Při inkameraci okresních silnic byla v celé oblasti Slezska převzata jediná silnice Opava-Hlučín-Moravská Ostrava v délce pouhých 28 km při celkové délce nestátních silnic až 1700 km. Při převzetí nestátních silnic do státní správy podle zemských předloh z r. 1906 bylo z 1660 km převzatých silnic země Moravskoslezské v oblasti expositury převzato jen 180 km, tedy jen 11 %. Relativně má slezská oblast asi 15 % úhrnné délky silnic v zemi Moravskoslezské a je tedy zřejmo, že silniční síť je poměrně hustá a vzhledem k čilé silniční dopravě značně namáhaná. Jediná státní silnice, opatřená těžkou vozovkou, vedoucí z Brna do Českého Těšína, má význam pro dálkovou dopravu do Polska, nikoliv však pro komunikační ruch ostravského centra. Nedostatečnost silničního spojení ostravského centra s Moravou projevila se obzvláště kriticky po roce 1938, kdy po okupaci pohraničního území se ocitl ostravský kraj bez silničního spojení s Moravou. Je třeba pamatovati na Moravskou Ostravu jako na důležitou křižovatku silniční, která nutně potřebuje připojení nejen na výše uvedenou dálkovou silnici Brno-Český Těšín, ale také na průjezdní centrum do Polska, ať už směrem východním nebo severním. Je proto spravedlivé, aby obnova slezských silnic byla přednostně podporována, tím spíše, že valná část oblasti byla válkou značně poškozena. Rovněž tak válečné škody na silnicích a mostech jsou značné. Tuto přednostní podporu lze požadovati, i kdyby měla způsobiti snížení příslušných rozpočtových úvěrů ostatních území republiky. Bylo by to jen částečné odčinění starých křivd.

Totéž lze říci, pokud jde o stavby vodohospodářské. Zdá se snad nepravděpodobné, že Moravská Ostrava, toto důležité průmyslové a co do velikosti třetí město republiky, není dosud ochráněna před zátopami velkých vod. A tu je třeba se zmíniti také o naprostém nedostatku průmyslové vody, jakož i o nedokončené kanalisaci města Mor. Ostravy, jež je bez čisticí a filtrační stanice.

K nebezpečí záplavami velkých vod přispívají ještě zvláštní poměry povrchu, klesajícího v důsledku uhelného rubání. Drancování dolů za okupace poklesy povrchů ještě značně urychlilo. Zvážíme-li, že nemáme pro úpravy kterékoliv řeky v naší oblasti vypracován dosud ani generální plán, je zřejmo, jak tu byla naše oblast soustavně opomíjena. A přece vodní hospodářství je základem nejen pro osídlení, nýbrž i pro rozvoj těžkého průmyslu. Naše oblast trpí již dnes nedostatkem vody pitné, i užitkové, i když snad naše řeky jsou dosti vodnaté. Je proto nanejvýš potřebné, postarati se o vyrovnání průtoků v řekách a o získání dostatečně velkých prostorů pro zachycení vody údolními přehradami. Vodohospodářský fond pro stavbu přehrad měl v programu na léta 1934 až 1939 preliminovanou částku 60 mil. Kčs pro výstavbu přehrad v našem povodí. I když stavby přehrad v ostatních územích republiky byly z největší části splněny, nebylo ve Slezsku v tom směru podniknuto nic. A při tom je nesporné, že přehrady postavené v Čechách a na Moravě neměly zdaleka takový národohospodářský význam, jako by měla na př. pro zásobování užitkovou a pitnou vodou přehrada na Moravici u Krušberka. Při tom raději pomlčím o stavbě přehrady na Ostravici u Šanců, na kterou je v rozpočtu pamatováno ohromující částkou - 50.000 Kčs. Bývalý odborový přednosta hospodářského odboru ministerstva dopravy inž. Bartovský o tom napsal, že pro budování přehrad byly často rozhodující jen místní či politické zájmy.

Jako zástupce tohoto opomíjeného kraje upozorňuji na tyto okolnosti a žádám zjednání nápravy. Má-li již naše oblast to neštěstí, že vyšla z války poměrně rozvrácena a sama nemůže zdolati úkoly, z nichž by měl prospěch celý stát, je třeba jí vydatně v těchto přípravných pracích pomoci. Je nutno rozšířit přípravy pro budoucí činnost tak, aby Slezsko mohlo pak snadno dohnati v dnešní době ostatní šťastnější území republiky. Nutno také pamatovat na projekční a předběžné studijní práce k vybudování přípojů na vodní cesty našich sousedů, zvláště na plavební cestu oderskou a viselskou.

