Posl. dr Novák: Slavná sněmovno!

Často jsou citována slova presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, že státy se udržují těmi ideály, které je vytvořily. Promítneme-li slova ta do oné těžké doby, kdy jsme žili v porobě a okupaci, pak cítíme, že v té době celý národ byl ovládán ideou udržet si plnou národní jednotu, ideou, která měla sílu přímo živelnou a která formulovala za války náš život doma i za hranicemi. žádná část naší národní pospolitosti nedala se u nás do služeb nepřítele, jen několik málo jedinců zradilo. Nebylo u nás quislingovských stran, nepodařil se pokus Němců rozeštvat národ a získat jednotlivé vrstvy poskytováním vyšších platů. Celý náš národní odboj byl jednotný. President dr Edvard Beneš a československá vláda v emigraci měli plnou státní autoritu u těch, kteří žili mimo hranice státu, i u těch, kteří trpěli doma pod jhem okupace. Všecky politické proudy v národě, všechny stavy a povolání, všichni bez rozdílu upírali své zraky a síly k jedinému cíli, t. j. k obnovení státní samostatnosti. Ukazuje to také účast všech vrstev národa při vítězném povstání pražském, účast na hrdinném boji i na obětech, kterých v těchto dnech vzpomínáme. Nesmíme však při této příležitosti býti tak nevděčni, abychom zde v Praze nevzpomněli též slovenského povstání, jež předešlo Prahu o řadu měsíců. Fakt ten znamenal pro ideu jednotného státu i pro československou vládu v Londýně před celým světem velice mnoho.

V době, kdy veškeré myšlení národa bylo jednotně zaměřeno na odboj proti nepříteli, počal se však v národě vytvářet ideál národní jednoty také pro mírovou práci v osvobozené vlasti. Všem, kteří mají rádi jednotnou republiku, tane na mysli jednota nikoliv mechanická, nikoliv jedné politické doktríny, nýbrž vyšší jednota duchovní, jaká je vlastní demokratickým národům, které již dlouho požívají dobrodiní svobody. Tato vyšší národní jednota projevuje se úctou k politickému, náboženskému nebo jinému přesvědčení občana druhého, dokud nejsou dotčeny základy svobodného státu. Naše národní výbory mohou býti dobrou školou této nové výchovy demokratické.

Slavná sněmovno! Dnes, kdy máme za sebou rok budovatelské práce mírové, máme právo si přiznat, že zmíněné ideály osvobozovacího boje nás dobře vedly ve válce a že nás dobře vedly v prvním roce mírovém. V republice Československé nebylo vážných politických srážek, nebylo hrubého potlačování občanských svobod, nebylo hlubokých otřesů, když se uzákoňovaly dekrety, jež měnily podstatně sociální a hospodářskou strukturu národa A kdyby nic jiného, pak klidný a opravdu národní ráz oslav prvého května je toho svědectvím pro celý ostatní svět.

A v duchu národní revoluce, t. j. v duchu oné vyšší duchovní jednoty národní, spojující k tvůrčí práci všechny vrstvy národa, musíme vésti svůj stát i v dobách budoucích. Abych mluvil dikcí scholastickou: in necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibuss autem caritas ve věcech, které se týkají národního rázu státu, demokratické struktury, občanských svobod i názoru na zahraniční politiku, jak nutně vyplývá z naší zeměpisné polohy a slovanského charakteru našeho národa. musí nás všechny spojovat železná kázeň jednoty. Ve věcech politických musíme vyvažovat jednotlivé tvůrčí síly tak, aby se dosahovalo šťastné synthese vhodné pro celý národ. Ale při veškeré té práci a to je nejdůležitější ze všeho musí nás všechny spojovat láska a vzájemná důvěra. Jsme tím povinni velké národní jednotě padlých, umučených v koncentračních táborech, pronásledovaných a všech těch kteří přinesli těžké oběti pro národ a stát. Tak nejlépe bude zajištěna republika československá a uctěna památka těch, kteří za ni dali život. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu posl. dr Zenklovi.

posl. dr Zenkl: Paní a pánové!

