Čtvrtek 28. března 1946

Do zásobovacieho sektoru spadá i zásobovanie obyvateľstva obuvou a šatstvom. V tomto ohľade nemôžem sa pochváliť, že by situácia bola uspokojivá, i keď mnohí z t. zv. "dobre informovaných občanov" hovoria o tom ináč. Pritom sa uvádzajú cifry a veci, ktoré patria skôr do sféry bájoslovia ako do reálnych rozhovorov. Ako klasický príklad uvádzam zásobovanie nášho obyvateľstva obuvou. Začiatkom februára zodpovední činitelia vážne tvrdili, že východu sa dostalo prídelu 535.000 párov topánok, a skutočný stav bol tento: v obciach s 350 až 400 obyvateľmi dostalo sa občanom za celých 13 mesiacov spolu 15 až 20 párov topánok. To sa s malými výkyvmi opakovalo v každej navštívenej dedine a súhlasilo to i so súčtom pre celý okres. Vec bola skoro záhadná a pobúrlivá pre každého poctivého človeka. Skutočnosť však bola iná. Celková cifra sedela, ale koženej obuvi z 535.000 párov bolo len 12.000 párov a ostatok pripadal na dreváky, plátenky a papuče, ktoré v lesnatom kraji a v zime sú nanič, a preto sme videli nejedno dieťa bosé a veľmi málo normálne obutých.

Konám veľmi milú povinnosť, keď s tohto miesta menom nášho ukrajinského a ruského ľudu vyslovujem pánu ministrovi arm. generálovi Svobodovi naše úprimné, zo srdca idúce národné: spasíbo. Vďaka za jeho veľké porozumenie pre náš ľud v jeho dnešnej ťažkej situácii a za to, že bol prvým členom ústrednej vlády, ktorý na mieste bezprostredne sa informoval o situácii nášho ľudu a že porozumel jeho potrebám a podľa možností poskytol mu pomocnú ruku Ďakujem mu zvlášť za to, že pri poskytnutí pomoci uskutočnil novú metódu - pomoc bola doručená bez sprostredkovateľov - čím určite vytvoril dobrý precedens pre zbytok mimoriadnych časov a potrieb našich krajov a ukázal, že účelná pomoc má slúžiť nielen dnešku, ale má mať na mysli i zajtrajšok.

Naším najpálčivejším problémom dneška je rekonštrukcia. Čo znamená pre nás, pochopíte snáď čiastočne, keď ste videli filmové snímky z našich krajov, keď čítate v novinách o dodávke barákov pre núdzové ubytovanie nášho ľudu, ale plné porozumenie pre tento problém môže mať len ten, kto sa podíval do našich krajov, poznal náš ľud a videl, v akej situácii sa nachádza.

Pri svojich študentských túlkach po Morave počul som raz jedného pantátu, ako hovoril: "Synku, dvakrát vyhořet, toť radši zemřít." Dámy a pánovia, my sme tí, čo sme behom krátkych 30 rokov dvakrát vyhoreli. Ale zomrieť preto ešte nechceme, ba naopak, až teraz veríme, že budeme žiť tak dobre, ako sme doteraz nežili. Vieme však, že samotný optimizmus pre život nestačí. Pre náš lepší život nestačia ani naše vlastné sily, lebo sme boli relatívne viac oslabení ako vy bratia Slováci a Česi a preto dožadujeme sa i vašej pomoci. Za prvej svetovej vojny zničenie našich krajov bolo obdobné a hospodársky, technicky a politicky zaostalé Uhorsko, ktoré zaiste nebolo nám vôbec naklonené, bolo vstave ešte behom vojny asi do začiatku roku 1917 zrekonštruovať naše kraje. Tento fakt nemôžeme prehliadnuť, musí nás mať k tomu, aby sme našli chybu v dnešnej situácii a sjednali nápravu.

