Končím těchto několik připomínek s tím, že... (Hlasy: Žádný Feierabend!) Zcela správně! Je třeba namítnout, že by nám - když v logickém řetězu mají u nás voliti také odpůrcové budovatelů republiky - nezbylo nic jiného, než na své kandidátky postaviti desperáty, zastupující právě tyto nespokojence. (Potlesk poslanců stran komunistických a čs. strany soc. dem.) Když se podíváme kriticky na některé připravené kandidátky politických stran, maně se nám loudí na mysl, že si snad někdo opravdu vyhledává kandidáty, kteří by byli věrným zrcadlem jeho voličů.

Bude tedy jen v zájmu čistoty našeho politického života, když se budeme opírat o osoby, které si naší důvěry zasluhují, když si tyto lidi necháme veřejně spočítat, když se jich všichni společně zřekneme a když se kladnou prací tak, jak zde o tom bylo hovořeno, postaráme o to, bude-li tentokrát pět procent nespokojenců s vládní politikou, aby jich v příštích volbách nebylo ani jedno procento. (Potlesk komunistických a soc. dem. poslanců.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Burian. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Burian: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dovolte mi, abych do debaty o otázce bílých lístků vnesl zase trochu klidného tónu. Ustanovení o prázdných hlasovacích lístcích je v našem právním řádu novinkou. Důvodová zpráva tak, jak byla vytištěna k vládnímu návrhu, byla v této otázce velmi skoupá. Ona se totiž omezila na sdělení, že osobám, které by nesouhlasily s programem žádné strany Národní fronty, se umožňuje zúčastniti se voleb nikoliv odevzdáním hlasovacího lístku některé z kandidujících stran, nýbrž tak zv. bílého lístku. Já nemohu souhlasiti s odůvodněním, že tímto způsobem bychom umožnili účast na volbě.

Za volbu totiž se přece nemůže považovati každý akt jen proto, že se odehrává ve volební síni, nýbrž jenom takový projev, se kterým právní řád spojuje ten důsledek, který má právě volba splniti. Tímto důsledkem nemůže ovšem býti nic jiného než výběr určitých fysických osob, aby zastávaly určité, právním řádem jim vymezené funkce.

Za výkon volebního práva dá se totiž považovati jen takový projev, který v konečném výsledku může vésti k povolání do určité veřejné funkce. Nemůže býti pochyby, že prázdný lístek, který se jenom neprávem nazývá prázdným hlasovacím lístkem, nemůže nikdy splnit vlastní smysl volebního aktu, neboť nemůže býti podkladem pro určení, které fysické osoby a tím také které politické směry jimi zastupované mají býti povolány k výkonu moci zákonodárné. Jestliže však hlasovacímu lístku sama vládní osnova béře tento základní účelový znak, tedy, prosím, co nám z něho zbývá? Pak nám z něho zbývá pouhý demonstrační projev, pak tady nemáme výkon nějakého volebního práva, nýbrž projev demonstrační.

Mám za to, že volební řízení, k němuž přistupujeme po prvé po osvobození, nemá býti kaleno něčím, co nelze považovati za výkon volby, nýbrž nejvýše za projev demonstrační. Když máme instituci stran Národní fronty a máme tu snad nějaké osoby, které se nezapojily do Národní fronty, požadavek demokracie velí, aby tyto osoby měly možnost projevit nějak tento svůj nesouhlas. Tedy jakýsi snad demokratický ventil pro ty nespokojence. Ale mám za to, že ani takto nás tato instituce nemůže uspokojit. Prázdný lístek nám totiž ani v tomto směru nedá žádné spolehlivé odpovědi. Prázdný lístek může odevzdat stejně volič nesouhlasící s programem Národní fronty jako volič, který není informován, volič, který podlehne nějaké neodpovědné agitaci, nebo konečně volič, který je veden nezjistitelnými, čistě osobními motivy. Bílý lístek tím, že je lístkem bílým, nemůže nic říci a může živit jen dohady.

Je nám jasné, že politické rozvrstvení v demokracii podléhá zákonům vývoje, avšak vážné důvody naší bezpečnosti a právě bezpečnosti naší demokracie nás vedou k tomu, abychom byli ostražitými v době, kdy se nově rodí naše demokracie, a nepřipustili neomezenou volnost při podávání kandidátních listin.

Bylo jednotným názorem ústavně právního výboru, že právo podati kandidátní listinu má příslušeti jen politickým stranám Národní fronty, jež nesou celou tíhu odpovědnosti za konečnou konsolidaci našeho státu.

Je jasné, že s hlediska ryzí demokracie lze proti tomuto omezení volnosti podávat kandidátní listiny a tím volně tvořiti nové politické strany, vznášeti teoretické námitky, avšak jde-li nám o zabezpečení podstaty demokracie, nesmíme se bát, jak to krásně napsal universitní profesor Weyr, hájiti někdy demokracii proti ní samé.

