Usnášíme se tady na nesmírně záslužném zákoně. Stavební obnova pobořených obcí a objektů je krásným aktem vzájemné podpory našim trpícím lidem. Pomoc řešíme luštěním technické stránky obnovy, přímou státní podporou poškozeným občanům a poplatkovými úlevami. Zákon je krásný, ale kdo viděl osobně nejrůznější kraje válkou poničené, toho přepadne veliká starost. Jsme vůbec s to, abychom v dohledných letech napravili natropené nesmírné škody? Není to na jednu generaci příliš mnoho - dvě strašné světové války a téměř úplné zničení hospodářské ve válce poslední? Stačí tento zákon o stavební obnově, aby se napravily aspoň nejtěžší škody?

Byla jsem nedávno v Kralupech n. Vltavou. Prošla jsem městem a chápala všechny hrůzy, které byly v tomto kvetoucím městě v půl hodině bombardováním způsobeny. Na 80 % domů je poškozeno, sta domů rozbořeno až do základů. Nesčetné oběti zahynuly v troskách. Petrolejka přitahovala smrt a zkázu stejně v Kralupech jako v Kolíně a v Pardubicích. Veliká průmyslová města jako Plzeň, Brno, Most i Ústí n. L., nesou na sobě pečeť krutého ničení. Na Neveklovsku a Sedlčansku na 40.000 lidí dnes hledá místa, kde stály jejich chalupy a domy, Němci pobořené a vypálené. Jaká to krvavá pečeť války! Stačíme vystavět nově tisíce domů v Praze, Plzni, Kolíně, Kralupech, Brně atd.? Budeme míti dost lidí na práci, dost materiálu i peněz?

Ale pravá spoušť a smršť zničení se našim zrakům zjeví teprve v krajích, přes které se valila přímo válka. Projela jsem nedávno Ostravou a opavskem. Naše malé, ale drahé a nešťastné Slezsko! Země porobená staletou germanisací i polonisací stejně jako zotročená cizáckým kapitálem. Země nakonec osvobozená, ale než ji zločinná germánská vojska opustila, nezůstal v ní pomalu kámen na kameni. Dům za domem, ulice za ulicí, obec za obcí, všude samé hromady trosek a vypálených domů. Všude jediná, nekonečná ssutina. Po celou zimu bydleli tam čeští lidé ve sklepích a doupatech. Jeli jsme Hrabyní, Třebišovem, Stojicemi, Hájí i Třebovicemi - zkáza pokračuje. Dětská ozdravovna byla vypálena až do základů. Překrásné okolní lesy vypadají jako příšerný přírodní hřbitov. Po celé délce i šířce jsou stromy zpřeráženy jako sirky, celé bloky vyvráceny z kořene tankovou dělostřelbou a jen větší či menší pahýly trčí do výše jako torso žalujícího kostlivce. Krásná obec Dobroslavice je úplně zpustošena. Opava, hrdé krásné hlavní město Slezska, dostala ránu příšernou. Z 2.500 velkých a výstavných domů zůstalo jich nepoškozeno pouze 51. Expositura zemského národního výboru a místní činitelé nakomandovali tisíce Němců k odklizení trosek; měli jsme to učinit také my v Čechách všude a byli bychom aspoň tuto práci ušetřili českým pomocným silám. (Potlesk.) Tam tedy bude stavební obnova přece jen v blízké době možná.

Stát poskytne na 10 miliard záruk a veliké částky na přímých státních podporách na stavební obnovu. Bude však třeba rychle opatřit odborně kvalifikované dělnictvo do cihelen, pískoven, tesařských dílen i ke stavbám, aby se mohlo skutečně co nejdříve s obnovou začíti. My dáme základ, ale praktické provádění bude už spočívat v rukou odborníků.

