Je také jisté, že si černochy odnikud dovést nemůžeme ani nechceme, a musíme si proto potřebné síly opatřiti z řad vlastního národa. Soudruh Zápotocký s tohoto místa i v tisku řekl jasně, kde a odkud pracovní síly musíme si opatřit. Musíme se ovšem postarat také o to, aby pracovali všichni ti, kdož se dříve a také ještě mnohde dnes práci vyhýbají. Věc je dávno jasná. Kdo chce sladit, kdo chce vdolky a buchty, kdo chce více masa, musí pracovat. A já mám oprávněnou obavu, že všichni dnešní kritikové, anebo aspoň mnozí z nich, budou míti vbrzku plné ruce intervencí za ty, kdož se práci vyhýbali a kdož se jí budou chtíti vyhýbati i napříště. Věc je velmi vážná a bude proto vyžadovati nejen kritiky, nejen zesměšňování toho, co se na směrodatných místech v ministerstvu sociální péče, v ministerstvu zemědělství a i v jednotném svazu českých zemědělců na zaopatření pracovních sil z vlastního národa podniká, nýbrž je potřeba také, komu se to nelíbí a kdo myslí, že to nestačí, aby přišel s konkrétními návrhy, hlavně jak a kde více stálých pracovníků do zemědělských závodů zemědělcům opatřiti. Věc je vážná a bude proto vyžadovat poctivé spolupráce všech, kdož to nejen se zemědělci, ale také s celou republikou myslí poctivě a dobře. (Potlesk.)

My komunisté prohlašujeme a také prakticky dokazujeme ve své každodenní práci, že budeme zájmy malých a středních zemědělců prosazovat vždy a všude a poctivě. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Vašek. Dávám mu slovo.

Posl. Vašek: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Státní rozpočet je jistě důležitým státním aktem. Státním rozpočtem dává parlament státu, čeho nezbytně potřebuje: hospodářský plán. Jako zástupci lidu jsme vedeni všichni tou nejlepší snahou dáti státu co nejlepší hospodářský plán. Rozpočet je proto důležitým aktem, že se jím pevně stanoví úkoly pro příští rok. Klíčem k celému rozpočtu je kapitola ministerstva financí. Ona je nejzávažnější a, řekl bych, také i nejpolitičtější jeho částí. Všechno, co chceme podnikat, má nervus rerum v příjmovém prelimináři této kapitoly.

Aby stát mohl plniti obrovské dnes úkoly, ukládá svým občanům břemena ve formě nejrozmanitějších daní, dávek a poplatků. Daňová břemena jsou úměrná poválečným úkolům. Stát odssaje z výnosů výrobních hospodářství a z důchodů spotřebních hospodářství miliardové částky. Občané uznávají své povinnosti vůči státu, přijímají těžká břemena u vědomí, že čím více dají státu dnes, tím lépe se budou míti zítra. Daňovým zatížením dostali jsme se až na mez daňové únosnosti. Jde nyní jen o to, aby daňové břemeno bylo spravedlivě rozděleno a aby každý poctivě nesl svůj díl. Voláme po pracovní morálce. I daňová morálka musí se dostat na vyšší úroveň. Poměr poplatníků k finanční správě musí býti upřímnější a přátelštější. Staniž se zásadou: Nikdo nesmí býti předaňován, ale nikdo také nesmí dani uniknout. Nejširší vrstvy lidu, vrstvy pracujícího lidu, jsou zachyceny daňově na 100%. Daň důchodová z platů služebních a mezd se zachycuje již u pramene. Daň důchodová má býti nejvýnosnější daní. V povšechné rozpravě při projednávání rozpočtu bylo konstatováno, že daň důchodová je proti rozpočtu na rok 1938 odhadnuta téměř na šestinásobek, tedy značně výše než by odpovídalo všeobecnému poměru zvýšení hospodářských čísel.

Také daně spotřební jsou plně zachyceny. Proto dnes není sporu o tom, kdo je a kdo není poplatníkem. Výnosem daně důchodové, daní spotřebních a daně z obratu, která je také zakalkulována do cen zboží, je prokázáno, že největším a také nejlepším poplatníkem státu jsou nejširší vrstvy pracujícího lidu. Tyto vrstvy poplatnické mají pak právo žádat, aby i ostatní daně byly správně placeny. Nesmí se už nikdy vrátit doba miliardových daňových nedoplatků, které byly po dlouhá léta balastem finančního hospodářství státu a nakonec musely býti odepsány. Očekává se proto, že finanční správa bude systematicky sledovat daňové nedoplatky a podle okolností učiní včas potřebná opatření. Pohodlná sabotáž, která se projevovala za okupace neplacením daní, se nesmí setrvačností přenášet do dnešní doby formou liknavého placení. Ani to překotné placení daní loňského roku ve staré měně, kdy mnohý poplatník by si byl nejraději předplatil daně na několik let, nesvědčí o tom, že by se daňová morálka ubírala zdravou cestou a žádoucím směrem.

