Životní podmínkou našeho hospodářského života jest, abychom naše národní podniky zorganisovali tak, aby byly alespoň nejméně tak výkonné, jako byly za soukromé správy. Nestačí jen říkat, že naše výroba musí být racionalisována, normalisována, specialisována a stabilisována, musíme se skutečně a urychleně do toho dát a s vykasanými rukávy se chopit práce. Výkonnost ovšem též nezlepšíme tím, že budeme psát a mluvit: roztočíme kola, ať již s hudbou nebo bez hudby, plánujeme, reorganisujeme, jedeme a budujeme. Sem tam se nějaký ten stachanovský výkon vyskytne, ale to je opravdu málo.

Velmi závažným předpokladem prosperity našeho znárodněného průmyslu je otázka plánování a rekonstrukce. Tu je nezbytně zapotřebí, aby příslušný odbor ministerstva průmyslu navázal přímo na jednotlivé podniky, přihlížel k jejich struktuře a nedělal plán pro plán.

V poslední době se v příslušných kruzích velmi často přetřásá otázka horizontálních, či vertikálních koncernů znárodněného průmyslu. Podle mého soudu přímočará snaha o tvoření horizontálních koncernů není správná. V předválečném životě jsme mohli pozorovati, že hospodářský úspěch měly spíše koncerny vertikální. Úspěch koncernů horizontálních - zájmových kartelů - spočíval spíše v cenovém diktátu, který vnutily domácímu odběrateli. Vývoz, pokud jej prováděly, byl většinou ztrátový, jak je toho typickým příkladem předválečný cukrovarnický kartel, který vyvážel za podvýrobní ceny. Poukazuji na to, že ani v SSSR se nepropaguje výlučně způsob horizontálních koncernů. Je tam naopak velmi mnoho závodů - kombinátů - které jsou typicky vertikálními koncerny. Jako příklad uvádím Jaroslavský kombinát, jenž vyrábí pneumatiky a jiné gumové zboží, při tom si však vyrábí zároveň saze, textilní kordy do pneumatik, synthetický kaučuk a celou řadu jiných výrobků. V našem státě považuji za správné, aby bylo o tvoření horizontálních nebo vertikálních koncernů uvažováno bez jakéhokoliv předchozího zaujetí, od případu k případu, prostě podle systému účelnosti. Podle mého názoru není prozatím účelem znárodněného průmyslu v ČSR, aby jen plánoval, organisoval a trhal vžité hospodářské souvislosti. Prvním úkolem jest, abychom zahájili práci, přivedli znárodněné podniky na vysoký stupeň výrobnosti při nejnižších výrobních nákladech, a teprve až se osvědčí, mohli bychom přistoupiti k přeskupování jednotlivých výrobních skupin podle předem podrobně uváženého a zkušenostmi podloženého plánu. (Potlesk.)

Dále je mou povinností, abych upozornil, že organisace znárodněného průmyslu postupuje příliš pomalu. Hned v začátku je třeba hlasitě volat, aby při organisaci znárodněného průmyslu neochromovaly se pružné, výkonné a z dřívějška existující podnikové centrály byrokratismem, který by v zápětí přinesl umrtvení iniciativy a ohrožení výroby. Dosud po stránce organisační byl znárodněný průmysl rozdělen do 11 skupin a jmenováni generální ředitelé, jejich náměstkové a představenstvo těchto skupin. Je nezbytně nutné v zájmu uklidnění a vyjasnění situace v jednotlivých národních podnicích a v zájmu zabránění nežádoucím a závodu škodlivým politickým pletichám, aby byli urychleně jmenováni též ředitelé těchto národních podniků, dále jejich náměstkové, a aby byla zákonem předepsaným způsobem sestavena představenstva. Při tom znovu zdůrazňuji, aby na vedoucí místa byly jmenovány jen osoby s odbornou kvalifikací a nikoli podle politické legitimace. (Potlesk.) Všechny strany tento požadavek nesčíslněkrát opakovaly a zdůrazňovaly, bohužel zůstalo jen při slovech a praxe je zcela opačná.

