Posl. dr Kellner: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Pokládám si za čest, že mohu užíti výsostného práva člena zákonodárného sboru a zaujmouti stanovisko k prvnímu rozpočtu nové, svobodné Československé republiky.

Přiznejme si, že vyhlášené jednotlivé výdajové i příjmové kapitoly a rozpočet jako celek vyvolaly v lidu, z něhož pochází všechna moc v tomto státě, stísněnost. Prostým příslušníkům národa se zatočila hlava nad závratností čísel, která dohromady tvoří onen rámec hospodářského života, která vcelku jsou nadřazenou veličinou vznášející se, určující a zasahující jako kategorický imperativ neúprosně do života každého i toho nejmenšího jedince našeho národa.

Doznejme si pokorně, že proti letům předválečným jsme nerozhojnili zdroje napájející státní pokladnu, ani jsme nerozšířili státní území, že jsme pouze, ať přinuceni okolnostmi, či nikoli, rozmnožili vydání státu téměř k hranici občanské neúnosnosti.

Cestu z této situace nutno spatřovati v tvorbě nových kapitálů. Žádný stát nemůže žíti bez kapitálových reserv nebo bez sil, které tyto reservy tvořily a tvoří. Blahobyt nové republiky je závislý na silách, které zaručovaly hospodářskou prosperitu našich zemí v letech předválečných. Garanty této prosperity jsou vysoce výkonný průmysl a zabezpečené zemědělství. Z těchto zdrojů musí býti napájen a umocňován život naší nové lidové republiky. Tento vzácný pramen života nového státu nesmí být ohrožen nebo odveden do písčitých trativodů sobeckých zájmů. Proto musí být učiněno vše, aby byl zaveden pořádek, obnoven výkon a tak zajištěna rentabilita v průmyslovém podnikání na jedné straně - a na druhé straně stojíme před povinností, nezbytně zaručit našemu zemědělství klid, tak nutný pro jeho práci a tak žádoucí pro stát.

To jsou všeobecné podmínky našeho zemědělství, které připravuje svá pole, aby vydala velkou a žádoucí sklizeň. Pro zemědělství v pohraničí je příkazem, co nejdříve skončit všechna provisoria pozemkové držby, všechna měnící se národní správcovství rychle odstranit a dát půdu rychle a trvale do vlastnictví co největšímu počtu zemědělských rodin. Strom naší svobody potřebuje, aby jeho kořeny byly zdravé, aby z živné půdy mohly načerpat k růstu a květu národa sil, z nichž se státy vypínají k významu a věčnosti.

Slavná sněmovno! Naše republika za svého trvání vytvořila na cestě za sociálním pokrokem tři velké zákony, které překonají krátký život naší generace. Odvážili jsme se první k velkým sociálním činům. Uzákonili jsme pozemkovou reformu, provedli sociální pojištění, tedy zákony, které se teprve nyní objevují jako návrhy v evropských parlamentech, a konečně jsme učinili čin stejné velikosti a významu: znárodnili jsme průmysl. Doufejme, že také tento velký zákon přinese státu a národu všechno, co měli na mysli jeho navrhovatelé. Chci se proto ve své řeči zabývat především rozpočtovou kapitolou ministerstva průmyslu.

Tak jako je jisté, že celý státní rozpočet je ve svých výdajích příliš vysoký a pro náš další hospodářský a sociální vývoj národa i státu skoro nebezpečný, je i rozpočet ministerstva průmyslu předimensován. Počítá se v něm s výdaji 109,500.000 Kčs, z čehož na osobní výdaje připadá 51,3 mil. Kčs, na výdaje věcné 58,2 mil. Kčs. K této částce musíme ovšem připočítat výdaje slovenské, t. j. výdaje Povereníctva priemyslu a obchodu v celkové výši 35,6 mil. Kčs, z čehož opět osobní výdaje činí 24,4 mil. Kčs a výdaje věcné 15,2 mil. Kčs. Proti uvedeným výdajům stojí příjmy v celkové výši jen 65,1 mil. Kčs. Je ovšem pravda, že výdaje tohoto ministerstva nesmíme v rámci předloženého státního rozpočtu posuzovat isolovaně, nýbrž společně s ostatními ministerstvy, ve které se rozštěpilo ministerstvo průmyslu, obchodu a živností prvé republiky. Pak dojdeme k zajímavému zjištění, že totiž součet osobních výdajů dnešního ministerstva průmyslu, vnitřního obchodu a zahraničního obchodu stoupl o 2.080 %, věcné výdaje o 1.400 % proti r. 1938. Zde budiž připomenuto, že rozpočet na r. 1938 byl již sestavován se zřetelem na ohrožení státu. Zatím ovšem není patrno, zda a jakým způsobem vzroste agenda tohoto ministerstva v souvislosti s dekrety pana presidenta č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků a č. 109/1945 Sb. o řízení výroby. Kontrola řízené výroby a národních podniků má stát v zemích českých 5,5 mil. Kčs, na Slovensku vyčíslena není. Naopak však je vykázána částka 6,5 mil. Kčs jako příjmy kontroly řízené výroby a národních podniků, aniž je blíže vysvětleno, v čem tyto příjmy mají záležet. Obávám se, že výdajová položka je stanovena příliš nízko, kdežto položka příjmová naopak příliš vysoko. Přímo macešsky je odbyt patentní úřad, na který se priliminuje 13,1 mil. Kčs toliko v zemích českých, a patentní soud, na který se preliminuje na osobních výdajích 40.000 Kčs, opět jen v zemích českých.

