Nacisty vyvrácené hospodářství žádá nutné snížení nákladů a výdajů a i snížení počtu ministerstev. Musíme se také dostat z papírového hospodářství a papírování vůbec. Nekonečné vyplňování dotazníků hospodářských skupin, statistického úřadu, ministerstva průmyslu, dozorčí úřadovny, pak zase z trhového svazu, ministerstva výživy, atd., připomíná dny nesvobody, kdy jsme papírovali celkem radostně, poněvadž jsme cítili, že chceme pomoci stvůru nacistickou zadusit papírovou přeorganisací a věčnými průtahy. Dnes by podobné metody byly nebezpečné, a je třeba je ostře odmítnouti. Heslem budiž: méně papírování, více účelné a užitečné práce. (Potlesk.)

Nejinak je tomu s kontrolami. Nacisté měli zásadu, aby nad každou kontrolou byla kontrola. Šlo o nekonečný řetěz kontrol. Ale dnes, kdy máme nouzi o pracovní síly, kdy voláme a hledáme lidi do práce, je přece jen trošku mnoho, když k obchodníku na pražském předměstí přijde za den pět kontrol. Dnes není důvodu, abychom měli kontrolní orgány cenové, hospodářské, magistrátní, svazové, ministerské, daňové a další. Každý živnostník, obchodník, každý podnik rád se podrobí odborné a schopné revisi, naopak dobrý podnik potřebuje čas od času revisi, ale dobrou revisi, stojící nad malichernými zájmy a mající odborné znalosti a zkušenosti. Také tady musíme udělat mnoho a mnoho práce, abychom zjednodušili a usměrnili naše hospodářství. Vázané hospodářství musí být vzorným hospodářstvím. Nesmí to být slepenec a spletenec předpisů, nařízení, dotazníků a kontrol, ve kterých se nakonec nikdo nevyzná. (Potlesk.) Zde se naskýtá veliký a vzorný úkol úsporné komisi parlamentní, která se musí snažit, aby došlo k prolnutí zájmů jednotlivých ministerstev a k přesnému vyhranění kompetencí i úkolů. Je na čase, abychom se vypořádali i s tak zv. trhovými svazy a uvažovali o jejich zapojení do produktivní hospodářské práce.

Když se tak často útočí na bezpracnou distribuci, pociťuji, že právě v těchto úředních cestách, kličkách a uličkách jsou pravé příčiny bezpracné distribuce a bylo by omylem chtíti hledati vinníka tam, kde není. Ministerstvo průmyslu plánuje zjednodušení distribuce a chce najíti lepší řešení. Socialistický řád, jaký budujeme, musí míti na paměti spotřebitele a pro spotřebitele musí hledati svá řešení, a socialistické je a bude, když budeme řešit distribuci tak, aby byla dělána lépe a levněji bez ohledu na to, kdo ji dělá. Demagogické hlasy, jakou by stát mohl prováděti distribuci levněji než soukromník, nutno bráti s reservou. Náklady distribuce jsou nakonec u státu, družstva nebo soukromníka stejné. Kdyby stát příliš usiloval o ovládnutí všech funkcí od výroby přes distribuci až ke spotřebiteli, pak je to nejen nebezpečí monopolisace, ale nakonec doplatí na tento způsob spotřebitel, protože kde není soutěže, tam není podnikavosti. Soutěž je motorem snažení a vylučuje monopolisaci. Ve chvíli, kdy zákonnou cestou anebo suchou cestou vyloučíme dosavadní distribuční složky, budujeme buď monopoly anebo úřednickou byrokracii. A na tu jsme si tady již častokráte postěžovali.

Národohospodáři musí si uvědomit nutně základní přesuny hospodářské a musí nutně počítat i s podnikáním obchodním, které nemůže být všude vytlačeno. Právě se dějí pokusy o reorganisaci distribuce gumárenského průmyslu, který by dodával přímo spotřebiteli. Zjišťujeme, že i když se tak stane a státní gumárny budou dodávat přímo spotřebitelům, zůstane dosavadní obchod s technickými potřebami v plném provozu, protože má řadu různých druhů zboží a jeho služba továrnám je tak různorodá, že nebude moci býti nahrazena. Z toho plyne, že bylo by neúčelné budovati státní aparát tam, kde již je dobrá obchodní, vyzkoušená služba. Je to tím spíše možné, že v tomto druhu obchodu není žádných velkoobchodníků a maloobchodníků, nýbrž jediný typ obchodu s technickými potřebami.

