Ostatně nejen kontrolu, ale i všecky dodávkové předpisy by úspěšně nahradily spravedlivé ceny. Na Vysokomýtsku zvýšení ceny mléka zvýšilo jeho dodávku o plných 50% a ze stejného důvodu bylo dodáno do 15. března t. r. tolik vajec, s kolika se počítalo až do konce května. Může-li se za kanadskou pšenici platiti o 200 Kčs více, možno za domácí pšenici dáti stejnou cenu bez svízelného obchodního jednání a dlouhého čekání na dovoz. Víme dobře, že uvolnění zásobování chlebem a moukou by nás rázem přeneslo do předválečného hospodářství. Hledati a nalézti správnou cestu není tak těžké a dovedli jsme to před válkou velmi dobře.

Sklizeň je taková, jak je připravena půda. Nejen prací, ale i látkami, kterých nutně potřebujeme. Za okupace se o to nikdo nestaral, ale to není pro nás důvodem a ospravedlněním, abychom jednali stejně. Dodati včas půdě živiny znamená zvýšit sklizeň. Znárodněný průmysl by si měl uvědomit, že to není jen otázkou zemědělce, ale že je to životní otázkou nás všech, aby půda, která nás všechny živí, dostala rychle dostatečné množství živin ve strojených hnojivech. A bylo by velmi zajímavé vědět, jak ministerstva zúčastněná na výrobě a distribuci strojených hnojiv splnila požadavek jejich rychlé výroby a dodávky za přiměřené ceny.

Že průmysl podstatně zvýšil ceny svých výrobků a že v zemědělství zvýšení cen je nepatrné, a při tom vydání zemědělců stále vzrůstají, vyvolá v národním hospodářství potíže, s nimiž se musí počítati a které se jen stěží dají odstranit, když na jedné straně budeme chtít dodržet mzdy dělnictva, a na druhé bude potřebí levného chleba, masa, tuků a jiných zemědělských výrobků. Zde, myslím, by nemělo být ublíženo zemědělcům, tím méně dělníkům. Zde stojí v budoucnosti jako hlavní brzda zase neproduktivní drahá distribuce trhových svazů a velkoagentur, které ve většině případů zboží nevidí a jen vystavují účty.

Je vládní dohoda o hospodářské pomoci a obnově válkou zpustošených krajů Slovenska. Dobrá. Při náhodném srovnání dat, jež se nějak dostanou na veřejnost, jak to bývá, všimněme si, že čísla, která již měla být stanovena pro všecky kraje republiky, nejsou stejná bez udání důvodů. Rozhodně venkov v Čechách neutrpěl tolik válkou jako Slovensko, ale což jižní Morava a Slezsko, a ty jsou počítány stejně jako Čechy! Je možno, že slavná sněmovna bude žádat bližší vysvětlení tohoto názoru. Proto stůj zde několik poznámek o přesunu hovězího dobytka a koní ze zemí českých na Slovensko podle stavu, jak jej uvádí Státní úřad statistický. Upozorňuji předem, že jsem dalek toho, křivdit poctivým občanům kterékoli národnosti. Chci podat jen stručný přehled hospodářské situace, která se v rámci těchto přesunů vytváří, aniž mám úmysl poškodit nebo křivdit válkou postiženému obyvatelstvu Slovenska. V r. 1945 bylo na Slovensku 440.333 koní, tedy daleko více než je průměr v letech 1934-38, kdy mělo Slovensko 258.851 koní. Dojných krav je na Slovensku 483.821 kusů proti 534.699 v r. 1937. Úbytek tedy činí 50.878, což jest 9¹/₂%. Naproti tomu v zemích českých byl mírový stav dobytka v průměru let 1937-38 1,803.402 kusů krav a k 31. XII. 1945 již jen 1,506.337. Jeví se tedy úbytek v zemích českých 297.065 kusů krav, což je 16,4%.