Po formální stránce je zajímavé, že rozpočtové schema ministerstva průmyslu a povereníctva priemyslu a obchodu není vhodné a že bylo na Slovensku patrně převzato rozpočtové schema ministerstva priemyslu a obchodu t. zv. slovenského štátu. Zvláštní pozornosti zasluhuje, že mezi výdaji povereníctva priemyslu a obchodu nacházíme částku 100.000 Kčs jako řádné věcné výdaje národní správy podniků, dále položku 65.000 Kčs jako věcné výdaje řádné na rekonstrukci a plánování průmyslových podniků, aniž v rozpočtu ministerstva průmyslu najdeme příslušnou protipoložku.

Při tom důvodová zpráva k rozpočtu ministerstva průmyslu se vyslovuje velmi podrobně o tomto plánování a prohlašuje se v ní, že v r. 1946 bude záměrně sledována jednotná linie v plánovité výstavbě jednotlivých průmyslových odvětví se zřetelem k celostátnímu hospodářskému plánu.

Dále bych se chtěl dotknouti ještě jedné z nejzávažnějších kapitol státního rozpočtu, totiž státního dluhu, které se ani při debatách v rozpočtovém výboru nedostalo náležitého povšimnutí. Mělo být poukázáno na následující skutečnost: Náš státní dluh z doby po osvobození, tedy od 9. V. 1945, vzrostl o 6.400 mil. Kčs. Naproti tomu zahraniční dluh, sjednaný za války, totiž dluh sjednaný naší vládou v čele s Msgr. Janem Šrámkem, vzrostl od r. 1939 do r. 1945, tedy za dobu 6 let, toliko o 2.204 miliony Kčs. Je to jen asi jedna třetina dluhu doby po osvobození, který narostl na jmenovanou částku o něco málo více než za 6 měsíců.

Je nutno si povšimnouti, že náš zahraniční odboj, tedy náš válečný rozpočet za 6 let, je pro historii zaznamenán částkou asi 2 miliardy, kdežto naše mírová spotřeba kapitálu činí za dobu něco přes 6 měsíců téměř 6¹/₂ miliardy Kčs. Tento způsob správy je nebezpečný pro lid i pro stát, neboť tvorba dluhu předhání tvůrčí výsledky celého národa.

Neméně zajímavý je v našem státním rozpočtu daňový přínos, a to s hlediska sociálního. Sečteme-li očekávaný výnos daně z obratu a předpokládaný výnos nepřímých daní, dojdeme k částce 9.761 mil. Kčs. Je to tedy mnohem více nežli se očekává od výnosu daní přímých, který se preliminuje částkou 9.154 mil. Kčs. To znamená, že těžiště daňového výnosu se přesunuje od daní přímých na daně nepřímé, což je zjev sociálně naprosto nezdravý. Daně přímé jsou totiž daně postihující přímo náš žaludek a vykazující vlastně opačnou progresi. A žaludky máme přece všichni stejné, chudí i bohatí. Chudák je ovšem postižen daleko tísnivěji. Již erfurtský program sociální demokracie z konce minulého století, který konečně platí dodnes v celém světě, se vyslovuje proti zvyšování nepřímých daní na úkor daní přímých, tedy právě tak jako později i Engels. Je tedy náš daňový systém v hrubém rozporu s Marxovou doktrinou, jehož jsou dvě naše strany tak nadšenými vyznavačkami.