Jménem čs. strany národně socialistické připojuji se k projevu vděčnosti, s kterou vzpomínáme na všechny ty, kdo v poslední válce zachránili lidstvu svobodu. Jestliže od samého počátku tohoto zápolení stál československý národ na správné straně barikády a jestliže proto dnes stojí v řadě vítězů, vděčí za to především své tradiční politice, která náš národ vedla už od dob husitských k hledání pravdy a k boji za tuto pravdu, byť byla přesila nepřátel sebe větši. Věrni tomuto svému poslání usilovali jsme už v první republice o mezinárodní dorozumění a nastolení pevného právního řádu mezinárodního. Zachovali jsme věrnost svým přátelům na západě a protože jsme pochopili, jak vratká by byla každá mírová konstrukce, na níž by nebyl účasten Sovětský svaz, varovali jsme znovu a znovu před důsledky, které by jeho isolace měla pro celý svět. Protože se náš národ zrodil ideálu demokracie uvnitř národů i mezi národy, zůstali jsme jim věrni.

Představitelem této naší státní politické linie, linie nadstranické a doslova národní, stal se v naši republice po presidentu Osvoboditeli jeho nástupce president dr Edvard Beneš. (Potlesk.) Stál u kormidla naší zahraniční politiky, byl naším mluvčím na mezinárodním foru, byl tvůrcem našeho věrného a v nejtěžší zkoušce se osvědčivšího spojenectví se Sovětským svazem. Po katastrofě, k jejímuž odvrácení vyvinul nadlidské úsilí, pozvedl první ve svobodném zahraničí prapor československého odporu a stal se porobenému národu symbolem boje za svobodu. Spolu s vládou, které vybojoval mezinárodní uznání, byl po šest let mluvčím svého národa a zároveň i jeho prvním bojovníkem. Je proto také v první řadě vítězů. Nemluvit o podílu, který má na tomto společném vítězství president naší republiky, bylo by nejenom nevděkem, ale i nedoceněním dosahu tohoto vítězství.

Znovu jsme se přesvědčili, že vnitřní nepřítel je nepřítel nejnebezpečnější. Zbavujeme se proto svých nepřátelských menšin. Znovu jsme poznali, že kdykoliv ve světě vítězí snahy, jimiž je isolován bratrský národ ruský, je s ním isolován a vydán na pospas německé agresi i národ český a slovenský; proto budujeme svoji bezpečnost především na úzké spojenecké součinnosti se Sovětským svazem. (Hlučný potlesk.) Jestliže jsme byli věrni svým smluvním závazkům před válkou, jsme a budeme věrni svému spojenectví s mocným Sovětským svazem tím více, neboť nás k tomu vedou nejen rozumové úvahy o skutečném zabezpečení našeho drahého státu, ale zároveň i hluboké staleté vztahy citové.

Věrnost spojeneckému svazku se Sovětským svazem a bratrská láska k národům velikého Ruska jsou pro nás Čechy a Slováky poctivými a upřímnými svazky celého našeho národa. V tom tkví symbol a závazek pro všechny, kdo řídi nebo budou řídit jeho politiku. Příkaz věrného spojenectví československého s bratrským Sovětským svazem je dán našimi nejhlubšími dějinnými tradicemi naším postavením ve světě a v Evropě, jakož i spontánní vůlí všeho československého lidu, který je a musí být jediným nositelem státní moci republiky Československé.

Znovu jsme v Anglii, ve Spojených státech a v Francii vyzkoušeli veliké hodnoty přátelství, které nás spojuje s národy těchto zemi. Proto chceme toto přátelství upevnit a l prohlubovat. Poznali jsme cenu jednoty a usilujeme i dnes o to, aby se tato národní jednota, zrozena ze společného boje, udržela i ve společné práci.

Ale ze všech zkušenosti se nejjasněji osvědčila ta, která nás učí, že si své svobody musíme zasluhovat především sami, že musíme spoléhati především na sebe a že ničeho nedosáhneme zadarmo, bez vlastního úsilí a bez vlastních obětí.

Národ český slovenský je proniknut hlubokou láskou k míru a k mírumilovné spolupráci všech zemí světa. Proto se svou věrnosti k spojeneckým závazkům spojujeme vždy také horoucí přání, aby i přátelské svazky našeho velkého východního spojence k velkým demokraciím Západu, jak se vytvořily uprostřed války za svobodu světa, byly i nadále rozvíjeny v onom duchu mírového soužití a poctivé spolupráce, který je spjat na bojištích proti fašistické agresi. Celý svět příliš mnoho vytrpěl, příliš mnoho drahé krve bylo prolito, než aby si dnes ještě někdo mohl přát opakování strašlivé lítice válečné v jakékoliv formě. Všichni víme, že stejně jako vítězství ve válce, tak i udržení míru je bezpodmínečně závislé na spolupráci mohutného Sovětského svazu s velkými demokraciemi Západu.

