Naše pohraničí má ještě řadu nutných potřeb a požadavků, na jejichž splnění závisí celý úspěch této veliké akce. Zemědělci, kteří dnes čekají a jdou do jarních prací, potřebují nezbytně dostatečného úvěru, a to úvěru, který by odpovídal zúročení zemědělského kapitálu, to znamená 2 až 3% úvěr. Dále je nutno počítati s tím, aby pokud možno v nejkratší době byly zemědělcům v pohraničí uvolňovány vázané vklady, aby mohli svá hospodářství uvést do pořádku a aby jim nemohlo být vytýkáno, že nesprávně nebo nepořádně hospodaří.

V pohraničí máme však ještě řadu různých dalších potíží. Stojí před námi veliké úkoly zřízení a vybudování komunikací, spojů ať autobusových nebo i vlakových, veliký úkol elektrifikace, zavedení telefonních spojů, výstavba nemocnic, ambulatorií a jeslí, rozšíření výstavby zdravotní služby a péče atd. Také ve školství budeme míti velký úkol vzhledem k tomu, že za prvé republiky bylo v pohraničí velmi málo českého obyvatelstva, a bylo by třeba především dbáti na to, aby v pohraničí bylo náležitě rozšířeno zemědělské školství a tím se umožnilo naším zemědělcům získání náležitého vzdělání. Víme, že na naše zemědělce v pohraničí a v celé republice se budou v budoucnu klást daleko větší odborné požadavky, než tomu bylo až dosud. - Chybí nám však v pohraničí také učitelé, lékaři, porodní asistentky, zdravotnický personál, zvěrolékaři - a je zajímavé, že právě z těchto vrstev velmi málo lidí odcházelo do pohraničí dobrovolně. Když se zamyslíme, proč tomu tak je, vidíme, že nejlépe charakterisují celkovou situaci ty těžké životní podmínky, které musí býti rychle zdolány, aby dobrovolná akce osídlení byla pokud možno v nejkratší době skončena.

Naše pohraničí od nás vyžaduje ještě mnoho práce a tento úkol musíme řešiti všichni společně. Vyskytly se určité hlasy, které volají po osidlovacím úřadě. Je mou povinností zde konstatovat, že vzhledem k pestrosti celé akce osidlování není dobře možno soustředit osidlovací akci v jedno ministerstvo.

Na osídlení se dnes podílejí všechna ministerstva a proto také dnešní situace - a konec konců hladký průběh celé osidlovací akce i odsunu - potvrzuje správnost našeho postupu. Ovšem vědomi si tohoto velikého úkolu musíme rychle učiniti všechno, aby některé nedostatky byly napraveny, abychom odstranili rozdíl mezi pohraničím a vnitrozemím a dali tak našemu lidu ty nejlepší předpoklady k jeho další budovatelské práci.

Patří proto všem těmto poctivým lidem v pohraničí náš upřímný dík. Věříme, že i v budoucnosti zvládnou všechny ostatní úkoly, že budou také v budoucnosti republice zárukou, že pohraničí bude rozkvétat k zdaru a prospěchu celého státu. (Potlesk.)

Dovolte mi, abych ke konci konstatoval, že nikde v rozpočtu jsme se nedověděli mimo průběžnou částku národního pozemkového fondu, mimo položku u národního fondu obnovy, která se pohybuje kolem 40 mil. Kčs jako vydání na osidlovací úřad, nic, co by svědčilo o tom, jakou částkou jednotlivá ministerstva pamatují na naše osídlení a na znovuzřízení a výstavbu našeho pohraničí. Věřím však, že vláda i jednotliví ministři znají potřeby našeho pohraničí, že na ně nezapomenou a že se postarají, aby bylo podle možnosti učiněno všechno k jeho vybudování a ke spokojenosti nejen lidu v pohraničí, ale celého národa.

Jsem přesvědčen, že úspěch závisí na uvědomění si potřeb našich hraničářů a že jedině pak můžeme věřiti, že naše osidlovací akce i po odsunu Němců bude nám do budoucnosti zárukou, že se nám podaří bez velkých hospodářských ztrát zvládnouti tento veliký úkol. Budeme-li všichni našemu pohraničí věnovat náležitou pozornost, bude nám pracující, poctivý lid našeho pohraničí nejlepší zárukou, že se pohraničí stane pevným valem republiky, že se stane krásnou a kvetoucí částí naší republiky.