Jestliže však jsme z důvodů opravdu vážných nuceni setrvat při tomto omezení volnosti podávat kandidátní listiny, nesmíme si vypomáhat tím, že bychom jako náhražku demokracie zaváděli instituci, která podle své povahy není výkonem práva volebního, nýbrž pouhým demonstračním aktem, s nímž volební řád nespojuje žádných dalších důsledků.

My ovšem nemůžeme nikoho nutit, aby projevil souhlas s programem Národní fronty a aby odevzdal hlas pro některou ze stran Národní fronty. Ale prosím, volební řád i bez instituce bílých lístků ponechává těmto nespokojencům možnost, aby odevzdáním prázdné obálky, vsunutím dvou hlasovacích lístků do obálky odevzdali hlas neplatný, to znamená vyjádřili své negativní stanovisko k politickému vývoji v našem státě. Abychom však pro tuto čistou negaci zaváděli dvojí formu vyjadřovací, to považuji při nejmenším za zbytečné.

Pokud jde o politický dosah věci, mám za to, že určité nebezpečí může vězeti v tom, že prázdně lístky mohou býti odevzdány skutečně, jak jsem již uvedl, z různých důvodů. Může to být politická neinformovanost, může to být agitace, která si představuje třeba, že také odevzdáním bílých lístků mohou býti v budoucnosti vyvolány důsledky politické, mohou to býti čistě osobní důvody, rozmrzelost někoho, třebas by neměl zásadně negativního postoje, a tu bychom vlastně na škodu věci samé vyvolávali skreslenou představu o počtu občanů, kteří nesouhlasí s programem Národní fronty.

Prosím, paní a pánové, nemohu se ubránit dojmu jisté nelogičnosti v tom, když tady pan posl. Sedlák prohlásil, že všechny strany Národní fronty budou jistě pracovat, aby voličové neodevzdávali prázdné hlasovací lístky; proč tedy zavádíme instituci, proti které v praksi sami budeme bojovat? (Potlesk.)

Já se v této věci skutečně chci omeziti na vývody, které se týkají volebního aktu, a tu nemohu než vrátit se k tomu, čím jsem začal. Volební akt jest jen takový projev, který ve své konečné fázi může povolat někoho k nějaké funkci. Co není k tomu způsobilé, není projev volby, je to pouze projev demonstrační, a volební řízení není k tomu, aby někdo mohl projevovat demonstraci. (Potlesk.)

Proto ačkoliv jinak souhlasíme s ustanoveními volebního řádu - a skutečně mohu s povděkem konstatovat, že tu byla vykonána veliká práce se strany ústavně-právního výboru - v této otázce bez jakéhokoliv zbytečného snad rozčilování klidně konstatuji, že v otázce bílých lístků zaujmeme stanovisko opačné, než má vládní návrh, a budeme hlasovat pro pozměňovací návrh, aby tato instituce byla zrušena. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečíkem je pan posl. dr Dolanský, jemuž uděluji slovo.

Posl. dr Dolanský: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Vládním návrhem ústavního zákona o ústavodárném Národním shromáždění přikročuje vláda Národní fronty k tomu, aby splnila jeden z mála ještě zbývajících bodů košického programu, který v článku 1 stanoví, že vláda a Prozatímní Národní shromáždění připraví a provede všeobecné, tajné a přímé volby do ústavodárného shromáždění, které vypracuje novou ústavu republiky a položí její budoucnost na pevný ústavní základ.

My čeští komunisté budeme hlasovat pro tento vládní návrh ve znění, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor. Jestliže vládní návrh hned v prvním článku ustanovuje, že ústavodárnému Národnímu shromáždění přísluší, aby dalo Československé republice novou ústavu, rozumíme tomu tak, že nemůže jíti o nějakou pouhou reformu nebo novelisaci staré ústavy, nýbrž o ústavu opravdu novou, která jednak zakotví a kodifikuje vymoženosti naší národní a demokratické revoluce, a za druhé vytvoří základnu, aby se republika v tomto progresivním duchu mohla klidně a zdárně vyvíjet. Neboť jako již je dnes jiná, lepší, demokratičtější a sociálnější republika, kterou budujeme, na rozdíl od oné předmnichovské, tak docela jinou, lepší a dokonalejší i ve smyslu lidovosti i pokroku musí být naše nová ústava. Bude tedy především zapotřebí, aby v nové československé ústavě byla plně vyjádřena demokratisace naší státní a veřejné správy a aby v ní byla plně zakotvena soustava národních výborů jakožto orgánů opravdu lidové správy. Půjde zejména o to, aby práva a povinnosti národních výborů nejen nebyly zúženy, nýbrž naopak rozšířeny a aby celá veřejná správa byla odbyrokratisována, zmodernisována a zdecentralisována. Toho podle našeho mínění bude dosaženo zejména, přejdeme-li od zemského zřízení k zřízení župnímu, přeneseme-li pravomoc zemských výborů na výbory župní, neboť tak přiblížíme tyto správní orgány obcím a okresům, spojíme je úže s lidem a umožníme jejich větší kontrolu se strany lidu.

