Místopředseda Tymeš (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. dr Bernard.

Posl. dr Bernard: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Rozprava o obou navržených osnovách byla již tak obšírná a podrobná, že se omezím pouze na dvě otázky, o nichž se domnívám, že zasluhují, aby byly zdůrazněny.

Za prvé bychom si měli dobře uvědomiti, že přijímáním těchto dvou zákonů, stejně tak jako zákona o stálých seznamech voličských a všemi ostatními kroky, kterými připravujeme volby, budujeme u nás demokratický systém, myslím, v mnohém směru dokonalejší a lepší, než byl náš dřívější systém. Připomínám to jen z toho důvodu, poněvadž chci poukázati na hlasy těch, kteří se nám snaží ustavičně dokázat, že náš dnešní systém není dostatečně demokratický, anebo že dokonce naše nová politika hospodářská a sociální je s principy demokracie v rozporu. Není tomu tak a skutečnost sama, že my dnes připravujeme demokratické volby a že Prozatímní Národní shromáždění usnese všechny zákony, které pro přípravu demokratických voleb jsou nutné, a dokonce takové zákony, které zaručují demokratický charakter našich voleb ještě ve větší míře, než naše volební řády dřívější - a to z toho důvodu, že zachovávají nejen všechna ustanovení dřívějších volebních řádů o všeobecnosti voleb, o jejich tajnosti, nýbrž že rozšiřují dokonce volební právo i na mládež a na příslušníky armády - to samo o sobě stačí, abychom mohli mluvit o tom, že naše volby, které připravujeme, budou při nejmenším stejně demokratické, jako bývaly všechny volby v dřívějších dobách.

My se ovšem neomezujeme na to, abychom naši demokracii budovali jenom na poli politickém, my jsme přikročili také k dalekosáhlým opatřením na poli hospodářském a sociálním, která právě spolu s těmito zákony volebními vytvářejí demokratický systém mnohem vyššího typu, nežli byl dřívější.

Věc nelze dělat tak, jak se často stává, jako by snad na jedné straně zde bylo úsilí o demokracii, o zachování všech demokratických svobod, a na druhé straně úsilí o pokrok sociální a hospodářský. Nán obě tyto stránky jednoho úkolu splývají v jedno a můžeme dnes prohlásit, že i Prozatímní Národní shromáždění je si obou těchto stránek dobře vědomo a vyplnilo svůj úkol právě s obou těchto stránek: schválilo nejen dekrety presidenta republiky, mezi nimiž je i dekret o znárodnění průmyslu a bank, ale schválilo a schválí ještě také zákony, které zajistí demokratické volby, jež můžeme považovat za hlavní, i když ne jediný znak demokratického vládního systému.

Za druhé bych se chtěl ještě vrátit k otázce bílých lístků. Nečiním tak proto, že bych se domníval, že by tato otázka zasluhovala tak velké pozornosti, které jí tento sbor věnoval, nýbrž jen proto, abych rozptýlil některé pochybnosti o stanovisku čs. soc. demokracie k této otázce. Vycházíme z toho, že těch voličů, kteří odevzdají prázdné lístky, bude poměrně malý počet. Domníváme se, že politická i kulturní úroveň našeho lidu je tak vysoká, že dovoluje každému, aby našel své místo, aby se zařadil do politické strany, která mu vyhovuje ať svým programem nebo svou prací pro republiku. (Potlesk.) Ale na druhé straně se domníváme, že by nemělo být v intencích žádné strany ucházet se právě o hlasy tohoto malého počtu lidí, kteří se dosud nezařadili a o nichž můžeme předpokládat, že zaujali ostře oposiční postoj proti celkové politice Národní fronty a proti celému našemu novému systému politickému a hospodářskému. Mluvčí těchto stran mluví o demokracii, ačkoliv jim ve skutečnosti jde právě o hlasy těchto lidí, a své odmítavé stanovisko k vládnímu návrhu se snaží opřít právě o zdánlivě demokraticko argumenty. Věc se rozhodně nemá tak, že by snad zavedení bílých lístků demokracii podstatně přispělo, ale v žádném případě není tomu tak, že by demokratický charakter voleb vyžadoval, aby byly bílé lístky odstraněny. Naopak. Rozhodně není s hlediska demokracie žádoucí, aby se snad politická konstelace změnila právě pro malý počet hlasů těch, kteří snad odevzdají bílé lístky, budou-li zavedeny.