My, Češi a Slováci, pevně věříme v dobrou vůli těch, jejichž úkolem je řešit nesnadné mezinárodní problémy. Nechť jsou překážky a obtíže jakékoliv, věříme, že nakonec zvítězí rozumná úvaha, že z rozporů mezi vítězi by těžili jedině nepřátelé míru, nepřátelé demokracie, nepřátelé onoho lepšího světa, o jehož vybudování všichni lidé dobré vůle chtějí usilovat. Proto si z celého srdce přejeme, aby naše republika jako nejzápadnější výspa Slovanstva přispívala svým podílem na tomto úsilí o světový mír, založený na spolupráci východu se Západem.

Strana, jejímž jménem mám čest mluvit, chce se v duchu svého programu, jak činila v minulosti, tak i v budoucnu zúčastnit budovatelského díla na obnově republiky, usilovat, aby byl uhájen její národní ráz, aby vítězný socialismus byl uskutečňován v duchu Masarykově láskou, spoluprací, spravedlností pro všechny pracující třídy národa, aby nebyla ohrožována svoboda a práva občanů ani násilím, ani korupci, a aby vědomí bratrství v národě bylo silnější než názorové rozdíly jeho jednotlivých politických složek. I dnes znovu prohlašujeme svou neotřesitelnou víru v. nutnost demokratické spolupráce všech stran československé Národní fronty, bez níž by plody našeho společného vítězství nebyly zajištěny. Oslavou tohoto vítězství i jeho naplněním budiž naše obnovená svobodná, nezávislá, demokratická a sociálně spravedlivá Československá republika! (Hlučný potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu posl. Ursínymu.

Náměstek předsedy vlády Ursíny: Slávne Národné shromaždenie!

Národy český a slovenský dnes jasajú radosťou nad tým, že sa zbavili svojho utlačovateľa, že prečkali šťastlivo všetky hrôzy uplynulej vojny. Veď čo môže byť národu drahšie ako nadobudnutie jeho stratenej slobody? Pre slobodu kultúrne národy sveta v histórii obetovali najviac a slobodu považujú za najdrahocennejší dar.

Spomíname dnes výročie víťaznej revolúcie národa českého proti nemeckým utlačovateľom. Myslím, že nie je potrebné zdôrazňovať, s akou solidárnosťou sme sledovali boj českých vlastencov na pražských barikádach, obdivovali ich udatnosť s akou bojovali proti presile práve pred rokom. My Slováci dívali sme sa na tieto udalosti s pevnou vierou, že hlavné mesto Praha prehovorí v týchto dňoch za celý národ, ba že prehovorí i za Slovákov, tak ako to národ cíti. A tak sa i stalo.

Práve s takou spontánnosťou, s akou sme my 29. augusta 1944 v deň slovenského národného povstania v Banskej Bystrici proklamovali obnovenie Československej republiky, práve tak spontánne Česká národná rada, ktorá víťazne skončila revolúciu tu v Prahe, prihlásila a k ideálu demokratickej slobody republiky. Československej. Za tento ideál preliata bola krv najlepších synov národa českého zrovna tak ako najlepších synov národa slovenského, podstúpené boly tie najvyššie obete na životoch a majetkoch, a preto svet nemôže byť v pochybnostiach, že je tu nezlomná vôľa Čechov a Slovákov po jednom štáte, po slobode a po demokratickom zriadení. Je na nás, aby sme zostali verní tomu, za čo sme žertvovali, za čo naši bojovníci zomierali a čomu venovali o na drahšie svoje životy. V tom vidím odkaz revolúcie pražskej zrovna tak ako odkaz slovenského povstania.

Tak ako celý národ český a slovenský je úplne jednotný v názore na potrebu spoločného štátu, ako sa sjednotil po celej republike pri oslavách opätného nadobudnutia slobody, zrovna tak oba národy sú jednotné v názore, že svoje hospodárske, kultúrne a sociálne požiadavky môžu najlepšie uplatniť len v demokratickej forme štátu. Vyplýva to zo základných povahových vlastností Čechov a Slovákov, z ich právneho citu a z ich tradície.