Pokud jde o čs. Stranu lidovou, varovali jsme se každého politického tlaku, i když se ostatní strany touto zásadou mnohdy neřídily. Bylo nám jasné, že nesmí jíti o politické posice, nýbrž o nejodpovědnější, bezvýhradnou službu státu, a nikoliv o službu a podřízenost sekretariátům stran. Nežádáme též na svých příslušnících, pokud se na ně při stranické hladovosti vůbec dostalo odpovědných míst, aby vykazovali náborovou činnost nebo dokonce aby vykonávali existenční nátlak na své podřízené, nýbrž spokojili jsme se raději s členy pro stranu neužitečnými, jen když bude na těchto místech slouženo průmyslu a tím republice se vší odpovědností a odborností. (Potlesk.)

Dovolte mi ještě poznamenat, že právě v průmyslovém podnikání se musíme bez ohledu na líbivost držet reality a - jak se říká - chodit po zemi. Odpovědní činitelé budou už muset jednou říci lidu plnou a čistou pravdu. (Potlesk.) Jsme národ chudý a německými hyenami úplně ožebračený. Nejsme bohatí na přírodní bohatství, kromě našeho černého zlata, nemáme moře ani zámořských kolonií a protektorátů, které by na nás pracovaly a nás živily; máme jen své ruce a inteligentní mozky, máme jen práci, a ta je naším jediným a trvalým kapitálem. Tuto práci jsme v podobě výrobků kdysi vyváželi a za ni dováželi hodnoty, kterýchž jsme postrádali; ta tvořila naše bohatství a náš blahobyt a jedině ta nás může opět pozvednout k vyšší životní úrovni.

Nakonec znovu připomínám ona varovná slova našeho presidenta, jehož si tolik vážíme a ctíme, jehož slov jsme vždy dbali a jehož životní zkušenosti budeme i v budoucnu respektovat. Dejme se proto s opravdovou chutí do práce s dvojnásobným úsilím, a až jednou nám bude dopřáno si oddechnout, jistě s pocitem uspokojení, s hrdostí a opravdovou radostí si řekneme: Dobrá věc se podařila. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Brukner, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Brukner: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dobré hospodaření ve státě je vždycky státnickou zkouškou a v tomto roce bude zvlášť nejdůležitější prací pro zvýšení důvěry širokých vrstev národa v dobrou budoucnost našeho státu. Se zvláštním zájmem sleduje hospodaření ve státě každý poplatník, ať je to dělník, ať je to živnostník, ať je to obchodník, ať je to rolník, a zvláště střední stavy chtějí míti jistotu, tak potřebnou pro každé podnikání, jistotu, že výsledek jejich snažení nebude nadměrně pohlcován, takže zatížení veřejnými dávkami a daněmi stalo by se neúnosným břemenem.

Živnosti a obchody v době okupace byly silně poškozeny a čekaly na osvobození od útlaku a násilí. Rády proto přinesou oběti pro obnovu našeho chudého, ale milého státu.

Situace státních příjmů ztížena je tím, že poklesla základna daňová. Četl jsem v novinách, že největší chybou našeho rozpočtu je, že nepočítá s výnosem znárodněných podniků. Ale ať již je tak nebo tak, situace je taková, že znárodněný průmysl je zatím ztrátový a nebude možno počítati, že přinese úhrady pro státní výdaje v tomto rozpočtu. Proto zvýšená břemena budou muset být převalována na střední stav. Při dnešní oslabené základně v živnostech a obchodech, při nedostatku pracovních sil, nedostatku zboží a hotových peněz, poklesu pracovní morálky bude i základna pro daně slabá a je nebezpečí, abychom se znovu nedostali do té situace, jaká byla již svého času v první republice, kde daňové nedoplatky pohybovaly se na výši několika miliard Kčs a ubíjely každé podnikání.

Při tom je ještě právě předložený návrh zákona o dávkách z majetku a přírůstku na majetku velkým nebezpečím zvláště pro starší živnostníky a obchodníky, že to, co si připravovali pro stáří, bude jim vzato. Sami přispívali za svoje zaměstnance placením pojišťovacích dávek pro nemoc a stáří a pro ně zbývá úděl stáří velmi těžký a obtížný.