Z toho je patrno, že počet koní i krav je na Slovensku v porovnání se stavem v zemích českých takový, že neopravňuje pana ministra zemědělství k již zavedeným velikým přesunům koní a hovězího dobytka na Slovensko, zvláště když je možno uvésti, že od zmíněných 483.821 kusů krav odvádějí slovenští zemědělci 30.000 l mléka denně, což jest 1 l mléka od 16 krav denně. Do Bratislavy se z toho dodává 10.000 l denně, což nestačí ani pro nemocnice a děti.

Cena hovězího dobytka a koní je v zemích českých podstatně nižší než na Slovensku. Vidíme proto hned, kde se béře snaha po nákupu v zemích českých, když zde je kráva za 10.000 až 12.000 Kčs a na Slovensku až za 21.000 Kčs. K tomu třeba připočísti různé podpory na nákup dobytka a skutečnost, že na Slovensku je na 1 kus uvolňováno 5.000 Kčs z vázaných vkladů, kdežto v zemích českých vydala Národní banka pokyn peněžním ústavům vypláceti na tento účel 3.500 Kčs. Proč tato dvojí kolej? Vždyť ve Slezsku a na Moravě byla válka tak krutá jako na Slovensku. Možno též připomenout, že podíl z rozpočtových státních příjmů na jednoho obyvatele je v zemích českých 2.500 Kčs a na Slovensku 1.014 Kčs.

Podle zprávy pana povereníka pre výživu Fraštackého živí stát na východním Slovensku 150.000 občanů úplně zdarma. Plně souhlasíme s tímto opatřením, pokud je tam těch lidí nutně třeba na práce spojené s rekonstrukcí země a s výstavbou nových obydlí. Nikdo by však neměl slovenským dělníkům bránit pracovati v českých zemích, pokud by chtěli, ať již v průmyslu nebo zemědělství.

Zemědělcům, kterým v době revoluce vzala koně německá armáda nebo spojenecké armády, zůstali v náhradu neschopní koně, jež jsou jim nyní po vyléčení odebíráni ne vždycky pro armádu. Při tom se neuvažuje o náhradě, zvláště pro zvládnutí nutných polních prací. Na Slovensku je přirozeně nedostatek krmiv, která budou pravděpodobně též vyvážena. Příslušný hospodářský plán není nikde patrný. Tyto přesuny se provádějí, myslím, někdy neodpovědně, ne vždycky jako pomoc Slovensku, a ke škodě celého československého zemědělství.

K otázce nedostatku koní nutno ještě dodati, že je dnes zaměstnáno příliš mnoho tažných koní v průmyslu, ve městech, celých 40.000 kusů proti 20.000 kusům předválečným. Stoupající produkce automobilismu by měla tyto koně nahraditi. Odpadly by nemožné dodávky sena a krmiv těmto koním a bylo by možno těmito koňmi vypomoci Slovensku.

I když jsme ochotni do krajnosti pomoci, kde je zapotřebí, přece trváme na tom, aby se pomoc dála dobrovolně a ne jako diktát, který by bezpodmínečně zavazoval. Máme-li dělat spravedlivou politiku celostátní zdravé hospodářské prosperity, musí míti Češi zájem o zdárné hospodaření na Slovensku a Slováci o dobré hospodaření v Čechách. Nesmí si proto žádné ministerstvo, ani ministerstvo zemědělství, v této věci počínat jako Don Quijote, jenž pomáhal každému, ať chtěl nebo nechtěl, až byl při tom bit. To nesmíme dělat na poli politickém, ani hospodářském.

Jsme dosud v poměrech, které nás tísní v celém světě a v celém státě, a myslím, že po hrozných zkušenostech za posledních 6 let okupace dobře cítíme, Češi i Slováci, nutnost naprosté státní jednoty politické i hospodářské. (Potlesk.)

Tato ušlechtilá snaha se dá realisovat jen vzájemnou úctou a respektem národa k národu a jejich naprostým politickým i hospodářským vyrovnáním. Vědomí společného státu musí býti pro oba národy závazkem vzájemné pomoci Čechů Slovákům, ale též rozumného pochopení a hospodářské podpory Slováků Čechům. (Potlesk.) Rolníci se snaží, jak mohou, ale mají nyní tytéž těžkosti u nás jako na Slovensku. (Hlasy z lavic poslanců slovenské strany demokratické: Nie sú tak rozbití, ako u nás.) Ale, pane kolego, vzpomeňte na Slezsko a jižní Moravu.

