Jako Brňačka mám povinnost veřejně zde dnes mluviti o číslicích, které znázorňují všechny škody, jak byly způsobeny válkou ve Velkém Brně. V Brně samotném bylo 1.278 domů úplně zničeno, 1.287 domů těžce poškozeno, 2.656 domů velmi těžce poškozeno a 8.504 domů lehce poškozeno, takže z celkového počtu 26.000 domů bylo 13.725 poškozeno.

Slavná sněmovno, nemluvím zde ještě o celkových škodách země Moravskoslezské. Jsou to miliardové škody: 1.030 rozbořených mostů, tisíce kilometrů železnic a cest rozrušeno. My potřebujeme, aby konečně na potřeby zeme Moravskoslezské bylo pamatováno tak, jak si toho rozsah škod, způsobených okupací, válečnými událostmi a frontou v zemi Moravsko- slezské, také zaslouží.

Vzpomínám, paní a pánové, že před válkou jsme zde nesčetněkráte žalovali na to, že se zemi Moravskoslezské nedostává ze státních dotací všeho toho, čeho se dostává jiným krajům republiky, že se stavěly cesty v pohraničním území, po kterých se pak proháněla auta gestapáků, zatím co my jsme se nemohli domoci inkamerace silnic u nás v zemi Moravskoslezské. Tož tentokrát budeme na stráži a budeme se my Moravané a Slezané domáhat toho, aby zákon o stavební obnově pamatoval plnou měrou především také na zničené a polozničené území země Moravskoslezské. (Potlesk.)

A ke konci, slavná sněmovno, dovolte mi, abych v rámci zákona o stavební obnově vznesla jeden požadavek: Snažíme se o to, aby se všem lidem dostalo důstojného obydlí. Tož postarejme se také o to, aby representaci lidové demokracie - československému parlamentu - dostalo se opravdu důstojného stánku (Potlesk.), aby tam, kde budeme tvořit zákony republiky, bylo skutečně okolí důstojného poslání československého parlamentu. Přestěhování do nových budov považuji za provisorium, které musí být velmi krátké proto, abychom my, českoslovenští občané a představitelé lidové demokracie československé, byli co nejdříve ve stánku, odpovídajícím významu československého parlamentu.

Jsem přesvědčena, že zákon o stavební obnově bude také k tomuto úkolu přihlížet, a proto bude klub čs. strany nár. socialistické pro zákon o stavební obnově rád hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Chomutovský. Dávám mu slovo.

Posl. Chomutovský: Paní a pánové!

Vládní návrhy zákonů č. 210 a 213 poskytují mi vhodnou příležitost, abych vyjádřil stanovisko čs. strany lidové, jejímž jménem vítám předložení osnovy. Vyslovuji politování, že teprve dnes jsou obě osnovy předkládány Prozatímnímu Národnímu shromáždění, ačkoliv celá veřejnost se těšila, že jarních měsíců bude možno pro stavební obnovu plně využít.

Jsem přesvědčen, že obě tyto osnovy musíme přijmout s uspokojením, a zvláště kvituji plné pochopení vlády pro hospodářský rozvoj všech složek pracovních i výrobních odvětví. Zákon dává možnost k přechodu z neuspořádaných porevolučních poměrů na díle hospodářské obnovy do logického uspořádání poměrů, kdy začínáme tvořit opravdové hodnoty, které přinášejí státu a lidu dobro a prospěch po všech stránkách.

Je mi zcela jasno, že po první světové válce byly poměry stavebnictví daleko příznivější vzhledem k nadbytku pracovních sil a okamžitému plnému rozvoji výroby stavebních hmot. Avšak po prožité druhé světové válce, kdy náš národ byl nacistickými okupanty násilně začleněn do válečné produkce a kdy tvůrčí síla národa byla přechodně podlomena, bude nyní jen na nás, abychom se radovali z nabyté svobody a přiložili ruku k budovatelskému dílu, jehož nejpřirozenější a nejdůležitější kapitolu tvoří stavebnictví a jeho zdárný rozvoj. Musíme již skutečně poctivě doznati, že zajištěná, bezstarostná existence ve státní službě je sice pramenem pohodlnějšího a bezstarostnějšího života, ale na újmu správného rozložení vhodných pracovníků, kteří jsou z tvůrčí práce odčerpáváni ke škodě celku; zvláště nyní, kdy musíme dořešiti odsun Němců v době co nejkratší, bude nedostatek pracovních sil ve stavebnictví značný a bude jej nutno řešiti zpětným přikázáním odborných sil ze státních a jiných podniků do stavebnictví.

