Dobrovolná charitativní péče, jak jsem se již zmínila, je dosud platným a dobrým doplňkem sociální politiky. Nemůže nám býti proto lhostejno, jestliže se tu projevuje snaha, určitou již zavedenou a v práci osvědčenou instituci rušiti. Máme u nás dobrovolnou instituci, která sice vznikla za války, která se však osvědčila a která až na několik málo výjimek měla ty nejlepší pracovníky a pracovnice. Zasluhuje připomenouti, že Česká sociální pomoc, která mimo získávání prostředků na dobrovolnou sociální a zdravotní péči, podporuje sociálně slabé rodiny a osoby, vydala od 1. listopadu 1944 do 31. prosince 1945 na podpůrnou péči 203 miliony korun. Jde převážnou většinou o péči doplňkovou, která podstatně převyšuje částky, které dávají na tyto účely z titulu chudinského zákona naše obce a města.

Přehled příjmů a vydání České sociální pomoci jest nejkrásnějším svědectvím sociálního cítění našeho národa. Jsou to většinou naše pracující vrstvy, které na tyto účely přispívají. Roku 1945 vydala Česká sociální pomoc dohromady 252,073.000 Kčs. Z této částky připadá na péči o mládež, kterou provádí Péče o mládež, částka 39,923.587 Kčs. Na zdravotní péči bylo vydáno roku 1945 8¹/₂ milionu korun.

Jsem povinna připomenouti, že částka 103,966.800 Kčs, zahrnutá v rozpočtu ministerstva ochrany práce a sociální péče pro země české a slovenské pro péči o matku a dítě, je tak nepatrná, že bude nezbytně nutné obrátit se opětně na dobrovolnou péči. Pomoci se musí ihned. Odmítáme, aby v době tak těžké se tvořily pouze fondy, které jsou naprosto zastaralým systémem a které zpravidla tvoříme tehdy, když pomoci někomu není zrovna akutní.

Jsem si vědoma toho, že sociální péče i charitativní činnost socialistické společnosti bude míti jiné poslání, účel a náplň. Stále ještě jsme povinni odčiňovat škody, které způsobil svět nacistický a kapitalistický. Činnost socialistů v kapitalistickém zřízení byla mezi jiným omezena na to, aby se veliké utrpení, které bylo pracujícímu lidu způsobeno, alespoň do určité míry napravovalo.

Spějeme k společnosti socialistické, která se bude starat poctivě o to, aby byly vytvořeny takové podmínky, aby sociální péče a podpůrnictví bylo zapotřebí jen v míře co nejmenší. Kapitalistický svět způsoboval periodicky krise nezaměstnanosti, nezaviněnou bídu a mnoho jiných nedostatků. V nové společnosti při plánovaném a řízeném hospodářství nebude nezaměstnanosti, lidé budou pracovat za nejpříznivějších podmínek, nebude nemocí z povolání, nebude nezaopatřených dětí a nešťastných vdov.

Socialistická společnost rozdělí spravedlivě pracovní úkoly na všechny zdravé příslušníky národa, takže nikdo nebude přetížen proto, že je chudý. Ani chudoba v dnešním slova smyslu nebude, neboť každý pracovník dostane za svoji práci dostatečné prostředky, aby mohl zdravě a pohodlně bydlet, aby mohl žít kulturně a aby jeho síly nebyly přepínány. V kapitalistické společnosti byl pro podnikání jediným měřítkem zisk. Nemůže tomu tak být nadále. Při plánovaném a řízeném hospodářství bude společnost umět určit statky, které se budou vyrábět, a bude určovat jejich množství. Nebude proto nadvýroby a nebude potom také přeplněných skladů a tím tlaku na mzdy. Je proto naší povinností, abychom všemi silami usilovali o přebudování lidské společnosti od základů, v duchu socialistického bratrství.

Při sociální péči o studentstvo a žactvo, kterou má na starosti ministerstvo školství a nár. osvěty, vychází se především z potřeb státu jako celku. Zájem o hospodaření lidským nadáním nutně vyžaduje, aby se každému dostalo vzdělání, které odpovídá jeho nadání, nehledě na to, zda je bohatý nebo chudý. Při sociální péči, jak ji koná ministerstvo soc. péče, vychází se především z potřeb jedince. Sirotčinec zřizuje se pro děti, které nemají rodičů, internát pro děti nebo studenty, aby mohli navštěvovat určitou školu.

