V úzkej súvislosti s tým, čo som uviedol doteraz, je problém ďalšej výstavby, t. zn. budovania, rozšírenia a zkvalitnenia výrobného i sociálneho zariadenia priemyselných podnikov na Slovensku. Už pred štvrťstoročím ústredná organizácia slovenského priemyslu začala upozorňovať a od tých čias stále systematicky dokazuje, že industrializácia je predpokladom zabezpečenia pracovnej príležitosti pre slovenské populačné prírastky, ďalej predpokladom zmiernenia populačného tlaku na našu poľnohospodársku pôdu a vzostupu celkovej životnej úrovne obyvateľstva. V predmníchovskej republike tieto hlasy nevyvolaly ozvenu. Príčinou bola aj skutočnosť, že reprezentanti slovenského poľnohospodárstva nepochopili blahodarnosť vplyvu industrializácie na postavenie roľníka a často žili v mylnom presvedčení, že zdôraznenie industrializácie znamená zaznávanie výstavby poľnohospodárstva. Dnes v tomto ohľade niet nejasností ani nedorozumenia. Náhľad Slovenska na tento problém je jednotný a pripojuje se k nemu bez výhrad aj časť verejnej mienky českej. Jednako doteraz sme sa od slov ďalej nedostali.

Nie som toho názoru, že otázka budovania novej alebo rozširovania starej výroby na Slovensku alebo v českých krajinách je otázkou slovenskou, keď české úrady rozhodujú o oprávneniach k priemyselnej výrobe v českých krajinách a slovenské na Slovensku, keď si teda každá časť republiky buduje alebo chce budovať priemysel samostatne, podľa svojej vôle. (Potlesk.) Je to anarchia svojho druhu. Ale nemožno súhlasiť ani s tým, aby Ministerstvo priemyslu spolurozhodovalo s príslušným povereníctvom o zakladaní priemyselných závodov na Slovensku, zatiaľ čo sa v krajinách českých zakladaly takéto závody bez vedomia povereníctva. Československé hľadisko, ktorému my Slováci sa chceme bezpodmienečne podrobiť, vyžaduje spoluúčasť príslušného ministerstva a povereníctva na rozhodovaní o založení priemyselného podniku na území celej republiky. Ani budovanie priemyslu na Slovensku nemá byť programom slovenskej, ale československej hospodárskej politiky. (Potlesk.) Je veľkou chybou, ktorá prezrádza nedostatočnosť československého uvedomenia, ak sme dodnes nedokázali otázku tejto kompetencie vhodne vyriešiť. Hľadisko československé v priemyselnej politike aj ináč často postrádame. Hádam stačí poukázať na debaty okolo osudu tých priemyselných závodov českých krajín, ktoré stratily alebo stratia pracovné sily. Tvrdošijné zotrvovávanie na stanovisku, že tieto závody majú byť ponechané na svojich doterajších stanoviskách i za cenu obsadenia pracovnými silami zo Slovenska, prípadne až z Talianska je československému hľadisku cudzím. Prúdy pracujúcich z nedostatečne zaľudneného Slovenska do českých krajín, ktoré i po odchode Nemcov budú vykazovať ďaleko väčšiu ľudnatosť, nie sú výsledkom správne pochopenej hospodársko-sociálnej politiky československej. Je žialné, že musíme konštatovať, že tejto politike, teda politike priemyselnej, československosť chýba.

Ale priemyselnej politike chýba aj hľadisko plánovacie. Nikdy sme ešte nehovorili toľko o plánovaní a hádam sme ešte nikdy nepokračovali tak bezplánovite ako dnes v priemyselnej oblasti. Závody se nám sťahujú bez vedomia úradov, úradov kompetentných pre jednu a tú istú vec je niekoľko.