Rád vyzdvihuji slova pana ministra průmyslu, který na projevu zaměstnanců distribuce otevřeně řekl, že musíme nejprve zvládnout znárodněný průmysl a pak budeme řešiti problémy další. Tak je to dobře. Alespoň bude čas, abychom správně a náležitě probrali všechny klady i zápory a nezapomněli při tom na zásadu košického vládního programu.

Bylo by dobře, kdyby státní rozpočet stal se hranicí mezi provisoriem a tvrdou hospodářskou skutečností. Měli bychom hospodařit a počítat, a to všude. Je toho opravdu v zájmu našeho státu nezbytně zapotřebí. Proč nevyužít drobné soukromé iniciativy v obchodě, řemesle, proč ji zamítati ve velkoobchodě? Vždyť naši velkoobchodníci udělali zejména v zahraničí kus dobré práce. Proč nevyužít přirozených sil, které jsou jako tvořivé složky již tradičně v našem národě zakořeněny? Ale proč také nevyužít i přírodních sil? Naši mlynáři se dovolávají toho, aby nedošlo k novému vybudování zničených velkomlýnů, jako je Mikusch v Krnově, Krébl v Žatci, Kellehr v Lovosicích, Bartoš v Říčanech a Kraus v Ústí n. L., které pracovaly umělou silou, zatím co malé mlýny používající skoro výhradně vodní síly, mají být vyřazeny. Tady nejde již o zájmy celku, tady nejde o konsumenta, ale naopak, zde je cítit tlak kolosů, které pod družstevním pláštěm chtí strhnout na sebe monopol mlynářský.

A tak při rozpočtu na r. 1946 připomínáme si zásady, které nám dal košický program jako prvou proklamaci domácí vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Chtějme opravdu a upřímně v zájmu národa, v zájmu demokracie, v zájmu socialismu, chránit soukromé vlastnictví, počínání i podnikání ve všech oborech a vztazích, kde je hospodárnější a sociálně užitečnější než hospodaření a podnikání veřejné. Hajme práci zemědělce, živnostníka, řemeslníka, obchodníka i průmyslníka tam, kde je zaručena rentabilita ve vynalézavosti a soutěživosti. Chraňme ovoce poctivé práce, obětavosti a odříkání a vymáhejme i v podnikání veřejném i státním stejnou solidnost, odpovědnost a hospodárnost, jakou se vždy vyznačovala všechna práce našich lidí. Nemohu zakončit jinak, než prohlášením mé strany, které vydala k obchodnictvu:

Prohlášení strany národně-socialistické:

Českoslovenští obchodníci, bratři a sestry!

Vycházíme z nesmlouvavého požadavku, aby košický program vlády československé byl důsledně plněn a nebyl porušován. Žádáme, aby byla dodržována ústavou zaručená práva, zaručující každému čestnému Čechu a Slováku osobní svobodu, právní jistotu a právo na soukromé vlastnictví, získané poctivou prací člověka všech tříd.

Žádáme, aby nyní, kdy podle Košického programu je znárodňovací akce ukončena, bylo učiněno vše na podporu středního a drobného soukromého podnikání českého a slovenského.

Žádáme, aby zásahy do soukromého podnikání děly se jen na podkladě práva a aby byla provedena náprava v případech, kde se stalo jinak. Žádáme o okamžité navrácení majetku čestným Čechům a Slovákům, který byl zajištěn Němci z důvodů národnostní, politické a rasové persekuce. Postiženým, případně jich dědicům, buďtež dány státu důstojné podpory a případně daňové úlevy.

