Polemisovat je tedy skutečně těžké. Nad slunce jasného fakta, že se připuštěním bílých lístků nikomu nebere právo, aby odevzdal svůj platný hlas kterékoli politické straně, si dotčení pánové jaksi nevšímají.

Namítá se dále, že otázka možnosti hlasovat proti Národní frontě je již vlastně řešena tím, že volič může odevzdati prázdnou obálku nebo více kandidátek do jedné obálky. Tento argument je zase jen projevem nedůslednosti. Když se už voliči staví tak výslovně před oči možnost hlasovat proti vládě, proč by to tedy měl dělat způsobem, který by se mohl vykládat jako opominutí nebo nedbalé plnění voličských povinností? Proč nepřipustit prázdný hlasovací lístek, jehož odevzdání nenechá nikoho na pochybách o tom, že jde o politické rozhodnutí voličovo?

Tvrdí se také, že by snad bílých lístků mohlo být odevzdáno příliš mnoho, že by z toho mohla vzniknout nebezpečná protistátní demonstrace, která by prý z neznámých důvodů skutečně znamenala hlubokou trhlinu v naší Národní frontě. Opakuji znovu, že obavy, že bychom tak snad umožnili organisování reakce, které by mohlo mít dalekosáhlé politické důsledky, je jen projevem nedůvěry k životnosti myšlenky Národní fronty a důkazem vlastní slabosti. Kdo zná smýšlení našeho lidu, nezapochyboval ani na okamžik o tom, že si naše Národní fronta tuto zkoušku klidně může dovolit a že z ní vyjde ne oslabena, ale taková, jaká skutečně je: silná a vítězná. Slabá by byla tehdy, když by, nejsouc si jista tím, že všech 100 % voličů je jejími stoupenci, dokazovala urbi et orbi svoji stoprocentnost tím, že by jednoduše nedovolila nikomu hlasovat pro nic jiného než pro strany Národní fronty. Naprosto jasně se může síla myšlenky Národní fronty projevit teprve tehdy, bude-li dána možnost vyslovit se svobodně pro ni nebo proti ní, a mandáty budou mezi jednotlivé politické strany rozděleny spravedlivě zase jen tehdy, budou-li jim přiděleny podle počtu hlasů pro každou jednotlivou stranu vědomě a svobodně odevzdaných. A v tom je další důležitý přínos systému prázdných lístků pro sílu a vnitřní jednotu Národní fronty i v budoucnosti po volbách. Při jeho zavedení budou moci všechny strany daleko větším právem tvrdit, že hlasy jim odevzdané jsou hlasy jejich skutečných stoupenců a přívrženců. Tak se předejde mnohým srážkám a trpkostem, k nimž by došlo v případě, že by všechny reakční hlasy byly nekontrolovatelně pohlceny řadami Národní fronty. Jsem také přesvědčen, že tato okolnost bude hrát velmi důležitou úlohu již před volební kampaní a že již tady zavedení prázdných hlasovacích lístků podstatně přispěje k vedení volební kampaně ve slušném a solidaritě všech složek Národní fronty odpovídajícím duchu. I s hlediska důslednosti naší demokracie i s hlediska udržení a posílení Národní fronty je požadavek zavedení prázdných hlasovacích lístků naprosto positivní a plně oprávněný.

Dovolte mi, abych nakonec znovu stručně shrnul všechny důvody, které přesvědčivě mluví pro zavedení prázdných hlasovacích lístků. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.) Bude jimi prohloubena demokratičnost našich voleb a rozšířena svobodná možnost volného rozhodnutí každého voliče. Prokáže se jasně a definitivně síla naší národní a státní jednoty a nosnost myšlenky Národní fronty, protože zdrcující většina našeho lidu se nepochybně vysloví pro ni. Národní fronta se dále vnitřně upevní, protože bude přesně znát oporu, kterou má ve svých skutečných přívržencích a v širokých lidových masách. Mandáty budou spravedlivě rozděleny mezi politické strany, protože hlasy pro ně odevzdané bude pak možno daleko větším právem považovat za hlasy jejich přívrženců, a ne za hlasy reakcionářů a nepřátel Národní fronty. Reakce bude politicky isolována, bude možno daleko přesněji určit její posice a na základě toho daleko úspěšněji jak proti ní bojovati, tak i včleňovati její složky, které se národu ještě definitivně neodcizily, do konstruktivní práce na výstavbě naší vlasti. Zároveň bude znesnadněn příliv rozkladných reakčních elementů do Národní fronty, znemožněno její vnitřní oslabení a tak zabezpečen jeden ze základních předpokladů dalšího úspěšného budování Československé republiky ve smyslu lidové demokracie a pokroku. (Potlesk.)