Aby se zlepšil poměr mezi poplatníky a finanční správou, musí být u finančních vyměřovacích úřadů odstraněno ztrnulé, byrokraticky šablonovité "dekretování". Místo tohoto způsobu vyměřování, který roztrpčuje a dráždí poplatníky, budiž nalezena cesta přímého styku s poplatníkem. Ovšem i na straně poplatníka nutno očekávati fair play. Všichni se máme snažit o to, abychom spravedlivým rozdělením učinili těžké daňové břímě snesitelnějším, abychom zvýšili daňovou morálku, poněvadž není již mezi občany nepřátel státu, jako tomu bylo dříve, kdy tu byly cizonárodní menšiny.

Aby se zlepšil poměr mezi poplatníkem a státem, representovaný finanční správou, je třeba uspořádati daňovou soustavu tak, aby nikde netlumila hospodářskou aktivitu a produktivitu žádné ze složek národního hospodářství, ať už jde o odvětví znárodněná, družstevní nebo soukromá.

Také tisk by měl pomoci k zlepšení poměru poplatníka k finanční správě. Bohužel jsme před krátkým časem zjistili, že někdo má ještě jiné úmysly než prospěch státu. V časopise "Svobodný zítřek" jsme nalezli hrubý útok na finanční správu v článku nadepsaném "Neústavní a nemorální daň". O jakou daň šlo? Právě o tu téměř nejmenší, která je preliminována částkou 14 mil. Kčs. Je to kapka z té obrovské částky 26 miliard příjmové stránky kapitoly ministerstva financí. Pozornost zmíněného časopisu se snad obrátila na tuto daň proto, že se týká poměrně malého počtu poplatníků, ale zato s nejvyšším služným. Jde o daň z vyššího služného. Tato daň byla - jako ještě některé jiné daně - za okupace Němci zrušena od 1. I. 1943; pravděpodobně proto, že by byla postihovala zejména Němce, kteří obsadili nejlépe placená místa ve státní správě, a také i treuhändry. Dekretem presidenta republiky byla daň z vyššího služného opět zavedena, ovšemže s účinností od 1. ledna 1943, neboť od této doby poplatníci této daně nic neplatili - kromě daně důchodové, která při naší duplicitní soustavě daňové musí býti ještě placena z téhož příjmu. To není nic nového, poněvadž máme řadu daní výnosových a pak ještě daň důchodovou, jako daň globální, zahrnující příjmy již postižené některou daní výnosovou. Nejde o zpětnou účinnost této daně, nýbrž prostě o pokračování násilím okupace zrušené daně. Není proto způsob oživení této daně dekretem presidenta republiky neústavní, ani nemorální, jak pisatel zdůrazňuje. Volá dále, že ministerstvo financí nařizuje berním správám předpisovat tuto nepřípustnou a nemravnou daň. Pisatel vědomě používá drsných výrazů, aby prý ti, kdo se takových činů dopouštějí, pochopili, čeho se dopouštějí. Ve článku se dále vyhrožuje, že občané si takovou fiskální politiku nedají líbiti. Prosím, srovnejte: Většina občanů uznává těžkou situaci státu a vezme na sebe těžká břemena daňová, jako jsou daň důchodová z platů, daně spotřební a jiné a nevyhrožuje. A autor článku vyhrožuje jménem malé skupinky poplatníků daně z vyššího služného. Za to, že finanční správa plní zákon - v tomto případě dekret presidenta republiky - je označena jako neslušný úřad, který rozvrací víru v ústavnost daní a vede k ovzduší nedůvěry a daňové defraudace a k rozvratu daňové morálky. Jestliže vláda uzná, že tato daň má býti znovu zavedena, a dekretem presidenta republiky to bylo vyhlášeno jako zákon, tak tento hrubý výpad míří trochu vysoko. Mezi poplatníkem a finanční správou musí býti zjednán kladný poměr. O to se musíme všichni poctivě a upřímně snažiti, neboť jde o nejvyšší zájem státu. Všechna zlá vůle musí býti odstraněna. Bouřiti proti vysokým daním by bylo dnes snadné, musí však býti jako neodpovědné a státu nebezpečné počínání rázně odmítnuto. Od odpovědnosti za to, co se stalo a co všechny strany schválily, nesmí žádná strana utíkat. (Potlesk.)

