Proto i národní pojištění se plánuje na stolech byrokratů a bez parlamentu. Bude nutno, aby do tohoto velikého díla národního pojištění, jež bude odrazem programu všech socialistických stran v našem státě, byl především vnesen duch opravdového socialismu a demokracie, a aby na jeho vytváření podíleli se zástupci těch, jichž se pojištění bude týkati, odborníci, zkušení praktikové i teoretikové sociálního pojištění a v neposlední řadě parlamentní činitelé. Jen tak bude zajištěno sociální pojištění dostatečnou měrou i ve státním rozpočtu. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom je pani posl. Machačová-Dostálová, ktorej udeľujem slovo.

Posl. Machačová-Dostálová: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Chápu se příležitosti projednávání rozpočtu na r. 1946, abych znovu poukázala na strašné utrpení, kterým prošel náš národ a které znovu oživuje před našimi zraky v souvislosti s procesem s vrahem českého lidu K. H. Frankem, který stojí před lidovým soudem. Nekonečná je řada zločinů napáchaných fašistickými vrahy a jejich pomocníky z řad agrární a národněsjednocené reakce. Strohá čísla uvedená veřejným žalobcem nás nutí k vážnému přemýšlení o všech důsledcích, které zanechala okupace na zdraví našeho lidu. 244.836 českých lidí přišlo o život, z toho 200.000 v koncentračních táborech, což znamená 2¹/₂% celkového počtu obyvatel. Půl milionu politických vězňů bylo v německých věznicích a koncentračních táborech a 750.000 Čechů bylo zavlečeno do německého otroctví, mezi nimi veliké procento žen. To znamená, že přes milion lidí bylo po léta těžce ohrožováno na zdraví. Nemáme dosud dostatečný statistický přehled o tom, do jaké míry je u těchto lidí rozšířena tuberkulosa a kolik se jich dostalo po návratu do ústavů pro choromyslné. Skutečnost však je taková, že u značné části bývalých vězňů se projevily důsledky mnohaletého strádání teprve několik měsíců po návratu.

Naprosto nedostačující jsou statistiky, které máme po ruce. Němci za poslední dva roky vůbec žádné statistiky neuveřejňovali. Za 4 léta okupace stoupla úmrtnost o 20%. Úmrtnost na spálu, to je hlavně u dětí, stoupla o 250%, u záškrtu o 56%. Značně stoupl počet onemocnění tuberkulosou. Okupanti drancovali nejen naše hospodářství, ale také zdraví našeho národa. Teprve budoucnost nám ukáže, jak drahocenný statek byl obětován. Poměrně lehce jsme spočítali obrovské ztráty hospodářské, které okupanti napáchali, daleko obtížnější však bude spočítat škody ohrožující samy kořeny našeho národa, neboť pokles našeho přirozeného přírůstku na jednu třetinu a vysoká úmrtnost kojenců jsou varovným signálem, nad nímž se musíme zamyslit. Již hospodářská krise v letech 1930 až 1935 měla za následek silný pokles porodnosti. Ženy se bály rodit do bídy a hladu. A za okupace se poměry ještě více zhoršily.

Ministerstvo ochrany práce učinilo již první krok k zlepšení připravovanou osnovou zákona o národním pojištění. Naše ženy velmi uvítaly vyplácení příspěvků na děti ve výši 150 Kčs měsíčně na jedno dítě. Není pochyby o tom, že až naše znárodněné podniky budou pracovat naplno, vytvoří se předpoklady pro to, aby i péče o matku a dítě byla plánovitě vybudována. Krok za krokem musíme nyní odstraňovat škody napáchané okupanty. Podaří se nám to však jenom pilným a soustavným zvyšováním úrovně lidu. Jsem přesvědčena, že v příštím našem rozpočtu budou již zaznamenány vysoké položky příjmů ze znárodněných podniků a že položka investovaná do zdraví našeho národa bude hodně vysoká, neboť politickým a hospodářským uspořádáním v naší zemi jsou k tomu dány všechny předpoklady. Jsou předpoklady i pro to, aby každý nový světoobčan se stal vítaným hostem u stolu života. Náš bratrský Sovětský svaz nám ukázal, co znamená péče o zdraví národa a o jeho budoucí generace. Náš národ je malý, ale od nepaměti dokázal, že ne nadarmo byl křižovatkou Evropy. Za poslední léta jsme se mnohému naučili, poznali jsme přítele i zrádce doma i za hranicemi. Naučili jsme se dívat jasněji. Vyrostla a vyspěla zejména větší část našeho národa - ženy. V posledních letech se jasně ukázalo, jak falešný je název "slabší pohlaví".