Jako poslanec plzeňského kraje bych se chtěl ještě několika slovy zmíniti o otázce zde již diskutované, která i včera zde byla znovu přetřásána. V úterý hovořil zde soudruh posl. Zápotocký o otázce mimořádných výdajů na odčinění křivd u státních a veřejných zaměstnanců a při tom se zmínil o osobě pana dr Feierabenda. My, kteří jsme bojovali za svobodu, ať v illegalitě nebo v zahraničí, máme zato, že se neslučuje se ctí politického vězně, aby od naší republiky žádal něco, čeho nezbytně nepotřebuje, zvláště má-li zaměstnání a je-li postaráno o existenci jeho rodiny. (Potlesk poslanců komunistické strany Československa.) A poslanec Zápotocký se ptal, jaké by bylo asi stanovisko k požadavku pana dr Feierabenda, který má vůči Kooperativě. Skutečnost, že pan dr Feierabend žádá od Kooperativy ušlou částku, nejlépe svědčí o tom, jaký byl jeho poměr k našemu družstevnictví, a rolníci to sami jistě posoudí, poněvadž oni nejlépe znají, jaké hospodářství v našich družstvech v předmnichovské republice bylo.

Včera obhajovala p. dr Feierabenda pí dr Horáková. Chtěl bych tedy k objasnění záležitostí pana dr Feierabenda říci několik slov.

Pan dr Feierabend vlastnil jako ředitel Kooperativy za republiky a jako ministr velkostatek v Hořovicích u Podbořan. Jakým způsobem ho nabyl, koupil-li jej či vyženil, to samozřejmě nevím, přesto však je jisté, že v roce 1939 tento velkostatek Němcům prodal. Nato koupil v r. 1940 od německé vnucené správy velkostatek - původně majetek židovského příslušníka Mendla - v Mirošově u Rokycan. Tento velkostatek vlastnil, než odešel do Anglie. Německá vojenská správa v brdských lesích převzala kromě správy ostatních obcí také tento velkostatek do své správy. Po návratu z Anglie vrátil se pan dr Feierabend do Mirošova a snažil se získati pokud možno největší odškodnění, a tak výměrem č. j. 78/81-1945 z 8. XI. 1945 pan dr Hana oznamuje obcím Mirošov, Kolvín, Skořice, Příkosice, že veškerý majetek bývalé komandatury mají místní národní výbory předat p. dr Feierabendovi. Šlo zde o koně, traktory, samovazače, mláticí garnitury a různé hospodářské stroje, které ovšem i zemědělci, vystěhovaní z těchto obcí, po svém návratu potřebovali, Tak se stalo, že zemědělci, vrátivší se do svých, mnohde zničených domovů, trpí naprostým nedostatkem strojů, zatím co na velkostatku p. dr Feierabenda stojí nepoužity a čekají na další svůj osud. Nějaké koně pan dr Feierabend někomu laskavě půjčil nebo prodal.

Na zemědělském dnu Jednotného svazu českých zemědělců v Rokycanech, když pan předseda žádal, aby družstva byla zemědělců a ne zemědělci družstev, doporučil jsem, aby se zeptal přítomného p. dr Feierabenda, proč tomu tak bylo dříve. Na to se pak ujal slova p. dr Feierabend. To, co zde říkala pí. dr Horáková, byla také ve skutečnosti jeho slova. Nechci se dotýkati rodiny p. dr Feierabenda, jak to učinila paní doktorka, nýbrž chtěl bych jenom celou jeho záležitost osvětlit a některé skutečnosti konstatovat.