Kdesi v Prahe zriadila sa akási komisia pre industrializáciu Slovenska, zatiaľ čo už predtým do týchto otázok hovorilo Ministerstvo priemyslu, Povereníctvo priemyslu, Štátny plánovací a štatistický úrad v Bratislave a hádam i v Prahe. Vyzerá to, ako keby sme vychádzali z presvedčenia, že čím viac inštitúcií bude do týchto vecí hovoriť, tým lepšie. Pravda, skutočnosť ukazuje, že tým horšie. Kladie sa teda otázka: keď chceme plánovať a zriadili sme za tým účelom zvláštny úrad, prečo mu nedáme aj právomoc a prečo ho nerešpektujú v tomto smere všetky ostatné úrady? Roztrieštenosť, akú tu máme dnes, zaťažuje želateľný vývin a štátnu pokladnicu. Oboje ide v neprospech nášho hospodárstva.

Počet zamestnancov slovenského priemyslu roku 1938 činil okrúhle 110.000. Pri dnešnom stave by mohol zamestnávať asi 150.000 ľudí, zatiaľ čo v roku 1944, v čase najvyššej zamestnanosti, zamestnával necelých 170.000 osôb. Ak súčasný stav obyvateľstva na Slovensku odhadneme na 3 a ¹/₂ milióna duší, znamená to, že pri normálnej prevádzke dnešný priemysel Slovenska môže zamestnať iba 4 % celkového počtu jeho obyvateľstva. Neviem, či si tento strašný stav uvedomujeme v dostatečnej miere. Reči by tomu nesvedčovaly, skutky, bohužiaľ, ešte nie. Tieto čtyri percentá sú obžalobou minulosti, ale súčasne aj kategorickým príkazom pre tých, čo sú dnes zodpovední za hospodársku, ale najmä priemyselnú politiku Československa.

Nebolo by správne, keby sme sa v tomto ohľade uspokojili skutočnosťou, že nejväčšia časť čs. priemyslu je znárodnená a že tým je už československé hľadisko a tým aj záujem Slovenska na poli industrializácie zabezpečený. I tu sa budú prejavovať a uplatňovať osobité záujmy jednotlivých národných podnikov, resp. ich vedúcich orgánov. Pri organizačnej forme, ktorú národné podniky majú, je to len prirodzené. Preto úloha hospodárskej politiky je tu ešte vždy značná. Bolo by chybou, keby sme si toho zavčasu neuvedomili a keby sme sa spoľahli na smysel objektivity riaditeľov alebo predstavenstiev národných podnikov.

Ináč je zaujímavé, že sme se v organizácii znárodneného priemyslu nedostali ešte ani tak ďaleko, aby sme v štátnom rozpočte na rok 1946 zachytili aspoň približné výsledky tohto mohutného sektoru národného podnikania. I keď túto skutočnosť možno do istej miery chápať, jednako musíme zdôrazniť, že ich neoslobodzuje od povinnosti podnikať rentabilne a že parlament bude od vedenia týchto podnikov žiadať pozitívne prevádzkové výsledky. (Potlesk.)

V súvislosti s týmito vývodmi treba sa zmieniť aj o problémoch remesiel a obchodu. Iste majú svoju samostatnú problematiku, ale v podstate je ich situácia podmienená do veľkej miery situáciou priemyslu a poľnohospodárstva. Ak sa nám podarí zaistiť prosperitu týchto výrobných odvetví, zaistili sme priaznivé predpoklady aj pre vývin remesiel a obchodu. Pod obchodom rozumiem samozrejme aj tú časť nášho družstevníctva, ktorá vykonáva funkciu sbernú alebo distributérsku. I tejto složke nášho hospodárstva musíme venovať náležitú pozornosť. Veď nám iste nemôže byť jedno, či podmienky jej rozvinutia sú v súzvuku s celkovým naším hospodárskym snažením alebo nie, či táto vrstva obyvateľstva má predpoklady hospodárskeho vzrastu, alebo či sa cíti byť vydedenou. U remiesel čakajú nás značné úlohy, ak ich chceme zabezpečiť pred krízami. Musíme sa už dnes starať o to, aby ich technická úroveň rástla, aby tak mohly i v najťažších časoch masovú továreňskú výrobu doplňovať výrobkami, ktoré znesú aj individuálne požiadavky. Skutočnosť, že rozpočet pamätal na výchovu remeselníckeho dorastu, je dôležitou nielen s tohto hľadiska, ale i s hľadiska potrieb priemyslu, kde školenie mládeže vykazuje tiež nedostatky pomerne veľké.

