Středa 10. dubna 1946

Národ, který přinesl oběti své republice, který za rok vytvořil takové dílo, je tím demoralisován, když vidí, že kolaboranti také volí, že mají stejná práva. Každý kolaborant, který dnes volí, zítra si bude činit nárok, aby byl volen. Je smutným a ponižujícím faktem, že národ, který je tak schopný, který přinesl tolik obětí pro pokrok, pokulhává v očistě za všemi zeměmi. V konservativní Belgii bylo více než 10 % osob vyloučeno z voličských seznamů a ve Francii na jeden milion. A u nás, v zemi, kde seděli Němci nejdéle, se o hlasy kolaborantů svádí téměř zápas.

Demokracie, která by stála na hlasech přisluhovačů fašismu, by stála na hliněných nohou. A jestliže musíme s bolestí zjistiti, že očista není u nás dosud důsledně provedena, tím více musíme trvat na čistotě voleb, tím více musíme trvati na tom, aby bylo možno odevzdati prázdné lístky.

Bylo by demokratickým ideálem, aby se voleb účastnili jen ti lidé, kteří jsou representanty činorodé demokracie, kteří sami chápou svá práva, a aby nebylo volební povinnosti. Jen ti, kdo v každodenní práci jsou si vědomi své odpovědnosti před celým národem, jen ti, kdo po celý rok a po celá léta od jedněch voleb do druhých se činně zapojují do budování státu, dokazují činy svůj skutečný zájem o osud a budoucnost republiky.

Není proto tak zcela pravda, že květnové volby budou prvními volbami v naší republice. Prožili jsme krásné, manifestační hlasování pro republiku: hlasovacím lístkem byla každá hodina práce, každá tuna uhlí, každý hektar oseté půdy, každý nový stroj, každý odsouzený zrádce - to vše je kus práce pro republiku, to je hlas do jejích základů. (Potlesk.)

A tak by skutečně demokratické volby měly být dobrovolnou, vědomou manifestací, vyvrcholením drobné denní práce voliče, který je za celá léta jednou zavolán k volební urně. To je politická náplň lidové demokracie.

A je-li zavedena volební povinnost, je to druhý vážný důvod pro prázdné lístky. Nemůžeme naši kulturní úroveň snížit tím, že bychom se vrátili o kus století nazpět nebo k systému kupčení s hlasy neuvědomělých voličů jen za volební sliby. Není u nás strany, která by neměla dost dlouhé trvání k tomu, aby nemohla činy dokázati, co krásného chce lidské společnosti přinésti. Nemáme právo omezovat svobodu voleb tím, že bychom nutili někoho vybrat si jen mezi stranami Národní fronty.

A tu se strhl velký pokřik v české veřejnosti. Až přechází mráz po zádech, když se v souvislosti s prázdnými lístky mluví už dokonce i o smrti. Zatím o "politické smrti občana", který by se odvážil odevzdat prázdný lístek. A týmiž ústy se mluví o svobodě voleb. Bílé lístky jsou prý podkopem pod Národní frontu. Právě prázdné lístky zajistí čistotu voleb, čistotu stran Národní fronty, postavení rozbíječů mimo Národní frontu a tím její upevnění. Tedy ne bílé lístky, ale černé ruce rozbíječů a kolaborantů v pozadí jsou podkopem pod Národní frontu. Ti, kdo rozeštvávají lid a strany mezi sebou, dělají podkop pod Národní frontu.

Dokonce se mluví o tom, že Národní fronta "spadla s nebe" a "chtěla by ignorovati případnou odlišnou vůli nejširších vrstev voličstva". Jsem přesvědčen, že případná odlišná vůle nejširších vrstev voličstva už dá pádnou odpověď těm pánům, kterým nestačily miliony dobrovolných pracovních hodin, aby se přesvědčili, že lid stojí za svou republikou.

