§ 11 osnovy, nyní článek 11, týkající se členů ústavodárného Národního shromáždění, zůstává až na nepatrnou, ryze formální změnu v citaci § 20 ústavní listiny nezměněn.

Článek 12 přejímá proti vládnímu návrhu všechny dosavadní předpisy o neslučitelnosti, mimo ustanovení § 20, odst. 5 a 6 ústavní listiny, takže inkompatibilita se nebude zejména dotýkati členů zemských národních výborů a Slovenské národní rady.

Ústavně-právní výbor je přesvědčen, že po doplňcích a změnách, jež ve vládním návrhu v naprosté dohodě zástupců všech politických stran provedl, položil pevný a jasný zákonitý základ pro tvůrčí působnost ústavodárného Národního shromáždění, pro rychlé a ke všem státním občanům spravedlivé vytvoření nové lidově-demokratické ústavy a tím i pro šťastnou budoucnost Československé republiky.

Ústavně-právní výbor proto navrhuje, aby Prozatímní Národní shromáždění přijalo ústavní zákon ve znění jím navrženém. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji k druhému odstavci, panu posl. dr Johnovi.

Zpravodaj posl. dr John: Paní a pánové!

Podle košického programu vlády Národní fronty je největším a podle původního úmyslu vlastně jediným úkolem této sněmovny připravit volby do ústavodárného Národního shromáždění a tedy politicky zajistit, že náš základní zákon - ústava republiky Československé - bude dokonalým vyjádřením vůle a tužeb všeho pracujícího lidu našeho státu. Ona musí být proti nynějšímu ústavnímu stavu vývojově nadřazeným ohniskem, v němž se setkají a slavnostně budou prohlášeny všechny výsledky naší revoluce národní i sociální, tak výrazně zjasňující především po stránce mravní celý život každého našeho jedince, ale zároveň život celého státního kolektivu. Bude tedy hranicí etapy našich nyní uskutečnitelných představ o spravedlivém státě, k nimž jsme vývojově, ale zároveň také revolučně do dnešního dne došli, a právě proto musí býti také ohniskem pružně a citlivě umožňujícím nové výboje k lepšímu a dokonalejšímu státu, jehož nová a osvobozenější představa nutně vyroste v naší nové a osvobozenější společnosti.

To platí ve stejné míře i o oněch částech nové ústavy, jimiž bude upraven vzájemný poměr Čechů a Slováků a tím na nejdelší možnou dobu zajištěna neotřesitelná státní jednota a tak i trvalá existence Československa. I zde jsme došli po tvrdých a mnohdy bolestných zkušenostech ke stavu vývojově a mravně vyššímu, který nemůže však být překážkou, nýbrž naopak pevnou základnou pro další porozumění i růst a tím i větší štěstí obou našich národů. Teprve nyní dobře víme, že ona kouzelná slova, odevírající našemu bratrství dveře dokořán, jsou vzájemná úcta a takt a především srdce, která dovedou milovat přes všechny chyby a omyly toho druhého.

Velký a slavný úkol má ústavodárně Národní shromáždění. Nám náleží, abychom zajistili, že tento svůj úkol bude moci splnit, že se skutečně stane mluvčím všech dobrých Čechů a Slováků a že tedy promluví tak, jak by promluvili oni sami.

Je jenom jediná cesta, která vede k tomuto cíli, a tou je cesta opravdové demokracie. Demokracie, která se opírá o občana nikoliv jenom zdánlivě svobodného politicky, ale skutečně svobodného politicky; a tím je teprve tehdy, když bylo dokončeno jeho osvobození hospodářské a sociální. Ti, kteří žonglují slovy o demokracii a národní tradici, aby dosáhli jiných cílů a především aby zakryli svou nechuť, odpor a nenávist k tomuto nutnému předpokladu skutečné svobody politické, ať se zaposlouchají aspoň na chvíli do těchto slov a vyhmátnou z nich, jak právě z tohoto pojmu demokracie k nám promlouvá celá historie našich zemí, historie vysokých mravních cílů Čechů a Slováků, historie a tradice hovořící k nám nakonec takto i ústy Masarykovými.

My se k ní přiznáváme hrdě a odpovědně, navazujeme vědomě na ni a v této době ji rozvíjíme a naplňujeme duchem, který vyrůstá z nových poznání a z nových obzorů. Právě proto není a ani nemůže být tato československá demokracie školometskou, strnulou a záludnou formulí, nýbrž plným životem, pulzujícím nejhorčejší rudou krví nového vlastenectví a nové úcty člověka k člověku.