Prostriedky, preliminované na rok 1946 v kapitole ministerstiev priemyslu a obchodu, resp. Povereníctva pre priemysl a obchod, sú značné. Do rúk správcov týchto rezortov sa takto vkladá inštrument, pomocou ktorého možno dosiahnuť mnoho pozitívnych zmien na dnešnom stave tých úsekov nášho hospodárstva, ktoré reprezentujú. Úloh majú mnoho a sú ťažké. Možno ich zvládnuť úspešne, ale len rozvážnym a premysleným konaním.

Za demokratickú stranu prehlasujem, že pre štvrtú kapitolu budeme hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Smejkal. Uděluji mu slovo.

Posl. Smejkal: Paní a pánové!

Dovolte mi, abych především k mimořádnému rozpočtu ministerstva dopravy připomněl dvě přání našeho východočeského kraje. Kdyby ministr dopravy provedl hlasování všech našich kolegů ve sněmovně, kteří projíždějí naším východočeským krajem, vyhrálo by to v pořadí naléhavostí přes všechen lokální patriotismus pardubické nádraží. Snad bude konečně křivda všech rozpočtů republiky odčiněna a chce se nám věřit v dodržení slibů, jež jsme slyšeli.

A druhou naší bolestí speciálně východočeskou, ale dnes ne už jen naší, ale také průmyslu našich východních Čech, průmyslu Moravy a Moravské Ostravy a také Hradce, je otázka zplavnění středního Labe. Dožadujeme se pro rychlé ukončení zplavnění Labe do Pardubic zřízení úřadu pro dokončení této cesty v Pardubicích a větších rozpočtových přídělů a věříme, že při jen troše zájmu je možno tento problém vyřešit do tří let. Necelých 13 km, dva jezy a provedení některých dokončujících prací nemohou být otázkou, která by nemohla býti k naší spokojenosti vyřešena co nejdříve.

Dovolte mi, abych k rozpočtu ministerstva zemědělství řekl několik zásadních slov o naší zemědělské politice. Vesnice a s ní naše zemědělství prožívá velké revoluční změny. Kdo by tyto změny nechtěl respektovat nebo před nimi zavíral oči, nemůže dělat dobrou zemědělskou politiku.

Na vesnici, tak jako všude jinde v republice, to vyhrála práce nad kapitálem. Rolník se přestává cítit kapitalistou, ostatní vrstvy národa se na něj přestaly dívat jako na kapitalistu a všichni cítíme, že spojit kladné síly národa ve prospěch republiky znamená také spolupráci měst a vesnic, průmyslu a zemědělství, rolníka a dělníka. Veliké posílení myšlenky družstevní po 5. květnu je důkazem, jak náš rolník opouští cestu vyhraněného individualismu a nastupuje cestu družstevní spolupráce jako přirozené ochrany soukromého vlastnictví drobných a středních zemědělských usedlostí a překlenuje jejich nevýhody v moderním pojetí zemědělské politiky. Politicky se náš rolník přiblížil k levici do jedné fronty práce, ke společenství všech pracujících lidí v národě. Pro socialismus to znamená velikou odpovědnost a úkol vypořádat se dobře se všemi zemědělskými problémy.

