Zvláštní pozornost nutno věnovati přídělu domů a domků a stavebních pozemků. Stát nemůže míti zájem na tom, aby si snad ponechával malý nemovitý majetek ve vlastních rukou. Lidé, kteří se odebrali do pohraničí, musí být k tomuto místu připoutáni určitými výhodami. Je proto žádoucí, aby všechny rodinné domky byly přiděleny co nejdříve do vlastnictví osobám, které si v pohraničí založí svou vlastní existenci, ať již jsou to dělníci, úředníci, zřízenci anebo drobní podnikatelé. Jinak tomu však je u domů činžovních a stavebních pozemků. Stát musí míti zájem na tom, aby tyto majetky zůstaly v jeho rukou, nikoliv aby se v pohraničí vytvořila nová vrstva domácích pánů nebo spekulantů se stavebními pozemky. Činžovní domy se nesmějí dostat do soukromého vlastnictví jednotlivců, nýbrž se musí vytvořit zvláštní opatření, aby se na výnosu tohoto majetku podílel stát jako celek a také samospráva. Snad by bylo nejvhodnější, aby zde byly utvořeny zvláštní bytové fondy, které by potom výtěžku tohoto majetku používaly k výstavbě měst a obcí v pohraničí. Stejně i stavební pozemky se musí dostat do vlastnictví buďto uvedeného fondu nebo obcí. Víme ze zkušenosti, že pozemky, které byly před několika lety rolemi, se vzrůstem města staly cennými pozemky stavebními a majitelům narostly bezpracné zisky. Strana sociálně demokratická bude bezpodmínečně trvat na tom, aby tyto volné pozemky již nikdy nebyly odevzdávány soukromníkům, nýbrž dávány do užívání na základě zákona o právu stavby. Bude to znamenat podporu stavebního ruchu, poněvadž obce budou mít možnost pozemky pronajímat až na dobu 80 let, tedy na dobu, ve které dům fakticky zestárne a přestane odpovídat výši současné bytové kultury.

Strana sociálně-demokratická činí tyto připomínky s veškerou vážností, neboť zde jsou vytčeny spravedlivé zásady pro hájení zájmů státních, hospodářských a politických všeobecně. Mohu pouze prohlásit, že nikdy nedopustíme, aby se tak velký úkol, jako je osidlování, stal předmětem politické agitace, a že budeme mít vždy na zřeteli především zájmy státní a národní. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Mráček. Uděluji mu slovo.

Posl. Mráček: Vážená sněmovno! My živnostníci a obchodníci-komunisté při předložení řádného i mimořádného státního rozpočtu na rok 1946 v částce 64 miliard s celkovým schodkem 26 miliard seznáváme, že zatížení na jednoho obyvatele činí přes 5000 Kčs ročně. Je to pro nás všechny důrazný pokyn, abychom co nejvíce šetřili a při tom co nejusilovněji, ale opravdu všichni, pracovali.

Přes miliardovou výši není v rozpočtu jediného resortu a oboru, který by nepotřeboval ještě větší peněžité dotace pro svou rekonstrukci a rychlejší rozvoj, neboť prošlo nekonečných 6 let zhoubné a ničivé války.

Také my živnostníci-komunisté bychom měli mnohem vyšší a oprávněné požadavky, ať již na zvelebování výrobních živností, jež tolik válkou utrpěly, nebo na umožnění studijních exkursí do zahraničí a zvláště na vybudování a vybavení učňovských škol a též na odborné vzdělání našeho živnostenského dorostu, neboť učňovské školství je vlastně u nás, v národě Komenského, dosud jen popelkou.

Rádi bychom uvedli více nároků, žádostí a přání, ale chápeme, že začínáme načisto zchudlí znovu hospodařit a že po této strašné válce jsme úplně okradeni a vyrabováni. Z těchto důvodů jsme se uskrovnili jen na to nejnutnější a jménem živnostníků komunistické strany Československa jsme přednesli ke státnímu rozpočtu na r. 1946 jen několik nejnutnějších připomínek a resolučních návrhů.