Pan dr Feierabend nám sice na schůzi v Rokycanech řekl, že měl v Anglii příjem 30.000 Kčs měsíčně, z toho mu však samozřejmě nic nezbylo, Kooperativa ho nevzala zpět do služeb, pobírá tedy pensi 7.000 Kčs měsíčně. Za války však prý jemu a jeho rodině vydržováním a podporováním celé rodiny vznikly dluhy statisícové. Velkostatek prý mu také nic nevynášel a tak se ucházel znovu o místo v Kooperativě, a když byl odmítnut, žádal známou částku, na kterou měl prý podle smlouvy nárok. Pan dr Feierabend pokoušel se také dostati zpět velkostatek v Hořovicích u Podbořan, tam však byla dána národní správa a pan dr Feierabend byl odmítnut. Jsem jen zvědav po tom, co jsem zde slyšel z úst různých řečníků národně-socialistické strany, kteří se hlásili k budování socialismu, jaký socialismus bude pan dr Feierabend jako velkostatkář a bývalý člen agrární strany ve straně národně-socialistické propagovat a uskutečňovat. Myslím však, že naše rolníky už neoklame hezkými slovy; zvykají si na činy dnešní lidově-demokratické vlády, a proto také lze předpokládat, že rolníci sami panu dr Feierabendovi odpoví. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Štambachrovi.

Posl. Štambachr: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Projednáváme první státní rozpočet naší Československé republiky a tu bych chtěl k rozpočtu ministerstva zemědělství přičiniti několik poznámek. - Jsem si dobře vědom, že celý náš hospodářský život, který začínáme po tak strašné světové válce, má určité těžkosti a potíže. Naše zemědělství v republice prodělává zvláštní údobí. Důsledky válečné, kudy se přehnala válka, zanechaly v krajích hluboké stopy. Zničené vesnice, města, poškozené komunikace, stovky, ba tisíce vyhořelých a zničených usedlostí zemědělských do dnešního dne připomínají hrůzu války. Přesto však zemědělství ve všech krajích plní své povinnosti za mimořádných okolností, zdolává naň kladené úkoly ve prospěch všeho obyvatelstva a státu. Je proto samozřejmé, že s hlediska národohospodářského je potřebí, aby bylo dbáno povinností, a břemena, která jsou na zemědělce vkládána, musí býti úměrná jiným výrobním odvětvím. Nelze stále přehlížeti zemědělství jako podřadnější složku. Roku minulého jen s největším vypětím sil zemědělského stavu byly práce na polích vykonány, aniž by se určovala pracovní doba. Byla sklizena úroda a obilí, okopaniny, pole zorána a zaseta a byly učiněny všechny předpoklady k zajištění chleba z vlastní sklizně v množství dostatečném.

Při řešení nedostatku pracovních sil v zemědělství bylo s úředních míst zdůrazněno, že budou včas udělána opatření, aby pro jarní práce bylo v zemědělství dostatek pracovních sil, potahů, pohonných látek a strojených hnojiv.

Přestože jarní práce začaly, nejsou tyto otázky dosud rozřešeny, a tak se zdá, že zase zůstane jen při slibech, s poukazem, že to nějak dopadne. Dle mého soudu řešení a opatření pracovních sil pro zemědělství musí býti provedeno rychle a účelně, neboť z oddalování praktické pomoci by mohlo vzejíti nebezpečí nedostatečného obdělání půdy, ošetřování dobytka a provádění všech polních prací i okopávek, což by mělo přirozeně následek ve snížení sklizně. A to čeští a slovenští zemědělci nechtějí, neboť jejich vlasteneckou hrdostí je, aby na české a slovenské půdě vypěstovali dostatek potravin pro celý národ, aby potraviny nemusely býti omezeně přidělovány, nýbrž aby si jich každý mohl opatřiti tolik, kolik potřebuje. Jsem přesvědčen, že práce v zemědělství nemůže býti považována za práci méně důstojnou a méně významnou než práce v jiných oborech a povoláních. Nepostačí jen úředním zásahem do zemědělství práci lidem přikazovati, ale je také potřebí pracující zaměstnance v zemědělství postavit hmotně na úroveň zaměstnanců v jiných oborech. Je neudržitelné, aby v zemědělství byl někdo nucen pracovati za 7 Kčs na hodinu, když v jiném zaměstnání - bez odborného školení a znalostí, za poměrně příznivějších pracovních podmínek - má za jednu hodinu 10 až 12 Kčs. Zemědělství potřebuje, aby se práce vykonávala bez nucení a bez příkazu, ale s láskou a s radostí. (Potlesk.) Je proto potřeba, a to zdůrazňuji veřejně, mravním zdůrazňováním a výchovou dosíci, aby ten, kdo v zemědělství pracuje, byl řazen rovnoměrně s jinými. (Potlesk.)

