Dále bych chtěl uvésti, že zemědělci těžko chápou, z jakých kalkulací vychází nejvyšší úřad cenový při ustanovování cen za některé produkty. Minulého týdne vyšla vyhláška o cenách vína domácí produkce. Cena 1 l u producenta vinaře stanovena je za červené víno 30 Kčs a za bílé 33 Kčs. Konsument však v průměrné pražské restauraci neb vinárně bude platiti za 1 litr vína 120 Kčs. Nevím, zda cenový úřad se na výrobní kalkulaci dotazoval také zemědělců-vinařů, poněvadž by bylo naprosto vyloučeno, aby při ohromných investičních nákladech, věnovaných na založení vinic, a při intensivní práci, spojené s touto ušlechtilou zemědělskou kulturou, mohl dospět k takové cenové disparitě a nechat bezpracné velké důchody velkorozdělovačům a velkoobchodníkům. Není vůbec ničím odůvodněno, aby víno tuzemské produkce podléhalo i nadále řízenému hospodaření, poněvadž daňovou osnovou č. 102 o nepřímých daních byla uvalena na vína domácí produkce daň 5 Kčs na 1 l; a vzhledem k tomu, že víno není nutný nápoj k denní potřebě, není u něho také důvodu k dalšímu řízenému obhospodařování. Projevuje se také jeden zvláštní zjev, že totiž černý trh s vínem od producentů vlastně dnes podrývá autoritu v řízených cenách, stanovených cenovým úřadem, poněvadž se víno levněji nabízí, nežli jej konsument v obchodě platí. Zásobovací výbor PNS se v jedné schůzi usnesl, aby některé druhy nápojů a zeleniny byly uvolněny do trhu, ale zatím se tak nestalo. Proto také nemůže býti naprosto nic na překážku, aby producent vína volně prodával své zboží konsumentům, když z něj musí nyní platiti daň. Možná, že si někdo při kalkulaci vzpomněl na výrok býv. pražského primátora dr Baxy, který učinil svého času o víně poznámku přiléhavou na pražské poměry, že z Prahy se více vína vyvezlo, než se dovezlo, a to, co se vypilo, se nečítá, poněvadž ve Vltavě je vody dost a Praha žádné vinice nemá. (Veselost. - Potlesk.)

Jak se projeví v zemědělství zvýšení všech nutných provozních cen, je další otázka, ale jen namátkou ještě uvedu zajímavá čísla o zpracování obilí. Úřední cena obilí, na př. pšenice, je kolem 270 Kčs za 1 q. Je však zajímavé, že další zpracování 1 q pšenice je odměňováno následujícím způsobem: mlynář za semletí dostane 68 Kčs, to je skoro jednu třetinu, 40 Kčs dostane velkoobchod za prostředkování prodeje mouky z 1 q pšenice a 78 Kčs dostane maloobchod. Z mouky vyrobené z 1 q pšenice dostane pekař za pečení pečiva odměnu 670 Kčs.

Vyřešení cenových rozdílů je dnes požadavkem doby. Právem je nespokojen zemědělec, že poměrně lacino prodává, živnostník, že není za zprostředkování zboží dobře odměněn, a konsument, že draho nakupuje. Cenové rozpětí, které zde je a které jsem namátkou uvedl, je příčinou nespokojenosti, a víme, že toto rozpětí plyne většinou do pokladen velkorozdělovačů. Také konsument má právo se ptát, kam plyne zisk z brambor, dostane-li zemědělec za 100 kg 60 korun, a velkoměstský spotřebitel platí 160 Kčs. Úkolem zemědělců v této době je, aby nejenom živili národ, ale aby byli také spokojeným činitelem klidného vývoje našeho národa a aby rozumně mohli provádět všechny hospodářské reformy a aby také uchovali kulturní hodnoty venkova, jakož i aby nadále celý náš venkov byl zdrojem mravní síly národa a národního zdraví. (Potlesk.)