Dovolte mi poznámku: Nepřekvapilo, když vyloženě kapitalistické státy rozvrhovaly svá břemena na nejnižší vrstvy lidové, ale je podivuhodné, když kapitalistickou soustavu daňovou přebírá stát, který se prohlašuje za socialistický.

V očekávaném daňovém výnosu má dále všeobecná daň výdělková vynésti 600 mil. Kčs. Těchto 600 milionů jest ovšem jenom výnos státního podílu na této dani, poněvadž ke všeobecné dani výdělkové přistupují ještě samosprávné přirážky, které ve státním rozpočtu zachyceny nejsou a které zpravidla činí nejméně 500 % této daně. Vynese tedy všeobecná daň výdělková i s přirážkami 3600 milionů Kčs, t. j. zhruba asi ³/₄ celého výnosu daně důchodové. Z tohoto zjevu a ze skutečnosti, že soukromí podnikatelé, podléhající právě všeobecné daně výdělkové, platí nad to ještě daň důchodovou, je patrno, jak tato skupina drobných a středních podnikatelů je daňově přetížena. Toto daňové přetížení je ve dvojím směru, jednak ve srovnání se zaměstnanci, kteří platí toliko daň důchodovou, jednak ve srovnání s daňovým zatížením podniků právnických osob. Sem spadají znárodněné podniky, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a zejména družstva.

Zvláštní daň výdělková, kterou platí podniky právnických osob, má totiž vynésti toliko 800 milionů Kčs, v nichž je zahrnut i podíl samosprávných svazků. Z toho plyne, že celé podnikání znárodněné, družstevní i anonymní, pokud ještě zůstalo, zaplatí do státní pokladny ani ne jednu čtvrtinu toho, co je naloženo na bedra malých a středních podniků. Je si proto přáti více úcty, vážnosti a vděčnosti k tomuto stavu, který takto dává své dny i noci na pospas státní pokladně.

Velmi zajímavý je i mimořádný rozpočet, a to část, pojednávající o státních příjmech. Jako aktivní položka je zde totiž uveden očekávaný výnos z Fondu národní obnovy částkou 1 miliardy Kčs. Pokud je mi známo, byl zabavený majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů odhadován na 180 miliard Kčs. Kde se tedy ztratilo nebo se má ztratit oněch zbývajících 179 miliard? Mají se snad někomu za pomyslné zásluhy věnovat, nebo už je snad tato majetková hodnota tak rozkradena nezištnými kolonisátory pohraničí, že si již netroufáme zachránit více? To přece jen není možné. Vždyť jen hodnota nemovitostí, to je domů a pozemků, musí činit daleko, daleko více. Pak snad by mohl zbytek posloužit nějakému tajnému účelu, anebo konečně je to ta záhadná rozpočtová diplomacie, jak se o ní zmínil p. posl. Zápotocký? - Nebo snad stát nemíní doopravdy dát pozemky v pohraničí co nejdříve do vlastnictví? S půdou se nesmí spekulovat!

V mimořádném rozpočtu zjišťuji dále položku 3 a půl miliardy Kčs na straně příjmů. Touto položkou je preliminován příjem z dodávek potravin a surovin od UNRRY. Při včerejší vzácné návštěvě bývalého presidenta Spojených států severoamerických Hoovera, jehož jsme přivítali a pozdravili, dovolte mi, abych promluvil poněkud podrobněji o této kapitole. V souvislosti s touto položkou pokládám za svou národní a občanskou povinnost poděkovati především Spojeným národům za to, že nám v této nejtěžší době, kdy jsme postaveni před ohromný úkol napraviti rozvrácené hospodářství, pomáhají takovým způsobem, který nemá obdoby v dějinách. (Potlesk.) Hodnoty těchto darů pro náš stát a národ nás zavazují k nesmírné vděčnosti. Dovolte mi proto, abych vzdal Spojeným národům za toto porozumění pro válečné těžkosti celé Evropy, ale zejména naše, upřímný a hluboký dík. (Potlesk.)

Jsem si vědom, že preliminovaná částka je odhadnuta ministerstvem financí opatrně. Rozumím této opatrnosti a jsem za ni ministerstvu financí vděčen.

Pokládám za nutné poděkovati také všem úředním místům, která vycházejí vstříc mezinárodní delegaci UNRRA u nás, pečující o to, aby dodávky od UNRRY byly distribuovány mezi lid spravedlivě a za únosných cen, a musím poděkovati také za to, že tato mezinárodní misse pečuje o to, aby náš obchod soukromý, velký i malý, nebyl z distribuce vylučován.