Když jsem na nejrůznějších místech přehlížela zkázu, jakou nám způsobila válka na stavebních objektech, pochopila jsem, co je také nutno nejdříve učiniti: vytvořit dostatečně dotované ministerstvo techniky, které by se s celým štábem nejlepších odborníků - bez zřetele na politické legitimace - také o tuto obnovu v našem státě staralo. (Potlesk.) Nemůže se přece žádat na ministerstvu dopravy a na gen. Hasalovi, který má tolik starostí s dopravou ve státě, aby se starali ještě o technickou stránku obnovy v celém našem státě. (Potlesk.) Vždyť Slovensko samo o sobě bude vyžadovat při obnově nesmírné péče a plné státní podpory. Vím, že není populární mluvit o tvoření nového ministerstva, jsem však přesvědčena, že u nás, kde je pět náměstků ministerského předsedy, může každý z nich také převzít nějaký odborný resort, a tím se počet ministerstev podstatně sníží. (Potlesk.)

Za několik neděl půjdeme k prvním přímým svobodným volbám v našem státě. Ale ať dopadnou, pánové a dámy, volby jakkoliv, nebude to mít příští vláda, ústavodárné Národní shromáždění, naši finančníci, technici a ostatní odpovědní činitelé v našem státě lehké. Jen na východní Moravě a ve Slezsku je jistě na sto miliard Kčs škod na všech objektech. Přihlédneme-li k těžce postiženému Slovensku, k našemu pohraničí a četným městům v Čechách i na Moravě, která jsou z velké části zničena, nemůžeme se dopočítat konce obrovských ztrát, které jsme utrpěli. Bude třeba sebrat všechny duševní, mravní, fysické, hospodářské i finanční síly, abychom se dostali zase nahoru ze zkázy, do které nás germánský svět uvrhl. Na to všichni také mysleme při volbách, abychom si ihned v prvých dnech po nich mohli znovu podat ruce a dát se do společné přetěžké a odpovědné práce na obnově naší milované vlasti. (Potlesk.)

Klub poslanců čs. strany nár. socialistické bude skutečně s radostí hlasovat pro obě předložené osnovy. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Svoboda. Dávám mu slovo.

Posl. Svoboda: Slavná sněmovno, paní a pánové!

U příležitosti projednávání osnovy zákona o stavební obnově bych chtěl říci, že jedním z krajů, který jako na slitování čeká na zahájení regulerní a řádné výstavby válkou poškozených oblastí, je naše Slezsko. Válečné škody v poměru k velikosti této země jsou neobyčejně značné. Postup oddílů Rudé armády generála Jeremenka od Ratiboře směrem na Moravskou bránu byl při dotčení slezských hranic částečně na několik dnů zadržen pro houževnatý odpor německé armády, která se opírala o staré předmnichovské opevnění v kopcích Hrabyně, Háje a Opavy. V tuhých bojích, trvajících po několik dnů, bylo středisko odporu přece zdoláno a za prudkých bojů se fronta přenesla do středu slezské země. Na okraji obce Hrabyně byla svedena vůbec největší tanková bitva na území historických českých zemí.

Když se fronta přehnala dále hlouběji do vnitrozemí, zůstala na místě těchto tvrdých bojů hotová spoušť. Stovky rozbitých tanků a vozidel, rozryté silnice, rozrytá pole, vyhozené a zbořené mosty, vytrhané koleje ochromily na dlouhou dobu veškerý život země. Vesnice a města jsou ve zříceninách. Desítky českých obcí v dlouho trvajících bojích byly rozstříleny, vypáleny a rozbořeny, bylo rozbořeno i středisko a srdce Slezska, kdysi krásná a bílá třicetitisícová Opava. Uvádím zde jen několik čísel o způsobených škodách v některých okresech Slezska.

Tak na příklad v okrese Bílovec z celkového počtu 8.943 budov bylo poškozeno celkem 5.053 budov. Z toho úplně zničeno 1.097, na 50 % poškozeno 1.198 a pod 50 % a lehce poškozeno 2.758 budov. Sledujeme-li číslice podle jednotlivých obcí, shledáváme, že některé obce jsou opravdu v katastrofální situaci. Tak na příklad Bílovec: zde bylo z celkového počtu budov úplně zničeno 136, okolo 50 % poškozeno 108 a lehčeji poškozeno 356. Město je zničeno na 40 %.