Naše dnešní žena je úplně nový člověk. Nikdy v dějinách nebyly ženy tak zataženy do politického a hospodářského života jako za dob okupace. I ty, které dříve odmítaly politiku jako něco, co se pro ženy nehodí, se v letech okupace naučily politicky myslet. Seděly u radia a poslouchaly Moskvu a Londýn, politika se jim stala majákem, který jim v době okupace svítil na cestu. Pracovaly v podzemí, nasbíraly bohaté zkušenosti a chovaly se při výslechu gestapa velmi statečně. Tisíce jich zaplatilo svým životem lásku k rodné zemi, lásku k svobodě. Žena byla všude. Doma vychovávala děti v lásce k rodnému jazyku a nenávisti k okupantům, v podzemí pracovala po boku mužů, trpěla v koncentračních táborech i na popravištích, bojovala v partyzánských oddílech i v zahraniční armádě a nejedna z nich dostala vyznamenání za statečnost. Ženy přinesly také velký vklad do díla naší národní revoluce a vybojovaly si čestné místo po boku mužů, staly se věrnými a spolehlivými spolupracovníky, dovedly přinášet i oběti.

Vláda Národní fronty již ve svém programu, vypracovaném ještě v zahraničí, správně ocenila ženu, budovatelku nové republiky. V minulosti to byly všechny vlády, které ženám slibovaly rovnoprávnost, máme to dokonce v ústavě z dob první republiky. Jaká to však byla rovnoprávnost, když mzdové rozdíly za první republiky činily 25 až 40%! Za stejnou práci nedostávaly ženy stejný plat. Ba dokonce v mnoha závodech byli muži nahrazováni levnější ženskou pracovní silou.

Vláda Národní fronty provedla okamžitě to, co je prvním předpokladem skutečného zrovnoprávnění žen, zavedla mzdovou rovnoprávnost. Ze mzdových vyhlášek mizí rubriky muži - ženy a nastupují jednotné sazby.

Naše ženy pociťují ještě dnes mnohé starosti, nemohou-li dát dětem a rodině to, čeho by potřebovaly. Nemáme také ještě dostatek textilií a ostatního zboží, nelze ještě všechno koupit, ačkoliv se v posledních měsících začínají výkladní skříně plnit předměty denní potřeby. Avšak naše ženy chápou, že je to dědictví německého rabování, že podstatné zlepšení závisí také na nich, že ženy samy mohou velmi mnoho přispět, aby se v jejich rodinách brzy usídlily klid a štěstí. Učiní to tím, když se aktivně účastní budování republiky, když přiloží ruku k dílu a když i ve volbách budou odraženy všechny plány temných dobrodružných sil, které by chtěly zvrátit dosavadní vývoj, rozpoutat u nás občanské boje, vrhnout národ do zmatků, do bídy a opakovat ještě jednou cestu, která přivodila národní tragedii z let 1938 až 1945.

Proto naše ženy budou usilovat o upevnění našeho lidově-demokratického režimu, který zajišťuje další pokojný vývoj, který již učinil z naší vlasti jeden z nejspořádanějších a nejklidnějších států v poválečné Evropě.

Ženy také budou podporovati komunistickou stranu, která má lví podíl na osvobození republiky ze spárů hitlerovských bestií a je hlavním pilířem jejího pokojného a šťastného vývoje. Od prvých dnů osvobození republiky mobilisovala naše strana celý národ do práce a celou svou vahou se postavila do služeb výstavby republiky. Vzorem našim ženám v budovatelském úsilí jsou sovětské ženy, které mají nehynoucí zásluhy na porážce fašistických nepřátel lidstva a na konečném vítězství nad německým fašismem. A také dnes, kdy sovětská vláda již přikročuje k poválečné rekonstrukci, kráčí sovětská žena statečně po boku muže, jako ostatně po celou dobu války, po cestě k budoucímu blahobytu.