Někteří řečníci si stěžovali, že hlasování voličů, kteří odevzdají prázdné lístky, bude vlastně aktem demonstrace a že nevyvolá žádné politické účinky. To je správné a my jsme toho názoru, že není vůbec třeba, aby nějaké politické účinky vyvolaly, bude-li jich tak málo. Bude rozhodně lépe, když tento malý počet voličů svými hlasy žádných politických účinků nevyvolá, než kdyby měl dokonce měnit politickou konstelaci a rozhodoval o vzájemném poměru politických stran. Bude-li však proti našemu očekávání těchto hlasů více - jak o tom zde mluvil dr Bunža - dokonce 30 nebo 40 %, potom se, dámy a pánové, skutečně obávám, že tato politická skutečnost bude mít své účinky, potom bychom opravdu mohli mluvit pomalu o politické krisi. Domnívám se, že tomu nezabráníme ani zavedením bílých lístků ani jejich odstraněním. Kdyby tomu tak skutečně bylo, takový politický tlak, takovou skrytou oposici bychom přece cítili už dnes a museli bychom dát hlavy dohromady a poradit se, jak takové politické krisi zabránit.

Dále se zde mluvilo také o tom, že zavedení bílých lístků bude příznivě přijato za hranicemi. Souhlasím s těmi pány, kteří zde řekli, že to není rozhodující. Když rozhodujeme o našich vnitřních záležitostech, nebudeme se ptát, co tomu řekne cizina, ale na druhé straně: bude-li odevzdán jen velmi malý počet prázdných lístků, jak předpokládáme, bude tím zároveň zcela jasně prokázáno, že dřívější politické strany, agrární, Národní sjednocení, ľudová strana a ostatní, ztratily už půdu pod nohama, že náš politický život jich už nepotřebuje a že zejména naše veřejnost ve své drtivé většině nestojí o jejich obnovení. A to je, myslím, potvrzení politické skutečnosti tak významné, že i jen z tohoto pouhého důvodu by stály bílé lístky za to, aby byly zavedeny.

Ze všech těchto důvodů i z těch, o nichž se zmínil kol. Sedlák, doporučuje klub poslanců soc. demokracie přijetí vládního návrhu o bílých lístcích. Ale na druhé straně bychom chtěli zdůraznit, že tato otázka, i když se stala předmětem sporu mezi stranami Národní fronty, by neměla ohrozit jejich spolupráci příští ani po volbách, ani ještě před volbami.

My jsme přesvědčeni, že i po tomto nedorozumění se strany Národní fronty opět sejdou k nejužší spolupráci a že ani tato otázka nevyvolá žádných vnitropolitických obtíží, jak by se snad na první pohled zdálo. Litujeme jen, že také ostatní strany nedospěly k stejnému stanovisku v otázce bílých lístků, a musíme se o nich, bohužel, domnívat, že se právě chtějí ucházet o hlasy těch, kteří se ještě nezařadili, jinými slovy, že chtějí svou politickou sílu budovat na rozpacích a na oposičním postoji malého počtu naší veřejnosti a našeho voličstva. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je pan posl. Koucký.

Posl. Koucký: Paní a pánové!

Osnovu zákona o volbě ústavodárného Národního shromáždění předkládá ústavně-právní výbor ve znění, které se v různých odstavcích sice poněkud liší od původního vládního návrhu, které však je v celku výrazem dohody zástupců všech stran Národní fronty ve výboru. Ovšem až na dva body, z nichž jeden je tak závažný, že do značné míry určuje celkový ráz a demokratičnost našich voleb.

