K otázkám platovým: Po této stránce byla pošta vždycky poslední. Armáda poštovních pomocníků, poslů plně i neplně zaměstnaných, armáda aspirantů, naše úřednice v meziměstských centrálách, ovládající několik jazyků, sloužily státu za almužnu. A ani dnes není uspokojení vzhledem k enormnímu zvýšení cen. Platy státních zaměstnanců za protektorátu byly pouhou almužnou, neboť ani zdaleka neodpovídaly životní míře. Zatím co ve všech oborech soukromého podnikání byly od roku 1941 upravovány platy několikrát, u státních zaměstnanců se tak stalo teprve od 1. ledna 1944, a to způsobem ani zdaleka nevyhovujícím. Opatření měnová a zvýšení cen se dotklo velmi těžce státních zaměstnanců, neboť přídavky platů ani zdaleka neodpovídají dnešní veliké drahotě. Úprava platů v době revoluce, kterou byly zvýšeny platy přiznáním platového přídavku dekretem presidenta republiky čís. 58/45, a dnem 1. prosince jsou opět nedostačující. Proto voláme po renominační akci a je nutné, aby vláda dala kategorické příkazy, aby v nejbližších dnech tato akce byla uskutečněna. (Potlesk.) Je to nepatrná splátka na dluh státním zaměstnancům. Tato akce pochopitelně nebude konečným požadavkem státních zaměstnanců, neboť je voláno po novém platovém zákoně, neboť to, co je dnes, není platová soustava, neboť soustava předpokládá určitý pořádek, nýbrž je to džungle, která se stala nepřehledným chaosem a zatěžuje personál a účetní aparát. Je také dokladem toho, že je nutno se vypořádat s celým veřejnozaměstnaneckým problémem opravdu poctivě, přímočaře, sociálně a pokrokově. Minulost je nenávrátně za námi. A nesmíme se už nikdy vrátit k platům, které nedosahovaly ani existenčního minima. Bylo to zejména v poštovní správě, kde byli zaměstnanci přijímáni ne v poměru čekatelském, jak tomu bylo v jiných oborech státní a veřejné služby, ale v nejrůznějších smluvních poměrech, a tak se stalo, že z předpokládaného zcela krátkého smluvního služebního poměru stal se služební poměr trvající řadu let, často 15-20 let, a mnohdy dokonce i ve služebním poměru neplně zaměstnané síly bez možnosti jakéhokoliv platového postupu. Zatím co v jiném oboru státní správy byli zaměstnanci jmenováni definitivními, u nás byli finančně soustavně poškozováni. Nevím, z jakých důvodů se posuzují zcela rozdílně služební poměry v oboru poštovní správy na rozdíl od jiných resortů téže správy. Službu u poštovních úřadů nelze přece podceňovat, ať už u podacího nebo současně dodacího úřadu spořitelny, či ve vlakových poštách, kde zejména je třeba posuzovat tuto službu jako jednu z nejobtížnějších, která kromě duševní pohotovosti klade značné požadavky i na fysickou zdatnost zaměstnanců. Stejně je tomu se službou našich žen v meziměstských ústřednách, která je velmi vyčerpávající zejména po stránce nervové, ale i s řadou dalších služeb, a to i u nižších zaměstnaneckých kategorií, jako na př. se službou doručovací, technickou, stavební i udržovací, která musí být vykonávána nutně a bez odkladu za každých povětrnostních poměrů, zejména v hornatém terénu, a stejně tak i s ostatními službami, které nelze pro nedostatek času rozebírat. Chtěl bych jen zdůraznit, že nelze dopustit, aby se stát k této armádě poštovních zaměstnanců choval tak macešsky jako za první republiky. Je proto nutné, aby v nynější době, byť i opožděně, byli poštovní zaměstnanci postaveni na stejnou úroveň s ostatními veřejnými zaměstnanci v zájmu klidu a společného úsilí o zdárný vývoj v tomto státě. Jedním z hlavních požadavků je nový platový zákon se zavedením 35leté služby pro poštovní zřízence a podúředníky a automatický postup, neboť automatika odstraní všechny disparity, vyloučí náhody a neodůvodněné zásahy, a i když je posuzována jakožto bezduchá mašinerie, nemůžeme absolutně věřit v něco nového, lepšího, neboť nová úprava v jiném smyslu, která podle některých autorů má býti stavěna na zásadách moderní personální politiky a má plně vyhovovat politickým a sociálním požadavkům doby, je problémem u tak nesmírné armády státních zaměstnanců. Jedním z požadavků, než dojde k novému platovému zákonu, je odstranění anebo úprava vládního nařízení čís. 15. Z politických důvodů a podle vzoru říše se platový rozdíl mezi druhou a třetí služební třídou neúměrně zvětšil, nehledě k tomu, že se stejnou tendencí byly upraveny náhrady cestovních a stěhovacích výloh. Poštovní úřednictvo dopravní plným právem očekávalo, že konec okupace bude znamenati také konec této nacistické úpravy. Bohužel do dnešního dne se ještě nic nestalo, ačkoliv budeme oslavovat první výročí osvobození. Skutečnost je taková, že se na poštovní úředníky třetí služební třídy zapomnělo a že křivda za okupace jim způsobená nebyla dosud napravena, což působí mezi zaměstnanci velmi rušivě a vyvolává v nich určitý pocit hořkosti a zklamání. Není-li možno zrušit toto vládní nařízení, je nutno zavésti alespoň přídavek, který by nahradil rozdíl mezi platovým zákonem č. 103 z r. 1926 a nacistickým vládním nařízením č. 15 z r. 1944. Taktéž je nutno odstraniti vládní nařízení č. 51-55 ze dne 15. ledna 1942.