Především žádáme - jak jsme již také učinili v interpelacích - aby k podpoře živností řemeslných a obchodních bylo zřízeno zvláštní konsorcium peněžních bank, které dá dostatečné množství finančních prostředků lidovým místním peněžním ústavům k podpoře drobných a středních živností.

Jistě mluvím ze srdce všech živnostníků a obchodníků, když důrazně prohlásím, že my živnostníci nepotřebujeme a také nežádáme darů ani milostí. Je třeba jen podati ruku těm - a stane se tak v rámci našeho vládního košického programu - kteří nemají větší anebo žádné vázané vklady ve starých korunách, aby si mohli opatřit levné peněžní prostředky na nákup strojů, nástrojů a zařízení pro své krámy a dílny, aby výroba nevázla a aby při vypůjčení peněz u soukromého zištného bankéře živnostníci nemuseli dříti jen na vysoká procenta dlužného úvěru.

Dále žádáme naši vládu, aby učinila všechna nutná opatření, jak je také slíbeno ve vládním košickém programu, aby ze státních dodávek, hrazených jak z rozpočtu řádného, tak i z rozpočtu mimořádného, přiměřená část se dostala živnostníkům, neboť chceme býti plně účastni a zapojeni na hospodářské výstavbě naší republiky, jak se též usnesl rozpočtový výbor.

Dále požadujeme urychlené dokončení měnové reformy, jak to navrhuje komunistická strana Československa, aby první dávka, dávka z přírůstku majetku, získaného během války, tedy z válečných zisků, nepostihovala majetky do 40.000 Kčs na rodinu a aby majetky od 40.000 Kčs až do 150.000 Kčs získané během války byly dávkou progresivně zdaněny, za to aby však veškeré válečné zisky nad 150.000 Kčs připadly ve prospěch republiky, na oltář vlasti. Nebylo by mravné ani spravedlivé, aby v době, kdy desetitisíce nejlepších synů a dcer národa strádaly, byly mučeny anebo obětovaly v žalářích a se zbraní v ruce to nejcennější, své životy, v době tak strašné pro český národ, na jeho utrpení a neštěstí ještě někdo vydělával.

Při druhé dávce, z veškerého majetku, souhlasíme, aby bez dávek zůstal majetek malých vlastníků, těch, co si jej svými vlastními mozoly a potem vydřeli, to jest domkářů, chalupníků, malých rolníků, živnostníků a obchodníků, majetek asi do 400.000 až 500.000 Kčs.

Částka cca do 40.000 Kčs na rodinu, dávce z přírůstku nepodléhající, nechť je co nejdříve uvolněna, aby jí mohlo býti použito v živnostenském podnikání pro zvelebení živností a obchodů, neboť nedostatek provozního kapitálu brzdí rozběh našich dílen a krámů.

V řádném rozpočtu na rok 1946 je schodek 7 miliard a v mimořádném rozpočtu 18 miliard. K tomu, aby příjem kryl naše nutná velká vydání, pomůže nám opět jenom pilná a obětavá práce všech členů našeho národa a řádné a poctivé placení daní všemi našimi podniky a poplatníky. (Potlesk.)

My všichni poctiví a vlastenečtí živnostníci a obchodníci daně řádně platit chceme a platit budeme. Jenom kategoricky žádáme o nový daňový zákon, o urychlení nové spravedlivé daňové reformy. Přejeme si, aby všechny daně - výdělková, důchodová i obratová - se přiznávaly v celku na jednom jediném, všem srozumitelném přiznání, jemuž by porozuměl snadno každý poplatník bez pomoci daňových specialistů a advokátů.

Žádáme spravedlnost, aby malý podnikatel platil z malých příjmů málo daní a velký podnikatel z milionů také velké daně, a ne naopak, jak tomu vždy bylo dříve, po roce 1918 až do Mnichova, kdy se velkým odpouštělo, odpisovalo, ale malý a střední poplatník se daňovým šroubem bez pardonu utahoval, přiváděl do konkursu a na mizinu.