Vysokoškolské studentstvo mělo 6 let školy zavřeny a je proto nutno mu udělovat podpory v takové výši, aby mohlo veškeren svůj čas věnovat studování. V budoucnosti je nutno se postarat o nejschopnější z nemajetných, aby studovali za podmínek obdobných těm, za kterých může studovat schopný jedinec z kruhů majetných. Nejde o to, aby včas skládal zkoušky, ale aby v době vysokoškolského studia dostalo se mu i po stránce rozvoje osobnosti a rozhledu politického možností a času zcela dozrát.

Zvláštní péči nutno věnovati studentům vysokoškolským i ostatním po stránce zdravotní již z toho důvodu, že stát investuje do nich značnější náklady než do jiných mladých lidí stejného věku. Bylo by zajímavé jednou statisticky zjistit, kolik absolventů vysokých škol v letech devadesátých, kdy sociální péče o studentstvo byla v plenkách, umřelo před dosažením normální věkové hranice na choroby, k jejichž vzniku a zhoršení přispěl příliš chudý život v době vysokoškolského studia. Je-li možno říci, že podpory poskytované vysokoškolským studentům jsou celkem dostatečně vysoké, není možno to tvrdit o podporách, dávaných žákům škol středních a odborných. Zde bude nutné též pomýšlet na zvýšení příslušné položky, aby bylo možno jednotlivé měsíční podpory zvyšovat. Ovšem je též nezbytně nutno žádat vynikající prospěch. Síť internátů pro tyto žáky bude nutno rozšířit, aby žactvo nemuselo dojíždět do školy. Nejde jen o zbytečnou únavu, ale i o to, že dojíždějící žák nemůže býti účasten kulturního života, který se rozvíjí v místě jeho školy. A účast na něm je stejně integrující součástí nutného formování kulturní osoby, jako účast na školním vyučování. Mimo to se dojíždějící žáci nemohou účastňovat nového života studentstva své školy a jsou zbavováni i této velmi důležité složky výchovy a vzdělání.

Popelkou mezi školami jsou školy učňovské. Nemají vhodné budovy, pracovny ani dost učitelů. Naše nová republika musí mít zájem na povznesení vzdělanosti jak všeobecné, tak i odborné, a to nejen u pracovníků duševních, ale též u manuelních. Blahobyt národa nespočívá pouze na množství vykonané práce, ale i na její jakosti. Školy učňovské budou tuto jakost ku prospěchu státu stupňovat.

Je též třeba zabývati se jedním z nejdůležitějších problémů dneška, jímž jest populace našeho národa. Tento problém jest otázkou celého našeho národního bytí, a jestliže jej chceme úspěšně vyřešit, musíme najíti prostředky k jeho uskutečnění.

Československá sociální demokracie zaujímá kladné stanovisko k populaci národa a doporučuje k uvážení, že populační problém bude možno dobře zvládnout pouze za těchto předpokladů: Především musíme umožnit mladým lidem časné sňatky, k nimž můžeme úspěšně přispět zavedením slušné výměry výbavného, levnými byty, přednostním právem v pracovním poměru pro ženaté a úpravou všech předpisů nemocenského a sociálního pojištění v duchu nejaktivnější populační politiky. Populaci národa podpoříme poskytováním sociálních výhod při narození dítěte, povinným pojištěním na mateřství, přednostní výhodou při obsazování bytů, odstupňovaným výchovným nebo mzdovým přídavkem, případně zavedením rodinných mezd, značnou úlevou daňovou, slevou na existenčních půjčkách, zvýšením sociálních výhod při každém dalším dítěti.

Dále je třeba zdravotně i sociálně zabezpečit nemanželské děti a učinit je účastnými všech právních náležitostí, jež má dítě manželské, tedy i poskytnutí otcova jména v případech, kde otcovství je zákonem prokázáno.

Upravit dědické právo, a to tak, aby stát participoval odstupňovaně na dědictví, přihlížeje při tom k počtu nezletilých příslušníků rodiny. Je samozřejmé, že rozšířením poradenské péče, stavbou dalších porodnic, kojeneckých ústavů, školením sociálních sester a porodních asistentek a jich zabezpečením přispějeme rovněž k náležité péči o matku a dítě, a zároveň též o populaci. Není to souhrn všech našich požadavků, je zde jistě mnoho dalších a odpovědných úkolů, jež budeme moci vyřešit za účasti celého národa.

Znárodněním velké části průmyslu a přírodního bohatství dostává se nám záruky, že jakmile se dostaneme z počátečních těžkostí, budeme moci z výtěžku lidské práce přispěti na vše, co z potřeb dneška vyrůstá.