Žádáme, aby čestným Čechům a Slovákům válkou postiženým byly bez zbytečných odkladů nahrazeny škody a ztráty, jež utrpěli.

Žádáme o rovnoprávné soutěžení národního, družstevního a soukromého podnikání, důsledné dodržování zásad hospodářské demokracie ve všech hospodářských sporech a odstranění jmenovacího systému.

Žádáme o vypsání svobodných a demokratických voleb tak, aby vedení hospodářských sboru odpovídalo vůli členstva.

Žádáme o okamžité zřízení koordinační komise zúčastněných ministerstev, jež by zajišťovala spravedlivé přidělování surovin a polotovarů obchodu.

Žádáme, aby byly povinně slyšeny hospodářské sbory a organisace ke všem osnovám zákonů a nařízení, když se týkají obchodního podnikání kterékoliv formy.

Vydáním tohoto prohlášení staví se československá strana národně-socialistická plně za poctivé a čestně národu sloužící soukromé podnikání obchodní u vědomí, že je důležitou částí československého hospodářství a mocným zdrojem státních příjmů a pomáhá vzrůstu národního blahobytu. Odmítá jakékoliv paušalování a věcně neodůvodněné označování obchodu za zdražovatele a staví se proti osočování a zlehčování stavu obchodníků.

My čs. národní socialisté věříme a jsme přesvědčeni, že se zvýšenou výrobou a dovozem naplní se vbrzku trhy zboží tak, že ceny poklesnou bez úředních zásahů, a poctivý a čestný soukromý obchod bude opět svobodně plniti svoji osvědčenou a přirozenou dřívější funkci. Všem stejná práva, všem stejné povinnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Sajal, jemuž uděluji slovo.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Rozpočet osidlovacího úřadu, který je připojen k rozpočtu ministerstva vnitra a činí pro osidlovací úřad v Praze cca 24 miliony, pro Fond národní obnovy v Praze cca 40 mil., jest poněkud nízký. Jak jsem informován, nebude ovšem možno s touto částkou pro potřeby těchto úřadů, ke splnění velikého úkolu osídlení našeho pohraničí vystačit a bude je nutno patrně překročit, resp. zvýšit. Dovolte mi, abych se při této příležitosti zmínil o některých nutných úkolech a problémech, které se při osidlovaní našeho pohraničí v poslední době ukázaly jako nutné.

Osidlování pohraničí českým živlem se dálo na podkladě dekretu č. 5/1945 ve formě národních správ. Tímto způsobem bylo pohraničí osídleno především zemědělci, při čemž jisté části, tak zejména Chebsko, zůstaly dosud neosídleny a čekají na jarní příliv. Naproti tomu živnosti řemeslné nebo obchodní byly v pohraničí obsazeny již téměř úplně všechny. Národní spolehlivost a způsobilost národních správců se právě přezkoumává.

Toto konkretisování nemá býti výtkou ani národním výborům, ani správcům. V prvé řadě šlo tu o to, aby se konfiskovaný majetek chránil, a v prvých dobách nebylo možno se ohlížeti na kvalifikaci a odbornou způsobilost. Zajisté i mnohým národním správcům, kteří budou muset být pro svoji nedostatečnou odbornou průpravu vyměněni, se bude muset vzdát dík za to, že státu zachránili před zašantročením velké hodnoty.

Definitivní osídlení se má státi jak u usedlostí zemědělských, tak i u živností řemeslných a obchodních teprve přidělením na základě přídělového řízení. Při tom mají býti respektována přednostní práva, která mají osoby, jež se vyznamenaly a zasloužily v národním osvobozovacím boji, zejména vojáci a partyzáni, bývalí političtí vězňové a deportovaní, jak uvádí § 7 dekretu č. 12 z r. 1945 o konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, podobně § 7 dekretu o konfiskaci nepřátelského majetku nezemědělského, který pamatuje ještě na osoby vracející se do pohraničí a do vlasti z ciziny, tak zv. reemigranty.