Z těchto důvodů se plně stavíme za zavedení prázdných hlasovacích lístků a žádáme, aby příslušné odstavce předlohy, jak byly ve výborech schváleny, schválilo i plénum Prozatímního Národního shromáždění. Věřím, že každý, jemuž je myšlenka Národní fronty a demokracie dražší než pochybné volební spekulace na hlasy reakce, bude hlasovati pro (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Deči, jemuž dávám slovo.

Posl. Deči: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Při projednávání osnov zákonů o ústavodárném Národním shromáždění a o volbě do ústavodárného Národního shromáždění jsme zde dnes slyšeli tolik pěkných řečí, že by vlastně dohoda byla velmi snadná, kdyby k ní byla chuť. Slyšeli jsme zde ovšem také výstřelky a někdy i takové menší napadání. Musíme si uvědomit, že tyto zákony jsou důležitým mezníkem v našem státě. Vždyť nejde o nic menšího než o volbu do ústavodárného Národního shromáždění. Byli jsme svědky, že vývoj u nás nešel takovým tempem jako v jiných státech, že jsme zůstali s volbami trošku pozadu. U nás jsme si zvolili ze začátku takový lehký delegační systém, který v žádném případě nevyhovuje. Není to snad zásadní chyba, že jsme k tomu sáhli, ale dnes, když přikročujeme k definitivnímu stanovení, jak se volby mají provádět, má se v každém případě pamatovat na to, abychom obstáli nejenom před svými voliči, nýbrž abychom obstáli také na světovém foru.

Mnoho a mnoho se hovoří o nastávajících volbách, dokonce, ačkoli volby ještě nebyly provedeny, se již ví, která strana v Československé republice je nejsilnější. Slyšeli jsme to oficiálně u příležitosti VIII. sjezdu komunistické strany. Vycházíme z předpokladu, že nejdůležitějším činitelem při volbách bude pan volič. A tento pan volič bude 26. května rozhodovat. Musíme si také uvědomit, že chceme všechno dělat demokraticky, máme nejlepší snahu, abychom všechno demokraticky dělali, ale myslím,že právě otázka bílých lístků není tak zcela demokratickou vymožeností. (Posl. Harus: Za tím bílým lístkem také stojí pan volič! - Hlas z lavic komunistické strany Slovenska: A prečo je to strašák?) Já si vám to, pane kolego, dovolím objasnit dále.

Nyní se setkáváme s tím, že budou vázané kandidátní listiny, že zde bude právo volit jenom čtyři registrované politické strany, které se zaregistrují do 30. dubna. A jelikož jsme státem - je to naše přednost - který si v mnohých případech potrpí na kuriosity, vidíme, že u nás opětně dochází ke kuriositě, poněvadž voliči čtyř politických stran budou mít možnost volit své kandidáty, ale budou také mít možnost odevzdat prázdný hlasovací lístek.

Vycházíme z předpokladu, že tu musí být lidé, volící někoho a program, a ne lidé, kteří by volili nic a byli tím vlastně proti všem. Není totiž dost jasně vymezeno, proti čemu budeme dávat najevo nesouhlas bílým hlasovacím lístkem. Mohl by to být projev nesouhlasu s naším presidentem, s naší vládou, s činností parlamentu, s poměrem Čechů a Slováků, s košickým vládním programem, se zestátněním, se zahraniční politikou, event. s celkovým režimem, ale také by volič, odevzdávající bílý hlasovací lístek, mohl tím dávat najevo nesouhlas s politikou eventuálně jedné politické strany.