Také naše ženy využijí plně svých občanských práv k tomu, aby zajistily trvale mír vlasti a štěstí sobě a svým rodinám. Ženy rozhodně nebudou podporovat žádnou podvratnou politiku české reakce, která by nakonec uvrhla Československo do mezinárodních konfliktů a která by nás přivedla opět tam, kde nechceme býti, ke ztrátě naší národní samostatnosti.

Jsou to právě ženy, jež na války vždycky nejvíce doplácely, a proto stojí na stráži, chrání věc míru a celým srdcem a rozumem tíhnou ke klidu a spokojenosti, kterou jim nemůže zaručiti nic jiného než těsné spojenectví se Sovětským svazem, který nám navrátil státní nezávislost a národní svobodu. A proto budeme tvrdě trvat na tom, aby každý, kdo chce kalit náš přátelský poměr k Sovětskému svazu, byl označen za vlastizrádce, a aby podle toho s ním bylo také naloženo.

Naše ženy však nemohou pochopit tu mnohdy velikou shovívavost určité, byť i neveliké části soudců i určitých politických činitelů, kteří berou v ochranu vyložené zrádce a kolaboranty. Prolitá krev nejlepších dcer a synů našeho národa volá po spravedlivém potrestání těch, kteří se v dobách pro republiku a její lid nejtěžších prohřešili. Každá sentimentalita a polovičatost v postupu proti zrádcům a kolaborantům byla by výsměchem těm, kdož přinesli největší oběti za svobodu našeho lidu. Totéž platí o odsunu Němců. Zdá se, že je ještě mnoho Čechů, kteří rychle zapomínají na zpupné a bezpříkladně kruté chování Němců po dobu okupace. Tisíce Němců se vykazuje podpisy Čechů, kteří z národnostní bezzásadovosti potvrzují, že se ti a ti Němci chovali slušně. Ženy jsou přesvědčeny, že je v zájmu republiky a jejího lidu, aby zrádci a kolaboranti byli přísně potrestáni a aby Němci byli odsunuti tam, kam je srdce táhlo.

V nejtěžší době, hned po vyhnání okupantů ze země, kdy bylo nutno rychle pomoci venkovu, ženy šly na řepná pole a zachraňovaly úrodu. Právě tak při žňové kampani byly ženy na svém místě, neboť chápaly, že chléb z našich polí musí býti včas sklizen, aby nezavládl nedostatek v rodinách. Také do zestátněných závodů nastoupily hned po první výzvě vlády Národní fronty ženy, jež správně pochopily potřeby republiky a brzy zvládly techniku výroby a velmi přispěly ke zvýšení produktivity našeho průmyslu.

Skutečnost, že se ženy a všechen pracující lid vůbec zařazují do výstavby republiky, lze vysvětlit tím, že jim hluboce proniklo do vědomí, že žijeme ve státě, kde bankéřům, kapitalistům a velkostatkářům byla vyrvána nejen politická, ale i hospodářská moc z rukou, že jsme skoncovali s politikou, kdy plody lidské práce shrabovali jednotlivci, a že nastoupilo období, kdy toto bohatství patří státu a tím i celému národu. To je důležitý faktor, který pomáhá překonat mnohé obtíže při konsolidaci výrobních poměrů.

Hospodářská obroda naší republiky si však vyžádá i pro budoucnost velké pracovní energie celého národa. Zdar hospodářské obnovy závisí na tom, do jaké míry se zapojí ženy do celonárodního úsilí. Účast žen v této rozsáhlé akci závisí na tom, jaké předpoklady budou vytvořeny pro to, aby ženy mohly být plně včleněny do výrobního procesu, z něhož nám nyní odcházejí na 2 miliony Němců. I bez nich zaznamenává náš průmysl velký úbytek pracovní síly, kterou lze nahradit především aktivní účastí žen na tomto poli.