Výše zaplacených daní v měsíci lednu a únoru t. r. opravňují nás k optimismu, neboť v prvém měsíci chybí jen 6,3% do preliminované ¹/₁₂ daňových příjmů a v únoru, nejkratším měsíci, byla preliminovaná částka 1.848,000.000 Kčs již překročena. Tyto výsledky svědčí o tom, že příjmy byly správně odhadnuty, ač za dnešních poměrů to bylo velmi těžké. Je to další doklad, že jsme na dobré cestě ke konsolidaci poměrů. V příjmech na daních a dávkách možno očekávati v dalších měsících ještě lepší výsledky, neboť zvýšená daň z obratu byla zavedena až od 1. března a nová úprava poplatků platí až od 15. března.

K dobrým výsledkům dosaženým ve finanční správě, nutno přednésti vážnou připomínku. Finanční správa stojí v letošním roce před velkými úkoly. Jednak mají býti vyměřeny daně běžné a některé od roku 1943, ale hlavně mají býti přesně provedeny úkoly, souvisící s finanční likvidací války. Má býti vyměřena dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku. Máme finanční správu na tyto úkoly připravenou, a to zejména po stránce personální?

Při projednávání rozpočtu jsme se dověděli, že máme asi o 76.000 státních zaměstnanců více, a to pro území menší o Karpatskou Ukrajinu. Tento nadměrný počet by byl jistě neúnosný pro státní pokladnu. Bylo by správné, kdyby hned při tomto konstatování bylo ministerstvem financí vysvětleno, o jaké zaměstnance a o která odvětví státní správy tu jde. Bude věcí úsporné komise, aby přezkoušela nutnou potřebu zaměstnanců pro příslušný resort a aby posoudila, do jaké míry je oprávněn větší počet zaměstnanců se zřetelem na nové úkoly, které stát provádí novými orgány státní správy.

S přebytky zaměstnanců v některých oborech veřejné správy podivně kontrastuje vážný nedostatek zaměstnanců finanční správy. Ve finanční správě českých zemí - bez ministerstva financí, počítáme-li však i tabákovou režii a loterní ředitelství - bylo podle stavu k 1. říjnu 1938 zařazeno 24.132 zaměstnanců, ke dni 1. ledna 1946 však pouze 20.764 zaměstnanců. Bylo zařazeno tedy o 3368 zaměstnanců méně. Ministerstvo financí pak vykazuje ke dni 1. ledna 1946 stav zaměstnanců 786, t. j. s přihlédnutím k odborům, které od r. 1938 odpadly nebo přibyly, o 62 zaměstnance méně než 1. září 1938. S tímto ztenčeným stavem musí finanční správa zdolávati mimořádné úkoly dnešní doby. Nejen stát, ale i občantsvo očekává, že majetkové dávky budou rychle a řádně vyměřeny. Připomeňme si, že provedení zákona č. 309/ 1920 Sb. o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku po poslední světové válce setkalo se v praxi s tak velkými technickými obtížemi a překážkami, že zatížilo finanční administrativu na dlouhou dobu. Dávky, přes mimořádná likvidační opatření v letech 1936 a 1937, byly vlastně definitivně likvidovány teprve r. 1941. Nynější opatření, souvisící s nápravou měny, musí býti provedena rychle, ale správně. Neblahé zkušenosti, které měla finanční správa s prováděním zákona o dávkách z majetku po první světové válce, nutí proto nalézti pro zdanění majetku a majetkových přírůstků jiný způsob, a to pokud možno jednodušší a rychlejší. Také občanstvo má zájem na rychlém vyměření dávek. Teprve po vyměření dávek zjistí si každý občan, co mu zbývá na majetku a s čím může počítati. Vyměření dávek bude také další krůček k uvolnění vkladů. I pro hospodářský rozvoj je rychlá a hladká likvidace nezbytným předpokladem. Je tedy nedostatek finančních zaměstnanců velmi vážnou výstrahou. Jestliže finanční správa nemá dostatek sil ani pro normální agendu, jak zmůže úkoly tak mimořádné? Jen berních úředníků je méně o více než 300, a to pro normální potřebu. Finanční služba je velmi odiosní. Mnoho úředníků odešlo do oborů, kde je služba příjemnější a také lépe placená. Tomu však nutno zabrániti. Také stát musí býti dobrým zaměstnavatelem. Také stát musí spravedlivě oceniti práci a výkon svých zaměstnanců. Musíme obdivovati zaměstnance státu, zejména finanční správy, kteří slouží při poměrně malém platu, odmítají lákavé nabídky jiných zaměstnavatelů, snášejí křivdy, ať činěné z řad poplatníků neb někdy i z míst parlamentu. Musím konstatovati, že stát, pokud se týká honorování svých zaměstnanců, není dobrým zaměstnavatelem. Platy veřejných zaměstnanců jsou v průměru daleko menší než platy v soukromých službách. V zemích českých je průměr platů veřejných zaměstnanců o více než 10.000 Kčs menší než na Slovensku. O tomto nepoměru mluvil již před chvílí též pan kol. Kout. Tato nesrovnalost platová by měla býti odstraněna.