To, co je cílem i úkolem sociální politiky, je nakonec podmíněno dobrou prosperitou znárodněného průmyslu. Pouze z lidské práce vyrůstá štěstí a spokojenost rodiny i celého národa. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom je pán posl. inž. Michalič, ktorému udeľujem slovo.

Posl. inž. Michalič:

Každý rozpočet je plán a štátny rozpočet má byť plánom, ktorý poskytuje zákonodarcom i občianstvu jasný obraz o politickej, hospodárskej, kultúrnej, sociálnej, finančnej a vôbec všetkej činnosti štátnej výkonnej moci pre to obdobie, na ktoré sa vzťahuje. Má byť zrkadlom, v ktorom každý občan jasne vidí v každom smere zameranie snahy štátnej výkonnej moci. Náš rozpočet na r. 1946 v mnohých smeroch týmto požiadavkám bohužiaľ nevyhovuje. Nie to však vinou konštruktérov tohto rozpočtu, ale vinou mimoriadnych pomerov, za ktorých žijeme. Štátny rozpočet nie je jednotný, dôkazom čoho sú napríklad i neúmerné a nepomerné dotácie tých samých úkolov na Slovensku a v zemiach českých, na čo bolo v rozpočtovom výbore behom debaty viac razy poukázané. Za veľký nedostatok nášho rozpočtu na r. 1946 považujem okolnosť, že o najväčšom hospodárskom podujatí v terajších časoch, o znárodnení kľúčového priemyslu, nepodáva ani nám zákonodarcom, ani širokým vrstvám obyvateľstva žiadne vysvetlenie. Vysvetlenie, ktoré by nám poskytovalo obraz o následkoch a výsledkoch tohto kardinálneho rozhodnutia, o ktorom sme všetci presvedčení, že je to veľavýznamný krok dopredu, že bude mať pre nás všetkých svoje hospodárske reflexy. Viem, že v mnohých prípadoch je ťažko podchytiť výsledky ciferne, čiže povedať z toho a toho odboru znárodneného priemyslu poplynie štátnej pokladnici ten a ten zisk. Nie, všeobecne si to tak nepredstavujem, lebo viem, že v mnohých odboroch národného priemyslu štátna pokladnica takéto príjmy asi nikdy mať nebude, lebo z predajnej ceny výrobkov, čiže z tržby musí sa uhradiť svojstojná cena výrobkov, zaplatiť daň zárobková a zbytok, to je bývalý zisk kapitálu, použije sa v prospech zamestnancov vo forme lepšieho honorovania ich práce, a štátnej pokladnici dostane sa príjmov len nepriamo. Ale nie je tomu všade tak. Napríklad bezpochyby budú zisky v nasledujúcich odboroch znárodneného priemyslu: u bánk a poisťovien, u ťažkého zbrojarského priemyslu, čiastky chemického priemyslu, u niektorých uhoľných doloch a snáď ešte iných.

V každom prípade dôvodová zpráva k finančnému zákonu a štátnemu rozpočtu mala priniesť do tejto veci svetlo, vysloviť aspoň jasný názor, keď pod vplyvom povojnových pomerov nie je ešte v stave výkonná moc štátu poskytnúť nám ani v roku 1946, v tejto veľmi dôležitej veci, jasný plán. A to je nedostatok. Nedostatok, ktorý predchádzajúci rečníci pripisujú na vrub finančnej správy.

Slávna snemovňa! Toto obvinenie je liché, liché skoro na sto percent, lebo finančná správa na organizáciu, plánovanie, povedal by som i na sam podstatu znárodneného priemyslu, okrem bánk a poisťovní, nemá skoro žiadneho vplyvu. To je skutočnosť, ktorá sa nedá oddišputovať. Podľa môjho skromného, subjektívneho stanoviska veci tuná nie sú tak usporiadané, ako by vecne maly byť usporiadané a ako asi v budúcnosti - vzhľadom na naše pomery - musia byť usporiadané. Finančnej správe je možno objektívne vytýkať snáď len liknavé usporiadanie znárodnenia bánk a poisťovní, kde mala možnosť stať sa vzorom pre ostatné odbory znárodneného priemyslu, ale i tu neviem, či na tej vine nenesú zase akýsi aspoň malý podiel i politické strany so svojimi personálnymi požiadavkami, ktoré mnohokrát sa ťažko dávajú do štátnej alebo národnej harmónie.