V novém daňovém zákoně žádáme uplatnění demokratického prvku z amerického daňového zákona, aby malý podnikatel nemusel vůbec žádné daňové přiznání vyplňovat, nýbrž aby postačilo ohlásiti místopřísežně roční obrat a důchod a z něho zaplatit příslušnou daň, aby měl po celý rok od berního úřadu pokoj. Ušetřili bychom tím mnoho práce i berním úředníkům a státní pokladna by nebyla o nic ošizena. Naopak by získala práci úředníků a ušetřila mnoho popsaného papíru.

V našem daňovém zákoně žádáme i o uplatnění sovětského daňového demokratického prvku, totiž aby malým a středním podnikatelům, octnou-li se bez viny ve svízelné hospodářské situaci, byly daně buď z poloviny, nebo i celé odpuštěny. Za to však aby byly až několikanásobně zdaněny všechny naše noční podniky, kde se za protektorátu pelešil sadistický hernfolk, šantány a bary, jako u Pavouků, u Kolibříků, U starých paní a různé tokajské sklípky a jiné jim podobné, které lid jen morálně kazí, fysicky a duševně oslabují, takže návštěvníci, svedení a svádění těmito nočními podniky, nemohou se plně věnovati produktivní práci. (Potlesk. - Výkřiky.) Tak vidíte, komunisti a živnostníci!

O nás komunistech zpátečníci neustále šíří šeptanou propagandu, že prý to nemyslíme se živnostníky upřímně a poctivě, že prý jsme proti drobnému soukromému podnikání a že prý v Sovětském svazu drobní podnikatelé také nejsou. Zde, s parlamentní tribuny, prohlašuji slavnostně, že my komunisté jsme jedině nejspolehlivější a nejlepší ochránci malého a středního podnikání, ale chceme všude pořádek a také jej žádáme a budeme míti i v sektoru velkoobchodním. Jsme pro odstranění všech nadbytečných složek velkoobchodu, jsme proti neúměrnému množství velkoobchodníků, kteří zbytečně zdražují spotřební statky nejen na újmu spotřebitele, ale ubírají větší a zaslouženou ziskovou přirážku i maloobchodu. Maloobchodníci jsou odkázáni na velkoobchodníky, ti však si rozhodují ve své skupině velkoobchodu samostatně a většinou proti maloobchodu. To trpět nebudeme.

Jsme pro přímé styky maloobchodu s výrobcem, kde je to dobře možné, a zvláště tam, kde to bylo pravidlem již před protektorátem. Velkoobchodníků musí býti méně, aby mohli míti tak velký okruh své distribuční sítě, že jim musí postačiti při velkém obratu nepatrné procento pro krytí režie podniku. Nemůžeme jako dobří národohospodáři dopustiti, aby nadbytečný počet velkoobchodníků, kteří nevyužijí dostatečně svých pracovních sil ani provozoven, nepoměrně zdražoval zboží od výrobce k spotřebiteli a podílel se někde i více než polovinou na ziskové přirážce maloobchodníka. Mnozí takoví protektorátní velkoobchodníci zboží nejenom nerozumějí, ale ani je nevidí, bezpracné zisky však shrabují. Opak je u maloobchodníka, který musí zboží skladovat, měřit, vážit, ošetřovat a jehož ziskové přirážky jsou oprávněné - a můžeme říci - i při nynější národní chudobě skromné v poměru k jeho vynaložené práci.

Řekl jsem, že my komunisté jsme nejlepšími ochránci drobného a středního podnikání. Zdůvodňuji to tím, že komunisté nejhouževnatěji prosazovali zestátnění továren, bank, kartelů a monopolů. Výhradně tento velkokapitalistický moloch požíral a přiváděl drobné a střední živnostnictvo na mizinu. Vyhazoval je z jeho dílen a krámů na dlažbu do řad nezaměstnaných, do demonstračních pochodů hladu, jak máme ještě v živé paměti jak u nás, tak v celém soukromokapitalistickém světě.