Druhá vymoženost naší národní revoluce, kterou bude třeba v nové ústavě jasně vyjádřiti a zakotviti, je nový poměr mezi oběma bratrskými národy, Čechy a Slováky. Uznání národní svébytnosti Slováků a naprostá rovnoprávnost obou těchto sobě nejbližších slovanských národů, tak jak to bylo vyjádřeno v košickém programu i v dohodě pražské, musí být v nové ústavě zajištěna mimo jakoukoliv pochybnost. Mimo jiné bude zejména třeba uskutečniti příslib, o němž mluví čl. 6 košického programu, aby při ústavním řešení poměru národa slovenského a českého byly konstituovány slovenské orgány moci zákonodárné, vládní a výkonné tak, jako je má dnes slovenský národ ve Slovenské národní radě a ve sboru povereníků. (Potlesk.)

Při této příležitosti chci jasně zdůrazniti, že dosavadní úprava tohoto poměru zůstane jistě po celé funkční období ústavodárného shromáždění nezměněna a že zejména zůstane nedotčena působnost Slovenské národní rady a sboru povereníků.

Náš poměr k Němcům a Maďarům, který řeší naše národní revoluce cestou odsunu a částečně - pokud jde o Maďary - cestou výměny obyvatelstva, bude nad veškeru pochybnost vyjádřen v ústavě tím, že Československá republika bude prohlášena za národní stát Čechů a Slováků. Tento výsledek naší národní revoluce vyloučí z nové ústavy jako zbytečná všeliká ustanovení o právech národních menšin.

Hluboké a dalekosáhlé změny v hospodářské a sociální struktuře naší republiky musí najít v nové ústavě výraz v tom, že budou zejména pevně zakotveny a kodifikovány historické zestátňovací a znárodňovací dekrety. Hluboké sociální změny a přechod moci do rukou lidu bude třeba v nové ústavě vyjádřiti také v oblasti občanských práv a svobod, zejména pokud jde o otázku práva na práci, ochranu národního zdraví, mateřství, národního pojištění a pod.

Nemyslíte, paní a pánové, že by bylo s prospěchem pro národ i pro stát, kdybychom právě na těchto postulátech našeho nového státního zřízení založili celou naši volební kampaň, nebylo by s prospěchem, kdybychom právě na tyto věci nám všem přece společné soustředili ve volební kampani pozornost celého národa? Neprospělo by upevnění jednoty národa a naší Národní fronty, kterou chceme i po volbách udržet, kdybychom tyto základní principy naší budoucí ústavy, na nichž jsme se v košickém programu přece všichni dohodli a které jsme společné uskutečňovali, kdybychom je také ve volební kampani skutečně propagovali a zpopularisovali? Nebyla by v tomto duchu vedená volební kampaň novou vzpruhou pro rozmach tvůrčích sil pro výstavbu republiky? Nejsme my všichni povinni tváří v tvář onomu velikému vlastenectví našich horníků, kováků, železničářů, rolníků, inteligence povznést kampaň voleb do ústavodárného shromáždění na tuto vyšší politickou úroveň? A když soutěž, tož soutěž v práci, soutěž ve výstavbě republiky, která poctivé demokraty nejen nerozdvojí, ale naopak ještě sblíží a provede nejbezpečnější rozhraničení mezi demokratickými, státotvornými a konstruktivními silami, soustředěnými v Národní frontě, a shlukem reakčníků, rozvratníků a desperátů. (Potlesk.)

Nestačí ovšem jen formálně podepsat dohodu, že povedeme všichni volební kampaň v duchu košického programu, nýbrž je třeba v denní praksi, v každodenní politice podávat důkazy, že tato slova jsou myšlena upřímně, že tu není postranních úmyslů, směřujících spíše k bourání nebo k zúžení vymožeností. Naše nedůvěra k některým politickým činitelům vyvěrá právě z toho, že v tisku a v řečích útočí proti těm, kdož už v praxi prosazují principy košického programu nebo kdož jsou upřímně pro očistu veřejného života, nebo že se setkáme s útoky proti naší nové národní bezpečnosti, jejíž zákroky proti Němcům a zrádcům jsou nazývány gestapismem, nebo že se docela nevěcně zlehčuje hnutí národní soutěže a pomoc dělníků rolníkům se označuje jako nekalá soutěž. Upadnout do těchto starých způsobů předmnichovského konkurenčního hašteření, to je to, proti čemu se bráníme a co pokládáme za nedůstojné onoho svazku dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence, jenž je representován Národní frontou.