Nedostává-li se v zemědělství asi 400.000 pracovních sil, nedá se tato otázka řešit jen technikou a stroji, neboť i u těch je potřeba lidí a je také otázka, zda si zemědělci budou moci tyto stroje při nynějších vysokých cenách koupit.

Traktor, který před čtyřmi měsíci byl k dostání za 70.000 Kčs, dnes - při stejných cenách obilí a dobytka - stojí téměř 130.000 Kčs. Travní žací stroj před měnovou úpravou stál 3.300 Kčs a dnes jeho úřední cena je přes 8.000 Kčs. Tak bych mohl vypočítávati řadu jiných příkladů, ale nebudu se tím zde zabývati. Je tu především otázka, zda při nynějších cenách za zemědělské produkty a cenové disparitě odpovídají úřední ceny za zemědělské produkty jiným cenám. Bylo-li v míru naší zásadou zemědělského stavu a družstevnictví: nejkratší cestou od producenta ke konsumentovi - a je-li také ve vládním programu daném v Košicích dotvrzeno, že za poctivou práci má býti poctivá odměna, tu je jistě na místě, když si všímáme disparity cenové mezi producentem a konsumentem, vytvořené řízeným hospodářstvím.

Bylo proneseno mnoho polemik a pojednání o rozpětí cenovém, ale říkám otevřeně: l když v době nedostatku zboží musí přidělování trvat, přece je nutno cenové rozpětí snížit a organisaci zjednodušit ve prospěch producenta a konsumenta. (Potlesk). O některých problémech bylo zde už hovořeno. Jde přece jen o to, zda na př. vajíčko musí projíti pěti různými činiteli, než se zase vrátí mnohdy do téhož místa ke konsumentovi, ovšem se zdražením 2 Kčs.

Za války byly zřízeny t. zv. Svazy, které obhospodařovaly jak zemědělskou výrobu, tak i jiné zboží. Těchto trhových svazů zřízeno bylo devět a do dneška ještě všechny existují a působí. Mimo to byly ještě zřízeny obchodní společnosti, jako Výsadní obilní společnost, Prispol, Tukospol, čili celkem 12 institucí se stará o práci zemědělce. Ale pamatují hlavně na sebe - a zemědělská práce není řádně hodnocena. Vím dobře, že v době nedostatku potravin je potřeba určité distribuce, ale myslím, že není potřeba tak složitého aparátu, který by z ruky do ruky předával zboží a řadil se mezi producenta a konsumenta a bezpracně získával peníze, které v mnohých případech nejsou úměrné ani odůvodněné. (Potlesk.)

V Úředním listě republiky Československé, č. 61 ze dne 30. července 1945, v zákonech a nařízeních je vyhláška č. 1 a) 45 Svazu pro dobytek, maso a ryby ze dne 24. července 1945, kterou se mění a doplňuje tržní řád jatečného dobytka. Podle této vyhlášky nakupovali řezníci na trhu jatečný dobytek v Brně, hovězí maso ve čtvrtích průměrně 1 kg za 13 K, vepřové maso v půlkách za 14,80 K i s daněmi a poplatky. V té době prodávalo se maso hovězí průměrně 15 K za 1 kg a vepřové 20 K za 1 kg. Ceny tyto stanovil nejvyšší úřad cenový.

Rozdíl v nákupu a prodeji činil u masa hovězího 2 K na 1 kg, u masa vepřového 5,20 K. To byl hrubý zisk řezníka. V té době dostával zemědělec za 1 kg živé váhy prasete 100 kg těžkého 24 K i s vyrovnávacími příspěvky a 1 kg vepřového masa i se státními poplatky stál 30 K.