Dôkazom demokratického smýšľania našich národov je skutočnosť, že záludnému utlačovateľovi nepodarilo sa ani napriek sústavnej a vedecky podloženej propagande odvrátiť nás od demokracie. Národ, či už český alebo slovenský, vo svojom celku nepriklonil sa nikdy k nacistickej ideológii, národu nemeckému neveril, čakal len na vhodnú príležitosť, aby sa dal do boja proti nemu po boku svojich slovanských bratov a po boku svojich západných spojencov. Národ slovenský zrovna tak ako národ český okrem pomoci svojho slovanského brata, Sovietskeho sväzu a angloamerických mocností za svoje oslobodenie môže ďakovať predovšetkým svojmu demokratickému smýšľaniu, lebo bez neho nebol by mu prispel na pomoc nikto. Preto patrí dnes vysloviť vďaku celého československého ľudu predovšetkým hrdinskej Červenej armáde a udatným hrdinom americkým a anglickým. Zvlášť však treba si dnes znovu prisľúbiť, že zostaneme navždy verní demokratickým ideálom, tak ako ich hlásali naši najväčší synovia národa, medzi nimi na prvom mieste prezident Osloboditeľ Masaryk a náš slovenský bohatier Štefánik, zvlášť však prvý prezident obnovenej našej Československej republiky, dr Edvard Beneš.

Toto sú myšlienky, ktoré dnes treba zdôrazniť, aby sme budúcim pokoleniam zanechali nehynúci odkaz národného povstania. Musíme si stále pripomínať, že naše národy, tak slovenský ako aj český, priniesly vo službách boja za dobro a šľachetnosť svoj podiel, podiel v utrpení i v boji. I daň krvi neváhaly priniesť v domácom i zahraničnom odboji, tak jednotne vedenom, ako u žiadnych iných národov sveta, v slovenskom národnom povstaní ako i v českom oslobodzovacom boji. Ich príprava vyžiadala si tiež žertvy a veľké obete. Naše národy teda majú s mravného hľadiska právo, aby ako národy vážiace si nielen slobody vlastnej, ale i slobody iných žily svojským životom v im najdrahšom štáte, v ich jednotnej a nedeliteľnej republike Československej. život v nej upravíme si bez tých, ktorí usilovali o naše bezživotie. A tak bude republika štátom seba vzájomne si vážiacich a v srdečnej shode a rovnoprávnosti žijúcich Čechov a Slovákov.

Treba nám vedieť, že sme zaviazaní nielen vďakou, ale i vernosťou v časoch dobrých i zlých tým, ktorí nielen obetavosťou a žertvami, ale i svojou silou boli hotoví zabrániť, aby najväčšia príšera ľudských dejín nezaľahala na nás trvalo. Sú to národy Veľkej Británie, Spojených štátov severoamerických a v prvom rade náš veľký bratský slovanský spojenec, národy Sväzu sovietskych socialistických republík. Len bratský sväzok s nimi zaručí nám našu bezpečnosť a istotu. A my veríme, že sa tak stane a že s ostatnými kultúrnymi národmi sveta ako národy naveky slobodné pôjdeme v ústrety šťastnej budúcnosti. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu posl. dr Dolanskému.

Posl. dr Dolanský: Vážené Národní shromáždění!

Jménem klubu poslanců komunistické strany Československa připojuji se projevu pana předsedy Prozatímního Národního shromážděni, jímž vzpomněl historického významu památného dne 9. května.

Devátého května 1945 byla ukončena veliká válka, ve které šlo o osudy všeho lidstva. Válka spojeného světového pokroku proti temným silám nacismu, fašismu a mezinárodní reakce. Válka, v niž se rozhodovalo o tom, zda svobodomyslné národy budou nuceny otročiti německému imperialismu, či zda lidstvo půjde stále vpřed k větší a větší svobodě, k většímu a většímu blahobytu i kulturnímu rozmachu. A dnes, v den prvního výročí 9. května, znovu si uvědomujeme nesmírně významný a šťastný fakt, že onen světodějný zápas skončil velikým, slavným vítězstvím sjednocené světové demokracie, sjednoceného světového pokroku.

Vzpomínáme s úctou a láskou na ony statisíce, jež v tomto krutém boji položily své životy na oltář svobody. Myslíme v této chvíli s vroucími diky na ony miliony statečných bojovníků, kteří neváhali ve službách lidských ideálů přinášeti i ty největší oběti. Slibujeme, že učiníme vše, co bude v našich silách, abychom odčinili zlo, spáchané německým fašismem, a zachovali trvalý mír mezi národy.