Naši lidé jsou hluboce založeni a vždycky, když se jim něco předkládá, se táží: proč? Tak také dneska na veřejných schůzích i ve veřejnosti se setkáváme s touto otázkou. A lidé se táží, proč má býti bílý hlasovací lístek. Je to mentalita českého člověka. Víme, že naši partyzáni a zahraniční vojáci také se tázali, proč bojují, a měli zájem o to, proč bojují. A ti docela jasně věděli, že bojují o samostatnost Československé republiky.

A je také potřeba říci, proč se dává u nás voličům bílý hlasovací lístek. (Hlas z lavic komunistických poslanců: Abychom věděli, pane kolego, kolik je Nespokojených!) Tímto se to v žádném případě, vážený pane kolego, nedovíte. (Potlesk.) Ono by také mohlo býti, že bychom dali voliči kromě bílého lístku ještě lístek žlutý, dali bychom mu lístek růžový, event. bychom mu také mohli dát lístek zelený a tak bychom mohli změřit sílu reakce a věděli bychom, kdo je mluvčím té reakce. (Potlesk.)

Mohlo by se také stát, že potom bychom otevřeli na Pankráci brány a řekli bychom: pojďte vládnout, byli jste zvoleni. (Potlesk poslanců čs. strany národně-socialistické. Výkřiky poslanců komunistické strany Československa.) Musíme si to uvědomit v každém případě; zde se totiž vyskytl také takový šalamounský návrh, že by měly být bílé hlasovací lístky a že by se potom nynější politické strany měly o ně dělit. (Výkřik z lavic poslanců komunistické strany Československa: To nebyl návrh!) Ony totiž v každém případě se o tyto bílé lístky politické strany dělit budou. Tím, že u nás bude nějaké procento bílých hlasovacích lístků, sníží se volební číslo. Ale demokratické by bylo, kdyby na bílé lístky se snížil patřičně počet mandátů poslaneckých. (Potlesk poslanců čs. strany nár. socialistické.)

Bylo zde mluveno o desperátech. Význam slova desperát je totiž dalekosáhlý. Je to pojem, který si může každý vykládat po svém. Byli jsme svědky, že měl na význam slova desperát jiný náhled řečník lidovecký, měl na něj jiný náhled řečník sociálně-demokratický, a jelikož já jsem národní socialista, tak si to slovo desperát také vykládám po svém. Tím vším se má totiž napadat strana a tu se docela jasně projevuje, že snad českoslovenští národní socialisté by měli být tou stranou, která má zájem o hlasy reakce. (Výkřiky z lavic komunistických poslanců: To také má!) Pánové, já vás ubezpečuji, že nemůžeme mít a nemáme zájem o tyto hlasy, poněvadž lidé, kteří by se mohli nazývat desperáty, a lidé, kteří snad by projevovali něco jiného nežli příslušnost k politické straně, a lidu, kteří nejsou tak na 100 %, jsou už dávno příslušníky jiné politické strany než strany národně-socialistické. (Potlesk. - Veselost.) My bychom si také představovali a chtěli bychom, aby skutečné desperátství zmizelo u nás z veřejného života, aby desperátství zmizelo ze závodů, aby každý zaměstnanec a dělník mohl svobodným způsobem projevit své politické přesvědčení, bez obavy, že bude za to nějak šikanován, event. persekvován. (Potlesk.) Tito lidé ze závodů jsou dnes již jasně rozhodnuti a jsme přesvědčeni že nebudou dávat bílé hlasovací lístky, ale že posoudí činnost politických stran, jak se vyvíjela od 5. května, a že svůj souhlas dají hlasovacími lístky, na nichž budou otištěni kandidáti. Pevně věřím v uvědomění našich voličů. Nemůžeme si dovolit před světovou veřejností, aby se na nás dívala jako na stát, který má ve svých řadách mnoho nespokojenců.