Budeme tvořiti novou ústavu a základy nového prvního řádu republiky s pohledem upřeným nikoliv zpět, nýbrž vpřed, k dalším vymoženostem a úspěchům naší národní revoluce. Proto odmítáme a odmítneme vždy s veškerou rozhodností všechny pokusy, které by chtěly pod záminkou první kontinuity zvrátit u nás vývoj do starých předmnichovských kolejí. (Potlesk.) Mezi mnichovskou republikou a dnešní, kterou budujeme, je spojovacím článkem naše národní a demokratická revoluce, která znamená kvalitativní změnu předmnichovské demokracie v demokracii lidovou. (Potlesk.) Podstata této kvalitativní změny pak záleží v tom, že moc přechází z rukou tenké sociální vrstvy velkokapitalistů do rukou lidu.

Jestliže se dnes vůbec můžeme dovolávat kontinuity, jestliže se v mezinárodních vztazích můžeme dovolávat toho, že dnešní republika je pokračovatelkou oné předmnichovské, pak to není zásluhou velkoburžoasní vrstvy, která v předmnichovské republice na sebe strhla všechnu hospodářskou a politickou moc a která republiku a národ přivedla na pokraj vyhlazení, ale je to zásluhou lidu, jenž se ve svém nejhlubším přesvědčení nikdy národní svobody a státní samostatnosti nevzdal a který od prvního dne okupace svým odbojem se postavil po bok pokrokovým silám světa a s nimi národ i republiku zachránil. (Potlesk.)

To nikterak neznamená, že bychom první republiku odmítali, nýbrž naopak, pokládáme ji za historický pokrok, za velikou vymoženost, za dosažení státní samostatnosti a osvobození českého a slovenského národa ze jha rakousko-uherské monarchie. Přejímáme také všechny vymoženosti, které lid, setřásaje okovy rakouské nesvobody, vyzdvihl na svůj štít. Stejně tak přejímáme ony hodnoty, jež jsou ztělesněny ve velikých představitelích českého a slovenského národa, jichž dějinný význam a velikost záleží právě v tom, že vyjadřovali potřeby své doby. Co však odmítáme a kritisujeme. je režim, který v republice nastolila velkoburžoasie, a politika, kterou po 20 let provozovala. Lid se v osudových chvílích národa a republiky s tímto režimem navždy rozešel a svou národní a demokratickou revolucí si dal nový řád. A je naším úkolem a bude úkolem ústavodárného shromáždění, abychom tomu dali právní výraz. Naproti tomu právě všichni ti, kdož se snaží jakýmkoliv způsobem narušit vymoženosti naší národní a demokratické revoluce, porušují onu kontinuitu našich slavných národních tradic, demokracie, pokroku a humanity. V duchu těchto tradic chceme tvořit také naši novou ústavu, stejně jako jsme už až dosud svým vlastním svérázným, specificky českým a slovenským způsobem budovali naši republiku.

Jsme přesvědčeni, že tvoříce novou ústavu republiky jsme s to vytvořit dílo při nejmenším tak dobré, jako je dosavadní výstavba republiky, udržíme-li jednotu lidu, jednotu národa a s ní dosavadní pokrokový kurs. Proto v jednom budeme vždy krajně nesmlouvaví: Budeme neústupně trvat na tom, aby z účasti na politickém životě byly i nadále vyloučeny ony síly, které v osudových chvílích republiky tak hanebně zkrachovaly. Nezavíráme oči před faktem, že, přestože tyto reakční síly byly u nás z legálního života vytlačeny, nejsou ještě vyhlazeny. A nepřipustíme, aby se mohly pod jakoukoliv záminkou opětně uplatňovat v politickém životě, mařit dílo výstavby a rozvracet jednotu národa. (Potlesk.) Ani tehdy to nedopustíme, kdyby se snažily pod falešnou vlajkou svůj reakční kontraband propašovat do výsostných vod Národní fronty. (Potlesk.) Naopak učiníme vše - a jistě v souhlase se zdrcující většinou národa - aby v procesu výstavby našeho hospodářského, sociálního, jakož i právního řádu byly tyto reakční síly, včetně jejich materiální základny i jejich ideologie, odklizeny definitivně tam, kam patří, na smetiště dějin, a aby se staly bezcennou starožitností dobrou k tomu, aby nám a dorůstající generaci i budoucím pokolením pro výstrahu a poučení dokumentovaly, jakou zhoubou je pro národ sociální vrstva, jejíž úzké, omezené zájmy se dostanou do rozporu se zájmy národa. (Potlesk.)