Jsou a budou na železnici zaměstnanci v poměru dělníků na výpomoc po dvacetileté služební době, a po revoluci bude tento stav trvalou výčitkou všemu právnímu a sociálnímu cítění nového nazírání, obecně platného u nás po revoluci. Zůstávají nadále pomocní zaměstnanci ve všech služebních kategoriích, ačkoliv i toto nespravedlivé vládní nařízení č. 15 z roku 1927 již před dvaceti lety uvádělo tuto kategorii nepragmatikálních zaměstnanců do života s výslovným určením, že jde o opatření přechodné. Snad by to mohlo být zdůvodněno v prvních pěti letech, ale nemohlo by to býti uchopeno po deseti letech a nenalézáme dnes po dvaceti letech pro to naprosto žádného důvodu. (Potlesk.) Ostatně také již to, že vládní nařízení č. 15 spolu s předcházejícími personálními úpravami znemožňuje opravdu žádoucí automatický nárok na jmenování a povyšování ve všech služebních kategoriích na železnici, stojí sám o sobě za bedlivou úvahu. Nejvíce pak, vážené dámy a vážení pánové - a to mi zvlášť dovolte, abych směl na podkladě znalostí poměrů železničářů zvlášť zdůrazniti - bylo by spravedlivé, aby toto vládní nařízení bylo zprovozeno se světa již pro zavedení tak zvané systemisace služebních míst. Toto právní monstrum se v žádném jiném služebním poměru mimo státní a veřejné zaměstnance nevyskytuje a vyskytovati nemůže, protože v podstatě odpor je duchu zdravého rozumu, neřku-li zdravým názorům na zaměstnanecké věci vůbec. Uvažte laskavě, zda by bylo možné, aby v kterémkoliv jiném podniku byla práce, prakticky vykonávaná na jednom pracovním stanovišti, hodnocena jednomu zaměstnanci plnohodnotně a druhému hluboce pod úrovní jenom proto, že se nalezla právní floskule, která postiženému odpírá právo na ustanovení, třeba i prozatímní, na jmenování definitivní, na povýšení. A to vše jenom proto, že se může nezřídka podle libovůle upříti tak zvané systemisované místo.

Je ještě mnoho a mnoho jiných důvodů, ale prosím, abyste laskavě uvážili, že ty, jež jsem právě uvedl, samy o sobě stačí, abychom s největším důrazem a plným pochopením pro potřeby našeho státního podniku, s pochopením pro zasloužilé a osvědčené zaměstnance požádali o laskavé a urychlené přezkoumání zákona čís. 103 a všech příslušných jeho nařízení, a to hlavně vládního nařízení č. 15. Podle získaných zkušeností neshledávám, proč by ještě nyní v naší lidové demokratické republice měla platiti antisociální opatření z dob prvé republiky, dokonce vládní koalice, jež za prvé republiky byla reakci nejbližší a sociálním potřebám lidu nejvzdálenější. (Potlesk.) Je to nutné tím spíše, že řada obdobných ustanovení a zákonů z ostatního veřejného života byla zrušena. Domnívám se, jak jsem již uvedl, že na podkladě nejenom svého přesvědčení, nýbrž také přesvědčení celé sněmovny smím požádati jménem oddaných služebníků okřídleného kola, jménem celé naší zasloužilé a obětavé modré armády všechny kompetentní úřední činitele o nápravu těchto poměrů jedinou větou: zrušte vládní nařízení č. 15 z roku 1927. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Teraz má slovo pán posl. Mjartan.

Posl. Mjartan: Vážená snemovňa, dámy a pánovia!

S uspokojením možno prijať návrh rozpočtu ohľadne poľnohospodárstva na vedomie. Je tu v rámci našich možností pamätané na naše roľníctvo. Pri lepšej situácii by sa mohly ešte väčšmi presadiť záujmy roľníctva v rozpočte. Pri dnešnej napätosti štátnych financií je terajší rozpočtový návrh pre roľníctvo prijateľný. Keď však porovnáme rozpočtové čísla pre české zeme a Slovensko, zistíme, že osobné výdavky oproti vecným sú veľmi vysoké a že je to veľmi nepriaznivé práve u poľnohospodárstva, lebo tu záleží povinnosť poľnohospodárskych úradov nie tak v osobných službách, ako vo vecných, statkových a materiálnych. Preto prílišné osobné výdavky nakoniec - pri všeobecnom nedostatku prostriedkov - znemožnia štátu riadne plniť jeho vecné úlohy, ktoré zvlášť na Slovensku pre veľmi silné poškodenie roľníctva, najmä na poli živočišnej výroby, sú aspoň nateraz nutne potrebné.