Jde o bílé, nebo podle znění zákona o prázdné hlasovací lístky. V této otázce ani ve vládě, ani v ústavně-právním výboru nebylo možno přes obšírnou diskusi dosáhnout dohody a nakonec rozhodlo hlasování. A přece pro rozhodnutí jak vlády, tak výboru, byť ne jednomyslné, kterým se vedle kandidátních listin jednotlivých stran zavádějí také prázdné hlasovací lístky, mluví tolik důvodů, že lze plným právem očekávat, že se i plénum sněmovny pro ně vysloví.

V květnových volbách po prvé odpoví všechen náš lid nejen na otázku, jak se osvědčily jednotlivé strany Národní fronty, jaký kus práce udělaly při stavbě naší nové státní budovy, jak vůbec dovedly chytit věci za správný konec, ale také, a to je třeba zdůraznit, na otázku, jak se osvědčila sama Národní fronta, jak životaschopná a jak pevně v našem národě již zakotvená je její idea, do jaké míry souhlasí národ s cestou, kterou všechny složky Národní fronty svorně nastoupily, podepsavše a plníce košický vládní program. Je nepochybné, že ti, kdož řídili osudy národa po osvobození, za nejtěžších měsíců obrovského přerodu celého našeho života, mají plné právo položit lidu tuto otázku tak, aby odpověď na ni byla pokud možno přesná a jednoznačná, zvláště shodujeme-li se v tom, že Národní fronta má i po volbách zůstat nositelkou politického vývoje naší vlasti. A na druhé straně, odvolává-li se režim Národní fronty na podporu nejširších vrstev národa, na to, že její program byl uskutečňován jednotnou vůlí zdrcující většiny našeho lidu, není možné, aby jako režim demokratický upřel lidu právo vyslovit se o oprávněnosti tohoto mínění, aby našemu lidu jako dnes skutečně svrchovanému nositeli veškeré moci upíral právo zaujmout stanovisko k myšlence Národní fronty, k myšlence v československé politice tak nové a tak převratné. Bylo by znakem slabosti a nejistoty naší Národní fronty, kdyby se bála dát lidu možnost vyslovit se pro nebo proti, znakem slabosti a nejistoty ničím neodůvodněné. Nepochybujeme ani v nejmenším o tom, že Národní fronta Čechů a Slováků si tuto zkoušku může nejen bez obav dovolit, ale že z ní vyjde ještě silnější a vnitřně pevnější, že právě její vítězství v této zkoušce bude nejkladnějším přínosem našich voleb. Proto především se komunistická strana Československa plně staví za požadavek, aby každému k volbě oprávněnému občanu bylo umožněno vyslovit se svobodně pro myšlenku Národní fronty tím, že odevzdá svůj hlas některé z politických stran Národní fronty, a proti ní odevzdáním prázdného hlasovacího lístku.

Všechny strany Národní fronty se dohodly na tom, že nebudou připuštěny kandidátky žádných jiných politických skupin než právě stran Národní fronty. Jaká by však byla naše demokracie, jakými bychom byli demokraty, kdybychom z toho vyvozovali závěr, že všechny hlasy musí býti odevzdány našim stranám, a trvali na tuhé volební povinnosti a žádali odstranění bílých lístků? Hledá-li se někde totalita, hledá-li se někde obdoba k hitlerovskému Ja oder Nein, pak je právě v tomto principu. Komunisté jako důslední demokraté se otevřeně a ostře staví proti všem pokusům prosadit u nás podobný princip a vytvořit podobnou atmosféru. A především jako důslední demokraté prosazujeme proto zavedení prázdných hlasovacích lístků.

Některé listy spustily zejména v posledních dnech tak trochu nedůstojný povyk proti prázdným hlasovacím lístkům. Zdálo by se skoro, jako by jejich strany byly zavedením prázdných hlasovacích lístků snad nějak připravovány o hlasy svých přívrženců, jako by jím snad i socialistické hlasy přicházely v niveč. Není snad třeba dokazovat, že takové obavy a myšlenky jsou liché, že z práva voličů, volit podle svého přesvědčení kteroukoliv ze stran Národní fronty, nemohou prázdné lístky nic ubrat a nic neubírají.