Strana sociálně demokratická zastává se toho, aby bylo co nejdříve provedeno řádné přídělové řízem, aby osídlení pohraničí nabylo co nejdříve definitivních forem. Je třeba dáti dosavadním národním správcům jistotu, že budou moci trvale hospodařit na usedlostech, v živnostech řemeslných i obchodních podnicích, že budou moci investovati bez nebezpečí, že o tyto investice přijdou a jejich práce vyzní nadarmo. Tato právní jistota je předpokladem celého hospodářského života v pohraničí.

Prodlužováním dnešního provisoria je způsobována státu zbytečná škoda a správcům odnímána chuť k práci. Je nutno si uvědomit, že národní správce není pouze správcem majetku, nýbrž že si hodlá v pohraničí založit trvalou existenci. Při dnešním stavu neví, jak bude definitivně rozhodnuto a zda mu podnik, který spravuje, bude ponechán. Naléháme proto se vším důrazem, aby se s přidělením do vlastnictví započalo v době nejkratší.

V poslední době jsou snahy, aby se co nejdříve dostalo dosavadním národním správcům definitivních přídělových dekretů a aby se stali vlastníky obchodů, živností řemeslných i usedlostí rolnických. Strana soc. demokratická se k těmto snahám plně připojuje. Zdůrazňuje však, že se tak má státi formou zákonnou, tedy řádným přídělem tak, aby ti, kteří příděl dostanou, měli jistotu, že své živnosti později neztratí. Bohužel, někteří význační političtí činitelé zastávají dnes názor, aby byl proveden příděl t. zv. rámcovým plánem, což by vlastně žádný příděl nebyl. Příděl možno provésti toliko na základě přídělového řízení přídělovým výměrem. S těmito snahami se proto strana soc. demokratická neztotožňuje a nesouhlasí, a to zejména z toho důvodu, že by tento způsob potřebnou jistotu nabyvatelům konfiskovaného majetku nedával.

"Přikázání" na základě rámcového plánu by bylo nezákonné z toho důvodu, že rámcový plán podle § 6 dekretu č. 108 z r. 1945 má pouze stanoviti, kolik nebo které majetkové podstaty mají býti přiděleny a jak má býti s těmito hodnotami naloženo. Nemůže tedy přikázání býti titulem přechodu práva vlastnického. Ten, kdo by dostal nějaký domek nebo vilku přikázané na základě pouze rámcového plánu bez předchozího přídělového řízení, nemohl by si majetek dáti řádně zaknihovat. Přikazovací výměr by byl pouhý cár papíru, který by vzbuzoval jedině klamné představy těch, kdož by jej dostali.

Zdůrazňujeme, že řádným titulem práva vlastnického může býti toliko výměr vydaný podle § 8 dekretu č. 108 z r. 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku, a to po provedení řádného přídělového řízení. Jedině v takovém výměru jsou totiž obsaženy všechny předpoklady, aby byl majetek řádně zaknihován a aby nabyvatel byl prost nebezpečí, že by o majetek mohl opět přijíti.

Musím při té příležitosti upozornit na to, že zemědělským přídělcům dostávají se v poslední době dekrety, které nejsou způsobilé, aby na jejich základě bylo vloženo pro přídělce právo vlastnické do pozemkových knih, neboť neuvádějí parcely pozemkové, ani práva, ani povinnosti s přídělem spojené, ani bližší vymezení usedlosti. Je jasné, že takové dekrety slouží pouze k tomu, aby v přídělcích práva neznalých bylo vzbuzeno domnění o právní jistotě, kterou ve skutečnosti nezískávají. Podobně by se to mělo s výměry o přikázání živností, domů a pod. podle rámcového plánu.

Tyto dekrety jsou předávány zemědělcům slavnostním způsobem a obvykle za účasti vysokých úředníků a poslanců jedné politické strany. Je vzbuzována domněnka, že tu jde o příděl do vlastnictví. Není tomu tak. Nejde tu ani o přidělení určitého objektu, ani o výměr a mám dojem, že při skutečném přidělovacím řízení zažijí dnešní přídělci hodně zklamání, třebaže mají v rukou dekrety s obrázkem Hradčan.