Velmi smutnou kapitolou je ošacení našich zaměstnanců a je stydno, vidíme-li poštovního zaměstnance, nemá-li na sobě nic pošťáckého než tu čepici. Chápeme svízelnou situaci poštovní správy a prosíme, aby tento nedostatek byl postupně odstraňován, obdobně jak je po tom voláno u zaměstnanců státních drah. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

A k závěru mi dovolte ještě několik slov ke sloučení poštovní správy v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Věstník poštovný povereníctva pre pošty č. 8 z 19. února 1946 přinesl ustanovení, že se obnovují ředitelství pošt v Bratislavě a v Košicích a že povereníctvo je centrálním úřadem pro pošty a spravuje spolu s ministerstvem pošt poštovní záležitosti. V tom nespatřujeme žádnou jednotu, ale dualismus. Je nutno uvážit, je-li to naplnění úmluvy o jednotné poště a je-li možné, aby v jednom státě existovaly dva ústřední úřady pro jeden obor poštovní správy. Jde o důsledky dalekosáhlé po stránce provozní i personální, poněvadž toto neznamená zjednodušení správy, ale rozštěpení jednoho státního úseku správy na dva vlastně rovnocenné celky se stejnou autoritou a ve stejném instančním postavení.

Po stránce osobní byl vývoj zaměstnaneckých poměrů zcela odlišný a bude jistě budit nespokojenost, budou-li na tom slovenští zaměstnanci lépe než zaměstnanci v Čechách a na Moravě. Provozně představovala slovenská pošta dříve asi něco přes 10% a personálně asi 20%. Je to zřejmá snaha, aby význam slovenské pošty byl neúměrně zveličen. Při řešení je nutno žádat, aby postavení zaměstnanců v Čechách, na Moravě a na Slovensku bylo jednotné. Pokud by se zaměstnanci slovenští dostali do historických zemí, zejména do centrálních úřadů, nemohou z titulu svých na Slovensku získaných výhod býti favorisováni a předřazováni českým zaměstnancům. Je nutno přiznati paritu, neboť si jistě všichni přejeme, aby poměr Čechů a Slováků v novém nedílném, jednotném, demokratickém státním uspořádání byl postaven na základ naprosté rovnoprávnosti Čechů a Slováků. Nesmí se ubližovat Slovákům, ale ani Čechům.