Ovšem, je dobře právě tady připomenout, že podle předloženého znění vlád. návrhu zákona o volebním řádu budeme mít volební povinnost, a s tohoto hlediska věc vypadá trochu jinak. Naprosto spravedlivý a demokratický požadavek, aby volič, nesouhlasí-li se žádnou ze stran, které předložily kandidátky, mohl se vyslovit proti nim odevzdáním prázdného hlasovacího lístku, přivádí najednou některé osvědčené demokraty na pokraj zuřivosti. Tane jim stále na mysli velmi ušlechtilý ideál: Každý musí volit, proč by tedy nevolil nás, i když s námi třeba nesouhlasí anebo o nás nic neví. A teď najednou máme na krku bílé lístky a možnost "získávat" hlasy se nám tenčí. Vždyť oni ty lidi přímo provokují, aby odevzdali prázdné lístky, těch neplatných hlasů nebo prázdných obálek by na to nebylo třeba.

A začíná se hned protiofensiva, že prý komunisté záměrně znemožňují části národa, aby se vřadila do některé ze stran Národní fronty, aby jimi mohla být vychovávána a politicky uvědomována k socialismu a demokracii. Tedy zase výmysl, prázdný a vypočítaný nevím na koho. Nikdo přece nemůže bránit žádnému plnoprávnému občanu naší republiky, aby se zařadil do kterékoliv povolené organisace, aby se politicky vychoval nebo dal vychovávat a aby podle toho i volil. Ovšem smysl této argumentace je příliš zřejmý a Svobodné slovo jej dalo v pátek najevo způsobem, který jen znovu svědčí o tom, že s dodržováním zásad nutných pro spolupráci stran Národní fronty si tam hlavu nelámou: bílé lístky budou "nesporně odevzdány konservativními voliči protikomunistickými" a protože nebudou brány za základ pro vypočtení volebního čísla, budou z nich mít prospěch prý i komunisté a ne jenom národní socialisté, jak by tomu zřejmě podle Svobodného slova při volební povinnosti bez prázdných lístků mělo být.

A další ostře protikomunistický článek na thema "Bílé lístky" v nedělním Svobodném slově tuto koncepci neslučitelnou se zásadami Národní fronty dotvrzuje. Svobodné slovo také systematicky opakuje tvrzení, jako by prý komunisté prosazovali požadavek, aby se bílé lístky nějak rozdělovaly mezi strany Národní fronty, a jako by národně socialističtí poslanci prosazení tohoto požadavku znemožnili. Jde zase o naprosto nepravdivý a nesmyslný výmysl. Žádný z komunistických poslanců, ani náš tisk, ani nikdo jiný nikdy takový požadavek nevyslovil a nemohl vyslovit.

Stejně rozhodně odmítá naše strana tvrzení, jakoby zavedení prázdných hlasovacích lístků bylo prvním krokem k prosazování komunistického požadavku jednotné kandidátní listiny. Také toto tvrzení je naprostým výmyslem a dalším příkladem toho, jak neodpovědně Svobodné slovo mystifikuje své čtenáře a rozvrací Národní frontu. Nemyslím, že by tento způsob nazírání na otázku prázdných hlasovacích lístků sdílela se Svobodným slovem většina národních socialistů. Nevěřím, že by se našel demokrat a socialista, který by spekuloval na to, aby posice jeho strany byla posílena hlasy nepřátel Národní fronty, "prchalovců, tisovských zrádců, trockistů a protikomunistických konservatistů", chci-li používat termínů Svobodného slova, které se těmito spekulacemi obírá. (Potlesk.) Jsem přesvědčen, že objektivní a stranicky nezaujatý postoj i národních socialistů k tomuto způsobu psaní Svobodného slova se projeví také v jejich stanovisku k věci bílých lístků samých.

