Tak jako ve Spojených státech drahota pracovních sil a v Sovětském svazu jejich nedostatek přivedly stavební průmysl k rozsáhlé a důsledné mechanisaci a industrialisaci, stejně tak i u nás budeme poměry donuceni užívat všude ve stavebnictví výkonných strojů. Již nyní musí být při stavební obnově plně využito strojů, které zde jsou.

Z iniciativy komunistické strany spolu s ÚRO a za účasti zástupců ustředních úřadů a hospodářských organisací stavebních se utvořila národní správa stavebního inventáře a materiálu, který byl zabaven německým firmám a organisacím, jež se zabývaly stavebními pracemi. Zemský národní výbor v Čechách vyhláškou č. 4082 v Úředním listě č. 103 z 19. září 1945 potvrdil ustavení národní správy stavebního inventáře, později také Zemský národní výbor schválil a potvrdil národního správce pro stavební inventář. Národní správa zahájila činnost zjišťováním inventáře, který byl dokonale rozptýlen. Později byla zřízena při Fondu národní obnovy úřadovna pro správu stavebního inventáře a materiálu a to vyhláškou osidlovacího úřadu č. 301 z 24. ledna 1946. Tato úřadovna soustředila stavební stroje s celkovým výkonem 36.000 koňských sil, zatím co v r. 1930 - jak už vpředu bylo řečeno - jsme měli v našem stavebnictví k disposici kolem 30.000 koňských sil. Celkem je to 2.886 strojů v ceně 82,802.000 Kčs, které byly úřadovnou soustředěny. Vedle toho byl zajištěn drobný inventář v ceně 7 mil. Kčs, tedy okrouhle je soustředěno asi za 90 mil. Kčs strojů. Úřadovnou nebyl zachycen inventář, který je jednak na letišti v Žatci, jednak ve Stalinových závodech a v SHD v okrouhlé ceně 45 mil. Kčs, dále inventář, který byl převzat československou armádou v ceně asi 38 mil. Kčs, a inventář a materiál, převzatý čs. státními drahami v okrouhlé ceně 8 mil. Kčs, dále pak inventář a materiály, které převzaly do své správy místní a okresní národní výbory v okrouhlé ceně 7 mil. Kčs, a německé stavební firmy, které dnes jsou pod národní správou, v okrouhlé ceně 97 mil. Kčs. Celková hodnota tohoto inventáře činí 295,500.000 Kčs.

Tato skutečnost vede k tomu, že je třeba tvrdě postavit požadavek účelného využití stavebních strojů. Přidělením těchto strojů na důležité stavební práce může Úřadovna pro správu stavebního inventáře a materiálu daleko účelněji rozdělit stroje k využití, tedy mnohem lépe, nežli tomu bylo se stroji u soukromopodnikatelských firem, které nechávaly vlastní stroje raději ležeti ve skladištích, neměly-li pro ně použití, nikdy však je nepronajímaly konkurenčním firmám.

I když tedy stavebnictví nebylo znárodněno, může být vhodně doplněno a účinně podpořeno inventářem, který je v národní správě. Ovšem to je řešení dočasné a bude třeba již nyní - právě v souvislosti se stavební obnovou - doplnit tento v podstatě nedostatečný stav. Zajištěné stroje, počítajíc v to i stroje českých podnikatelů, nepostačí na všechny stavební úkoly, které nás čekají při plném rozvinutí stavebního programu. Nestačí ani počtem, ani kvalitou a hospodárností. Většina těchto strojů je již značně opotřebována, takže mnohé z nich jsou nehospodárné - a nejsou také náhradní součástky.

Zejména nám chybí speciální stavební stroje, kterých Němci pro válečnou výstavbu nepotřebovali, kterých však potřebujeme pro rekonstrukci a výstavbu. Jsou to lehké a pohyblivé universální bagry se lžicí výškovou i hloubkovou, se zařízením drapákovým, po případě korečkovým i se zařízením pro beranění. Dále jsou to především pásové transportéry, lehké jeřáby pro odstranění trosek a pro montážní stavby, beranidla, zejména pneumatická, planýrovací pluhy, speciální rýpadla pro práce kanalisační a vodovodní se zařízením pro kladení a zasypávání trub, hlavně však nákladní auta pro odvoz trosek rozbořených domů a pro dovoz potřebného stavebního materiálu. Musí to býti vozy s Dieselovým pohonem a malou spotřebou pohonných hmot, které jsou nám dostupné, a s překlápěcím zařízením, aby bylo vozu využito co nejhospodárněji. Nemohou to být vozy, které nám dodává UNRRA, které snad dobře vyhovovaly ve válce svou spolehlivostí, nevyhovují však v míru svou neúsporností.

Nestačí-li na to náš strojní průmysl, nesmíme se ani okamžik rozmýšlet, abychom tyto stroje získali ze zahraničí, a to čím dříve, tím lépe, neboť každý z těchto strojů ušetří nám mnoho pracovních sil a mnoho peněz.