V Anglii již od 13. století byl střední stav řemeslníků a živností na vysoké úrovni. Kde je dnes? Zbyly z něho jen trosky dědičných a výsadních jednotlivců, a tak je tomu - ba ještě mnohem hůře - i v Americe. Velkokapitál v soukromých rukou svou žravostí zahubil a v těch státech, kde v soukromých rukou ještě zůstal, zničí a zahubí malého a středního podnikatele. Taková je skutečnost, taková je pravda, a ne jiná.

Na výtku, že v Sovětském svazu není drobných a samostatných řemeslníků a podnikatelů, odpovídám, že tam jsou, ale je jich málo. Takový počet živnostnictva a na takové vysoké úrovni, jako je u nás anebo jako byl dříve v Anglii, v carském Rusku nikdy nebyl. V r. 1914, když jsme byli jako rakouští zajatci v carském Rusku, viděli jsme vyráběti téměř ještě všecky věci ponejvíce po starodávném způsobu, po domácku. Carský režim zůstával ve středověkých a feudálních poměrech. Dnes by si rádi v novém sovětském hospodářství vydupali ke svým podnikům a velkým kombinátům, kde se vyrábí vše na běžícím pásu, ještě obchod a živnosti malé, snadno pohyblivé, které by rychle splňovaly přání náročných kupců. Není tak snadné vytvořiti si je bez vývojové tradice, jak by se to zdálo.

Když hospodářští odborníci z Rudé armády viděli naše živnosti a mistry při práci, nevycházeli z údivu a všichni se shodovali celkem v jednom posudku: špendlíčkem bychom je kopali, kdybychom takové živnosti a mistry u nás měli. A pokračovali: Oč mnohem snadněji a lehčeji vedla by se nám za pomoci těchto mistrů a snadno pohyblivých a přizpůsobujících se živností naše veliká vlastenecká válka proti fašistickým vetřelcům.

A my živnostníci - komunisté dodáváme: Lidé žijící na vyšší životní úrovni a u nás pracující, nyní ve větší míře osvobození od kořistnických a zrádných velkokapitalistů, budou ještě na vyšší úrovni žít už snad za rok, za dva, a jejich životní úroveň bude stále stoupat; ovšem pracující lidé budou z těchto důvodů mít také zvláštní vyšší osobní požadavky. A ty nemohou býti dobře uspokojovány na běžících pásech v továrnách, ty budou splňovat malé a střední živnosti. Ne každý už před válkou, a to celkem v bídných poměrech, spokojil se se seriovou výrobou Bati. Při zvýšeném blahobytu lidu ne každý bude chtít mít laciné seriové šaty, seriový nábytek, klubovnu, zařízení bytu, seriovou vilu či rodinný domek.

Opakuji: Tyto práce bude vykonávat malý a střední podnikatel. Nás živnostníky a drobné podnikatele v naší lidově demokratické republice - a ani v jiných socialistických režimech - nevyvlastňují, poněvadž by to nehovělo zájmům lidu. To je jasné. Ale zánik drobného živnostnictva je všude tam, kde vládne v soukromých rukou žravý velkokapitál. Tam jsou krise, tam je nezaměstnanost, tam požírá silnější slabšího a slabší to vždy prohrává - a to jsme byli my, malí a střední podnikatelé. Taková a ne jiná je pravdivá skutečnost.

Ve státním rozpočtu na rok 1946 v kap. 13, položka 33, je pamatováno na hospodářskou a sociální péči o živnostnictvo a jeho dorost 2,400.000 Kčs. Tato částka pro svoji nepatrnost - a omluvou může býti jedině to, že jsme příliš chudí - odpovídala by tak nejlépe jen vánoční učňovské nadílce a nikoliv sociální péči o živnostníky a jejich dorost. (Potlesk.)

