeny a vůči nižším zaměstnancům uplatňovány i za lidově-demokratického režimu.

Vzhledem k zvýšeným cenám životních potřeb dlužno upravit služební příplatky a cestovné. Dosavadní výměry mohou stačit jen vysokým úředníkům, ale doplácejí na ně malí úředníci, gážisté, podúředníci a zřízenci, tedy sociálně slabí státní a veřejní zaměstnanci. Neurovnané poměry bytové, potíže a nesrovnalosti, s nimiž zápasí zaměstnanci, kteří se dobrovolně a obětavě hlásili k službě v pohraničí, dlužno odstranit. Rychlým rozhodnutím vlády je třeba těmto zaměstnancům přiznat pohraniční přídavek, a to až do konce roku 1945. Pro další dobu, dokud rozdílné poměry bytové a cenové nebudou mezi pohraničím a ostatními částmi republiky úplně vyrovnány, nutno mimořádným příplatkem, ať už ve formě přiznání vyššího činovného anebo jiným způsobem, uhraditi vyšší vydání vzniklá mimořádnými poměry v pohraničním území.

Novelisací vládního nařízení č. 15 z r. 1927 je třeba odčiniti těžké bezpráví, způsobené železničním zaměstnancům tím, že na podkladě tohoto nařízení byli zařaděni do nižších platových stupnic a že jejich služby byly zhodnocovány hůře než předpisoval platový zákon z r. 1926. Zavedenými výkonnostními přídavky jsou odměňováni převážně zaměstnanci centrálních úřadů. Je třeba zavésti takovou spravedlivou odměnu za mimořádné práce, aby se dostalo odměny každému i v úřadech a služebnách nižších instancí, a to formou veřejnou, aby se tak pozvedla pracovní morálka.

Nový platový zákon budiž sestaven na zásadách spravedlivého hodnocení práce, pracovního výkonu, důležitosti a odpovědnosti jednotlivých druhů služeb. Budiž jednotně a spravedlivě započtena vojenská služba. Zaměstnanci buďtež zařazeni jednotně podle celkové služební doby, ať smluvní, čekatelské nebo soukromoprávní. Při tom třeba pamatovat i na pensisty. Lidé, kteří poctivě pracovali a lidské společnosti sloužili, zasluhují, aby tato společnost jim poskytla tolik, aby své stáří mohli v klidu ztrávit.

Závěrem bych chtěl zdůraznit: Policejně-byrokratický režim v předmnichovské době se choval k veřejným zaměstnancům více než macešsky a doba okupace byla jen jeho přímým pokračováním v ještě horším slova smyslu.

Dnes je možnost nápravy v našich rukou. Nová republika, stavěna od základů na lidově-demokratických zásadách, snaží se poctivě a spravedlivě hodnotiti práci každého člověka, každého zaměstnance. I když je dnes její situace o to těžší, že musela převzít neblahé dědictví po nacistech v rozvráceném hospodářství, musíme se snažit odčinit aspoň nejtvrdší křivdy, spáchané na veřejných zaměstnancích. Z valné části to můžeme učinit rychlým provedením renominanční akce, povýšením a jmenováním veřejných zaměstnanců, kteří byli tak dlouho a tak bezmezně trpěliví.