Mám též doklady o tom, že již nyní se jeví snaha stavebnictví združstevnit a zbavit individuelního rozmachu, který jest zdrojem plného využití schopností našich techniků, kterým nelze upírati možnost osobitého, pevného zásahu v oboru stavebního podnikání. To, co bude vytvořeno ze stavitelských firem, které přešly z majetku Němců, zrádců a kolaborantů do národních správ, nemůžeme vzíti za podklad úpravy soukromého podnikání, kterému podle košického vládního programu patří v plné míře podpora a pochopení vládních činitelů. Budeme proto pro řešení, které nebude násilně paušalisovat, nýbrž věrni spravedlnosti pro všechny složky musíme hájit zásadu spravedlivého měření jak družstvům, tak i podnikům soukromým.

Máme-li tudíž hospodářství a soběstačnost našeho státu dobře podchytit, musíme přijít s řešením, které je spravedlivé ke všem složkám národa. Proto věřím, že předložené osnovy dají našim odborným kruhům možnost plného rozvinutí zkušeností na díle obnovy a tím také zdvižení úrovně našeho dobrého a poctivého českého řemesla.

Podaří-li se nám roztočiti kola stavebnictví, můžeme s klidem prohlásit, že se nám celé dílo výstavby republiky podařilo, neboť stavebnictví je souhrn minimálně 20 různých řemesel, která musí osvědčit starou zásadu dobré podnikavosti, a bez dobrých, poctivých a tvořivých živnostníků by to nešlo.

Není tudíž sporu o tom, že na tom bude záležet z velké části dobrý a zdárný hospodářský vývoj našeho státu. Vládní návrh o stavební obnově byl analysován do všech detailů v jednotlivostech i souhrnu a naše strana se zasazovala o dosažení výsledků, které by uspokojily. Bylo nám jasno, že jde především o obnovu zničených obcí a objektů a že tím klademe základ k pozdějšímu plnému a svobodnému rozvoji stavebního podnikání.

Každá válka je zlo, které přináší s sebou újmu nejen na lidském zdraví, avšak také na pracně a poctivě nabytém majetku, který i nejpotřebnější vrstvy se snaží nastřádat z touhy po vlastním domově. To je jednoduché a logické všem kruhům našeho národa, které jsou svým založením na straně poctivých pracovníků a střádalů. Můžeme se plným právem radovati, že náš národ vyšel z této příšerné války nezlomen, ačkoliv dílo zkázy a litice válečná se dotkly i našeho území.

V normální době representuje stavebnictví plnou třetinu národohospodářského dění. Odtud vyplývá nutnost dlouhodobého plánu pro tento úsek činnosti. Takový plán chyběl našemu stavebnictví v době první republiky, a proto se stavebnictví dostalo do chaosu nedostatkem pochopení pro plánování obcí a z velké části spekulací. Je nutno se vystříhat těchto základních omylů uvážením všech chyb a zkušeností, aby enormní úkoly, které stavebnictví čekají, byly zvládnuty bez otřesů a ekonomicky.

Zákon o stavební obnově je velkorysý a dává poškozeným obcím jedinečné možnosti, aby byly vybudovány vzorně a aby byly napraveny stavební chyby minulého nezdravého růstu. Je nutné dbáti, aby obce byly chápány jako obce, aby obnovou byly sceleny, aby se zbytečně nerozšiřovala zastavěná plocha obcí a nutné investice byly pro obce únosné a realisovatelné. Je nutno zdůraznit, že řádná výstavba poškozené obce nemůže být provedena bez řádného upravovacího plánu, který musí být výslednicí usměrněných stavebních požadavků všech složek života kulturního, pospolitého a hospodářského.

Je nutno napřed znáti předpoklady hospodářského života obcí, aby plán mohl býti řádně proveden. Není to složité v případě malých zemědělských obcí, ale je to velmi složitá záležitost u větších, hlavně průmyslových měst, protože obce dokonalé plány téměř vůbec nemají, a pokud je mají, jsou dnes předpoklady vývoje jiné než za doby, za které byly prováděny. Lze říci, že téměř všecky těžce postižené a zničené obce musíme napřed plánovat. To není práce, kterou lze provést rychle, a je proto nutné, aby se od detailních upravovacích plánů přešlo k zásadním plánům určovacím a aby detailní plány na základě nich byly prováděny podle naléhavosti pro území určená k výstavbě. Zemským plánovacím referátům nebo úřadům, kterým ve smyslu vládního nařízení 299 z roku 1941 náleží tento úkol, musí býti dáno vybavení, aby byly s to úkol provésti.

Plánování obcí není snad jen otázkou estetiky měst, je to prvořadá záležitost národohospodářská a jako záležitost národohospodářská musí býti vážena a řešena, má-li výsledek obnovy býti takový, jaký předpokládáme.

