Jsme tedy nyní v plných přípravách k volbám a v této souvislosti by bylo třeba zmíniti se alespoň krátce o volebním boji, který v Národní frontě byl dohodnut a zpacifikován ve formu volební soutěže. Podle tohoto názvu by si každý představoval, že řečníci všech stran, mluvící v této volební soutěži pro svou stranu, budou v řeči rozváděti program vlastní strany a pochlubí se, co jejich strana, případně její zástupci ve vládě nebo v parlamentě pro blaho republiky a jejího lidu vykonali nebo vykonat hodlají. Místo toho si však řečníci některých stran opět osvojují způsoby a praktiky z volebních bojů za první republiky. Opět se pomlouvá, hanobí a straší. Představitelé politických stran se sice navzájem ujišťují, že povedou volební soutěž slušně a věcně, ale k sluchu mluvčích některých stran, kteří volební soutěžení v praxi provádějí, patrně vzájemné ujištění stran Národní fronty o slušnosti a věcnosti volební soutěže dosud nedošlo. Kdyby si mluvčí strany uvědomil, že hanobením a vyhrožováním druhým své vlastní straně více škodí než prospívá, jistě by toho nechal. (Potlesk.) Neboť náš lid zná jednu zásadu a podle ní se řídí: Straší jen ten, kdo sám má strach, pomlouvá a hanobí ten, kdo nemůže nebo nedovede na vlastním nic pochváliti. (Potlesk.) Mohu prohlásiti s plnou odpovědností, že československá strana lidová dohodu o slušnosti a věcnosti volební soutěže za všech okolností dodrží. (Potlesk.)

Přípravné práce k volbám nyní urychleně pokračují. Vyšel již zákon o stálých voličských seznamech a dnes máme rozhodnouti o dvou důležitých zákonech, o zákoně o ústavodárném Národním shromáždění a o zákoně o volbě do tohoto ústavodárného Národního shromáždění.

Musím konstatovati, že nebylo jednoduché vypracovati tyto zákony, které musí zachytiti a demokraticky vyřešiti všechny strukturální změny, které nastaly po revoluci v našem nazírání politickém, národnostním a státoprávním. Bylo nutno zejména vyřešiti ožehavý problém, nepřipustiti k volbám osoby české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, zatížené proviněním na státu, národu a jeho cti, a to proviněním různé intensity. Bylo nutno rozlišovati provinění objektivně zjištěná a potrestaná, a provinění, o nichž řízení není dosud skončeno, ale veřejný zájem vyžaduje, aby s ohledem na právo volební byla také hodnocena.

Při tom bylo nutno míti na mysli, aby se nedávala nedokonalým vyřešením tohoto problému lidem možnost vyřizovati si své osobní a stranické účty pomocí voličských seznamů. (Potlesk.) Chceme, vedeni spravedlivou snahou o vyloučení nehodných z tohoto výsostného občanského práva, aby jen tito byli postiženi, ale aby se nešlo tak daleko, aby pro nejasnosti vylučovacích předpisů zákona nakonec ve voličských seznamech nezůstal téměř nikdo. V tomto směru byly, jak plyne ze zprávy výborové, všechny volební zákony, tedy i zákon o volbě do ústavodárného Národního shromáždění, velmi podrobně probrány a dotčené problémy uspokojivě vyřešeny.

V jednom bodě však vládní návrh zákona o volbě do ústavodárného Národního shromáždění neuspokojuje, a to je v instituci t. zv. prázdných lístků, které mají býti dodány voličům zároveň s kandidátními listinami. Obhájci prázdných lístků argumentují, že je demokratické, abychom i oposici dali možnost se vyjádřiti a že to udělá v cizině dobrý dojem. Nutnost oposice uznáváme, ale ovšem musíme vycházeti při zkoumání nutnosti a účelnosti oposice z daného stavu.

Jsme v době výstavby státu. Naše politické strany, aby urychlily tuto výstavbu, spojily se i přes rozdílnost ideologií a metod v Národní frontu. Tím zřejmě chtějí vyloučiti zatlačení některé strany do oposice. Jistě představitelé našich politických stran již v zahraničí byli vedeni myšlenkou, že v době intensivní výstavby státu musíme se obejíti bez oposice, zejména oposice negativní. (Potlesk.)