Hrabství: ze 75 budov bylo úplně zničeno 18, okolo 50 % 12, lehčeji poškozeno 34. Bez přístřeší zůstalo zde 14 rodin. Obec zničena ze 40 %.

Jakubčovice: ze 200 budov zničeno 38, okolo 50 % 24, lehčeji poškozeno 62. Bez přístřeší zůstalo 38 rodin.

Kyjovice: ze 160 budov úplně zničeno 29, okolo 50 % 15, lehčeji poškozeno 33. Rodin bez přístřeší zůstalo 29. Obec zničena ze 30 %.

Skřípov: ze 160 budov zničeno 34, okolo 50 % 26, lehce poškozeno 87. Bez přístřeší zůstalo 25 rodin, obec je zničena více než ze 40 %.

Čavisov: ze 70 budov zničeno 34, okolo 50 % 26, lehčeji poškozeno 17. Bez přístřeší zůstalo 21 rodin. Obec zničena ze 70 %.

Krásné Pole: z 260 budov zničeno 93, na 50 % 65, lehčeji poškozeno 94, bez přístřeší zůstalo 51 rodin. Obec zničena ze 60 %.

Velká Polom: z 310 budov úplně zničeno 182, okolo 50 % poškozeno 65, lehčeji poškozeno 32. Bez přístřeší zůstalo 110 rodin. Obec je zničena ze 70 %.

A tak bychom mohli pokračovat dále. Nechci zde uvádět všechny obce v číslicích, ale podotýkám, že není na bíloveckém okrese jedné české vesnice nebo městečka, které by neutrpěly při nejmenším alespoň 25-30 % škody.

Ještě větší škody utrpěly obce okresu opavského. Opava sama ještě do nedávna tak krásné a bohaté hlavní město Slezska, podobá se dnes takřka úplným zříceninám. Město čítající dříve okolo 30.000 obyvatel, je v ssutinách, zničeno na 60 %. Tam, kde se rozkládaly nádherné sady, kupí se dnes haldy rumoviště. Vypálené a rozbořené bloky domů a ulic zejí prázdnotou.

Ve zdech, které ještě dnes čpí spáleništěm, cítíte dosud jakoby ozvěnu strašlivých bojů, které se před rokem v tomto srdci Slezska odehrály. Špína, haldy marastu ze zbořenišť, to je dnes skutečný obraz naší Opavy. Na místě pouliční dráhy táhnou se ulicemi úzké koleje, na kterých je odvážena stará, bývalá krása města, na výspu.

A situace na venkově není o nic lepší. Uvádím zde kromě Opavy samé několik čísel pouze z 12 obcí opavského okresu, zničených na 60, 70 až 90 %. Mám na mysli obce Hrabyň, Chabičov-Háj, Velké Hoštice, Kateřinky, Jilešovice, Komárov, Mokré Lazce, Nové Sedlice, Suché Lázce, Slavkov, Uhlířov a Štítinu.

Z celkového počtu 2.921 obytných budov těchto 12 obcí bylo úplně zničeno a rozbořeno 726, okolo 50 % zničeno 870, lehčeji poškozeno 1.093. Z hospodářských budov bylo zničeno 468 stodol, 466 chlévů a 435 kůlen.

Jaký je počet zabitých a po zranění zemřelých civilních osob? Tak chlapců do 14 let zahynulo 11, dívek do 14 let 14, chlapců a dívek do 18 let zahynulo 10, dospělých mužů bylo zabito 106 a dospělých žen 53. Válka zde ještě zanechala dosti velký počet raněných, kteří zůstali naživu. Těžce zraněných je 52, lehce zraněných 101, z toho invalidů nám zůstalo 31. Úplných sirotků zůstalo 10 a polosirotků 77. Tak dnes vypadá stručný obraz pouze z 12 obcí opavského okresu.

