V opačnom prípade by sa stala totiž existencia Ministerstva zdravotníctva otázkou pri obrovských úlohách, ktoré si národné poistenie predsavzalo riešiť, a kompetenciu Ministerstva zdravotníctva by prevzalo fakticky Ministerstvo sociálnej starostlivosti.

A my predsa nemáme v úmysle podraziť nohy nášmu Ministerstvu zdravotníctva, pre ktoré si nárokujeme dokonca prednostné miesto medzi ostatnými jeho partnermi. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Ke kulturní a sociální části podrobné rozpravy není již nikdo přihlášen. Rozprava o této části je skončena.

Přistoupíme proto k 3. části podrobné rozpravy, to jest k části hospodářské, dopravní a finanční.

Tato část zahrnuje v řádném rozpočtu:

Ze skupiny I - Vlastní státní správa: kap. 11. Ministerstvo zemědělství - Povereníctvo pôdohospodárstva a pozemkovej reformy, kap. 12. Ministerstvo výživy - Povereníctvo výživy a zásobovania, kap. 13. Ministerstvo průmyslu - Povereníctvo priemyslu a obchodu, kap. 14. Ministerstvo vnitřního obchodu, kap. 15. Ministerstvo zahraničního obchodu, kap. 16. Nejvyšší úřad cenový, kap. 17. Ministerstvo dopravy - Povereníctvo dopravy a verejných prác, kap. 18. Ministerstvo pošt - Povereníctvo pôšt, kap. 22. Ministerstvo financí - Povereníctvo financií, kap. 23. Všeobecná pokladní správa a kap. 25. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Ze skupiny II. Správa státních podniků: § 1. Tabáková režie, § 2. Štátna mincovňa v Kremnici, § 3. Státní loterie, § 4. Československá pošta, § 5. Československé státní dráhy, § 6. Československá aerolinie, § 7. Poštovní spořitelna, § 8. Státní lesy a statky, § 9. Státní pokusné statky výzkumných ústavů zemědělských, § 15. Státní plynárenské podniky, § 20. Štátne lesné majetky, § 21. Štátne poľnohospodárske majetky, § 22. Štátne majetky poľnohospodárskych škôl a výskumných ústavov poľnohospodárskych, § 24. Riaditeľstvo pre cestovný ruch.

Z řádného rozpočtu dále skupina III. Správa státního dluhu.

Z mimořádného rozpočtu:

Hlava I. Vlastní státní správa z tit. 1 oddíl 11, 12, 14, 17, z tit. 2 §§ 11 až 14, 17, 22, 23, 26 č. 9, 10, 11, 14, 15, 16, z tit. 3 § 23.

Hlava II. Státní podniky: z tit. 1 oddíl 4 a 5, z tit. 2 §§ 2, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 12, 13, 15, 20, 21, 22, 24, z tit. 3 §§ 1, 4, 5, 8, 10, 11, 12, 13, 14, 20 a 21.

Dále z mimořádného rozpočtu Státní příjmy titul 1 až 4.

Finanční zákon.

K této části rozpravy jsou přihlášeni tito řečníci: pp. posl. Holub, Nepomucký, dr Púll, Štambachr, inž. dr Ješ, dr Haviar, Vašek, Václavů, dr Husák, Nermuť, dr Hobza, Görner, Mráček, dr Rohaľ-Iľkiv, Váňa, Kout, dr Zibrín, Sajal, Zmrhal, Víšek, Hrušovská, Přeučil, Mjartan, inž. Kafka, Souček, Štěpán, Vála, inž. Styk, Pavlán, Štětka, dr Kellner, Stan. Novák, Brukner, Smejkal, Caňkář, Peňáz, Ant. Gottvald, Žáčková-Batková, dr Veverka, Ulrich, Lindauer, Míčka, Kaplan.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Holubovi.

Posl. Holub (uvítán poteskem): Pane předsedo, dámy a pánové!

V této poslední části rozpočtové debaty v plenu sněmovny chtěl bych se stručně zabývat problémy výživy všeobecně, ani ne tak s hlediska odborně rozpočtového jako spíše politického.