Dalším důležitým momentem našich květnových voleb, ovšem zase momentem, který se může projevit teprve tehdy, budou-li zavedeny prázdné hlasovací lístky, bude možnost odhadnout správně posice naší reakce, všech těch, jimž je výstavba naší republiky v duchu lidově demokracie a socialismu při nejmenším lhostejná, i těch, kteří se k ní staví vysloveně nepřátelsky, neboť "bude sečteno, kolik je v tomto národě socialistů a jakých odstínů, kolik demokratů a kolik skutečné reakce, která se nepochybně projeví o volbách t. zv. bílými lístky", jak tvrdí samo Svobodné slovo.

O existenci reakce u nás není již pochybností, našlo se přece dost případů až příliš konkrétních, aby zmlkli i ti nejúpornější hlasatelé její naprosté neškodnosti a slabosti. Nikdo si snad také nedělá iluse o tom, že nepřipustíme-li k volbám zrádce a kolaboranty, vyloučíme z hlasovacího práva všechny reakcionáře a nepřátele republiky. Nesporné je, že k volebním urnám se jich dostane mnoho a že volební lístek sabotéra nebo trestu stěží uklouzlého kolaboranta bude platit právě tolik jako volební lístek partyzána nebo stachanovce. A teď jde o to, co by udělali se svými hlasy ti, kterým naše lidová demokracie nevoní: mají je dát některé straně Národní fronty, anebo mají odevzdat prázdný hlasovací lístek, který nepřipadne žádné politické straně?

Zde bych rád připomenul velmi závažná slova, která o naší reakci řekl náměstek předsedy vlády Klement Gottwald: "Pokud naše reakce účinkuje v podpolí, pokud je representována takovými Prchaly za hranicemi a jeho stoupenci zde, pokud se tajně schází po bytech, sem a tam nějaký leták vydají, anebo tu menší nebo větší sabotáž organisují, potud tato reakce není ani tak nebezpečná a vážná. Nebezpečnou a vážnou se stává reakce tehdy, když se jí podaří protlačit se do legálních posic, do vládních stran, do různých legálních organisací hospodářských a zájmových a na různá odpovědná místa. Nebezpečnou se stává hlavně tím, že právě touto cestou, přes tyto kanály ohrožuje jednotu národa, jednotu Národní fronty, jednotu té síly, které republika děkuje za svůj dosavadní progresivní vývoj. (Potlesk.) S naší strany je nutno, abychom udělali všechno, aby se do Národní fronty nemohly vloudit žádné reakční živly a aby se jim nepodařilo Národní frontu rozbít."

Z této beze sporu jasné a přesné analysy politické situace reakce vyplývá pro každého stoupence Národní fronty a skutečného demokrata naprosto jednoznačné stanovisko k otázce prázdných hlasovacích lístků. Požadavek, aby i hlasy reakce musely být odevzdány na kandidátky stran Národní fronty, je záměrným zavlékáním reakcionářů do řad Národní fronty, je přímým podkopem Národní fronty. Jeho prosazení by znamenalo vážné ohrožení Národní fronty a naší lidové demokracie. Zavedení prázdných hlasovacích lístků toto nebezpečí aspoň z větší části paralysuje, i když jsme si dobře vědomi, že zdaleka ne úplně. A byla-li snad někde vyslovena pochybnost, že toto opatření je právě s hlediska nutnosti politicky isolovat reakci nedokonalé, jsme přesvědčeni, že je cestou pro všechny strany Národní fronty dnes nejschůdnější a politicky nejúnosnější. Proto jsme přišli s požadavkem prázdných hlasovacích lístků. Žádný jiný nebo dokonce lepší návrh, jak nadhozené problémy řešit, nikdo nepředložil.

Byla také diskutována otázka, jaká politická práva budou vlastně mít ti, kdož odevzdají prázdné lístky. V témže listě jsme jednou mohli číst názor, že se zavedením prázdných lístků favorisují prchalovci, jindy zase, že z nich naopak činíme bezprávné ubožáky.