Akce mezinárodní pomoci UNRRA nebyla pohříchu dosud ani naším tiskem, ani naším parlamentem dostatečně oceněna. Snažme se proto splatiti tento náš velký morální dluh, který máme u Spojených národů a u mezinárodní organisace UNRRA, alespoň tím, že za tuto velkou hmotnou i morální pomoc vděčně děkujeme. Zdůrazňuji, že nám UNRRA nepřináší do naší vyhladovělé země jenom potraviny a suroviny, nýbrž že nám dává též možnost počítati v tomto roce s rozpočtovým příjmem prozatím 3¹/₂ miliardy Kčs; a já jsem přesvědčen, že toho bude daleko více. Uvědomme si, že bez této značné pomoci by náš rozpočet, zacílený na skutečnou hospodářskou obnovu a náhradu velkých hospodářských škod, nebyl v takové míře možný. Dobrá vůle a hluboký hospodářský smysl tohoto opatření zavazuje nás, slavná sněmovno, k tomu, abychom dbali, aby tohoto velkého daru bylo účelně hospodářsky využito. Zdůrazňujeme, že hodnota této pomoci je především povahy mravní. Vážíme si nesmírně radostné skutečnosti, že velká demokracie americká i Anglie se svými dominiemi prokazují živoucí zájem o mladé bojující síly demokracie československé. Za tuto přízeň lidu Spojených národů jsme povinni říditi se intencemi dárců a tuto pomoc zapsati do svých srdcí.

V intencích dárců zajisté není a nebylo, rozhazovati získané kapitály bezúčelně, nýbrž investovati je ve prospěch hospodářské obnovy našeho státu a jeho pracujícího lidu. Slavné sněmovně je známo, že nejsme ještě z nejhoršího venku, že nás čekají ještě zlé doby. Smíme proto vysloviti skromnou naději a víru, že nás Spojené národy a mezinárodní organisace UNRRA, jakož i demokratické síly světa neopustí v této výstavbě naší země.

Citelně dále postrádáme jak v řádném, tak i v mimořádném rozpočtu položky, kterými by bylo pamatováno na to, co je naším společným přáním všeho českého lidu, to jest víra, neotřesitelná víra, že země urvané koruně svatováclavské budou zase vráceny pod její svrchovanost. Jde tu o Ratibořsko, Kladsko, o Horní a Dolní Lužici, Vitorazsko a celou obnaženou hranici jižní Moravy, která by měla býti rozšířena o všecky českým lidem obsazené kraje Moravského pole až po Děvín. Předpokládám, že vláda vynaloží všecko, aby tyto kraje byly získány. Dobrý hospodář, který se zabývá takovými plány, musí také preliminovati náklad, který bude se splněním těchto tužeb spojen.

Proč žádáme Ratibořsko, Horní a Dolní Lužici, Kladsko, je známo, ale proč musíme žádati přivtělení Moravského pole k našim zemím, je otázka historická, strategická a hospodářská. Bezpečnost republiky spočívá ve splnění tohoto požadavku. Moravské pole je prosáklé českou krví a je všem známo, že v roce 1938 byl zde plánován hlavní nacistický útok právě pro snadnost terénu a pro možnost rozpolcení státu, útok proti celistvosti a svobodě Československé republiky. Proto my, kteří na jižní Moravě žijeme a pracujeme, musíme tento požadavek národu připomenout ve chvíli, kdy se domníváme, že je nejvhodnější doba pro uplatnění po staletí se opakujícího spravedlivého volání, aby naši pokrevní bratři, usedlí na druhé straně hranic, byli s námi pod jednou střechou ve svobodném státě. (Potlesk.)

Pan ministr dr. Šrobár ve svém výkladu k mimořádnému rozpočtu prohlásil, že schodek mimořádného rozpočtu ve výši 18.670 mil. musí býti kryt úvěrem, při čemž poukázal na to, že potřebný úvěr si těžko opatříme doma a že budeme tudíž odkázáni na úvěr zahraniční. Jsem přesvědčen, že získat potřebný úvěr doma je vyloučeno a to prostě proto, že zde nejsou vklady, a vklady zde nejsou proto, že dosavadní vládní opatření směřovala až dosud spíše k tomu, aby spořivost byla podlomena, než aby občany lákala k šetření a ukládání.