Slavná sněmovno, pro stav živnostenský připravuje se mnoho změn, zvláště v organisaci a plánování. Nebráníme se změnám, které si vynucují nové směry, ale chceme, aby byly spravedlivé a demokratické. Jde v zásadě o to, aby samospráva řemesel a obchodu nebyla okleštěna, ale v duchu košického programu upravena tak, aby o svých zájmech rozhodovaly svobodně vlastní organisace. Tyto organisace musí být takové, aby dovolily svým členům plně se vyžít, uplatnit iniciativně, podílet se na správě, výchově a kulturním povznesení svých stavů. Nesmí to být systém a soustava okoukané od okupantů a spočívající na diktátu shora. Od prvních dnů lidové demokratické republiky těší se příslušníci řemesel marně, kdy dojde k odčinění bezpráví spáchaného okupanty tím, že zrušením jejich zemských jednot byla jim odňata samospráva jejich záležitostí a kdy prakticky byli vyřazeni z účasti na práci pro povznesení svého stavu. Přes to, že od převratu již uplynulo přes 11 měsíců, stále se mluví o reorganisaci, ale výsledek není zatím žádný. Trvá stále stav vytvořený bývalým režimem okupantů a výměry bývalého ministerstva hospodářství a práce. Tento stav již podle vládního programu má být pokládán za zrušený. Byla provedena centralisace, která se odůvodňovala tím, že jde o mimořádné opatření vyvolané potřebami války, o uspoření pracovních sil, při čemž ušetřené pracovní síly měly býti zařazeny do válečného průmyslu. Odůvodňovalo se to i zlevněním agendy, a to vše prý jen ve prospěch řemesla. Skutečnost však je jiná. Důvodem k centralisaci těchto samosprávných organisací byl úmysl nacistických vlád v bývalém protektorátě využíti silné menšiny, aby plně ovládly tak důležité organisace.

Že Němci neprovedli tyto násilné změny v organisaci řemesel z důvodů prospívajících řemeslu, nýbrž toliko z důvodů čistě politických, vyplývá také z toho, že v říši nebyla organisace řemesla zcentralisována, nýbrž založena ještě na větší decentralisaci, než byla dříve u nás. Kromě složek, odpovídajících našim společenstvům, měli též organisace krajské a župní a teprve pak centrální. Jejich organisační složky, odpovídající našim zemským jednotám, fungovaly a měly svou pravomoc, vztahující se ještě na daleko menší území, než byla u nás. Němci měli jistě pro tuto tak širokou decentralisaci své důvody a hlavní důvod byl, že tuto decentralisaci řemeslo potřebuje. Tento fakt sám odhaluje podvod, spáchaný na našem řemesle. Přílišná centralisace je na újmu a ne ve prospěch řemesla. Při obnovení našich historických hranic zbývá nám ještě větší území a tím těžkopádnost centralisace volá ještě rozhodněji o rychlou nápravu a o nejširší decentralisaci, aby se předešlo škodám pro jednotlivé sektory řemesla. Řemeslník musí mít svou organisaci, která mu poradí, poučí ho, a kterou má takřka na dosah ruky. Jen tak je možno přivést řemeslo k pokroku a zvýšit celkovou úroveň této tak důležité složky národa, zvýšit také jeho výnos a přispět tak k úhradě státních položek. To je další kardinální důvod pro nejširší decentralisaci řemesla. Řemeslnická organisace musí sloužit řemeslu a proto musí být stavěna podle potřeby řemesla. Není myslitelné, aby řemeslo bylo násilně vtěsnáno do nepřirozených organisačních forem. Organisace nemůže být sama sobě účelem a musí být taková, jak toho vyžaduje potřeba řemesla, neboť jen tak je možný pokrok v řemesle a nebude brzděn jeho vývoj.

Chceme demokracii, spravedlnost, a ne stranickou zaujatost. S politováním připomínám, že v Hospodářské radě, která je poradním sborem pro vládu, nemá živnostenský stav vůbec zastoupení. Potom ovšem přichází taková opatření, která jsou v živnostech neúnosná, budí nechuť k práci a k podnikání - a práci přece naše republika nyní tak potřebuje.