Bylo zjištěno, že odklizení 1 m³ obestavěného prostoru rozbořených budov stojí více než 100 Kčs. To znamená, že odklizení 1 m³ ssutin stojí nejméně 500 Kčs. Tutéž práci provedla by souprava, skládající se z jednoho menšího bagru a 5 těžkých nákladních aut, za cenu rovnající se nejvýše desetině tohoto obnosu, nehledě k tomu, že by nahradila práci 200 dělníků.

Podle zjištění u Hospodářské skupiny stavebního průmyslu mají dnes členské firmy asi 110 nákladních aut, zatím co by jich potřebovaly nejméně dvojnásobek.

Při tom mají ještě stará auta, značně opotřebovaná a většinou s úplně ojetými pneumatikami.

Soukromí podnikatelé sotva však stačí svými finančními prostředky na nákup všech stavebních strojů a vozidel, kterých bude v nejbližší době ve stavebnictví potřebí. Je proto třeba tuto otázku co nejdříve vyřešiti vybudováním státních inventárních stavebních strojů, jako národního podniku, který bude postaven na zdravých obchodních základech, který jedině bude moci všechny tyto stroje nakupovati a distribuovati. Základní kapitál budou tvořiti stavební stroje konfiskované dekretem číslo 108, jejichž celková hodnota je odhadována okrouhle na 300 mil. Kčs. Racionelním využitím strojů, jich nasazováním na všechny důležité stavební práce bez ohledu na to, kdo je provádí, dále vybudováním skladišť a správkáren, kde by byli zaměstnáni odborní dělníci, zaměstnaní v létě obsluhou těchto strojů a v zimě jejich opravou v dílnách, může býti vybudován skutečně podnik nejenom rentabilní, nýbrž i podnik, který bude znamenat veliký krok kupředu v mechanisaci všeho stavebního průmyslu. Důležitým článkem v racionalisaci stavebnictví bude vytvoření národních stavebních podniků, a to z konfiskátu podle dekretu číslo 108.

Všech bývalých firem německých, které jsou nyní pod národní správou, je v hospodářské skupině 68; v Jednotě společenstev stavitelů 650. Většina těchto podniků bude muset být zlikvidována, neboť stavební průmysl co do počtu firem je předimensován, a je to v jeho vlastním zájmu, aby tyto národní správy nebyly nahrazeny jinými koncesovanými podniky.

Mezi velkými stavebními firmami jest však celá řada takových, které representují důležitou část stavební produkce. A jsou velmi dobře organisovanými kolektivy, zejména dnes, když došlo k úzké spolupráci mezi vedením závodů, representovaným národním správcem, jakýmsi exponentem státu, a mezi zaměstnanci, kteří jsou representováni závodními radami.

Bylo již nyní navrženo 28 stavebních podniků inženýrských pod národní správou k likvidaci. Další byly rozděleny do skupin jednak podle územního rozložení, jednak podle odborné kvalifikace. Mají vytvořiti několik národních stavebních podniků, a to vždy kolem jednoho silného jedince jako krystalisačního jádra.

Tak by se vytvořilo asi 7-9 národních podniků: jednak národní podniky pro práce pozemní a průmyslové, které jsou vázány územně na menší okruh, jednak pro práce inženýrské, které musejí míti volnost pro celou oblast republiky. V pohraničí, kde nastává jisté vakuum, bylo by třeba zříditi asi 3 až 4 podniky, a to v Karlových Varech, v Mostě nejméně 2, dále pak v Liberci. Bylo by třeba zřídit také v Praze jeden národní podnik pro stavby inženýrské a jeden podnik pro stavby pozemní. Rovněž tak v Brně a v Moravské Ostravě. V inventárně, která by tvořila důležitý doplněk tohoto systému stavebních podniků, soustředily by se všechny těžké stavební stroje těchto podniků a byly by účelně rozděleny, aby jich mohlo býti hospodárně využito.

Jedině po této cestě můžeme dojíti k mechanisaci stavebního průmyslu a tím k jeho zlevnění, ale zároveň i k pokroku ve volbě stavebních konstrukcí a v budování zdravých a účelných obydlí.

Zákon o stavební obnově je prvním krokem k řešení ožehavého problému, jak nahraditi ztráty vzniklé válkou. My, komunistická strana, učiníme vše, co bude v našich silách, abychom toto úsilí podpořili.

Svoji státotvornost jsme prokázali činy a v práci při budování lidově-demokratické republiky prokážeme také svoje činorodé vlastenectví. (Potlesk.

Místopředseda Petr (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu. Nebude-li námitek, přistoupíme k hlasování o odstavci 2. (Námitky nebyly.)

Není jich.

Budeme tedy hlasovat o druhém odstavci pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově ústavního zákona (tisk 325) o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti (tisk 364).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr Čech, za výbor osidlovací p. posl. Machát.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis zákona a úvodní formuli.