S velkým zájmem jsem sledoval v rozpočtu ministerstva zemědělství položky na zemědělské stavebnictví a podpory na budování zemědělských staveb. Musím zde otevřeně prohlásiti, že v rozpočtu není dostatečně pamatováno zejména na kraje zemědělské, které utrpěly válkou, a dodnes nejsou ještě stovky a stovky vyhořelých zemědělských usedlostí a hospodářských budov uvedeny do provozu a nejsou ani narychlo nouzově opatřeny aspoň střechou.

V odůvodnění některých položek v ministerstvu zemědělství se v kapitole Zemědělské stavby uvádí, že budou dávány podpory na stavby hnojišť, močůvkových jímek, na stavby silážních jam, na silážování zelené píce a brambor, na stavby sušáren kukuřice atd., na subvencování staveb nových vzorných zemědělských budov a pak na výstavbu budov poškozených válkou a živelními pohromami. Obnos, kterým se počítá na všecky tyto velké akce, je příliš nepatrný, aby mohl míti vliv na obnovu a výstavbu zemědělských budov válkou poškozených. Snad ti, kteří byli válkou méně postiženi, se těžko vžívají do situace těch, kdož ztratili značnou část svého majetku. Vím, že se nedá všecko vybudovat za pomoci státních prostředků, a tito poškození zemědělci se snaží, aby si pomohli také značně sami. Dokázali svou věrností k republice, že i přes to, jaké neštěstí je stihlo, jsou ve všech těchto krajích pozemky řádně obdělány; oni splnili svoje povinnosti v dodávkách, a při tom nemají dodneška ani kde bydlet, ani kde ustájovat svůj dobytek. 11 měsíců, tedy skoro rok, uplynulo od doby, kdy přes kraje Moravy valila se fronta, a stovky zničených budov a statků dosud připomínají válku v celé její hrůze. Neuvěřitelné by bylo, kdybych měl vyprávět, kolik starostí a jaké oběti tito postižení přinesli, aby sami si obnovili své majetky. Vyprávěl mi jeden rolník, že při shánění stavebního materiálu, dřeva, cihel a krytin vykonal 40 cest a nepodařilo se mu za dobu 6 měsíců potřebné opatřit, i když měl nákupní listy a potvrzení. Bylo by účelné, aby státní správa organisovaně vyšla těmto krajům vstříc. Stavebního materiálu, hlavně dřeva a krytiny, se v krajích, kde válka nebyla, používá buď na novostavby aneb na nové investice zlepšovací, a proto by bylo správné, aby z krajů nepoškozených tento materiál byl převezen do krajů válkou postižených, aby ohořelé budovy mohly býti dány rychle pod střechu, aby tak tito zemědělci mohli si postupně zařizovati domovy a hospodářské budovy a svážet letošní sklizeň do svých stodol. (Potlesk.)