Bude mírová konference a my musíme před světem vypadat jako stát, který je jednotný, celistvý a musíme ukázat, že reakčních živlů u nás nemáme. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Zcela správně, pánové, jen si pokřičte. (Potlesk. - Výkřiky z lavic komunistických poslanců: Dejte to do Svobodného slova!) Ono to Svobodné slovo je trnem v oku mnohým pánům. U nás totiž převládá přesvědčení, že se může politická strana napadat a že se nesmí vyskytnout politická strana, která by se chtěla hájit. (Potlesk.)

Jestliže to vezmeme ještě s jiné stránky, se stránky nedávno projednávaného státního rozpočtu, vidíme, že jsme státem, který je pasivním 26 miliardami. Zřídíme si event. úspornou parlamentní komisi a tu myslím, že 7 milionů bílých lístků bude stát také nějaké peníze a že bychom si to mohli docela klidně ušetřit. (Potlesk. - Veselost.) O tom, že by se dalo šetřit ještě také jinde, se prozatím nebudu zmiňovat. (Potlesk. - Veselost.)

Náš pan president se jistě těší úctě všeho československého lidu. Nesmírně si ho vážíme jako geniálního státníka a politika; a náš pan president 24. prosince m. r., tedy na Štědrý den, to znamená v době, kdy každý z nás je tak "na měkko", kdy se stáváme lidmi a kdy dovedeme odpouštět, řekl docela jasně, že je potřebí, aby se vedl slušný předvolební boj, abychom vystupovali v předvolebním boji slušně, a řekl ještě další závažnou věc, že si nepřeje, aby se v předvolebním zápase argumentovalo Sovětským svazem, poněvadž spojenecká smlouva se Sovětským svazem je mravním závazkem každého československého občana. (Potlesk.)

Jménem strany, jejímž jsem mluvčím, docela závazně prohlašuji - ono se nám říká strana slušných lidi - že do voleb jako strana slušných lidí půjdeme, slušný předvolební boj povedeme a jsme přesvědčeni o tom, že vyspělí, uvědomělí voliči Československé republiky nebudou odevzdávat bílé hlasovací lístky, nýbrž že posoudí práci politických stran. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kazimour. Dávám mu slovo.

Posl. Kazimour (Uvítán potleskem): Vážená sněmovno!

Přiblížilo se období, kdy občané naší země budou volit do ústavodárného Národního shromáždění. Jaká bude nová ústava, jaké bude uspořádání našeho života, to závisí na tom, jaké bude Národní shromáždění, a to zase závisí na tom, kdo bude voličem. Náš nový stát, jehož základy jsou zkropeny krví mnoha hrdinů, nemůže sejít s cesty boje proti fašismu a reakci, nechce-li vést národ do nové katastrofy mnichovské. Proto tolik záleží na tom, aby nerozhodovali ti, kdo bojovali proti ideám, na nichž je náš stát budován, proto tolik záleží na volebním řádu, který určí způsob volby tak, aby byl co nejspravedlivější.

Lidová republika může být z větší části spokojena s předlohou ústavně-právního výboru. Dříve byly volby měřítkem sil mezi skupinami, jež nebyly vesměs spjaty s lidem, a dávaly jen možnost upevnění posic jedné z vládnoucích skupin; dnešní volby dají možnost upevniti postavení lidu. Zákon o volbě do ústavodárného Národního shromáždění je pokrokem proti starému volebnímu řádu především proto, že rozšiřuje volební právo na voliče od 18 let. Všechna mládež uvítala tuto zásadu košického vládního programu jako uznání zásluh o výstavbu mladého státu. Všechna mládež bude také pevně stát za Národní frontou. Předložený zákon je velkým krokem vpřed také proto, že po prvé zrovnoprávňuje vojáky a členy Sboru národní bezpečnosti s ostatními občany. Jak to odporovalo demokracii a parlamentarismu, když za první republiky výkvět národa, stráž jeho práva svobod, byl ve svých politických právech omezován! Byly to pozůstatky středověku, když se mocní tohoto světa dívali na armádu stále ještě jako na žoldnéřské vojsko, které nemá myslet, ale za žold se bít. A tvrdá porážka hitlerovské žoldnéřské armády je výstrahou, že armáda bez politických práv a bez uvědomění je neschopna splnit své úkoly. Proto je samozřejmé, že lidová republika dává své armádě plné politické vzdělání, mravní uvědomění a všechna politická práva.

