Do zásobovacieho sektoru spadá
i zásobovanie obyvateľstva obuvou a šatstvom.
V tomto ohľade nemôžem sa pochváliť,
že by situácia bola uspokojivá, i keď
mnohí z t. zv. "dobre informovaných občanov"
hovoria o tom ináč. Pritom sa uvádzajú
cifry a veci, ktoré patria skôr do sféry bájoslovia
ako do reálnych rozhovorov. Ako klasický príklad
uvádzam zásobovanie nášho obyvateľstva
obuvou. Začiatkom februára zodpovední činitelia
vážne tvrdili, že východu sa dostalo prídelu
535.000 párov topánok, a skutočný
stav bol tento: v obciach s 350 až 400 obyvateľmi dostalo
sa občanom za celých 13 mesiacov spolu 15 až
20 párov topánok. To sa s malými výkyvmi
opakovalo v každej navštívenej dedine a súhlasilo
to i so súčtom pre celý okres. Vec bola skoro
záhadná a pobúrlivá pre každého
poctivého človeka. Skutočnosť však
bola iná. Celková cifra sedela, ale koženej
obuvi z 535.000 párov bolo len 12.000 párov a ostatok
pripadal na dreváky, plátenky a papuče, ktoré
v lesnatom kraji a v zime sú nanič, a preto sme
videli nejedno dieťa bosé a veľmi málo
normálne obutých.
Konám veľmi milú
povinnosť, keď s tohto miesta menom nášho
ukrajinského a ruského ľudu vyslovujem pánu
ministrovi arm. generálovi Svobodovi naše úprimné,
zo srdca idúce národné: spasíbo. Vďaka
za jeho veľké porozumenie pre náš ľud
v jeho dnešnej ťažkej situácii a za to,
že bol prvým členom ústrednej vlády,
ktorý na mieste bezprostredne sa informoval o situácii
nášho ľudu a že porozumel jeho potrebám
a podľa možností poskytol mu pomocnú ruku
Ďakujem mu zvlášť za to, že pri poskytnutí
pomoci uskutočnil novú metódu - pomoc bola
doručená bez sprostredkovateľov - čím
určite vytvoril dobrý precedens pre zbytok mimoriadnych
časov a potrieb našich krajov a ukázal, že
účelná pomoc má slúžiť
nielen dnešku, ale má mať na mysli i zajtrajšok.
Naším najpálčivejším
problémom dneška je rekonštrukcia. Čo
znamená pre nás, pochopíte snáď
čiastočne, keď ste videli filmové snímky
z našich krajov, keď čítate v novinách
o dodávke barákov pre núdzové ubytovanie
nášho ľudu, ale plné porozumenie pre tento
problém môže mať len ten, kto sa podíval
do našich krajov, poznal náš ľud a videl,
v akej situácii sa nachádza.
Pri svojich študentských
túlkach po Morave počul som raz jedného pantátu,
ako hovoril: "Synku, dvakrát vyhořet, toť
radši zemřít." Dámy a pánovia,
my sme tí, čo sme behom krátkych 30 rokov
dvakrát vyhoreli. Ale zomrieť preto ešte nechceme,
ba naopak, až teraz veríme, že budeme žiť
tak dobre, ako sme doteraz nežili. Vieme však, že
samotný optimizmus pre život nestačí.
Pre náš lepší život nestačia
ani naše vlastné sily, lebo sme boli relatívne
viac oslabení ako vy bratia Slováci a Česi
a preto dožadujeme sa i vašej pomoci. Za prvej svetovej
vojny zničenie našich krajov bolo obdobné a
hospodársky, technicky a politicky zaostalé Uhorsko,
ktoré zaiste nebolo nám vôbec naklonené,
bolo vstave ešte behom vojny asi do začiatku roku
1917 zrekonštruovať naše kraje. Tento fakt nemôžeme
prehliadnuť, musí nás mať k tomu, aby
sme našli chybu v dnešnej situácii a sjednali
nápravu.