Cíle není ještě zdaleka dosaženo, ale k této demokracii - ano, chcete-li, československé - již jsme vykročili, již k ní jdeme a jako socialista pevně věřím, že k ní dojdeme a musíme dojít.

Košický vládní program zajistil ústavodárnému Národnímu shromáždění především potřebný poklid a dostatečný odstup od prvních revolučních dní námi, Prozatímním Národním shromážděním. A uložil nám, abychom připravili volby na podkladě všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení. Navázal tak záměrně na dosavadní ústavní listinu Československé republiky, a proto vládní návrh zákona, předložený této sněmovně, z těchto zásad také vychází. Proto jsou mu také do značné míry vzorem dosavadní volební řády, jichž se přidržuje především strukturálně, při čemž je ovšem dostatečně přihlédnuto ke změněným poměrům a k novému uspořádání naší veřejné správy.

V ústavně-právním výboru, kde byl referentem posl. dr Peška, nešťastnou náhodou vyřazený z možnosti, aby tuto osnovu uvedl svými slovy, podrobili jsme podrobné diskusi především otázku, zda by nebylo účelné oprostit naše kandidátní listiny od oné vázanosti, jež byla dříve příčinou mnohých kritik. Dospěli jsme však k názoru, že by nebylo vhodné experimentovat právě nyní, kdy jde o volby do ústavodárného Národního shromáždění, a ponechali jsme zcela tomuto sboru, aby tuto zásadní otázku řešil samostatně. Jsme však zavázáni opravdovým díkem mnoha osobnostem z kruhů mimoparlamentních, jež se snažily svými náměty nám řešení tohoto problému usnadnit. V jejich připomínkách najde jistě příští sněmovna celou řadu vhodných myšlenek.

Osnova zákona, jak je vám ústavně-právním výborem předkládána, se příliš neodchyluje od vládního návrhu. Její značnou předností je, že rozdělování mandátů na kraje v jednotlivých zemích se bude dít podle počtu platných hlasů, odevzdaných všem politickým stranám v každé zemi. Bylo by jistě zcela správné, kdyby volební číslo bylo pro celý stát stejné a kdyby i pro jeho zjištění byl rozhodným počet platných hlasů, odevzdaných v celém státě. Nebylo však možno přehlédnout námitku, že je značná pravděpodobnost větší absence na Slovensku v důsledku stále ještě špatných komunikačních možností a také vzhledem k situaci vnitřní konsolidace politické, jež na Slovensku, válkou těžce dotčeném, nedostoupila té výše jako v zemích českých. Poněvadž pak jde o volby do sněmovny, jež má ústavně řešit všechny základní otázky poměru Čechů a Slováků, je jistě nutné, aby Slováci měli v tomto parlamentě zastoupení plně odpovídající jejich početnosti. Proto byla v návrhu zákona ponechána zásada, že mandáty budou rozděleny na jednotlivé země podle počtu zapsaných voličů, a to ještě před vlastním volebním aktem. Aby pak Moravě i Slezsku byla zajištěna obdobná práva, když jde o volení do zákonodárného sboru tak důležitého, bude i země Moravskoslezská považována za podobný celek a počet mandátů na ni připadajících bude určen rovněž podle počtu voličů, zapsaných ve voličských seznamech v této zemi.

Ježto jde o změnu osnovy, provedenou na můj návrh, zdůrazňuji, že jsem naprosto nesledoval jiného politického cíle než spravedlivé rozdělení mandátů především mezi Čechy a Slováky a zároveň také mezi Čechy žijící jednak v zemi České, jednak v zemi Moravskoslezské. I když je ve druhém skrutiniu dána stranám možnost uvést na zemskou kandidátku i poslance, kteří jsou na kandidátkách téže politické strany v zemi druhé, přece jen je tím dána větší vázanost tohoto kandidáta k onomu prostředí, od něhož mandát takto obdrží.

Jsme ovšem přesvědčeni, že toto opatření v celém svém rozsahu je pouze přechodné a že příští volební řády se důsledně přidrží zásady, podle níž budou mandáty přiděleny zemím i krajům podle počtu skutečně odevzdaných platných hlasů.

Z dalších důležitějších úprav osnovy, provedených ústavně-právním výborem, je nutno zdůraznit zmenšení rozsahu nevolitelnosti. Vládní návrh zákona odnímal pasivní právo volební i oněm osobám, u nichž byla komisí okresního národního výboru vyslovena překážka výkonu práva volebního pro podezření z trestního činu proti národu a státu. Bylo-li lze výjimečně a pouze pro tyto volby přijmout myšlenku, že v nynější době lze v zájmu veřejném zbaviti kvalifikovaným výrokem komise okresního národního výboru aktivního volebního práva osoby takto podezřelé, mluvila pro toto řešení pouze krátkost času do voleb a stále ještě jistá výjimečnost dnešních dní. Při určení volitelnosti tyto důvody však zcela určitě nestačí, neboť se jistě mnohdy ukáže bezdůvodnost takového podezření, a nad to není zde oné časové tísně odůvodňující ustanovení § 24 zák. o stálých voličských seznamech. Na to pak nový parlament bude mít dostatek času, a to v době politicky klidnější, než je samozřejmě doba přímo předvolební, aby včas využil možností daných mu § 39 této osnovy.

Z týchž důvodů byl z osnovy vypuštěn navrhovaný § 8, který umožňoval, aby ještě při vlastním volebním aktu rozhodnutím obvodního volebního výboru mohl býti někdo vyloučen z práva voliti třeba na podkladě předloženého úředního dokladu. Zákonem o stálých voličských seznamech i volebních řádech je dostatečně zajištěna možnost zavčas zamezit výkon volebního práva osobám, jež podle ustanovení zákonných a podle obecného právního nazírání lidu tohoto práva nemají. Ostatně nejasnost pojmu "úřední doklad" by určitě sváděla ke zbytečnému zneužití tohoto ustanovení.

Krátkost času znemožnila tomuto parlamentu vymezit přesněji pojem politických stran a rozhodnout o jejich právní subjektivitě. Tato neurčitost má přirozeně svůj odraz i v návrhu zákona, který se nakonec musí spokojiti zjištěním, že kandidátní listiny mohou podati jen politické strany, vyvíjející v den 30. dubna 1946 činnost v dotčené zemi. Není ovšem nejmenší pochyby, že v souladu s košickým vládním programem a vzhledem ke skutečnému stavu rozumí se tím jasně čtyři české a čtyři slovenské politické strany. Předsednictva těchto stran jsou podle tohoto zákona jejich representanty, při čemž otázku, kdo je členem těchto předsednictev, jest řešiti podle skutečného stavu.

Již delší dobu je předmětem veřejné diskuse a kritiky otázka bílých, správně prázdných volebních lístků. Ústavně-právní výbor se v tom o směru přiklonil k vládnímu návrhu zákona a v předložené osnově doporučuje jejich zavedení, v podstatě z těchto důvodů:

Vláda Národní fronty je nepochybně výrazem vůle velké většiny celého národa. Každému z našich občanů je demokraticky dána široká možnost zařadit se do kterékoli strany, jež ji vytvářejí, a tím ideologicky i prakticky se přihlásit do bohatého rejstříku politického zaměření, jež nejlépe odpovídá jeho vnitřnímu přesvědčení. Ti z nich, kteří po celém roce konsolidačního procesu v našem státě se takto zapojit nechtějí nebo nedovedou, staví se proti celkové koncepci naší nové republiky, vyjádřené právě vládou Národní fronty, a tak především také všemi našimi politickými stranami. Jestliže tito lidé zůstávají trvale nepřesvědčeni anebo se vědomě a z vlastní vůle staví proti, nemohou být ve státě tak demokratickém, jako je náš, nuceni odevzdat svůj hlas politickému hnutí, s nímž nesouhlasí nebo proti němuž aspoň za určitých podmínek jsou ochotni jít.

Při správnosti těchto myšlenek je potom jenom logickým a důsledným uplatněním demokratických zásad při trvání na volební povinnosti přejaté i projednávanou osnovou, aby tyto osoby nemusely odevzdávat své hlasy stranám, jejichž ideologiím nevěří a s jejichž politickou praxí také nesouhlasí.

Kdo nejde u nás s vládou Národní fronty, kdo nesouhlasí s velikými politickými, hospodářskými, kulturními a především také strukturálními změnami, jež tato vláda provádí, jde proti ní, a protože je tvořena všemi politickými stranami našeho národa, lze právem říci, že jde dokonce přímo proti státu. Jedině o hlasy těchto osob jde, a nedovedu proto pochopit, jak mohou být v Národní frontě strany, které svoje politické posice chtějí zesilovat hlasy osob, stojících takto proti státu a tedy také proti nim jako podstatným součástkám vlády tohoto státu. (Potlesk.)

Jestliže se volá po dalším umravnění našeho politického života, jak lze zároveň machiavelisticky schvalovat a chtít právě tento prostředek pro dosažení cíle úzce stranického? Nebo jde snad v celém rozsahu o politickou hru, která nakonec je nebo bude ochotna podřídit svoji politickou ideologii, a což je stejně zlé, i politickou praxi zájmům těchto osob, stojících proti vládě a proto i proti státu a jeho celonárodní politické koncepci? (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Ať se nakonec debata o těchto ustanoveních osnovy zákona o volbě do ústavodárného Národního shromáždění rozvíjí jakkoli, dovolte, abych již nyní jasně a určitě řekl, že podle mého přesvědčení ústava naší republiky, tato magna charta našich svobod a ohnisko budoucích osudů Čechů a Slováků, nesmí býti ovlivněna osobami dobrovolně se stavícími mimo národ. (Potlesk.) Tyto hlasy nesmějí připadnout a také nepřipadnou žádné ze stran tvořících Národní frontu, a to v zájmu Národní fronty a tím i v zájmu celého státu.

Doporučuji vám, paní a pánové, přijetí projednávané osnovy tak, jak je vám předložena ústavně-právním výborem. Jménem tohoto výboru vás pak prosím, abyste dbali v největší možné míře čistoty voleb, jež budou na jejím podkladě provedeny. I v této volební čistotě se musí plně odrazit naše mravní, kulturní i politická výše, k níž jsme se těžce probojovali celou naší historií a nakonec - a snad především - nesmírným utrpením nedávných let okupace a války. Nezapomeňme na ni ani při volebním vzepětí a boji. Ať je to síla ducha a pravdy, která rozhodne i toto politické zápolení pro republiku a pro šťastnou budoucnost všeho našeho pracujícího lidu.

To aspoň je přesvědčení a přání mé a zároveň přesvědčení a přání strany, jejímž členem mám čest býti. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Přistoupíme ke společné rozpravě.

Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. dr Bunža, Sedlák, dr Burian, dr Dolanský, dr Husák, dr Hlaváček, Caňkář, dr Bernard, Koucký, Deči, Kazimour, Holdoš, Viboch.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, kterým je pan posl. dr Bunža.

Posl. dr Bunža: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Když bylo ustaveno Prozatímní Národní shromáždění, všichni občané demokraticky cítící a žijící v něm viděli podstatný krok od revolučních aktů představovaných presidentskými dekrety k demokratickému zákonodárství a kontrole vlády, třebaže Prozatímní Národní shromáždění nevzešlo z demokratických voleb, nýbrž vzniklo delegací politických stran. Je nutno uznat, že ihned po osvobození, v době hospodářsky, sociálně a společensky nestálé, nemohlo se ihned přikročit k demokratickým volbám, nehledíc ani k obtížím rázu spíše technického, které brzdily provedení voleb, jako na př. přesun obyvatelstva do pohraničí, neúplné nebo chybějící voličské seznamy a pod.

Prozatímní Národní shromáždění jako orgán moci zákonodárné mělo, jak plyne z jeho názvu, tuto moc vykonávati jen prozatímně a veškeré své úsilí mělo zaměřit na přípravu voleb. Ponechávám stranou kritiku, zda svůj úkol vykonalo účelně nebo ne. Jisto je, že zákonodárné práce, spojené s přípravou voleb, byly časově téměř poslední, ač měly být první, a že do dnešní doby vykonalo Prozatímní Národní shromáždění mnoho jiné zákonodárné práce. Ukázalo však, že i při svém zvláštním složení vykonalo velký kus práce, a kontrola vlády, kterou provedlo, byla rozhodně lepší než kontrola žádná. Toto provisorium nemohlo však trvat dlouho a proto se již po ustavení Prozatímního Národního shromáždění volalo, aby se ihned intensivně pracovalo na volebních řádech a přípravách k volbám a aby volby byly co nejdříve vypsány.

K provedení všeobecných, přímých a tajných voleb nás naléhavě ponoukalo několik momentů. Bylo to především vědomí, že se nemůžeme v pravém slova smyslu nazývat demokraty a svou republiku demokratickou, dokud nemáme vládu, parlament a veřejnou správu demokraticky zvolené a ustavené. Cítíme také, že paritní zastoupení a rozdělení funkcí více méně dodržované nebo nedodržované je opravdu jen nouzovým východiskem kompromisu, ale není to řešení trvaleji uspokojivé pro demokraty. Konečně jsme měli jakýsi pocit zahanbenosti před demokratickou cizinou, že u nás, ve chvalně známém ostrově demokracie, nemůžeme se dostat nebo odhodlat k volbám, když téměř ve všech státech kolem nás, ba i ve státech poražených, byly již volby vykonány. Proto naše demokratická veřejnost s pocitem úlevy a uspokojení přivítala rozhodnuti, že demokratické volby budou provedeny 26. května tohoto roku.