K těm však ještě přistupuje celá řada dalších obcí, jako na př. Vršovice, Oldřichov, Strahovice, Chlebičov, Jančí a jiné, kde se setkáváme se stejnými škodami jak hmotnými, tak i na lidských životech, jako u prvních 12 obcí. Kromě těchto dvou okresů opavského a bíloveckého je značně zničena celá řada obcí na Hlučínsku, z nichž nejvíce utrpěla obec Dobroslavice, která je zničena na plných 90 %. Dále na Novojicku je to staré působiště jednoho z buditelů českého národa, Jana Amose Komenského, malé a tiché městečko Fulnek, které se svými zříceninami úplně podobá Opavě.

A jedním z krajů, o kterých se dosud velmi málo mluvilo, je Osoblaha i s celým svým okolím v pohraničním okrese Krnov. Zde stála fronta po několik týdnů na úseku mezi Hlubčicemi a Prudníkem, a těžce postihla tuto nejsevernější a také nejúrodnější část Slezska. V samé Osoblaze ze 371 budov bylo úplně zničeno, rozbořeno a vypáleno celkem 241 budov. Osoblaha, městečko venkovské, kdys velmi bohaté, rovná se dnes úplné pustině, neboť okolí 10 až 15 obcí jeví stejný ráz a stejnou spoušť jako Osoblaha sama. Jenom tři čísla z těchto 15 obcí Osoblažska ukazují jasně, jak veliké škody zde byly způsobeny. Tak z 1.752 budov je úplně zničeno 562, částečně zničených a k bydlení nezpůsobilých budov je 567, takže škoda v celé oblasti osoblažské činí okolo 60 %.

Jelikož zde jde o kraj, který dříve byl osídlen Němci, málokdo se dověděl o škodách v tomto kraji způsobených. Podotýkám, že Osoblažsko je jedním z nejúrodnějších koutů Slezska, lidově se mu říká "Slezská Haná". Přesto, že Osoblaha je téměř na výspě republiky, ležíc skoro na státních hranicích, a nemá skoro žádné důležité zázemí většího hospodářského významu, stalo se toto městečko střediskem čilého života; zemědělství a hospodářství, které bylo základem tohoto života, zde značně vzkvétalo, takže obyvatelstvo zde žilo vždy v určitém blahobytu.

Dnes, přestože půda tohoto kraje skrývá v sobě nesmírná bohatství pro obživu, není tento kraj ani zdaleka dostatečně osídlen, protože se mu uchazeči o příděl půdy vyhýbali z toho prostého důvodu, že tam nemohli nalézti ani střechu nad hlavou. Pokud se zde vůbec někdo usadil, musel prodělat tvrdou Golgotu průkopníka, neboť přešel do rozbitých vesnic a na půdu minulého roku téměř ze 60-70 % vůbec neobdělanou. Jařiny v roce 1945 nebyly vůbec zasety, proto také nemohly býti sklizeny, brambory se sázely až koncem června. Stovky hektarů půdy leží dnes ladem, zarostlé býlím a plevelem. Obyvatelstvo, které přišlo do takto zpustošeného kraje téměř s holýma rukama, žije ve značné bídě a nedostatku. Škody, jež z toho všeho vznikají pro výživu národa, jsou velmi značné.

Osoblažsko je jak po stránce výstavby, tak i po stránce zajištění organisace zemědělské výroby na jeho úrodné půdě problémem, který musí býti rychle a účinně řešen s vyšších míst. Ten malý počet osídlenců na to všechno nestačí a nové osídlence tam těžko dostaneme, když nebudou mít kde bydlet. A přece zvláště po odsunu Němců, kteří bydlí dosud po několika rodinách pohromadě v děrách a zbořeništích, bude nutno učiniti opatření, aby noví čeští hospodáři zde měli základnu pro obdělání půdy této úrodné "Slezské Hané".