Z celkových československých výdavkov činia u štátnej zemedelskej správy osobné výdavky 43 % a vecné 57 %. V českých zemiach z celkových riadnych výdavkov je osobných 36 % a vecných 64 %; na Slovensku 60 % osobných a 40 % vecných. Keď však vezmeme aj mimoriadne výdavky, vtedy je pomer medzi osobnými a vecnými výdavky: v českých zemiach 36 % osobných a 64 % vecných výdavkov, na Slovensku 440 osobných a 56 % vecných.

Započítaním mimoriadnych výdavkov sa pomer zlepší v prospech Slovenska. Vyvolané je to tým, že Slovensko má roľníctvo viac vojnou poškodené ako české zeme, a preto sú u Slovenska do mimoriadnych výdavkov zahrnuté výdavky na obnovu slovenského roľníctva, ktoré výdavky nie sú nutné v Čechách. Avšak toto je len jednorázové a prechodné. Preto má Slovensko nepriaznivejší pomer medzi osobnými a vecnými výdavkami. Je to zavinené hlavne tým, že nemá tak odborné technické osobné vybavenie ako Čechy, kde tento odbornejší personál si vie aj príslušné výdavky vecné vynájsť a nájsť v rozpočte umiestenie na ich krytie. Na Slovensku musíme venovať všemožnú pozornosť dostatočnému osobnému technickému vybaveniu našej roľníckej správy, lebo bez nej poľnohospodársky výrobný pokrok je nepatrný.

Vážena snemovňa! Slovensko reprezentuje asi 35-40 % poľnohospodárskej výroby celej Československej republiky, to je: na české zeme pripadá 60 až 65 %. Rozpočtové čísla berú na to zreteľ takto: z celkových štátnych riadnych a mimoriadnych výdavkov pripadá na roľníctvo v českých zemiach 69 % a na Slovensku 31 % - aj po započítaní mimoriadnych výdavkov na obnovu slovenského roľníctva. Bez zreteľa na tento jednorázový slovenský obnovovací výdavok na slovenské roľníctvo by bol podiel českých zemí na riadnych štátnych výdavkoch 74 % a Slovenska len 26 %. Dokonca podiel českých zemí je ďaleko vyšší, lebo ústredné výdavky Ministerstva zemedelstva sa týkajú skoro len českých zemí a v prospech českého poľnohospodárstva, to je slovenské roľníctvo sa bude musieť podobne ako české snažiť využiť zvýšené podiele na štátnom rozpočte, a to obzvlášť teraz, keď to viac potrebuje pre svoje vojnové zničenie ako roľníctvo Čiech. Toto je vyvolané v prvom rade hustejším, odbornejším technickým zastúpením českého roľníctva ako nášho roľníctva.

Strana príjmov nám udáva tento obraz: České roľníctvo kryje štátne riadne a mimoriadne výdavky naň vynaložené 3 % a len riadne výdavky 33 %; slovenské roľníctvo kryje riadne a mimoriadne výdavky štátne na seba z vlastných zdrojov 20 % a len riadne výdavky 28 %. Medzi krytím výdavkov - bez mimoriadnych výdavkov - sú rozdiele medzi Slovenskom a českými zemami malé. Vyvolala ich len vojna. Odstranením vojnových následkov poklesne a slovenské krytie výdavkov sblíži sa s českým. Pripomínam, že priaznivejší pomer český je vyvolaný jednorázovými platmi, príjmami najmä z pozemkovej reformy, ktoré skoro pominú. Príjmy z tohoto titulu nie sú so strany Slovenska uvedené.

Z uvedeného vyplýva, že po obnove vojnou zničeného a rozrumeného slovenského pôdohospodárstva stane sa toto aspoň rovnocenným pri krytí Štátnych výdavkov naň s českým poľnohospodárstvom, a to aj vtedy, keď sa výdavkové štátne položky na slovenské poľnohospodárstvo zvýšia na pomer k českým výdavkom, ktorý by zodpovedal pomeru významu slovenského roľníctva k českému.