Plně však souhlasím se stanoviskem, že nelze reakci dovoliti, aby se mohla organisovat, neboť opravdu "protidemokratické stvůry, jako Mussolini a Hitler, dostaly se k veslu jen pomocí krajního liberalismu státních režimů demokratických, poněvadž by žádný jiný státní režim jejich vzestup nebyl umožnil". My bráníme Národní frontu, bráníme demokracii, bráníme národní svobodu jak Čechů, tak i Slováků. Národní fronta nespadla s nebe, byla vytvořena v zápase o republiku. Jsme si však vědomi toho, že jsme nepřipustili žádné další strany, jak je tomu snad na západě, a proto jako skuteční demokraté musíme dát a dáváme možnost voliči, aby se vyslovil i jinak. Proto: kdo chce táhnout do boje proti svobodě voleb, proti prázdným lístkům, rozchází se podstatně s demokracií. Jen tak obstojíme na světovém foru, o co měl starost řečník přede mnou, posl. Deči, jen tak obstojíme před světovou konferencí. Logika tohoto řečníka je podivná; říká, že musí býti lid volící někoho a program. My víme, že lidé mají volit Národní frontu a republiku, a kdo je proti Národní frontě a proti lidově republice, volí prázdný lístek. (Potlesk komunistických poslanců.) Kdyby nesouhlasil s politikou jedné politické strany, odevzdá lístek klidně té druhé nebo třetí nebo dokonce čtvrté politické straně. Logika je jasná a nedovoluje vykládat i třeba slovo "desperát" na deset způsobů. Pravda je vždy jen jedna.

Dr Feierabend mluvil již na veřejném projevu v Blatné a uváděl, že prý na české vesnici byl neklid a on prý byl sám v "nejistotě". Republika je však klidná, plná tvůrčí práce, šťastna z vítězství v boji s nepřítelem a reakcí, republika je v nádherném vzrušujícím soutěžení o to, kdo lépe a více udělá pro její rychlou výstavbu. Neklid je jen v řadách ještě zcela neporažené reakce, ale klid a práce je v našich vesnicích a městech. Pan Feierabend byl v nejistotě snad proto, že nevěděl, co národ řekne těm vagónům, které v kritických hodinách šly do Německa. Jsem přesvědčen, že národ mu ve volbách odpoví, a pak bude v naprosté jistotě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Ale právě zde se ukazuje, jak důležité je zavedení prázdných lístků, aby Národní fronta byla poctivá, jednotná, čistá a aby byla zbavena všech těch, kteří ještě do poslední chvíle byli v nejistotě. Pro ty, kdo se jen s přemáháním tváří laskavě na obrovité dílo naší lidové republiky, našeho pokrokového lidu, před kterým se v úctě a obdivu sklání celý svět, pro ty musí býti prázdné lístky. Jsme demokraté a nechceme přece znásilňovat svědomí člověka.

Pamatujete se přece, jak se s tohoto místa před několika měsíci mluvilo o tom, jaký je to zásah do práv, do svobodné vůle jedince, když mu může být první normou nařízeno, aby si dal vzít krevní vzorek. A nyní mu má býti nařízeno, že musí hlasovat pro konstruktivní výstavbu republiky, se kterou on třeba nesouhlasí. Jak k tomu přijde, když je na př. také v nejistotě?

Žádný poctivý český ani slovenský člověk si nepřeje, aby základy republiky, její ústava, byly budovány na lži nebo přetvářce. My chceme zjistit, zda lid opravdu souhlasí s celou dosavadní prací vlády a všech orgánů republiky. A zejména členově Prozatímního Národního shromáždění by měli míti zájem o to, aby volby do ústavodárného Národního shromáždění také potvrdily správnost voleb do Prozatímního Národního shromáždění, to znamená, aby potvrdily oprávněnost jednotné kandidátky Národní fronty. Prozatímní Národní shromáždění přece odhlasovalo zákony tak hlubokého dosahu, že mnoho politických činitelů mělo obavy, zda vůbec k tomu má oprávnění, zda lid vůbec za tím stojí. Především tito pochybovači o mínění lidu by dnes měli chtít, aby prázdnými lístky byla sečtena a isolována ta tenounká vrstva nespokojených s vývojem věcí, aby tak bylo před historií i před světovou veřejností jasně dokumentováno, že Národní fronta byla a je živým útvarem a že oprávněně již její kandidátka do Prozatímního Národního shromáždění skutečně representovala celý národ. (Potlesk komunistických poslanců.)

