Třebaže v jednotlivých stupních řízení je zúčastněným zájemcům dána rozsáhlá příležitost přednésti vlastní stanovisko, omezuje osnova právo odvolací na míru nejnutnější. Proti výměru o obnově se může odvolat pouze zúčastněná obec, kdežto ostatní strany se mohou bránit v podstatě jen podle ustanovení § 10, odst. 4, co se týče výše stanovené náhrady za vyvlastněný pozemek, jinak jen v rámci vlastního řízení stavebního podle § 14, pro kteréžto řízení se stanoví lhůty všeobecně zkrácené.

Důležitá jsou zejména ustanovení § 11 zákona o t. zv. jednotné stavební akci, jichž se použije zejména při obnově větších územních celků, čtvrtí, a která zaručují, že obnova bude prováděna racionálně s využitím všech výhod standardisace a typisace stavebních prvků za účelem urychlení a zlevnění staveb a co nejúspornějšího využití stavebního inventáře i pracovních sil.

Zákon o obnově se zásadně netýká objektů státních podniků, drah, pošt a pod. a zařízení vojenské správy.

Celý zákon je vybudován na zásadě, že náklady spojené s vlastní obnovou hradí stavebník a že stát mu může za splnění podmínek uvedených v § 18 uděliti podporu z prostředků státních podle části II.

Vím, že proti tomuto stanovisku osnovy byly zejména z kruhů majitelů domů vznášeny četné námitky a připomínky, přesto však nebylo možno za daných poměrů státního hospodářství volit cestu t. zv. přímých státních příspěvků, jak se z mnohých stran navrhovalo.

V této souvislosti nutno zdůraznit, že zákon o obnově nelze slučovati s otázkou náhrady válečných škod, která běží nezávisle a je nebo bude dále řešena jinými legislativními opatřeními a týká se samozřejmě všech poškozených nemovitostí, tedy i těch, které podle tohoto zákona obnovovány nebudou. U objektů obnovovaných přichází v této souvislosti v úvahu pouze ustanovení § 18, odst. 1, písm. a), podle kterého tam, kde vedle přímé náhrady válečných škod bude udělena také podpora podle části II tohoto zákona, musí se vyplacené náhrady použít k částečnému anebo úplnému splacení zaručené zápůjčky podle tohoto zákona.

Část II zahrnuje §§ 16 až 25 a jedná o finanční podpoře státu na obnovu. Finanční podpora státu může býti poskytnuta jednak převzetím státní záruky za zápůjčku, poskytnutou stavebníku na úhradu celého nákladu spojeného s obnovou, do kterého se započítává i náklad na odstranění trosek, jednak udělením státního příspěvku na roční splátky, t. j. úrok a úmor z této zaručené zápůjčky. Státních záruk ze zápůjčky může stát převzíti podle tohoto zákona až do výše 10 miliard Kčs.

Ježto osnovou je sledována zásada, že obnova objektů válkou poškozených podle tohoto zákona nemá se státi zdrojem bezdůvodného obohacení zúčastněných stavebníků, není státní příspěvek stanoven částkami pevnými, nýbrž se určuje každý rok samostatně, a to tak, aby u osob fysických zůstal v zásadě zachován čistý výnos objektu před jeho zničením nebo poškozením, zvětšený o amortisaci původního objektu, avšak jen po dobu jeho zbývající životnosti, při čemž se přihlíží ještě k tomu, že budovy obnovované nebudou pozívati zvláštního osvobození od daně domovní.

Další omezení státního příspěvku nastává u stavebníků, u kterých důchod jejich domácnosti, podrobený dani důchodové, přesahuje 120.000 Kčs.

U výdělečných osob nefysických se roční státní příspěvek stanoví tak, aby jim v zásadě zůstal zachován výtěžek na 2¹/₂ % zúročení kapitálu uloženého v podniku a na podíl z čistého zisku závodní radě.

V § 22, odst. 9 obsahuje vládní návrh zákona velmi důležité ustanovení, podle něhož může stát, bylo-li na státním příspěvku vyplaceno více než činí ¹/₂ nákladů na obnovu, včetně hodnoty pozemku a případně zachované části stavby, uplatnit právo spoluvlastnictví k obnovenému objektu v poměru vyplaceného příspěvku k hodnotám, jimiž přispěl k obnově sám stavebník.