Zesnulý president Spojených států severoamerických Franklin Delano Roosevelt, veliká a markantní postava americké demokracie, v jedné ze svých významných řečí řekl: "Je-li někde ve světě oblast bídy, nemůže být nikde na světě oblast bezpečí". Platnost těchto slov byla již dávno před tím, než byla pronesena a tak přesně formulována, vývojem a skutečnostmi potvrzena. Neboť hlad je právě tak nedělitelný jako mír. Bude-li ve státě hladovět jedna třída, neochrání žádná policie třídy syté a osudově dojde k převratům. Bude-li v Evropě hladovět jenom jeden či více národů, nebudou nic platny žádné smlouvy ani vojenské dohody. Dojde k neklidu a nakonec ke konfliktu, který přeskočí hranice.

Je tedy problém hladu dnes politicky důležitější než atomová puma. Hlad neznamená jen politický, mravní a sociální rozvrat, pokles odolnosti tělesné a vznik epidemií, ale je přímým nebezpečím pro mír a pro světovou bezpečnost. Proto problém zajištění lidské výživy se stal po válce jedním z nejdůležitějších problémů státních, ba možno říci světových problémů. Mají-li s úspěchem skončit snahy po světovém míru, nutno nejdříve s úspěchem řešiti problém zajištění lidské výživy celého světa. Hlad tvořil dějiny lidstva a jen zajištěná lidská výživa je zárukou řádného sociálního vývoje a politického klidu ve státě. Zajištěná a náležitá výživa je podmínkou pracovního vypětí, hospodářského rozmachu a blahobytu státu. Otázka lidské výživy je tak stará jako lidstvo samo a zejména v poslední době, hlavně během války, přestala býti jen otázkou plného žaludku. Stala se v zájmu veřejném a v zájmu národa důležitým činitelem moderního státního zřízení, majícího na zřeteli plné využití všech možností na podkladě vědeckém, jakož i speciální potřeby, klimatické poměry a sociální rozvrstvení státu.

Z těchto důvodů musí míti stát zájem na tom, aby i v budoucnu, až bude potravin pro všechny dostatek, řídil výživu na tomto základě. Výživa není jen otázkou zásobování potravinami, má své hluboké prvky sociální a má dnes charakter národohospodářský a politický. Je všeobecně známo, že u nás v Československu podařilo se zajistit alespoň minimální příděly pro všechny spotřebitele. Nebyla to malá práce. Podíváme-li se kolem sebe do okolních států, i do některých států v západní Evropě, vidíme, že tam po stránce výživy lidu jsou dnes co do kvantity i kvality daleko za námi.

Od prvních počátků našeho osvobození bylo snahou československé vyživovací politiky, zajistit výživu především z našich vlastních zdrojů a mobilisovat v tomto sektoru všechny pracovní síly ve snaze zvýšiti jak živočišnou, tak rostlinnou produkci. Postoj našich zemědělců a s nimi i postoj veškerého obyvatelstva umožnil včasné zabezpečení sklizně, ať již šlo o obilí, brambory, cukrovku anebo jiné zemědělské produkty. Náš zemědělec a zemědělský pracující lid vykonal tu velkou službu státu a zasluhuje si našich díků a ocenění.

Československá sociální demokracie nemá v republice a ve vládě úkoly malé. Ve spolupráci s ostatními stranami Národní fronty vzala na sebe obtížnou a těžkou práci výstavby republiky. Převzala také starost o výživu našeho obyvatelstva a jeho zásobování. Přes veškeré těžkosti, které zanechala válka, pres obtíže dopravní a nedostatek pracovních sil podařilo se u nás v krátké době zorganisovati zásobování a výživu, podchytit všechny domácí zdroje a zaručit pro všechny spotřebitele trvalý a plynulý příděl. Srovnáváme-li obnovovací proces po prvé světové válce s obnovovacím procesem po této válce, můžeme konstatovat, že naše poměry na tomto poli obnovují se dnes rychleji a daleko pronikavěji. Věděli jsme dobře, že pokud jde o výživu našeho lidu, nesmíme zklamat. Od počátku bylo třeba našim lidem říkat do očí pravdu, i když nebyla vždy příjemná a vždycky se nelíbila. Bylo třeba udělat práci poctivě a dobře. Díky tomu nalézá se dnes naše republika při všech obtížích ve své výživě v poměrech poměrně stabilních a urovnaných.