Poštovní zaměstnanci, jak jsem již zdůraznil v rozpočtovém výboru, byli oddanými bojovníky a snad prvními partyzány v době okupace. Zaměstnanci stáli na svém místě v tvrdošíjném odporu vůči okupantům, odmítajíce jakékoliv výhody, slibované se strany pánů Heydricha a Franka, neboť věřili v konečné vítězství spravedlivé věci. A je nyní na vládě, aby nalezla pochopení pro armádu, která šla dlouho ponurým úvozem bídy a strádání, aby našla pochopení pro tak zanedbanou stavbu - zanedbanou již v dobách před touto válkou a nacisty ještě prohloubenou - našeho zaměstnaneckého práva. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Nepomucký. Uděluji mu slovo.

Posl. Nepomucký: Vážená sněmovno, pánové a paní!

Přehlížíme-li při projednávání státního rozpočtu kapitolu ministerstva zemědělství a srovnáváme-li jednotlivé výdajové položky s úkoly, které je nutné v zájmu ochrany a pomoci všemu našemu zemědělství v nejkratší době provádět a uskutečnit, vidíme, že položky ty jsou vesměs minimální, řekl bych, skoro nedostatečné. Víme však, že následkem poválečných poměrů a šestiletého rabování naší krásné země nelze zatím jednat jinak. Proto se s nedostatky finančními musíme prozatím a přechodně smířit.

Tím více bude třeba dobré vůle a poctivé snahy všech, kdož chceme zemědělcům skutečně pomoci, abychom ruku v ruce s ministerstvem zemědělství ve prospěch českých malých a středních zemědělců a ve prospěch slovenských zemědělců pracovali. Naši zemědělci si také této všestranné a poctivé práce zaslouží. Považuji za milou povinnost, abych s tohoto místa jménem klubu komunistických poslanců a celé naší strany poděkoval všem zemědělcům v naší republice za jejich obětavou práci a za jejich snažení, které podnikají od 9. května pod jedním heslem: Zásobit a zabezpečit výživu našeho lidu. (Potlesk.)

Je to státnický čin, kterým naši zemědělci v nové republice prokazují, že nedají na žádné našeptavače, kteří k nim chodí s úmysly a s propagandou jiného druhu. Dnes plní své kontingenty, překročují své předepsané dodávky a starají se opravdu poctivě o to, aby národ nestrádal a nehladověl. Dík tomuto úsilí našich poctivých zemědělců máme poválečnou zimu jako nejhorší zimu za sebou a můžeme konstatovat, že nebylo nikoho, kdo by si mohl naříkat, že by u nás hladověl. Do nových žní chybí nám však ještě asi 20.000 vagonů chlebového obilí. Mimo jiné proto, že dodávek z ciziny z důvodů dopravních, a pochopitelně i jiných, nelze docílit v té výši, jak se původně očekávalo. Na velkých poradách zástupců zemědělců, zemědělských komisí a předsedů okresních národních výborů, které se konaly před 14 dny v Praze a v Brně, bylo rozhodnuto, i v této otázce obrátit se znovu na naše české zemědělce, aby sami společně s národními výbory v místě a okrese převzali organisaci k sehnání potřebného obilí, které chybí na posledních několik týdnů k plynulému zásobování našeho obyvatelstva.

Výsledky této akce za prvých 14 dnů jsou opět uspokojivé. Obětavost zemědělců v celých okresích jde tak daleko, že se zříkají svých vlastních dávek zásobovacích na poslední zásobovací období. Přehlížejí a kontrolují své zásoby a snaží se dodati co nejvíce ze zásob, které původně měli určeny k jarnímu osevu - nebudou-li je nutně potřebovat, - aby vše dodali na společný stůl zásobování národa. (Potlesk.)

Tento výsledek je tím radostnější, že zemědělci dávají tak jasnou odpověď na všechny spekulační rejdy reakce, která ve své zášti proti novému pořádku v republice šla dokonce tak daleko, že je vybízela k sabotáži, k neplnění dodávek a k demonstracím proti vládě Národní fronty. Rolníci mají ovšem od přírody a neustálého styku s ní vysoce vyvinutý smysl jak pro změření a poznání pravdy, tak také pro spravedlnost a pořádek. Nabyté zkušenosti z let předmnichovských, kdy byli proti své vůli státními vůdci bývalé agrární strany vtaženi do spolku s kapitalisty, a hlavně zkušenosti ze šestileté nacistické okupace naučily je poznávat své přátele a nepřátele.