Je ještě mnoho křivd, na jejichž odčinění veřejní zaměstnanci marně čekají. Je to dosud nesplněný dávný požadavek veřejných zaměstnanců, co se týče započítávání vojenské služby. Jsou zaměstnanci ve státě, kterým byla započtena presenční vojenská služba plně, jiným jen z poloviny a mnohým vůbec nebyla započítána. Přesto, že platové poměry státních zaměstnanců nejsou záviděníhodné, upírá se jim i to, nač mají podle zákona nárok. V rozpočtové debatě slyšeli jsme dnes opět námitky proti odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům. A přece podle dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945 mají na toto odčinění plný zákonný nárok. V dekretu v § 1 se výslovně praví: "Veřejným zaměstnancům, kteří v době nesvobody byli poškozeni na svých právech a nárocích ze služebního a pensijního poměru pro politické chování své nebo jiných osob, nebo pro osobní vlastnosti své nebo jiných osob, nebo v souvislosti s politickými poměry, které nastaly za doby nesvobody, se poskytne odškodnění."

Je nutno se podivovati, že se najdou hlasy, brojící proti nárokům veřejných zaměstnanců, nárokům to, zajištěným dekretem presidenta republiky, který má povahu zákona. Přirozeně i ostatní občané mají býti odškodněni za škody, utrpěné v době okupace. Má-li míti stát spokojené zaměstnance, musí je honorovati úměrně podle významu jejich práce a upotřebitelnosti. Jinak budou ze služeb státu odcházeti ti nejlepší, ti nejkvalifikovanější. Nechť se uplatní zásada: Třeba méně zaměstnanců, od kterých budeme žádati řádnou práci a řádný výkon, ale zaměstnanců dobře placených. (Potlesk.) Laciní zaměstnanci přicházejí někdy hodně draho. Nejsme tak bohatým státem, abychom si mohli dovoliti tak nízké platy státních zaměstnanců. Spokojený státní zaměstnanec bude pevným článkem v lidové demokratické správě. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem jest pan posl. dr Husák. Uděluji mu slovo. (Nebyl přítomen.)

Není přítomen. Ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Nermuťovi.

Posl. Nermuť: Slavná sněmovno, paní a pánové!

První rozpočet na troskách hospodářského života našeho státu uprostřed poválečného rumiště Evropy je vlastně stéblem tonoucího, jenž ostatně ví, že voda není hluboká a břeh je blízko. Správná kritika tohoto rozpočtu by mohla býti podána jen na základě předcházející uzávěrky nebo lépe srovnáním několika po sobě jdoucích roků státního hospodářství.

Proto chci spíše sledovati příčiny, které zaviňují náš hospodářský nesoulad. Je jasno, že schodek 26 miliard není zaviněn jen důsledky soustavného hospodářského vykořisťování Němci za doby okupace, část tohoto schodku dlužno hledati v našich současných hospodářských poměrech, kde v mnohých hospodářských oborech udržujeme násilně methody a praxi, zděděnou po nacistech.