Jeden z mnoha případů těchto křížových cest uvedu z jedné obce z Brněnska, kde rolník pozbyl ve frontě požárem celý svůj majetek. Úřední odhad, který byl proveden před měnovou úpravou, stanovil za tehdejších úředních cen materiálu a pracovních sil, škodu přes 600.000 Kčs. Nyní při zvýšených cenách stavebního materiálu a pracovních sil je tato škoda daleko větší. A bohužel, tento rolník, jemuž je 62 let, si trpce stěžoval, že pro očekávanou měnovou úpravu byly dodávky jak řeziva, tak také krytiny úmyslně zdržovány. Teprve před vánočními svátky přikryl si část obytné budovy a až po Novém roce hospodářské budovy. Firmy a dělníci i řemeslníci pracující na těchto stavbách, žádají pochopitelně zaplacení materiálu i práce v nové měně. Tento rolník, který následkem požáru neměl kde své obilí uložit, vymlátil vše na poli, úrodu odevzdal hned veřejnému zásobování, peníze za sklizeň má však na vázaném kontě a tak nemá ani možnost použíti na výplatu vlastních prostředků. Je proto krajně nespravedlivé, že ani v takovýchto případech státní finanční správa nebo Národní banka neučinily výjimečné opatření, aby pro takovéto případy byly uvolněny peníze z vázaných vkladů. Jak se to může srovnávat se skutečností, když tito lidé přišli nezaviněně o všecko, mají nějaké peníze uloženy, a nyní si mají opatřovat úvěr, platit 5% úroky a své peníze míti bezúročně na vázaných vkladech; a tak se cítí úplně opuštěni a mají pocit křivdy. Mám obavy, a bylo zde již o tom hovořeno, že i dobrá mínění a plány, které vyrůstají v době revoluce a sociálních přeměn, narážejí na nepochopení úřednické byrokracie ve státní správě. V tomto případě by tomu tak opravdu bylo. Obec Velké Němčice na jižní Moravě je válkou těžce poškozena, vyhořelo v ní 132 zemědělských statků a hospodářských budov do základů a 168 bylo bombardováním těžce poškozeno, takže schopných k obývání zůstalo v této velké obci 150 budov. Obyvatelstvo je povoláním zemědělské a tudíž neopustilo své sídliště, protože půdu si s sebou vzíti nemohlo, nastěhovalo se do způsobilých budov, kde bydlí až 8členné rodiny v jedné místnosti o 16 m² a k starostem s obděláváním půdy, ošetřováním dobytka a sháněním materiálu na úpravu svých budov jim přibylo ještě to, že nemohou použíti vlastních peněz z vázaných vkladů. Z této obce poslali si všichni postižení žádost ministerstvu financí o uvolnění vázaných vkladů na úhradu renovovacích prací, bohužel do dneška - po několika měsících a po řadě intervencí - se jim nedostalo žádné odpovědi. Pro zajímavost uvádím, že škody, úředně odhadnuté před měnovou reformou, činí u těchto zemědělců okrouhle 36 mil. Kčs a na vkladech proti tomu mají tito poškození asi 1¹/₂ mil. Kčs. Uvolněním potřebných částek z těchto vkladů by se určitě státní hospodářství nezvrátilo.

Uvážíme-li dále, že politický okres Hustopeče dostal ze státních prostředků dosud 6 mil. Kčs, a že škody na zemědělských budovách v témže okrese válkou způsobené činí několik set milionů, tu jistě každý pochopí, že při nepatrných podporách, které konečně u jednotlivců nemají činiti více než 25.000 Kčs, ať je škoda jakkoli vysoká, jsou tito lidé odkázáni sami na sebe. Takovýto osud sdílejí rovněž obyvatelé obcí okresu vyškovského, kteréž Němci za okupace vyhnali z jejich sídlišť. Jde o 33 obcí celkem se 6.000 rodinami. Tam jim okupanti tyto obce zničili, budovy zpustly, pole několik let neobdělávaná jsou zarostlá býlím a kopřivami, a obyvatelé, kteří se vrátili zpátky na své dřívější místo, přímo za nadlidských obětí a za nadlidské práce znovu začínají budovat svá hospodářství. Stihl je také takový osud, že ani jim se nevychází náležitě vstříc s uvolňováním peněz z vázaných vkladů. Vím určitě, že nemůžeme žádati a nežádáme, aby sám stát nesl veškeré škody válkou způsobené, ale nemůže nám býti lhostejné, jestliže několik tisíc našich občanů, jichž se válka trpce a těžce dotkla, je stavěno do jedné řady s těmi, kteří válku přežili bez větších škod a jimž hospodářská opatření, která stát učinil, jen omezují jejich způsob života. Máme tolik možností, že můžeme pomoci těm, které válka těžce poškodila, aby jim ministerstvo financí vyšlo vstříc a aspoň jim ponechalo k disposici jejich vlastní nastřádané úspory.

Morava, a zvláště jižní Morava, byla těžce poškozena válkou. U vstupní brány moravské, u Lanžhota, se několik dní krutě a tvrdě bojovalo; přitom také těžce utrpěly provedené regulace na řekách Moravě, Dyji a Kyjovce. Rovněž regulované potoky Trkmanka a Prušanka byly zle poškozeny. Mosty byly strženy, hráze protrhány, takže nákladné regulace a meliorace, které stály v době míru mnoho milionů korun, jsou teď tak rozrušeny, že se musí provádět znovu. Tisíce hektarů orné půdy a tisíce hektarů luk jsou znehodnoceny pro řádné obhospodařování. Kdyby se tyto velké věci měly dělat po částech, nesplnily by svého úkolu, jak by tato oblast zasluhovala. Proto upozorňuji na tuto okolnost hlavně ministerstvo dopravy a ministerstvo zemědělství, aby byla svolána z podnětu ministerstva dopravy pracovní porada zájemců z těchto oblastí, na které by se vypracoval generální projekt, jak tuto složitou a svízelnou závadu odstranit. Celé generace žijící v tomto prostoru pracovaly a pracují a domáhají se upravení tamějších vodních toků. Je však potřebí, aby byli slyšeni nejen theoretikové - odborníci, ale také praktikové, žijící v tamějším kraji. Nebylo by účelné, aby desítkami milionů se plýtvalo, aniž by se předem uvážilo, zda by dílčí práce měly onen praktický výsledek, který tento kraj nutně potřebuje.