Také výchovné poslání žen v dnešním období, v období mravní obrody národa, nabylo zvláštní důležitosti. Ženy jsou přímými vychovatelkami nových občanů republiky a jako vychovatelky mládeže mají mít aktivní účast při odstraňování všeho, co u nás - zejména ve vědomí některé části naší mládeže - fašismus a nacismus zanechal. Musí být k tomu úkolu mravně způsobilé a politicky zralé, vychované v duchu lidově-demokratickém a opravdově vlasteneckém.

V nové republice roste nová žena. Staví se do fronty budovatelů nového hospodářství, není již ohlupována Hvězdou, Večery pod lampou, Krásnými romány a limonádovými filmy, které ji odváděly od skutečného života a dělaly z ní pasivního tvora.

Nová republika potřebuje mnoho pracovních sil. Chybí nám dělnice v textilu, v zemědělství, máme nedostatek pracovních sil všude, kam se jen podíváme. Ani jedny zdravé ruce by neměly zahálet. Ale je ještě mnoho těch, kteří nechtějí pracovat, kterým se nový pořádek nelíbí, protože ohrožuje jejich bezpracný příjem, ohrožuje jejich klidné zažívání, které za prvé republiky chránil celý štáb policajtů a četníků. Nedostatek pracovních sil bude u nás ještě dlouho problémem. Naši národohospodáři si lámou hlavu, jak ušetřit pracovní síly. Mluví se o nutnosti mechanisace zemědělství, abychom tak nahradili chybějící zemědělské pracovníky, mluví se o zavedení nových modernějších strojů, ale je nutno se také zabývati otázkou mechanisace našich domácností. Máme 2¹/₂ milionu domácností v republice. Co zbytečných a namáhavých prací musí vykonávat žena! Kolik zbytečné energie je vynaloženo na různé úkony, které by snadno mohl nahraditi pohodlný přístroj! Vezměme jenom praní prádla. Podle mezinárodní statistiky je nejtěžší práce horníkova, drvoštěpova a hned po něm přijde práce pradleny. Žijeme sice ve století elektřiny, ale u nás je jí v domácnostech využíváno jen v nepatrném měřítku. Kolik pracovní energie bychom ušetřili zavedením výroby standardních, cenově přístupných praček! Náš znárodněný průmysl jistě umožní v průběhu nejbližších let, jak to prohlásil pan ministr průmyslu, zlevniti elektrický proud tak, že bude možno provésti elektrisaci i nejposlednější vesnice. Již dnes bylo by možno ve velké řadě domácností usnadnit práci levnými stroji. Musíme mít jasný plán, co budeme dělat teď hned a co v pozdějších letech. Na ženách spočívá pro budoucnost velká odpovědnost. Nezapomínejme, že ženy jsou nejen spolubudovatelkami, ale také matkami, které musí nahraditi ony veliké ztráty, které náš národ v posledních letech utrpěl. Proto musí být ženám poskytnuta všestranná pomoc. V novinách proběhla zpráva, že brněnská zbrojovka vyrábí universálního kuchyňského robota, který bude stát 5.000 Kčs. Cena je tedy širokým vrstvám naprosto nepřístupná. Ty ženy, které si jej budou moci za tuto cenu koupit, netvoří základ našich pracovních sil. Je proto nutno, aby na všechno úsilí, které ženy vynaložily v boji za vybudování naší nové lidové republiky, republika odpověděla širokým programem, který by zahrnoval rozsáhlá sociální a zdravotní opatření, která by zlepšila postavení žen v rodině i ve státě a umožnila jim splnění jejich poslání. Musí býti vybudována rozsáhlá síť jeslí po celém Československu, při závodech a úřadech, aby se žena mohla plně věnovat svým povinnostem. Bude třeba postarat se o výstavbu levných, vzdušných a slunných bytů nejen pro ty, kdož ještě nebydlí vůbec, - a těch je jen v Praze 23.000 - ale také pro ty, které už 10 i více let čekají, že jejich zdravotně-závadné byty budou v nynější republice nahrazeny jinými, odpovídajícím požadavkům dnešní doby.

S tím je spojena otázka levných prádelen a správkáren, na které rovněž musí být ve státním rozpočtu pamatováno. Dále je to otázka závodních a veřejných jídelen, s připojením rodinných příslušníků ke stravování, jež musí býti co nejrychleji řešena.