Každý poctivý poslanec, který chce, aby zcela jasně byla potvrzena jeho účast v Prozatímním Národním shromáždění a oprávněnost jeho dalekosáhlých rozhodnutí, musí mít lidský a osobní zájem o to, aby byla ve volbách jasně oddělena Národní fronta od těch, kdo vědomě a po svobodném rozhodnutí s ní nesouhlasí.

V nedělním Svobodném slově vyšel článek, který má mnoho pozoruhodností. Mluví mimo jiné o stoupencích strany národně-socialistické a říká: "Mohou proto mnozí, kteří s jejím programem a ideovým zaměřením souhlasí, býti svedeni možností odevzdati prázdné lístky." Jde tu o něco nového, o novou kategorii stoupenců, kteří svou stranu nevolí. To tu ještě nebylo. A žádný demokrat nebude litovat, když nebude porušena čistota voleb tím, že by takovíto špatní stoupenci jedné ze stran Národní fronty, kteří jsou proti Národní frontě, tedy proti vedení strany, se přemáhali a odevzdávali hlasy pro republiku.

V jiném článku Svobodného slova jsou vysloveny obavy, že prázdnými lístky se dává možnost, aby se někteří lidé vymkli z politické výchovy stran Národní fronty. Myslím, že pár dnů před volbami je na tu výchovu trochu pozdě. My jsme vychovávali po celý rok konstruktivní prací, soutěží v práci na výstavbě. Komunisté vychovávali národ šest dlouhých let příkladem, činy v odboji proti nepříteli. Ba, komunisté vychovávali jej již v kritických chvílích Mnichova svým nesmlouvavým postojem v době, kdy mnozí dnešní "zase už demokraté" se tehdy vzdávali presidenta Beneše. (Potlesk.) Věřím, že všichni opravdoví demokraté měli stejnou vůli národ v této době stejně vychovávati.

Koho však celá mučednická, heroická a posléze budovatelská cesta národa nepřesvědčila, ten nepatří dnes do Národní fronty. Je možné, že některý akcionář kapitalistického podniku, postižený znárodněním, má stále ještě neklid, je v nejistotě a je upřímným nepřítelem Národní fronty. Nesmíme jeho vědomí znásilňovat. Jeho výchova potrvá déle a musí nabrati více zkušeností. Snad až po letech, až celý svět mu ukáže, kam kráčí vývoj lidské společnosti, neboť je ještě několik lidí, kteří se nepřesvědčují na heroickém úsilí vlastního lidu.

Ale národ jako celek má tolik zkušeností za všechna léta, že mu stačí, aby se rozhodl pro republiku, pro Národní frontu. Jestliže se škrtl v osnově zákona původní § 8, jestliže očista není do důsledků provedena, jestliže stále mezi námi chodí mnoho lidí, kteří od revoluce už pětkrát změnili své bydliště, aby smazali stopy, jestliže není možno vyloučiti od volebních uren i případné voliče bez státního občanství, pak všichni tito lidé musí mít možnost hlasovat svobodně. To znamená vysloviti se i proti republice, protože oni nejsou přesvědčeni o její pravdě, když ještě včera proti ní bojovali. Oni by odevzdali hlas pro Národní frontu jen ze strachu, protože by jiné možnosti neměli. My jako demokraté přece všichni odmítáme volební teror i v té nejjemnější formě. Co by tomu řekla cizina?

Jsem přesvědčen, že z těchto našich demokratických voleb vyjde vítězně lid, pracující lid. Jako obr z pohádky povstane z rozvalin války, zas o krok blíž ke slunci, ke štěstí lidí. Jako obr, který má ve svých rukou továrny, hutě, který řídí kanceláře, který buduje republiku, který jde kupředu. A kolem bude pobíhat několik křečků, kteří budou házet jedovaté sliny pomluv, ale budou tak malí a nicotní, že ani současní lidé, ani historie je nevezmou na vědomí. (Potlesk.)