Nebude-li námitek, budeme hlasovat o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Konstatuji, že podle presenční listiny je sněmovna způsobilá usnášeti se i o této osnově ústavního zákona.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou ústavního zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu ústavního zákona ve znění zprávy výborové potřebnou kvalifikovanou většinou.

Osnova zákona je přijata jakožto zákon ústavní ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle § 54, odst. 1 jednacího řádu, aby druhé čtení této osnovy bylo provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme proto ihned ke čtení druhému.

Ad 2. Druhé čtení osnovy ústavního zákona o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti (tisk 364).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Čech: Nie sú.

Zpravodaj posl. Machát: Nikoliv.

Místopředseda Petr: Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s touto osnovou ústavního zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromážděni přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pro osnovu se tedy vyslovila kvalifikovaná třípětinová většina všech poslanců a podle čl. II ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 25. srpna 1945, č. 47 Sb., většina přítomných členů Prozatímního Národního shromáždění ze Slovenska a tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu také ve čtení druhém jako zákon ústavní.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Budeme pokračovati v projednávání odstavce 6. a 7.

Pokračujeme tedy ve společné rozpravě a uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pí. posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno!

Kolegyně Batková-Žáčková velmi výstižně promluvila o nesmírných škodách, které válečná vychřice natropila na jižní Moravě a v kraji brněnském. Jiní páni poslanci budou mluviti o přímo hrozných ztrátách, které utrpělo naše malé, krásné Slezsko. Ale také v Čechách je mnoho krajů, které nesou těžké zmatky válečných škod. V tragickém podzimu r. 1938 přinesl náš národ dočasnou, ale ve svých důsledcích strašnou oběť míru. My byli obětí a ostatní Evropa doufala v záchranu.

Kdo si vzpomene na zmrzačené torso zvané protektorát, toho jistě ještě dnes, téměř rok po národní revoluci, zabolí srdce. S jakou vroucností a bolestí přímo šílenou zpívali naši lidé, když byla zakázána národní hymna, v krematoriích krásnou naši píseň: "Čechy krásné, Čechy mé, duše má se s touhou pne, kde ty naše hory jsou zasnoubeny s oblohou."

A do této písně vlévali jsme všechnu nesmírnou bolest duše našeho národa. A potom 7 let jsme vedli strašnou válku proti vrahům Československé republiky.

Není kraje v našem státě, není jediné obce, kde by nebylo obětí: popravených, umučených, ubitých nebo pozavíraných. Národní a státní majetek zmizel nenávratně v jícnu okupantů a nelítostné války. Němci surově rabovali, stínová protektorátní vláda nadělala za několik let své nešťastné polovlády 35 miliard státního dluhu. Papírová pyramida nepodložených peněz rostla. A celé širé kraje byly Němci násilně vyklizovány a veliký počet vesnic i měst v ryze českých krajích rozbit a vypálen zřizováním vojenských cvičišť. Boleslavsko, Benešovsko, Sedlčansko, Rokycansko, Vyškovsko atd., kolik tu bylo tragedií, kolik tu bylo ožebračených Čechů, kteří opouštěli rodné svoje domy a chalupy a odnášeli jenom to, co měli na svých zádech! Na sto tisíc poctivých Čechů, mužů, žen i dětí muselo odejíti ožebračeno z těchto krajů, aby učinili místo pro německou despocii.

A potom v posledním roce války přihnala se nová smršť, nové ničení a pustošení. Válka je nelítostná. Aby se u nás zničily zbrojařské továrny, nádraží, mosty a j. válečně důležité podniky, přišlo zejména na jaře r. 1945 těžké bombardování našich krajů.

Ale vedle těchto objektů řítily se také bomby na obytné domy. Tisíce budov bylo zničeno do základů a tisíce obětí lidských našlo svoji těžkou smrt v těchto troskách. Zachvěla se hrůzou a bolestí černá Plzeň, zaplakalo tisíce rodin ve zničených Kralupech n. Vlt., v Kolíně, Pardubicích, Brně i v samé Praze. Nestačili jsme platiti daň krve i majetku z toho posledního.

V hlavním městě se trosky odklízejí velmi zdlouhavě. Proč nebylo použito několika tisíc Němců, mužů i žen, při těchto pracích? Vždyť Němci válku vyvolali, bombardování zavinili, a nebýt jich, nevalila by se přes nás válka a netekla by krev na popravištích i v rozbořených domech. Za všechno mohou jen a jen Němci! Byla by to bývala jen spravedlivá odplata, kdyby byli po celý rok od národní revoluce napravovali škody ve všech krajích.

Takto Němce odsuneme z republiky a trosky tisíců a tisíců domů, zničených továren, silnic a mostů aby odklízeli Češi a Slováci. A protože není dost sil domácích, musíme najímat cizí dělníky až z Italie, kterým za to musíme těžce zaplatit. To je i v pohraničí v té době, kdy pomalu každý z Němců nosil antifašistickou pásku, jenom abychom jej pořádně nezapřáhli do práce a k odpovědnosti. A právě v tomto pohraničí vznikly válkou a bombardováním škody, jdoucí do miliard Kčs.