Upozorňuji dnes, že naši učitelé patří mezi ten vzácný druh československých zaměstnanců, kteří se usilovně vždy snažili o zvýšení svého vzdělání, aby jejich zaměstnavatel, to je stát, byl s jejich prací spokojen. Ba, paní a pánové, naši učitelé se snažili o toto zvýšení své pracovní úrovně i tehdy, když tento jejich zaměstnavatel jim vyšší úroveň ve vzdělání odpíral. Vysokoškolské vzdělání učitelstva mělo vždy hodně obhájců a propagátorů, ale setkávalo se také s odporem určitých kruhů. Tento odpor pramenil jednak z neporozumění, jednak proto, aby se učitel národní školy svým nižším vzděláním lišil od lépe vzdělaných kategorií zaměstnaneckých. To byly hlavní důvody, proč zápas o vyšší úroveň učitelského vzdělání trval tak dlouho. Konečně zvítězilo stanovisko, že učitel musí být pro svou pedagogickou funkci vybaven co nejlépe, že se mu musí dostat nejlepších možností vzdělání, neboť na něm konec konců závisí, jaká je intelektuální a mravní úroveň v národě. Zvítězilo přesvědčení, že vysokoškolským vzděláním dáváme nejenom učitelstvu to, co mu patří, ale že tím sloužíme především československému dítěti, neboť učitel je především tou živou studnicí poznání, z které čerpá rozumovou a mravní sílu do života naše mládež, a proto tolik záleží na tom, aby pramen tohoto poznání byl pramenem vody živé. Z toho důvodu také zákon o pedagogických fakultách není jen učitelským zákonem, ale právě z tohoto důvodu je tento zákon historickým mezníkem především ve výchově celé naší mladé generace. (Potlesk.)

Paní a pánové, řekl jsem, že jsem měl příležitost účastnit se téměř všech konferencí a porad, které s touto osnovou byly spojeny. Vyskytovaly se tu a tam námitky, připomínky, byly i obavy, které však postupně vzájemným jednáním a objasňováním problému byly odstraňovány. Vzpomínám pak zejména jednání v kulturním výboru a přání zesnulého jeho předsedy prof. dr Klecandy, aby statut pedagogické fakulty, který určí vláda, byl dělán za souhlasu všech hlavních interesovaných činitelů. Prof. Klecanda byl by jistě dnes plně spokojen s tím, že nejenom rámcový zákon o pedagogických fakultách, který dnes projednáváme, ale i jejich statut byl podle jeho přání projednán za upřímné součinnosti všech školských, úředních i politických činitelů tak, že dnes opravdu nestojí nové vysoké pedagogické škole v cestě už žádná překážka.

Rád tu dnes konstatuji, že jednání o statut pedagogické fakulty se zúčastnili na konferenci 3. dubna, které předsedal ministr školství a osvěty, zástupci stran Národní fronty, všechny interesované odbory ministerstva školství, zástupci všech kategorií učitelstva a zástupci interesovaných fakult Karlovy a Masarykovy university. Byli přítomni zejména pan prorektor dr Salač a profesoři dr Hendrich, dr Stejskal a dr Příhoda za filosofickou fakultu Karlovy university, pan děkan dr J. L. Fischer a dr Dvořáček za filosofickou fakultu university Masarykovy, dále za přírodovědeckou fakultu páni profesoři dr Kořínek a dr Čech a za techniku pan prof. Valouch.

Po obsáhlém jednání došlo k jednomyslné redakci statutu pedagogických fakult, takže po přijetí zákona, který je dnes předložen parlamentu, může vláda urychleně projednati i osnovu statutu nové vysoké školy pedagogické tak, jak prošla odborným jednáním a jak s ní byl vysloven jednomyslný souhlas.

Hovořím o této věci, paní a pánové, proto, abych vyzvedl potřebu brzkého zahájení činnosti pedagogických fakult, neboť tisíce učitelů na to čekají. Jak jsem se již zmínil, doposud si učitelé vypomáhají svépomocně. Pomáhají si pedagogickými akademiemi, je však naléhavě třeba, aby tento stav byl co nerychleji nahrazen řádným vysokoškolským studiem. Považuji pak za naprosto samozřejmé, že se bude učitelstvu hodnotiti na pedagogických fakultách i to studium, které strávili na dosavadních pedagogických akademiích.

Paní a pánové, dnes rozhoduje parlament o jednotném vzdělání učitelstva všech kategorií. Brzy bude projednávati druhý veliký zákon týkající se našeho školství, zákon o jednotné škole. Oba zákony vycházejí ze zásady, že je třeba vytvořit jednotnou organisační a právní basi, na které bude postaveno celé československé školství a zajistit jednotné podmínky, které budou poskytnuty výchově a vzdělání.

S tím těsně souvisí i to, aby na našich školách byl také jeden duch, aby i vnitřní náplň naší školy odpovídala široké demokratisaci našeho života, socialisaci vzdělání pro nejširší lidové vrstvy a jednotě vlastenectví, o které se má opírat Československá republika.