Na základě těchto zkušeností dnes zemědělci srovnávají, jak tomu bylo dříve, kdy byli vtaženi do spolku s finančním žokem, a jak je tomu dnes, kdy v Národní frontě všech pracujících zúčastní se nadšeně ušlechtilé soutěže na výstavbě naší nové republiky. To jsou otázky, které si dnes klade vesnice a na které si také formuluje svoje odpovědi. Jejich výsledkem je, že zemědělci nejen neuposlechli výzev k sabotáži a k neplnění dodávek, nýbrž naopak že dodávky poctivě plní a že své předepsané kontingenty ještě převyšují. Neuposlechli výzev k demonstracím proti vládě Národní fronty, aby tím vyjádřili svoji nespokojenost s výsledky, jaké jsou dány květnovou národní revolucí, nýbrž naopak zemědělci se zúčastní od 9. května všech manifestací, porad a schůzí, jejichž programem je zvládnutí a překonání potíží a zajištění další výstavby lidově-demokratické republiky.

Další důkaz své pohotovosti a obětavosti podali zemědělci nástupem k jarním pracím. Heslem celého venkova v těchto dnech je: přes všechny potíže a překážky zajistit výživu lidu na příští rok. V čem spočívají důvody a příčiny tohoto nadšení? Je to zkušenost nabytá za okupace a od 9. května a výsledky společného postupu dělníků, rolníků a celé Národní fronty všech demokratických sil v našem národě. Ovoce této jednoty obráží se také již ve třech základních otázkách, důležitých pro naše zemědělce. Je to především problém držby pozemkové, problém spravedlivých cen a konečně také problém spravedlivé distribuce.

První otázka, která je současně otázkou národní a politickou, blíží se k svému vyvrcholení. Půda Němců, Maďarů a všech nepřátel, stejně jako půda zrádců a kolaborantů se stává majetkem českých a slovenských zemědělců. V těchto dnech a příštích týdnech dostanou také všichni noví nabyvatelé této půdy v celém našem pohraničí dekrety, na základě kterých přechází více než 1¹/₂ milionu hektarů půdy do jejich dědičného vlastnictví. Našim okresním družstvům - chovatelům dostane se dalších téměř 150.000 hektarů půdy na pastviny k jejich chovatelským účelům, jichž cílem je více výrobků a produkce živočišné na společný stůl národa.

Taková je situace, která rozřešila základní problém všech generací zemědělských, která splnila odčinění Bílé Hory, která naplnila program všech selských povstání, jak je historie zaznamenává od doby bělohorské, kde jako červená niť se vždycky nesl nejen požadavek zbavit se otroctví cizácké a vlastní šlechty, ale také základní požadavek zemědělců, dostat do rukou tuto panskou a cizáckou půdu.

Druhým problémem je spravedlivá odměna a ocenění práce v zemědělství. Již v prvním poválečném roce podařilo se ceny zemědělských výrobků upravit tak, aby nebyly hluboce ztrátové, jak tomu bylo za doby okupace a také před ní. Řešení a výsledek není ovšem ještě ideální, zemědělci však věří, že při usilovné práci se už nikdy v budoucnu nebude opakovat t. zv. krise, v níž by národ hladověl a zemědělci museli dávat své produkty na polovic zadarmo, produkty, které se, jak víme, dovážely do Německa Hitlerovi.

Třetí otázkou je problém dnešní nezdravé distribuce, při níž agentury, velkojatkáři a velkouzenáři zdražují zemědělské produkty na účet zemědělců, konsumentů a poctivých živnostníků. Společný postup 3 zájmových odborných a odborových organisací: Jednotného svazu českých zemědělců, Odborových dělnických organisací a Ústřední rady družstev, sleduje cíl, aby nezdravý systém distribuční, založený ve svých rozhodujících článcích na vysokých výdělcích, byl za pomoci zemědělského družstevnictví a drobných a středních živnostníků a obchodníků přeměněn na službu zemědělcům a konsumentům, na službu celému našemu národu. Aby však zemědělské družstevnictví bylo schopno zvládnouti všechny své úkoly, to je nejen otázku distribuční, otázku toho, co zemědělci vyrábějí, ale i toho, co potřebují a do budoucna budou potřebovat, to je pomáhat při dodávání strojů, hnojiv atd., musí býti zbaveno dědictví, které zde zůstalo po panu Feierabendovi a jeho pomocníku Klinderovi a všech ostatních velkostatkářích, kteří sloužili především zájmům statkářů před Mnichovem, a v době nesvobody nacistickým okupantům.