V závěru připomínám, že čs. strana lidová, za kterou činím tento projev, hledí na státní hospodářství a zvláště na hospodářství znárodněné s pozorným a sympatickým zájmem, ale pod zorným úhlem úzkostlivé šetrnosti. Nikdy se nestavíme v cestu novým sociálním proudům, které mají učinit člověka spokojenějším a zajistit vyšší životní úroveň ne snad jen jedné třídy, ale lepší život národa jako celku. (Potlesk.) Nemůžeme proto mlčky souhlasit s překrveností státní administrativy. Budeme důrazně protestovat všude tam, kde vedení znárodněného průmyslu nebude na svém místě, což by se projevilo snížením životní úrovně nás všech. Budeme pracovat zvláště pro to, aby neproduktivně zaměstnané osoby, ať již v administrativě státní, v průmyslu, anebo zvláště v trhových svazech, agenturách a neodůvodněných hospodářských kontrolách byly zařazeny jako produktivní síly do skutečné výroby nových hodnot a tím přispěly, aby příští státní rozpočet neměl takového deficitu, který pro valnou část národa vypadá hrozivě. Jedině šetrnost a jasná kalkulace v celé státní správě může zvednouti morálku a životní úroveň našich občanů, což je nejvyšším úkolem a povinností nás všech a zárukou spořádaného státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Přeučil. Dávám mu slovo.

Posl. Přeučil: Pane předsedo, paní a pánové!

Státní rozpočet je mluvou suchých čísel a údajů, jež přece znamenají osud i existenci desetitisíců; především však jde o určitý hospodářský řád, který dává rámec státnímu hospodářství a práci státnímu aparátu.

S potěšením lze vyzvednouti skutečnost, že většina pronesených úvah i kritik státního rozpočtu na rok 1946 se dožadovala zásady náležitě odůvodněných a správných hospodářských čísel v rozpočtovém celku i v jednotlivých jeho kapitolách. Mluvčí žádají přísnou úspornost a dodržování vytyčených směrnic jako nezbytnost a shodují se v tom, že rozpočet na rok 1946 lze přijmouti jako rozpočet nesoucí všechny znaky mimořádnosti doby a mimořádnosti úkolů.

V životě státu je nutno zabývati se hospodařením a výpočty státních možností před mnohými úkoly politickými. Občané našeho státu, hospodářsky myslící, sledují se zájmem jednání našeho sboru a očekávají, že nebylo a nebude v parlamentě nové republiky jenom planě mluveno o úsporách a omezení výdajových položek. Občanstvo očekává, že všechny dobré a užitečné návrhy budou podporovány a zvláště že zvítězí snaha po úspornosti, po hospodaření, a že odpadne zbytečné písaření i papírová práce.

Zejména naši podnikatelé, živnostníci a obchodníci, kteří hospodaří podle platných zásad kupeckých počtů ve vlastních podnicích, se dožadují, aby stát přenesl podobné zdravé hospodaření i do svého aparátu. (Potlesk.) Přiznávám, že se díváme s obavami na položku příjmů, vyčíslenou v rozpočtu ve výši 31 miliard. Zdá se nám příliš optimistická, neboť dosavadní zkušenosti ukazují, že výnos mnohých daní a dávek býval prudce kolísavý. Platí to zejména o všeobecné dani výdělkové, která je vlastně druhou daní důchodovou a podléhá vlivu konjunktury.

O dani důchodové byla zde již řeč. Její výnos 6 a půl miliardy jeví se nám jako pětinásobek výnosu z roku 1938, ačkoli jinde se předpokládá jenom trojnásobný vzestup hospodářských čísel. Není mým úkolem jíti do podrobností, ale chci zdůraznit, že nesmíme dopustit, aby se agilnost a iniciativa podnikatelů trestala neúměrnými daněmi. (Potlesk.) Jestliže jednotlivé daně dosahují u nás až 70% výnosu podniku, pak jsme předstihli mnohé veliké státy, ačkoliv náš důchod zdaleka tomu neodpovídá. Právem se proto u nás volá po náležité a celistvé daňové reformě, která by nám zjednodušila daňový systém a přinesla usnadněné formy jak přiznání, tak i daňových předpisů.