V oboru staveb železničních je rovněž nedostatečně pamatováno na náš kraj. Je přímo výsměchem sociálnímu cítění způsob dopravy dělníků z Pobeskydí do průmyslového centra Ostravy. Trať dlouhá 35 km je překonávána v přeplněných vlacích za více než 1 hod. Trať Opava-Hlučín-Moravská Ostrava je nedokončená. Končí slepě 3 km před Ostravou. Kapitolou úplně zvláštní je ostravské nádraží. Toto třetí město republiky, tento nejprůmyslovější kraj, má naprosto nevyhovující nádraží bez dvoran a čekáren, bez podchodů atd., ale za to s dřevěným provisorním mostem, aby cestující s těžkými zavazadly museli po vystoupení z vlaku podniknouti krkolomnou cestu k východu, ovšem bez ochrany před deštěm a nepohodou. Dále schází vůbec objízdná dráha kol Moravské Ostravy, která by spojovala nejdůležitější průmyslová místa s pracovním centrem a umožňovala dělníkům nejrychlejší dopravu do práce. Autobusové spojení je jen nedostatečnou náhradou. Vždyť široké ostravské okolí je jediným dodavatelem pracovních sil pro ostravský průmysl.

To je jen maličký výsek z celkové potřeby našeho kraje. Mohl bych ciferně na základě rozpočtu správy státních podniků, § 5 ČSD, prokázati, jak macešsky je na náš kraj pamatováno. Pomíjím to, chci však upozornit ještě na jednu cifru. V oboru vodohospodářských staveb je pamatováno na přípravné práce na Odře v oblasti Moravské Ostravy částkou 10.000 Kčs z celkové cifry 70,200.000 Kčs, které jsou preliminovány pro práce ředitelství pro stavbu vodních cest. Tato částka postačí tak zrovna na vyslání jediné komise. Rovněž je nutno se zamyslet nad částkou 61.000 Kčs na ukončení údolní přehrady na Horní Bečvě. V úvodu jsem se zmínil o důležitosti zásobování Ostravy vodou, jakož i o důležitosti a mezinárodním významu staveb údolních přehrad pro zásobování vodou usplavněné Odry, resp. Odersko-dunajského průplavu. Na tuto nesmírně vážnou a důležitou záležitost pamatuje rozpočet přípravnými pracemi na Ostravici u Šanců částkou, kterou vám mohu jen velice nesměle přednésti, t. j. Kčs 50.000. - Nad tím je nutno se zamysliti.

Dožaduji se právem, aby celé naší oblasti byla věnována zvýšená pozornost, neboť nejenom my, ale celá republika dnes vidí, co znamená Ostravsko pro hospodářskou výstavbu republiky. Nesmí se také zapomínat na naše chudé Valašsko, které je střediskem turistiky a rekreace prací unavených průmyslových dělníků a obyvatelů měst, zatím co obyvatelstvo valašských okresů trpí často sociálními nemocemi, které vyvěrají z chudoby tohoto kraje. Je zapotřebí, aby při celkovém plánování bylo pamatováno na Valašsko průmyslem, který se tam může dostatečně rozvíjet, a přispěti tak k zvýšení celkové životní úrovně tamějšího obyvatelstva.

Je nutno také ukončiti elektrisaci všech zapadlých horských vesniček, aby ti, kdož tam žijí, rovněž pociťovali, že se na nikoho v naší republice nezapomíná, a aby i oni mohli užívati všech vymožeností moderní techniky.

Rovněž na poli kulturním je nutno věnovati Slezsku a Ostravsku více pozornosti. Jen letmo připomínám starý požadavek Slezanů, zřízení slezské university, jejiž nutnost je opodstatněna a kteréhožto požadavku se nikdy nevzdáme.

Vím, že všechny kraje republiky mají své potřeby a požadavky, je však nutno při jejich plnění vždy přihlížeti k hospodářské důležitosti kraje a podle toho zaříditi další postup. Nezapomínejte, že na Ostravsku leží ono bohatství, kterého má býti užito k prospěchu celého státu, a že má-li náš kraj a jeho průmyslové i zemědělské dělnictvo přispěti vydatnou hřivnou k hospodářské výstavbě republiky, nesmí nikdy poznati pocit, že se na něj zapomíná. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. inž. Styk.

Posl. inž. Styk: Slávna poslanecká snemovňa!