Ustanoveními tohoto odstavce a zejména odstavců předchozích o postupném snižování státního příspěvku, které sleduje celkem klesající anuitní službu ze zaručené zápůjčky postupným jejím splácením, vyřešena je celkem uspokojivě otázka t. zv. regresu, která v minulosti u staveb podle zákonů o stavebním ruchu působila v praxi tolik těžkostí.

Nezakrýváme si skutečnost, že celý úspěch díla obnovy bude po stránce finanční závislý na dalším vývoji na trhu dlouhodobých hypotekárních úvěrů. Dnešní, naprosto nedostatečné tempo ve tvorbě úsporných vkladů bohužel skýtá po této stránce vyhlídky málo slibné. Aby naše peněžní ústavy mohly vyhovět nárokům na hypotekární úvěry, jež na ně provádění obnovy bude klásti, bude zajisté nutno, alespoň na přechodnou dobu, než s postupem konsolidace našeho hospodářského života a s jeho oživením intensivním stavebním ruchem nastane opět normální koloběh peněz, počítat se záměrnou ukládací politikou naší Národní banky. Při tom je jisto, že postupná obnova zničených objektů a tím i jejich znovu oživlá hospodářská produktivita se na konec projeví velmi příznivě i v hospodářství těch četných peněžních ústavů, které byly na zničených objektech kapitálově jako věřitelé zúčastněny.

Část III, jednající o poplatkových úlevách, je zajímavá potud, že nepřináší pro stavby podle zákona o stavební obnově žádných zvláštních osvobození od daně domovní a příslušných přirážek. Zůstává v platnosti jen všeobecné osvobození na 6, resp. na 12 let pro novostavby.

To je způsobeno jednak všeobecně odmítavým stanoviskem samosprávných svazků k tomuto způsobu daňových úlev, který se velmi neblaze dotýká všeobecné hospodářské situace samosprávy, jednak všeobecnou konstrukcí zákona a státního příspěvku, vázaného na výnos objektu, následkem čehož tvoří náklad na tyto daně a přirážky s hlediska vlastníka pouze průběžnou položku.

Technicko-dopravní výbor při podrobném projednávání vládního návrhu přijal osnovu s četnými změnami a doplňky, z nichž hlavní jsou uvedeny v připojené tištěné zprávě výborové, na niž si dovoluji odkázati. Pro význam těchto změn se proto o některých zmíním.

Změny a doplňky usnesené výborem lze v zásadě rozdělit především na změny a doplňky vyvolané tím, že zákon má mít v celém svém rozsahu celostátní platnost, kdežto podle původního znění vládní osnovy se měla na Slovensko vztahovat jen finanční část zákona podle části II a jeho užití v tomto směru mělo upraviti původní znění § 28 zákona. Za jednání se však ukázalo nutným provésti stavební obnovu na celém státním území podle jednotných zásad a směrnic, to jest vztáhnouti na Slovensko i ostatní části zákona.

Organisace a působnost jednotlivých správních orgánů na Slovensku, odlišných od zemí historických, si vynutily stanovení oněch slovenských orgánů, kterým mají být svěřeny jednotlivé konkretní úkoly při provádění a rozhodování o obnově. Na přání zástupců Slovenska byla příslušná doplňující ustanovení v zájmu přehlednosti a snadného užití zákona v běžné praxi připojena ke každému jednotlivému paragrafu zvlášť. Při tom jsou podle zásadního usnesení výboru ústavně-právního názvy slovenských úřadů uváděny ve slovenské dikci.

Technicko-dopravní výbor se přidržel vedoucí zásady, že úkoly zásadního rázu, jednotné řízení obnovy a dozor nad jejím prováděním, jakož i vydávání závazných směrnic přísluší pro celé státní území ústřední vládě, resp. ministerstvu dopravy - veřejná správa technická - které vykonává svou působnost na Slovensku po dohodě s příslušným pověřenectvem pro dopravu a veřejné práce. Výlučné pravomoci slovenských úřadů se naproti tomu ponechává vlastní provádění obnovy a rozhodování o konkretních případech.

Aby se zákon kromě toho stal použivatelným na Slovensku v celém svém rozsahu a se zřetelem na některé další odlišnosti platných právních předpisů, bylo nutno provésti ještě četné jiné menší změny a doplňky v jednotlivých paragrafech, jak jsou uvedeny v tištěné zprávě. Vyjímám z nich jen změnu v § 28. Tento paragraf byl zcela nově stylisován a má nyní proti původní osnově zcela nový obsah. Na Slovensku je totiž v platnosti nařízení sboru pověřenců z 22. října 1945, č. 128 Sb. n. SNR, o výstavbě měst a obcí na Slovensku, které se vedle souboru otázek plánovacích, stavebního ruchu a pod. zabývá také otázkami znovuvýstavby a opravy některých válkou zničených nebo poškozených objektů, tedy otázkami obnovy. Úkolem nového znění § 28 zákona jest uvésti předpisy onoho nařízení v soulad s ustanovením zákona o stavební obnově.

V odstavci 1 ve větě první se upravuje pro účely zákona o stavební obnově příslušnost stavebních úřadů na Slovensku, což se jeví nutným, protože podle § 3 cit. nař. č. 128/45 Sb. n. SNR přenášejí se na státní stavební úřady a v druhé instanci na pověřenectvo dopravy a veřejných prací pouze věci stavebního povolení, nikoliv pravomoc stavebních úřadů v celém rozsahu stavebních předpisů, stavebních statutů. Věta druhá upravuje pak kompetenci při vyvlastňovacím řízení podle tohoto zákona na Slovensku.

Vedle těchto změn, vyvolaných přizpůsobením osnovy potřebám slovenským, usnesl se technicko-dopravní výbor na změnách rázu formálního. Z těch uvádím zejména změnu, že všude, kde se v zákoně uvádí "ministerstvo dopravy", přičinil technicko-dopravní výbor do závorky "veřejná správa technická", aby bylo naprosto jasno, že zpracovávání této materie provádí toho času doposud do rámce ministerstva dopravy začleněný samostatný sektor veřejné správy technické.

Ze změn a doplňků rázu věcného uvádím - odkazuje jinak na tištěnou zprávu - jenom tu změnu, že za první větu odst. 2, § 1 je vsunuta celá věta nová, podle které časové pořadí, v němž má býti provedena obnova jednotlivých oblastí, po případě sídlišť, stanoví vláda. Důvod který nás k tomu vedl, jest ten, že s ohledem na omezené prostředky materiálové a daný počet pracovních sil nebude možno uvésti obnovu v chod současně na celém státním území. O časovém postupu mohou rozhodovati pouze celostátní zájmy výroby, dopravy a osidlování. Tyto zájmy posouditi a navzájem zladiti může pouze vláda, zejména po slyšení Státní hospodářské rady.

Ze změn a doplňků věcných bych se rád ještě zmínil o doplňcích k § 3, který jedná o funkci tak zv. zmocněnce. Na zmocněnce pro obnovu přenáší se ze zákona rozsáhlá pravomoc, ovládající subjektivní i hospodářské zájmy jednotlivých stavebníků do té míry, že technicko-dopravní výbor považoval za nutné provedenými doplňky k tomuto paragrafu činnost zmocněnce usměrniti a zajistiti potřebnou míru ochrany zájmů soukromých stavebníků.

Odst. 1 byl doplněn ustanovením, že zmocněnec nebo jeho náhradník může býti kdykoliv odvolán a nahrazen jinou osobou. Odst. 3 je zcela nový a je vsunut mezi odst. 2 a původní odst. 3, který byl přečíslován na odst. 4.

Technicko-dopravní výbor očekává, že ministerstvo dopravy ve směrnicích a pokynech pro zmocněnce, jež podle ustanovení tohoto odstavce je povinno vydat, stanoví mimo jiné též zásady pro jednání zmocněnců se zúčastněnými stavebníky, kterým musí být dána příležitost k co nejrozsáhlejší součinnosti při provádění obnovy jejich objektů.

§ 5, jednající o odstraňování trosek, doznal doplnění zejména v odst. 4. Podle ustanovení předchozích odstavců a první věty tohoto odst. 4 jest totiž rozhodnuto o povinnosti odstranit trosky a ssutiny u objektů, jež budou obnoveny, a také u nich je řešena otázka konečné úhrady příslušných nákladů, jež sluší vždy započítat do nákladů na obnovu. Provedení obnovy samé, stejně však i všeobecné zájmy veřejné naléhavě vyžadují, aby byly odstraněny trosky i u budov a objektů, které obnovovány nebudou, a s veřejných prostranství. Poněvadž by nebylo únosné, aby příslušnými náklady na odstraňování i těchto trosek byly zatěžovány stavební náklady na obnovu jednotlivých objektů, přijal technicko-dopravní výbor dodatek k odst. 4, že tyto náklady bude hradit stát.

Z ostatních věcných změn, které technicko-dopravní výbor v osnově učinil, dovoluji si upozorniti ještě stručně na změnu provedenou v § 20, který jedná o podmínkách státní záruky. Do odst. 7 tohoto paragrafu vsunul technicko-dopravní výbor slova "ve zvlášť odůvodněných případech". Touto vsuvkou měl výbor na mysli, aby se oprávnění příslušného ministerstva ke stanovení dalších podmínek pro převzetí státní záruky používalo jen výjimečně. Kromě toho je výbor toho názoru, že může při tom jíti o podmínky rázu právního a finančního, nikoli však o nějaké další podmínky rázu technického.

V § 22 o státním příspěvku vsunul technicko-dopravní výbor v odst. 2 slova "výdělečně činných" za slova "u osob nefysických". Tento odstavec jedná o snížení státního příspěvku u objektů, které vlastní osoby nefysické. Touto vsuvkou chtěl technicko-dopravní výbor docílit toho, aby se zde uvedené snižování státního příspěvku netýkalo takových osob nefysických, které výnosu objektu používají k účelům podpůrným nebo charitativním.

Důležitý doplněk je také v odst. 9. Novou stylisací prvé věty tohoto odstavce má býti zdůrazněno, že stát může uplatňovati právo na spoluvlastnictví k obnovenému objektu jen tehdy, byl-li tento obnoven v rozsahu podstatně větším, než byl jeho stav před poškozením nebo zničením, neboť jen tehdy by bylo možno mluvit o bezdůvodném obohacení v důsledku provedené obnovy.

A nakonec mi dovolte, vážené dámy a pánové, také jednu poznámku, snad trochu subjektivní. Myslím, že se nezpronevěřuji úkolu objektivního zpravodaje, zmíním-li se také o dalším pozměňovacím návrhu, který ve druhém čtení osnovy v technicko-dopravním výboru nedosáhl potřebné většiny hlasů přítomných členů a který se týkal prvních odstavců § 19 a 22 zákona, jimiž se rozděluje působnost ve věci poskytování státních záruk a státního příspěvku mezi ministerstvo dopravy a ministerstvo ochrany práce a soc. péče.

Technicko-dopravní výbor setrval v tomto směru na znění vládního návrhu, ač jinak je celá osnova nesena snahou po účelném soustředění veškeré správní i technické agendy, spojené s prováděním obnovy, a jejím posuzování s jediného jednotícího hlediska.

Nutno proto alespoň žádat, aby toto rozdělování kompetence ve věcech obnovy podle části druhé mezi ministerstvo dopravy (veřejná správa technická) a ministerstvo ochrany práce a soc. péče se skutečně omezilo jen na věci financování staveb a nemělo nepříznivou odezvu při praktickém provádění zákona po stránce správní a technické.

Závěrem považuji za svou povinnost poděkovat s tohoto místa všem členům technicko-dopravního výboru za obětavou a iniciativní spolupráci při projednávání této závažné osnovy ve výboru, stejně jako všem zúčastněným úředníkům jednotlivých ministerstev a hospodářské rady, zejména pak úředníkům z legislativního oddělení ministerstva dopravy (veřejná správa technická), kteří práci referenta podstatně usnadnili a podpořili.

Prosím slavnou sněmovnu, aby vládní návrh zákona o stavební obnově schválila ve znění, jak se na něm usnesl výbor technicko-dopravní.

Dej Bůh, aby se splnily všechny naděje, které do tohoto zákona skládá vláda, naše kruhy odborné i občanstvo, a aby tento zákon přinesl úlevu trpícím, oživení našeho národního hospodářství a nový, radostnější a krásnější vzhled našim městům a vesnicím. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dávám slovo panu zpravodaji za výbor ústavně-právní o odst. 6, p. posl. dr Bernardovi.

Zpravodaj posl. dr Bernard: Paní a pánové!

Ústavně-právní výbor souhlasí s návrhem zákona o stavební obnově ve znění, jak se na něm usnesl technicko-dopravní výbor, a proto jménem ústavně-právního výboru doporučuji slavné sněmovně, aby navrhovanou osnovu schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový o odst. 6, panu posl. inž. dr Ješovi.