Jdeme hrdě do voleb. Za námi je obrovský boj, za námi je usilovná a neúmorná práce, za námi je velké dílo pro republiku, které bude sloužit jen a jen pracujícímu lidu. Lid se učí na vlastních zkušenostech. Každá vesnice a každé město dnes ví, co znamená komunistická strana pro osud národa v kritických hodinách. Každý občan ví, co znamená přímá cesta komunistů ve výstavbě země, jež se musí stát vlastí, skutečným domovem každého poctivého Čecha a Slováka.

Před námi je veliká práce, veliké budování, před námi je šťastná budoucnost. Neboť nic, žádný falešný křik už neotřese vědomím národa, že komunisté vedou poctivý boj o blaho lidu. Boj proti všemu neřádu, který se za desetiletí ve všech zákoutích republiky nahromadil. A tento boj národa bude vítězný. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Holdoš. Dávám mu slovo.

Posl. Holdoš: Vážené dámy, vážení pánovia!

V dobe len nedávno uplynulej, keď orgány našej zákonodarnej, vládnej a výkonnej moci sústreďovaly svoje úsilie na zdolanie svojich naliehavých otázok, ktoré boly predpokladom a podmienkou pre východisko zo situácie hospodárskej a politickej, vzniklej vojnou a naším víťazstvom, počúvali sme tu a tam volanie po tajných voľbách. Chcem podotknúť hneď, že nešlo o volanie so strany našich robotníkov, ktorí vtedy mysleli na to, ako uviesť do poriadku našu zničenú dopravu a dať život našim opusteným a zničeným továrňam. Nešlo tak isto o volanie našich roľníkov, ktorí sa starali o to, aby napriek všetkým utrpeným vojnovým škodám zaistili výživu obyvateľstva. Išlo o volanie tých, ktorí neradi videli národ pri konštruktívnej práci, ktorým vtedajšia medzinárodná situácia a naše vnútorné povojnové ťažkosti staly sa vhodnou príležitosťou pre odpútanie pozornosti nášho občianstva od produktívnej činnosti, od kladného stanoviska ku konsolidačnému procesu našej národnej a demokratickej revolúcie. Išlo im o znemožňovanie tých, ktorí dávali prednosť záujmom celonárodným pred úzkymi strannícko-politickými záujmami.

Ak sme sa dnes priblížili k voľbám, nie je to vonkoncom dôsledkom onoho volania, za ktoré sa nechcela verejne postaviť žiadna politická strana Národného frontu. Voľby boly vypísané a môžu sa dnes pripraviť práve preto, že náš ľud neopustil bojište práce, že zaistil najprv základné predpoklady pre našu národnú a štátnu existenciu.

Boli takí ľudia, čo sa pokúšali vzbudiť dojem, že sila našej strany a jej vplyv v národe je otáznym, keďže sme nechceli viesť vtedy plané reči o voľbách a keď práve naopak príslušníci našej strany boli mobilizovaní k prevádzaniu nepopulárnych opatrení, ako zvýšenie pracovného výkonu, obmedzene svojich požiadaviek dennej potreby a i. Strhujúci pracovný elán našich robotníkov, výkony pracujúcich v mestách, zožaté, zorané a zasiate polia, chod orgánov verejnej správy a činnosť našich inštitúcií boly sprievodným znamením nášho kľudu, našej istoty a pocitu zodpovednosti ako strany, ktorá prevzala tak veľkú čiastku zodpovednosti v národe a štáte a ktorá k podielu na tejto zodpovednosti volala každého, komu zdarný vývoj národa ležal na srdci. Vďaka tomu, že naša strana vedela presvedčiť podstatnú časť nášho ľudu o životnom záujme celého národa na vyriešení v prvom rade hospodárskych a sociálne politických otázok, že vedela svojim postupom dohodnúť sa s ostatnými politickými stranami, že naša strana kládla ďalej prvoradý dôraz na udržanie národnej jednoty, vytvorenej v boji. Slovensko, materiálne tak ťažko poškodené vojnou, mravno-politicky poškodené fašistickým Tisovým režimom, mohlo v dobe tak krátkej, i keď ešte v niečom zaostávame, priniesť podmienky konsolidácie i do spoločného hospodárstva našich dvoch bratských národov a podoprieť to veľké úsilie českého národa, vytvoriť z Československej republiky v dobe čo najkratšej i za cenu prechodných obetí a odriekania šťastný domov pre obidva národy.