Nikto z nás nemôže už oddišputovať, že definitívne sme vstúpili do novej hospodárskej éry, éry riadeného hospodárstva. Nie je sporné, že štátny dôchodok súvisí s dôchodkom národným a národný dôchodok sa zase rozčleňuje na dôchodok jednotlivca, a žiadny konštruktér štátneho rozpočtu nemôže si nepovšimnúť i výdajového rozčlenenia dôchodku jednotlivca, lebo len to jen reálna báza konštrukcií štátnych príjmov. Nie je možné debatovať o tom, čo je osobne únosné pre jednotlivého občana, a nepodrobiť jeho výdavky, povedal by som až mikroskopickému rozboru.

Tu som u toho, slávna snemovňa, na čo vás chcem upozorniť. Vojnová mašinéria okupantov vytvorila v českých zemiach riadené hospodárstvo s dvojím zameraním. Jednak aby slúžilo vojnovému úsiliu Reichu a jednak k vykorisťovaniu českého dôchodku v prospech Nemcov. Dnes, keď už sme slobodní, mám taký opodstatnený dojem, že na tú druhú časť sa zabudlo. Zabudlo sa preto, že prvá časť účelu riadeného hospodárenia automaticky buď zanikla alebo začala slúžiť nám a tá druhá sa obsadila lebo bola tu, zabúda sa však na jej kasírovanie len preto, lebo slúži snáď niektorým jednotlivcom, potrebným pre politické strany, neslúži však národu a štátu. Nie je mysliteľné, aby v slobodnej Československej republike bolo potrebné zachovať alebo len prechodne zachovávať to, čo pri riadenom hospodárstve v neďalekej minulosti slúžilo k vykorisťovaniu českého národa v prospech sinekurálnych Nemcov. Zachovanie toho znamenalo by schválenie vykorisťovania občianstva v prospech sinekurálnych príslušníkov politických strán. Považoval som za potrebné o tom prehovoriť preto, lebo pozorujem určitú transplantačnú tendenciu, zameranú na Slovensko, a tomu zlu by sme sa chceli ubrániť.

Slávna snemovňa, pri prejednávaní rozpočtu nie je možno opomenúť zo všeobecných problémov ešte dva problémy. Sú to zhabané majetky Nemcov, Maďarov a kolaborantov a ich súvislosť s reparáciou a konečne otázka našej menovej štabilizácie. Čo sa týka prvého problému vnucujú sa mi spomienky na reparácie po prvej svetovej vojne a vo veci konfiškácii majetkov nemôžem odolať živelnej požiadavke mysli obyčajných občanov nášho štátu a vysloviť ich mienku pri tejto príležitosti. Vo veci reparácií nerobme si ilúzie. To, čo dostaneme z nemeckého priemyslu a zhabaný majetok Nemcov, Maďarov, kolaborantov, to je všetko, s čím sa musíme uspokojiť, s čím musíme zahojiť svoje rany a pomocou čoho musí nastať naše hospodárske vzkriesenie. Je preto treba, aby tieto plusy boly považované za prínosy len pre štát, aby boly ciferne presné a čím skôr zistené, aby sa s nimi nemohlo šafáriť od buka do buka, aby sme z toho neurobili frašku druhej arizácie. Tieto prínosy patria štátu a nie jednotlivcovi a v tejto veci čakáme od vlády jasný plán a jasné slová, lebo to je prianie širokých vrstiev obyvateľstva tohto štátu.

Vo veci štabilizácie meny prehovorilo už mnoho rečníkov v tomto Národnom shromaždení a vyslovili sa jednoznačne pre štabilitu našej meny. Som pre ňu i ja, chcem len na jednu okolnosť poukázať, že sa mnoho hovorí o thezaurácii peňazí a príčiny sa nevidia. Myslím, že thezauráciu z valnej časti zapríčinila najmä okolnosť, že staré peniaze boly vymenené prv, než sa previedla úprava hladiny cenovej a mzdovej, čo bolo veľkou chybou, ktorá silne ovlivnila nedôverčivosť občianstva, ba, lepšie povedané, zapríčinila túto nedôverčivosť. Bolo by zaujímavé, keby sme sa dozvedeli, prečo bola tá chyba urobená a či nie je to dokonca snáď i vinou. Druhou príčinou thezaurácie je okolnosť, že mnohí neveria tomu, že nové úspory nebudú podliehať dávke z majetku, resp. dávke z prírastku na majetku. I tu by bolo treba učiniť potrebné kroky pre uspokojenie širokej verejnosti.

Menom klubu poslancov Ukrajinskej národnej rady pri prejednávaní štátneho rozpočtu na rok 1946 chcem sa dotknúť ešte i otázok a problémov, ktoré priamo tangujú a interesujú náš ľud.

V prvej rade musím pripomenúť otázku zásobovania obyvateľstva potravnými článkami. Naše kraje boly na jeseň r. 1944 nútene a narýchlo evakuované. Tisíce našich ľudí nezastrašil trest smrti, podarilo sa im utiecť do hôr, ale väčšina sa musela podrobiť. Máloktorému jednotlivcovi sa podarilo zachrániť si zo svojho majetku viac, ako čo sa vmestilo do jedného ranca. Všetko ostatné zostalo na mieste, napospas osudu, najmä nemeckým a maďarským okupantom, ktorí sa neostýchali zanechané veci ešte pred očami odchádzajúceho obyvateľstva ničiť, alebo započať s ich odvozom pre vlastné obohatenie. Kolba nemeckého vojaka bola v tej dobe na našom území jediným predstaviteľom spravodlivosti, ľudskosti a súcitu a to viete, ako potom mohla tá spravodlivosť, ľudskosť a súcit vyzerať. Stovky, ba snáď i tisíce rodín snažilo sa narýchlo improvizovanými kravskými poťahmi - koňov a volov pobraly už fašistické vojská - ba i príručnými vozíkmi zachrániť si pre malé deti aspoň na krátku dobu niečo málo potravín a šatstva, keďže opúšťali svoje domovy pred zimou a išli do neznáma, ale všetko bolo zbytočné. Po niekoľko kilometrov boli pozbaveni všetkého a hnaní do neznáma kolbami SS-ákov a Nyílašov ako dobytok, chrániac si životy malých detí pred nepohodou častokrát len teplom vlastného tela. Za takýchto okolností desiatky a desiatky ľudí bolo povraždených, a to hromadne i jednotlive, stovky rodín sa roztrhlo, mnohí sú z nich ešte i dnes nezvestní. Po takomto úvode prežil náš ľud tri až sedem mesiacov nezávideniahodného evakuantského života, pričom sa finančne úplne vyčerpal.

Po návrate do rodného kraja nenašiel nikto zo svojich hnuteľností samozrejme nič. Ale nielen to; skoro v polovine prípadov nenašiel ani svoj dom a v desiatkach obcí musel i po verejnej ceste, ba po vlastnom dvore a humne chodiť veľmi opatrne, lebo každý moment mohol zaplatiť za svoju odvážlivosť životom následkom výbuchu zradných mín. Takto vstupoval náš ľud do oslobodenej staro-novej vlasti. Zdôrazňujem to preto, aby ste jeho dnešnému postoju a požiadavkám správne rozumeli.

Vývoj a obnova riadneho života v našich rajónoch išla a doteraz ide, i keď už od oslobodenia uplynulo skoro 15 mesiacov, slimačím krokom. Zaiste i okolnosť, že ustupujúci fašisti dôkladne zničili dopravnú sieť Slovenska, je jednou z príčin pomalého vývoja, ale bolo by mylné všetko pripísať na vrub toho. Vo veci zásobovania stav je nateraz uspokojivý, ale podotýkam, že len nateraz, lebo je založený vlastne na almužníctve a my si neprajeme, aby sa tento spôsob u nás ustálil. Sme pracovití ľudia a sme presvedčení o tom, že náš kraj nám poskytne za normálnych časov dostatok výživy a záleží len na štátnej výkonnej moci na Slovensku, aby v našich krajoch almužnícky spôsob života bol čoskoro odstránený. Mám na mysli v prvej rade umožnenie zasiatia pôdy jarným obilím, lebo začiatkom februára pri ceste pána ministra národnej obrany, armádneho generála Svobodu, zistili sme, že jesenný prídel osiva činil vo svidníckom, stropkovskom, medzilaboreckom a sninskom okrese na hlavu od 2 do 10 kilogramov. Áno, počuli ste dobre, od 2 do 10 kg. Bola to skutočnosť, ale verím tomu, že nebolo to myslené vážne a že sa to aspoň teraz na jar už nezopakuje. Uvedomte si láskave, že ten kraj stratil všetko, nemá si za čo potrebné semená kúpiť, lebo hospodárska situácia v dôsledku absolútneho nedostatku zárobkových možností je tak zlá, že napr. vo svidníckom okrese v mesiaci januári nemalo si obyvateľstvo za čo zakúpiť ani celý prídel múky.