Československu dostává se z ciziny veliké pomoci od mezinárodní organisace UNRRA. Je to pomoc, bez které bychom se byli těžko obešli. Plně ji oceňujeme a vážíme si jí. (Potlesk.) Nestačilo by ovšem oceňovati jen hmotnou stránku této pomoci. Vidíme v ní také praktický doklad solidarity a základ spolupráce Spojených národů pro dobu míru. Vidíme v ní znamení trvalé součinnosti těch demokratických sil, které vyhrály válku proti Německu, proti fašismu a nacismu. (Potlesk.) Duch, z kterého vzešla tato instituce, je nejen velikým aktivem dneška, ale i velikým příslibem do budoucnosti. Proto i my musíme ze všech sil organisovat a řešit výrobu v potravinářském průmyslu tak, abychom se včas dostali na zahraniční trh a abychom svým podílem přispěli k odčinění škod, které byly válkou a Německem Evropě a celému světu způsobeny.

Po stránce zásadní chtěl bych prohlásiti, že my českoslovenští sociální demokraté, vyslovujíce se pro státní rozpočet, hlásíme se, jako jsme činili vždy, k odpovědnosti za vše, co pro vybudování a upevnění republiky bylo vykonáno, a zvláště se hlásíme k práci, kterou vykonali sociálně demokratičtí členové vlády. (Potlesk.) Již v první republice byli jsme jako zmocněnci a zástupci českého a slovenského pracujícího lidu nositeli konstruktivního socialismu a vášnivými obhájci demokracie. To byly zásady, jimiž jsme řídili svůj postup a vykonávali práci pro veškeré vrstvy pracujícího lidu a nikdy, ani v nejtěžších chvílích našeho národního státního života, jsme se od nich neodchýlili. V revolučních dnech znovu osvobozené republiky spolupracovali jsme s vypětím svých sil na výstavbě fundamentu našeho demokratického zřízení. Ve smyslu svého programu, navazujíce na slavnou tradici strany, spolupracovali jsme na provedení hlubokých změn hospodářského a sociálního života a na uskutečnění zásad socialistických.

Československá sociální demokracie již v r. 1878, kdy jako samostatná strana politická zahájila svoji činnost, prohlásila se za stranu demokratickou a socialistickou. (Potlesk.) Byla první a jedinou stranou, která se v prohlášení svých zásad vyslovila pro zespolečenštění výrobních prostředků a pro spravedlivou distribuci vyrobených statků. (Potlesk.) Dokazovala masám politicky bezprávného a hospodářsky zotročeného pracujícího lidu, že jedině odstraněním soukromokapitalistické výrobní soustavy budou mu zajištěny plody jeho práce a vytvořeny podmínky lepšího a spokojeného života. Nikdy se však strana netajila a nezakrývala, že tyto nové a spořádané poměry vyžadují nejenom nové morálky, nýbrž že musí býti podloženy prací, prací tvořivou, jíž se musí zúčastniti všechny mozky a všechny ruce.

Proto i dnes, ukazujíce na veliké revoluční úspěchy, na upevnění vymožeností pracující třídy a na pevné základy připravovaného socialistického uspořádání našeho života, připomínáme a zdůrazňujeme, že jenom svědomitou prací, vystupňovanou k nejvyšší výkonnosti a dokonalosti, vytvoříme nové hodnoty a dosáhneme nových úspěchů a radostných výsledků. K této práci se sociální demokraté hlásí. Pracovali po celá desetiletí, vystaveni pronásledování a pomluvám. Nedbajíce překážek a obtíží, nevzdali se nikdy svého boje. (Potlesk.) věděli, že cesta jimi nastoupená je správná, že práce, kterou konají, je nezbytná a lidu prospěšná, že se socialistické ideje stanou duchovním majetkem převážné většiny našeho národa a že musí býti realisovány. Dnes, kdy žijeme v údobí uskutečňování těchto idejí, vidíme, že sociální demokracie šla správně, že vývoj poměrů jí dal za pravdu a že se jí dostává plného a přímo skvělého zadostiučinění. Bez práce uvědomovací a organisační, bez těžkých zápasů plných obětí, jež sociální demokracie velmi často sama a proti všem sváděla, nebylo by dnešních úspěchů a revolučních vymožeností. (Potlesk.) Sociální demokracie byla a je stranou všech pracujících, byla a je dějinnou nutností. Byla ochránkyní lidí malých a chudých, byla pevnou a spolehlivou oporou samostatného státu. Také dnes i v budoucnu potřebuje lid a republika silnou, mohutnou a nezávislou československou sociální demokracii. (Potlesk.) Byla vždy stranou naprosto samostatnou, nepodléhající náladám doby ani slibům a svodům nepřátel. Kráčela vlastní cestou a jediným příkazem, určujícím její taktiku, práci a zápasy, byly zájmy a potřeby lidu a v republice Československé potřeby státu. Tak bude postupovat i v budoucnu. Spolupracujíc se všemi demokratickými a socialistickými stranami a zachovávajíc svoji samostatnost a nezávislost, bude plniti svůj dějinný úkol: budovati nový společenský řád, novou socialistickou společnost. To předpokládá především nového, lepšího a mravně dokonalého člověka. Bude proto působiti k uplatnění zdravé společenské morálky a zejména čistoty politického a veřejného života.