Bylo nesčíslněkrát zdůrazňováno řečníky stran, oficiálními i neoficiálními, že v politických stranách Národní fronty zobrazuje se vyčerpávajícím způsobem státotvornost politického myšlení našeho lidu. S fašisty a kolaboranty zřejmě nikdo nepočítal a jistě nikdo neměl v úmyslu při tvoření Národní fronty dáti jednou těmto desperátům možnost při volbách se vyjádřiti. (Potlesk.)

Konečně zákon o stálých voličských seznamech i navrhovaný zákon o volbě do ústavodárného Národního shromáždění na ně pamatují a způsobem podrobně vyčerpávajícím je z výkonu volebního práva vylučují nebo jim v tom výkonu brání. Pakli počítáme s tím, že v oposici, representované prázdnými lístky, budou nespokojení demokraticky smýšlející a národně bezúhonní občané, pak musíme být důslední a dáti proto oposici i možnost zastoupení, jinak to, co děláme, když připouštíme prázdné lístky, je buď optický klam, nebo dobře uvážená volební taktika zastánců prázdných lístků. (Potlesk.)

A nesmíme se domnívati, že by náš volič na to nakonec nepřišel stejně jako cizina, pro niž má tento prázdný lístek prý hlavní význam. Jsou-li však prázdné lístky určeny pro zbytek fašistů a kolaborantů, který proklouzl voličskými seznamy, pak je to opatření zbytečné, neboť tato hrstka ztroskotanců si v každém případě najde způsob, jak svůj odpor vyjádřiti. Zákon konečně na to pamatuje, když stanoví, že odevzdá-li někdo prázdnou obálku nebo více lístků různých stran, pokládá se jeho hlas za neplatný. Stačilo by tedy pro nás i pro cizinu, když tyto neplatné hlasy spočítáme a veřejně oznámíme. Tím naprosto dostatečně bude vyhověno hlavnímu oficiálnímu požadavku zastánců prázdných lístků, aby totiž u nás i za hranicemi bylo známo, kolik je u nás odpůrců vlády Národní fronty. Ušetří se tím aspoň na výdajích spojených s vydáváním prázdných lístků.

Byla také nadhozena v debatách o prázdných lístcích možnost, že jde-li o to, dáti občanu možnost nepřímého projevu oposice, nezájmu nebo negace, mohlo by se to vyřešiti také zrušením povinnosti volební. Tento způsob sice nevede k dalekosáhlým a těžce postižitelným důsledkům jako systém prázdných lístků, ale rozhodně by to bylo porušení zásady tajnosti voleb. (Potlesk.)

Neshledáme politicky účelným, ani logicky odůvodněným, abychom negativní oposici dávali ve formě prázdných lístků přímo provokativně možnost k manifestačnímu projevu. Jak jsem již řekl, není demokracie bez konstruktivní oposice. Toto ovšem, co zde chceme s prázdnými lístky zavésti, je negativní, papírová oposice. Nutno připustiti, že možnost hlasovati prázdnými lístky svede mnohé nespokojené, ale jinak dobré, národně bezúhonné občany k odevzdání prázdných lístků a tím k negativnímu postoji vůči vládě Národní fronty. Jistě i někteří občané, politicky neuvědomělí nebo lehkomyslní, - nezapomeňme, že je aktivní volební právo od 18 let - mohou se dáti svést prázdnými lístky. A jsme toho názoru, že vláda a parlament má vychovávati lid k aktivnímu zapojení se do výstavby státu, k positivní politice, a ne k negaci. (Potlesk.)

Myslím, že zastánci prázdných lístků nedomyslili důsledně všechny eventuality, které by mohly nastati po volbách. Předpokládá se samozřejmě na straně zastánců prázdných lístků, že tato papírová oposice bude poměrně nepatrná. Co se však stane, když tato oposice vlivem propagandy s prázdnými lístky bude mnohem větší, než se očekává, ku př. 20, 30 nebo 40 %? Co potom? Bylo by myslitelno, aby v demokratickém státě tak značné části občanstva byla vzata možnost aktivně se projeviti, třeba v oposici? Těžká by byla rada v této situaci a jistě by to mělo velkou odezvu u nás i v cizině. Nemůže nám proto býti zazlíváno, že v důsledku těchto úvah a argumentů máme svůj úsudek o účelu prázdných lístků. Rozhodně se však nedomníváme, že by motivem k zavedení prázdných lístků mělo býti obzvláštní zdůraznění demokratičnosti našich voleb a že by bez nich tyto volby nebyly volbami demokratickými. Pokládáme toto opatření s prázdnými lístky spíše za jednostranné, politicky účelové, než demokraticky a ústavně odůvodněné. (Potlesk.) Proto jsme proti prázdným lístkům a budeme hlasovati pro pozměňovací návrh, který v tomto směru bude podán. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. Sedlák. Uděluji mu slovo.

Posl. Sedlák: Dámy a pánové!

Je charakteristické pro tuto naši situaci, že vlastně poprvé v dějinách tohoto našeho nového parlamentu dostaneme se k vážnému hlasování - hlasování bojovému. Poprvé tím pravděpodobně dostane naše Národní fronta tak trochu podivný zvuk; a myslím, že neslouží nijak ke cti této sněmovny, že se dostaneme k bojovému hlasování v otázce, která nejméně stojí za to, aby se stala předmětem bojového hlasování. Vždyť ta otázka bílých hlasovacích lístků není zdaleka tak závažná, aby bylo nutno tuto důležitost jí přikládat. Mohli jsme si všichni uvědomit, že konec konců volič, který se chce projeviti způsobem negativním, může tak učiniti, aniž má k tomu zvláštní lístek. Ale naproti tomu je rovněž jisté, že každý stát s jakoukoliv správou, i správou nejideálnější, má oposici. A jestliže jsme se sešli v kladné tvůrčí práci a všichni jsme společně nesli odpovědnost za politiku Národní fronty, proč tu kterákoliv ze stran spekuluje na hlasy nespokojenců a proč se přímo strachuje o své politické posice, kdyby těmto nespokojencům byla dána příležitost vyjádřiti se prázdným lístkem? (Potlesk.) Jakmile začne kdokoliv spekulovat na nespokojenost, jak už jen malý je k tomu třeba krůček, aby posléze i svou prakticky stranickou politiku zaměřil na nespokojenost v národě? (Potlesk.)

A my dneska jsme už skoro tak daleko, že když se podíváme na jedné straně na spolupráci stran Národní fronty ve vládě, a podíváme se na praktickou agitaci jednotlivců dole, pak se nemůžeme ubránit tomu dojmu, že se na jedné straně snad - a v to chceme věřit - s pochopením vážnosti situace, ve které se nachází národ a stát, pracuje konstruktivně, ale na druhé straně, že v psychologickém uvážení pochopitelné situace, že budování na troskách války přináší s sebou radu nespokojeností, se i ti lidé dole, ti funkcionáři této nezodpovědné politiky na tuto nutnou, a celkem těžkou, svízelnou situaci politicky zaměří. A to ovšem pak není politika, která by prospívala státu, a nejméně prospívá ovšem našemu národu.

Je to jedna otázka, které - jak je vidět - bude věnována pozornost této sněmovny po dlouhé hodiny. Myslím, že v souvislosti s volbami měli bychom řadu jiných úkolů. Měli bychom si uvědomit, že těžká státní hospodářská situace by vyžadovala, aby jednotlivé politické strany raději v té agitaci - tak jako se musí šetřit a uskrovňovat všude - si uložily také trochu reservy v nákladech na volební boj, jak se připravuje. Vždyť nám studenti museli jít demonstrovat, protože nedostávali učebnice! Podíváme-li se na tu hojnost volebních plakátů, na tu záplavu letáků, myslím, že je to rozhodně náklad méně účelný, než kdyby se byl věnoval výchově naší mládeže.

A tu si, prosím, můžeme rovněž všimnout další okolnosti. Parlamentní volby nejsou jediné volby, které nás dnes očekávají. My budeme po těchto parlamentních volbách nuceni řešit - a je nejvýše na čase, abychom to učinili - také otázku zastoupení v národních výborech. Československá sociální demokracie byla stranou, která se jako prvá postavila za to, že i tyto výbory mají býti složeny na podkladě vyjádření vůle lidu. Snad pro první chvíle bude řešením, že se přizpůsobí zastoupení v národních výborech výsledku, který se projeví při parlamentních volbách. Ale všichni víme, že charakter zastoupení v místních a okresních národních výborech je přece jen odlišný, že tyto volby nejsou tolik politické, ale že jsou spíše volbami, ve kterých se buduje na kvalitě jednotlivých zástupců v té samosprávě dole, a že by bylo proto nejvýše zdravé, aby k těmto volbám v dohledné době došlo.

Dovolte mi, abych se jenom ještě několika málo slovy postavil polemicky k vývodům řečníka přede mnou, a to z toho důvodu, že se tu hovořilo o oposici a o očekávaných hlasech nespokojenců, které byly nazvány hlasy desperátů, a o tom, že není na místě, aby těmto desperátům byla dána jakákoli příležitost politicky se ve volbách vyjádřit. Jaký je v tom však klad, když se má na druhé straně vydáním těchto bílých lístků zabránit, aby tito desperáti volili strany, které konec konců tím, že by měly největší část těchto desperátských hlasů, by se dostaly do prapodivného světla, poněvadž by se jejich politická moc neopírala o důvěru konstruktivních, nýbrž negativistických živlů v našem národě. (Potlesk.)

A poněvadž této okolnosti přikládají zejména vyhraněné dvě politické strany zvláštní důraz, je to jenom důkazem, že v jejich řadách lze očekávat největší počet těchto desperátských hlasů. (Potlesk.) Kdybychom chtěli zůstat pěkně korektními, museli bychom si všichni říci: Nebuďme proti bílým hlasovacím lístkům, které nám opravdu dávají příležitost, aby se ti, kteří nesouhlasí s vládní politikou, projevili; bude to jen k prospěchu národa, když se bude vědět, jaké procento obyvatelstva se opravdu k našemu společnému programu Národní fronty staví negativně. Ale máme-li jeden společný úkol, pak to není zabránit vydání těchto bílých hlasovacích lístků, ale tomu, aby obyvatelstvo jich nepoužilo. A v tom se může nejkrásněji vybít praktická činnost všech čtyř politických stran. Myslím, že by to byla politika rozhodně zdravější, poněvadž bojovat proti bílým hlasovacím lístkům a proti jejich vydání je nedemokratické, ale bojovat proti tomu, aby se volilo bílými lístky, to je výsostná státotvorná činnost. (Potlesk. - Hluk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sedlák (pokračuje): Když vidím zájem, který se této věci právě z levé, vlastně z pravé části naší sněmovny věnuje, jsem přesvědčen, že tato horlivost, se kterou se bojuje proti vydání bílých hlasovacích lístků - poněvadž jde přece jen vesměs o politiky, zastupující Národní frontu - se na druhé straně také vybije v boji proti hlasování bílými lístky mezi lidem, a proto bude při nastávajících volbách odevzdáno velmi málo bílých lístků. (Potlesk.)

Závěrem chtěl bych říci k této otázce, že opravdu je zdravé, abychom se přesvědčili o skutečném smýšlení našeho lidu. Nám byla v minulých dobách tato okolnost na závadu, škodila nám, a další parlamentní činnost v nadcházejících 2 měsících trpí volební nervositou ještě víc; tož tedy bude vrcholně rozumné, když i v tomto bodu upustíme od příliš prestižního posuzování této otázky, poněvadž ona jako prestižní nestojí (Dlouhotrvající potlesk), a když si všichni uvědomíme, že naše volby budou pozorovány nejen celým naším národem - jehož zájem je pochopitelně proto, že na ně musel ze známých důvodů čekat více měsíců, jen ještě vystupňován - ale že budou se zájmem sledovány zejména ze zahraničí, které bude na naše nadcházející volby dohlížet více než na kterékoli volby, jichž jsme byli dosud v naší republice svědky. (Různé výkřiky.) Proto je dobré, když se některý poslanec opravdu nebude moci honosit tou nepříjemnou skutečností, že jeho mandát vyrůstá z hlasů desperátů (Potlesk.), když se těchto desperátských hlasů pěkně zřekne celá Národní fronta (Potlesk.) a když tím, že vyloučíme hlasy těchto desperátů, budeme se všichni svorně - lidovci, národní socialisté, sociální demokraté, komunisté, všichni, jak tu sedíme - opírat opravdu o hlasy těch lidí, které jsme svou kladnou budovatelskou prací získali. (Potlesk.)