Jednu položku, a to aktivní položku, jsem však v našem státním rozpočtu marně hledal, výnos národních podniků. Mají snad zůstat národní podniky po celý rok pasivní, či má snad jejich výnos sloužit spíše nějakému záhadnému účelu, anebo je to opět ta tajuplná rozpočtová diplomacie?

Pan ministr Laušman prohlásil při debatě v rozpočtovém výboru, že náš národní průmysl prosperuje a že budeme výsledky některých závodů překvapeni. Dávám mu plně za pravdu. Jsem sám přesvědčen, že náš znárodněný průmysl má jisté výsledky. Nežli však budu pokračovat, dovolte mi, paní a pánové, abych zde na tomto místě se vší vážností připomenul projev našeho presidenta-Obnovitele, dr Eduarda Beneše, který učinil při příležitosti znárodnění našeho klíčového průmyslu, bank a dolů na Václavském náměstí dne 26. října 1945 před sochou našeho patrona země České, sv. Václava. Tento projev byl, je a zůstane mementem nám všem.

Ano, znárodněný průmysl má nyní určité výsledky, protože pracuje téměř jen pro domácí trh a za podstatně zvýšených výrobních cen. Pokud se exportuje, je to hlavně na jihovýchod, kde ceny nejsou rozhodujícím činitelem a kde je i objektivně cenová hladina vyšší než u nás. Vývoz na západ naráží právě na cenové potíže, i když poptávka po našich výrobcích je veliká. Prosperita našeho národního průmyslu je tudíž pouhým optickým klamem. Nesnadná situace nastane, jakmile vzhledem k nepatrné domácí kupní síle, která je diktována oběhem peněz a nedostatečně zvýšenými platy, protože životní úroveň musela samozřejmě po válce klesnouti, dojde k nasycení domácího trhu. Tento případ již nastal na př. u hřebíků, kde velmi výkonná továrna v Hlubúčku u Olomouce musela omezit výrobu, protože výrobní ceny jsou pro vývoz vysoké a domácí spotřeba hřebíků je již saturována. Budeme-li chtít vyvážet, musíme jíti bezpodmínečně s výrobními cenami dolů.

Je všeobecně známo, že jsme přistoupili k t. zv. brettonwoodské dohodě, která nás váže ve dvou směrech. Předně nesmíme snížit kurs naší měny více než o 10 %. S tím ovšem nevyjdeme, protože jak již se ze zkušenosti našich exportérů ukázalo, byl kurs dolaru stanoven příliš nízko a správný kurs by měl býti 80, možná i 100 Kčs. Tak na př. stojí 1 kg kruponu v Jižní Americe podle našich cen necelých 50 Kčs, u nás však přes 100 Kčs. Dále jsme podle jmenované konvence vázáni t. zv. dumpingovou klausulí, to znamená, že nesmíme naše výrobky vyvážet levněji než za cenu, za kterou jsou u nás prodávány. Námitky, že kurs dolaru 50 Kčs je pro nás výhodným, protože budeme po řadu let více dovážeti než vyvážeti, neobstojí, ježto takováto politika by předpokládala buď zahraniční úvěry, které ve větším rozsahu sotva dostaneme, nebo neviditelné vývozy, na př. cizinecký ruch, služby do ciziny, jako na př. dopravnictví, což ovšem v našem státě nelze dosti dobře předpokládati. Nemůžeme také počítati s většími poukazy našich vystěhovalců z ciziny, které by snad mohly zlepšiti naši platovou bilanci a tím umožniti trvalejší převahu dovozu. Velkou brzdou našeho průmyslu je dále skutečnost, že dosud máme jen nedokonalý přístup ke světovým surovinám a že velká většina těchto surovin může býti dodána jen za dolary, kterých má ovšem naše Národní banka nedostatek. Ani na rozdělování surovin nemáme dosud dosti vlivu. Nejsme na př. členy Combine Boardu pro surové kůže. Důsledkem toho bylo, že podle amerických zpráv při listopadovém rozdělování surových kůží dostaly hověziny Belgie, Dánsko, Francie, Italie, Holandsko, Norsko, Švédsko a dokonce i fašistické Španělsko, ale ČSR vyšla naprázdno. Velké potíže v dodávkách tříslových výtažků vedly před časem k zastavení provozu našich koželužen. Synthetický kaučuk dovážíme dosud z Ruskem obsazené části Německa, koncem tohoto roku má však býti podle zpráv závod ve Schkoppau likvidován a pak pravděpodobně budeme opět odkázáni na západní země.