Prohlašují-li všechny politické strany, že v nadcházejícím volebním období zachovají slušnost, pak čs. sociální demokraté považují slušný a věcný volební boj za samozřejmost. Nikdy se sociální demokraté nesnížili k osobnímu boji, nikdy nepoužívali ve volebních zápasech nevěcných prostředků a také nikdy nesahali k demagogii. Ve volebním boji spatřovali ušlechtilé soupeření politických stran, soutěžení programů a vykonané práce. Tak si budou počínati i v tomto volebním období.

Ke konci bych chtěl říci: Jako soc. demokraté a věrní synové svého národa dáváme všechny svoje síly a schopnosti do služeb republiky a všeho pracujícího lidu. Zůstáváme těmi, kterými jsme byli: budovateli nové a ke všem stejně spravedlivé republiky, v níž - abych mluvil s prvním presidentem republiky T. G. Masarykem - chudých, utlačovaných a nuzných nebude. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je p. posl. Václavů. Dávám mu slovo.

Posl. Václavů: Paní a pánové!

Dovolte mi, abych jako jeden z těch, kteří žijí mezi chudým, pracujícím lidem v pohraničí, učinil při projednávání rozpočtu několik zmínek o tomto velikém a historickém díle. Bylo nám všem jasno, že po zkušenostech s Němci budou tito odsunuti, a proto konstatujeme a věříme, že odsun bude proveden již tento rok tak hladce, jak již dnes probíhá. Odmítáme však všechny ty hlasy, které volají po tom, aby zde určitá část Němců byla ponechána jako odborníci. Ten, kdo zná život v pohraničí a společenství s Němci, by s takovou věcí jistě nepřišel.

Naše osídlení probíhá ve dvou etapách. První etapou, která se dnes blíží ke svému ukončení, je veliká akce zemědělského osídlení, druhou důležitou částí osidlování je pak osidlování průmyslu, živností, obchodů a řemesel. Celá akce osídlení je upravena několika dekrety presidenta republiky, dekretem o zbavení československého státního občanství Němců a Maďarů, o dosazení národních správ do německého, maďarského a zrádcovského majetku, a dekretem o zemědělském osídlení. Bylo by si jen přáti, aby také akce ostatního osidlování probíhala tak jako zemědělské osídlení, aby se pokud možno v nejkratší době vytvořily předpoklady, že po odsunu Němců bude bez velkých hospodářských ztrát naše pohraničí rozkvétat. Dnes je v pohraničí 140.000 zemědělských rodin, které očekávají, že v nejkratší době dostanou dekrety o vlastnictví. Slyšíme-li různé hlasy, jako na př. že dekrety o vlastnictví nebudou dostatečnou zárukou našim pracujícím zemědělcům, kteří se s takovou důvěrou dívají do své budoucnosti, pak je třeba si říci, že mají-li zemědělci důvěru do budoucnosti, začínají-li budovati svá nová hospodářství v pohraničí, nesmí být nikoho, kdo by tuto důvěru rozvracel různou šuškandou a povídáním, a je naší povinností, především nás, které si lid vyslal do tohoto parlamentu, abychom jim byli nejlepší zárukou toho, že půda skutečně bude jejich vlastnictvím. Je to zároveň však také odpověď všem šuškalům, kteří začínají strašit zemědělce nějakým budováním kolchozů, že dnes, kdy byla v pohraničí příležitost je budovati, zemědělci půdu do svého trvalého vlastnictví skutečně dostávají.