Velevážení, úkolem celého národa jest, vzájemně si pomáhat, jeden druhého podporovat a společným úsilím překonávat veškeré důsledky války. Toto plní i zemědělci. Je proto potřeba všem existenčního zabezpečení, poněvadž kdyby toho nebylo, nemohli by zemědělci na svých zruinovaných hospodářstvích plnit všechno to, co od nich stát žádá. Zemědělci chtějí býti hlasateli lepšího zítřka. Chtějí vracet důvěru tím, že v brzké době vrátí svou prací hospodářskou jistotu a národní blahobyt celému národu. To je naším úkolem a na tomto programu lidová strana také spolupracuje s Národní frontou na výstavbě naší osvobozené Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Koutovi.

Posl. Kout: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Posloucháme se vší pozorností a poslouchali jsme v rozpočtovém výboru, bohužel zde slyšíme mnohdy řeči, které nemají nic společného s rozpočtem, jsou to řeči více méně volební. Mám však dojem, že toto posvátné místo není pro stranickou agitaci, nýbrž je dílnou, kde se má tvořiti naše zákonodárství. Máme veliké obavy, aby se náš parlament nezvrhl a neupadl do dekadence. Konečně, prázdné lavice nejsou svědectvím parlamentní svědomitosti. (Potlesk.)

Dovolte mi několik poznámek, kterými bych chtěl doplniti svůj výklad v rozpočtovém výboru o kapitole Československá pošta. Je třeba zdůrazniti, že bylo velmi těžké pro poštovní správu učiniti odhad příjmů po změně, která nastala v celé struktuře našeho hospodářského života, zejména v pohraničí, kde příjem v letech předválečných byl při průmyslovém rozmachu velmi značný. Je také nutno vyzvednout, že zvýšení poplatků, i když je velmi citelné, neodpovídá ani zdaleka všeobecnému zvýšení cenové hladiny.

Mluví se o propouštění státních zaměstnanců a v rubrice 33/5 a) a 33/6 a) pošta provedla lineární snížení personálních výdajů o 15%. Toto lineární snížení by nemělo býti prováděno u těch resortů, kde je sporné, má-li vůbec resort přebytek personální. U poštovní správy, kde jsou očekávány nové úkoly vzhledem k velikému pokroku, který nastane zejména v telefonisaci, ale také v oboru doručování se vším tím, co souvisí s požadavky moderní doby, nebude možno v tomto resortu, kde se naopak volá po novém přijímání sil pro jejich nedostatek, uplatňovat požadavek restrikce poštovních zaměstnanců. Snad bude možno provést spravedlivější distribuci a přezkoušet stav poštovních zaměstnanců, kteří jsou mimo službu z důvodů veřejné činnosti. Počet jejich je příliš značný a enormně zatěžuje výdaje poštovní správy, neboť na jejich místa bude nutno přijímat nové síly náhradní. V této těžké finanční tísni je nutno počítat s každým neproduktivním výdajem. Žádám proto poštovní správu, aby upustila od lineárního snížení a propustila pouze ty zaměstnance, kteří nevyhovují jak po stránce politické a národní, tak ani po stránce schopností a mravní bezúhonnosti. Rychlá a nutná potřeba v době porevoluční byly příčinou, že se u nás přijímaly nové síly bez jakéhokoli bližšího šetření, nezbytného pro přijetí nových sil do veřejných služeb.

K rubrice 39 b - otop: zde bylo provedeno značné snížení rozpočtové částky 2,340.000 Kčs s odůvodněním, že pro uhelnou kalamitu nebude možno tuto částku vyčerpat. Doufejme však, že na podzim nebude již zapotřebí, aby poštovní zaměstnanci seděli v nevytopených místnostech, na což doplácí správa absencí zaměstnanců pro onemocnění.

Investičnímu programu bude nutno věnovat zvýšenou pozornost, neboť je nutno provésti rekonstrukci místních sítí, kanalisaci a doplnění ústředen již trvajících. Výstavba budov je stará bolest poštovní správy a již za první republiky bylo příliš zapomínáno na tento resort. Poštovní úřady nevyhovují od těch nejmenších služeben až do ministerstva pošt a bude nutno nejenom vypracovat plán, ale dbát na jeho důsledné a zejména rychlé provádění, aby nedostatky byly postupně odstraňovány. V Praze samé je prvním a neodkladným úkolem poštovní správy, aby se urychleně zabývala stavbou hlavního poštovního úřadu Praha 1, Praha 7, budovou pro ředitelství a pro ministerstvo pošt. Poštovní správě jako státnímu podniku nejrentabilnějšímu musí býti konečně jednou dána možnost, aby provisorium, trvající od prvé světové války až do dnešních dnů, bylo konečně nahrazeno stabilním umístěním ústředních úřadů v moderních a plně vyhovujících budovách vlastních, svému účelu odpovídajících. (Potlesk.)

Tím nebude program investic vyčerpán, neboť v dlouhé řadě míst jsou budovy, které neodpovídají nejen moderním požadavkům, ale hygieně vůbec. velmi často úřaduje v jedné místnosti velká řada úředníků a zřízenců, tísnících se často bez psacích stolů na sklápěcí desce, neboť není místa pro umístění řádného pracovního stolu. Místnosti jsou vlhké, neboť jsou to většinou staré budovy se starým nemožným zařízením, připomínající starou slávu postilionů z minulého století. Nejsou to rozlehlé a čisté tovární síně s odsavači prachu, okachlíčkované, prostoupené světlem a sluncem, ale špinavé a páchnoucí plísní. Celé desetiletí se úřaduje se starým zařízením ve starých zdech, na kterých přibývá stále nový a nový prach, který se přiváží na kolech vozíků často až do úřadoven, a stovkami poštovních pytlů se při manipulaci víří prach vdechovaný zaměstnanci po celý den a noc, a zejména v hodinách nočních, kdy je provoz nejčilejší. Tady by se nemělo šetřit, neboť jde o zdraví zaměstnanců, a lituji, že nemáme po ruce statistiku o chorobách a úmrtí vlivem špatných místností, které jsou obžalobou poštovní správy, nemluvě o nádražních úřadech, kde se zejména v době zvýšeného provozu manipuluje dokonce před úřadem ve volném prostranství pod širým nebem, kde jsou zásilky i zaměstnanci vystaveni všem povětrnostním nepohodám. Proto také překvapuje, že výdaje na rekreaci zaměstnanců jsou přímo žalostné, stejně tak příspěvky na stravování nejsou přiměřené, a proto bych apeloval, aby se v tomto směru věnovala pozornost této péči. K zamýšlené decentralisaci je nutno poznamenat, že je třeba, aby ji poštovní správa provedla v tom směru, aby byla správa pružnější, ale také lacinější, abychom získali dostatečné prostředky pro veřejné zaměstnance nejen aktivní, ale i pensionované, a mohli bezpečně krýt veškeré osobní náklady veřejné správy. Bude také nutno přihlížet k racionalisaci a razit heslo "raději méně zaměstnanců a lépe placených", ovšem ne, jak to bývalo, že jsme měli méně zaměstnanců a špatně placených. (Potlesk.)

Poštovní správa věnuje na výdaje závodních rad 1,500.000 Kčs, čímž dokazuje, že chápe dobu a vychází vstříc moderním požadavkům. Je třeba, aby se závodní rady oprostily od malicherností a věnovaly zvýšenou pozornost otázkám kulturním, zdravotním a případně poštovnímu provozu.