Za prvý nedostatok považujeme, že 8-10 mesiacov po oslobodení našich krajov sa v tejto veci vôbec nič nepodniklo. Dá sa to všelijako vysvetliť, ale plne vysvetliť - lepšie povedané - ospravedlniť sa to nedá. Pri najmenšom, mohlo sa v tejto dobe dodať nášmu ľudu potrebné náradie, sekery, pilky a klince a ten by si bol vystaval aspoň sruby, keď nie domy. Na jeseň zasiahol do toho Sbor povereníkov a zriadil Komisiu pre pomoc východnému Slovensku, pričom bolo rozhodnuté, že ubytovanie na zimu prevedie sa pomocou drevených barákov, dodaných zo západného Slovenska. Pred zimou snáď nebolo už iného východiska, ale nemôžem nepoukázať na to, že sa tu vlastne vozí drevo do lesa, pričom jeden barák stojí 234.000 Kčs, ba podľa najnovších informácií dokonca snáď 280.000 Kčs. Sú to, resp. v krátkej budúcnosti budú to celkom vyhodené peniaze. Pred mesiacom vo veci rekonštrukcie bola situácia taká, že v roku 1946 malo by sa rekonštruovať asi desať dedín, v prvej rade okresné sídla, ale i pre túto krajne obmedzenú rekonštrukciu neexistoval ešte nijaký plán, ba dokonca neexistoval ani plán jednotného typu budúceho gazdovského stavania.

Okolo Komisie pre pomoc východnému Slovensku sa rozpriadla čulá debata. Debatovalo sa o kompetencii, o parite politických strán, o kontrolnej kompetencii a pod.

Dámy a pánovia! My, zástupcovia tohto ľudu, máme na slávnu vládu a na slávny Sbor povereníkov jednu naliehavú žiadosť. Nech vec rekonštrukcií na východnom Slovensku sverí štátnej inštitúcii, okolo ktorej by sa nedebatovalo o parite a tomu podobných veciach, ktorá však by mala presne stanovený úkol, dostala by k tomu potrebné prostriedky a bola by za svoju činnosť zodpovedná.

Ďalej máme na slávnu vládu a slávny Sbor povereníkov taktiež naliehavú žiadosť, aby dobu trvania rekonštrukcie podrobily bedlivému skúmaniu a určily, či by rekonštrukcia nemohla a nemala byť skončená už v r. 1946, lebo i keď vysoko si oceňujem úmysly previesť rekonštrukciu v duchu moderných požiadaviek, včítane estetického vzhľadu našich dedín, ktoré by sa v budúcnosti mohly stať vyhľadávanými cudzozemskými turistami, predsa nemôžeme ako zástupcovia ľudu vziať si na svedomie, že by rekonštrukcia našich krajov pri dnešnom tempe mohla potrvať i 5-6 rokov a náš národ by tým doznal nesmiernej zdravotnej, hospodárskej a kultúrnej škody. V prípade, že sa slávna vláda rozhodne pre urýchlenú rekonštrukciu, prosím, aby pri stavbe hospodárskych budov, najmä maštalí, nebolo zabudnuté na požiadavky intenzívneho, moderného obhospodarovania pôdy. Sme presvedčení, že splnenie našej požiadavky nenarazí na finančné ťažkosti, veď tu ide o eminentný národohospodársky záujem celého štátu, lebo rekonštrukcia nášho kraja je predpokladom pre zapojenie našich krajov a nášho ľudu do tvorivej práce nášho štátneho celku. Veríme, že slávna vláda nájde prostriedky na obnovenia existencie toho ľudu, ktorý sa v najkritickejších časoch zhostil svojich národných, slovanských i vlasteneckých povinností úmerne k svojim silám, v plnej miere, keď našla skoro 2 miliardy Kčs v riadnom rozpočte na zahojenie zaiste hodne bolestných rán, ale predsa len nepostihujúcich podstatu života tak, ako postihujú utrpené rany podstatu života nášho ľudu.

K ďalším problémom patrí problém osídlovací. Tento problém je pre niektoré naše dediny veľmi ožehavým. Vypočul som mnoho názorov na tento problém jak z vlastného prostredia, tak i z kruhov bratov Slovákov a Čechov. Keď mám však v tejto veci hovoriť ako predseda klubu poslancov Ukrajinskej národnej rady a ako inteligent svojho ľudu, ktorého minulosť i mentalita sú mi dostatočne dobre známe, musím konštatovať, že vyriešenie tohto problému sa na východnom Slovensku musí uskutočniť.