Naši živnostníci a obchodníci mají veliké potíže z měnové úpravy. Skutečnost, že i pan předseda vlády mluvil o opatřeních měnových 14 dní dříve, než byla vyhláška vydána, způsobila, že byl na naše dílny a krámy proveden run, lidé nakupovali, jen aby se zbavili znehodnocené valuty. Živnostníci pak měli neobyčejné množství znehodnocených peněz - stejně tomu bylo s markami - a protože je uložili na vázané účty, odčerpali tím potřebný kapitál z podniků, takže mnohde jsou dodnes značné potíže, zejména když jde o podniky sezonní nebo malé, nezaměstnávající žádných pomocných sil. Jestliže pak podnikatelé musí dodatečně platit daně za léta 1942 až 1944 a po úpravě cen musí doplatit cenové rozdíly skladu zboží, pak jsme se dostali do situace, že v mnohých živnostech a obchodech není potřebných peněz k nákupu zboží pro další obchodní styk.

Pružnost našich státních orgánů je nezbytná. Svědčí o tom praktická ukázka, která se týká řízeného hospodářství a nedostatku oběživa v našich podnicích. Příslušné orgány uvolnily určitý počet hodinek a budíků. Do jednoho východočeského městečka bylo přiděleno místním hodinářům a obchodníkům celkem 300 kusů. Živnostníci museli zboží koupiti za hotové a čekali se zájmem na zákazníky, neboť poptávka byla veliká. Protože jde o obhospodařované zboží, museli zájemci na místní národní výbor, který však dostal příkaz k vystavení 7 poukazů. Mezitím dodávající formy vyzývají obchodníky, aby předepsali nové objednávky podle prodaného zboží, protože mají nárok na dalších 300 kusů, a tak v tom městečku je to s hodinkami a budíčky jako v pohádce, protože 293 kusů čeká, až některý pán u zeleného stolu svolí k jejich prodeji, aby obchodníci za stržené peníze a předané poukazy mohli opatřiti další. Takhle bychom kola neroztočili! Takováto neschopnost by se měla v lidovědemokratické republice trestat. (Potlesk.)

S hlediska potřeb vrstev živnostensko-obchodnických nutno připomenouti, že jde o zájmy příliš roztříštěné, jak nám je předkládá rozpočet v jednotlivých položkách ministerstva průmyslu, vnitřního obchodu, zahraničního obchodu a dokonce i ministerstva výživy. Jsme si dobře vědomi dnešního rozložení úkolů na jednotlivá ministerstva, ale je v zájmu celého státu a požadovaného zjednodušení, aby právě v oboru živnostenské politiky došlo k určitému sloučení a jednotnosti, ať už jde o opatření k podpoře živností nebo hospodářské a sociální péče. Také o živnostensko-zvelebovací službu starají se 2 až 3 resorty, takže se stává, že jeden spoléhá na druhý a v dobré víře, že to zařídilo ministerstvo vnitřního obchodu, nespěchá ministerstvo průmyslu se svým zásahem, zvláště když je k tomu zapotřebí peněz.

Tento různorodý systém projevuje se nebezpečně v otázce učňovské, kde přepínání požadavků nad únosnou hranici mělo by brzy za následek úbytek učňů v živnostenských podnicích a ohrozilo by budoucnost řemesla i obchodu. Zdvojnásobení návštěvy učňovských škol způsobí mnoho obtíží, bude potřebí útulků, nocleháren pro učně, ale není úhrady a živnosti ji neunesou. Tady je třeba zásadní reformy, bedlivého prozkoumání platových, ale i školských otázek a provedení úpravy tak, aby odpovídala snesitelným možnostem a zajistila rozvoj výchovy pracovních sil.