V Úředním listě republiky Československé č. 146 ze dne 6. prosince 1945 vyšla vyhláška nejvyššího úřadu cenového č. 472 ze dne 3. 12. 1945 o cenách jatečného dobytka všeho druhu, masa, sádla, jatečných koní a podle této vyhlášky nakupují nyní řezníci na trhu hovězí maso ve čtvrtích průměrně 1 kg za 37 Kčs, a vepřové maso v půlkách za 42,80 Kčs, daně a poplatky v to počítaje.

Hovězí maso prodávají nyní průměrně za 47 Kčs a vepřové za 60 Kčs. Nejvyšší cenový úřad zvýšil hrubý zisk u řezníků u hovězího masa pateronásobně a u vepřového masa trojnásobně. Zemědělci za odchov a výkrm dostávali za 1 kg vepřového 24 K, a nyní dostávají 27 Kčs. Mzdy a platy konsumentů masa byly zvýšeny nejvýše o 30%.

Došel-li nejvyšší úřad cenový ve své kalkulaci cenové k tomu, že zemědělci, který maso vyrábí, stačí zvýšení 4 Kčs na 1 kg živé váhy, bylo by spravedlivé, aby i jiným vystačil takový rozdíl. Vypočetl-li nejvyšší úřad cenový, že šunku s kostí lze prodávati za 70 Kčs za 1 kg a turistický salám, který má míti 75% hovězího masa a 25% vepřového masa, stojí 1 kg 96 Kčs, tak se budou muset konsumenti zříci těch všelijakých uzenářských turistických výrobků a naučí se jísti konservy z ciziny, které jsou mnohem levnější. Bude-li kalkulaci těchto přivezených konserv kontrolovati stát a nikoli jen privilegovaná společnost, budou ceny konserv přístupné každému konsumentu. Poslouží cti nejvyššího úřadu cenového, když předloží podrobnou kalkulaci, podle níž došel k vyhlášeným cenám masa. Odborná komise, složená z výrobců, zemědělců a odborníků spotřebitelů posoudí, zda lze ceny masa a masných výrobků snížiti a odstraniti nežádoucí disparitu cenovou a tím i řadu komisionářů a agentur.

Výrobce, t. j. zemědělec, musí míti možnost prodati dobytek přímo v porážejícím podniku za dozoru úředníků kontrolou pověřených, bez jakýchkoliv komisionářů a různých agentur, které odssávají pro sebe část hodnoty práce výrobcovy a sahají do kapes spotřebitele i výrobce. (Potlesk.)

Mělo by se už doopravdy uvažovat, aby zbytečná a nežádoucí dvojí kolej pro některé druhy zboží byla odstraněna, jako na př. organisace řídící - trhový svaz - a organisace obchodní, když oba úkoly může úplně zvládnout organisace jedna. Proč na příklad by nemohla výsadní obilní společnost býti soustředěna v jedné organisaci se Svazem pro hospodaření s obilím, při čemž není rozhodující, jak se tato organisace bude jmenovat. Rovněž tak možno sloučiti činnost Svazu pro dobytek, maso a ryby s Výsadní společností dobytkářskou. Za doby první republiky měli jsme tu bývalou Československou obilní společnost, která od r. 1934 do r. 1940 plnila oba úkoly.

Snad budou vzneseny námitky, že tehdejší mírové doby nelze přirovnávati s dnešní poválečnou dobou a že by tím vznikaly leckdes určité trhliny. K tomu říkám, že se působnost Obilní společnosti vztahovala na celé území republiky a že její činnost v dobách velkých přebytků obilních byla svízelnější než policajtská činnost obou Svazů za války. Trhových svazů, které obhospodařují produkci rostlinnou, je šest a o produkci živočišnou se starají svazy 3. Podle mého mínění by bylo již na čase, aby se uvažovalo o zrušení některých svazů, jejichž činnost už není tolik potřebná, po př. o přidělení jejich agendy svazu jinému. Věřím pevně, že brzy budeme zbaveni všech zbytků poválečných starostí a že pak i řízené hospodářství ustoupí jinému uspořádání, v němž hlavně naše družstevnictví bude hráti důležitou úlohu.