Každé iné riešenie bolo by vadné a mylné. Na prvý pohľad sa vám pozdáva snáď nemožným, ale vo skutočnosti to nie je tak. Naše rodiny priemerom sa musia počítať za 5-6členné. Verím, že otázka vysťahovania Maďarov zo Slovenska sa uskutoční, lebo oni medzi nami nie sú doma, cítia to i oni a vieme to dobre i my. Ich vysťahovanie nie je len problémom národnostným, nie je len reflexom ich politického chovania sa k nám Slovanom, ale je to historické, sociálne a politické odčinenie krívd, ktoré na nás Slovanoch páchaly dlhé storočia generácie maďarských feudálov, ktorých nôhsledičmi sú - chcejúc, nechcejúc - Maďari ešte u nás žijúci. Keď sa tento predpoklad uskutoční, uvoľní sa na východnom Slovensku po Nemcoch a Maďaroch asi 12 až 15 tisíc slušných roľníckych usadlostí a z našich rajónov postačilo by presídlenie asi 3.000 rodín, ktoré by kľudne mohly byť umiestené na východnom Slovensku. Dnešné prevádzanie presídlovania nás však zaráža, lebo vidíme, že na Spiš sťahujú ľudí zo stredného Slovenska, teda i keď vlastný Spiš je preľudnený. Prosíme, aby sa do problému osídlovacieho vniesla určitá korekcia, systém a plánovanie. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Tymeš.)

O problém industrializačný je veľký záujem na celom Slovensku. Je to eminentný predpoklad pre jednotnosť Československej republiky. Mnoho sa o tom píše a ešte viac hovorí. Ja ako technik plne chápem, že nie je to problém tak jednoduchý, a konštatujem, že neexistuje v tej veci ešte žiadny reálny plán. Som však presvedčený, že tento problém určite bude vyriešený tak, ako so stanoviska zdravého rozumu musí byť vyriešený, a tuším, že to bude asi dlhoročný etapový plán. Dosiaľ žiadame, aby slávna vláda a slávny Sbor povereníkov urýchlene umožnily nášmu ľudu zapojiť sa do hospodárskeho života republiky a aby sa za tým účelom viac pozornosti venovalo východnému Slovensku pri tvorbe energetických zdrojov, keďže pre vytvorenie takýchto zdrojov sú tam dané prírodné podmienky, kraj je chudobný na uhlie a je predurčený na umiestenie exportného priemyslu, orientovaného na východ. Do toho času žiadame o prevedenie elektrizácie našich dedín a rozšírenie dopravnej siete, bez ktorej nie je mysliteľné hladké zpeňaženie poľnohospodárskej produkcie týchto krajov.

Dámy a pánovia! Hovorilo sa tuná o participácii. My sme skromní, my nechceme participovať na počte generálov nebo sekčných šéfov, takéto problémy nie sú pre nás akútne, i keď spravodlivú a vecne odôvodnenú participáciu uznávame. Naša bolesť je menšieho kalibru. Chceme len to, aby našim dobrovoľníkom, ktorí riskovali svoje životy na rôzných bojištiach, bola daná taká prednosť, aká im patrí, keď vyhovujú všetkým podmienkam, až snáď na jednu, že im chýba z jednej triedy meštianky tá bumaška, aby kvôli tomu nebolo im znemožnené stať sa členom národnej bezpečnosti, finančnej stráže alebo sa dostať do nižších pomocných štátnych služieb. Chceme v tej veci uznanie našim hrdinom. Spravodlivosť v rovnakej miere pre každého dobrého Slovana, občana tohto štátu. Klub poslancov Ukrajinskej národnej rady bude hlasovať pre priatie finančného zákona a štátneho rozpočtu na r. 1946 tak, ako ho schválil rozpočtový výbor Dočasného Národného shromaždenia. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Maleček. Dávám mu slovo.

Posl. Maleček: Dámy a pánové, slavná sněmovno!

Dovolte mi, abych v úvodu své řeči vzpomenul na jednu věc: Před 354 lety se narodil Jan Amos Komenský. Lituji velice, že k uctění jeho památky neschválila tato sněmovna návrh zákona o zřízení pedagogických fakult. Myslím, že tím bychom nejlépe uctili památku muže, který je i dnes pro nás vzorem bojovníka za moderní školství a který konec konců byl i vzorem bojovníka za velikou organisaci všech národů světa.