Budiž zde zdůrazněno, že by nám nebyla nic platná unifikace školství po stránce organisační a právní, kdyby školství nebylo jednotné po stránce ideové. A zde právě čeká příští pedagogické fakulty veliký a odpovědný úkol, aby se učitelé z nich vycházející stali apoštoly národního pokroku, demokratické opravdovosti a socialistického bratrství. (Potlesk.)

Pan referent kol. dr Kratochvíl zdůraznil, že zákon o pedagogických fakultách je činem celostátního kulturního dosahu. Já tento fakt podtrhuji, ne tak pro jeho mimořádnost jako pro jeho samozřejmost. Jsem totiž přesvědčen, že parlament Československé republiky bude vždy odhlasovávat jen takové zákony, které mají ráz celostátní. Byl by to počátek konců jednotné a nedělitelné republiky, kdybychom neměli jednotného a nedělitelného zákonodárství. To platí obecně, to platí též, ba ještě naléhavěji, v oblasti kulturně-školské.

Zdůraznil jsem již v rozpočtové rozpravě ke kapitole ministerstva školství a osvěty, že sice máme školy české a slovenské, ale že to nesmí znamenat, že na nich budeme pěstovat dvě různé ideologie. Idea, která bude naplňovat školy s vyučovacím jazykem českým a s vyučovacím jazykem slovenským, musí býti idea jedna, musí to býti idea československá. (Potlesk.) V naší republice můžeme míti jenom jedno vlastenectví, můžeme míti jenom jeden státní zřetel a jenom jediný výhled do budoucnosti, to jest ten, který má na zřeteli silnou, svobodnou, jednotnou, nedělitelnou, demokratickou republiku Československou. (Potlesk.) Vedle jednotného organisačního zákona školského považuji tuto jednotu duchovní za nejdůležitější reformu celého našeho školství.

A je tu jestě, paní a pánové, jedna velmi důležitá věc, na kterou chci upozornit a na kterou nesčíslněkráte také upozorňoval president Masaryk. Je to výchova mladého člověka k mravní opravdovosti. Nám už nemůže stačit škola převážně intelektualistická, z které vycházejí mladí lidé sice jako živé naučné slovníky, ale v etice života bez hlubších základů. Nová škola musí nejen vzdělávat intelekt, ale vychovávat i lidské srdce a pěstovat pevný lidský charakter. Nám nemůže stačit, aby z našich škol vycházeli jen chytří hoši a dívky. Nám musí jít o to, aby z nich vycházely ucelené lidské osobnosti s pevnými mravními zásadami a s dostatečnými rozumovými schopnostmi. Dám vždy přednost člověku charakternímu, i když nemá tolik vědomostí, před bezcharakterním chytrákem. Naše škola bude musit těmto úkolům věnovat zvýšenou pozornost, neboť zejména léta poroby a ponížení, která jsme museli prožíti, zanechala hluboké stopy v životě národa. Viděli jsme to často na tom, kolik sobectví a zla se navěsilo na čistý štít národní revoluce a jak stále ještě zápasíme především na této mravní frontě o jasnou budoucnost národa. Stále si buďme vědomi toho, že intelekt musí býti v rovnovážné harmonii s tím mravním regulativem, který se ozývá z lidského svědomí. Kdyby nebyl, stal by se život džunglí, ve které by mocnější požíral slabšího a kde sobectví a zájmy materiální by zabíjely ducha, kulturu srdce a morálku. Dáti československé škole tuto potřebnou rovnováhu považuji za další úhelný kámen celé její reformy.

Nesčetněkráte se u nás řeklo, že demokracie je problém vůdců. Tak i škola je problémem učitelů. Chce-li národ dobrou mládež, musí jí dát dobrou školu. Chce-li dobrou školu, musí jí dát dobrého učitele. Domyslíme-li tuto zásadu s hlediska národních a státních potřeb, vynikne nám dosah předlohy zákona o pedagogických fakultách. Správně řekl dr Kratochvíl, že tu jde o věc dalekosáhlou, a já bych řekl, dalekosáhle blahodárnou.

S upřímnou radostí vítám zákon o pedagogických fakultách a věřím, že se tyto nové vysoké školy stanou požehnáním národu a že celé naše generace budou s vděčností vzpomínat památného 9. dubna 1946 a velikého činu Prozatímního Národního shromáždění. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Kratochvílovi.

Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Paní a pánové!

Nemám, co bych k rozpravě dodal. Chci říci jen své díky za souhlas s chystanou osnovou, za souhlas, který vyplýval ze slov všech řečníků. Je to souhlas s významným krokem, který činíme na poli národní kultury, na poli výchovy lidu, na poli zvýšení úrovně všeho obyvatelstva, na poli zlepšení inteligence a tím, paní a pánové, i ve směru zabezpečení státu po stránce politické, neboť politika je tvorba a tvoření je posláním inteligence. Dovolte mi, prosím, abych poděkoval ze srdce všem, kteří spolupracovali na tomto dobrém díle. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najedno podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se zřizují pedagogické fakulty (tisk 269).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Kratochvíl: Nejsou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, přikročíme nejprve k projednání šestého odstavce pořadu dnešní schůze. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme k projednávání šestého odstavce pořadu, jímž je

6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 146) o zrušení a změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody (tisk 270).

Zpravodajem je pan posl. dr Bunža. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Motivem vládního návrhu zákona, uváděného touto zprávou, bylo napravit co možno všechny křivdy napáchané okupantským režimem na našem lidu a jeho majetku. Takovéto křivdy mohly býti způsobeny také rozhodnutími soudů, vydanými v době poroby, a to jak soudy českými, tak i orgány, které nazývali nacisté německými soudy.

Již zákon o obnovení právního pořádku, odhlasovaný dne 19. prosince 1945, publikovaný v č. 12 Sb. z r. 1946, pamatuje v hlavě II, článku 6 na takováto rozhodnutí a ustanovuje, že tato rozhodnutí i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, je možno na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto případech: 1. byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy, 2. směřují-li k cíli československým právem zakázanému nebo byla-li vydána vůbec bez právního předpisu, 3. bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak na osoby v řízení zúčastněné.

Dekret definuje pojem nátlaku učiněného na osoby v řízení zúčastněné tak, že z tohoto důvodu je zrušiti nebo změniti rozhodnutí vydaná v době nesvobody:

1. protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku, že jim bylo takovou újmou pohroženo a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo

2. protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu anebo pro poměr doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo

3. protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.

V těchto ustanoveních dekretu, resp. zákona č. 12 z r. 1946, jsou tedy uvedeny materielní zákonné předpoklady pro zrušení nebo změnu soudních rozhodnutí. Čl. II, čl. 8, odst. 2 cit. zákona ustanovuje, že zákonem budou vydány pro obor soudního řízení předpisy, jimiž se zjednodušuje řízení, pokud jest ho užíti při řízení o zrušení nebo změně soudního rozhodnutí. Navrhovaná osnova zákona je právě tímto předpokládaným zákonem, kterým se má upraviti způsob, jakým lze dosáhnouti zrušení nebo změny takovýchto soudních rozhodnutí ve věcech občansko-právních, a to podstatně zjednodušeným.

Zásadně platí v tomto řízení ustanovení civilního řádu soudního o žalobě o obnovu. Předpisy § 5 a dalších však upravují zjednodušení tohoto řízení a dávají soudu možnost, aby o zrušení, po př. o změně napadeného rozhodnutí mohl rozhodnouti za určitých stanovených podmínek bez ústního jednání. Soud může usnesením na podkladě podané žaloby o obnovu zrušiti napadené rozhodnutí a vrátiti věc do stavu, v jakém byla před vydáním zrušeného rozhodnutí. Soud však může, když je žádána změna napadeného rozhodnutí, rozhodnouti o této změně rovněž bez ústního jednání, jde-li jen o otázky právní nebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami přiloženými k žalobě v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak po skutkové stránce náležitě probrána. Soud může po případě jíti i ultra petitum, když navrhovatel žádá změnu navrhovaného rozhodnutí, ale věc není k takovému rozhodnutí po skutkové stránce náležitě probrána. V tomto případě nerozhoduje soud meritorně, nýbrž napadené rozhodnutí prostě zruší.

To jsou zásadní odchylky od řízení upraveného civilním řádem soudním a znamenají značné zjednodušení a urychlení řízení.

Nutno také upozorniti, že tato zákonná úprava možnosti žádat zrušení nebo změnu soudních rozhodnutí vydaných v době nesvobody se týká jen věcí občansko-právních, nikoli veřejnoprávních, na př. rozhodnutí soudů veřejno-právního soc. pojištění, kterážto materie vzhledem k své zvláštnosti bude řešena odděleně, až se toho bude jevit naléhavá potřeba.

Ústavně-právní výbor přijal osnovu zákona až na nějaké opravy a doplňky celkem beze změny. Doplnění bylo provedeno jen v § 8 navrhovaného zákona. V tomto paragrafu recipuje osnova zákona předpis čl. II, odst. 2, druhé věty zákona o obnovení právního pořádku a dává možnost soudu podle volné úvahy na návrh odporovatele převésti do jeho držby movité nebo nemovité věci odpůrce ještě před konečným rozhodnutím ve věci samé za určitých předpokladů v tomto paragrafu uvedených.

Poněvadž tímto ustanovením dává se soudu možnost zasáhnouti dalekosáhle do majetkové sféry odpůrce navrhovatele a je zde nebezpečí, že odpůrce věc ve své držbě opotřebuje nebo spotřebuje ještě před rozhodnutím ve věci samé, uznal ústavně-právní výbor za vhodné doplniti toto ustanovení výslovným uvedením, že převod držby může býti podle volné úvahy soudu vázán na složení přiměřené jistoty.