Za prvý nedostatok považujeme,
že 8-10 mesiacov po oslobodení našich krajov
sa v tejto veci vôbec nič nepodniklo. Dá sa
to všelijako vysvetliť, ale plne vysvetliť - lepšie
povedané - ospravedlniť sa to nedá. Pri najmenšom,
mohlo sa v tejto dobe dodať nášmu ľudu potrebné
náradie, sekery, pilky a klince a ten by si bol vystaval
aspoň sruby, keď nie domy. Na jeseň zasiahol
do toho Sbor povereníkov a zriadil Komisiu pre pomoc východnému
Slovensku, pričom bolo rozhodnuté, že ubytovanie
na zimu prevedie sa pomocou drevených barákov, dodaných
zo západného Slovenska. Pred zimou snáď
nebolo už iného východiska, ale nemôžem
nepoukázať na to, že sa tu vlastne vozí
drevo do lesa, pričom jeden barák stojí 234.000
Kčs, ba podľa najnovších informácií
dokonca snáď 280.000 Kčs. Sú to, resp.
v krátkej budúcnosti budú to celkom vyhodené
peniaze. Pred mesiacom vo veci rekonštrukcie bola situácia
taká, že v roku 1946 malo by sa rekonštruovať
asi desať dedín, v prvej rade okresné sídla,
ale i pre túto krajne obmedzenú rekonštrukciu
neexistoval ešte nijaký plán, ba dokonca neexistoval
ani plán jednotného typu budúceho gazdovského
stavania.
Okolo Komisie pre pomoc východnému
Slovensku sa rozpriadla čulá debata. Debatovalo
sa o kompetencii, o parite politických strán, o
kontrolnej kompetencii a pod.
Dámy a pánovia! My,
zástupcovia tohto ľudu, máme na slávnu
vládu a na slávny Sbor povereníkov jednu
naliehavú žiadosť. Nech vec rekonštrukcií
na východnom Slovensku sverí štátnej
inštitúcii, okolo ktorej by sa nedebatovalo o parite
a tomu podobných veciach, ktorá však by mala
presne stanovený úkol, dostala by k tomu potrebné
prostriedky a bola by za svoju činnosť zodpovedná.
Ďalej máme na slávnu
vládu a slávny Sbor povereníkov taktiež
naliehavú žiadosť, aby dobu trvania rekonštrukcie
podrobily bedlivému skúmaniu a určily, či
by rekonštrukcia nemohla a nemala byť skončená
už v r. 1946, lebo i keď vysoko si oceňujem úmysly
previesť rekonštrukciu v duchu moderných požiadaviek,
včítane estetického vzhľadu našich
dedín, ktoré by sa v budúcnosti mohly stať
vyhľadávanými cudzozemskými turistami,
predsa nemôžeme ako zástupcovia ľudu vziať
si na svedomie, že by rekonštrukcia našich krajov
pri dnešnom tempe mohla potrvať i 5-6 rokov a náš
národ by tým doznal nesmiernej zdravotnej, hospodárskej
a kultúrnej škody. V prípade, že sa slávna
vláda rozhodne pre urýchlenú rekonštrukciu,
prosím, aby pri stavbe hospodárskych budov, najmä
maštalí, nebolo zabudnuté na požiadavky
intenzívneho, moderného obhospodarovania pôdy.
Sme presvedčení, že splnenie našej požiadavky
nenarazí na finančné ťažkosti,
veď tu ide o eminentný národohospodársky
záujem celého štátu, lebo rekonštrukcia
nášho kraja je predpokladom pre zapojenie našich
krajov a nášho ľudu do tvorivej práce
nášho štátneho celku. Veríme, že
slávna vláda nájde prostriedky na obnovenia
existencie toho ľudu, ktorý sa v najkritickejších
časoch zhostil svojich národných, slovanských
i vlasteneckých povinností úmerne k svojim
silám, v plnej miere, keď našla skoro 2 miliardy
Kčs v riadnom rozpočte na zahojenie zaiste hodne
bolestných rán, ale predsa len nepostihujúcich
podstatu života tak, ako postihujú utrpené
rany podstatu života nášho ľudu.
K ďalším problémom
patrí problém osídlovací. Tento problém
je pre niektoré naše dediny veľmi ožehavým.
Vypočul som mnoho názorov na tento problém
jak z vlastného prostredia, tak i z kruhov bratov Slovákov
a Čechov. Keď mám však v tejto veci hovoriť
ako predseda klubu poslancov Ukrajinskej národnej rady
a ako inteligent svojho ľudu, ktorého minulosť
i mentalita sú mi dostatočne dobre známe,
musím konštatovať, že vyriešenie tohto
problému sa na východnom Slovensku musí uskutočniť.
Každé iné riešenie
bolo by vadné a mylné. Na prvý pohľad
sa vám pozdáva snáď nemožným,
ale vo skutočnosti to nie je tak. Naše rodiny priemerom
sa musia počítať za 5-6členné.