A nyní, prosím, k věci. Vyslechl jsem pozorně během celé debaty všechny řeči paní poslankyň i pánů poslanců. Chtěl bych na jejich okraj uvést několik poznámek. - Především bylo zde proneseno mnoho agitačních volebních řečí. Velmi málo kritických seriosních poznámek na okraj našeho rozpočtu. Neslouží to novému parlamentu ke cti, když poslanci, kteří si mají býti vědomi toho, že projednávání rozpočtu je věc nadmíru vážná, znevažují tuto tribunu a mluví nikoli k parlamentu, nýbrž k svým voličům. - Tak především bych měl dotaz na paní posl. Horákovou, zdali dobře sledovala vývody řečníků své strany, kteří prohlašovali, že její strana je stranou důsledně socialistickou. Já jsem to uvítal a byl jsem tomu prohlášení povděčen. Paní posl. Horáková, když vykládala Feierabendův případ, mluvila však o tom, že paní Feierabendová byla nucena v Terezíně vykonávat ty nejnižší práce. Co je to za socialistický slovník, v němž se ještě rozlišují nižší a vyšší práce, kde se bere ještě stará liberalistická terminologie! (Potlesk. - Hlasy: To byl omyl!) Já mám stenografický záznam. Byl-li to omyl, velmi rád to beru na vědomí.

Dále se pan poslanec slovenské demokratické strany včera snažil dokázati studnici svého vtipu a apostrofoval tuto sněmovnu jako poloprázdné shromáždění. Já jsem jeho vývodům zatleskal. Chyba byla v tom, že když svoji řeč dokončil, sebral svoje papíry a se svým klubem opustil sněmovnu. Kdyby to učinily všechny kluby, zůstal by včera v našem shromáždění pouze předsedající. Tedy když někdo apostrofuje poloprázdnou sněmovnu, bylo by vhodné, aby jeho klub aspoň v jediném členu vyslechl ostatní řeči.

Dále paní poslankyně lidové strany mluvila včera o tom, že by bylo vhodné a nutné zavésti povinnou náboženskou výchovu, že by bylo nutno zříditi památkový zákon. Rád jí to odpouštím, protože se domnívám, že mluvila k voličům. Domnívám se, že nevěří, že lidově-demokratický řád připouští jednání o tom, aby náboženská výchova byla povinná. Pak bychom pochopitelně museli žádat, aby bezvěrci měli povinné vyučování bezvěrectví, protože jinak (Hlasy: Proč se jindy dovoláváte Komenského?) by bylo velmi těžké.... (Výkřiky. Místopředseda Tymeš zvoní.).... Domluvili jste? Jedno řeknu jménem mladé generace: Mladá generace pochopila nový lidově-demokratický řád a nepřipustí, aby v něm byla povinná náboženská výchova. O tom vás ubezpečuji. (Výkřiky.)

Přistoupím k rozpočtu ministerstva školství. Je mi líto, že v rozpočtu ministerstva školství byla opominuta jedna položka. Poslanci několika stran zde mluvili o tom, že bude věnována velká péče výchově a vzdělání naší mládeže. Chci zdůraznit, že jedině sociálně-demokratický poslanec Vaverka v rozpočtovém výboru při kapitole ministerstva školství zdůraznil, že je nutno ocenit práci, kterou koná sjednocená česká mládež ve prospěch státu, a žádal, aby byla vyčíslena položka, kterou bude podporován Svaz české mládeže. Dovolte mi, abych konstatoval, že sociální demokracie zůstává stále věrna požadavku, aby Svaz české mládeže byl ve svých snahách o budování republiky soustavně podporován. Je mi líto, že pan ministr školství přes svůj slib zůstal u povšechného konstatování a že se nepřičinil o to, aby v rozpočtu ministerstva školství byla uvedena položka, kterou by bylo oceněno veliké úsilí české a slovenské mládeže o to, aby tento stát rostl zdravě, aby rostl demokraticky, ale aby nerostl demokraticky v tom liberalistickém zřízení starém, nýbrž aby rostl v nové demokracii, v lidové demokracii, která bude spravedlivá pro všechny.