V přechodné době přestavby starého řádu minulosti na řád nový nesmí se naše zemědělství stát obětí improvisasí a pokusů, nýbrž naše zemědělská politika musí vycházeti ze zásady, že musí dosavadní stav našeho zemědělství soustavně a cestou klidného vývoje zdokonalovat, aniž by se dostala do rozporu se základními podmínkami zemědělského vývoje u nás, a respektovat jeho zvláštnost, danou odlišnými poměry naší zemědělské výroby. Nová výstavba našeho zemědělství se musí dobře vypořádati především s problémem osídlení a dokončení pozemkové reformy ve vnitrozemí. Osídlení pohraničí musí se stát visitkou organisačních schopností našeho lidu. Předpovědi o tom, že je již dokončeno, jsou předčasné. Úkol je tak veliký, že se jím naše zemědělská politika bude zabývat ještě po řadu let. Matematické a statistické výpočty, které nás mají přesvědčit o dokončení osídlení, jsou v rozporu se skutečným stavem. Nemohu než prohlásit, že teprve po řádném osídlení pohraničí čestnými, schopnými a pracovitými rolníky bychom měli přistoupit k pozemkové reformě ve vnitrozemí. V zájmu klidu budiž vbrzku stanovena horní hranice soukromého pozemkového vlastnictví ve vnitrozemí s vyloučením všech agitačních hledisek. Je toho třeba v zájmu uklidnění středních rolníků.

Voláme po vydání nového zákona o dobrovolném scelování a zajištění technických sil pro tento úkol. K výchově pomocných technických sil nechť je rozšířena a novým svým úkolům přizpůsobena státní meliorační škola ve Vysokém Mýtě jako jediná svého druhu. Potřebujeme dostatek pomocných technických sil nejen k dokončení všech prací našich agrárních operací, ale také k provedení těch, které nás čekají.

Mechanisace zemědělské práce se musí provádět velkoryse a urychleným tempem. Potřebujeme hodně strojů, a levných strojů. Na tom, co zde děláme a jak to děláme, visí dnes zraky celé naší vesnice. Chceme, aby také výkonní rolníci byli zastoupeni v ředitelství znárodněných továren na hospodářské stroje. Nedochází k ustavení sboru pro mechanisaci zemědělské práce při ministerstvu průmyslu pro námitky zúčastněných činitelů. Je chyba, že tento problém nemůže býti vyřešen velmi rychle a tak, jak by bylo potřebí. Velkorysá mechanisace zemědělské práce bude prováděna převážně na úvěr a otázka úvěru se bude muset řešit zákonnou cestou.

Cenová politika zemědělská musí zajistit našemu zemědělství slušnou mzdu za jeho práci. Proklamujeme požadavek, aby o ceně zemědělské práce rozhodovalo právo kalkulace jako o cenách průmyslových výrobků. Dlouholetého zemědělského plánu potřebuje naše zemědělství v době co nejkratší. Ještě více než naše vesnice dole ho potřebují ti, kteří v úřadech a v oficiálních a polooficiálních organisacích dělají zemědělskou politiku. Musí být jasno ve všech hlavách a nesmíme dělat nic, co by bylo v přímém rozporu se zásadami zemědělského plánování. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

S těmi je v rozporu na př. řada akcí místních rolnických komisí, které dělají své návrhy někdy nepředloženě, pozemky přidělují do rukou těch, kteří neposkytují záruky řádného hospodaření, a tvoří parcely tak malé, že budeme mít potíže s jejich řádným obděláním. Tak, jak je pozemková reforma někdy prováděna, ohrožuje vyživovací situaci státu. Zemědělské výzkumnictví a naše šlechtitelské podniky by měly mít se strany ministerstva zemědělství velkorysou podporu ve svých plánech. V okamžiku, kdy je tolik půdy v pohybu, měli jsme se zřetelem na příští výrobu kvalitního zboží a bez ohledu na lokální zájmy dát těmto podnikům, co k svému rozvoji vzhledem ke své důležitosti potřebují. Děje se tak ve všech zemích při provádění agrárních operací.

Potřebujeme si rychle přezkoušet řádnou zemědělskou statistikou úspěchy a neúspěchy naší zemědělské politiky. Všechna statistická čísla, která máme k disposici, jsou jednak dílčí, jednak zastaralá, nová šetření se neprovádějí a na odhady úřadů se nelze spolehnout. Před šesti nedělemi mi bylo v zemědělském výboru sněmovny slíbeno, že do 10 dnů budeme moci projednávati zákon o zajištění pracovních sil pro zemědělství, ale dosud postrádáme jeho předložení příslušnými ministerstvy. Nedostatek pracovních sil ohrožuje některé úseky naší výživy a jeho řešení nelze odkládati. Po roce 1918 a dnes prakticky dokončujeme ve skladbě našeho zemědělství vyřazení velkostatků, které nepatřily českým rukám a ukázaly se neudržitelnými po stránce sociální. Velkostatek - a to mně dovolte říci jako malému zemědělci - byl před světovou válkou nositelem zemědělského pokroku. Učil malé a střední zemědělce hloub orat, užívat dobrých osiv, umělých hnojiv a dbát všech zásad moderního hospodaření. Dnes musí převzít jeho funkci, pokud jde o zemědělský pokrok, střední zemědělská usedlost. Aby mohla tuto funkci obstarat, musí se jí také dostat ocenění v naší zemědělské politice.

Jsme pro okamžité a rychlé projednání osnovy o organisaci zemědělců. Jsme toho názoru, že obdobím provisoria, které dnes představuje přípravný výbor Jednotného svazu českých zemědělců, trpěla by odborná práce Svazu a sama zemědělská politika. Odkladem a politickými obtížemi, které se objevily při projednávání této osnovy, uškodíme prakticky zemědělské politice více, nežli se domníváme. Neurovnané poměry finanční a nejistota zaměstnanců, jejich špatné platy, zvláště pomocných sil v oblastních úřadovnách a sekretariátech, potřebují okamžité řešení, nebo nám řada schopných odborných zemědělských úředníku odejde na jiná místa. Po urychleném projednávání osnovy o Jednotném svazu českých zemědělců budeme usilovat o uskutečnění voleb do Jednotného svazu v době pokud možno nejkratší. Prodlužování období provisoria by bylo v rozporu s demokratickými zásadami, na nichž chceme stát budovat. Rychlé demokratické volby nechť nahradí dosavadní paritu a nechť si zemědělci rozhodnou sami, kdo povede jejich organisaci. Při projednávání zákona jsme za naši stranu navrhli a zemědělský výbor přijal rozšíření členství Jednotného svazu také na zemědělskou inteligenci. Jen s ní lze jít cestou zemědělského pokroku. Přímým členstvím zemědělské inteligence dáváme tak výraz jejímu pevnému spojení se zemědělskou výrobou.

Čs. sociální demokracie pracovním sjezdem svých zemědělských pracovníků ukázala, jak je pro časové, ale i dlouhodobé problémy naší zemědělské politiky připravena. Ani jeden z problémů naší zemědělské politiky nezůstal nepovšimnut a ke každému jsme veřejně a celé zemědělské veřejnosti řekli stanovisko naší strany. Budeme provádět na půdě parlamentu rozhodnou a pokrokovou zemědělskou politiku. Dáváme zde k dispisici zkušenosti svých nejlepších vědeckých a praktických zemědělských pracovníků, jejichž pracovní soustředění jsme provedli na široké základně. Visitkou naší dosavadní práce jsou zásadní připomínky k zemědělskému plánování, jež jsme již veřejně vyhlásili, a dokladem tohoto úsilí strany bude předložení našeho návrhu zákona o výstavbě zemědělství v Československé republice parlamentu. Je to nejen důkaz naší vůle, zákonem zajistit zdravý a klidný vývoj naší vesnice, ale návrhem zákona o výstavbě zemědělství také jasně ukážeme svou důkladnost, hloubku, píli a svědomitost v zemědělské politice, ale také svou odpovědnost ve vztahu ke společnosti, k zemědělské výrobě, k potřebě státu, k socialistickému hospodářskému řádu a k blahu venkovského zemědělského lidu. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Kellner, ktorému udeľujem slovo.