Podľa výdajových čísiel rozpočtového návrhu vidieť aj požiadavku, aby sa v budúcnosti venovala väčšia pozornosť - podobne ako sa venuje v českých zemiach - technickému výskumníctvu a technickej podpore roľníckej činnosti a výroby, a to najmä na vyskumníctvo a strojníctvo. Pre tieto účele si však musíme vychovať čo najskôr vysokoškolsky vzdelaných a zdatných ľudí v dostatočnej miere.

Preto treba, aby náš odbor hospodárskeho inžinierstva na Vysokej škole technickej bol čím prv po osobnej a vecnej stránke dobudovaný, lebo pri doterajšom nevyhovujúcom stave vecí nemôže splniť naň kladené úlohy. Tiež treba rozširovať sieť staníc, aby sa poľnohospodársky pokrok stal rýchlym a hromadne sa používal naším roľníctvom. Len takto sa ono svojou úrovňou vyrovná českému.

Tu by som rád poukázal aj na to, že výnosnosť, rentabilitu poľnohospodárskej výroby treba zvýšiť, a to jednak už spomenutým aplikovaním, použitím a rozširovaním poľnohospodárskeho pokroku technického v našom roľníctve a ďalej lepšou úpravou cien roľníckych výrobkov. Doterajšie ceny roľníckych výrobkov treba zvýšiť všeobecne, aby sa obnovila rentabilita roľníckej výroby a aby práca roľníka aspoň približne bola hodnotená ako práca iná. (Potlesk.) Nič sa tu nepomôže odstupňovanými cenami podľa veľkosti roľníckych podnikov, lebo je to opatrenie mechanické, ktoré neberie vôbec zreteľ na rozdielne výrobné pomery prírodné, rôzne aj v tej istej obci, a preto dvaja roľníci s rovnakou rozlohou pôdy a predpokladmi nebudú mať nikdy rovnaký výnos - dôchodok.

Na odčerpanie vyšších dôchodkov niektorých roľníkov máme dane; tie spravodlivejšie vyrovnávajú dôchodkové rozdiele ako odstupňované ceny. Odstupňované ceny neberú zreteľ na to, či je roľnícky podnik zadĺžený alebo nie. To je veľká chyba, zadĺženejší má väčšie náklady ako menej zadĺžený. Odstupňované ceny pôsobia ako objektívna daň, napr. pozemková, ktorá neberie zreteľ na individuálnu situáciu roľníka usilovnejšieho viac ako lenivého.

Odstupňované ceny poškodia viac slovenské roľníctvo ako české, lebo české roľníctvo je intenzívnejšie a preto dosahuje na menšej ploche priemerne väčšie výnosy ako slovenské roľníctvo na väčšej ploche. Trestáme teda sami sebe. Zabúda sa tiež, že väčším závodom rastú teraz výrobné náklady neúmerne, a to najmä mzdy, pre nedostatek pracovných síl.

Malozávodom sa odstupňovanými cenami aj tak nepomôže, lebo hlavná odpomoc leží vo všeobecnom zvýšení cien roľníckych výrobkov.

Situácia roľníctva sa zlepší ďalším budovaním roľníckeho družstevníctva a združstevnením roľníckeho priemyslu. Cenové zlepšenie v roľníctve je potrebné aj preto, aby znovu pritiahlo pracovné sily, resp. aby sa malo z čoho mechanizovať. Nebolo by žiadúce, aby nezlepšením cien v roľníctve utekaly mu pracovné sily. Toto je aj nutné pre nastalé - viac menej nevhodné s ohľadom na jarné práce - presuny obyvateľstva u nás.