Všechny předpoklady dokonalosti jsou v zákoně obsaženy, myslím však, že chybí kapitola o plánování výstavby zničených obcí. Pokud jsem informován, je na plánování v zemi České pamatováno jen asi 3¹/₂ mil. Kčs. Je krásné říci, že plánování je věcí obcí - a je to také pravda - ale nevím, kde taková zničená obec na Neveklovsku nebo ve Slezsku, na Moravě nebo na Slovensku vezme v tom shonu a starostech obyvatel peníze na plánování výstavby, která přece musí býti dokonalá z důvodů sociálních, ale i hospodářských a kulturních, aby peníze, věnované na znovuvybudování obcí pravděpodobně na staletí, byly dobrou investicí, aby jich bylo skutečně dobře využito a aby výstavba byla skutečně hodnotná.

Plán obce nelze provést naráz. Sám jako odborník vím, kolik práce je s tím spojeno. Upozorňuji na to nyní a zdůrazňuji, že plánovat je potřeba hned. Práci tak odpovědnou musí dělat zkušení odborníci širokého rozhledu a zkušenosti nejen urbanistických, ale i národohospodářských. Pro nedostatek času bude tíha práce záviset v prvé řadě na práci zemských komisí. Proto kladu veliký důraz na to, aby osoby do nich určené byly co nejkvalifikovanější, protože vlastně na nich bude, aby v krátkém čase vytvořily pro obce rámcový budovatelský plán hodnotný a hospodářsky zdravý.

Proto je v zájmu věci, aby plánovací referáty a úřady byly zálohově vybaveny finančními prostředky - proti dodatečnému vyúčtování - na plánování obcí zničených a k obnově určených, aby se obcím ušetřily starosti o získání prostředků a aby byla zaručena jakost plánování, prostě aby se záležitost tak enormně důležitá vzala jednotně úředně do rukou a byla svěřena kvalifikovaným odborníkům a aby eventuální nedostatek odborných pracovníků v řadách úředních byl doplněn z řad architektů. To ovšem musí býti učiněno hned, nemá-li se provádění zákona, na kterém tolik záleží, zdržovat a máme-li se vyhnout nebezpečí, že výsledek obnovy pro bezplánovitost nebude takový, jaký se očekává. Založení tohoto plánování musí odpovídati duchu doby a zkušenostem a musí respektovat národní kulturu.

Krajně nevděčnou funkcí a při tom nesmírně závažnou je funkce zmocněnce pro obnovu. Musí to býti osobnost všeobecně uznávaná a vážená, se životními zkušenostmi a prostá osobních zájmů. Musí býti nestranná a politicky nadřazena, protože v každém případě při nestranném rozhodování narazí na individuální egocentrické zájmy. Je potřeba, aby tyto vlivy dovedla paralysovat odbornými znalostmi a hospodářským rozhledem, u vědomí závažnosti úkolů s hlediska jedince, obce, státu. Předpokládám u takové osoby i běžné znalosti úřední praxe a postupu.

Bylo by záhodno vysvětlit širší veřejnosti, že ne každý dům bude obnoven, a zdůraznit nadřazené hledisko obecného prospěchu. Při slučování pozemků, aby se umožnilo lepší zastavění, a při vyplývajícím z toho vylučování určitých domů z obnovy měl by býti brán zřetel na to, aby nebyly ničeny národohospodářské hodnoty, k jejichž vytvoření bylo mnohdy zapotřebí práce několika desetiletí. Myslím tím, aby zavedené živnosti a obchody zůstaly pokud možno v původním místě, pokud ovšem nejde o živnosti, které do centra města nepatří, protože obtěžují okolí svým provozem, nebo pokud jde třeba o průmysl drobný, kterému upravovací plán vykazuje jiná umístění. Při opatřování nových náhradních pozemků musí býti dbáno toho, aby pozemky byly vybírány v obci v dosavadním obvodu, aby se obce dobudovávaly ve svém jádře a zbytečně se nezvětšovala zastavěná plocha obcí.

Zde dlužno též upozornit na stavební hmoty a jejich použití. Bude-li použito materiálů krajinných, domácích, budou stavby nejen lépe zapadati do charakteru kraje, ale ušetří se i na dovozu materiálu. Rád bych se při této příležitosti zmínil o technických předpokladech montážních staveb, protože bych rád usměrnil přemrštěné naděje, které by si na základě neodborných článků nebo zpráv mohla dělati širší veřejnost.

Montovati můžeme všechno, co se montovat v pravém slova smyslu dá. Je to kov a dřevo. Kov je pro nás nepřijatelný a dřevo, tak jak jsme to viděli na dřevěných montovaných barácích, které stavěli Němci za války, není dostatečně trvalým a seriosním způsobem stavby. Krom toho barákové kolonie z doby po prvé světové válce mohou nám být odstrašujícím příkladem stavebnictví éry, kterou jsme, díky bohu, revolucí překonali.

Betonová montážní stavba je ve svém vývoji v jakýchkoliv formách technicky ještě nehotová a její užití v případě obnovy nutno bráti s reservou. Nemůžeme investovati peníze do věcí nehodnotných, což se projeví během několika let a povede zas jen k těm nesociálním nouzovým koloniím.

Kladu důraz na dobré české stavební řemeslo a na náš přirozený materiál. Válkou a nakomandovaným německým přeškolením utrpělo stavebnictví co do počtu sil, hlavně dorostu, již dostatečné škody a doufám, že obnovou daná příležitost vrátí stavebnímu odvětví rozmach a možnost, aby se znovu vypracovalo v obor, v němž česká práce měla tak velký zvuk. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Souček.

Posl. Souček: Vážená sněmovno!

Návrh zákona o stavební obnově má umožnit obnovu staveb a objektů zničených během války a revoluce. Návrh sám neřeší náhradu válečných škod na budovách a na objektech. Válečné škody a jejich úhrady budou věcí dalších norem. V rámci návrhu tohoto zákona má být urychleně umožněna stavební obnova soukromým i veřejným majitelům zničených budov a objektů. Do jaké míry bude možno již v této letošní stavební sezóně využít možností, které nám dává zákon o stavební obnově, je ovšem jinou otázkou. Zdá se, že předběžné řízení a nutné administrativní opatření ještě zdrží rychlé provádění obnovy ve smyslu tohoto zákona. Souběžně s administrativními obtížemi bude zde ještě řada jiných důležitých překážek, které bude právě nyní nutno velmi rychle překlenout. Nejde totiž také jenom o stavební obnovu, půjde v podstatě o účelnou obnovu budov a objektů. Je mnoho měst a obcí, které válkou a revolucí byly poškozeny. Bude nutné pomoci hlavně těm, které byly postiženy nejvíce.

Plně chápeme, že během války byly nedostatečnou péčí zanedbávány všechny obytné i průmyslové budovy a objekty, avšak v nynější době nelze provésti všechno, a proto bylo nutno stanoviti pořadí důležitosti, neboť jen tak bude možno provésti účelnou stavební obnovu.

Dalším takovým problémem je získat potřebné množství pracovních sil. Jaký je stav proti roku 1930? V tomto roce ve vlastních stavebních živnostech, t. j. v podnicích, které se většinou zabývají pracemi inženýrskými a jsou dnes organisovány v Hospodářské skupině stavebního průmyslu, dále v podnicích stavitelů, zednických, tesařských a studnařských mistrů - bez mistrů kamenických - byl celkový počet činných osob 246.000. Ve vedlejších stavebních živnostech bylo zaměstnáno 51.000 osob, tedy celkem 297.000 lidí.

Z toho bylo činných majitelů a spolumajitelů živností 27.000. Kromě toho vykazuje výroba zboží, polotovarů a těžba surovin, jež rovněž tak souvisí se stavbami, dalších 222.000 činných osob, takže celkem bylo r. 1930 vázáno na stavebnictví 519.000 osob. V té době bylo celkem 2,292.000 osob činných ve výrobě a z toho jen ve stavebnictví bylo 23 %.

Uvážíme-li, že v tom není zahrnuta výroba různých isolačních hmot, stavební truhlářství a jiné, můžeme říci, že kolem 25 % veškeré výroby bylo r. 1930 vázáno na stavebnictví. Tato celková výroba, souvisící se stavebnictvím, byla soustředěna asi v 50.000 výrobních podnicích, které představovaly asi 13 % všech výrobních podniků v Československé republice.

Tak tomu bylo v dobách normálního stavebního ruchu. Jak je tomu dnes? Podle odhadu máme něco kolem 70.000 dělníků a pracovníků ve stavebnictví. Protože v naší zemi je třeba počítat s nedostatkem pracovních sil, a není naděje, že lidské pracovní síly budou rychle získány, musí být práce člověka nahrazena strojem. Jaký byl anebo dosud je stupeň mechanisace práce ve stavebnictví? Podle statistiky z r. 1930 bylo ve výrobě zaměstnáno celkem 2,292.000 osob. Celkový výkon používaných motorových koňských sil činil 2,924.000. Na jednoho zaměstnance tudíž připadla 1,3 koňské síly. V samotném kovoprůmyslu bylo r. 1930 zaměstnáno 391.000 osob a bylo používáno 736.000 koňských sil. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.) Na jednoho zaměstnance v kovoprůmyslu připadlo 1,9 koňské síly, ve stavebnictví vsak na 297.000 osob pouze 30.000 koňských sil, tedy na jednoho zaměstnance ¹/₁₀ koňské síly, což je 13krát méně než celkový průměr a 20krát méně, než bylo v kovoprůmyslu. Protože nebylo velkých a podstatných změn, lze počítati s tím, že tato čísla jsou přibližným obrazem stavu věcí a mechanisace v našem stavebnictví.