Svobodné Slovo se rozhorluje na náš článek v Rudém Právu, kde je ventilován případ pana statkáře Feierabenda. včera zde o tom také mluvila pí posl. kol. Horáková. Je při nejmenším zajímavé, že Svobodné Slovo položilo panu statkáři Feierabendovi otázky na příklad o jeho práci v Londýně a o jeho názoru na Jednotný svaz českých zemědělců, ale neptalo se ho na příklad, co dělal v Goslaru, ani jak oceňuje svoji účast v Beranově vládě, která, jak víme, jásala nad příchodem okupantů a jim potom také ochotně pomáhala. (Potlesk.)

Na vysvětlenou k poměrům v Kooperativě a kolem toho jednoho milionu. Jako předseda Kooperativy jednal jsem s panem statkářem Feierabendem. Řekl jsem mu tehdy přímo, že si pravděpodobně spletl cestu, řekl jsem mu své mínění, že musí počkat, až jej zavolá Národní soud, který posoudí nejen to, co dělal v Londýně, ale také to, co dělal před okupací a za okupace. Pan statkář Feierabend mi na to odpověděl, že s tímto také počítá. Na jeho stížnost, že je bez prostředků a na žádost, při níž uplatňoval zaplacení služného za dobu šest let, kdy byl v zahraničí - ačkoli je majitelem velkostatku ve výměře téměř 200 hektarů - řekl jsem mu, že tisíce zemědělců z Neveklovska, Sedlčanska, Vyškovska a jiných okresů, kteří se vrátili po osvobození do svých usedlostí za daleko horších podmínek nežli on, jsou na tom hůře, a přece nikam nechodí, aby dostávali bezpracně statisíce nebo - jako v jeho případě - dokonce miliony, nýbrž naopak všichni se pustili na své osvobozené půdě znovu s chutí do práce. (Potlesk.)

Pan statkář Feierabend hrozil žalobou, ve které uplatňoval zaplacení bezpracného důchodu za šest let, kdy v Kooperativě nepracoval, a to v době, kdy se zemědělské družstevnictví následkem nacistické okupace a hospodaření okupantů v něm octlo ve velmi nemilé a mimo jiné i v těžké finanční situaci. Není ovšem rozhodující, co zde říká paní kolegyně Horáková, ani co píše Svobodné Slovo, rozhodující je to, co řeknou poctiví národně-sociální malí a střední zemědělci. Myslím, že oni s tímto řešením nebudou spokojeni. Jsem o tom přesvědčen a na jejich adresu říkám, aby si dávali pozor, kdo se v této době vemlouvá do jejich přízně a kdo chce hájiti zájmy malých a středních zemědělců československých.

Vážení pánové, zemědělské družstevnictví, které se musí připravit na úkoly, před kterými stojí, nemůže býti řízeno pány statkáři a velkostatkáři, nýbrž malými a středními zemědělci, kteří si zde musí provést řádnou volbou očistu celého zemědělského družstevnictví a zapřáhnouti je do služeb svých vlastních i do služeb národa.

Konečně poslední otázka, otázka pracovních sil. Mnoho se zde o tom mluvilo. Je velmi pohodlné, jako to udělal pan kol. Štambachr, postavit se a kritisovat ministerstvo zemědělství, sociální péče atd., jako kdyby pan kol. Štambachr a všichni ostatní nevěděli, že obstarávání všeho, co v našem státě je, musí se díti celou vládou, tedy i vládou, za níž zde pan kol. Štambachr mluvil. Pan kol. Štambachr a ostatní kritikové jenom v tisku a jinde zesměšňují snahy všech odpovědných činitelů, ale nikdy neřeknou, kde a jak opatřit chybějící pracovní síly. Je samozřejmé, že Němci musí od nás pryč. Čím dříve se tak stane, tím lépe pro národ a pro zabezpečení republiky. (Potlesk.)