Verím, že otázka vysťahovania Maďarov
zo Slovenska sa uskutoční, lebo oni medzi nami nie
sú doma, cítia to i oni a vieme to dobre i my. Ich
vysťahovanie nie je len problémom národnostným,
nie je len reflexom ich politického chovania sa k nám
Slovanom, ale je to historické, sociálne a politické
odčinenie krívd, ktoré na nás Slovanoch
páchaly dlhé storočia generácie maďarských
feudálov, ktorých nôhsledičmi sú
- chcejúc, nechcejúc - Maďari ešte u nás
žijúci. Keď sa tento predpoklad uskutoční,
uvoľní sa na východnom Slovensku po Nemcoch
a Maďaroch asi 12 až 15 tisíc slušných
roľníckych usadlostí a z našich rajónov
postačilo by presídlenie asi 3.000 rodín,
ktoré by kľudne mohly byť umiestené na
východnom Slovensku. Dnešné prevádzanie
presídlovania nás však zaráža,
lebo vidíme, že na Spiš sťahujú ľudí
zo stredného Slovenska, teda i keď vlastný
Spiš je preľudnený. Prosíme, aby sa do
problému osídlovacieho vniesla určitá
korekcia, systém a plánovanie. (Predsedníctvo
prevzal podpredseda Tymeš.)
O problém industrializačný
je veľký záujem na celom Slovensku. Je to eminentný
predpoklad pre jednotnosť Československej republiky.
Mnoho sa o tom píše a ešte viac hovorí.
Ja ako technik plne chápem, že nie je to problém
tak jednoduchý, a konštatujem, že neexistuje
v tej veci ešte žiadny reálny plán. Som
však presvedčený, že tento problém
určite bude vyriešený tak, ako so stanoviska
zdravého rozumu musí byť vyriešený,
a tuším, že to bude asi dlhoročný
etapový plán. Dosiaľ žiadame, aby slávna
vláda a slávny Sbor povereníkov urýchlene
umožnily nášmu ľudu zapojiť sa do hospodárskeho
života republiky a aby sa za tým účelom
viac pozornosti venovalo východnému Slovensku pri
tvorbe energetických zdrojov, keďže pre vytvorenie
takýchto zdrojov sú tam dané prírodné
podmienky, kraj je chudobný na uhlie a je predurčený
na umiestenie exportného priemyslu, orientovaného
na východ. Do toho času žiadame o prevedenie
elektrizácie našich dedín a rozšírenie
dopravnej siete, bez ktorej nie je mysliteľné hladké
zpeňaženie poľnohospodárskej produkcie
týchto krajov.
Dámy a pánovia! Hovorilo
sa tuná o participácii. My sme skromní, my
nechceme participovať na počte generálov nebo
sekčných šéfov, takéto problémy
nie sú pre nás akútne, i keď spravodlivú
a vecne odôvodnenú participáciu uznávame.
Naša bolesť je menšieho kalibru. Chceme len to,
aby našim dobrovoľníkom, ktorí riskovali
svoje životy na rôzných bojištiach, bola
daná taká prednosť, aká im patrí,
keď vyhovujú všetkým podmienkam, až
snáď na jednu, že im chýba z jednej triedy
meštianky tá bumaška, aby kvôli tomu nebolo
im znemožnené stať sa členom národnej
bezpečnosti, finančnej stráže alebo
sa dostať do nižších pomocných štátnych
služieb. Chceme v tej veci uznanie našim hrdinom. Spravodlivosť
v rovnakej miere pre každého dobrého Slovana,
občana tohto štátu. Klub poslancov Ukrajinskej
národnej rady bude hlasovať pre priatie finančného
zákona a štátneho rozpočtu na r. 1946
tak, ako ho schválil rozpočtový výbor
Dočasného Národného shromaždenia.
(Potlesk.)
Místopředseda Tymeš:
Dalším řečníkem je pan posl.
Maleček. Dávám mu slovo.
Posl. Maleček: Dámy
a pánové, slavná sněmovno!
Dovolte mi, abych v úvodu
své řeči vzpomenul na jednu věc: Před
354 lety se narodil Jan Amos Komenský. Lituji velice, že
k uctění jeho památky neschválila
tato sněmovna návrh zákona o zřízení
pedagogických fakult. Myslím, že tím
bychom nejlépe uctili památku muže, který
je i dnes pro nás vzorem bojovníka za moderní
školství a který konec konců byl i vzorem
bojovníka za velikou organisaci všech národů
světa.