Pri všetkej skromnosti, ktorá musí zostať našou vlastnosťou, pri všetkých našich docielených úspechoch, ktoré sú súčasne úspechmi nášho národa celého a tým ľudu Československej republiky, neváham prehlásiť, že toto bolo možné preto, že naša strana teraz ako predtým v boji za národné oslobodenie udržala si svoje miesto na čele národa, o čom hovorí presvedčivo vývoj, ktorým Slovensko prešlo od svojho oslobodenia. (Potlesk komunistických poslancov.)

A keďže prvé najnaliehavejšie úlohy boly prevedené, keď sa premohly najvyššie prekážky, keď sa vytvorily normálne pomery, my komunisti boli sme nekompromisne za to, aby národ ničím a nikým nerušený mohol dať slobodný výraz svojej vôle a svoju dôveru vložiť v tú lebo onú politickú stranu. My komunisti, keď sme jednali v Národnom fronte o termíne volieb, v ich prevedení videli sme nutný predpoklad pre ďalšiu úspešnú činnosť našej vlády, našich národných a štátnych inštitúcií, ako i potrebný predpoklad pre upevnenie nového ľudovo-demokratického režimu a rozvoj a demokratickej revolúcie. Toto stanovisko zaujali sme ako reálni politikovia, ako obhájci demokratických slobôd, majúc úplnú dôveru v politickú zrelosť nášho ľudu. Jednali sme tak ešte prv, než dôsledky pomerov a opatrení učinených v prospech najširších vrstiev ľudových dôjdu k výrazu presvedčivejšie, než to mohlo byť možné doteraz.

Majúc toto stanovisko, chceli sme, aby voľby boly čo najdemokratickejšie a najslobodnejšie. Myslím, že naši zástupcovia svoju úlohu splnili aj v tomto smere a že i keď nie vždy bol dostatočne vzatý do úvahy ich názor alebo požiadavka, jednáme tu dnes o osnove, ktorá má uzákoniť prevádzanie najdemokratickejších volieb, aké sme u nás poznali a ktoré nám môžu závidieť aj niektoré zeme klasickej demokracie, zaostavšie vo svojom vývoji. Náš bývalý demokratický poriadok z doby predmníchovskej republiky, na obranu ktorej sa celá naša strana jednoznačne postavila, na obranu ktorej v tragických dobách r. 1938 mobilizovali sme sily a svedomie všetkých našich občanov, za ktorú viac než 3 tisíc Čechov a Slovákov bojovalo už vo španielsku, kde sa zviedla prvá bitva poslednej svetovej vojny - tento poriadok mal svoje nedostatky, svoje vady.

Keď podľa vládneho programu prisľúbené volebné právo pre príslušníkov našej armády a národnej bezpečnosti sa dnes uzákoňuje a keď sa zaistily podmienky uplatňovania takéhoto práva, myslím, že to znamená nesporné zlepšenie bývalých pomerov a zdokonalenie našej demokracie. Aktívne a pasívne volebné právo našim vojakom znamená vyslovenie uznania a dôvery tým stotisícom v našej vlasti, ktorí sa pripravujú k zaisteniu našej bezpečnosti a ktorí sú reálnou zárukou našej slobody proti každému tlaku alebo hrozbe.

Aktívne a pasívne volebné právo znamená učiniť spravodlivosti zadosť pre tie tisíce príslušníkov našej armády a príslušníkov národnej bezpečnosti, ktorí v dobe zvýšeného nebezpečia neváhali manifestovať svoj odpor voči režimu neslobody, nenávisť voči okupantom a ktorí za cenu preliatej krvi, za cenu svojich životov statočne bojovali s ozbrojeným protivníkom na pôde vlasti alebo v zahraničí. Neváham povedať, že toto uznanie nášho národa najlepším synom, že takéto vyslovenie dôvery tým, ktorí dnes a v budúcnosti budú zase prví vzdorovať, hájiť našu slobodu, táto dôvera vyslovená tými, ktorí prví dajú svoje životy k obrane vlasti, stane sa novým a mocným putom medzi našou ľudovou a demokratickou armádou a národom.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP