Posl. Stan. Novák: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Státní rozpočet republiky Československé na r. 1946 je dílo obsáhlé. Když jsem jej odnášel domů, odhadl jsem jeho váhu nejméně na 5 kg. To však nic neznamenalo proti původní váze rozpočtů jednotlivých ústředních úřadů, jež representovaly částku 75 miliard Kčs. To byly výdaje pro státní správu naprosto neúnosné a bylo nutno snížit požadavky jednotlivých ministerstev v celku asi na polovinu. V těchto opatřeních drželo ministerstvo zemědělství v podstatě krok s ostatními ústředními úřady.

V řádném rozpočtu ministerstva zemědělství činí osobní výdaje okrouhle 280 mil. Kčs, věcné pak 426 mil. Kčs. Nás zajímají především ony položky rozpočtu, které se týkají zemědělství. V tit. 2, § 3, Odborná orgnisace, je to vedle příspěvku na Jednotný svaz českých zemědělců v částce 83 mil. Kčs položka na zemědělské družstevnictví v částce 7.5 mil. Kčs. V § 4, soc. péče o zemědělce, je počítáno na malozemědělce a zemědělské dělnictvo, na zprostředkování práce, odměňování dlouholetých služeb a jiné podpory částkou 3,917.000 Kčs. V poměru k budoucím úkolům je to částka veliká asi jak kapka v moři.

Nedostatek zemědělských pracovních sil je kritický. Po 5. květnu nedostávalo se zemědělství v Čechách a na Moravě 100.000 pracovních sil, odchodem zaměstnanců skrytých po dobu války ubylo dalších 50-60 tisíc pracovních sil, do pohraničí odchází asi 120 tisíc zemědělských rodin, které představují úbytek 300 až 350 tisíc lidí. Odsunem Němců zvýší se nedostatek pracovních sil v zemědělství na 400 až 450 tisíc osob, takže letošního roku hrozí vystupňování do katastrofálních rozměrů. Zemědělci pracují bez ohledu na čas, mnohdy padají únavou a neubrání se úplné resignaci.

Dámy a pánové, dovolte, abych přečetl několik vět z dopisu rolníka z horské oblasti Moravy, který charakterisuje dnešní poměr: "Nyní vcházíme do nového pracovního roku, ale poměry před námi jeví se ještě katastrofálnější. Odchod drobných zemědělských lidí, na čeleď ani pomyšlení, poněvadž nemáme na výplaty, není z čeho, a já mám nyní tři malé děti, takže manželka už vůbec nemůže do práce a já zůstávám na dvaceti ha jako jediná pracovní síla. Dovedu pracovat za tři, ale nikoli za pět lidí. Proto nezbývá mi jiná cesta, než hledat jiné zaměstnání k zabezpečení vlastní rodiny do té doby, kdy poměry v zemědělství přijdou na jinou kolej, kterou si také vynutí. Nemohu se klidně dívat, jak na půdě živořím, ničím duševně i tělesně sebe i svou nedávno založenou rodinu, jak statek upadá a hyne ne mou vinou, ale tím, co přišlo. Není jiné cesty." - Tolik dopis horského zemědělce.

Minulý týden prohlásil pan ministr zemědělství v rozpočtovém výboru Prozatímního Národního shromáždění, že otázka zemědělských pracovních sil nebude vyřešena například dovozem černochů. K tomu musím konstatovat, že úloha mouřenínů je prozatím propůjčena zemědělcům samým. Zemědělský výbor Prozatímního Národního shromáždění vypracoval naléhavou resoluci ve věci opatření zemědělských pracovních sil, kterou odeslal ministerstvu zemědělství a všem ostatním ministerstvům. Mám obavu, že se od té doby opět nic nestalo. Doporučuje se mechanisace zemědělské práce. Obecná mechanisace je však hudbou budoucnosti, a kdybychom řešili dnešní kritický nedostatek lidí v zemědělství jedině touto methodou, podobali bychom se člověku, jenž utěšuje mrznoucího kamaráda sliby, že příští zima bude daleko teplejší. Postrádáme také strojů, jež by nahradily denní práci v zemědělském podniku, zejména těžké práce spojené s péčí o hospodářské zvířectvo. Podstatná tíha každodenní práce spočívá na bedrech venkovské ženy. Prostá zemědělská žena, která třikrát denně krmí a poklízí dobytek, třikrát denně dojí krávy, kromě toho vaří, pečuje o děti a domácnost a ještě pravidelně chodí na pole, tvoří mlčky stachanovské výkony. Zde není rozdílu mezi zemědělskou dělnicí a mezi manželkou zemědělce.

Státní správa nařizuje povinné osevy chlebovin, okopanin, olejnin, povinné kontingenty masa, tuku a vajec. Zemědělec chápe svatou povinnost zabezpečiti výživu národa. Poměry jsou však nad jeho síly. Začínají jarní práce ve všech krajích Čech a Moravy. Potřeba stálých zemědělských pracovních sil nebyla nikdy tak naléhavá, jako v těchto dobách. Stálé spoludělníky potřebují nezbytně střední a malí zemědělci. Ani hospodář na usedlosti ve výměře 8 až 13 ha orné půdy, přidělené podle dekretu presidenta republiky o osídlení pohraničí, ve většině nedokáže nic bez stálého zaměstnance, zejména zaměří-li se na chovatelství, na pěstování osiv a sadby, na ovocnářství nebo na vinařství.

Ten, kdo by odkládal opatření stálých zemědělských sil a pomýšlel jen na výpomoc pracovními brigádami nebo jinými krátkodobými opatřeními, podobal by se lékaři, jenž chudákovi, nemocnému akutním zánětem plic, doporučuje léčebnou kůru v Tatrách.

Zajištění základních statků výživy lidu není konečně věcí zemědělců samých, neboť fakticky ohrožena je výživa celého národa. Z vedoucích kruhů dělnických byla nedávno projevena zásada: národ se musí obrátit čelem k vesnici. Jde o to, co učinit k řešení těchto těžkých otázek. Jako první nezbytně nutné opatření je okamžitá výpomoc získáním kontingentů stálých pracovních sil z jižního Slovenska, severní Italie a Bulharska. - Za druhé: Je nutno, aby národ se postavil kladně k zemědělské práci. Vládní návrh zákona o zabezpečení nutných zemědělských prací v roce 1946 nastoupil dlouhou cestu z ministerstva ochrany práce a sociální péče přes úřad předsednictva vlády do parlamentu. Tato cesta trvá prozatím pět neděl a není ještě skončena. Zákon má zabezpečit t. zv. práce sezonní a z části přinésti úlevu v nedostatku zemědělských zaměstnanců stálých. - Za třetí: Zemědělský dělník není ještě tak placen jako jeho druh v ostatních povoláních. Je nutno uskutečnit peněžní příspěvky zemědělského dělnictva ze znárodněného bohatství země, zabezpečit sociální vzestup a slušné životní podmínky zaměstnance v zemědělství. Na tyto věci musí mít zemědělci odpovídající příjmy. Velkým úkolem lidově demokratické republiky je předpoklad, aby úplně vymizel pocit méněcennosti, doprovázející v minulosti jako stín práci zemědělskou právě tak, jako každou práci tělesnou.

Mezi ožehavé otázky zemědělců jak ve vnitrozemí, tak i v pohraničí patří scelování půdy. V jedné z prvních schůzí zemědělského výboru jsem navrhl urychlené vypracování osnovy zákona o povinném scelování zemědělské půdy na základě zkušeností v zemi Moravskoslezské. Musím s povděkem kvitovat, že pan ministr zemědělství hodlá věnovat této otázce zvýšenou pozornost ve snaze, aby se scelování provádělo co nejrychleji bez zbytečných formálních průtahů. Ani naše zemědělská výroba nezůstala ušetřena následků této války. Máme vyčerpaná pole, prázdné chlévy a zbořená stavení, a to v četných krajích Čech i Moravy. Jsme chudí, musíme mnoho dohánět, abychom zajistili výživu obyvatelstva alespoň v nejdůležitějších artiklech a zároveň abychom se mohli specialisovat na určitá odvětví, ve kterých bude možno v budoucnu vyvážet. Je třeba učinit vše k zajištění dostatečné a jakostní produkce osiva a satby, aby byla kryta nejen domácí spotřeba, ale umožněn i vývoz těchto hodnotných výrobků na světové trhy.

Při kolonisaci našeho pohraničí probíhá rozsáhlá akce zřizování a přidělování horských pastvin na podkladě družstevním v rozloze asi 170.000 ha zemědělské půdy. Na Moravě jsou lidé opatrní a hodlají zřídit asi 20.000 ha pastvin. Náklady spojené se zakládáním a udržováním pastvin jsou nesmírné. Příprava pozemků, opatření travních semen, setba, oplocení tak obrovského komplexu půdy, letní stáje a podobná zařízení, to jsou tak obrovské úkoly, že vyžadují soustředění velkého počtu odborníků i zaměstnanců po řadu let. Jsou ovšem odborníci, kteří si představují, že když se pole nechá ležet ladem, vyroste na něm také tráva a že pastevní technika je věc v celku nepotřebná, neboť stačí pást chovný dobytek v celých katastrech zalučňovaných obcí a hlídat stáda jezdci na koních, jako na divokém západě. Takový odborník si počíná jako čmelák v pavučině a mohl by vážně ohrozit velké budovatelské dílo pastvinářské, které nám umožní v budoucnosti odchov nejkvalitnějšího plemenného materiálu.

Ve výrobě živočišné je nejdůležitější chov skotu a vepřového bravu. Zemědělec, který nemá dokonale uspořádán chov hovězího a vepřového dobytka, nemůže existovat. Rolník, který jen obilnaří, hospodaří ztrátově a nevydělá si ani na slanou vodu.

Největší pozornost je nutno věnovat chovu kontrolovaného hospodářského zvířectva. Ministerstvo zemědělství hradí 50 % osobního a věcného nákladu spojeného s prováděním kontroly užitkovosti a dědičnosti hospodářského zvířectva. Kontrola je základním pilířem odchovu plemenného materiálu a zvýšení výkonnosti zemských chovů.

Nejdůležitějším úkolem moderní zemědělské politiky v tomto státě je rozšíření chovu ušlechtilého hospodářského zvířectva v horských a podhorských oblastech. Hlavním úkolem chovatelské organisace je vedení plemenných knih, kontrola užitkovosti, pořádání nákupních trhů a výstava moderních aukčních tržnic.

Abychom se stali opravdu chovatelskou komorou Evropy, je třeba podporovat chovatelství u nás, neboť tyto snahy mají přímý vliv na zlepšení hospodářských poměrů drobného a středního zemědělce, který svou pracovitostí, pílí a osobní péčí právě u chovu ušlechtilých hospodářských zvířat dociluje nejlepších výsledků.

Roku 1945 získali jsme na 4 aukčních trzích v jednom moravském kraji pro zemědělce asi 900.000 Kčs za odprodané chovné zvířectvo. Roku 1946 jsme utržili na jediném aukčním trhu tutéž částku. Naším ideálem je, aby v budoucích letech tento kraj, který neoplývá nadměrnými dary přírodními, docílil ročního příjmu 25-30 mil. Kčs za odprodaný chovný materiál. Tento příjem projevil by se určitě podstatně ve zvýšení hospodářské a sociální úrovně zemědělského lidu kraje.

Příkladem úspěšné chovatelské práce jsou, daleko před ostatními zemědělci, chovatelé kdysi chudého, hornatého poorlického kraje. Ideálem zemědělské politiky mělo by být, aby všechny, především horské a podhorské kraje republiky následovaly příkladu Poorlicka. Veškeré zvelebovací akce v chovu hospodářského zvířectva je třeba prováděti s největším urychlením, a ministerstvo zemědělství mělo povinnost pronikavěji zvýšit položky pro zvelebení živočišné výroby, neboť v tomto směru je nutno postupovat opravdu velkoryse.

Důležitým oborem působnosti ministerstva zemědělství je provádění zemědělského plánování a zemědělské statistiky, která musí býti zreorganisována na vědeckém podkladu.

Ministerstvo zemědělství k plnění svých úkolů vedle rozpočtu řádného má mnoho prostředků v rozpočtu mimořádném. Je to 200 mil. Kčs na podporu zemědělství v akci UNRRA a 270 mil. Kčs ze srážek cen zemědělských výrobků ve smyslu systému tak zv. trojích cen.

V rámci obnovy zemědělství měly by být

v nejkratší době napraveny škody vzniklé zemědělcům na jižní, střední a východní Moravě událostmi válečnými. Státní správa má také velkou povinnost přispěti účinnou pomocí krajům vystěhovaným okupanty během války v důsledku zřizování vojenských střelnic. V Čechách je to Neveklovsko, Benešovsko a Sedlčansko; na Moravě pak obvod vyškovské střelnice. V tomto obvodu bylo vystěhováno ze 33 obcí asi 6.000 rodin ze 4.000 domů. Procházely cestou křížovou. Je povinností národa, aby nároky tohoto vrátivšího se poctivého českého obyvatelstva a práva na úhradu byly upraveny vydáním zvláštního zákona, neboť zákon o stavební obnově nedostačuje.

V závěru chtěl bych zdůraznit jedno: otázka zemědělská je otázka sociální. Na dědině nezáleží na tom, co člověk má, ale jak žije, nezáleží na tom, kolik činí celková tržba zemědělcova za jeho výrobky, ale kolik mu zbude po úhradě všech výrobních nákladů. To si vždycky myslím, když pozoruji život jednoho ze svých sousedů. Je to střední hospodář, pracuje od pondělka do soboty, z rána do noci. Na poli střídá koně, ale sám není nikdy vystřídán. A tak ho vídávám, jak chodí okolo našich oken v neděli odpoledne, kdy má chvilku volno, ale jde opět do polí. Jaká je sociální úroveň tohoto člověka? Dá se srovnati se sociální úrovní člověka v jiném povolání?

Jestliže myslíme na příští osudy zemědělce v lidové demokratické republice, musíme si znovu opakovati starou pravdu, že nejdůležitějším činitelem v zemědělství je člověk. Státní správa sociálně zaměřené demokratické republiky musí tvořiti soustavně takové podmínky hospodářské, kulturní a sociální, aby lidé zde činní byli zbaveni pocitu méněcennosti a byli spokojeni. Žádný státník ani politik nevyřeší sociální otázku na vesnici bez spravedlivého hodnocení zemědělcovy práce. Již v dobách první republiky žilo na vesnici dost lidí, kterým ke stáří nestačilo dechu, neboť téměř po celý život spěchali, aby dostali úrodu pod střechu. Byli zde jiní lidé, kterým scházel kus plic, protože jej nechali někde v prachu stodol. A tak často platívala pravda, že lidský život je trochou shonu, který končí laciným pohřbem. Dnešní zdravotní statistiky na venkově ukazují, že poměry jsou horší než ve městě.

Velkým dílem by bylo národní pojištění, jež má zabezpečiti zemědělce pro případ nemoci a stáří. Státní správa nesmí však připravovati toto dílo jako stavitel, jenž začíná stavět kostel od špičky věže. Zemědělci žádají nejen důkladnou přípravu tohoto důležitého zákona, ale chtějí nutně předem znát, jaké zatížení z něho pro zemědělství vyplyne. Nakonec můžeme si dovoliti jen to, co stačíme zaplatit.

Pro budoucnost obracíme své naděje k člověku mladému. Obávám se, že si nemůžeme trvale dovolit, aby převážná část zemědělského dorostu postrádala trvale odborného vzdělání. Povinná návštěva hospodářských a hospodyňských škol je příkazem nejbližší doby.

Moderní zemědělec nebude již typem sedláka-siláka, jako byl Jan Cimbura anebo Jakub Oberva. Nový zemědělec bude se říditi myšlenkami, které ovlivňovaly život jihočeského písmáka, jehož představitelem byl Holečkův Jan Kojan. Tyto myšlenky mluví k nám jasnou řečí z podivuhodné historie našeho národa. Moderní zemědělec je typ konstruktivní, zosobňuje hospodářský pokrok. Má smysl pro spolupráci sedláků, dělníků, inteligence a středních podnikatelských vrstev. Věnuje veškeru pozornost družstevní spolupráci.

Když plánujeme o těchto věcech, zdá se nám někdy, že se vznášíme příliš vysoko a že tvrdá skutečnost nás znovu a znovu sráží k zemi. Avšak vědomí, že lid této republiky opět svobodně pracuje a tvoří, že na důležité výspě nejzápadnějších Slovanů opět jsme volni, abychom rostli a sílili jako platný člen rodiny evropských národů, tato skutečnost dává i zemědělcům sílu, aby za všech okolností jako rovní s rovnými plnili to, co od nich očekává celý národ. (Potlesk.)