Chcem ešte poukázať na jednu okolnosť, ktorej sa dotknul v generálnej rozprave za našu stranu pán kol. Vyškovský. Slovenské roľníctvo utrpelo v tomto oslobodzovacom boji veľké straty. Keď hovoríme o financiách, máme na mysli predovšetkým straty hmotné. Celé naše kraje - a to nie je známo len úzkoprsým ľuďom - boly veľmi zničené. Slovenské roľníctvo ztratilo všetok svoj majetok, zostalo bez domova, živého i mŕtveho inventáru, bez zásob, bez vlastných prostriedkov pre svoju výživu. Preto rozpočet štátnej starostlivosti o roľníctvo musí na to pamätať. Môžeme vysloviť radosť, že v tomto našom rozpočte sa aspoň čiastočne na to pamätalo. Položka je pomerne slušná a je si treba priať, aby prostriedky boly správne a spravodlive využité, hlavne tak, aby sa pomohlo roľníctvu v tom smere, že by mu bolo možno obnoviť výrobu, zapojiť sa do tvorivej práce, do výroby poživatín a tých drahých statkov, ktorých produkcia je pre celý náš národ a štát veľmi potrebná. (Potlesk.) Roľníctvo, ako najzdravší a najsilnejší stav našich dvoch národov si to iste zaslúži.

Vážená snemovňa! V závere svojho prejavu, ktorým vyslovujem súhlas s kapitolou Ministerstva zemedelstva i Povereníctva pôdohospodárstva a pozemkovej reformy, opakujem, že poľnohospodárstvo je najpočetnejšou složkou v našej republike a ako taká potrebude so strany štátu ešte väčšiu pozornosť v budúcnosti.

Poľnohospodársky stav od novej ľudovej demokracie očakával viac, ako má. Očakával, že v tejto snemovni po tak veľkom utrpení 6 rokov bude lepšie zastúpený, ako je, a bude môcť o sebe a za seba jednať vo väčšom počte, ako je tomu teraz. Jemu to aj patrí. Lebo nebyť našeho dedinského ľudu, ktorý to vždy so svojou republikou úprimne myslel, nebolo by možné ani partizánske hnutie, ktoré bolo živené najviac naším roľníckym ľudom, ktorý zrady nepozná. Taktiež musím zdôrazniť, že tento nejpracovitejší ľud nepozná blahobyt, nevie, čo je to dovolená, čo je to vychádzka, a zvlášť poľnohospodárska žena pri svojej práci konanej nielen pre seba, ale pre celý národ, je modernou otrokyňou. Vzhľadom na to, že je poľnohospodárstvo najpočetnejšou složkou v národe, je možné vždy a za každých okolností spoliehať na tento stav, lebo ako národ, tak i štát nikdy nezradí. Nech je hnutie v štáte akékoľvek, roľník robí od svitu do mrku. Vidieť ho na poli, v lese a všade tam, kde jeho usilovná ruka je potrebná, ale nikto ho nevidel po uliciach demonštrovať a postávať.

On pracoval už vtedy, keď granáty dopadaly na jeho pozemky, keď bol jeho život ohrozený. Naše roľníctvo pevne verí, že od každého občana Československej republiky, ktorému leží na srdci dobro našej spoločnej vlasti, bude jeho ťažká, obetavá práca, neobmedzená na hodiny, uznaná tým, že poľnohospodárske výrobky budú spravodlivo ocenené a tým nastane život na dedine snesiteľnejší a dedina sa stane ozajstným domovom i našich mladých, ktorí tak často opúšťajú poľnohospodárstvo len preto, aby našli ľahší život v meste a v priemysle.

Poľnohospodárstvo českých zemí a Slovenska chce vytvoriť jeden skutočný káder, káder bratstva a najúprimnejšieho spolunažívania v našej drahej republike, ktorá nech ostane večným domovom Čechov a Slovákov. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Ďalším rečníkom je pán posl. Štěpán. Udeľujem mu slovo.

Posl. Štěpán: Slavná sněmovno, dámy a panové!

Je dobře, že jsme konečně vyšli z omylu, že vývoz je sám sobě účelem, a že jsme poznali pravdu, že vyvážíme proto, abychom mohli dovážeti. Naše země jsou odkázány na zahraniční obchod v míře nepoměrně vyšší než země jiné. Jsme sice přírodou nadáni některými surovinami, ale ne v míře takové, jaké potřebuje náš průmysl. Jsme odkázáni na dovoz a můžeme prodávati svou práci, svou technickou zdatnost, vynalézavost a svůj vkus. Poněvadž jsme si vědomi důležitosti zahraničního obchodu pro naše hospodářství, rozhodli jsme se vyjmouti agendu zahraničního obchodu z bývalého ministerstva průmyslu, obchodu a živností a utvořiti samostatné ministerstvo zahraničního obchodu. Vedle toho bylo zřízeno i ministerstvo vnitřního obchodu.