Každým rokem umírá v republice 5^o/_oo matek v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím, což znamená, že z tisíce žen platí nový život 5 žen životem vlastním. Musíme proto rovněž pamatovat na vybudování sítě porodnic s kvalifikovaným personálem, což by snížilo procento žen, které umírají v důsledku nedostatečných zdravotních opatření.

Také naše děti prožily za války hrozný život a tisíce jich je zbaveno rodinné péče, na kterou klademe velký důraz v souvislosti se širokou péčí ve veřejných institucích. Také pomoc dětem po obětech fašismu je u nás nevyhnutelně nutná. Budou-li všechny tyto předpoklady splněny, umožní se ženám uskutečnit všechny úkoly, na ně kladené, které souvisí s obrodou našeho národního života. Všem našim ženám, které se jakýmkoli způsobem zasloužily o úspěšné budování republiky, patří náš dík. Přála bych si jen, aby vláda Národní fronty a Národní shromáždění samo nezapomínaly na jejich veliké zásluhy a aby je také příslušně ocenily. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pani posl. Bělíková. Udeľujem jej slovo.

Posl. Bělíková: Pánové a paní!

Velká část národa volá po změně všech starých zákonných ustanovení podle potřeb dneška a jestliže naše cesty směřují k uskutečnění socialismu, je nutné, abychom i sociální politiku našeho státu vedli tak, aby přinesla užitek a blaho naší i budoucí generaci.

Nahlédneme-li do rozpočtu ministerstva ochrany práce a sociální péče, zjišťujeme, že prostředky, které bude míti tento resort k disposici, zdaleka nestačí k tomu, aby veřejná sociální péče byla prováděna tak, jak bychom si přáli a očekávali. Převážná část naší veřejnosti byla do nedávna přesvědčena, že v našem novém, lidově demokratickém státě veřejná správa převezme do své péče všechny ty osoby a rodiny, které byly až dosud zcela anebo částečně odkázány na péči dobrovolnou. Není-li tomu tak, musí býti veřejnosti otevřeně a upřímně sděleno, že finanční situace státu nedovoluje, aby v nynější době stát tyto velké úkoly na sebe převzal, a je třeba, aby do té doby, než se tak stane, česká veřejnost přispívala v mezích daných možností na dobrovolnou sociální péči, která tyto úkoly až dosud v mezích možností plní.

Válka nám přinesla celou řadu sociálních a zdravotních problémů, které musí být řešeny v zájmu existence celého národa. Veřejná péče, která by měla míti dostatek finančních prostředků na zvládnutí těchto problémů, jich zatím nemá a její činnost jest omezena buď zákonem nebo rozpočtem. Víme, že charitativní péče, organisovaná na zásadách zapojení ušlechtilých jedinců, nemůže znamenati náhradu za sociální politiku, vedenou státem, že může býti jenom jejím doplňkem. Sociální politika státu má za úkol vyrovnávati rozdíly, vzniklé z nerovnoměrného rozdělení statků. Kdybychom žili ve společnosti, kde každý jedinec cítí s potřebami celku, kdy dobrovolně a rád pomáhá člověk člověku, tu by snad měla dobrovolná charitativní péče velký význam. Ale tak tomu v lidské společnosti není. Sociální politika státní musí proto cestou normativní upravovat všechny rozdíly. Člověk, který pracuje, vytváří tím hodnoty, které umožňují život společnosti. Má právo v tom případě, kdy je bez vlastní viny vyřazen z tvůrčí práce, v nemoci, invaliditě, stáří, při úrazu a jiném, žádati od společnosti, aby se o něj v dostatečné míře postarala. A společnost má svatou povinnost potřebnou pomoc poskytnouti.

Chráníme-li zákonem čest člověka, jeho majetek, bezpečnost, život i život nenarozeného dítěte, nesplníme své povinnosti dotud dobře, dokud si neuvědomíme všichni bez rozdílu stavu, že skutečnost, když se člověk narodí a matka nemá možnost poskytnouti mu potřebnou péči a výživu, když dítě zmírá hladem a podvýživou, právem potvrzuje, že se stal zločin na člověku slabém a bezbranném, za který není nikdo stíhán ani trestán.