A nyní, prosím, k věci.
Vyslechl jsem pozorně během celé debaty všechny
řeči paní poslankyň i pánů
poslanců. Chtěl bych na jejich okraj uvést
několik poznámek. - Především
bylo zde proneseno mnoho agitačních volebních
řečí. Velmi málo kritických
seriosních poznámek na okraj našeho rozpočtu.
Neslouží to novému parlamentu ke cti, když
poslanci, kteří si mají býti vědomi
toho, že projednávání rozpočtu
je věc nadmíru vážná, znevažují
tuto tribunu a mluví nikoli k parlamentu, nýbrž
k svým voličům. - Tak především
bych měl dotaz na paní posl. Horákovou,
zdali dobře sledovala vývody řečníků
své strany, kteří prohlašovali, že
její strana je stranou důsledně socialistickou.
Já jsem to uvítal a byl jsem tomu prohlášení
povděčen. Paní posl. Horáková,
když vykládala Feierabendův případ,
mluvila však o tom, že paní Feierabendová
byla nucena v Terezíně vykonávat ty nejnižší
práce. Co je to za socialistický slovník,
v němž se ještě rozlišují
nižší a vyšší práce,
kde se bere ještě stará liberalistická
terminologie! (Potlesk. - Hlasy: To byl omyl!) Já
mám stenografický záznam. Byl-li to omyl,
velmi rád to beru na vědomí.
Dále se pan poslanec slovenské
demokratické strany včera snažil dokázati
studnici svého vtipu a apostrofoval tuto sněmovnu
jako poloprázdné shromáždění.
Já jsem jeho vývodům zatleskal. Chyba byla
v tom, že když svoji řeč dokončil,
sebral svoje papíry a se svým klubem opustil sněmovnu.
Kdyby to učinily všechny kluby, zůstal by včera
v našem shromáždění pouze předsedající.
Tedy když někdo apostrofuje poloprázdnou sněmovnu,
bylo by vhodné, aby jeho klub aspoň v jediném
členu vyslechl ostatní řeči.
Dále paní poslankyně
lidové strany mluvila včera o tom, že by bylo
vhodné a nutné zavésti povinnou náboženskou
výchovu, že by bylo nutno zříditi památkový
zákon. Rád jí to odpouštím, protože
se domnívám, že mluvila k voličům.
Domnívám se, že nevěří,
že lidově-demokratický řád připouští
jednání o tom, aby náboženská
výchova byla povinná. Pak bychom pochopitelně
museli žádat, aby bezvěrci měli povinné
vyučování bezvěrectví, protože
jinak (Hlasy: Proč se jindy dovoláváte
Komenského?) by bylo velmi těžké....
(Výkřiky. Místopředseda Tymeš
zvoní.).... Domluvili jste? Jedno řeknu jménem
mladé generace: Mladá generace pochopila nový
lidově-demokratický řád a nepřipustí,
aby v něm byla povinná náboženská
výchova. O tom vás ubezpečuji. (Výkřiky.)
Přistoupím k rozpočtu
ministerstva školství. Je mi líto, že
v rozpočtu ministerstva školství byla opominuta
jedna položka. Poslanci několika stran zde mluvili
o tom, že bude věnována velká péče
výchově a vzdělání naší
mládeže. Chci zdůraznit, že jedině
sociálně-demokratický poslanec Vaverka
v rozpočtovém výboru při kapitole
ministerstva školství zdůraznil, že je
nutno ocenit práci, kterou koná sjednocená
česká mládež ve prospěch státu,
a žádal, aby byla vyčíslena položka,
kterou bude podporován Svaz české mládeže.
Dovolte mi, abych konstatoval, že sociální
demokracie zůstává stále věrna
požadavku, aby Svaz české mládeže
byl ve svých snahách o budování republiky
soustavně podporován. Je mi líto, že
pan ministr školství přes svůj slib
zůstal u povšechného konstatování
a že se nepřičinil o to, aby v rozpočtu
ministerstva školství byla uvedena položka, kterou
by bylo oceněno veliké úsilí české
a slovenské mládeže o to, aby tento stát
rostl zdravě, aby rostl demokraticky, ale aby nerostl demokraticky
v tom liberalistickém zřízení starém,
nýbrž aby rostl v nové demokracii, v lidové
demokracii, která bude spravedlivá pro všechny.
Kuratorní ministr Moravec
věnoval na "výchovu" české
mládeže, na její mrzačení, 60
milionů. Myslím, že by bylo vhodné,
aby nová republika věnovala šestinu této
částky, t. j. 10 milionů, na to, aby sjednocené
hnutí mladé generace mohlo vymýtit zbytky
kuratorních myšlenek, které v mladé
generaci zůstaly.
Ministerstvo školství
uvádí ve svém rozpočtu 3 miliony na
likvidaci kuratoria. Mně se zdá ta částka
trochu vysoká. Sledoval jsem práci té likvidační
komise kuratoria a konstatuji, že její výsledky
byly velmi nepatrné, že se ti kuratorní zloduchové
pořád mezi námi pohybují, že
se s nimi stále setkáváme; a tak přes
značnou částku 3 miliony mám obavu,
že příslušná komise ministerstva
školství zůstává u formálností,
že úřaduje a prodlužuje svou práci,
že však ty kuratorníky z národa nevylučuje,
že je netrestá tak, jak si toho zasluhují a
jak to chce mladá generace.
Chápu ovšem, že
se lidová demokracie obává, že bude
platit schodky sjednocené mládeže. Dovolte
mi, abych konstatoval jedno, že bychom mohli tuto otázku
obrátit a zeptat se mladé generace, je-li ochotna
dále pracovat miliony hodin po svém pracovním
čase, je-li ochotna dále pracovat sedm dní
v týdnu a nechtít mít sedm svátků
v týdnu, je-li ochotna dále budovat v každém
svém volném čase ten řád, za
který bojovala v okupaci, je-li ochotna ty miliony svých
pracovních hodin - a doklady o tom jsou slavné sněmovně
k disposici - dále dávat, když by měla
býti slavným Národním shromážděním
přehlížena.
Včera bylo zde mluveno též
o československém studentstvu. Dovolte mi, abych
k tomu přičinil několik poznámek.
Bylo zde řečeno, že všechno československé,
jmenovitě české studentstvo, je demokratické,
je pokrokové, že není reakční.
Dovolte mi malou otázku: Kam
tedy zmizeli ti fašističtí darebáci,
se kterými jsme se ve Všehrdu prali? Kam zmizeli ti,
kteří vyvolali insigniády, kam zmizeli ti,
kteří říkali, že Beneš
je zločincem na národním díle? Já
vím, kam zmizeli. Přestoupili do některých
politických stran v domnění, že vyměněním
těch "3 N" - "Nic než národ"
- opět své funkce dosáhnou. V tom se však
mýlí.
Jako vysokoškolský student
chci konstatovati, že valná část studentstva
je zdravá. Je sice chladná k politickým problémům,
protože má 6 let okupace za sebou, ale je zde malá
část vysokoškolského studentstva velmi
aktivní a velmi reakční. Pro moji stranu
by pochopitelně znělo lépe, kdybych řekl,
že všechno studentstvo je v pořádku, ale
jako vyznavač Masaryka jsem povinen ctít
pravdu a říci, že mezi studentstvem je reakce,
že mezi studentstvem jsou fašisti, i když vstoupili
do některé z vládních stran. Ale jsem
přesvědčen, že všechny 4 a na Slovensku
3 strany budou velmi pozorně sledovat vývoj ve vysokoškolském
i ve středoškolském studentstvu a že nebudou
krýt zbylé ľuďáky, že nebudou
krýt zbylé národně sjednocené,
a že je vyhodí. Jsem přesvědčen,
že strany, které tvrdí, že jsou představitelem
lidově demokratického řádu, dodrží
svůj program a k vůli volebním hlasům
se nedají svést k tomu, aby dávaly slovo
exstudentu Kauckému, tomu, který nám před
válkou hrozil koncentrákem. Bylo by dobré,
kdyby všechny strany přezkoušely své členstvo.
Nakonec bych chtěl říci
jedno: Mladá generace, dělníci, učňové
i studenti zasluhují pozornosti a péče, která
je jim v rozpočtu věnována. Budou pomáhat
celému národu v dosažení blahobytu a
štěstí. Chtějí jen jedno: Aby
nebyli násilím vtahování do stranicko-politických
bojů a aby jejich jednota nebyla zlomyslně podrývána.
Československá sociální demokracie
bude i nadále československou mládež
věrně podporovat. (Potlesk.)
Místopředseda Tymeš:
Dalším řečníkem je pan posl.
Gonda. Dávám mu slovo.