Parlamentné rokovanie o štátnom finančnom pláne býva vždy príležitosťou, pri ktorej sa zhodnocujú výsledky hospodárskej politiky štátu; jej programy a úmysly do budúcnosti bývajú zas predmetom podnetnej kritiky. Rozpočet, ktorý predložila vláda Dočasnému Národnému shromaždeniu, vyvolal veľkú pozornosť už počas rokovaní rozpočtového výboru. Táto skutočnosť je prirodzená. Veď posledný rozpočet predmníchovskej republiky, ktorý obsahoval i podstatne zvýšené výdavky spojené s prípravou obrany štátu, činil v svojej riadnej a mimoriadnej časti zhruba len 13¹/₂ miliárd korún, zatiaľ čo rozpočet na rok 1946 pri zmenšenom území, pri počte obyvateľstva ešte silnejšie zredukovanom a pri výrobných zdrojoch ešte vždy do istej miery ochromených, počíta so 64 miliardami korún. Minister financií, resp. vláda bude mať nesnadnú úlohu zaopatriť na peňažnom trhu krytie pre 26 miliárd korún výdavkov za predpokladu, že sú rozpočtové príjmy odhadnuté reálne. Úloha ministra financií resp. vlády, spojená so zaopatrovaním tejto, na naše pomery obrovskej sumy, bude iste mimoriadne veľká, ale nepomerne väčšie bude musieť byť vypätie všetkých síl nášho výrobného hospodárstva, ak chceme, aby minister financií pri plnení tejto svojej úlohy mal aspoň priemerný úspech.

Pravda, pri dôkladnom uvážení reálnosti rozpočtu, ktorý leží na laviciach parlamentu, nepostačí skúmať jeho výdavky iba s hľadiska ich finančnej únosnosti. Pomery nás nútia, aby sme jeho reálnosť skúmali aj pod zorným uhlom technických možností, ktoré stoja k dispozícii pre efektívne uskutočnenie preliminovaných výdavkov; nezdá sa, že by rozpočet v svetle týchto skúmaní obstál. Veď, ak predpokladáme, že asi tri štvrtiny výdavkov preliminovaných v rámci mimoriadneho rozpočtu majú povahu investičnú, znamená to, že roku 1946 chceme preinvestovať okolo 20 miliárd korún. Prakticky to znamená, že za túto sumu chceme opraviť alebo postaviť železnice, železničný park a iné zariadenia, cesty, mosty, elektráreňské diela, prístavy, plavebné zariadenia, plavidlá rozličných druhov, chceme opravovať a stavať budovy atď., atď. Toto všetko chceme za takú vysokú sumu vtedy, keď nás súčasne budú zamestnávať obrovské úlohy spojené s vysťahovaním skoro 3 miliónov Nemcov a s výmenou veľkého počtu Maďarov za Slovákov z Maďarska príp. z iných štátov. Toto všetko chceme uskutočniť pri pracovnej morálke, o ktorej sme všetci iste jednotne presvedčení, že nie je uspokojivá, že nedosahuje ešte ani zďaleka takej úrovne, na akú sme boli zvyklí v časoch predvojnových. Toto všetko chceme uskutočniť v čase, keď doprava nebude môcť dosiahnuť ani zďaleka takého rozsahu, na aký sme boli zvyklí pred Mníchovom, a keď rozsah a kvalita rozličných technických zariadení, potrebných na uskutočnenie preliminovaných investícií, nedosahuje ani zďaleka mierových predstáv. Je to prapodivné, ale zdá sa, že si môžeme otvorene a priamo povedať, že rozpočet, ktorý leží pred nami, predstavuje iba plán jednostranný, plán, ktorý vyčísluje síce finančné potreby, ale v ktorom nedošlo ku kritickému zhodnoteniu technických a sociálnych možností, ktoré nám stoja k dispozícii. Takto teda je pravdepodobné, že úloha vlády, resp. ministra financií nebude vo skutočnosti tak nesnadná, ako by sa to zdalo podľa výšky úverových operácií, ktorú rozpočet predpokladá.

Za takýchto okolností je, pravda, veľmi dôležité, aby sa pre uskutočňovanie rozpočtu určil zavčasu investičný plán podľa reálnych možností a podľa stupňa národohospodárskej odôvodnenosti, resp. naliehavosti predvídaných investícií. Keby sa to nestalo, hrozí nebezpečie, že sa pomocou technických prostriedkov, ktoré stoja k dispozícii, splnia menej dôležité účely, zatiaľ čo prípadne aj úlohy životne dôležité zostanú nevykonané.

V tejto súvislosti je potrebné poukázať na niektoré významné potreby technickej výstavby Slovenska. Mnoho sa o nej píše, hádam ešte viac hovorí. Nie som presvedčený, že sa tak deje vždy s potrebnou znalosťou vecí a s nutným rozhľadom. Naše dopravné spoje, či už železničné, alebo cestné, prešly obdobím povojnovej rekonštrukcie. I keď sa v tomto ohľade vykonalo mnoho v čase pomerne veľmi krátkom, nemožno sa s terajším stavom uspokojiť. Rekonštruované objekty predstavujú provizória, ktorých životnosť je pomerne malá. Je preto absolútne nutné nahradzovať ich plánovite, ale urýchlene objektami trvalými. Súčasne treba vyvinúť všetko úsilie cieľom úplnej rekonštrukcie rozličných železničných dopravných zariadení i železničného parku.

No na Slovensku niemenej významnou je úloha znovuvýstavby rozrumených dedín a miest. Desaťtisíce verného a usilovného obyvateľstva, ktoré muselo stráviť až dve zimy často v podmienkach ľudsky nedôstojných, nemožno nechať v rovnakej situácii aj v zime 1946/1947. Priznajme si, že pomoc, ktorú sme im doteraz poskytovali, bola charakterizovaná značnou bezplánovistosťou. To znamená, že mnohé výdavky, ktoré sme urobili v prospech týchto trpiacich, neboly urobené tak účelne, ako by to stav hospodárstva nášho štátu nutne vyžadoval. Čím viacej provizórií a čím menej plánovite robenej definitívnej výstavby, tým väčší je náklad na konečnú rekonštrukciu a tým viac utrpenia zažijú tí, ktorých sa to týka. Je povážlivé, keď uvážime, že ešte vždy nie sme tak ďaleko v prípravách tejto vážnej a zodpovednej práce, že by sme sa už opovážili povedať, či a v akom rozsahu majú byť vybudované dediny alebo mestečká, ktoré frontové operácie zničily úplne alebo do veľkej miery, aká časť obyvateľov týchto obcí má zostať na pôvodnom mieste a akú treba presťahovať do obcí vhodnejšie položených a opustených Nemcami alebo Maďarmi. Je predsa jasné, že by nebolo rozumné budovať obce v pôvodnom rozsahu aj vtedy, keď ich obyvateľstvo nemôže v nich alebo na ich okolí nájsť dostatočnú obživu. Vieme veľmi dobre, že najviacej sú postihnuté práve také kraje Slovenska, ktoré najmä s hľadiska poľnohospodárskeho majú veľmi slabé predpoklady pre udržanie na slušnej spoločenskej úrovni takého počtu obyvateľstva, aký tam bol doteraz. Plánovať a uskutočňovať výstavbu týchto obcí, kým táto zásadná otázka nie je rozhodnutá, treba považovať za málo rozmyslené a za sociálne riskantné.

Ďalším problémom zásadnej dôležitosti je otázka financovania výstavby týchto obcí. Je smutné, že dodnes ani len približne nevieme, akých peňažných nákladov si celá táto veľká úloha vyžiada. Chýba nám teda nielen plán sociálny, ale aj finančný, ba dokonca i technický. Môžeme teda povedať, že tu, kde by sa vyžadovalo najplánovitejšieho pokračovania, sa o pláne ešte iba hovorí, a to tiež dosť bezplánovite. Už je čas, aby vojnou materiálne postihnutí občania konečne vedeli, kto im spôsobené škody nahradí, do akej miery, no, najmä je nutné povedať tým, čo stratili strechu zponad hlavy, odkiaľ dostanú na znovuvýstavbu peniaze a za akých podmienok. Zdá sa byť jasné, že keby sme rozriešili týchto niekoľko zásadných otázok a ostatné ponechali súkromnej iniciatíve poškodených jednotlivcov, prípadne obcí a okresov, dosiahli by sme cieľa rýchlejšie a účelnejšie, ako keď iniciatívu budeme do všetkých dôsledkov viazať na úradné rozhodnutia.

Ďalšou významnou úlohou, ktorú nám prichodí plniť a ktorej národohospodárska naliehavosť je mimoriadne veľká, je budovanie zdrojov elektrickej energie. Viem, že táto úloha je v Čechách relatívne rovnako naliehavá ako na Slovensku. Ani jedna, ani druhá časť republiky nedisponuje dnes takými zdrojmi elektrickej energie, aké by vyžadovala súčasná potreba. No na Slovensku je tento problém predsa len pálčivejší, pretože treba počítať, že tu potreba elektrickej energie bude rásť relatívne pomerne rýchlejšie ako v západnej časti republiky. A my musíme dokázať v čase čo najkratšom nielen dohoniť súčasnú potrebu, ale aj vytvoriť dostatočné rezervy pre potrebu budúcu. Počítame, že nám na Slovensku bude chýbať v roku 1946 40 až 60 mil. kWh.

Keď po skončení revolúcie v Sovietskom sväze začali uvažovať o hospodárskej výstavbe štátu, shodli sa v tom, že prvou úlohou musí byť zaistiť výrobu dostatočného množstva elektrickej energie. Podobne tomu bolo v Spojených štátoch severoamerických v r. 1939. Terajší stav týchto vecí na Slovensku stavia nás pred rovnakú úlohu. Darmo budeme hovoriť o budovaní nových alebo o rozširovaní už jestvujúcich priemyselných podnikov, márne budeme dokazovať nutnosť mechanizácie nášho poľného hospodárstva, darmo budeme hlásať potrebu racionalizácie celej našej výroby. Ak všetky tieto zariadenia nebudeme môcť oživiť elektrickou energiou, ak nebudeme mať dosť prúdu na roztočenie inštalovaných kolies, nepodarí sa nám stvoriť ani nové, ani lepšie zárobkové príležitosti. (Potlesk.) Je čas, aby sme si uvedomili, že industrializácia Slovenska nie je možná bez ďalšej výstavby elektrárenských diel. Musíme vynaložiť všetky naše sily, aby sme urýchlene v čase čo najkratšom uskutočnili plány, ktoré sú už technicky pripravené, aby sme všetkými prostriedkami odstraňovali prekážky. Musíme určiť krátke lehoty na uskutočnenie týchto plánov a urýchlene pripraviť plány na ďalšie diela. Nesmieme dopustiť, aby u nás elektrizácia kuľhala za hospodárskym vývinom, ale musíme sa postarať, aby ho viedla. V tomto smere treba poukázať najmä na rozrobené práce na rieke Váhu a na oravskej prehrade. Nemôže nám byť jedno, kedy sa tieto práce dokončia. Musíme skúmať príčiny ich pomalého tempa, musíme dokázať ukončiť ich o mnoho rýchlejšie, než sa to zamýšľa dnes. To dokážeme len vtedy, keď si uvedomíme, že výstavba týchto diel je predpokladom výstavby priemyselných podnikov. Je smutné, že i v roku 1946 budú musieť stáť i také továreňské kolesá, ktoré sú už dávno inštalované, a to len preto, že nebudeme mať pre ne elektrický prúd. Opakujem: elektrický prúd je kľúčom rozmachu hospodárskeho života na Slovensku. Toto platí vo zvýšenej miere o východnom Slovensku. Preto nie je možné, aby pri ďalšom plánovaní výstavby, najmä vodných elektrárenských diel, zabúdalo sa opätovne na túto najvýchodnejšiu časť republiky. Výstavbu vodných diel treba organicky začleniť do rekonštrukcie poškodených krajov a riešiť i doriešiť ju súčasne.

V súvislosti s kapitolou Ministerstva resp. Povereníctva dopravy a verejných prác treba poukázať ešte na ďalšie okolnosti. Povedal som už, že je otázka, či máme splnené technické predpoklady pre investovanie tak vysokých súm, aké preliminujeme v rozpočte. Táto skutočnosť nám prikazuje, aby sme aspoň na Slovensku, kde je pracovných rúk dosť, venovali pozornosť takým prácam, ktoré možno vykonať bez osobitných technických zariadení a ktoré vykazujú najmenšiu potrebu továreňských výrobkov. Sem patria predovšetkým práce zemné, či sa už týkajú stavby železníc, ciest, regulácie riek alebo meliorácie pôdy. Tu treba zvlášť vyzdvihnúť potreby cudzineckého ruchu, ktorému prikladám rovnakú dôležitosť ako industrializácii. Turistických ciest, ktoré by otváraly a približovaly naše prírodné krásy, máme nedostatok. Pracovné ruky a organizácia môžu tu vykázať tohto roku i bez zvláštnych technických prostriedkov značné úspechy. Máme preliminované značné sumy na výstavbu turistických chát. Je otázka, či sa nám ich podarí použiť na tento cieľ, ale nemôže byť sporným, že môžeme k nim a medzi nimi budovať komunikácie. I táto problematika ukazuje, že potrebujeme priemyslený investičný plán ak chceme v rozpočte na r. 1946 vidieť naozaj reálny program.