Rozpočtový náklad na ministerstvo zahraničního obchodu je 112,292.500 Kčs a na ministerstvo vnitřního obchodu 94,510.500 Kčs, včetně cizineckého, turistického a cestovního ruchu. Dohromady tedy stojí správa vnitřní distribuce a zahraničního obchodu 206,813.000 Kčs. Nebyla to malá práce zorganisovati ministerstvo zahraničního obchodu. Byl zde sice kádr úředníků bývalé obchodně-politické sekce ministerstva průmyslu, obchodu a živností, byl zde Exportní ústav a byly obdobné úřady i na Slovensku z doby okupace, tito úředníci však nestačili na zvládnutí úkolů, které si ministerstvo zahraničního obchodu předsevzalo. Bylo proto nutno hledati úřednictvo i jinde. Při tom byla největší nesnáz. Bylo až nadbytek přihlášek, ale chybělo kriterium, podle kterého by se mohla posuzovati schopnost nově přijímaných zaměstnanců. Je to samozřejmé, neboť před válkou byl zahraniční obchod do značné míry ovládán Němci a českých odborníků bylo poměrně málo. Na úředníka zahraničního obchodu by se vlastně měly klásti větší požadavky než na praktického vývozce, neboť je to ministerstvo, které má upravovati cestu pronikání našeho zboží na zahraniční trhy. Úředník má proto míti nejen vzdělání všeobecné, nýbrž i odborné, má míti zkušenosti v zahraničním obchodě a dostatek iniciativy a má nésti plnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Je samozřejmé, že nebylo možno ihned nalézti schopné a vhodné síly a že praktická veřejnost vytýkala po této stránce ministerstvu mnoho a ještě dnes mnoho vytýká. Dá se však předpokládati, že tyto počáteční nedostatky budou brzy odstraněny a že ministerstvo bude po stránce osobní vybudováno tak, jak to odpovídá jeho důležitosti v našem hospodářském životě.

Otázka osobní projevuje se i v rozpočtu, a to v poměru mezi zaměstnanci stálými, pragmatikálními, na něž je preliminováno 20,364.800 Kčs, a smluvními, na něž připadá 10,975.900 Kčs.

U ministerstva vnitřního obchodu, které nemělo těchto obtíží v hledání vhodných zaměstnanců, připadá na pragmatikální zaměstnance 41,908.000 a na smluvní jen 879.000 Kčs. Ministerstvo zahraničního obchodu musí uvažovat, jak převede tyto smluvní zaměstnance do statutu zaměstnanců stálých.

Největší překážkou činnosti ministerstva zahraničního obchodu je nevyjasněná otázka kompetence. Dekret o řízení zahraničního obchodu jest malou normou kompetenční a některá jiná ministerstva si osobují právo zasahovat do jeho působnosti. Je to na příklad ministerstvo výživy, které pro sebe reklamuje celý sektor vyživovací, a ministerstvo průmyslu rovněž uplatňuje určité nároky. Vezmeme-li v úvahu, že ministerstvo výživy a ministerstvo průmyslu mají celkem jasně vymezenou kompetenci, lze je ve vztahu k ministerstvu zahraničního obchodu považovat za úřady pomocné, které mají za úkol provádět činnost informační a plánovací a zjišťovat potřeby ve svém sektoru. - Ministerstvu zahraničního obchodu pak přísluší také, aby připravovalo obchodně politická jednání a těchto jednání se jako hlavní činitel zúčastnilo a bdělo nad realisací ujednaných mezistátních obchodních smluv.

Zvláště nejasný je však poměr mezi ministerstvem zahraničního obchodu a ministerstvem zahraničních věcí. Zde jsou kompetenční spory, které by v zájmu státu měly být vyřešeny co nejdříve. Můžeme předpokládat, že sloučením činnosti zúčastněných ministerstev by se došlo k ekonomické dělbě práce a hlavně dalo by se ušetřiti na vydáních a zlepšiti pracovní výkon. Dekret o řízení zahraničního obchodu přinesl zavedení všeobecného povolovacího řízení při vývozu, dovozu a průvozu a současně i poplatky za vydání dovozních a vývozních povolení.