Kuratorní ministr Moravec věnoval na "výchovu" české mládeže, na její mrzačení, 60 milionů. Myslím, že by bylo vhodné, aby nová republika věnovala šestinu této částky, t. j. 10 milionů, na to, aby sjednocené hnutí mladé generace mohlo vymýtit zbytky kuratorních myšlenek, které v mladé generaci zůstaly.

Ministerstvo školství uvádí ve svém rozpočtu 3 miliony na likvidaci kuratoria. Mně se zdá ta částka trochu vysoká. Sledoval jsem práci té likvidační komise kuratoria a konstatuji, že její výsledky byly velmi nepatrné, že se ti kuratorní zloduchové pořád mezi námi pohybují, že se s nimi stále setkáváme; a tak přes značnou částku 3 miliony mám obavu, že příslušná komise ministerstva školství zůstává u formálností, že úřaduje a prodlužuje svou práci, že však ty kuratorníky z národa nevylučuje, že je netrestá tak, jak si toho zasluhují a jak to chce mladá generace.

Chápu ovšem, že se lidová demokracie obává, že bude platit schodky sjednocené mládeže. Dovolte mi, abych konstatoval jedno, že bychom mohli tuto otázku obrátit a zeptat se mladé generace, je-li ochotna dále pracovat miliony hodin po svém pracovním čase, je-li ochotna dále pracovat sedm dní v týdnu a nechtít mít sedm svátků v týdnu, je-li ochotna dále budovat v každém svém volném čase ten řád, za který bojovala v okupaci, je-li ochotna ty miliony svých pracovních hodin - a doklady o tom jsou slavné sněmovně k disposici - dále dávat, když by měla býti slavným Národním shromážděním přehlížena.

Včera bylo zde mluveno též o československém studentstvu. Dovolte mi, abych k tomu přičinil několik poznámek. Bylo zde řečeno, že všechno československé, jmenovitě české studentstvo, je demokratické, je pokrokové, že není reakční.

Dovolte mi malou otázku: Kam tedy zmizeli ti fašističtí darebáci, se kterými jsme se ve Všehrdu prali? Kam zmizeli ti, kteří vyvolali insigniády, kam zmizeli ti, kteří říkali, že Beneš je zločincem na národním díle? Já vím, kam zmizeli. Přestoupili do některých politických stran v domnění, že vyměněním těch "3 N" - "Nic než národ" - opět své funkce dosáhnou. V tom se však mýlí.

Jako vysokoškolský student chci konstatovati, že valná část studentstva je zdravá. Je sice chladná k politickým problémům, protože má 6 let okupace za sebou, ale je zde malá část vysokoškolského studentstva velmi aktivní a velmi reakční. Pro moji stranu by pochopitelně znělo lépe, kdybych řekl, že všechno studentstvo je v pořádku, ale jako vyznavač Masaryka jsem povinen ctít pravdu a říci, že mezi studentstvem je reakce, že mezi studentstvem jsou fašisti, i když vstoupili do některé z vládních stran. Ale jsem přesvědčen, že všechny 4 a na Slovensku 3 strany budou velmi pozorně sledovat vývoj ve vysokoškolském i ve středoškolském studentstvu a že nebudou krýt zbylé ľuďáky, že nebudou krýt zbylé národně sjednocené, a že je vyhodí. Jsem přesvědčen, že strany, které tvrdí, že jsou představitelem lidově demokratického řádu, dodrží svůj program a k vůli volebním hlasům se nedají svést k tomu, aby dávaly slovo exstudentu Kauckému, tomu, který nám před válkou hrozil koncentrákem. Bylo by dobré, kdyby všechny strany přezkoušely své členstvo.

Nakonec bych chtěl říci jedno: Mladá generace, dělníci, učňové i studenti zasluhují pozornosti a péče, která je jim v rozpočtu věnována. Budou pomáhat celému národu v dosažení blahobytu a štěstí. Chtějí jen jedno: Aby nebyli násilím vtahování do stranicko-politických bojů a aby jejich jednota nebyla zlomyslně podrývána. Československá sociální demokracie bude i nadále československou mládež věrně podporovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Gonda. Dávám mu slovo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP