Dneškem toto téměř stoleté úsilí učitelstva dochází splnění. Nejen národ druhé svobodné republiky, nýbrž i vedoucí činitelé pochopili Havlíčkovo, že jen vzdělaný národ má zajištěnu svobodu a s ní spojenou dobrou vládu. Ale, paní a pánové, k tomu je potřebí, aby především měli široký rozhled a vědecké školení ti, kteří tento národ vychovávají. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Učitelstvo země Moravskoslezské, jehož jménem jsem v lednu t. r. v kulturním výboru poslanecké sněmovny při rozpravě o exposé ministra školství vznesla požadavek, aby bylo uskutečněno zřízení pedagogických fakult, mělo své námitky proti některým bodům tohoto zákona, zejména pokud se týkalo vzdělání učitelstva na těchto fakultách, žádajíc, aby se mohlo v oborech vědních vzdělávat na fakultách filosofické a přírodovědecké. Protože tyto požadavky, které jsem tlumočila v kulturním výboru poslanecké sněmovny, nebyly uznány, věříme pevně, že v chystaném statutu pro pedagogické fakulty bude tento požadavek náležitě zhodnocen a že pedagogické fakulty budou naprosto rovnocenny ostatním fakultám vysokých škol. (Potlesk.)

Čs. strana národně socialistická, jejímž jménem mluvím, hlasuje pro tento návrh zákona ráda a ochotně, protože jsme se vždy stavělo kladně k těmto oprávněným požadavkům učitelským; jsme rádi, že tento boj českého učitelstva, trvající desítky let, byl skončen úspěšně. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Adam. Uděluji mu slovo.

Posl. Adam: Paní a pánové! Slavná sněmovno!

Uzákoněním osnovy zákona o pedagogických fakultách bude splněn dávný požadavek našeho učitelstva a pedagogických odborníků, aby se našemu učitelstvu dostalo vysokoškolského vzdělání.

Jako příslušník mladé generace vidím v tom důkaz, že se mládeži v našem státě věnuje pozornost. Vysokoškolské vzdělání čekatelů učitelství musí s sebou nutně přinésti také zvýšení všeobecné úrovně vyučování na našich školách. Ve starověku právem považovali křesťané úřad učitelský za velmi významný a důležitý. Učitel totiž vychovává mládež - budoucnost národa - a podle toho, jaká je mládež, jak je fysicky i duchovně zdravá, vyspělá, pokroková a demokratická, takový je i celý národ, taková je také jeho společenská soustava, takový je duch jeho kultury, taková je jeho civilisační úroveň.

Myslím, že můžeme býti hrdi na práci, kterou český učitel pro národ do dneška vykonal. V dobách germanisace byl průkopníkem češství, v době sociální zaostalosti bojovníkem za sociální pokrok, v době diktatury hlasatelem demokracie, v době národní poroby zastáncem uvědomělého národovectví. Naše mládež v době poroby nezklamala také proto, že byla našimi učiteli dobře vychována.

Dnes se chystá nová úprava vyučování. Každý vyučovací systém by však musil ztroskotat, kdyby nebyl opřen o vysokou úroveň vzdělanosti našeho učitelstva. Tou vzdělaností nerozumí se pouze její náplň věcná a pedagogická, ale také náplň mravní. Chceme, aby nám škola vychovávala mládež nejen poučenou, ale také charakterní. Ideje mravní jsou neoddělitelnou součástí celého lidského života. Chceme-li dosíci souladu ve svém národním společenství a harmonické spolupráce v mezinárodním životě, musíme odstranit především všechny mravní závady našeho veřejného i soukromého života.

Potřebujeme ovšem nejen učitelstvo vzdělané, ale také přiměřeně sociálně zabezpečené. Dosavadní platová soustava učitelského povolání nemůže obstáti před hodnocením s hlediska spravedlnosti. Také tady je třeba rychlé nápravy a předložení nového zákona o učitelských platech Národnímu shromáždění.

V této souvislosti bych se rád zmínil o věci, která ztrpčuje život mnoha příslušníkům českého učitelstva. V době nesvobody bylo mnoho učitelů zatčeno, internováno, uvězněno, suspendováno a pensionováno. Ti z nich, kteří přežili všechno pronásledování za poroby, s radostí se vrátili do práce a nabídli své služby republice. Máme dnes málo učitelů vlivem persekuce za okupace a potřebujeme každého jednotlivce, abychom zdolali veliké úkoly na poli pokrokové výchovy naší mládeže. Bohužel je stále ještě mnoho případů, kde reaktivace, zrušení právně neplatných rozhodnutí okupantských úřadů a zákonná úprava platů nejsou provedeny. Říkávalo se a říká se, že dělník je hoden mzdy své. Myslím, že také učitel je hoden své mzdy. Učitelstvo a naše inteligence vůbec nemá stále ještě dostatečně silnou odborovou organisaci, která by uměla dosti průrazně prosadit své požadavky. Snad by tu mohly naší inteligenci pomoci dělnické odbory, které mají zájem nejen o to, aby byly uspokojeny spravedlivé nároky dělníků, ale aby vůbec u nás vládla ve mzdových věcech naprostá spravedlivost. Proto se s tohoto místa obracím na pana ministra školství se žádostí, aby se ve svém resortu zasadil o rychlé zjednání nápravy ve všech případech, kde toho smysl pro spravedlivost vyžaduje.

Z předložené osnovy zákona bohužel nevyplývá žádný závěr o budoucím vzdělání učitelů odborných pokračovacích škol, které jsou u nás stále ještě popelkou. My si všichni neustále říkáme, že chceme vybudovat blahobyt národa. Ten blahobyt ovšem nevybudujeme schůzemi, manifestacemi a resolucemi, nýbrž tím, že každý z nás bude pracovat lépe a vyrobí více než dosud. Z doby Rakouska zůstal u nás předsudek proti práci rukou. Je na nás, abychom tyto předsudky dnes bourali a odstraňovali. Především je třeba od základu změnit celou naši učňovskou výchovu. Učeň v sociálně pokrokovém státě nesmí být něčím podřadným, naopak jemu musí a také bude patřit aspoň tolik péče a pozornosti, kolik se věnuje ostatní mládeži. V tomto směru postrádáme stále ještě nový učňovský zákon, který by konečně postavil učňovskou výchovu na úroveň XX. století. Učňovskými vychovateli by měli být dobří odborníci a dobří pedagogové. Učeň nechť je napříště po dobu svého učení definitivně vysvobozen z úlohy poslíčka a služky.

Ale také výchově zemědělské mládeže je třeba věnovat stejnou pozornost. Také pro tuto mládež by mělo být vybudováno rozsáhlé pokračovací školství, odpovídající svým duchem novým methodám hospodaření. Náš životní standart bude stoupat jenom tehdy, budeme-li vyrábět lépe a více než ostatní státy a bude-li náš vývoz větší než dovoz. Potom budeme moci také dokonale a v nutné míře provésti sociální zabezpečení studentstva.

Již jednou jsem se zde zmiňoval o tom, že je nutné zvýšiti stipendium pro ty, kdo jsou na ně výhradně odkázáni. Všeobecně budiž konstatováno, že dnešní studentstvo je pokrokové, není reakční a extrémní, je soudné a uvažuje, nedá se sváděti lacinou demagogií anebo dokonce nátlakem. Po 6letém údobí neustálého strachu a nejistoty bylo studentstvo ještě do nedávna dosti nerozhodné a váhavé, ale již parlamentní volby a potom hlavně demokratické volby do studentských spolků a jiných orgánů na podzim ukáží celé naší veřejnosti, že český student je člověk vzdělaný, nebojácný, demokraticky smýšlející, sociálně pokrokový a národně uvědomělý.

Souhlasím s některými projevy ve veřejnosti, kde bylo jasně řečeno, že zásada parity se nedá trvale držet. Připomínám však, že jako parita, tak ani monopolní postavení jedné politické strany není trvale myslitelné. Vidíme to především zde v parlamentě, jak je parita nezdravá, jak ubíjí pravý parlamentarismus a opravdovou demokracii. Jako dojde k změření sil politických stran v květnu, tak nutně musí dojíti a nezbytně také dojde k tříbení duchů a k změření sil jednotlivých směrů ve studentstvu na podzim tohoto roku. Je třeba, aby příští volby do spolků byly volby demokratické na základě přímého, tajného a poměrného hlasovacího práva. Na studentech bude pak záležet, aby své mínění projevili ne kritisováním všude jinde, než tam, kde je toho třeba, ale hlasováním a účastí na volbách. Zatím však jsme byli svědky, že spolek s několika sty členů na př. spolek posluchačů zemědělského inženýrství měl obeslánu valnou hromadu devadesáti lidmi, kteří pak ze sebe zvolili třicetičlenný výbor.

V této souvislosti dovolte, abych slavné sněmovně tlumočil některé názory příslušníků mladé generace. Jsme přesvědčeni, že nová doba nám dává nejen veliká a čestná práva, ale že nám ukládá také veliké povinnosti a mravní odpovědnost za tento stát a náš národ k příštím generacím. Jsme připraveni splnit tyto velké úkoly do posledního písmene. Víme, že je třeba v zájmu našeho úspěšného národního rozvoje, aby mladá generace byla generací pokrokových lidí, generací nového člověka. (Potlesk.) Být pokrokový, to znamená být nespokojen s včerejškem, být málo spokojen s dneškem a všemi silami budovat lepší a šťastnější zítřek. Budeme se dívat kolem sebe, hledat to nové, dobré a úspěšné a budeme nelítostně odstraňovat všechny staré nešvary a zlořády. Mladé generaci se nelíbí nejen prázdné lavice parlamentní, ale daleko více způsob jednání některých členů tohoto svrchovaného sboru zástupců československého lidu. Zdá se nám, že totiž právě ti, kdo venku bouří proti nemravům první republiky, zavádějí sem ty nepěkné zjevy, které znevažovaly parlament již před válkou. Byl jsem jako příslušník mladé generace opravdu překvapen, že někteří členové parlamentu tak těžko snášejí pravdu a názory svých protivníků, že se za každou cenu snaží svým křikem a hlukem umlčet. Pravda se však umlčet nedá. Neumlčelo ji 300 let habsburské poroby ani šest let krutého a nelítostného Hitlerova režimu. (Potlesk.)

Všechny politické strany prohlašují, že bojují o právo a spravedlnost. Nedomnívám se, že by to některá strana popřela. Objektivnímu pozorovateli se však nutně a nevyhnutelně vnucuje názor, že to není vždy pravda. Chyby se dělají a budou dělat, neboť jsme všichni chybující lidé. Na tom není nic nečestného, zvláště umíme-li to přiznat. Ale jestliže o chybách vím, v nich pokračuji a vědomě je nechci napravit, pak je to jednání nízké, nečestné a špatné. (Potlesk.)

Daleko vhodnější by bylo tvrzení odpůrců vyvrátit faktem nežli lacinou a prázdnou demagogií. Vzpomínáme si, jak se v tomto sboru diskutovalo o určitých závažných faktech kolem jednoho resortu a o tom, že všechen materiál byl příslušnému činiteli dán k vysvětlení. Uběhly dny a týdny a veřejnost marně čeká, že bude dáno nějaké vysvětlení, a proto se domnívá, že se patrně ona fakta zakládala na pravdě a že onen křik byl umlčováním pravdy. Tolik o těch několika názorech mladé generace, jak mně je tlumočili různí lidé učňové, dělníci, zemědělci a studenti.

Věřím, že generace mladých lidí, pokolení nového člověka, člověka mravně uvědomělého, svou pokrokovostí, svým kritickým a konstruktivním postojem odstraní staré zlozvyky a nastolí lepší a šťastnější zítřek. Jménem svého klubu prohlašuji, že budeme hlasovat pro přijetí osnovy zákona o pedagogických fakultách. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. dr Uhlíř. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Uhlíř: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Československá škola a učitel prožívá dnes historický mezník svých dějin. Návrh zákona o pedagogických fakultách, který byl dnes 9. dubna předložen sněmovně, znamená totiž nejenom splnění požadavku vysokoškolského vzdělání učitelstva, po němž celé generace pokrokového učitelstva volaly, ale tvoří základní kámen nového tvůrčího pedagogického a školského rozmachu pro dalekou budoucnost.

Dnes si snad ještě ani neuvědomujeme rozsah dobrodiní, které prostřednictvím vysokoškolského vzdělání učitelstva zaručujeme celým příštím československým generacím, ono mocné rozvinutí intelektuálních i mravních sil, které tvoří fundament národního pokroku a jímž náš národ se vždy udržoval a i do budoucna bude udržovat při životě.

Budiž mi dovoleno, abych při této slavné příležitosti vzpomněl muže, který vždy zdůrazňoval potřebu vysokoškolského vzdělání našeho učitelstva, našeho presidenta Osvoboditele Tomáše Masaryka. Vzpomínám jeho projevu, proneseného 14. května 1922 na prvém říšském sjezdu československých vysokoškolských učitelů, jehož byl protektorem. Tehdy pravil president Masaryk o vysokoškolském vzdělání učitelstva toto: "Požadují se lidové university, žádá se opět a opět popularisace věd, extense universitní a pod. Také požadavek vysokoškolského vzdělání národního učitelstva sem spadá. Jistě je to důkaz všeobecného duchovního hladu. Co posud v tomto směru učiněno, zdá se mně jen pokusem a přechodem k definitivnějším institucím". Dne 24. září 1920 promluvil v Příbrami k zástupcům učitelstva takto: "Přál bych si, aby vymizel rozdíl mezi školstvím obecným, středním a vysokým. A toho se dosáhne, až veškeré učitelstvo se bude vzdělávat na universitách. Pak se bude moci každý učitel věnovat dle své náklonnosti kterékoliv z těchto školních kategorií".

Dnes, kdy otázka vysokoškolského vzdělání učitelstva je před uskutečněním, vzpomínáme s vděčností velikého porozumění presidenta Masaryka pro zvýšení úrovně pedagogického stavu, i moudrosti, s kterou se díval do budoucího duchovního vývoje našeho národa.

Vzdáváme také své díky presidentu Benešovi a tím také československé vládě za dekret z 27. října 1945, který vlastně tvoří základ k celému dnešnímu jednání o zřízení pedagogických fakult.

Československý parlament přijetím návrhu zákona o těchto fakultách zařazuje naši školu de facto na ono místo, kde doposud byla jen podle jména, t. j. na přední místo dědice a ochránce velikého výchovného odkazu Jana Amose Komenského. Je to jeden z velikých kulturně politických činů mladé republiky, který bude vždy zapsán na stránkách jejích vysokých aktiv. A proto neváhám dnes vzdát díky všem, kdo se o to přičinili, zejména pak všemu československému učitelstvu, které se o uskutečnění těchto fakult přičinilo celým svým dosavadním příkladným postupem. Děkuji zejména panu ministru školství a osvěty dr Nejedlému (Potlesk.) a celému jeho resortu, děkuji celé československé vládě za to, že návrh zákona o pedagogických fakultách byl dnes parlamentu předložen.

Měl jsem, paní a pánové, příležitost zúčastniti se téměř všech konferencí a porad, které předcházely této zákonné osnově. A právě proto považuji za spravedlivé oceniti také vynikající podíl, který na přípravě tohoto zákona a na všech jednáních o něm měl univ. prof. dr Otakar Chlup.

Chtěl bych dnes slavné sněmovně poukázat jen několika stručnými větami na to, jak naše učitelstvo se zasloužilo o realisaci vysokoškolského vzdělání. Když jeho volání po uskutečnění tohoto vzdělání vyznívalo po celá léta naprázdno, byly zřízeny z učitelské iniciativy pedagogické akademie, které do určité míry suplovaly vysokoškolské vzdělání učitelstva. Účast na těchto akademiích byla a je dobrovolná.

Učitelé nesli vždy náklad spojený s tímto dobrovolným sebevzděláním a neměli při tom žádné úlevy od svých služebních učitelských povinností. Pedagogické akademie navštěvovali po vyučování, hlavně v sobotu a v neděli, a dojížděli do svých akademií z celých Čech, Moravy a Slezska. Veškeré osobní a věcné náklady s pedagogickými akademiemi spojené hradilo učitelstvo ze svého. Podle přesných propočtů činil průměrný náklad jednoho učitele na toto dvouroční vzdělání na pedagogických akademiích před válkou 8.000 korun.

Při tom nebudiž zapomenuto, že učitelstvo tuto oběť přinášelo, třebas vědělo, že to neznamená pro ně žádné existenční nadlepšení, že tím materiálně nic nezíská, že ani platově, ani postupově absolvování pedagogických akademií neznamená pro ně žádnou výhodu.

Od loňského roku si učitelé platí ze svého na pedagogických akademiích vysokoškolské profesory a celý ostatní náklad, platí si sami velmi nákladné dojíždění do nich, takže průměrně stojí týdně jednoho učitele toto sebevzdělání kolem 250 Kčs. To, paní a pánové, znamená, že zejména u mladých učitelů to činí téměř polovinu jejich měsíčního platu.

Mnozí z nich, a to zejména učitelé ze vzdálených okresů, nemohli na příklad již letos ke konci března přijeti do Prahy na přednášky a omlouvali se, že již neměli peněz na cestu.

Slavná sněmovno, považuji za důležité říci dnes zde tyto věci, aby se vědělo, že těch pět tisíc posluchačů pedagogických akademií, tento předvoj spontánní vůle šedesáti tisíc učitelů národních škol po vysokoškolském vzdělání, je svědectvím jejich vůle dát československé škole a československému dítěti vše, co nejlepšího ze sebe dát mohou.

Je třeba, aby političtí zástupci československého lidu ocenili, co vykonalo naše učitelstvo dobrovolně, z vlastních prostředků a bez ambicí pro zvýšení úrovně československé školy.