Je dále velikým pokrokem, že je odstraněna stará volební geometrie, kdy byly určité vrstvy, určité kraje favorisovány na úkor ostatních, kdy agrární poslanci v zemědělských krajích potřebovali mnohem méně hlasů k svému zvolení než poslanci v krajích průmyslových.

Spravedlivé rozvržení mandátů po celém území republiky podle počtu zapsaných voličů je správně doplněno tím, že je zrušeno ustanovení o stálém pobytu, a zavedením voličského průkazu je umožněno všem sezónním dělníkům, všem, kteří jdou budovat naše pohraničí, volit v místě, kde toho času bydlí. Tím tentokrát nebudou z rozhodování vyřazeni ti, kdo prací svých rukou budují obětavě náš průmysl a obdělávají pole daleko od svých rodin.

Rozvržení mandátů mezi Čechy a Slováky podle počtu zapsaných voličů je správné a spravedlivé. Dávám však na uváženou, zda je zdravý separatismus regionální nebo oblastní, a právě jako Čech neváhám říci, že Slováci se mohou cítit dotčeni vytvořením jiných než národních celků, a to tím více, že v zákoně o ústavodárném Národním shromáždění ani v důvodové zprávě k němu, ba ani v resoluci není potvrzena skutečnost existence Slovenské národní rady, kterou musí už jednou každý Čech vzíti na vědomí. Chyby a zkušenosti dvaceti let jej k tomu měly vychovat a přivést. Tragických omylů se již český národ nehodlá dopustit po druhé. Nenajde se autority dosti veliké k tomu, aby Čechy a Slováky přivedla k roztržce.

Je také kladným přínosem zákona, že odstraňuje volební soud. O správnosti voleb nemá rozhodovat byrokratický orgán, který až dosud byl vždy závislý na reakčních vlivech, jak nás o tom naposled přesvědčilo Řecko. Orgány mimo lidovou správu jsou vždy nebezpečím pro demokracii a národ.

Uvedl jsem hlavní klady navrhovaného zákona. Návrh však má jeden velký nedostatek, který je vážným nedostatkem proto, že se jedná o prvé volby po válce, která byla zkouškou národa. Z vládního návrhu byl totiž vyškrtnut § 8, to znamená, že v tomto bodě jdeme krok zpět. Dříve, bylo-li ve volební místnosti prokázáno, že volič není v den volby státním občanem, nesměl býti připuštěn k volbě. Původně navržený § 8 dává tuto možnost i proti těm, kdo jsou vyloučeni z práva voliti nebo u nichž byla vyslovena příslušným orgánem překážka výkonu práva volebního, ale nebyla z jakýchkoli příčin dosud poznamenána, a to v případě, byl-li o tom předložen úřední doklad. Bylo argumentováno dvěma směry: Co je to úřední doklad a jak je možné, že volební výbor má takové právo. Pro každého, kdo je pro skutečnou čistotu voleb, kdo nechce, aby hlasovací lístky, vhozené do urny poctivýma čistýma rukama, byly pošpiněny lístky, jež tam vhodí kolaboranti, je ta věc jasná, neboť úředním dokladem je výrok trestní komise okresního národního výboru nebo výrok stále komise okresního národního výboru o překážce výkonu práva volebního, nebo výrok lidového soudu.

A že orgán z lidu, volební výbor, má právo a je schopen rozhodnouti podle směrnic zákona, je jasné a pro každého občana republiky samozřejmé. Vždyť lid už takto řídí své osudy v naší zemi rok. Ale jako i v jiných případech, spekuluje se na hlasy kolaborantů. A to je tím povážlivější, že očista u nás dosud není provedena, je zpomalována, bržděna. Kolaboranti jsou omýváni. Je zřejmé, že někdo se uchází o hlasy kolaborantů a tím se jim také zavazuje.