Za okupace se lid domníval, že vázané hospodářství - vynález Němců na naše soustavné vykořisťování - je zavázáno na smyčku a že po válce stačí zatáhnouti za jeden konec a bude vše volné nebo jen rozumně řízené. Dnes se však vidí, že vázané hospodářství je důkladný uzel, který bolestně tlačí a leckdes se ještě více zatahuje. Následek toho je - o čemž zde již též byla zmínka - že máme u nás jednu z nejdražších distribucí na světě, obrovské cenové rozpětí, které výrobci nedovoluje rentabilně hospodařiti a jímž je spotřebitel doslovně vykořisťován. Toto cenové rozpětí, které nezaviňují v celku drobní živnostníci, tvoří nám nové zdroje bezpracných neúměrných zisků, agentury a trhové svazy, které neproduktivně zaměstnávají celé tisíce zaměstnanců. Ti umístěni ve výrobě, vydatněji by pomohli národnímu hospodářství. Jen agenda těchto trhových svazů činí podle odpovědi pana ministra vnitřního obchodu dr Pietora ročně 1.600 milionů korun, oč je ochuzován výrobce, spotřebitel, ale i živnostník.

Vím, že vázané hospodářství nelze uvolňovati překotně, ale je také známo, že v mnohých oborech je vázané hospodářství udržováno uměle a bezdůvodně jen proto, aby byl prodloužen neproduktivní život zúčastněných svazů a přebytečných agentur. Je nutno si uvědomit, že většina výrobků na trnité cestě od výroby ke spotřebě prochází někdy až desetiposchoďovou distribucí nahoru a zase dolů. Že toto poponášení sice není pracné, ale výnosné a hlavně tvoří chládek pro lidi, kteří velmi rádi pracují, ale při tom nejraději nedělají nic, je také známo. Výrobky se takto zdražují o 100%, což je hlavní nesnází podnikání. Výrobce zboží, maloobchodník a nejvíce spotřebitel je tímto systémem zavedeným Němci, přímo vyssáván.

Ostatně je velmi žádoucí, abychom se tohoto dědictví jednou zbavili, protože je odvozeno z germánské povahy násilnosti, bezohledné brutality a vykořisťování. Naše revoluce a celý znárodňovací proces byl veden jako boj proti kapitálové síle jedince. Ale nerozpoznáme-li včas nebezpečí, vznikne nám zde nový, někdy anonymní kapitál, daleko nebezpečnější a záludnější kapitálu prvého.

V zásobovacím výboru jsem často upozorňoval, že se objevují možnosti uvolňovat vázané hospodářství s různými zemědělskými výrobky. Tento výbor na schůzi 20. února 1946 schválil jednomyslně můj návrh a předložil ministerstvu výživy žádost o uvolnění obchodu s ranými i pozdními brambory, zeleninou, ovocem, obilnou kávou, lihovinami a j. Uvedené zboží má všecky předpoklady volného obchodu a jeho vázanost jen rušivě zasahuje do plynulého zásobování. Domnívali jsme se, že na odpovědných místech uznají důležitost těchto požadavků a že o případném uvolnění bude jednáno. Zatím se však v trhových svazech konají přípravy, aby tyto produkty byly nadále obhospodařovány vázaně. Mne by zajímalo, proč zde dosud nebylo zaujato stanovisko k usnesení zásobovacího výboru. Mluvíme rádi o demokracii. Zde však nebylo vůbec dbáno hlasů zástupců lidu, a proto se táži, kdo má v tomto státě nejvyšší výkonnou moc? Lid, parlament a jeho vláda, anebo trhové svazy?

Je na čase, aby dodávkový systém v zemědělství byl trochu zdemokratisován. Zde se nejdéle snad udržel válečný byrokratismus a se zemědělcem se jedná často hůře než za okupace. Jeho dodávková schopnost, podlomená nedostatkem pracovních sil, strojených hnojiv a příliš nízkými cenami rostlinné produkce, je ještě více dušena různými neodpovědnými kontrolami, které často i v hospodářstvích, kde kontingent byl splněn skoro úplně, provádějí revise způsobem v jakékoliv lidské společnosti nepřístojným. Za několikaleté okupace se zjistilo, kolik potravin náš venkov může vyrobiti, a podle toho možno stanoviti dodávkový předpis, za jehož splnění ručí místní národní výbor, který má možnost dosáhnout splnění dodávek jednotlivými zemědělci, takže revisorů není vůbec třeba. Čím je kontrola přísnější, tím má menší úspěch. Vždyť v podnicích a úřadech, které někde podaly podprůměrný pracovní výkon, tyto kontroly též zavedeny nebyly. Místo zbytečných revisorů více produktivních pracovních sil ve výrobě zaručí více úspěchů.