Naše osídlení a celé pohraničí má pro naši republiku veliký hospodářský, politický i kulturní význam. Vezmeme-li jen několik cifer, vidíme, jak veliké možnosti se našemu národu a našemu státu osídlením pohraničí otevřely. v pohraničním území, jež má rozlohu 24.700 km², žilo asi 36% obyvatelstva, z toho zemědělců poměrně méně než ve vnitřních okresech. To proto, že pohraničí je hornaté a zalesněné. Zato dělníků v továrnách a v řemeslech zde pracovalo kolem 43% z celkového počtu dělníků a řemeslníků v Čechách. Pohraničí je proto nejprůmyslovějším krajem naší republiky, což dokazují další číslice. Bylo zde zkoncentrováno 76% sklářského průmyslu, 67% báňského a hutního průmyslu, 50% chemického průmyslu, 48% průmyslu kamene a zemin, 41% dřevoprůmyslu, 58% výroby textilií. Tyto číslice nejlépe dokazují, jak veliké hospodářské centrum naše pohraničí představovalo a jaké úkoly nás dnes čekají, chceme-li, aby tento průmysl sloužil pokud možno nejlépe a nejrychleji ve výstavbě republiky. To znamená, že si musíme uvědomit, že je třeba celou akci osídlení skutečně rychle provádět a zároveň s tím plánovitě provést restrikci závodů s nadprůměrnými výrobními náklady v pohraničí i ve vnitrozemí a část průmyslu přesunout do těch krajů v Čechách, na Moravě i na Slovensku, kde industrialisace byla v minulosti zanedbána. Současně s tím je také třeba urychleně provésti racionální rozdělování pracovních sil. Pro nás je samozřejmé, že celá tato veliká akce nemohla projít bez jakýchkoliv chyb, a proto také chci zde zdůraznit, že je třeba, abychom si všichni uvědomili, že v pohraničí chudý pracující člověk nezasluhuje, aby byl ztotožňován s tou malou hrstkou lidí, kteří tam přicházeli v těch prvních dnech po revoluci jako zlatokopové. Odmítáme všechny tyto urážky a útoky na chudého pracujícího člověka v pohraničí, ať zemědělce, dělníka či řemeslníka, který i v prvních dobách zajišťování národního majetku v pohraničí překonal a ještě dnes překonává veliké potíže a zachránil republice veliký národní majetek.

Mimo tyto přínosy pro republiku má však naše pohraničí řadu dalších požadavků. Přáli bychom si, aby se už neopakovalo, aby byli do pohraničí posíláni úředníci z trestu, aby také členové SNB byli tam z trestu překládáni, aby tam chodili úředníci, které pálila ve vnitrozemí půda pod nohama. Shledáváme, že ti nám v pohraničí práci neulehčují, nýbrž zhoršují, a tím také samozřejmě neprospívají rychlé konsolidaci poměrů v pohraničí. Přáli bychom si, aby si všichni uvědomili, že na vedoucí místa do pohraničí, ať do veřejných či státních služeb, mají býti vysíláni jen ti nejkvalifikovanější a nejlepší úředníci, kteří by tam ostatnímu pracujícímu lidu pomáhali rychle zdolávati potíže a budovati republiku. (Potlesk.)

Bylo zde již mluveno o potřebách samosprávy v pohraničí. Je pravda, že samospráva v pohraničí je v daleko horší finanční i všeobecné situaci, než je tomu u nás ve vnitrozemí. Nejenom proto, že se v mnoha obcích ztratily všechny obecní knihy a doklady, že tam přicházejí mnozí lidé, kteří v samosprávě nepracovali, ale především proto, že finanční prostředky a také finanční reservy byly většinou v markách, a tím je naše samospráva v pohraničí dnes prakticky úplně bez prostředků. Souhlasím proto s panem řečníkem přede mnou, aby této skutečnosti byla v budoucnosti věnována náležitá pozornost.