V minulých dnech probíhal v Praze právě "Slezský týden". Celá Praha a s ní celé Čechy - měly možnost se přesvědčit o obětech a utrpení, které slezský lid přinesl na oltář osvobození naší republiky. Měly také možnost shlédnout, jak postižené Slezsko dnes žije a jak pracuje. Musím zdůraznit, že slezský lid je ve své skromnosti a prostotě Praze opravdu vděčný za pozornost, s jakou jeho zástupci byli v Praze přijati, je vděčný za péči a pomoc, která mu byla poskytnuta a která mu byla v rámci "Slezského týdne" po celých Čechách a na Moravě nabídnuta. Je vděčný za patronáty, které mnohá česká a moravská města přejímají nad postiženými slezskými obcemi, a je povzbuzen v naději, že za této podpory Slezsko zase znovu povstane a přiřadí se jako rovnocenný partner k ostatním oblastem našeho státu. Je vděčný dělníkům různých závodů, kteří věnovali mnohým slezským obcím hospodářské stroje, umělá hnojiva, bytová zařízení, vyrobené v národních směnách.

A přáli bychom si všichni, aby tento spontánní projev lásky, pozornosti a podpory slezskému lidu zůstal trvalý, alespoň do té doby, kdy Slezsko se ze svých ran a úderů vzpamatuje. A mohu ujistiti, že slezský lid národu nezůstane za toto všechno dlužen, nýbrž že mu to v jiných hodnotách zase vrátí zpět. Vždyť Slezsko nepřineslo oběti jen samo sobě, svou oběť přinesl venkov proto, aby byly zachráněny daleko důležitější hodnoty našeho průmyslu, které dnes slouží celému hospodářskému životu našeho národa. Vítězné oddíly Rudé armády přece mohly při svém postupu nastoupiti snadnější cestu, cestu menšího odporu než přes opevněné hájské a hrabyňské kopce. Mohly postupovat údolím řeky Odry a po rovině dosáhnouti Moravské brány. To by znamenalo, že místo na slezském venkove by se nejprudší boje odehrály přímo v srdci velkého průmyslového střediska, ostravsko-karvínského revíru. Co by to znamenalo pro hospodářský život naší republiky, kdyby na místě slezského venkova byly zničeny jeho uhelné doly, hutě, kovozávody, dusíkárny a ostatní průmysl všeho druhu, který je na Ostravsku? Těžko by se dobývalo černé zlato pod Ostravou a ještě těžší by bylo zásobovat uhlím nás průmysl, dopravu, nemocnice, školy atd. Těžko by Vítkovické železárny mohly opravovati mosty, železnice a těžko by dodávaly tuny železa a oceli pro ostatní kovodělné závody. Marně by volali naši rolníci z Čech a Moravy po umělých hnojivech, kdyby za oběť padly také ostravské chemické závody, jmenovitě však dusíkárny v Přívoze, které už od osvobození dodaly republice daleko přes 50 plných vlaků umělého hnojiva. Skutečnost, že celé Slezsko fakticky přineslo oběť jenom proto, aby důležitá průmyslová základna zůstala národu uchráněna, nás zavazuje k mravní povinnosti Slezsko za jeho oběť náležitě odškodnit.

Nemohu při této příležitosti neocenit a nevyzvednout velké zásluhy Rudé armády, která důslednou a mistrnou operací vedla své oddíly tak, aby Ostrava s celým svým průmyslem byla z hlavních bojů takřka vyňata a byla z větší části jenom obklíčena a tím zachráněna pro náš celkový hospodářský život.

Z této stručně vylíčené situace ve Slezsku je zřejmé, že slezský lid opravdu potřebuje pomoci. A přicházíme-li k uzákonění stavební obnovy, na kterou stát pamatuje částkou 10 miliard Kčs, připomínám, že bude nezbytně nutno pamatovati na to, aby se Slezsku dostalo podpory co největší.

Slezské obyvatelstvo, jmenovitě však venkovský zemědělský lid vložil už do nouzových a částečných oprav skoro veškeré své úspory. Lid nečekal na podporu se založenýma rukama. Už po skončení fronty se bez cizí pomoci chopil ohořelých trosek, čistil pole od kráterů bomb a granátů, národními směnami opravoval mosty, veřejné budovy, školy, nejnutnější hospodářské objekty, bagroval písek v pískovnách, otesával klády dřeva, pomáhal jeden druhému, aby si na zbořeništích aspoň zčásti založil nový a lepší život.