Řekněme si však hned a upřímně, že se musíme snažit, aby se nám dělníci a zaměstnanci z dílen a krámů vrátili ze zdánlivě pohodlnějšího zaměstnání, kam odešli v rámci totálního nasazení nebo ve dnech porevolučních. Je jistě škoda, když vyučený, schopný zámečník běhá někde po nádraží s koštětem anebo čilý příručí z koloniálu roznáší poštu po úřadovnách v ministerstvu. (Potlesk.) V tomto směru prosíme Ústřední radu odborů, aby usilovala o zvýšení pracovní morálky.

Když jsem již poukázal na několik kolejí v naší státní správě, musím jako doklad mrhání penězi i lidskými silami uvésti ukázku z našeho cestovního ruchu. Ministerstvo vnitřního obchodu má zvláštní sekci pro cestovní ruch a v rozpočtu je cizineckému, turistickému a cestovnímu ruchu věnována částka 8,330.000 Kčs. Podle dřívějšího vývoje bylo resortně příslušné, pokud jde o lázně, také ministerstvo zdravotnictví, a to věnuje za zdravotní zařízení další částky. Poněvadž jde také o zahraniční nábor, musí míti potřebné rozhodování ministerstvo zahraničního obchodu. Cestovní ruch potřebuje dopravu a proto dopravní propagaci organisuje a vyřizuje ministerstvo dopravy s cestovními a informačními kancelářemi. Propagačně uplatňuje své právo ministerstvo informací, jež se cítí povoláno mluvit do veškeré propagace; a konečně je tu ještě hospodářská rada a státní úřad plánovací, kde pro řešení téže otázky je zase jedno oddělení. Protože v tomto oboru ani německá hydra nezahubila spolky diletantů, jsou zde zemské cizinecké svazy a jejich československá ústředí cizineckého ruchu, nad nimiž drží ochrannou ruku a někdy i otevřenou kapsu někteří pánové z ministerstva vnitřního obchodu.

Myslím, že tato ukázka je dostatečným dokladem organisační roztříštěnosti, neboť vedle všech těchto sborů máme ještě Ústřední svaz cizineckého ruchu, který sice žije z vlastních peněz, bez subvencí, ale který také neví, koho z těch mnoha pánů má vlastně poslouchat.

Ministerstvo zahraničního obchodu vyžaduje naší největší péče a pozornosti, máme-li v této době splniti významný hospodářský úkol, před který jsme postaveni. Proto plánovaná propagace práce českého dělníka, řemeslníka v rukách zdatného obchodníka, exportéra, nám může plně přinésti onen úspěch, budeme-li na všech místech včas a pohotově připraveni. Proto se zájmem očekáváme panem ministrem zahraničního obchodu ohlášený dovozní a vývozní plán, který má býti sestaven za spolupráce všech složek exportních a importních, jak pro dobu nejbližší, tak i pro příští desetiletí.

S upřímnou radostí vítáme resoluci rozpočtového výboru, která žádá, aby přiměřená část státních dodávek, hrazených z rozpočtu řádného, jakož i z rozpočtu mimořádného, zadávala se přímo živnostníkům. Kromě toho je třeba odstranit nešvar, aby státní podniky prováděly si řemeslné práce ve vlastní režii. To by nebyla podpora malého a středního podnikání.

Plně souhlasíme s další resolucí, která žádá, aby položky, vyskytující se v různých kapitolách rozpočtu, sloužící jedné a téže službě, byly během roku upraveny tak, aby pro r. 1947 byla každá služba dotována pokud možno jen z jednoho ministerstva. Právem se domnívám, že tady nestačí jenom finanční a hospodářský pořádek a sloučení této části agendy, nýbrž že je nutno cílevědomě a plánovitě sloučiti mnohé resorty ministerstev a resortních úřadů. To platí zvlášť o skupině živnostensko-obchodnické, která je roztroušena v mnoha sektorech.

Připojujeme se ke hlasitému volání po uspíšení všech snah o zvýšení stavebního ruchu, neboť jedině tak můžeme pomoci rozběhu v našich živnostech stavebních a pomocných.