Slavná sněmovno, bez soukromé iniciativy a bez soukromého podnikání budeme státem chudým a těžko se nám bude žít. To je osvědčená zásada, kterou žádný nový řád nesmí pomíjet, protože základy této zásady spočívají v lidské přirozenosti.

Stav živnostenský a obchodní nikdy od státu nežádal výsad a nechce jich ani dnes. Stačí mu, bude-li mu měřeno spravedlivě, a pak přinese rád každou únosnou oběť. Budeme mít trojí druh podnikání. Bude-li zmíněná zásada plněna, bude každé podnikání postaveno na základ úplné rovnosti a spravedlnosti. Rádi budeme soutěžit v poctivé práci.

Nedělejme u nás tolik rozdílů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Vede-li se dobře dělníkům, úředníkům nebo zemědělcům, dává každý z nich tím, že více kupuje, zaměstnání živnostníkům a obchodníkům. Každý člen živnostenského a obchodního stavu je tedy zaměstnancem těchto tříd. Spojenými silami, spojeným přemýšlením musíme všichni překonat překážky a pracovat pro blaho a lepší poměry v našem svobodném státě. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Strechaj, ktorému udeľujem slovo.

Posl. Strechaj: Slávna snemovňa!

Finančný zákon a rozpočet budú pred dejinami a budúcimi generáciami najvýraznejšou argumentáciou bratského spolunažívania Slovákov a Čechov pod egidou jednotnej a nedeliteľnej Československej republiky. A s tohoto hľadiska my komunisti musíme sa dívať na klady i nedostatky návrhu s dobromyseľným poukázaním na chyby, aby nás budúce generácie nesúdily, že sme záujmy ľudu z ktorého vôle sme sem vyslaní, nehájili a nebránili. Pritom však nesmieme zabúdať, že to boly práve hospodárske záujmy a rozpočtové krivdy v predmníchovskej republike, ktoré značnú časť slovenského ľudu vohnali do tábora ľudákov a dali najmocnejší materiál agitačný proti vtedajšej štátnej politike a tým samozrejme aj proti republike.

V záujme spokojného a bratského spolunažívania oboch našich slovanských národov v tejto republike a v záujme oživenia hospodárskeho života na Slovensku je treba, aby štátny rozpočet bol vždy tak sostavený, aby ani teraz, ani nikdy v budúcnosti reakcia a nepriateľské živly na Slovensku nemohly využiť rozpočtu k dokazovaniu, že Slovensko je zase hospodársky ukracované. Slovenskom prešla vojna s neúprosnou skazou a ničením. Od novembra 1943 sa začaly už na Slovensku sabotážne akcie, zvlášť však na východnom Slovensku, v pohraničných pásmach. Neskoršie v lete 1944 na strednom a západnom Slovensku atď. Cieľ týchto sabotážnych akcií bol preťať zásobovacie a prísunové tepny nemeckých vojsk rozmiestených v Karpatoch. V auguste 1944 vypuklo slovenské národné povstanie, slávna a veľká epopeja slovenského ľudu. Dvojmesačné boje slovenských povstalcov a partizánov boly draho zaplatené: Slovenský ľud pre oslobodenie obetoval tisíce slovenských životov a stovky vypálených dedín a miest. Tieto sabotážne akcie a partizánske boje trvaly sústavne až do oslobodenia Slovenska a republiky, teda až do 5. mája 1945, kedy bolo uzavreté prímerie. A táto obeť slovenského ľudu má sa odzrkadlovať i v návrhu finančného zákona na rok 1946.

Vychádzajúc z týchto predpokladov chcem zhodnotiť rozpočet v tých kapitolách, ktoré sú najzávažnejšie a hospodársky najdôležitejšie.

Ministerstvo dopravy a Povereníctvo dopravy: Veru najbolestnejšou kapitolou sú naše železnice a cesty. Slovensko v tomto sektore bolo veľmi ožobráčené a prejde mnoho rokov, kým sa z toho spamätá. Veď neostalo jedinej nepoškodenej trati, veľmi málo celých mostov, nerozbitých vodární a železničných staníc, nehovoriac pritom ani o signalizačných a bezpečnostných opatreniach. Ale aj na cestách nenechali nám ustupujúci Nemci mosty a iné zariadenia. V dôvodovej zpráve však márne hľadám dáta o tejto ničivej skaze ustupujúcich fašistických vojsk. Za zeme české sú tam uvedené podrobné dáta o spôsobených škodách, ale nie je tak za Slovensko. My, ktorí sme prešli Slovenskom od Sniny, Medzilaboriec, Čopu, Moldavy, údolím Váhu, Hronu a Nitry, vieme, aké škody na slovenských cestách a železniciach boly spôsobené, a i dnes viac ako po roku na trati Medzilaborce-Humenné sú len jednometrové kusy koľajníc. A pýcha slovenských železníc, trať Prešov-Kapušany-Strážske je ešte dnes nepouživateľná.

V dôvodovej zpráve márne som hľadal zprávu o prípravách na vybudovanie železničného spojenia Vranov-Stropkov-Svidník, o ktorom sa už hodne povravelo i popísalo. V záujme zpriemyselnenia a industrializácie je žiadúce nielen opravenie železničných tratí, ale i rozšírenie železničnej siete, jej zhustenie a sprístupnenie odľahlých krajov, které ostávajú následkom zlých dopravných spojov od sveta odrezané. A preto, vychádzajúc z týchto dôvodov, žiadam, aby sa na zbudovanie železničného spojenia stredného Zemplína s horným, teda Vranov-Stropkov a Stropkov-Svidník, pamätalo, lebo tento kraj, ako i ostatné časti východného Slovenska, prispel značnou hrivnou k tomu, že dnes môžeme sami a slobodne o svojom osude rozhodovať. Áno, z týchto krajov sa regrútovali tí statoční 16-18 roční chlapci, ktorí bojovali so zbraňou v ruke proti nemeckým hordám od Karpat až po Prahu. Neodškriepiteľným faktom ostáva i to, že Nemci, ustupujúc zo Slovenska na západ, najmä do Čiech, presunovali rušne, osobné i nákladné vagóny a všetok materiál, takže Slovensko po oslobodení ostalo takmer úplne bez týchto životne prepotrebných dopravných prostriedkov a niektoré kraje sa až dnes spojujú, lebo mosty a tunely boly tak dôkladne zničené a rozbité, že ich oprava potrvá roky a provizória nepostačujú.

Čo sa týka ciest, je stav ešte žalostnejší. V predmníchovskej republike bolo Slovensko ukracované, čo ľudáci tak dobre využili na agitačné ciele, a síce kým v Čechách a na Morave boly cesty prevažne štátne, teda dotované z cestného fondu, na Slovensku sme mali mimo ciest štátnych - hlavná tepna Bratislava-Mukačevo - cesty krajinské a značný počet ciest vicinálnych, ktoré musely udržovať krajiny a obce. Stačí nám vziať len mapu ciest našej republiky a máme pred sebou jasný obraz, zvlášť pokiaľ sa týka Slovenska. Pre tento žalostný stav ciest u nás nemohol sa dobre uplatniť cestovný ruch, i keď sme mali všetky predpoklady k tomu, lebo mnohé kraje pre zlé cesty neboly sprístupnené.

V dôvodovej správe sa hovorí o zničení 1.062 cestných objektov, ktorá číslica podľa môjho skromného odhadu nevyčerpáva skutkovú podstatu, a myslím, že to je len číslo uvedené z hlavných ciest a nebudú v ňom pojaté cesty obecné a vicinálne, o ktoré sa žiadna cestná správa doteraz nestarala. A práve na týchto posledných je najviac škôd a mnohé obce sú týmto citeľne poškodzované. Obecné cestné objekty štátne úrady nechcú pojať do rekonštrukcií, ani vicinálne, ako napríklad most na vicinálnej ceste Lisková-Liptovské Sliače, o čom som sa sám presvedčil. Za komunistickú stranu Slovenska vyhlasujem, že sme za revíziu ciest na Slovensku a za pojatie všetkých krajinských, bývalých župných a vicinálnych ciest, spojujúcich najmenej dve obce, do siete štátnych ciest, a to už počnúc rokom 1946, ako i za to, aby zničené objekty boly znova vystavené v rámci rekonštrukčných prác.