Náš stát provedl v době od revoluce dva velké historické zásahy významu hospodářského, politického i sociálního. Je to znárodnění průmyslových podniků, bank a pojišťoven a osidlování pohraničí. Na dlouhou dobu, snad po celou generaci, můžeme říci, že blahobyt národa bude závislý na tom, do jaké míry tento úkol úspěšně provedeme.

Konfiskovaný majetek jenom v pohraničí odhaduje se na 300 miliard Kčs. Z toho valná část bude přidělena do soukromého vlastnictví a stát musí míti zájem na tom, komu a do jakých rukou tento majetek bude převeden.

Z dekretu o konfiskaci nepřátelského majetku nelze vytrhnouti jednotlivé části libovolně. Nemůžeme zdůrazňovati, že přídělci musí mít průkaz způsobilosti, neboť by to bylo jednostranné. Stejně tak nemůžeme vytrhnouti ani přednostní právo osob zvláště zasloužilých, neboť toto přednostní právo je vázáno právě na odborné znalosti. Bylo by mylné, kdybychom si dělali iluse, že přidělením určitého podniku odměníme osoby zvláště zasloužilé, jestliže tyto nebudou míti schopnosti podnik úspěšně vést. Bude to v prvé řadě práce a její jakost, na které záleží, zda přídělce založí si novou a lepší existenci, nežli měl doposud. Není dost velkého majetku, aby jej nehodní dědicové nestačili promrhat. Co otec vybudoval, velmi často vnuci promrhali. Mohlo by tak býti i v tomto daném případě, kdybychom s tímto konfiskovaným majetkem nakládali nerozvážně.

Pohraničí prožívá nyní velké napětí a očekávání: Budou majetkové hodnoty přidělovány dosavadním národní správcům - a to spravedlivě - či nikoliv? Mnoho nedostatků vyplynulo z toho, že osídlení nemohlo být akcí dirigovanou centrálně vládou. Byla to akce spontánní, ale více méně soukromá a místní. Všeobecně byl znám pouze jeden fakt, a to byla nutnost obsazení celého území. Nemohlo se tenkrát hleděti přísně na odbornost, ale pouze na to, že se nalezly osoby, ochotné opustit své dosavadní povolání a přijmout všechna nebezpečí a svízele v pohraničí. Nebudu se zmiňovati o jednotlivcích, kteří hledali pouze příležitost k obohacování, a o těch, kteří těmto svodům podlehli. To byly delikty trestní a musíme trvat na tom, aby všechny případy, kde došlo k nepoctivosti, byly stihány přísně a s vinníky aby bylo naloženo nelítostně a tvrdě. Dnes máme však vyříditi problémy nejzávažnější, a to je vybrání nejlepších lidí na prvém místě. Ze svých návštěv v pohraničí získal jsem si určitý přehled o tom, jak velké je procento osob, které se jako národní správci neosvědčily.

Strana sociálně demokratická se vší rozhodností odmítá pokusy, že by dnešní stav bez jakýchkoliv revisí měl býti petrifikován, to znamená, že by se měl majetek ponechat všem, aniž by se vyšetřilo, kdo se jak osvědčil. Zjistil jsem, že v některých místech národní správy byly obsazeny celkem s obdivuhodnou rychlostí a že nebylo vždy přihlíženo k osobní a státní spolehlivosti, odborné zdatnosti, nýbrž že zde rozhodovala pouze politická legitimace. Tento způsob je třeba kategoricky odmítnout, a to proto, že zájem státní je vyšší nežli zájem kterékoliv politické strany.

Vytyčujeme tyto zásady, podle kterých se bude musit řídit osidlování a přidělování: 1. řídit se přesně zákonem, dekretem; 2. živností může býti přiděleno pouze tolik, aby jejich počet byl úměrný zmenšenému počtu obyvatelstva; 3. přesně dodržovat podmínky, že každý uchazeč musí předložit průkaz své odborné způsobilosti, a nemá-li jej, musí býti podroben zkoušce nestranných osob; přednost může míti jedině lepší kvalifikace a při stejné kvalifikaci zásluhy o vlast.