My živnostníci však dobře chápeme, že máme republiku sice svobodnou, avšak až příliš vykradenou a vyplundrovanou. A přes to dala naše slavná vláda příkaz, aby se co možno urychleně pracovalo na národním nemocenském a sociálním zabezpečení všeho lidu. Jedině na toto národní zabezpečení my živnostníci spoléháme, a nikoliv na nějaké almužnické jednorázové výpomoci. My živnostníci a obchodníci oceňujeme dobrou práci a snahu naší vlády, která se i za tak těžkých hospodářských okolností tohoto úkolu podjala. S trpkostí vzpomínáme, že zde, na půdě tohoto parlamentu, bylo odhlasováno nemocenské a sociální pojištění pro živnostníky v době první republiky již v roce 1920, nebylo však nikdy uvedeno v život. A proč? Protože dříve rozhodovaly jen zájmy velkostatkářů, velkokapitalistů, a ne zájmy lidu. (Potlesk.)

Žádáme však naši vládu, aby co nejdříve uskutečnila alespoň krátkodobé, t. j. nemocenské pojištění, a aby co nejdříve také dlouhodobé, t. j. starobní pojištění bylo uvedeno v život a aby při tom bylo tentokráte dostatečným způsobem a řádně postaráno i o naše řemeslníky, živnostníky a o jiné samostatně hospodařící.

Malého a středního podnikatele, živnostníka a obchodníka po celý život strašil přízrak nějakého neštěstí, buď onemocnění jeho nebo někoho v rodině, strach, že na stará kolena bude muset jíti s holí a žebráckou mošnou žebrat, prosit o almužnu, a že se ocitne ve strašné vesnické pastoušce anebo v nečistém starobinci.

Uzákoněním nemocenského, invalidního a starobního pojištění také pro samostatně hospodařící živnostníky a obchodníky odpadnou těžké starosti, a my tím získáme více klidu a štěstí, radosti a spokojenosti ve svém životě. A život člověka má býti hudbou tvůrčí práce a radosti. Pro ty starší, co si nemohou vykoupit již potřebný počet příspěvkových let, musí se uskrovnit ti mladší a pomohou jim zajistit pokojné stáří, aby tito staří zasloužilí veteráni práce měli spokojený podzimek svého života, důstojný člověka 20. století.

V závěru nutno ještě opakovat, že jedině všichni společně usilovnou, poctivou a houževnatou prací náš rozpočet vyrovnáme. Napravíme všechny chyby a škody, které jsme my poctiví a vlastenečtí Čechoslováci nezavinili. Společným úsilím zahojíme všechny rány, které nám zasadil německý fašismus a jemu pomáhající někteří zrádcové a kolaboranti z našeho národa Čechů a Slováků.

My živnostníci a obchodníci se slavnostně hlásíme do velké a užitečně pracující armády naší republiky, do naší velké rodiny, a všichni společně jako jedna spořádaná rodina, rolníci, pracující inteligence, dělníci a živnostníci navzdor všem překážkám a těžkostem, navzdor pomlouvání našich zjevných i tajných zpátečníků, fašistů a prchalovců prací vybudujeme si život v blahobytu, šťastný a spokojený pro všecky. Ráj nejenom na pohled, jak už dnes o nás sousední cizina říká, ale ráj v Československu doopravdy a pro všechny. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Rohaľ-Iľkiv. (Hlasy: Není přítomen.) Není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Váňa.

Posl. Váňa: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi, abych v rozpočtové debatě promluvil s tohoto místa za naše malé a střední soukromé živnostenské podnikatele a dotkl se několika okolností, které v přítomné době je třeba považovat za potřebné a naléhavé.

Živnostenský stav chápe potřebu doby. Jsme si plně vědomi toho, že všichni občané státu musí napnouti všechny síly a učiniti všechno, aby v zájmu všeobecném byly veškeré úkoly hospodářské a sociální řádně zdolány a splněny. Abychom i my tak mohli učiniti, je zapotřebí věnovati našim zájmům také trochu pozornosti, nic více, ale také nic méně než jiným vrstvám národa, a umožnit nám tak zdolání všeho, co současný hospodářský vývoj od nás žádá a očekává.